Prosím ne!

Další skvělá část!!! Moc se mi líbí starostlivý přístup Johna. A taky se mi tu líbí Sam. Právě proto, že je takový spratek To tu ještě nebylo. Sam je vždy ten slušňák a vzorný chlapeček a tady... Ale taky se divím, že je John zatím takový klidný

Jéé, další super část! Souhlasím s bohdy o tom Samovi alá spratkovi. To jsem eště nečetla. A líbí, líbí. A tentokráte jsme viděli i ňuňu Deana. Ten toho ale vytrpěl... Tak dál, dál, šup, šup.

Spratek začíná zlbit:D

---

Před třemi týdny…

Sam se vrátil ze školy a praštil taškou do kouta…
„Taky tě zdravím synu…“
„čau…“
Odsekl nevrle..
.“Same…!“
Otec nebezpečně zvýšil hlas…
„Uber mladej…“
„No jo furt…“
John vyskočil ze židle a dlouhými kroky přiskočil k synovi…
„řekl jsem uber…rozumíš!!“
Trhl jím za límec…
„Dyť říkám jo…“
“Sakra Same co se děje…“
“Nic“ zašklebil se
„Dobře… najez se udělej si úkoly a je čas na trénink…“
„Já jsem domluveném s klukama….“
“Mě to nezajímá…. Ve středu si šel do kina s tím že se trénink přesouvána dnešek….“
“Proč!!“
“protože si mě o to žádal…“
“Hm..“
Otočil se vztekle a praštil za sebou dveřmi.-…
„Já se z něj…“
Syčel John za zavřenými dveřmi…
„Same oběd…hned..:“
Křičel John…
„Nemám hlad….“
„Oběd.. to je rozkaz…“
Sam vylezl z pokoje, a vztekle nakráčel ke stolu…
„říkám, že nemám hlad!!“
„Budeš jíst…“
“Proč?“
“Protože jsem to řekl…“
“Jasně, jako vždy, když něco řekneš!“
“Co prosim…“
“něco řekneš a já musím skákat jak pískáš?“
John chytl Sama za límec…
„Ano, přesně tak. A ty se teď najíš, uděláš si úkoly a v půl pátý nastoupíš a vyrazíme…!!!“
“Ne“
Odpověděl Sam s hrdostí v očích.
John mu jednu vrazil…
„Ale ano“
Zašeptal výhružně a strčil ho na židli….
„A jez!“
přikázal
John se sebral a odešel zkontrolovat Deana. Potichu otevřel dveře doufal, že ho jejich hádka neprobudila….
Dean spal, ale jak si John přisedl na postel, víčka se zatřepotala…
„Jak je tygře…“
„Zima…“
„Já vím…musíš pít…“
“John pomohl Deanovi do sedu a přiložil mu sklenku k ústům…
„Pí… bude to lepší….“
John v pití rozpustil léky… Dean se odtáhl od skelnky, byl to jasný výraz že má dost….
„Ještě drobet…“
přesvědčoval ho John. Dean se vrátil, ale nakonec vodu dopil..
„No vidíš…“
Dean se položil zpět A John sebral suché ručníky. Odešel je namočit a k nelibosti Deana se s nimi vrátil…
„Vím že mě teď nenávidíš, ale je to nutné…“
Povídal John aby odpoutal jeho pozornost od nepříjemných obkladů. Znovu ho zabalil do deky… Dean znovu usnul….

