Prosím ne!

všem děkuji za komentáře, moooc... bohužel jsem teď nestíhala....ale pracuje se.... jenom mě trochu zbrzdila škola:( beeestie

Terrik: Mě to povídej

no ale už mi to nedalo a místo přednášky jsem písala:D no a je tu kousek, snad se bude líbit, blížíme se k menšímu torturingu a poooomnalu i ke konci....
______________________

Mac měl bezesnou noc. Přecházel pokojem a přemýšlel o jiném způsobu, jak zachránit svého přítele a jeho syna Doufal, že najde způsob, jak vynechat Deana z jejich šíleného plánu. Bezúspěšně hledal v knihách, bez náznaku naděje prolistoval spisy a deníky dávných lovců. Ale nic… žádná zmínka, žádná odpověď, prostě nic…
Mac stále doufal v možnost, prostřílej se a uteč, jak s oblibou nazýval sebevražedné mise. Dnes by mu byla mnohem milejší…
„Blbost“ povzdechl si nahlas. Věděl, že je to hloupost, že jim nic jiného nezbývá, ale stále v hlouby duše doufal. K ránu to vzdal. Bázlivě sáhl po lékařské knize. „Neurologie a neurochirurgie… kapitola Mozkové krvácení….
Zasedl do křesla a začal číst.
„čím dál lépe“ zamumlal u kapitoly Faktory zvyšující riziko krvácení: stress
Rozčíleně zavřel knihu, vstal a šel Deanovi do pokoje. Lékařský instinkt mu nedal a zběžně chlapce zkontroloval.

Deanova tvář se leskla potem a čelo sálalo horečkou. Víčka se třepotala… byl to další sen s jeho bratrem.
„Když to při snu vypadá takhle, nechci ani vědět jak to dopadne…“
Povzdechl si a pohladil ho po vlasech.
„Nemůžu to udělat prostě to nejde“ posadil se vedle do křesla,… nakonec ho přemohl spánek…

„Co…“
Maca probudila něčí ruka na jeho rameni…
„Ne co, ráno…Je čas vstát…“
„Ahoooj… Jime“ zívl lékař..
Pastor se usmál a podíval se na dosud spícího mladíka…
„Je v pořádku?“
„Ne…“ odsekl Lékař tvrději než plánoval…
„Promiň Jime“
„V pořádku…“ ujistil ho pastor „Jak mu je?“
„Nic moc, pořád má ještě zvýšenou teplotu, je dost odolný vůči antibiotikům…. JIme myslím…“
„Macklande, už jsme o tom mluvili. On to zvládne…“
„On ano, ale jeho mozek ne…“
“Na mozek dáš pozor ty..“
„ten MOZEK je vzhůru…“
Poznamenal čerstvě probuzený Dean.
„Ale, dobré ráno…“ usmál se Jim¨
„Ahoj“
Jestli sebou vy tři sudičky nehodíte, hodim já tu snídani psovi..
„Už jdu Bobby“ odvětil Jim tiše….a raději odešel, nerad by viděl jak jeho vajíčka požírá pes… a hlavně chtěl nechat ty dva o samotě….
„Ty jsi tu byl v noci?“
„Jen jsem tě přišel zkontroloval a usnul jsem…“
„Jen tak?“
„Jo byli 4 ráno…“
„Aha a do té doby jsi dělal co?“
“Spal ve své posteli…“
„V tomhle?“ Poznamenal Dean k Macově civilnímu oblečení…
„No dobře, četl jem si…“
“Hm…. Macu, já to udělám, vím že se ti to nelíbí, ale udělám to. S tebou nebo bez tebe“
„Deane“
„Ne, Macu prosím, málo komu věřím jako tobě, nenech mě v tom samotného…“
Lékař se smutně usmál…
„Žádáš mě, abych ti pomohl se zabít?“
„Macu…“
„Deane, chápeš co se může stát?“
„Ano“ řekl rozhodně Dean a čekal další protesty, ale spletl se
„Dobře, pojď se najíst“
„Ale…“
„Pomohu ti jasné, ale na slovo mě poslechneš rozumíš…. Nasnídáš se teď a pak už nebudeš jíst, kdyby se něco… stalo a …. No prostě tak…“
Mackland ztrácel pevnou půdu pod nohama.
„Díky….“
Řekl tiše Dean a vyhrabával se z postele…

