Castiel - nástroj bolesti

Terrik: Já být Deanem dám Baltíkovi po hubě. A copak má Castiel zase s Deanem za úmysl??

Tak pokračujeme:D po delší pauze ale ... no nějak mi to nevy\cházelo.. tak snad se vám bude líbit....

__________

Kapitola 10: Noční návštěvník

Castiel chvíli stál a jen mladíka pozoroval. Spal. Nebyl to klidný spánek, ale vzhledem k událostem posledních dní to stačilo. Stál a díval se. Vzpomínal na tu noc kdy ho Dean zatáhl do bordelu a vzpomínal na ty chvíle, kdy mu bezmezně věřil. Castiel s ním chtěl mluvit, toužil po tom ale neodvážil se ho budit. Věděl, že pro člověka je spánek to nejsladší na světě a tak ho nechal spát a jen pozoroval. Bojoval sám ze sebou. Pociťoval vzrůstající moc sama sebe a rozhodl se jí už nevzdat. Pochopil, že očistec ho změnil, ale nebyl si jistý, zda se té moci chce vzdát. Přešlápl z jedné nohy na druhou až zavrzala podlaha. Castiel skousl ret a doufal, že .. pozdě… Dean se probudil a sledoval ho… byl naprosto klidný, jakoby bez zájmu. Castiel čekal nadávku, vtípek cokoli, ale Dan mlčel a jen na něj upíral své oči.
„Deane…“ Odvážil se Castiel na něj promluvit. Opatrně ale stále s tím jeho povýšeným tónem… Dean stále mlčel. Castiel se konečně podíval do zelených očí a… „to ne Deane…“ Castiel si všiml prázdnoty která je naplňovala. Naposledy ten pohled viděl v pekle a pak, když mu tenkrát vyhrožoval, že ho hodí zpátky, už tehdy se choval jako vůl. „Deane“ Zkusil to anděl znovu, ale jakoby slova ani nedolehla k lovcovým uším. Castiel si pomal sedl na postel vedle něj, Dean se jen instinktivně stáhl pod deku. Anděl opatrně položil ruku na čelo třesoucího se mladíka, sklonil se k němu „Je mi to líto Deane…“ Najednou za sebou uslyšel zvuky a zjistil, že se Baltazar probral… Prudce se k němu otočil a pokusil se ho znovu omráčit ale Baltazar chytl jeho ruku včas.
„Co tu chceš?“
Castiel mlčel.
„Nemyslíš, že už si mu ublížil dost?“ Castiel pomalu zdvihl hlavu. Baltazar uviděl slzu sklouzávající po jeho tváři…
„Až moc, Baltazare, až moc…. Dávej na něj pozor…“
„To by si měl snad ty…nemyslíš…?!!“
“Nemůžu“
„Nemůžeš, nebo nechceš?“
Castielovi probleskávali plamínky v očích
„Nemohu…“
„proč Cassi, sakra on tě i po tom všem chce zachránit, a nedovolí mi tě zabít..“
Nastalo ticho, oba věděli, že to byla pravda, Dean ho nenechá zemřít.
„Právě pro to Baltazare… nechci už mu ublížit, dávej na něj pozor a já vás nechám na pokoji, slibuji, nebudu vám křížit vaše plány, pokud se vy vyhnete těm mým“
„Ó velectěné díky.. a co dál…“
„Dál? Já jsem nový bůh…“
„Drž hubu… jsi jen další pitomec co si to myslí“
„Prosím..“
„Ano kolik jich už bylo… a co se s nima stalo…“
„Prostě to tak má být…“
„Casi… teď zapomeň na všechno a přemýšlej jen nad tím co ti teď povím….“ Castiel pochybovačně kývl, ale poslouchal
„Nemyslíš, že si zaslouží, aby si mu věřil, po tom všem… aby si ho jednou poslechl…“
Castiel se napřímil
„Budu o tom přemýšlet...“
Baltazar se usmál a Castielovi si zasmušela tvář, podíval se na mladíka chvějícího se pod dekou…“ Dej na něj pozor, přehnal jsem to a ty to víš, víš jak to nejspíš skončí. Ale pamatuj ať s ním bude cokoliv, někde uvnitř je Dean… nenechte ho všechno vzdát…. Prosím, bratře…“ Začuměli křídla a Castiel odletěl. Baltazar si přisedl k posteli. Dean měl horečku a Baltazar obličej plný smutku.
Tak jsem to odhadl správně, bylo toho moc, bylo to příliš na přežití jeho osobnosti, Cassi sakra jak si mohl…
Pohladil ho po čele a vrátil se zpátky do křesla. Přemýšlel co dál, přemýšlel má-li jim to říct, má-li jim brát iluze…

