Druhý dech

no tak toto bolo fakt brilantne. to ak sa jake zabil, aky bol dean zufaly, ako ho sam ochranil, a ten koniec....no ale ten typek co sa prihovoril deanovi...no naozaj velmi pekne. uz sa neviem dockat pokracovania

moc děkuju za pěkné komenty
SNlois - ale kdyby tam nebyly ty jejich dohody, tak o čem by potom byla třetí série
d-f: ten týpek mě napadnul jako dobrá záminka, jak Deana donutit odjet z křižovatky jinak by tam asi ležel dost dlouho
Janka: mě je taky Deana líto, ale neboj, dlouho ho trápit už snad nebudu...

Jinak pokračování vidím, tak o víkendu nejdřív... Už jsem nad tím uvažovala a mám jakous takous představu, jak by to mohlo pokračovat a možnás se to ještě trochu protáhne ná víc částí...

Přidávám další kapitolku. Myslela jsem, že bude poslední, ale není Tak snad se bude líbit a doufám, že jsem ji napsala přehledně, takže se do ní nezamotáte

PART 4

„Už třetí den! Třetí den! Co to tam, proboha, může dělat!“ postarší lovec chodil nervozně po místnosti a mnul si spánky „Neměl jsem ho tam nechávat samotnýho, ne v takovém stavu.“ zastavil se aby odkopl židli, která mu překážela v cestě. „Proboha, Deane, co tam tak dlouho děláš! Lovců je teď málo a démonů přibývá, musíš to překonat. V téhle válce bude potřeba každé síly.“ věděl, že ho mladý lovec neslyší, ale už to nedokázal v sobě dusit. Už třetí den byl jak na jehlách a neměl nikde stání. Ačkoliv si to ze začátku nechtěl přiznat, měl strach o Johnova nejstaršího syna. Myslel si, že za ním přijede v nejbližší době, ale čím víc se tatodoba prodlužovala, tím víc se o něj bál. Doufal, že Deana nenapadne utělat nějakou blbost, které by potom mohl litovat, nebo která by ho dokonce mohla stát život....
*
Dean se pomalu začínal probírat k vědomí. Hlava mu divoce třeštila, a když pootevřel oči, bolest se dostavila s ještě větší intenzitou. Znovu je raději zavřel. Snažil se uvědomit si, co se vlastně dělo. Žaludek měl jak na vodě a bylo mu neuvěřitelně špatně. Pak si něco, při čem se mu až skoro zastavilo srdce a na okamžik snad i přestal dýchat. On leží na posteli! A pokud si dobře pamatoval, tak postel tu byla jen jedna a na ní ležel Sammy. A teď na ní leží on, ale kde je potom Sam?! Prudce vyskočil na nohy. Při tak rychlém pohybu se mu zatočila hlava a musel se přidržet stěny. Opravdu, byl v tom samém domě a Sam tu není... Co se to tu dělo? Ze včerejška měl okno, které ho začínalo zoufale trápit. Vzpomínal, jak si přidesl z Impaly whisky. S ní seděl na židli vedle postele s jeho mrtvým bráchou a upíjel z flašky. Zbytek se mu už nemohl vybavit. Kde jsi Sammy? Vše mu začínalo připadat neuvěřitelné a zmatené. Rozhlížel se kolem sebe opíraje se přitom o stěnu...
„Deane, hledáš včerejší den?“ ozval se za ním hlas.
Deana zamrazilo a znovu jako by se celý svět zastavil. Pomalu se otáčel a snažil se připravit na to, co uvidí. V životě už ledacos zažil a viděl, ale když pohlédl do tváře svého mladšího bratra, který měl být defakto mrtvý, cítil, jak se mu podlamují kolena, kdyby nebyl opřený o zeď tak by ho nejspíš v tu chvíli neunesly. Tohle bylo trochu moc i na něj. Něco nesrozumitelného zadrmolil a začal ustupovat směrem, kde tušil koupelnu. Chtěl se z tohodle snu probrat, dřív, než začne znovu doufat, že Sammy žije...
Sam, když uviděl Deanův výraz, zarazil se. Deane, Deane, copak mě nepoznáváš? Nebo co se do pekla děje, nechápal.
Netušil, co se dělo, od doby, kdy ucítil tu hroznou bolest v zádech... pak se probudil až v noci nad ránem. Ležel na posteli. Došel k závěru, že ho nejspíš někdo těžce poranil, a byl v bezvědomí delší dobu. Opatrně vstal a málem zakopl o Deanovo tělo, které leželo nedaleko postele. Nejprve se polekal, co se mu stalo, ale když si všiml prázdné sklenice od whisky a když i whisky ucítil z bratra, strach ho přešel. Snažil se ho probudit, ale marně. Tak ho alespoň položil na postel, aby se neválel po tvrdé a špinavé zemi. Sám se potom vydal ven, porozhlédnout se po okolí. V celém městečku nenašel živou duši a překvapilo ho, že nejspíš ani Bobby tu s nimi nezůstal. Nejspíš měl na práci něco důležitějšího, třeba šel po Jakeovi, zauvažoval. Když už měl bloudění dost, tak se vrátil zpět za Deanem. Tiše vešel dovnitř a zjistil, že se jeho bratr už probudil. Dean se opíral o stěnu a díval se kolem sebe.
