Slíbený pátý díl, snad se bude líbit
PART 7Hned jakmile se vydali na cestu do Wyomingu, chtěl Dean vše Bobbymu vysvětlit, ale ten jen odmítavě zarvrtěl hlavou, což mladého lovce překvapilo.
„Nejprve se najíš, a pak můžeš mluvit.“
„Ale...“ zaprotestoval.
„Žádný ale. Potřebuješ se posílit, kdoví kdy jsi něco naposledy jedl.“
„Nemám hlad.“ odsekl.
„Nelži mi, potřebuješ se trochu posílit.“
„Opravdu je to dobrý, Bobby.“ snažil se přinutit svůj hlas do mírnějšího tónu.
„Deane, poslouchej mě, jestli míníš v tomto pokračovat, tak otáčím auto a nechám to plavat. Ať to stojí, co to stojí. Nemůžeš se snažit démonovi postavit v tomto stavu – to je sebevražda. A to já NIKDY nedovolím!“ schválně zdůraznil slovo nikdy. Nepochyboval o úspěchu svých slov. A opravdu, po chvíli ticha se mladý lovec ozval: „Dobře.“
„Jsem rád, že jsi to uznal. Natáhni se na zadní sedadlo.“
Když se Dean vytáčel směrem dozadu, mihl se mu po tváři bolestný výraz, který však ihned potlačil. Starému lovci to však neušlo a znepokojilo ho to.
Doufám, že se vzpamatuješ dřív, než půjde do tuhého, pomyslel si.
Po vydatné snídani, po které se cítil hned o něco lépe, se dal mladý Winchester do vyprávění všeho, co se událo od Bobbyho odjezdu. Ten ho mlčky poslouchal. Když se Dean dostal až k tomu, jak se rozhodl jet na křižovatku za démonkou, objevil se na tváři lovce výraz údivu a nevole, ale nepřerušoval vyprávění. Tak si vše doposlechl až do konce.
V autě se rozhostilo ticho, oba dva uvažovali nad nynější situací.
„Musíme všechno dobře zvážit.“ ujal se slova starší lovec „Žlutooký démon neočekává, že přijedeme a toho musíme využít. V přihrádce najdeš autoatlas. Najdi mi na něm ten kovbojský hřbitov a zauvažuj, kterou cestou k němu nejspíš přijel Sam s démonem. My musíme přijet jinou a překvapit je.“
„Co ten Samuel všechno nevymyslel.“ zabručel si tiše Bobby pod vousy a přidal plyn.
Dean chvíli hledal v přihrádce až objevil autoatlas. Pečlivě v něm listoval až nalezl to, co hledal.
„Myslím, že to mám. Tady je ten hřbitov.“ ukázal prsten na místo. Bobby ho po očku sledoval. „Pokud jeli tou nejkradší cestou, jakože nejspíš jo, museli přijet z východu, po této cestě. My si proto zajedeme pár mil navíc a přijedeme z jihu. Tady tudy.“ pohlédl na muže za volantem, jestli s tím souhlasí.
„Dobře, jsem stejného názoru. Ve Wyomingu budeme za deset – patnáct minut, pak mě musíš vést.“
„OK. Měli bychom se nejdřív vydat ke kryptě, abychom Sama včas zarazili a nedošlo k otevření brány. Pak se společně vydáme zabít toho žlutookýho bastarda.“
***
Sam už viděl v dáli starou kryptu. Za chvíli, už jen za malý okamžik bude mocnější než kterýkoliv démon nebo lovec před ním. Z nedočkavosti přidal do kroku. Uvažoval nad úkoly, které bude se svojí armádou plnit. A ve svém volném čase by navštívil, spolu s několika démony Deana, Bobbyho a Gordona a možná ještě další. Dean z něj vždycky dělal tak trochu pitomce a malýho, naivního brášku. Při té příležitosti by mu řekl všechno pěkně od plic, co si o něm myslí. Ale nezabil by ho, nechal by ho žít se svědomím, že nedokázal zabráni nejhoršímu. Pak by následova Bobby, ten jim vždycky pomáhal, toho by taky nečekala smrt, zatím ne. Jen by mu zničil všechny jeho zbraně a knihy, proti démonů. Bezmocného a bezbraného by ho nechal žít ve světě, kterému by vládl. A Gordon, při té představě se musel usmát, ten se ho několikrát pokusil zabít. Toho by si vychutnal se vším všudy. Zemřel by pomalou, bolestivou smrtí. Potom by zbývalo chodit od jednoho lovce ke druhému a všechny je poslat na onen svět. Svět bez lovců, to by byla nádhera!
