Prosím ne!

No to tě asi zabiju, jestli ty zabiješ Deana Klidně ho týrej, ale nakonec to dopadne dobře

Juchůůů A už jsem žlutoočko, takže pozor na mě

pokracka tu popribudali z coho sa neskutocne tesim torturingu , ale sposob akym ich ukoncujes??? si sadista vies o tom???

No sadista-.... ale jenom trochu:D
___
O pár hodin dříve, cestou do nemocnice

Sam spal na zadní sedačce. Pěknou dobu odolával spánku, ale nakonec únavě podlehl a sesunul se na Jimovo rameno.
John se spokojeně podíval do zpětného zrcátka.
„Jak jste nás našli Bobby.“ Lovec si povzdechl a letmo se na něj podíval.
„my ne, to Dean“
„Dean?“ zeptal se John opatrně,
„No, mysleli jsme, že je Sam mrtví a ty bůhví kde…promiň Jime… jenže Dean měl noční můry, pravidelné a celkem dost reálné, no a tak nějak jsme si to dali dohromady. S tím co si řekl o Samovi a ostatních dětech, nám přišlo dost možné, že je to Samova snaha o komunikaci.“
„A co Dean.. jak je mu… myslím.. to co si ode mě vyslechl…“
“Dean je rozumný kluk, ví že jsi to nebyl ty..“ uklidňoval ho Jim
„Snad ano,…“ John se na chvíli odmlčel, nervózně poklepával rukou o koleno. Jim ho sledoval, neznal ho tak, nikdy nedával najevo strach… a zvliáuště šlo li o Deana.
„Vy… „ přerušil nakonec ticho
„Vy víte co se stalo a jak na tom Dean je…“
Bobby se v zrcátku podíval na Jima..
„Ne Johne.. víme jen to, že ho Mac odvezl do nemocnice, nic víc…“
„Děkuj Jime….“ Po zbytek cesty bylo ticho… Bobby svíral telefon v naději, že přijde nějaká zpráva od Maca, Jim se modlil a John doufal…


Současnost
„Johne, Sammy… rád vás vidím“ Začal Mac s velkou úlevou. „Macu co je s Deanem“ Vyhrkl John se Samem najednou. Macovi zmizel úlevný úsměv z obličeje, opatrně se podíval na druhého lékaře…
„Johne… my…“

Začal Mackland opatrně.
„My zatím ještě čekáme na výsledky.“ Mac se zasdíval na Johna a naznačil mu, že by bylo dobré poslat Sama pryč. John výjimečně pochopil.
„Může se za ním podívat?“
Mac se usmál, zavolal sestru a ta Sama odvedla k Deanovi do pokoje.
„Tak…“
Johnovi se třásl hlas.
„Johne, já… nevím jestli to přežije, ani nevím jaké následky by to mohlo mít, opravdu ne. Jediný co můžeme dělat je čekat… a doufat.“
John zůstal s otevřenou pusou zírat na oba doktory.
„Co.. to ne.. je to.. Deane..“
Mac přistoupil ke svému příteli.
„pojď za ním…“
John neodporoval a Lékař kývl na druhé dva muže aby je následovali.

Místnost byla studená a světlá. Několik monitorů vydávalo mírné pípání. U postele seděl Sammy a z očí mu tekly slzy.
„Tati co mu to udělali?“
„Sammy……“John si povzdechl a chlapce pohladil po vlasech….

Terrik: Ty fakt riskuješ své zdraví Vždyť jsme se nic nového nedozvěděli!!! Přežije Dean, nebo ne??? Můj názor znáš Ale torturing super Tak doufám, že hezky píšeš dál