Nejspíš mě hledá, napadlo Sama, muselo to být „pěkný“ překvápko, probudit se a zjistit, že leží na posteli a já jsem v čudu. Škodolibě se pousmál, nemáš tak pít. Nadechl se a spustil: „Deane, hledáš včerejší den?“ Jako odpověď čekal cokoliv, od radostného přivítání až po výtky, že se má šetřit, ale rozhodně nečekal to, jak Dean zareagoval. Sammy si myslel, že se v tu chvíli, co ho uviděl, skácí na zem. Starší Winchester zbledl a nečo nesrozumitelného zablekotal o snu nebo přeludu? A velmi nejistě začal couvat dozadu.
„Deane, jsi v pořádku? To jsem já, Sam.“ nenapadalo ho v tu chvíli, co má dělat. Jen šel za Deanem a snažil se ho uklidnit.
Dean vpadl do koupelny, strčil hlavu do umyvadla a pustil si na ni proud ledové vody. Z toho snu se musí probrat. Nebo že by to byl něčí blbý žert? Třeba tý žlutooký bestie? Ledová voda trochu otupila bolest hlavy, ovšem přízrak Sammyho nezmizel.
„Deane, co se děje! Co není v pořádku!“ z jeho hlasu šel vycítit náznak hysterie. Začínal mít o Deana strach a to jak s ním nemluvil a díval se na něj jako na přízrak ho vyloženě vytáčelo a deptalo. Nakonec se neudržel a donutil bratra vytáhnout hlavu z umyvadla. Zahleděli si do očí.
„To... to není možný, Sammy. Ty žiješ?“
Takle věta Sam zaskočila. Připadal si jak Alenka v říši dívů. Tak Dean si o něm myslel, že je mrtvý? A jestli o tom byl fakt přesvědčený, jak to že žije? Co se tu sakra dělo! Přál si, aby si vše vybavil.
„Proč bych neměl žít.“ zeptal se udiveně.
On je fakt živej! To není možný! Jak se to mohlo stát, když to na křižovatce nevyšlo? Kdo to udělal? Dean byl také nemálo zmatený. Vše není ještě ztraceno! Najednou pocítil ohromný elán, radost a chuť do života. Jenže pak ho napadlo, že tohle nebude určitě jen tak. Vždyť mrtví jen tak neožívají... ale rozhodl se tím nezabívat, alespoň ne teď, když je Sammy, jeho bráška, živý!
Od Samovy otázky uplynula dlouhá minuta ticha, až si říkal, jestli Dean náhodou neoněměl. Pak se ale na něj starší bratr vrhl a objal ho. Sam, který to nečekal, pod náporem jeho váhy zakolísal, ale udržel se. Dean ho objal, tak jako snad ještě nikdy. Ale po chvíli se Samovi začala ozývat nedávno zacelená rána na zádech, a tak tlumeně zaúpěl.
Dean si toho všimnul a pustil ho „Promiň, Sammy, já jsem jen strašně moc rád, že jsi v pořádku. Myslel jsem.... bál jsem se, že...“ hlas se mu zadrhnul, když se mu znovu vybavil pohled na Samovo tělo, které bez ducha leželo na posteli a ten prázdný pocit uvnitř sebe, který celou dobu měl... nechtělo se mu k tomu vracet „No to je jedno.“
„Deane, co se tu dělo? Proč sis myslel, že jsem mrtvý?“
„Co tvoje zranění?“ vyhnul se záměrně odpovědi „Ukaž, podívám se.“
Sam si opatrně nadzvedl tričko na zádech a Dean uviděl dlouhou červenou jizvu, která se táhla asi deset centimetrů na levé straně jeho zad. Byla už zcela srostlá a její barva napovídala, že se to stalo docela nedávno. Kdo to mohl udělat? Ale na hlas řekl jen: „Už to vypadá dobře. Jen musíš být opatrný, aby se ti znovu neotevřela rána.“
„Deane!“ zavolal na něj Sam, když kolem něj starší lovec prošel a nehodlal odpovědět na jeho otázku.
„Ano, Sammy?“ pohlédl na něj přes rameno.
„No tak, chlape, já chci vědět, co se tady dělo. A nesnaž se mi namluvit, že nic, protože ta tvoje reakce, když si mě uviděl, byla dost výmluvná!“ mladší lovec se rozhodl tentokrát nepovolit, dokud se nedozví celou pravdu.
„Same, já mám děsnej hlad. Nezajedeme se někam najíst?“
Na tohle měl už Sam připravenou pádnou odpověď, ale než stačil cokoliv říct, vchodové dveře se prudce otevřeli a v nich stál jejich starý známý, Žlutooký démon.
„Myslím, že snídani budete muset odložit.“ promluvil a když uviděl překvapené výrazy obou bratrů, pokračoval: „Přece jste si nemysleli, že ti, Same, dám druhý dech – druhý život jen tak z dobrého rozmaru a nic za to nebudu chtít.“ nepříjemně se zasmál „ Nic není zadarmo!“