Zachechtal se a s mrazivým úsměvem na rtech pokračoval dál v chůzi.
Ve světě bez lovců by si mohl dělat, co by chtěl. Nikoho by se nemusel bát, nikdo by mu nezkřížil cestu.
Celý kovbojský hřbitov obklopovalo skoro až nepřirozené ticho. Nic se nepohnulo, žádný noční živočich ze sebe nevidal ani hlásku. Skoro jako by tu byl jen Sam – jediná živá duše.
Přidal do kroku. Už se viděl jak otvírá bránu a na svět vyvádí svojí nesmrtelnou a neporazitelnou armádu zkázy, armádu pekelných monster.
„Same...?“
Tak přece jen tu není sám. Ten známý hlas ho zarazil a mlhavá vidina budoucnosti se rozplynula.
Za normálních okolností by byl neuvěřitelně šťastný, že na své nelehké poslání není sám. Byl by rád, že mu jeho starší brácha pomůže ven ze slepé uličky a taky že ho podrží.... Ale ne však nyní. Nyní mu hlas jeho bratra vyloudil na tváři zlostný výraz. Zase se mu plete do života a opět ve chvíli, kdy o to nejméně stojí!
Dean vykročil zpoza náhrobku, kde byl schovaný.
Sam sklopil hlavu a snažil sám sebe ovládnout. Zatnul volnou ruku v pěst a po chvíli ji opět uvolnil. Podíval se na bratra výrazem, který jen velmi vzdáleně připomýnal starého Sammyho, ač se o to Sam snažil sebevíc.
„Deane... co tu děláš?“ zaptal se s nádechem radosti a přátelského tónu. Tebe se snad nikdy nezbavím, pomyslel si.
Dean si všimnul, že ze Samem není všechno v pořádku a přejel mu mráz po zádech. Snad je ještě z toho cesta ven.
„Sammy, přišel jsem ti na pomoc, zbavit svět jednoho žlutookýho bastarda!“
Pak se rozprostřelo ničím nepřerušované ticho.
Sam uvažoval, má-li se snažit dál hrát roli hodného bratříčka nebo dát Deanovi jasně na vědomí, kterou stranu si vybral? Zvolil si druhou variantu. Stejně by se nedokázal přetvařovat dost dlouho a jeho bratr by to poznal.
Dean tiše Sama pozoroval a uvažoval, co se mu teď nejspíš honí hlavou. Obával se, že nic dobrého. Najednou Samův výraz ztrvrdnul. Chladně a nepříjemně se usmál.
To není dobrý, ani trochu to není dobrý, pomyslel si Dean.
„Proč?“ přerušil ticho Sam „Proč bychom ho měli zabít?“
„Ale, Sammy, zabil nám přece rodiče. Tobě Jess a nehledě na to, kolika lidem ještě ublížil nebo je dokonce zprovodil ze světa. Je...“
„Tobě jde jen o pomstu, co?“ ušklíbl se „Já vím, ty za to nemůžeš. To je otcova výchova... a vůbec to všechno lovení a tak. Ale nemyslíš, že toho už nebylo dost? Nemyslíš, že je na čase začít si konečně užívat a ne jen zachraňovat prdele lidem, kteří si to většinou ani nezaslouží?“
„Same, neblázni. Přece se nenecháš od něj ovládnout!“
„Ovládnout? To ne. Já jen konečně pochopil smysl svého života, svoje poslání...“
„Ale je to zlo!“ Dean už začínal být zoufalý, když viděl, jak se mu nedaří brata přesvědčit „Je to to proti čemu jsme celý život bojovali! Přece teď nechce na světě rozpoutat peklo, jaké si ani my, lovci, nedovedeme představit!“
„Promiň, Deane, ale já chci od života víc než jen lovit. Mohl jsem dostudovat výšku. Mít krásnou práci a svojí Jess. Ale to už je minulost. Teď mám možnost svůj život změnit, znovu být něco víc než jen pouhý lovec - a v očích většiny lidí zločinec...“
„Tohle ale není cesta, po které chceš jít! To si uvědom.“
Sam se zachechtal: „To si jako myslíš, že budu spokojený celej svůj život po tvém boku? Poslouchat tvoje nemístné žertíky a poznámky. Uklízet po tobě tvůj bordel a dělat ti poskoka? Myslíš, že toto je život, ve kterém budu spokojený? Toho už mám pokrk!“
Starší bratr na něj šokovaně hleděl. Samova slova ho hluboce zasáhla – dokonce více než si byl sám ochotný připustit.