Odpoledne jeli Jim s Bobbym do města a je nechali doma. Mac měl za úkol přesně vysvětlit plán. Sebral zápisky a přisedl si k Deanovi, který se povaloval na pohovce.
„Jak je?“
„Dobře“
„Zeptám se znovu“ řekl přísněji Mac
„Jak je?“
„Jde to…“ Odpověděl váhavě Dean.
„Hm… tady“ podal mu teploměr…
„znáš ďáblovu past?“
„Tak trochu.“
„Jim s Bobbym chtějí aby si ji Sama naučil. Ty mu s ní ale musíš pomoc. Musíš s jeho pomocí do ní Azzazela nalákat. „
„Já… jak?“
„Budeš pro ně něco jako duch s omezenými možnostmi.“
„DuCh?“
“Ano. Dávej si pozor, Azazel je démon, tudíž tě v Samově mysli může zachytit, nebo cítit, potažmo tě vidět a ublížit?“
„Budu duch ne?“
„Ano, ale co se ti stane tam, stane se ti ve skutečnosti…“
„A jak se vrátím zpátky?“
“Mělo by to záležet jen na tobě, až budeš chtít…stane se to… A prosím tě…. Zkus bít klidný a nepanikařit…“
„Proč?“
„Tím snížíš riziko krvácení do mozku…“
Dean se raději dál neptal, jen přikývl.

Jim se s Bobbym vrátili k večeru a obřad mohl začít.
„Jdeme na to?“
„Jo…“
Odpověděl Mac poraženě
„Deane, opravdu to chceš udělat?“
„Ano…“
Poslední naděje zhasly a lékař se do toho pustil. Vzal amulet a pověsil ho Deanovi na krk, Dal mu napít lektvaru, který Dean nazval humusem na hnojení a chystal si lékařský monitor.
„Co je tohle?“
„Neprotestovat …“
Odpověděl lékař dal Deanovi Manžetu na měření tlaku…
„Aspoň trochu tě budu sledovat…“ Usmál se lékař
„Macu?“
„Ano?“
„Točí se mi hlava…“
“Lehi si, buď v klidu vše je jak má být. Mysli na to co máš udělat…“
Dean kývl. Na čele se třpytil pot a lehce se třásl…. Pomalu upadal do bezvědomí…

NO TO SI DĚLÁŠ SRANDU, TAKHLE TO UKONČIT!!! JAK SE TEĎ MÁM SOUSTŘEDIT NA UČENÍ??? Holka, měla by jsi být se mnou studující trochu solidární a držet se mnou basu!!! Takže žádné učení a šup šup do dalšího psaní

teda Terrik - nestydíš se náhodou - toto ale od tebe vůbec není hezké - takto nás napnout a nic
koukej urychleně psát a na školu se momentálně vykašly, protože já velice nutně potřebuju vědět, co bude dál !!!!!!!!!!

Souhlasím s holkama. Jinak opět super pokráčko, už se těším na další

I já jsem napjatá jako struna, jestli se jim to povede.

Co to nevidí oko mé bystré? Nový díl
Muhaha... miluju tvoje povídky
Takže nášup prosím!!!