Ach jaj, v tom najlepšom to skončilo, ako som išla dole, modlila som sa, aby sa tam objavili ďalšie a ďalšie a ďalšie riadky a oni stále ubúdali... Krása, môj milovaný Bad assko spolu so Samom a Deanom, no paráda...prosím, prosím, prosím, prosím, prosím...hoď sem čo najskôr pokračovanie, viem, že som náročná, ale ja to nevydržím s nervami...

juj ...tak to je nečekaný... a moc pěkný.... takhle by mě to fakt nenapadlo popsat jako paralelní linii už hotového dílu

Holky vy mě těmi povídkami fakt zabijte, tohle nemám šanci rozchodit. Tolik emocí a vůbec všechno... Madlen to je opravdu úžasně napsáno, já zase nemám slov, prostě přesně tohle bych si přála vidět i v SN. Krucinál pošlete ty svoje povídky Kripkemu, ať s tím něco udělá.
Madlen, smekám před tebou a hrozně moc prosím, přimlouvám se za brzké pokračování. Protože já to asi nevydržím to čekání!
Ježiš já pořád vidím před sebou toho Deana jak odchází z křižovatky s nepořízenou.

No to je parádní pokračování No a ten konec, Žlutoočko se svým požadavkem za oživení Sammyho No co asi tak bude chtít,že? Je to jasný. Chudáček Sammy
Prosím,moc prosím dej brzo pokračování.