Ráno se první vzbudil Bobby sešel dolu a viděl anděla bedlivě střežícího Deanovo spánek.
„Ahoj..“
„Ahoj Bobby“ Bobby se trochu vyděsil. Viděl Baltazarův pohled a smutný výraz.
„Stalo se něco?“
Baltazar se zvedl a šel s Bobbym do kuchyně. Pověděl mu o noční návštěvě a o stavu situace. Bobby posloucal a bledl.
„takže.. Dean..“
Začal opatrně a anděl přikývl
„Ano… možná už nebude mluvit, možná se zbláznil… nevím…“
„A to ti řekl Cass?“
„Ano. Ale říkal, že ať se děje cokoliv nesmíme ho to nechat vzdát.“ Boby si promnul oči.
„Panebože,…. víš když jim zemřela matka, tak Deanovi byli. Skoro půl roku po tom nepromluvil ani slovo. Asi takhle to myslíš?“
„Jo asi nějak tak.. vážně nevím…“
„A co ten opeřenec. Proč vlastně přišel…“
„To nevím…“
„Si se nezeptal“
„nějak jsem zapomněl“
„Vole..“
Baltazar se ušklíbl. Z obýváku se ozvalo sípání. Oba okamžitě spěchali pacientovi.
„Klid Deane, jen klid, pomalu dýchej, pomalu…“
Snažil se ho Bobby uklidnit. Dean kašlal a svíjel se bolestí.
„Bobby…“
Zasípal a Baltazar se udiveně podíval na staršího lovce.
„Ano., jsem tu, jen klid…“
„Kde je Sam…“
„Ještě spí, je teprve sedm“
Dean se trošku uklidnil. Bobby s Baltazarem mu pomohli se posadit. Bobby zvedl Deanovi hlavu
„Podívej se na mě…“ A položil mu ruku na čelo. Byl rád, že mluví, že ho vnímá. Ale radost ho přešla, hned jak se střetl s jeho pohledem. Viděl v něm to samé co Castiel v noci.
„Jak je ti…
„Zima…“
Zašeptal a Baltazar ho automaticky přikryl další dekou.
„Měl by si něco sníst, a pak si vzít léky. Za chvilku jsem tu…“
Bobby odešel do kuchyně a Baltazar zůstal u něj. Ani nevěděl co ho k tomu vedlo ale přisedl si blíž a znovu spadlou deku přetáhl Deanovi přes záda a pevně ho objal. Cítil jak se třese, chtěl mu ulevit alespoň trochu , Dean najednou cítil teplo proudící z Baltazar. Bylo to příjemné, prostupovalo jím a uklidňovalo ho. Baltazar si všiml že se přestal třást.
„Díky…“
Anděl se na něj jenom usmál. Bylo mu do breku, Dean byl schoulený v Baltazarově náruči a strach z něj přímo čišel. Každý prudký pohyb ho polekal…. Bobby se vrátil s polívkou a několika prášky. „Měl by si to sníst…“ Deanovi se ruce třásli. Ne zimou ale slabostí, a tak se Bobby rozhodl ke kroku, jež Dean za normálních okolností považoval za ponižující. Baltazar ho podpíral a Bobby krmil.
Když se Sam probudil, Dean už zase spal.
Bobby seděl s Baltazarem v kuchyni a anděl byl dost mimo.
Chvíli seděli a mlčeli, pak se k nim připojil Sam, dostal hlášení ohledně toho co se stalo a upřímně řečeno moc to nechápal. Diskutoval s nima o možnostech ale bylo to spíš plkání. Na nic užitečného nepřišel.
Po obědě se snažil Deana probudit. Potřebovali mu dát léky a možná že by uvítal trochu pohybu. Jeho bratr však odmítal nabýt vědomí. Nakonec ho jemně propleskl po tváři. Víčka se zachvěla a Dean se probudil
„No hurá člověče“
„Sammy“
„Jak je..“
„Žiješ?“
„Ano..“
„Jak to“
Ptal se slabým hlasem…
„Pak ti to vysvětlím. Nechceš se projít, tedy do koupelny a zpátky?“
Dean přikývl a oklepal se jak mu tělem projela zima…
„Tak pojď, a vem si tohel“
Navlíkl na něj mikinu a pomohl mu z postele. Dean syčel bolestí, jak se jeho zhmožděné tělo sápalo vpřed ale nakonec to zvládl. Hlava se mu točila ale stál
„Dobrý?“
Dean kývl…
Udělali pár kroků a najednou se před nimi zjevil Castiel…
„Casii“
Zeptal se Sam opatrně a Dean jen zoufale čekal co se bude dít. Cass ale jen natáhl ruku a byli pryč… Sam byl najednou jediný kdo stál v obýváku a Bobby s Baltazarem stáli a zírali z kuchyně…
„To snad ne… to není možná…“ Rozčiloval se Sam a Bobby se podíval na Baltazara…
„Vypadám, že něco vím?“