jeee další čtenáři.... děkuji za krásné komentáře:D a přidávám kousiček:D
_____



„Paráda…. Kde sakra jsem…“
Dean se probral, někde v potemnělé místnosti, byla mu povědomá, ale zatím netušil proč…
„Same….“ Zakřičel, ale vzápětí by si nejraději nafackoval, vzpomněl si, co říkal Mac. Může ho vidět i žluťásek. Opatrně ve tmě nahmatal dveře a potichu otevřel. Vešel na chodbu…
„Co, to není možný…ten parchant“
Dean poznával okolí, každý kousek domu, ano domu, on byl doma… zpátky doma.
„Bezva“ Dan viděl prosvítat proužek světla z pode dveří. Přišel blíž a opatrně poslouchal. Neslyšel nic. V místnosti bylo ticho. Opatrně vstoupil.
„Sammy…“
Zašeptl, když uviděl jeho bratra sedícího na posteli
„Deane? Co tady děláš?“
„No,…“
„ty jsi jen sen, že jo?“ konstatoval smutně
„Tak něco, aleje to skutenčé…“
Sam se smutně zahleděl „jsem rád, že tě vidím…“
„Já taky Nemáme ale moc času…“
„A co chceš dělat, proti němu jsme bezmocní, navíc, Deane, je to táta…“
Samovi stekla slza po tváři..
„Neboj Sammy , Bobby, Jim a Mac mají plán, musíme ho chytit, oni se pak postarají o zbytek…“
„Jak chytit…“
„Do pasti“
„Super.:“
„Sammy věř mi drobet“
„ok, ale jak to chceš udělat?“
Dean se zamyslel.
„Kam pravidelně chodí….“
„No sem, přímo tam kde stojíš ty….“
Dean se usmál. Vysvětlil Samovi plán a začal vytvářet ďáblovu past. Jednu nakreslil pod koberec a dobře ji přikryl a druhou raději namaloval na strop.
„Tak a je to..“
„A to ho jako zastaví?“
„Same! Je tu ještě někdo jiný než jenom on?“
„Jo má tu dva poskoky, jsou dole…“
„Budeme se jich muset zbavit…“
„A jak?“
„Nech to na mě a dělej jako že nic jasný?“

„jasný“
Dean se otočil k odchodu.
„A Deane..“
„No?“
„Dávej pozor“
Dan se usmál a přikývl. Vydal se dolů po schodech. Dvě démonické gorily seděly v křeslech. Dean vytáhl dýku, kterou mu Mac dal, před tím, než začali s obřadem.
„tak se ukažte“ Dean ji pevně svíral v ruce a dvěma rychlými pohyby oběma podřízl krk
„to by jsme měli..“ usmál se pro sebe
„Ne tak rychle synku“ Deanovvi ztuhla krev v žilách „táta“
„Kdepak, to jsem jen já. Ale copak, ke jsi se tady vzal….“
Ž by mě nepoznal? Mac říkal že možná nepozná projekci od skutečnosti, ale takový štěstí…
„Neboj, vím že jsi jen projekce, ale i té mohu ublížit, a zatraceně rád to udělám.“
Rozesmál se a mrštil Deanem o stěnu. Složil s k zemi jako hadrová panenka…


„Macu co se děje?“
„nevím, stoupla mu teplota, a zrychlil se puls…. Deane… jenom klid hochu..“
„můžeš mu nějak pomoc?“ ptal se Bobby rozrušeně. Mac sledoval teplotu šplhající se na 40stupnů
„Možná, potřebuji studenou vodu a ručníky…“
Oba muži nelenili, bobby naputil ledovou vodu a jim vytáhl ručníky „Tady, co s tím chceš…“
„Musíme mu snížit teplotu. „ začal namáčet ručníky a zabalili je kolem chlapce. „pomůže to?“
„nevím Bobby, nevím…“

Terrik: Pomalu, ale jistě začínám plánovat tvůj torturing Máš neobyčejný dar ukončit pokračování v tom nejvíc napínavém okamžiku To přece nemyslíš vážně!!! Doufám, že co nejdříve přihodíš další, protože jinak budeš mít o čtenářku méně

Terriku, opět další úžasná část. Díky za ní a honem honem novou

holky moje je tu další kousek. Děkuji za komentáře, a přeju pěkné čtení...... doufám že se vyhnu Tomu torturingu od Bohdy...

já už zase zapoměla vložit ten příspěvek
_________________________
Mac zasvítil baterkou Deanovi do očí.
„To není moc dobrý..“
„Probudíme ho?“ ptal se Bobby
„Nejde to, on musí sám…“
„muselo se něco stát, celou dobu byl takřka v klidu…“
povídal Mac spíše pro sebe…