Moc děkuju za krásný komentáře
To mě vždycky pěkně povzbudí do psaní dalšího pokračování. V hlavě už mám tak trochu promyšlený jak se to bude dál vyvíjet, jen musím domyslet ještě pár podrobnotí... jo a budu se snažit vás dlouho nenapínat

no musim pripustit, ze aj tato poviedka je fakt velmi dobra-a cim dalej tym lepsia dufam, ze nas naozaj nebudes dlho napinat, lebo to je to najhorsie ked ti poviedka skonci s tbc...to je normalne na infarkt a hlavne ak to skonci v tom najlepsom, takze madlen do toho!!!

Madlen napísal:

Moc děkuju za krásný komentáře
To mě vždycky pěkně povzbudí do psaní dalšího pokračování. V hlavě už mám tak trochu promyšlený jak se to bude dál vyvíjet, jen musím domyslet ještě pár podrobnotí... jo a budu se snažit vás dlouho nenapínat

Huráááá, hurááá... teším sa ako malá, len premýšľaj..

ty jo další část to je tda krutý akorát jao nějak ty deanovy emoce se rychle změnili a brala bych ještě větší chvíly toho napinání a hlavně toho aby tomu Dean nemohl uvěřit ale jinak super hlavně to jak mu ho vrátil žltoočko to bylo mistrovský fakt se ti to zase povedlo už se těšim jak to dopadne..ježiš...

SNlois můžu tě ujistit že napětí bude ještě hooodně do konce Na tom rychlém měnění emocí se ti nelíbillo co přesně? Jako že mu mělo trvat ještě dýl, než konečně uvěří? Jinak doufám, že máš na mysli ten úsek co já Jsem totiž byla včera na oslavě a ještě mi to moc nemyslí :oops:

jojo no nějak jako mi to tam přišlo takový rychly jakože dean chvíly nemůže uvěřit a sam na něj blbě kouká proč a nechápe a pak mu tomu dean hned uvěří a je bezmezně štastný ai se moc nezajímá co se vůbec stalo a Sammy tam moc neřeší jako že ho nedonutí moc řešit co se vlasstně stalo..jak to všechno bylo...ale já sem asi moc náročná na tyhle scény no..ne neber to jako kritiku jen si to ctěla vedět no...ale jinak to bylo fakt moc super jak říkám a moc se těšim jak to bude pokračovat...jen je nezabij jako sarinka podruhý bych to nepřežila, ale napinavý to mám ráda i když....no porstě těším se co vymyslíš

V pohodě, každá kritika dobrá, alespon vím na, co si mám dávat pozor příště.

Vidíš, Madlen, nabudúce to musí byť povinne minimálne päťstranový sloh..

No to byste se divily kolik jsem už tím popsala stránek

yeeeaaaaaaaaaaaahhhhhhhhhhh that's my girl..jo jo jo jen tak dál mi ty slohy přežijeme