Castiel držel Deana za ruku a cítil jeho strach a odpor. Snažil se aby vypadal co nejpřátelštěji, ale ani tak si jeho důvěru nezískal….
„Nemusíš se bát Deane… je to pro tvoje dobro...“

Terrik: Naprosto senzační pokračování Teda doufám, že Castiel Deanovi pomůže!!! Chudák malý Takhle ho trápit!!! Co dodat... příště zase pořádnou dávku torturingu

paneboze dakujem moznoze sa stane ZAZRAK

Hm.. jsem měkká povaha - v hloubi duše pořád doufám, že SN dopadne "dobře" - ale má druhá polovina vidí Deana oslavujícího nad Castielovou mrtvolou - ve zvrhlém seriálovém podání - všichni víme, jak zvrhlí dovedou být.

Do té doby můžu číst aspon povídky... předspolední kapitola se mi moc líbila. Píšeš lépe a lépe

Ta scéna, kdy Dean zachrání Case a Cas nechápe - ta je velice "castielovská" -mám jí ráda

Jednoducho perfektná poviedka totálne ju zbožňujem, ten vzťah medzi Casom a Deanom je niečo úžasné veľmi sa teším na ďalšiu časť

teda klobouk dolů, je to lepší a lepší a já se toho nemůžu vynačíst

toto bylo opět perfektní ...

Děkuji vám všem... jsem ráda že se vám líbí... a tady je další kousek... takovej celkom o ničem... ale je tu no... tak co... uvidíme:D

Tak za tuhle povídku už je to asi po třetí co jsem ji zapoměla vložit, asi bych se měla jít léčit

„jak nevíš…“
„Tak, nevim…“
„To si řikáš anděl…“
„Si řikáš lovec…“
Sam se vztekle otočil
„Nechte toho, chápu nesnesete se na dvě míle od sebe…“
„Spíš na dvacet..“
Prskal Bobby
„Ale řekni mi proč…“
Bobby se nadechl
„je tak povrchní…“
„Ó to mě zranilo… ty si zase tak… usedlý…“
„Nejste normální, dementi, sakra dejte pokoj, Dean je zase někde s tim šíleným šílencem..“
„To se ti povedlo…“
Poznamenal Baltazar a hrdě vztyčoval palec…
„Haha, dobře jinak Castiel má Deana… opět“
„Hm A my opět víme starou bačkoru…“
povzdechl si Bobby a probodával Baltazara pohledem.
“Já za to snad můžu“
„Jo, měl si ho zabít hned, a ne dělat pokusy..co když se nám Castielek vrátí…“
Bobby se kroutil jako housenka a šileně s tím Baltazara vytáčel. A Sam netušil o co jde…

“Bobby si v pořádku?“
„ Jo jsem“
„tak proč…“
„Prostě mam těch opeřenců dost..“
„Chápu, ale Baltazar za to nemůže..“
„Ale ohrožuje vás… sakra kluci, už nesnesu sledovat, jak to odnášíte…“
„Bobby…“
Sam se potěšeně usmál a ani si nevšiml, že Baltazar zmizel
„Kam šel?“
Bobby jen pokrčil rameny..