Vždyť jsme se nic nového nedozvěděli!!! no promiň

Myslela jsem Deanův stav I´m so sorry

dobrý mě to pobavilo

tu je další kousílínek...
____

Bylo to již několik dní. žádné známky změny, žádná naděje, Dean se neprobíral a John ztrácel nervy. Chybělo jen trochu aby vyčetl Macovi ten debilní plán.. Jediný co ho drželo zpět, bylo, že zachránili Sama. Poslední dny se Macklandovi raději vyhýbal. Mac poznal o co jde věděl, že se dříve či později pohádají. Teď měl aLe jiné starosti.
Na grafu uviděl změny, nebylo to moc, ale v téhle situaci, no jak se říká, tonoucí se stébla chytá.
„Tak Deane, prosíM,..“ Mac obešel postel. Měl po směně. Sama s Johnem poslal domů,nenechával je u Deana přes noc. Chtěl aby si odpočinuly. Hlavně Sam. Je to kluk a tohle je už tak dost těžké. Posadil se na okraj postele. Zadíval se a najednou se zarazil
„Už blázním…“ prohodil pro sebe. Na chvíli se mu zdálo, že viděl pohyb pod víčky, ale…
„Moment..“ vyskočil na nohy.
„Deane…“
Lékař vydechl…
„Deane. Tak, no to je ono…“
Lékař se naklonil nad pacienta a snažil se ho podpořit v jeho boji. Otevřít oči bylo tak namáhavé. Nejdříve příval světla, pak nějaký hlas, mluvil na něj. Dean ho slyšel ale nerozuměl, byl zmatený, netušil kde je…
„Deane, … tak otevři ty oči..ukaž mi ty zelený kukadla tak…“
Po dlouhých minutách se Dean probudil. Očima těkal po pokoji, chvíli se zastavil pohledem na Macovi.
„Ahoj“
Dean neodpověděl. Víčka pomalu klesala zpět.
„Ne, ne. Ne ne tak rychle, hochu. Zůstaň se mnou“ Znova se přemohl.
„Víš kde jsi?“
Dean zavrtěl hlavou
„Nevadí, jsi v nemocnici, nemusíš se bát, teď už budeš v pořádku.“
Dean zmateně zavrtěl hlavou.
„Dobře, víš jak se menuješ?“
Přikývl, ale neodpověděl.
„řekl by si mi to…“
Bez odpovědi.
„Víš kdo jsem já?“
Bez odpovědi.
„Nevadí, bolí tě něco?“
Ani teď neodpověděl.
„Dobře, udělám pár testů, ničeho se neboj…“ Dean kývl a opět se oči zavřeli.
„Sakra… tohle ne…“

Jak "tohle ne"!!! Co to má znamenat??? To vypadá na poškození mozku!!! Nééééé!!! Terrik, co mi to děláš Ale jinak samozřejmě super A teď mám jít spát... ach jo

Ty jsi šikulka, hned dvě pokráčka, ale zase jsi to utla v tom nejnapínavějším Že ty nám to děláš schválně Jinak opět velká pochvala.

když on ten konec kapitoly tak nějak sám vyplyne:D děkuji moc za komentáře

No, s Deanem to vypadá dost špatně. Jak řekla Bohdy, nějaký zkrat v mozku. Tak nás příliš nenapínej.

nic nezmenilo moj nazor Terrik na tom, ze si sadista a to teda s velkym S!!! dufam, ze sem coskoro pribudne pokracko a ja to dovtedy prezijem v zdravi, nechcem ta do nicoho tlacit, ale mas uz nieco napisane?

mám mám... ale ještě to musím dodělat

Terrik: Doufám, že se v neděli neučíš... takže jen hezky piš, ať mám zase co číst

Tak a je tu konec, vymyslela jsem ho nad smažením karbanátků a myslím že vždycky když je budu jíst budu u toho brečet no uvidíte sami jak jsem to jen mohla udělat

Ale jinak... moc děkuji všem čtenářům že to vydrželi až do konce, doufám že všichni přežili ve zdraví (duševní i fyzické) děkuji za komentáře... některé by talí za zvěčnění a přeji zábavu (no to asi ne) při poslední kapitole



„Deane, prober se… no tak…“ Pokoušel se ho vzbudit, marně. „no tak chlape, tohle mi nedělej“ Místností se rozlehl varovný tón přístrojů. Alarm přivolal dalšího lékaře a sestru.
„Co se děje?“
„Na chvíli se probral a pak tohle“
„Dobře.“ Odpověděl druhý lékař a během chvíle bylo kolem Deana plno. Tým lékařů bojoval o chlapcův život dlouhé minuty, nikdo se nechtěl vzdát, a nejméně Mac. Bylo to již třicet minut. Bez odezvy.
„Macu…“
Zašeptal Joshua tiše.
„Je pozdě…“
Mac se podíval na lékaře se slzami v očích.
„Né Josuo, to nejde… nemůže..“
„Macu, nech ho jít…“
Mac pomalu ustoupil. Podíval se na pobledlou tvář svého téměř syna. Neubránil se slzám, byla to lítost, byl to vztek, smutek.
„Promiň chlapče, promiň“ zašeptal tiše a naposledy ho pohladil po vlasech.
Se slzami stékajícimi po tváři utekl z místnosti.

„Macu?“
Josua opatrně vstoupilo do Macovi pracovny.
„Měl by si..“
„Jo já vím… ale…“
„Zavolám mu nebudu mu nic říkat, jenom aby přijel.“ Mackland byl rád, že pochopil Neměl sílu zvednout telefon a říct Johnovi, že je jeho syn mrtví.