Po dlouhé době konečně přidávám pokračování a doufám, že s ním budete spokojeni

PART 5
„Ty hajzle jeden!“ zavrčel na něj zkrz zuby Dean a vrhl se na nově příchozího v zoufalé snaze něco udělat. V zápětí však byl prudce vržen a přitisknut ke zdi. Hlava se mu začala divoce točit a vřeštět. Měl co dělat, aby udržel žaludek na svém místě. V tu chvíli si přál, aby to s whisky včera tolik nepřehnal.
Démon ho se zálibou pozoroval, a pak prohodil: „Nevděčnej zmetku, měl bys mi na kolenou děkovat, že jsem ti vrátil bratra. Sám bys to nikdy nedokázal. Jen by si nad ním truchlil a chlastal.“
„Tos nemohl být ty.“
„Jsi si tím opravdu tolik jistý?“ jízlivě se ho zeptal.
Dean mlčel, snažil se zakrýt svoji zmatenost a bezradnost, která se mu nejspíš zračila na obličeji.
Žlutooký démon přemístil svoji pozornost na Sama.
Mezitím co démon upíral svoji pozornost na Deana, Sam se snažil vymyslet cokoliv, co by jim pomohlo dostat se z tého nezávidění hodné situace. Neměli nic, čím by démona mohli zastavit. Překvapil je naprosto dokonale, jako nějaké amatéry, naprosto nepřipravené a neschopné se mu postavit na odpor. Měl vztek na to, jak mohli tak rychle zapomenout na nebezpečí hrozící na každém kroku zvlášť teď, když jsou ve válce s démony. Táta je učil stále dokola tolik důležitých věcí a cvičil je, aby je nikdy nic nadpřirozeného nemohlo překvapit a je teď nenapadne ani taková stupidní věc, jako je sůl nasypaná kolem dveří a oken, bránící vchodu démonům a jim podobným. Kvůli jejich hlouposti jim nepřítel má v šachu a dostat se z něj bude obtížné.
„Same, vítám tě zpět mezi živými.“
„Co chceš?“ zeptal se stroze.
„Ale ale, takový příkrý tón na toho, kdo ti vrátil, život.“ usmál se a přešel ode dveří ke stolu, kde si sedl na jednu z volných židlí. Stále přitom držel Deana u zdi. „Posaď se.“ vybídl Sama, ale ten jen odmítavě zavrtěl hlavou.
„Dobře, jak chceš.“
„Pusť Deana.“
Tentokrát démon zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.
„Prosím.“
„Ani nevíš, jak rád bych ti vyhověl, ale prozatím to nejde. Můžu ti ale slíbit, že jestli vše proběhne podle plánu, tak bude volný. Možná mu ani moc neublížím. To vše ale záleží především na tobě, Sammy. Dean je v tuto chvíli taková moje pojistka.
„Pojistka čeho?“
„Toho, že přistoupíš na moje požadavky a budeme spolupracovat spolu. Mám s tebou velké plány, ale to už jsem ti ostatně nejednou říkal.“
Samovi se sevřel žaludek v hrozném očekávání, toto potvrdilo jeho nejhorší obavy. Už od jeho příchodu tušil, že za tím bude něco podobnýho. Tak Žlutoočko mě přivedl zpět mezi živé. Nepochyboval o tom, že mluví pravdu, ale děsilo ho, jaké to bude mít strašné následky. Ale něco mu do toho všeho přece jen nezapadalo, a to byl Jake.
„Co se stalo s Jakeem? Myslel jsem, že on... ehm.... vyhrál.“
Na tváři démona se objevil zlostný výraz „Ten“ řekl suše „Americký idiot, slaboch a zbabělec. Mohl mít vše, nač by si jen vzpomněl, nevážil si toho, tak ať si hnije pod zemí... ovšem jestli se nějakýho hrobu vůbec dočká.“
Mladého lovce tato jeho odpověd nemálo překvapila, nevěděl, jak ji má chápat, ale než se na to stačil zeptat, démon pokračoval dál: „Ale nebudeme se teď zabývat tím, co bylo. Důležité je, co bude dál. Doufám, že si mojí nabídky budeš vážit víc než Jake – už jen kvůli Deanovi by si měl.“
„Pokračuj, poslouchám.“ vybídl ho Sam, když se odmlčel.
„Dobře, něco už víš, tak to nebudeme znovu opakovat.“
„Jo“ vysoukal ze sebe Sam a sedl si na protější židli.
„Mám pro tebe velmi pestrý pracovní program, nudit se rozhodně nebudeš.“
„Jaký program s jakými úkoly?“ zajímal se, ačkoliv si nebyl ani trochu jistý, jestli to chce vědět.
„První je docela lehký. Vydáme se spolu do Wyomingu, kde dostaneš Colt, pomocí něj otevřeš pekelnou bránu, která se tam nachází v podobě krypty uprostřed starého hřitova.“
„Proč si ji neotevřeš sám?“
„Brání mi v tom ďáblova past, kterou vytvořil Samuel Colt pěti kostely, které pojí železniční koleje. Ale jakmile bránu otevřeš koleje se přezuší a příjdu za tebou.“
„A co bude potom?“ hlas se mu chvěl.
„V pekle na tebe čeká armáda. Vybíral jsem ji dlouho a pečlivě. Čeká jen na svého vůdce, který ji povede, čekají na tebe, Sammy. Jsi nejlepší ze všech dětí, které jsem si vybral. Tohle je pro tebe zasloužená odměna i odplata za vše, co jsi v životě ztratil. Tohle ti bylo souzeno, tak neváhej. Máš moc nadosah!“ vstal, oči mu divoce plály vzrušením. Šlo vidět, jak se už nemůže dočkat, až se jeho plán uskuteční.