„Tak ty jsi si myslel, že svého brášku zachráníš?“
Usmíval se Azzael na Deana přišpendleného na zdi.
„Nemyslel, já to vím..“
„Ooo ty jsi mě zase pobavil, jak jinak že, slavný Dean a jeho humor, víš povím ti, překvapil jsi mě, neřekl bych že se pustíš do takový pitomosti, sázel jsem spíš na to, že se někde zahrabeš se svojí vinou a budeš si vyčítat smrt tvého brášky.“¨
„Hm“ ušklíbl se Dean
„Ale překvapil jsi mě, musím uznat, že se jen tak nevzdáš.“
Dean v sobě dusil vztek, hlava ho třeštila od nárazu, ale nehodlal dát nic najevo…
„Tak co kdo ti poradil tuhle blbost… povídej, že by Mac?“
„Co!“
„Ale, copak?“
Usmíval se démon, věděl, že se trefil.
„Ale, no M už to kdysi zkusil, a no nedopadlo to asi tak jak si plánoval.!
„Co!“
„Co co… on ti to neřekl, jak to tehdy dopadlo?“
„No…“
„Ale ano řekl, a ty jsi se jako správný mučedník rozhodl, stejně to udělat!“
Dean se snažil držet v klidu, ale nešlo to, cítil se jako by měl každou chvíli začít ječet a pokusit se o nějakou kravinu.
„No a víš kdo to tehdy zpískal? Kdo zabil tu jeho oběť? Ne?… byl jsem to já, víš, tehdy…. Oni se pokoušeli o nějaké spojení s médiem či co… no a já se jim do toho připlet. Byla to taková psina. Ani si to neumíš představit. Víš od té doby jsem se tak pobavil, akorát, když jsem zabil jednu ženu. Myslím že se jmenovala Mary. Znáš ji?....“
„Ty… ty…auuu..“
Dean skřivil obličej bolestí..
„Znáš ji, já si to myslel. No víš nemůžu tě zabít, tedy konkrétně tady tě nemohu zabít, přeci jen si někde jinde, ale můžu k tvé smrti přispět.“
„Jen si posluž…“
Procedil Dean skrz zuby. Démon se pomalu přiblížil.¨
„Sakra… eeeee…“
Další vlna bolesti zaplavila Deanovo tělo. „Myslím, že s tebou bude větší sranda. No víš..“ Démon pokračoval v chvástání. Sammy je sledoval schovaný na schodišti a strachy nedýchal. Bál se o svého bratra, ale věděl , že mu nijak nepomůže, musí dostat Azzazela do pasti, jinak je s nimi konec….
„Tak co Deane, jak se ti u mě líbí… nenudíš se…“
„Ne ty bezchar…. Auuu…“
Myšlenku přerušila silná bolest na ruce, stále se stupňovala. Deanovi se podařilo otočit hlavu k místu odkud bolest přicházela.
„Ne..e ne…“ Sledoval jak se kůže na jeho ruce trhá a stahuje…“Ne…, dost..“
Azzazel se zarazil a škodolibě se usmál „Ale, copak…. Dyť se ti ve skutečnosti nic neděje…Ne…“
„Hajzle, dostanu tě… „
„Nemyslím si“ Další úsměv, další bolest, Dean cítil krev v ústech, těžko dýchal. .
„Tati….Tati..“
prosil o pomoc
„Tomu si ukradenej… ne?“
„Co..o..“
„No a né snad, jsi jen vojáček v tej jeho hře, v tom honu na mě, nic víc…“
„Ty… ty nic. Nevíš…“
„Ale vím, a ty taky, Sammy je jeho syn, ty jsi jen… prostě Dean, nic víc….“
Sammy se vzteky chvěl, slyšel každé slovo nevydržel to…
„Mlč… nech ho… dej pokoj ty zrůdo odporná, nechej ho na pokoji…“
„Ale ale Sammny… Tvůj bráška musí slyšet pravdu.“
„Tohle ale není pravda.“ Semmy se chystal sejít schody ale byl zastaven.
„Varuju tě, nepleť se do toho..“
„Ale..“ Snažil se protestovat, ale démon ho přitiskl ke zdi.
„Nejdřív to dodělám tady s tebou…“
Zašklebil se nepřátelsky a domem se rozlehl křik…
„Ne.. Deane…“ Samy se snažil uvolnit lomcoval sebou ale nepovedlo se. Křik se stupňoval s každým dalším útokem bolesti. Pak najednou utichl. Démon pomalu šel směrem k Deanovi. Stál téměř u něj, když najednou síla držící oba chlapce u zdi zmizela.
„Co?“ Azzazel, se rozhlížel kolem sebe a nechápal.
„Pasti, pasti, pastičky! debile.“ Zasmál se Dean z posledních sil a podíval se ke Stropu, pak ztratil vědomí.
Sam zůstal stát jako zkoprnělí, nevěděl co má dělat. Hleděl na lapeného démona a sotva dýchal.
„Deane..“
Zašeptal do ticha a hleděl na svého bratra. Nehýbal se a pak najednou zmizel…