Současnost…
„Doktore…“
Kročků John když si všiml, že se jeho syn probírá… Hudson přiskočil k posteli. Dean bojoval s inkubací a jeho tělo se svíjelo na posteli..
„Jen klid….klid…“
Lékař odpojil přístroj a zanechal jen trubici. Snažil se ho co nejvíce uklidnit….
„ššš.Deane.. klid… jen Dýchej… v klidu… nádech, výdech…. Jenom v klidu…:“
Dean neposlouchal, stále se zmítal n lůžku, Lékař kývl na Johna… potřeboval pacienta uklidnit…
„Deane… to jsem já… táta.. buď v klidu… chtějí ti jen pomoc… musíš se teď soustředit….“
Deanovi oči se upřeli na Johnův obličej a doktor konečně mohl začít….
„Deane, teď ti to odstraním ano… možná to bude trochu bolet…zhluboka se nadechni…a až řeknu tak vydechneš ano….?“
Dean mrkl a lékař se jal odstraňování..
„Tak y vydechout…“
Lékař odločil trubici stranou, Dean se rozkašlal…
„ššš… jen klid….“
„tat…tati…“
„Teď nemluv Deane, jen šeptat, ano…akorát by si si způsobil bolest…Jsem doktor Hudson“
Dean kývl…
„Víš kde jsi…“
Znovu kývl…
„“Dobře…dám ti tohle… tak.. a je to…“
Lékař nasadil Denovi kyslíkové hadičky k nosu…
„Jak se cítíš…?“
„Bolí… bolí mě hlava…“
šeptal slabě….
“Něco s tím uděláme…teď tě nechám odpočívat.. za chvilku se vrátim,…“
Dean kývl…
„Pane winchestere, pojďte se mnou na chvíli...“
Požádal lékař, John se usmál na syna a následoval lékaře….

„Pane Winchestere…musíme udělat pár testů abychom zjistili stav…“
„Ano..“
„Co se týká jeho přítelkyně… asi by to raději slyšel od vás nežli oděně… tedy pokud nechcete jinak..“
„Ne já… povím mu to… tedy pokud si to nepamatuje…“
„To zatím nevíme… krvácení bylo slabé ale i tak mohlo dojít k nějakému poškození…“
John přikývl…
„Běžte za ním… jí zatím zařídím testy a pokud vyjdou dobře, převezem ho na normální pokoj…“
„Díky doktore…“
„není zač!“

Před třemi tádny

John se vrátil se Samem z tréninku. Bylo to jen něco kolem 2 hodin ale k naštvání mladého buřiče to stačilo…
„Jdi se osprchovat… bude večeře…“
„Hm..“
„Same!!!“
Dveře od koupelny se zabouchly a John zůstal jen koukat….
„Co se děje tati…“
„Deane…“
Stál ve dveřích a opíral se o futra..
„Jak je ?“
„Docela dobře…“
„Ukaž“
John k němu přistoupil, položil mu ruku na čelo a oddychl si…
„ty jsi mi zase dal…“
Dean se usmíval…
“Diky tati…“
„Není zač… pojď se najíst…“ Dean vykročil ale zatočila se mu hlava-…
„opatrně…. Jsi slabý… dej mi ruku…“
„To zvládnu..“
„nekecej..“
John ho popadl za rameno a pomohl mu ke stolu…
„Kde máš mikinu…“
„většinou ve skříni…“
„Vtipné….“ John se zvedl, sebral deku z gauče a přehodil jí přes syna..
„Je mi dobře…“
„Já to nebudu riskovat… rozumíš…“
“já vím…“
Dean věděl, jak moc otec neměl rád jeho horečky… bylo to skoro jako migréna, někdy ani nepotřebovali příčinu a prostě se objevili… Bobby jednou tvrdil, že jsou z únavy, že Dean neví kdy má dost, a když nemá rozum on musí ho mýt alespoň jeho organismus. Tehdy mu John řekl jestli není padlej na hlavu ale jak se později ukázalo taková hloupost to zase nebyla… No ale entokrát alespoň věděli co za to mohlo.
„Ná,“
„ty jsi vařil???“
“Já umím vařit…
“Kafe…“
John se podíval naoko urařeně a Dean se usmál..
„Až to sníč vezmi si ještě tohle…“
Tati…“
“žádný tati… vezmi si je..“
A podával mu dvě pilulky…
„A ještě tohle..:“
„To je ale pomeranč…“
“No ano a tohle je kiwi,… „
„Co.. proč..“
„Ber to jako dezert…“
Den se ušklíbl ale byl rád že už mu je dobře…né vždy to šlo tak hladce

Terrik: To je prostě... awesome Chudák Dean trpí jak ďas... ne, že by mi to vadilo A Sam je fakt bombastický!!! Drzý jak dlaždič Rychle prosím piš dál!!! Potřebuji vědět, jestli si Dean pamatuje smrt Abby, nebo ne

teda je fakt, že tenhle adolescentní Sam je opravdu super - buřič se vším všudy

a Dean - teda ty zábaly mu taky nezávidím, to je pěknej hnus a ted jsem zvědavá, co bude s tou je ho pamětí a co Abby - chudák Dean, už teď je mi ho líto - ale mé zvrhlé srdce nad tou představou jásá

baby to uz vsetko napisali tak mne nezostava nic ine len sa modlit za skore pokracko
P.S. v tejto poviedke si to u mna John teda riadne zehlí= zboznujem ho !!!