Samovi tak lehce nebylo. Uvědomoval si až moc dobře, co způsobí světu otevření brány pekel. Tohle přece nemůže dopustit! Kdo ví kolik hrůzy se tam skrývá. Ale nevěděl jak by se z toho měl vyvlíknout. Žlutoočko ho měl dokonale v hrsti. Sam nechápal, kde bere démon tu jistotu, že ho budou ty monstra z pekla poslouchat? Snažil se přijít na to, jak se z tohoto bezvýchodného postavení dostat, ale myšlenky se mu pořád točili okolo toho, co se zrovna dozvěděl. Žlutoočkův plán ho ohromil, ač už delší dobu něco podobnýho tušil.
Dean taky zaraženě koukal na démonův plán „Sammy... ne!“ zašeptal.
„Tak co, Same?“ zeptal se Žlutoočko a přerušil nastálé ticho.
„Já... to nejde... nemůžu.“
„Špatně jsem slyšel, že? Zvaž dobře svá slova.“ z jeho hlasu zmizel všechen přátelský tón.
„To nejde. Sám si nedokážu představit ty hrůzy, skrývající se v pekle... nemůžu... nesmím je pustit na svět. To ne!“
„Jak chceš.“ zlostně prohodil démon a úkosem pohlédl na Deana, který vykřikl bolestí.
Bolest se dostavila tak znenadání, že neměl čas se na ni připravit. Hned ale poznal, že se ho Žlutooký démon nesnaží zabít jako tenkrát, když posedl jeho tátu. Věděl, že ho chce mučit, aby donutil Sama přistoupit na spolupráci. Proto se snažil potlačit výkřiky, které se mu draly na jazyk. Citíl snad každičký sval v těle a jako by se mu trhali na miliony kousků. Bylo to k nevydržení.
„Deane!“ zařval Sam a chtěl se mu rozeběhnout na pomoc, ale démon ho pohybem ruky prudce zarazil tak, že se nemohl hnout z místa. „Nechej ho! Slyšíš!“ řval na Žlutoočka, ale ten si ho nevšímal a dál mučil Deana, který za celou dobu ze sebe vydal jen několik výkřiků. Najednou bolest polevila a on se několikrát z hluboka a bolestivě nadechl. Celé tělo měl jako v ohni.
„Tak co, Same, ještě nevíš?“
„Já..“
„Ne, Same!“ přerušil ho prudce jeho bratr „Na to nesmíš nikdy přistoupit. Mysli na mámu a tátu! Už jen kvůli nim na to nesmíš přistoupit, na mě nehleď na mě áááááá...“ zařval, když jeho tělo zasáhla další vlna bolesti. Tentokrát ještě silnější.
Démon se k němu s nenávistným pohledem v očích přiblížil: „Máš pravdu na tobě nezáleželo nikdy a nikdy ani nebude.“ Díval se na jeho obličej stažený bolestí. Celou dobu ignoroval výkřiky a pokusy Sama jít bratrovi na pomoc.S mučením přestal teprve, až viděl, že je starší lovec na pokraji mdlob. Pak znovu soustředil svoji pozornost na mladšího lovce.
„Rozhodnut? Měl si na to teď dost času.“
Sam stále váhal. Ničilo ho, když viděl, jak Dean kvůli němu trpí, ale zase když slyšel co říkal. Měl pravdu v tom, že by zradil svoje rodiče, zneuctil tátovu památku. Ale zase na starším bratrovi mu záleželo a to hodně.
„Jak vidím, tak stále váháš... budu muset přistoupit na trochu drsnějším praktikám.“ s těmito slovy chytl Deanovu levou ruku a prudkým pohybem mu na ni vykloubil zápěstí. Dean nevydal ani hlásek, zato se mu podlomila kolena a kdyby ho nedržela démonova síla skácel by se v mdlobách k zemi.
„Počkej!“ zařval na žlutookého démona Sam, když sahal po lovcově pravé ruce. Tohle už bylo na něj moc. Déle se už na to nedokážu dívat. Promiň Deane, nejde to, musím na jeho hru přistoupit, i když vím jaké to bude mít následky, ale věřím, že mi časem najdeš z toho cestu ven. Nemůžu dovolit, aby tě zmrzačil nebo dokonce zabil.
„Konečně jsi pochopil, že ti nic jiného nezbude.“
Síla která bratry držela na místě povolila a starší lovec se sesunul na zem. Sam se chtěl k němu rozeběhnout a pomoci mu, ale démon ho zadržel: „O něj se už nestarej, zůstane tady.“
„Ale potřebuje pomoc.“ protestoval mladší lovec.
„Ne! My teď jedeme do Wyomingu.“ Žlutoočko šel blíž k shroucené postavě na zemi, klekl si k němu a začal šeptat slova, kterým Sam nerozumněl. Po chvíli jako by začala neviditelná pouta stahovat Deanovi ruce a nohy. Démon vztal.
„Taková drobnost, abych měl jistotu, že se nám tvůj bratr nepřiplete do cesty s úmyslem ti pomoc.“
„Ale nemůžeme ho tu nechat jen tak!“
„Proč ne? On si už nějak poradí, je to přece tvůj velký bratr. A když ne, tak o jednoho lovce méně.“ zasmál se.
„Jdeme, Same.“ pobídl mladšího Winchestera, který se váhavě vydal za ním.
Promiň Deane, jestli můžeš... je mi líto, že to tak dopadlo... Přál si aby to byl jan zlý sen, ze kterého se každou chvíli probudí. Ale není. Démon ho má v hrsti a oni znovu prohráli, znovu je ten žlutooký parchant porazil na plné čáře a tentokrát ta jejich prohra bude mít ještě horší následky.
Když Sam vyšel ven, Žlutoočko už seděl v Impale na místě spolujezdce. Sam si sedl na místo řidiče. Naposledy pohlédl s těžkým srdcem na dům, kde ležel Dean, svázaný a v bezvědomí. Nastartoval. Ruce se mu třásli, když je pokládal na volant. A vyjeli do Wiomingu.