Sam se otočil a vydal se ke kryptě. Už jen pár metrů...
„Same, promiň, ale tohle nedovolím.“ ozval se za ním Dean. Hlas se mu nepatrně zachvěl při vyslovení bratrova jména, ale téměř okamžitě ho ovládnul.
Mladší lovec se zastavil. Převrátil oči a otočil se.
„Deane. Nevím, jak ses tu dostal, když jsme tě opouštěli, ležel si na zemi v bezvědomí a ještě svázaný. Ale je mi to jedno. Už jsem si zvykl, že se dokážeš objevit ve chvílích, kdy to člověk nejméně očekává nebo přeje...“
„Proč ten dlouhej proslov?“
„Ať si se sem dostal jakkoliv.“ pokračoval dál ignorujíce bratrovo přerušení „Tak odsud zmizni. Nechci ti ublížit.“
Hmm, to už se ti povedlo, smutně si pomyslel Dean.
Sam zaregistroval Deanův smutný výraz, který se mu na nepatrnou chvíli mihl po tváři. Pocity se v něm bili. Nechtěl svému bratrovi říct nic, co by ho mohlo zranit na jeho, už tak dost bolavé, duši. Ale přesto cítil, jak jeho druhá půlka prahne po tom, aby mu vyčetl plno dalších věcí... ale doposud se dovedl ovládnout. Proto si přál, aby Dean odešel dřív, než i jeho poslední zábrana povolí. Cítil, že jen samotný pohled na něj ho dokáže rozzuřit, ale pořád v něm vězelo trochu dobra, kterému tento pohled dodával sílu.
Věděl, že Dean jen tak neodejde a nemýlil se.
Starší Winchester zavrtěl hlavou a vydal se, tak rychle jak mu to jen jeho tělo dovolovalo, k Samovi.
„No tak, Sammy, bojuj s tím! Bojuj s temnotou a zlem. Nedovol aby tě pohltily.“
„Nechej mě být! Je to můj život a já si s ním naložím, jak uznám za vhodné!“ procedil vztekle skrz zuby.
„Prosím, brácho, dej si říct. Nepoddávej se tomu...“
Sam cítil, jak ho prosebný tón bratrova hlasu obměkčuje. Začali se mu třást ruce.
Ano, bráško, takhle na tebe musím, zajásal tiše Dean a pokračoval: „Prosím, Sammy.“
Najednou a to scela neočekávaně ho zasáhla tvrdě Samova pěst do tváře. Upadl na zem. Samův obličej se opět zatvrdil.
Ne, to ne! Prosím, zaúpěl tiše. „Bobby!“ zařval, co mohl.
Cože, Bobby?! Sam se chtěl rychle otočit, aby mohl čelit přicházejícímu lovci., ale Bobby byl rychlejší. Sama prudkou ranou zasáhl do hlavy. Zapotácel se a Colt mu vypadl na zem z uvolněného sevření. Snažil se to ustát, ale přece jen upadl.
Bobby se sehnul pro Colt.
Sam se rozesmál: „Bravo, pánové! Ale jen se neradujte předčasně!“ prudce mávl pravačkou a Bobby byl neviditelnou silou odmrštěn na nedaleký náhrobek. Bouchl se o kamennou desku do hlavy a zůstal nehnutě ležet na zemi.
„Bobby...“ starší Wichester s hrůzou hleděl na jeho nehybně ležící tělo. Už skoro stál, když i jej neviditelná síla povalila na zem.