Holky děkuji... vždycky když nevim jestli psát nebo ne... tak se kouknu na komentáře od vás a vím že ano... tak je tu takovej kousek... chvilka je drobet veselá.. snad se vám bude líbit

---

Současnost…

Jim postavil před Sama oběd, ale chlapec se v něm sotva porýpal..
„Nechutná…“
„Ne já jenom nemám hlad….“
„Něco si jedl..“
zavrtěl hlavou…
„Jsi nemocný…“
zavrtěl hlavou…
„Dean?“
“Sammy pokýval…“
“Neboj, tvůj bratr bude v pořádku….“
„Já vím, ale já jsem se nechoval zrovna nejlíp…“
„Povíš mi o tom něco….“
“není co…“
Pastor věděl, že dříve či později to Sam poví, ale teď ho nechtěl nutit….

Před třemi týdny…
„john o víkendu nepustil Deana z domu… v těchto případech byl přehnaně starostlivý. Dean se nemohl dočkat pondělního odpoledne. Sotva dorazil domů pustil se do pravidelných čiností…
„tati…“
„Ano…“
„půjdu ven… co ty na to?“
„Myslíš?“
„asi jo…“
„Jo?“
John se přistihl jak se v synově zamilovanosti vyžívá… připadal si jako zvrhlík….
„Dobře, ale vrat se včas“
Dean kývl a bez váhání vyrazil… Na programu bylo kino, ale co si budeme povídat, ani jeden moc netušil, co se ve filmu odehrálo. Byli naprosto unešení sebou navzájem. Domů se vraceli pěšky a tou nejdelší zkratkou. Před domem se ještě zastavili. Dean se opřel o Impalu, a Abby ho objala.
„Byl to nádherný film..“
poznamenala s úsměvem…
„Souhlasím… a o čem byl…“
Dívka se rozesmála….

John hleděl z okna, nemohl si to odpustit…. Mírně odhrnul závěs aby viděl, sledoval štěstí svého syna a cítil se spokojený. Sam prošel okolo a když viděl svého otce u okna zastavil se…
„Co děláš…“
„Nic Sammy..“
Chlapec popošel, aby viděl a když zjistil co se děje kysele se ušklíbl…
„Aby jste se všichni nezbláznili…“
John se otočil…
„Co tím myslíš…“
“Nic…“
„Počkej…“
„Co je…“
“Co jsi to říkal…“
„Nic, jen že jste všichni jak… nevím.. divný… kvůli jedný holce…“
“No tak Sammy… nech ho… zaslouží si to…“
„Hm.. jasně…“
„Samueli!“
“Já vím už jdu spát.. neboj…“
John vzteky zrudl a otočil se zpátky k oknu… viděl jak šel Dean zpět k domu a než stihl zareagovat dveře se otevřely…
„Je.. ahoj..“
Vykoktal ze sebe John
„Aho… děje se něco..:“
Ptal se Dean se zdviženým obočím, když zamykal…
„Ne já jen, jsi tu brzy…“
„Tati…“
„Ano?“
„Co se děje?“
„Nic..“
John se snažil tělem zakrýt rozhrnutou záclonu…
„Co tam je?“
„Kde?“
„Tam za tebou…“
„jo.. to nic není…“
Dean se zadíval na okno…
„Ty jsi mě sledoval?“
John se zasmál…
„Ne.. to bych..“
„Ale ano!“
„jen jsem se podíval, kdo je to, „
„Jasně…“
John nemohl vydržet a značně znervózněl.
„No já… jen jsem ji chtěl taky vidět, když mi ji ani neukážeš…“
„tati!!!“
„No co…“
„jsi hroznej…“
„Já vím.. promiň, ale bylo to silnější než já..“
Usmál se a pokrčil rameny….
„Strašný…“
Zakroutil Dean hlavou a skrýval stud..
„Jdu si lehnout.. špióne…“
Poznamenal štiplavě a odcházel do pokoje…
„Ale sluší vám to…:“
Dean se otočil a John viděl neskrývaný usměv štěstí… Dean rozpačitě sklopil zrak k zemi…
„Díky…“