hůůůůůůůů.....tak tohle je dost dobrý

skvělá práce a makej na pokráčku......nemůžu se dočkat a to jsem to právě dočetla..... zítra už to bude s tou nedočkavostí ještě horší

noooooooo tak toto je vazne dobreeee ...skvela praca madlen,uz sa neviem dockat pokracovania

Úplne supeeer.. chudák Dean, zasa to schytal..no a Sam a Žltočočko v impale..jejda, krásna predstava.. Nemôžem sa dočkať pokračovania...

Jsem ráda, že se pokračování líbí. Tohle mi zatím dalo asi nejvíc zabrat Kdy se vrhnu na další část, to opravdu nevím, ale budu se snažit vás dlouho nenapínat

tedáááá, tak to je hustý - no super Chudák Dean,zase to odnesl - teda holky v poslední době mu nějak nedáte možnost oddechu
A jinak se přidávám a strááášně moc prosím o pokráčko co nejdřív

uuuuhhh já z těch vašich fan fiction jednou šlehnu toto je zase na mdloby...achjo chudinka Dean..fuj kdybyste viděli co sem u toho dělala za grimasy když sem četla to o tom zápestí..toto to se nedá popsat co sem vyloudila za grimasu

nojo zlomení zápěstí není zádná legrace.....ale taky jsem koukala, co musí zas cudák vydržet