Baltazar seděl na hromadě pokácených stromů, blížil se večer a Baltazar pozoroval západ slunce. Tak moc se snažil pomoc, ale asi dělal něco špatně. Nikdy nechtěl aby to někdo odnesl, ale Bobbyho slova ho ranily. On jim přeci chtěl pomoc. Najednou slyšel jak ho Sam volá, uklidnil rozpolcenou duši a vrátil se k nim.
„Ano..“
Nezapomněl na oslňující úsměv
„Kde si byl“
„Proletět se…“
Sam zakroutil hlavou
„Nevíš kde ho může mít tentokrát…“
Baltazar jen svěsil hlavu..
„Nevím…“


Castiel vzal Deanovu ruku do dlaní a dovedl ho k posteli. „Tady si lehni“
Dean se na něj nechápavě podíval…“Musíš jestě odpočívat“
Zase jen nechápavě koukal.
„Říkal jsem, že je to pro tvoje dobro.“
„A proč…“
„Prostě si lehni…“
Dean ho nakonec poslechl a zaplul do postele. Anděl se na něj zamyšleně díval ale neřekl nic. Deran se trochu vzpamatoval.
„kde jsme…“
„Je to jeden opuštěný dům… ale hezký řekl bych..“ Dean přikývl
„A proč jsme tu…“
„Říkal jsi, abych přišel.“
„Jo ale takhle jsi nepřišel, takhle si mě zase někam odvlekl“
Dean mluvil klidně, klížila se mu víčka, a ze všech sil se snažil nemyslet na to jak je mu mizerně.
„Já vím, ale v noci jsem za tebou byl a viděl škody co napáchal. Musím ti pomoc… aby…“
„Aby…“ „Abys měl sílu uzavřít semnou duše zpátky do očistce…“
„Co že si najednou změnil názor…“
„Co že ty si mě odmítl zabít…“
„Přátelé se nezabíjejí…“
“Přátelům se věří“
Dodal Castiel a sedl si na postel vedle něj….
„Máš horečku“
„Doufám, že nejsi tak mizerném doktor jak Baltazar“
Castiel jen zvídavě naklonil hlavu
„Ne nejsem doktor vůbec. Jen jsem se informoval co mám v takových případech dělat“

Podle nějaký příručky, bože pomoc… ne čerte pomoc… to bude lepší… nebo mě radši rovnou zab…

Castiel si všiml zděšení v Deanových očích.
„Neboj, a teď spi“ Dean nestačil protestovat a už usnul pod vlivem Castielovi moci….

Terrik: Jak jsi to myslela s tím pokračováním o ničem? Vždyť je to super!!! Cas se konečně stará Doufám, že ho zase neposedne ta jeho moc a bude Deana hezky opečovávat A chudák Baltík, jak si to vyčítá Tak honem piš pokračování

teda já mám Baltíka fakt ráda - jeho výčitky a jeho humor a tak
jsem moc zvědavá, jak dloho tato péče Castielovi vydrží.....

To já jsem také zvědavá na to Castielovo léčení. Aby ho zase nepopadl amok a s Deanem "nevytřel podlahu."

Dškuji za komentáře a nadšení to stále číst... zdá se mi že to začíná být trochu blud... tak se chci uchýlit ke konci... nicméně dnes tu máme další kapitolku...