Současnost…
John se vrátil do pokoje k synovi. Sedl si vedle a podíval se na sestřičku, která pochopila a odešla.
„Tati…“
„ahoj… jak je…“
“Jde to…“
John ho pohladil po vlasech…
„Deane, „Začal opatrně
„Víš co se stalo….“
„Ano…“
„A…“
“Ano vím že je mrtvá…“
Říkal to tak ledovým klidem až Johna mrazilo…
Bože Deane teď ne, teď nedělej hrdinu, musíš nás nechat ti pomoc…
„Deane“
„To je dobrý tati…“
John si povzdechl… Ne to není dobrý… ani trochu… vůbec… sakra…
John ztrácel pevnou půdu pod nohama. Věděl, že ta horší část teprve přijde, Dean se vždy úspěšně bránil jakékoliv pomoci .
„Tati?“
V Johnovi zahořela jiskřička naděje..
„Kdy půjdu domů“
Poslední naděje zhasly…
„Zítra..:“
Vstoupil do rozhovoru lékař…
„Opravdu“
Ptal se John trochu podezíravě….
„Budeš se muset šetřit a pravidelně chodit na kontroly, ale jinak testy neukázali žádný problém….“
„Díky…“
Pověděl Dean tiše…
„Pane Winchestere můžete na chvíli…“
„Ano.. hned jsem tu…“
Poklepal Deanovi na rameno a odešel za lékařem…
„Tak co?“
„Pamatuje si všechno doktore…“
„Je klidný…“
“Spíš to všechno maskuje, dělá to vždycky…“
„Asi bude potřebovat pomoc…“
„Já vím… ale je to s ním dost těžké…“
….

Teda Terrik!!! Já z té povídky fakt nemůžu Je prostě úžasná!!! Doufám, že se Dean brzy vypláče Johnovi na rameni... trpící Dean, to je moje No ale nač se přetvařovat, že Před vámi fakt nemusím

Jéé! Člověk přijde dom a čeká ho takové krásné pokráčko! To je hned nálada o 200 % hore. Moc se mi líbil taťka John alá špión. Tak úžasně si to popsala, že sem ho úplně viděla před očima, jak se staví mezi Deana a tu odtaženou záclonu. Určitě pokračuj v téhle povídce!!! Nutně potřebujeme vědět, co se stalo oné osudné noci. Pokráááčko

Terrik: hi hi John za záclonou v okně tak to je jedna ze scén, které budu mít asi už vždycky v hlavě je to naprosto super a Dean jak je z toho vystreslej - já ho prostě žeru

no teď k té smutně části - hrozně moc se ti podařilo odhadnou Deanovu reakci na smrt své přítelkyně - ano, změní ho to - uzavře se do sebe a bude to tak typický Dean - teda samozřejmě nevím, co s ním plánuješ - ale zatím je to naprosto super....

a jsem zvědavá, co řekneme Sam pastoru Jimmovi....

takže doufám, že se tu ještě dnes objeví další část......

Terrik: John se tady chová opravdu jako starostlivý otec. A Sam?? Všechno mu vždy prošlo, tak si teď moc vyskakuje. Bylo by potřeba, aby ho táta "uzemnil" a stejným způsobem jako Deana. No a Dean?? Není co dodat. Chudák jako vždy.