„Říkal jsem ti ať vypadneš!“ zařval na něj bratr „Nedáš si říct a takhle to dopadá!“ kývl hlavou směrem k starému lovci.
„Néé Sammy...“
„Néé Sammy... Žánej tvůj malej, blbej a hodnej bráška už nejsem! A nezdržuj mě, mám důležitější věci na práci!“ s těmito slovy se otočil, sebral ze země Colt a mířil k bráně.
Dean ležel na zemi a s obavou pozoroval mladšího bratra. Chtěl vstát, ale nohy mu vypovídaly poslušnost. Zoufal si.
Selhal jsem. Zase. Na plné čáře. Měl jsem ho ochraňovat. Tátovi jsem slíbil, že nikdy nedopustím, aby se ze Sama stala stvůra, vraždící nástroj. A teď tomu nedokážu zabránit. K čemu... proč vlastně žiju. Můj život je naprosto bezcenný. Nemám sny, přání, touhy... Ale tvůj život, Sammy, je nenahraditelný. Máš toho ještě hodně před sebou.... a já nedovolím, abys to takhle zahodil. Nedovolím!
Sebral poslední zbytky sil, které mu ještě zbývali a postavil se. Cítil jak se celý třese a jak ho nohy nejistě nesou.
Ne nepoddám se tomu, ne teď!
Nejistě vykročil. Nevěděl, co udělá, věděl jen jedno, nedopustí, aby zlo Sammyho nadobro ovládlo.
Sam stál před kryptou a pozoroval znaky vyryté na bráně samotných pekel. Už objevil místo, na vložení Coltu. Sevřel ho pevně v ruce. Celý se chvěl vzrušením a tajemným očekáváním.
Natáhl ruku a historickou zbraň přibližoval k zámku. Vychutnával si každý okamžik této chvíle.
Zbývalo už překonat jen pár centimetrů, když mu něčí ruka vyrazila pistoli z ruky.
Dean, blesklo mladému lovci hlavou a opravdu se nepletl.
Starší lovec se snažil rychle Colt sebrat, ale Sam ho chytl nadlidskou silou ho přimáčkl na bránu pekel.
Pohlédli si do očí. Z Deanových očí barvy lískových oříšků čisely smutek, bolest, ale tvrdé odhodlání nevzdat se a neponechat Sammyho jeho temnému osudu. Samovi z nich sršela zběsilá nenávist a touha.
To Deana děsilo. Nezanechá taková změna na něm následky jestli se z toho dostanou? Není už nadobrou stracen?
„Deane...“ procedil Sam vztekle mezi zuby „Ty si nedáš pokoj. Dal jsem ti několik možností zmizet a zachránit se, ale ty mi místo toho ještě znovu zkřížíš cestu?! Dobrá, jak chceš.“
„Sammy...“
Znenadání Sam chytl bratrovo levé zápěstí a navzdory obvazu, kterým ho měl zpevněné, jím pootočil do leva.
Dean zařval bolestí. Sam povolil stisk, kterým ho držel na bráně, a nechal ho svést se na kolena. Viděl, jak se jeho starší bratr celý chvěje bolestí a trhavě se nadechuje. Usmál se. Ucítil jak ho Dean volnou rukou chytá za předloktí jeho pravačky v marné snaze uvolnit jeho boletivé sevření. Zachechtal se.
Dean se mu zadíval do očí. To Sama začalo znervozňovat.
Prudce škubl Deanovým zraněným zápěstím na opačnou stranu. Dean zaskučel bolestí. Neměl už ani sílu pořádně zařvat. Cítil, jak se celý pomalu hrotí k zemi. Ale přesto stále svíral Samovo předloktí, i když jeho bratr mu už ruku pustil.
No tak, chlape, bojuj....prosil ho v duchu starší lovec.
Sam škubl svojí rukou a zbavil se tím bratrova slabého sevření.
„Sam...my pro...sím...“ vyrážel ze sebe tiše.
Oslovený ale jen na něj znechuceně pohlédnul. Měl chuť do něj pořádně kopnout, ale něco mu to nedovolilo, něco v jeho nitru.
„Sam...my.“ opakoval Dean. Stále se snažil nevzdát, i když cítil, že prohra není daleko.
Rozpršelo se.