_____________
Kapitola 11: Krvaví, lázeň krvavá

Baltazar se procházel po šrotišti a sledoval oblohu.. Opět přemýšlel nad Bobbyh slovy. Stále ho mrzeli. Procházel se už poněkolikáté do kola, když ho najednou někdo zastavil.
„Castieli?“
Baltazar se opatrně podíval na poměrně zkroušeného anděla…
„Potřebuji pomoc…“
„Hm…s čím…“
„Dean…“
“Jak“
Castiel zvedl ruku a oba se ocitli zpět v pokoji u Deana.
„co si mu udělal…“
Vyjekl Baltazar a hnal se k posteli..
„Nic jen spí…“
„Tomu bych spánek neříkal….“
„Opravdu jen spí…“
Baltazar se posadil na kraj postele k Denovi, který sebou ze spaní házel…
„Co po mě chceš..:“
„Otevřít očistec, vrátit duše a zase ho zavčít…“
Baltazar se tvářil nechápavě
„A jak ti já pomohu….?“
„Potřebuji lidskou krev…“
„Na co prob…“
Zarazil se… proboha… či proCase… ani jedno nebyl dobrý nápad.
„Na otevření před tím si ji potřeboval taky… ale na co teď… máš moc…“
„Ano ale ani tak na to není jako otevřít dveře do sklepa…“
“Aha… tak mi teda řekni co chceš…“
„Potřebuji 2 litri krve…“
„Proč ne cisternu…“
Castiel nechápal
„Neřeš to…jakou krev a kde ji chceš vzít…“
Castiel mlčel a jen sledoval Deana…
„To si děláš srandu, nemyslíš to vážně…to ho zabije…“
„Nemusí…“
„Ne to víš…. Upír toho sežere míň…“
„Jinak to nejde…“
„Proč on..“
„nikdo jiný mě nenapadá…“
„Prosím.. ty to myslíš vážně…si děláš legraci“
Baltazar rozhodil nevěřícně rukama….
„Nenapadá mě nikdo jiný kdo by měl čistou duši, Sam to asi nebude že…
„No zato Dean je svatoušek…“
Castiel se zašklebil..
„Ne ale on to pochopí… „
„Jseš si jistej:“
Baltazar nevycházel z údivu…. A cítil strach…
„A jak to chceš udělat… doufám, že alespoň… jak to říct… lékařsky???Opatrně“
„Krev musí kapat na oltář…“
„No tak ji necháme odebrat a pak ji tam nalijem…“
„Musí být čerstvá, a ještě teplá…“
„ohřejeme…“
Zkoušel Baltazar ale krutě si uvědomoval co měl Cas v úmyslu….
„Baltazare dost. Víš jak to musím udělat a tohle je jen tvá zoufalá snaha to odvrátit…“
Baltazar musel souhlasit…
„A ty to sám nezvládneš… nebo nevim jiná krev?“
„Ne nezvládnu…“
Baltazar viděl v Casovích očích neblahé jiskry a tak radši změnil téma…teda trochu…
„A proč ho vlastně teda takhle opatruješ… když se ho chystáš podříznout..“
„Může to přežit…“
„A jak jako….“ Vezmeš ho k Bobbymu a já pak obřad dokončím…“
„Jo ale Bobby není kouzelník… a doktoři taky ne…a navíc za to mě Bobby … no nic“
„Je silný…“
„No teď zrovna moc ne… díky tobě…“
Oba se podívali na mladíka v posteli.
„Proto ho nechám odpočívat… do rána…“
„Aha, no to se zotaví…. „
„Baltazare…“
„Co je…“
Vybouchl anděl až se sám divil..
„Máš s tím nějaký problém…“
„Ano mám… říkal jsi ať na něj dávám pozor. Ať už tě nenechám mu ublížit a ty teď vyrukuješ tímhle…“
„Vím, ale on sám mě žádal abych se tich duší zbavil…“
„No to asi netušil jak…“
„Zvládne to…“
„toho se bojím…“
„Dean se o plánu nesmí dozvědět. Zítra ráno bude vše připraveno, potřebuji jen aby si ho přidržel a pak odvedl k Bobbymu…“
“Ty mu to ani nepovíš???“
„Ne…“