Janča: Líbí se mi, jak teď všichni děláme ze Sama takového hajzlíka Terrik ho skvěle vykreslila. Ale je pravda, že John by měl měřit stejným metrem

Jančo: Uzemníme! neboj

____________________________

O dva týdny zpátky…

John seděl na gauči a vzteky muchlal noviny…situace byla neudržitelná. Sam se choval jako rozmazlenej spratek. John přemýšlel, kde udělal chybu. Vždycky byl vzpurnej ale tohle bylo příliš. Nereagoval už ani na vlastního bratra a to byla Johnova poslední pojistka…. Dnešní incident s koupelnou ho naprosto odrovnal. Dean se za poslední týden ve škole viditelně zlepšil…tedy v rámci možností. Aby neřekl, že je jeho otec je necita a nevšímá si toho (ostatně John věděl, že takto se choval dost často) měl Dean sobotu celou pro sebe, bez práce, úkolů, tréninku…nebo hlídání Sammyho. John se ho snažil v jeho lásce naprosto podpořit, bylo to trochu i ze sobeckých důvodů., protože pohled na sťastného syna mu pomohl zapomenout na to jaké mu připravil dětství. Problémem ale byla koupelna. Dean byl na řadě s úklidem, a jelikož dostal podle Sama „Nespravedlivě volno, když on má dobré známky pořád…“, byla řada na něm. John mu to oznámil jako hotovou věc. Začala samozřejmě hádka, něco o tom že je to furt samej rozkaz a bla bla bla… prostě Sam. Následovala facka….
„tati nech ho“
zastavil Dean otce před další ránou, i když musel uznat, že si ji zasloužil
„Drž hubu Deane, stejně je to tvoje vina..:“
„Samueli!“
okřikl ho John.
„Zůstaň tady a ani se nehni….“
Přikázal a popostrčil zkoprnělého Deana do kuchyně..
„Tati…co…“
„neřeš to, užij si sobotu a zkus se vrátit včas…“
„Ale…“
„Je to puberťák, neber to doslova….“
Dean nakonec kývl a John se vrátil k Samovi
„Tu koupelnu uklidíš.. a na večer zapomeň je ti to jasný…“
„Jako vždy že jo…“
„Nepřijde ti hloupé co jsi právě řekl svému bratrovi…“
„Ne proč..“
„Protože to on se o tebe stará…“
„Jo to vidim“
John se smutně usmál….
„Až to budeš mít, trávník by chtěl posekat taky…třeba si uvědomíš co jsi udělal…a poradím ti o koupelnu nejde…“
Sam vztekle hodil hadrem do kýblu….

Současnost…
„Ahoj Jime…“
„Ahoj Jak je Deanovi…“
„Probral se, lékař říká, že ho zítra pustí..“
„Není to brzy…“
„Prý ne…ale Jime… já nevím jak se chovat…“
„Dělá jako že nic co?“
„Přesně tak, ale z toho se brzy zblázní…“
„Nenuť ho… zatím… až bude doma budeme to řešit…hlavně ať je v pořádku…“
“Asi máš pravdu, já jen…nejradši bych ho objal a řek mu že to byl jenom zlej sen..:“
“Hlavně mu ukaž že tam pro něj jsi..:“
„Pokusím se…“
Oba zavěsili a John se vrátil do pokoje. Dean ležel se zavřenýma očima.
„Spíš….“
Zavrtěl hlavou…
„nechceš…“
“Ne, díky…“
John se postavil…
“Mluvil jsem s doktorem, prý by bylo dobré se trochu projít….“
„Hm… moc se mi nechce…“
„Ale domů by si rád?“
„Jo to jo…“
„Tak tohle je jedna podmínka…“
„Tak jo….“
John našel ponožky a boty a pomohl Deanovi z postele. Sestřička mu odpojila infuze aby mu nebránili v pohybu a popřála úspěšnou cestu. Byla to starší dáma, lékař omezil přístup mladých slečen na minimum.
„Dobrý?“
zeptal se John když Dean stoupl na zem
„jo jde to… jenom se mi trochu točí hlava…“
„Tak pojď“
držel Deana za paži a procházel s ním pokoj….šlo to celkem snadno. Jen musel dávat pozor aby ho neuchopil za popálené předloktí….
„Pojď si lehnout…“
„Ještě se mi nechce…“
„pochodujeme tu už dvacet minut..:“
“No dobře, kolik je vlastně hodin….“
„Bude osm..měl by si jít spát. Musím jít za Samem a Ráno si pro tebe přijedu…jasný?“
Dean kývl. Vylezl do postele a než John odešel už spal…

Terrik: Mám slzu v oku To je tak smutné, co se Deanovi stalo. Ale John se chová fakt perfektně. A ta výchovná facka Ta sedla

Pravdepodobne som dnes ráno vstala nesprávnou nohou a možno aj preto mienim byť teraz kritická, nepríjemná a protivná.
O čo mi teda ide: vôbec sa mi nepáči Tvoj prístup k poviedkam, ktoré tu publikuješ. Zdá sa mi absolútne neprofesionálne, nefér, ba priam podrazácke voči návštevníkom fóra a čitateľom Tvojich poviedok, ako sa (ne)venuješ svojim dielam.