Deane! Proboha! Zakřičel v Samovi hlásek, část jeho já, který byl dlouhou dobu zatlačen hluboko v jeho mysli a umlčen zlem. Byla to část starého hodného Sammyho
Zasloužil si to, dával jsem mu šanci aby odešel, ozval se nato hlas zlého Sama
Sam se chytil za hlavu, zasáhla ho prudká bolest. Připadalo mu, jabo by se jeho tělo chtělo roztrhnout na dvě půlky.
Jak jsem mu mohl ublížit! Deane odpusť mi! … Ne ne ne! Moc máš na dosah, přece to nezahodíš kvůli němu! … Je to můj bratr, který mě vždy chránil, pomáhal mi. Byl a je moje opora, to na něj se můžu kdykoliv spolehnout! Bože, Deane, jak jsem ti mohl udělat něco takovýho?!
Dean s novou nadějí pozoroval Sama. Vyčetl z jeho tváře, že uvnitř něj probíhá boj. Boj dobra se zlem.
Ano, ano, Sammy!
Doufal, že Sam přemůže temnotu v sobě. Nevěřil, že by mohl být nadobro ztracený.
Samovi připadalo, jako by byl celou dobu náměsíčný a teprve teď procitl z dlouhé noční můry. Vybavovala se mu jízda autem a rozhovor se Žlutoočkem. Od té doby jako kdyby nebyl schopen sám sebe ovládat. Věděl, co dělá a říká, ale nedokázal svoje počínání jakokoliv ovlivnit.
Sam pohlédl na Deana, a ten pocítil, jak ho bratrův pohled hřeje u srdce. Byl to pohled jeho brášky Sammyho! Vyhráli. Sice jen bitvu, ale vyhráli ji.
Dean zvrátil hlavu dozadu. Měl radost. Nepochyboval o tom, že je Sammy nadobro zpět. Nejraději by ho obejmul, kdyby mohl. To se bude ten žlutooký démon ještě divit. Mají dokonce teď jako bonus i Colt s nábojem.
„Deane!“ Samovi se chvěl hlas. Klekl si vedle ležícíhobratra. „Deane, promiň, promiň, já...“ zarazil se. Co mu má říct, že nechtěl? Když mu to udělal on? „Bolí to moc?“ snažil se svůj hlas ovládnout do normálního tónu, ale to se mu moc nedařilo.
Dean na něj pohlédl. Šlo poznat, jak moc se snaží vzbudit v bratrovi dojem, že je v pořádku. Ale že mu každý pohyb působí bolest bylo očividné i přes jeho snahu.
„Sam...my po...mož Bob..bymu.“ vyrážel ze sebe.
„Deane...“ Samovi se nechtělo opustit bratra. Ne když je v takovém stavu.
„Běž!“ zašeptal.
Sam se zvedl a rozhlédl se. Bobby ležel pořád na stejném místě, na které ho odhodil. Mladému lovci se sevřel žaludek. Snad ho nezabil? S obavou se vydal za ním.
Dean, když si byl jistý, že je jeho bratr z doslechu, zaskučel bolestí. Znovu pocítil, jak moc mu démon mučením ublížil. Bobbyho prášky proti bolesti, které si vzal cestou sem, už přestali účinkovat. Každý pohyb a nádech ho bolel. Levou ruku od loktu necítil.
Ale tu už mu bylo jedno.
Samovi jsem pomohl ven z temnoty, která ho ovládala. Táta mi daroval život právě proto, abych zabránil ovládnutí Sammyho zlem. To jsem dokázal. Teď už zbývá jen jedno, vyřídit toho žlutookýho parchanta, pak už je jedno, jestli budu dál žít nebo ne.
Zavřel oči. Na obličej mu dopadali dorbounké kapičky deště.
Domov 
Stránka 
Nádherné pokráčko, já se ještě klepu. Ježíš to bylo strašný jak byl Sammy na Deana zlej 
Budu se moc těšit na další část,protože jsi taky skončila pěkně napínavě. Teda pěkně si mě vychutnáváme spisovatelky 
To přepisování do počítače bylo děsný, tak jsem ráda, že to za to utrpení stálo 
tak jsem zvědavá, co na nás máš připravenýho 
Chudáček Dean.... 