Terrik: JÁ TĚ ASI FAKT ZAKILLNU!!! JAK JSI TO MOHLA TAKHLE UKONČIT Jako torturing luxusní, ale kdo to má teď vydržet do dalšího pokračování Tak piš piš piš!!! Žádné flákání

zakillnu:D:D:D

se dosměješ

zatím mám úsměv od ucha k uchu... a dávám ti pokračování.... já to měla ve dvou souborech tak jsem to hodila postupně.... hezké čtení
____________

„Macu, sakra co se děje…“
„Bobby… ne.. nevím.. Držte ho Ať sio neublíží…“ Dean se třásl a zmítal na pohovce.
„Tak Deane… klid…“ Mac se snažil utěšit mladíka. Se strachem změřil teplotu. Byla vysoká, stejně tak jako tlak a puls.
„Co budeme dělat..“
naléhal Bobby.
„Já nevím, dokud se neprobere nevím…“
Křičel Mac rozrušeně.
„Promiň..“
Najednou se Dean uklidnil, pomalu otevřel oči. Macovi se to nelíbilo. Oči byli kalné jakoby bez života…
„Deane?“
„Macu… máme ho…“ zašeptal, oči se zavřeli. Jim si všiml červené kapky na polštáři.
„Macu…“ Pastor ukázal směrem ke skvrně.
„Sakra, já vám to říkal…“
“Co teď?!“
„Musí do nemocnice, okamžitě“
„Dobře jedeme…
„Ne Bobby, slyšel jsi, je chycenéj, vy jeďte na pomoc Samovi já se o něj postarám.
„okej…“ Bobby přikývl a s Jimem vyrazili . Mac opatrně zvedl Deana ze sedačky. Všiml si že za posledních pár dní ztratil na váze ale i jeho překvapilo jak byl lehký. Připoutal ho do auta. Nebyl čas na sanitku, nebyl čas na nic. Odjel dřív než Bobby s Jimem. Cestou zavolal do nemocnice, znal pár lékařů z místní nemocnice. Kontakty nebyli na škodu.
„Vydrž Deane… prosím…“
cesta byla nekonečně dlouhá, když konečně dorazili k nemocnici na parkovišti už čekal připravený tým…
„Co se stalo…“
„nevím, našli jsme ho v pokoji, nemohlo to být více jak patnáct minut…“
„Nazdar Macu…“
„Ahoj Joshuo..“
Odpověděl Mac blížícímu se lékaři..
„Lovec…“ zeptalnse lékař tiše a Mac přikývl. Josua se prodral k nosítkám..
„Je to kluk Macu…“ rozčiloval se lékař.
„Pak, Josuu.. pak…“
Mac neměl čas na vysvětlování ale kolegův neklid chápal..
„Dobře jdeme nato.. přidáš se:“
„Jo.“ Mac odpověděl tiše a následoval lékařský tým na sál….