Konkrétne, poviedka o Deanovi pri mučiarskom kole, s Castielom miesto Tanguu a s Baltazárom v roli Inčučuny, je podľa mňa všetko, len nie dokončená. A aj Tvoj prístup v preklade „Zem sa chvela“ (aj keď kvitujem ďalšie preložené kúsky po veľmi dlhom čase) vyzerá skoro ako „Ja už mám poviedku prečítanú, koniec poznám a vy ostatní si môžete labu lízať.“ O mňa osobne v tomto prípade nejde, už ju mám stiahnutú v origináli a moja angličtina je dosť dobrá na to, aby som ju prelúskala, ale ide mi o princíp.

Vzhľadom k vyššie uvedenému by som teda rada vedela, či v poviedke „Prosím ne“ mieniš pokračovať a aj ju dokončiť. Ja len, aby som sa vedela zariadiť, či sa mi vôbec oplatí pokračovať v čítaní, alebo nemám radšej zbytočne strácať čas a bolo by lepšie sa na ňu vykašľať hneď.

Samozrejme, je mi jasné, a nepopieram, že jedincov s podobne nezodpovedným prístupom k svojim dielam je tu viac (viď všetky tie rok a viac staré zabudnuté rozpísané poviedky), ale žiaden z nich nezačal v priebehu cca 1 mesiaca už tretiu pomerne rozsiahlu poviedku s tým, že predchádzajúce dve prerušil v polovici.

A akurát ma ešte napadá, kvalitu Tvojej gramatiky som už raz komentovala, ale asi by som sa mohla vyjadriť aj inak. V rámci svojej práce sa pomerne často stretávam s ľuďmi s mozgami 10-15 rokov naloženými v alkohole, a úprimne, ich gramatika býva o triedu až dve lepšia, než tá Tvoja. Skús sa nad tým zamyslieť.
A výhovorky typu „Ja si s češtinou veľmi nerozumiem“ si nechaj pre seba, lebo neverím, že český Word sa až tak veľmi líši od slovenského a neobsahuje funkciu „kontrola pravopisu“.
A navyše, podľa mňa aspoň priemerná, pokiaľ už nie výborná, znalosť gramatiky rodného jazyka by mala byť psou povinnosťou každého, kto sa hoci len tvári ako autor literárnych diel – hocijakých literárnych diel – a teda aj FF poviedok.

Koniec koncov, aj Tvoj prístup k danej problematike, a minimálne prejavená snaha o nápravu, hovorí o Tvojom postoji a Tvojej úcte k čitateľovi. A pritom naozaj stačí len málo, aspoň raz alebo dvakrát si po sebe kriticky prečítať, čo si napísala. Apropo, len tak medzi nami, toto robí každý verejne publikujúci autor – a najmä tí uznávaní.

Prajem príjemný deň.

tak když to vidíš takhle nemá cenu cokoliv ti vyvracet.... a o dokončení... no p tomhle to spíše smažu... abych neobtěžovala... takže čtenářům se omlouvám ale pokračovat nejspíš nebudu....

Terrik: Holka, tak na to rychle zapomeň, že nebudeš pokračovat!!! Přece tě jeden komentář nerozhodí!!! Stále tu máš své věrné fanoušky!!! A když se to někomu nelíbí, nemusí to číst. Ale mě osobně se to líbí moc a nejsem jediná!!! Prosím prosím pokračuj!!! Prosíííííííííííííííííííííím!!!!!!!!!!!!!!!!!