Byly to Dlouhé minuty než John dorazil do nemocnice. Mac se snažil uklidnit, teď ho bude John potřebovat.
Ozvalo se klepání.
„Ahoj. Co se děje…“
„Ahoj..“ vykoktal ze sebe Mac a vstal z křesla.
„Co je s Deanem?!“ John měl v hlase strach, viděl na lékaři, že něco není v pořádku.
„Víš, Dean, na chvilku se probral, skoro nic si nepamatoval a ,..“
„A?“
„A pak zase ztratil vědomí, a jeho srdce se zastavilo..“
“Ale je v pořádku?“
“Johne…. On je mrtvý… nepřežil to…“
John zůstal stát a nevěřícně zíral
„Mrtví.. jak, říkal si že se probral.“
„Ano, krvácení do mozku se obnovilo a spolu se zástavou srdce… dělali jsme co se dalo ale nestačilo to. Byl příliš slabý…“
„Macu… můj syn“ Johnovi se zlomil hlas… Lékař k němu přistoupil a objal ho…
„Co teď… co…vezmi mě za ním..“
Mac dovedl zoufalého otce k mrtvému tělu jeho syna. John padl vedle lůžka a vzal do náručí svého Deana. Slzy tekly po tvářích obou mužů. Mac nakonec odešel a nechal je o samotě… poslední co slyšel bylo „Deane, prosím ne!“

Epilog
Pár dní po pohřbu se Mac s Johnem pohádali. Padlo to co muselo. John obvinil Bobbyho, Jima a Maca ze zabítí jeho syna. John sbalil věci a Sama a odjeli pryč. Víckrát se s nimi už nesetkal, nemluvil s nimi. Bobby se mu několikrát snažil volat, chtěl se usmířit, koneckonců byl tam pořád ještě Sammy, rád by ho viděl. Roky plynuli a když došlo na Samův odchod na Stanfordd John mu ani nebránil. Možná byl i rád, že je sám. Nikdy už se nebyl podívat na Deanově hrobě a nikdy nenavštívil pastora Jima. Nikdy nezavolal Macovi a nikdy nezvedl hovor od Bobyho.
Když Sam a Stanfordě dostal dopis. Uvnitř nalezl zprávu o smrti jeho otce. Zemřel při dopravní nehodě, jel opilý, v den pátého výročí Deanovi smrti. Otec a syn zemřeli ve stejný den. Sam se rozhodl navštívit Bobbyho. Ostatně on mu nic nevyčítal, znal Deana a věděl, že by to udělal stejně. Když přijel našel nabručeného muže pod jedním z aut. Chvíli si povídali a pak mu oznámil co se stalo. Sam ho nakonec požádal o pomoc s pohřbem. Bobby souhlasil. Nakonec dorazili i Jim s Macklandem. Ale Mac už nebyl lékař neurochirurg. Po Deanově smrti se nedokázal vrátit do nemocnice a raději se stal obvodním lékařem na venkově nedaleko Jimova kostela. Sam je viděl rád, ale přál si aby to bylo jindy a jinde. Johna pohřbili v tichosti vedle Deanova hrobu, bylo to poprvé a naposledy, co se sem John vrátil...

Terrik: Mé noční můry se naplnily... Terrik... Prosím ne! To nemůže být pravda!!! Řekni, že Dean neumřel (právě procházím psychickým stádiem, kdy popírám skutečnost) Tak tenhle konec jsem teda vážně nečekala! A mám po neděli (dostávám se do fáze vzteku, kdy budu obviňovat všechny kolem sebe... kdo za to může, Terrik ) Jako toto mi udělat Ale tak... vezmu to z globálního hlediska... Povídka jako celek fakt perfektní Bylo tam vše, co mám ráda... zejména torturing I když ne vždy to byl torturing jen na postavách, že Takže díky moc za to A teď si jdu přihnout laciné whisky z horní poličky (čti čehokoliv, co najdu)...

já to vložila... a koukám bohdy se přihlásila ... je po mě .... napadlo mě okamžitě a taky že jo:D

... no to máš jedno já u toho brečela, už nikdy nikoho nezabiju
a děkuju tí za komentáře a užij si tu whiskey

Terrik: Já jsem Tvá noční můra No to doufám, že už nikdy nikoho nezabiješ!!! Torturing Ti neberu... ještě abych ho brala, že Ale zabít Deanečka Chudáček malý No, já z toho rozhodně nadšená nejsem, ale neboj... Nemix Ti to vychválí do nebes! Být po jejím, tak asi zhebne vždycky celá familie