Bobby s Jimem se řítili silnicí. Cesta trvala pár hodin, ani jeden nich netušil co na ně čeká. Kolem půlnoci byli na místě.
„Jdem?“
Optal se Bobby opatrně, Jim jen kývl.
Vstoupili do domu. Opatrně procházeli kuchyní až se dostali k obýváku.
„Same?“
Zeptal se Jim udiveně. Viděl chlapce stojícího před démonem.
„Bobby, Jime“ vyhrkl chlapec s úlevou. „Jsi v pořádku…“
„Ano. Já ano co je s Deanem.“
„á tak rodinná idilka.“ Vstoupil do rozhovoru Azzazel.“ No to by mě zajímalo co teď hodláte dělat? Zabít mě? Johna si vezmu do pekla sebou..“
„Neboj… máme něco lepšího!“
„Jen si nefandi… Bobby. John dopadne jako tvoje manželka.“
Booby vzteky funěl.
„Bobby..“ uklidňoval ho pastor. „Máme práci.“
„Jo… ty Same, jak si ho tu udržel takovou dobu?
Nepokoušel se utéct.“
„pokoušel…ale já ho zadržel.“
“Jak?“ zeptali se oba muži najednou…“použil jsem jeho zbraně.“
Azzazel se zatvářil potupně. „Chybička, ale to mě nezastaví.“
„No, ale dneska si skončil.“ Upozornil ho Bobby. Jim Sama raději odvedl stranou a Bobby začaol s vymítáním.
„Jime co je s Deanem“ ptal se Sammy zoufale.
„Neboj, Mac se o něj postará…“
„Mac?“
„Ano, je v tich nejlepších rukou.“ Uklidňoval chlapce a pohladil ho po hlavě.
Bobby byl na konci. Místností se rozlehl křik a černý dým opustil Johnovo tělo.
„tati?“
„Johne?“ Ptali se všichni s obavami, nikdo nevěděl v jakém je stavu.
„Ehm ehm… Sammy“ zaskřehotal Johnn a pomalu se sbíral se zemně..
„Johne.. rád tě vidím“
Usmál se Jim a spolu s Bobbym mu pomohli na nohy.
„Tati.“
„O Sammy..“ dítě mu padlo do náruče a z očí se mu spustili slzy
„Já nevím co je s Deanem.“
John ho počechral po vlasech a podíval se na muže.
„Je v nemocnici s Macem.“
John kývl a usmál se na Samma. „On to zvládne… uvidíš“
Všichni nasedli do auta a zamířili směr nemocnice. Cesta se vlekla. Bobby neustále kontroloval telefon, čekal na nějaké zprávy od Macklanda, ale nepřišlo nic.

K ránu dojeli k nemocnici. Nahnali se na recepci, ale sestřička jim odmítala cokoliv sdělit. Zavolala jednoho z hlídačů, aby je zavedl ke kanceláři hlavního lékaře.
„Tady to je.. vydržte…“
Zastavil je postarší muž a zaklepal na dveře..
„Dále..“
„Dobrý den, pane doktore je tu otec…“
„Díky“ usmál se Josua a pokynul, aby je pustili dál.
„Johne, Sammy… rád vás vidím“ Začal Mac s velkou úlevou. „Macu co je s Deanem“ Vyhrkl John se Samem najednou. Macovi zmizel úlevný úsměv z obličeje, opatrně se podíval na druhého lékaře…
„Johne… my…“

TBC

Áááááááááááá!!!!!!!!!!!!!! JÁ TĚ...!!! TO MI SNAD DĚLÁŠ SCHVÁLNĚ!!! Radím ti, aby Dean přežil... jinak... něco vymyslím A nebude to nic příjemného Ale trochu jsi to vyžehlila tím, že to John přežil... zatím Doufám, že máš ještě třetí soubor s pokračující povídkou, takže šup sem s ní

třetí soubor nemám pracuje se na něm

No to doufám, že se na něm pracuje

No mně úplně docházejí slova chvály. Taková super pokráčka. Ten konec zní ale strašně zlověstně, jako kdyby Dean ..... nechci to vůbec vyslovit.

děkuji za pochvalu:D nebojte pracuje:D

Terriku, zase úžasná část. Hlavně rychle piš, protože já už se nemůžu dočkat

Terrik: ty pokračka jsou prostě perfektní - to je panečku torturing perfektní prácičku odvádíš

hele a já jsem pro, aby Dean zemřel, jsem asi jediná, ale taková já prostě jsem.....

ale piš piš ....bo jsem napnutá jak struna a jak říká bohdy, nebojím se tě killnout

Nemix: no nejsi jediná já o tom taky uvažuji....tedy ne asi přímo o smrti ale jen tak mu tto neprojde.... no ještě se uvidí....
Asi mě bohdy zabije ale na svoji obranu říkám, není nic jisté
Joclynn: děkuji moc:D