no co to je - on chce obětovat Deana

z téhle povídky budu mít brzy tiky

VÝBORNÁ PRÁCE

děkuji ... a tady něco pro tvůj tik
____________
Baltazar seděl vedle postele, Cass někam zmizel a Baltazar přemýšlel. Přemýšlel co mu Bobby říkal, jak už nechce aby jim ubližovali. A teď tohle…. To je to o čem mluvil. Cas nechápal, tedy alespoň v této fázi svého já, jak moc je to zlé a Baltazar mu ještě pomůže…
Kruci to je hajzl… když to neudělám zabije nás jednou všechny… a když to …. Co mám sakra dělat… aspoň bych mu to mohl říct… ale jak.. ahoj Dane... ne čáu kámo dej sem ruku Cas si zahraje na drákulu…..Nebo Hej Deane, Cas dneska potřebuje tvoji krev… hm není problém Baltazare kolik kapek… hm Deane asi tak dva litry….Tohle je zlé… a hodně…Co sakra mam dělat. Mám ho teď vyděsit… a nechat ho se s tím srovnat s možností, že ho pak budeme muset vzít násilím, a nebo ho rovnou sbalit a …
Jak přemýšlel ani si nevšiml Cassova příchodu…. Když ho zaregistroval. Čmáral na zeď nějakej nesmysl a kolem stavěl nejrůznější artefakty….
„Co to je za šutry…“
Zeptal se Baltazar
„To jsou pekelné kameny…“
„A k čemu…“
„Jsou zkrátka nutné..“
„Dík…“
Cas pokračoval v aranžování všech možných nesmyslů a nakonec vytáhl obrovskou zubatou dýku…
„To není myšleno vážně, že ně…“
„Je to jediný nástroj k tomu určený…“
„No myslim že pila by byla lepší…“
„Nechápu..“
„Jak nechápeš… dyť tím mu akorát tu ruku rozerveš…“
„Potřebuji obě…“
„To je vtip…“
„Ne není. A záleží na nástroji?“
„Jo alespoň podle doktorů… jak si asi myslíš že to spraví jestli mu zápěstí přepižláš tímhle…“
Castiel neodpověděl…
„A jak poznáš ty dva litry krve…“
„Oltář vzplane..“
„Po krvi?“
„Ano…“
„A nestačí nějaká kapka…“
„Ne je třeba nejméně dvou litrů…“
„Jak to víš…“
„Zjišťoval jsem to… ale je to převáděno a počítáno ze starých mír, takže jí může být o něco víc….“
„O kolik…“
“O půl. O litr… nevím..“
„Neprodáváš pivo, mluvíš o Deanově krvi“
„Pivo má jinou míru..?“
Baltazar jen zavrtěl hlavou a znechuceně si prohlížel oltář – tu krvelačnou bestii…
Castiel dokončil své veledílo přistoupil k Deanovi…
„Mám pro tebe úkol…“
„Co…“
Mumlal Dean rozespale a než se nadál stál na noháh podpíraný Castielem.
„Baltazare co ty…“
Anděl se jen smutně usmál….
„Prosím věř mi…“
„Věřím..“
Dean to řekl tak upřímě, až se Baltazarovi zachvěl žaludek, jak to může udělat.. Dean byl doveden před oltář a Castiel mu řekl aby si kleknul. Dean nechápal proč ale poslechl.
„Můžeme…“ Zeptal se Castiel ale ve skutečnosti chtěl jen Baltazara popohnat….
Baltazar pochopil. Kleknul si za Deana a nohama překřížil jeho aby zajistil stabilitu. Dean byl rozespalý a celkem svolný ke všemu co zatím prováděli. Baltazar ho chytil za předloktí. Dean znervózněl.
„Co se děje…“
„neboj..“
Odsekl Baltazar nervózně a prudce uvedl jeho ruce vpřed. Držel ho pevně těsně pod lokty zápěstím vzhůru.
„Promiň“ Zašeptal ještě do ucha než Castiel uchopil nůž….
Dean sebou trhl ale andělská síla ho pevně držela na místě, neměl šanci utéct..
Castiel vzal dýku a v Deanovích očích se zachvěla hrůza…
„Co, Casí počkej….“
Castiel ho nevnímal. Vzal zubatou dýku a táh jí po Deanově zápěstí. Neubránil se křiku. S každým centimetrem nůž trhal svalstvo a šlachy. Castiel byl hluboko. Castiel se lovci nepodíval do očí. Beze slova přešel na druhou ruku a opět řízl. Nebylo to tak hluboko jako před tím ale i tak. Deanův dech se zrychloval Baltazar cítil jak se třese
„Vydrž, vydrž…“ šeptal napůl pro sebe a na půl Danovi.
Ten neodpovídal a začínal ztrácet vědomí. Castiel jen zaslepeně sledoval oltář a krev stékající ze zápěstí. Baltazarovi to připadalo jako věčnost. Krev vytékala ale intenzita a síla začínali slábnout. Baltazar cítil, že se Dean přestal bránit. Doufal jen, že k Bobbymu nedovede mrtvolu jeho chlapce.
"Casi??"
"ještě ne..."
"To je ale zatraceně moc krve..."
"Ještě ne..."
Konečně, oltář vzplanul.
"Běž..."
Baltazar popadl Deana za ramena a otočil ho k sobě a ruce mu přitiskl k hrudi. Pevně ho držel, jinak by se skácel k zemi...
"Bobby mě zabije..."