Uvidím ale momentálě mám chut to hodit do koše..... bejt to na papíře už to tam leží

No doufám, že z hlavy si to nevyhodíš Takže hezky piš dál, protože já se na ty tvé pokračka vždy neskutečně těším!!! Takový torturing, to umíš jen ty

pridavam sa k Bohdy... ziadne vyhadzovanie ani vymazavanie ani nic podobne z toho komentara o1d just- me si nerob az taku velku starost akurat si mozes z neho zobrat mozno tak chces a to je vsetko...
Aj ja som mala obdobie, ked som akonahle dostala negativny komentar mala som chut zbalit kufre a adios , ale drzim sa fanusikov, ktorý vzdy nakopnu a proste idem dalej
takze ta pekne prosim len pis pekne dalej, lebo podla mna si skvela

Terrik: nejprve díky za pokračko - Sam je tedas pěknej hajzlík ale líbí se mi to a Dean má jeden den volno - super část

just-me: nemyslím si, že bylo potřeba takto kritizovat -Terrik se nikdy neprezentovala jako nějaká spisovatelka - píše si pro zábavu a píše to pro ty, koho to baví
myslím, že jsi tvůj komentář mohla napsat naprosto všem autorům tady na foru - řekla bych, že chudák Terrik to odnesla za všechny.....
a pokud tě to nebaví číst - tak to nečti - mě osobně to baví a vždy se těším na další části
nemyslím si, že bylo potřeba znechutit takto psaní jedné slečně - nestálo to za to - nemyslíš????

Terrik: ty se ani neopovažuj přestávat psát - máš tu své čtenáře, kteří se čekají na jakékoliv tvé pokračování.....vyprdni se na to a piš v klidu dál - přece se nenecháš takto zlomit jedním komentářem.........
nebo ti to psaní rozkážu a bude to

Nemix: naháníš mi hrůzu ale ano snad se pokusím....nechci zklamat své čtenáře... díky za podporu....moc...hodně si toho cením... a večer... bych to iděla na nějakej ten kousek, nebude to asi nic dlouhého ale snad by mohlo... a taky přidám další překlad....

Nedá mi to a musím se také přidat do diskuze. I já jsem (asi tak jako všichni) upozornila Terrik na chyby - pravopisné, vynechávání písmen atd. Ona z toho byla nešťastná a že je z češtinou trochu na "štíru". Již jsem vzdala veškerou kritiku v tomto směru, protože Terrik je "beznadějný případ". Případné chyby si opravím ihned při čtení (jen ve své hlavě) a soustředím se hlavně na to, aby mi to dávalo smysl. Já správnou gramatickou češtinu potřebuji při své práci (je vlastně i mým koníčkem), tak i svoji povídku musím mít "vypilovanou", proto mi asi vždy tak dlouho trvá, než vložím nějaké pokráčko. Ale nelámala bych nad Terrik hůl. Časem se zlepší také. Psaní povídek určitě dělá pro svoje potěšení a pro nás a těší ji, že i přes ty nedostatky má své věrné čtenáře.

jančo děkuji. Nejprve musím potvrdit tvoji pečlivost u tvch povídek. To ano, vyšperkovaný je máš vždy.. to obdivuji. A že jsme beznadějný případ... to si vystihla skvěle. Vzhledem k tomu že naše češtinářka...čest jí...opravdu učitelka jak má být... my kdysy napsla :Paní kolegyně, s vaší inteligencí by jste se mohla tu gramatiku taky naučit....
Takže asi tak... jenže já jí umim, najdu chyby u druhých s přehledem ale u sebe.... já si ten text pamatuju už po prvním přečtení a pak ho prakticky čtu z hlavy.... musela bych ho kontrolovat tak měsíc zpátky....a věřte, že když čtu mé povídky zpětně...když hledám nějakou sovislost... takbych si nafackovala co jsem to tam napsala.... takže asi tak. Já se skláním před každým, kdo ve vlastním textu najsde chyby... my si to s kámoškou opravovali navzájem... to byla jediná jistota....

Čo takto nájsť si beta-readera? Čiže niekoho, kto si ešte pred zverejnením prečíta tvoje poviedky a opraví chyby? Gramatické, štylistické.... Pri autoroch fanfiction je to úplne bežné, skôr je výnimka, keď niekto beta-readera nemá