Terrik: co to jako je
teda takhle, nejdřív jsem chtěla napsat toto: TERRIK JSI DOKONALÉ - PŘESNĚ TAK NĚJAK JSEM SI KONEC PŘEDSTAVOVALA
pak jsem si ale přečetla epilog - moje chyba - celý ten krásně dramatický konec jsi musela opravdu zkazit takovou sentimentalitou - NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ

ale teď vážně - já osobně doufám, že toto není poslední povídka, co píšeš a že už na něčem pracuješ, protože ať si každý říká, co chce, tak mě se to líbilo a to moc - všechny překážky jsi překonala a ani takovéhoto konce jsi se nebála ......

děkuji moc za tuto povídku a za její konec - bylo to perfektní

PS: bohdy - já bych nenechala pomřít celou rodinu - to néééé - ale Dean by umřel v každém případě zase taková bitch nejsem (nebo jo ???!!!)

Terrik: Dalo se to čekat, Dean už na tom byl tak špatně, že by mu pomohl jen zázrak. Ten se ale bohužel nekonal. Celá tvá povídka byla moc pěkná, děkuji ti za ni. I mě na konci ukápla slzička. A nyní vzhůru do dalšího díla.

No ja nenachádzam slov...úplne vážne .

Takže len jedna technicko-informačná otázočka. Terrik, vrátiš sa teraz aj ku Castielovi?

Nemix: děkuji a k tomu epilogu... no mě bylo jak když jsem koukala na titanitk tak ta sentimentalita nějak vyplinula... prostě jsme to potřebovala nějak skončit. A taky mám pocit jako bohdy, že by si vyvraždila celou rodinu
Janča: zázrak... no to byla další verze, ale to bych už byla jako sera:D samé z mrtvích vstání
just-me: vážně , ke castielovi... no vrácím se už dlouho ale nějak mě neosvítil žádný spásný nápad...ale pokusím se... už bych ho chtěla skončit
____

Ještě jednou všem díííííky...

Tak díky téhle povídce jsem se stala naprosto závislá na Supernaturalu. Vzniklo to úplně nevinně, nudila jsem se v práci a protože mi nějak nešly slova pro moje povídky, hledala jsem na internetu, jako už tolikrát, počtení cizí... Tak jako vždycky jsem naťukala do vyhledávače nějaké slovní spojení(a protože miluju torturing krásných chlapů - a do té doby jsem myslela, že jsem asi blázen, že sem jediná - bylo to něco jako "omdlel bolestí, vyčerpáním usnul" nebo tak, už si přesně nepamatuju...) A vyplivlo mi to povídku "Prosím ne!" Okamžitě jsem se do ní začetla a četla jsem ve dne, v noci... Když jsem dočetla konec, málem to se mnou seklo(Terriku, vážně si mě skoro zabila)! Protože jsem do té doby neměla o žádném Deanovi a Samovi ani potuchy a nevěděla jsem, že kluci Winchesterovi umírají poměrně často a hned na to zase ožívají, tak to byla opravdu tragédie. Odmítla jsem už něco podobného číst. Ale touha byla silnější a tak sem se s obavami pustila do další povídky... A pak další a další... Jedna lepší než druhá! Povídku "Dean" jsem četla pořád dokola... Až po nějakém tom čtení mi došlo, že je to všechno asi na motivy nějakého serálu. Tak jsem si ho našla. Nejdřív sem byla trochu překvapená, vůbec jsem si tak kluky nepředstavovala a až tehdy jsem si všimla, že je tu vlastně jejich obrázek, předtím jsem tomu nějak nevěnovala pozornost, měla jsem svou vlastní představu. Nějak sem si jejich podobu nemohla spojit s povídkami. Zvědavost mi nedala a zkoukla jsem jeden díl, který právě běžel v televizi - 05x07... Další týden 05x08... To mi jaksi nestačilo, tak sem začala sjíždět videa na youtube a strašně sem chtěla vidět seriál od první řady... K mé obrovské radosti byly všechny díly ke stažení v českém i původním znění! Mezitím jsem schramstla všechny Terrikovi povídky a začala sjíždět i ostatní! Později jsem do ,,nadpřirozena" zasvětila i ségru a udělala z ní stejného závisláka... Dneska známe většinu dílů zpaměti, používáme mezi sebou hlášky bráchů, sem tam si dáváme úterní Pig´n a poke a vidíme Supernatural ve všem možným... Tak, omlouvám se za mega komentář, ale já sem měla strašnou potřebu vzdát ti vééélký DÍK (i když v ,,abstinenčních chvílích" proklínám, že jsem kdy na lovce přišla... ), že to vlastně tvými skvělými povídkami začalo. A doufám, že jich ještě spoustu napíšeš!