csss prý něco na můj tik vždyť ho mám teď ještě větší

rychle rychle další část prosím

tik ťak:D.... ale jinak jsem ráda že se ti to líbí

Terrik, OMG!!! COS NÁM TO PROVEDLA S DEANEM??? To je hrozné!!! Doufám, že to chudáček přežije!!! A už se těším, jak se bude Cas před ním kát Fakt výborný torturing

OMG!!! užasný torturing, moja dušička plesá sklevá cast

Ježkovy voči!!! Co jsi nám to s Deanem provedla?? Teď ještě ke všemu bude chudokrevný!!

Zjistila jsem svou závislost na komentářích. Vždy potěší a konkrétně u vás dovolím si říci "zvrhlíku" neskutečně pobaví.... tak mooooc děkuji a už píšu pokráčko

Tak jak jsem slíbila:d

______________
Kapitola 12: Výhra?

„Baltazare…“
„Deane…“
„Deane…“
„Baltazare..“
….
„nechte toho a pojďte mi pomoc…“
Rozčiloval se anděl nad nemožností dvou lovců . Dean stál, tedy spíše byl držen, čelem proti andělovi. Bobby s vzpamatoval a hnal se k nim. Neviděl co se děje. Vypadalo to opravdu zvláštně ta minimální vzdálenost mezi Deanem a Baltazarem. Jen ale došel blíž pochopil. Dean byl bledý a jen krev kontrastovala s pokožkou.
„Co se stalo…“
„Castiel…“
Bobby se nezmohl ani na slovo jen kroutil hlavou. Sam opatrně chytil bratra a společně ho dopravili na pohovku. Bobby se s hrůzou díval na mladou tvář…
„Co se sakra stalo…“
„Na to asi nemáme čas ne?“
Bobby jen kývla, a po zběžném ohledání zranění byl rozsudek jasný…
„Musí do nemocnice, a hned…“
Baltazar kývl. Zvedli Deana mezi sebe a ve chvilce byli v nemocnici. Tedy před, tam kde bylo bezpečno. Bobby se Samem dotahli Deana dovnitř. Lékaře ve středních letech, který je potkal na chodbě, skoro omývalo, když to viděl.
„Co se stalo….“
Bobby koktal a Sam jakby smet. Doktor nakonec usoudil, že je to jedno… tedy prozatím.
„Jak se jmenuje?“
„Dean“
Ošetřovna byla hned vedle. Pomohl jim s Deanem dovnitř. Uložili ho na stůl a pak je oba vystrnadil za dveře. Oba okýnkem pozorovali co se děje. Kolem Deana se seběhlo několik lékařů s tragickými výrazi. Sestřičky věude věšeli infuze a krev. Dean byl střídavě v bezvědomí a lekař v mdlobách, když viděl levou ruku.

„Kde je sakra ten zmetek…“
“Tady sem…“
Odpověděl anděl a Bobby se otočil.
„Co se sakra stalo..“
„No Bobby Castiel vrátil duše..“
“Aha a co s tím má co dělat on…“
A ukázal na dveře za kterými byl jeho chlapec
„Já nevěděl co chce, tedy pak mi to řekl, ale potřeboval jeho krev, aby mohl..“ Mluvil rychle a nesrozumitelně
“A ty jsi mu pomohl…“
„Byla to jediná šance…“
Bobby vzteky kopl do židle a byl napomenut jednou ze sester
„Omlouvám se“
zamumlal a vrátil se k Baltazarovi.
„Pojďte…“
Zamumlal Bobby a zašli za roh kde nikdo nebyl. Sam v jednu chvíli šel s nimi a druhé tlačil anděla na stěnu.
„Hodlal si mi obětovat brachu…“
“Ne, nechtěl…“
“Ale udělal jsi to…
“Ne, Castiel chtěl abych tam byl, abych ho mohl odvést…“
“A to si mu v tom nemohl zabránit…“
„Zabil by nás všechny, a nebo by to stejně udělal, jenže to by Dean zemřel…“
Samovo sevření povolilo
„Zmiz…“
Prorvalo se mu skrz zuby…
„Same..ja…“
„Jdi…“
Baltazar sklopil hlavu
„Já vážně chtěl jen pomoci…“
Zmizel.


Bylo to několik hodin co Deana odvezli na sál a stále se nikdo nevracel. Po dalších dvaceti minutách vyšel lékař, kterého potkali na chodbě a tvářil se jako by mu spadl kámen ze srdce….
„Doktore… jak je mu…“
„Pomalu..“
Usmál se doktor…
„Já jsem doktor McKenzie, a vy budete?“
“Omlouvám se. Já jsem Sam, Deanovo Bratr a tohle je náš strýc…“
„Tak to máme… Dean ztratil mnoho krve, řekl bych až neskutečně mnoho krve, ale zvládl to. Tedy přežil operaci. Co se týče následující léčby, bude dlouhá. Levá ruka měla přeřezaných několik šlach a nařízlou kost, ten kdo to udělal byl sadista, takovouhle nechutnost jsem ještě nezažil.“ V samovi to vřelo
„ Rána na druhé ruce je také hluboká, ale nepoškodila žádné šlachy. Pokud nenastanou komplikace, je tu velká naděje na život..“
Oba si oddechly
„Můžeme za ním…“
„Jistě, ale bude spát, můžete zůstat přes noc jestli chcete.“
Oba kývli a doktor je doprovodil do pokoje. Dean ležel v bělostné posteli. Kolem bylo neskutečné množství hadiček a přes ústa měl kyslíkovou masku.
„Radši ho nebuďte, až ráno…“
Řekl ještě doktor a odešel….

Castiel našel Baltazara na mýtině kousek od Nemocnice. Chvilku ho pozoroval a nakonec k němu přistoupil.
Baltazar se polekaně otočil
„Cassi..“
Anděl se usmíval. Dlouho mlčel ale nakonec bezstarostně pronesl..
„Ano?“
„Vyšlo to…“
Castiel zvedl hlavu k nebesům a jen se uculil..
„Ano…“
“Jsem rád…“
Castiel si všiml smutku v Baltazarově hlasu….
„Děje se něco…“
“Ano, myslím, že Bobby s e Samem…“
“Jsou naštvaní…“
“Ano…“
“A ty se jim divíš?“
“Ani ne…“
“Ale …?“
„Ale mrzé mě to, já jim chtěl pomoc…“
Castielovi to připadalo jako tenkrát, tehdy když mladého anděla soudili.
„Odpustí ti…“
„Nevěřím…“
“Ale ano, jak je Deanovi..“
„Nevím, měl jsem zmizet…Ale ty by si mu mohl pomoc…“
“Nemohl, moje milost je oslabena, jsem momentálně … prostě to není možné…“
„Tak to se potom nezbývá než modlit.“
Castiel se na něj zasněně podíval…“
“Nebo jít zjistit jak mu je…“
Myslíš, že si tam jen tak nakřičíš…
„Ne jen to zjistím a zmizíme… aý mu bude líp vrátíme se…“
“Jestli vůbec ještě žije.“ Poznamenal anděl znechuceně a následoval Castiela…

Terrik - to je prostě dokonalé

mé zvrhlé srdce plesá ale jsem ráda, že to Castiel zvládl

To hádam nikdy nebudú Castiel s Deanom normálne fungovať. Ked je Dean ako tak v poriadku Castielovi prepne a zmysli si ze sa stane Bohom, a zas Ked je Castiel v pohode tak Dean je skoro na pokraji smrti( ak vďaka nemu:1815: ) ...ešte ze ty to tak pekne ukoncis (dúfam ) a konecne bude všetko v pohode, aj ked o tom dost pochybujem, pretoze to by asi už nebolo ono...
ale som rada ze to Castiel dokázal

Terrik ja ty mozem pisat komentáre kazdych pat minut ak ti to urobi radosť

o děkuji... no komentáře... někdy když čtu povídky a vidím pod ním ty smajli... apodobně... tak si řikám, že to je samostatné literálnídílo:D ... jo zkrátka komentáře mají svou duši....