Prosím ne!

Terrik: Já tě fakt praštím Mě je úplně jedno, jestli má Dean v puse nějakou trubku!!! Tak ať jí John vyrve a Dean bude hned mluvit A co se tu vůbec vykecáváš??? Máš psát

já se normálně bojím ale já mám taky zbraně ... a náhodou pracuju tak trochu... ale už mám kousek....

Tak piš piš piš, ať máš víc než jen kousek Já jsem stále tady a čekám To jsi ráda, že máš tak věrnou fanynku, co A ty se bojíš? Hm... ne, že by mi to vadilo Tak ten svůj strach hezky přenes do povídečky. Už se těším

No a jak.... já úplně zbožňuju fanoušky:D no a strach jo... to je trochu nátlak né??? a ještě z toho máš radost... zvrhlíku

Terrik ja len nie som schopna vyjadrit ako ma rozculuje te si to takto ukoncila asi tak

FooFighterkaSN:Tak to jsme dvě, kterým se to ukončení fakt nezamlouvá. A Terrik, jako bys mě neznala Já jsem zvrhlík každým coulem

teda Terrik: připojuji se k holkám - koukej sem ale okamžitě přidat další kousek

to napětí je hrozné a věř mi, že hněv Nemix zažít určitě nechceš

jedna lepší než druhá...samý násilá tady asi budu potřebovat bodyguarda:rotfl: ... no ale tímhle kouskem vás asi nepotěším....

__

Před třemi týdny…

John už seděl v autě a čekal na syna, Dean se vyhrabal z postele, vyplácal všechnu teplou vodu, vyjedl ledničku a teprve pak se dobelhal do auta….
„říkal jsem v pět, né v půl šestý…“
„Promiň, nějak jsem se nemohl probrat…“
“Jsi si jistej, že to zvládneš….“
„Proč by ne?“
„No trochu soustředění by neškodilo… nechci žádný chyby….“
“Ano pane…“
“Dobře, takže jestli se necítíš…“
“Ne je to v pořádku…“
„Tak jedeme…“
Auto se rozjelo po silnici směrem na východ z města.
„O co vlastně jde,…“
“Mluvil jsem s Bobbym. Volal že kousek od nás řádí duch, ale zrovna není nikdo volný. Průzkum je hotovej. Jde celkem o tři duchy. Bratrance. Proto tě potřebuju…“
„Proč?“
„Myslíš si že budu vykopávat sám tři hroby.???“
„A proč tam jedeme za bílého dne??“
“Tan hřbitov je už 15 let uzavřený, takže je to fuk….a navíc je 50mil od jakékoliv civilizace…“
„Aha… tak já se ještě prospim…“
„dobře…“
Dean se zachumlal do bundy, opřel se o okénko a usnul. Bylo celkem chladno. Březnové počasí bylo zrádné. Minulý týden se děti chodili koupat a dnes teplota klesla na 7 stupňů…
Uběhli asi 4 hodiny, než dojeli na místo…
„Deane… vstávat..“
„Už??“
“Jo už!! Ty jsi fakt hroznej…“
Dean se zašklebil a vylezl z auta…
„No páni… tady snad testujou nukleární bomby…“
Zažertoval když se podíval kolem sebe….
„Vypadá to jak Z hory mají oči…mrtvo…“
“Vtipný“
Ušklíbl se John, ale musel uznat, že měl pravdu. Uprostřed ničeho stál hřbitov s rozpadlým plotem a vedle kterého tekla řeka. Podle všeho dost hluboká…. Ale jinak nic…
„Co tu bylo…“
„Měla se tu postavit přehrada a tak se vše srovnalo se zemí, ale nakonec z toho sešlo….“
“No aspoň že nám tu nechali hřbitov…“
Dean se otřásl zimou…
„Ná to tě zahřeje..“
řekl John a hodil po něm lopatu, jdeme na to…

Dva hroby již byly vykopané a teď pracovali na třetím. John střídal Deana a ten šel mezitím nalít hořlavinu do zbylých dvou hrobů…
„Hotovo…“
John vylezl z hrobu a Dean dokončil polévání…
„Deane…“
Kříkl John a sáhl po zbraní… ale bylo už pozdě… Jeden z duchů popadl Deana a odhodil ho přes hřbitov až na zbytky hradby.
„Deane!!“
“Tati…Pomoc…“
Křičel Dean a jeden ho táhl dál k řece…
„Ne.. to ne..“
John se vzpamatoval. Popadl sirky a všechny tři hroby vzpanuly…
Rychle se sebral a běžel k Deanovi… doufal, že kosti shoří dříve, než se Deanovi něco stane…Doběhl k místu kde mu Dean zmizel z očí… Viděl jen jak jeho syna unáší proud…
„Deane…“

Terrik: Ty fakt riskuješ!!! Okamžitě piš dál!!! Nebo poplaveš za Deanem ty osobně

já pášu, ale tak jsem si říkala, že vám dám alespoň ten kousek co zatím je

Terrik: koukej psát rychleji!!!!!!!!!!!!! kdo to má vydržet toto

kledba Nemix se na tebe už chystá za toto

jenom kousiček... snad to kletbu odvrátí
_____________

Současnost…
John byl domluvený s pastorem Jimem, že přijede. Jednak John potřeboval radu a taky pohlídat Sama, když bude v nemocnici. Samovi zatím nic neříkal, to byla taky část dohody. Věděl že Jim je v tom mnohem lepší. Když Jim přijel byl John již v nemocnici a Sammy ve škole. John řekl Jimovi, kde najde klíče. Jim se ubytoval a než byl čas vyadat se pro Sama uvařil něco k objedu.

Sam vycházel ze školy a spatřil někoho koho by vůbec nečekal.
„Ahoj Sammy“
„Ahoj Pastore Jime… co tady děláte…“
“Táta mi vola, potřebuje pomoc…“
Sam nechápal
„Tvůj bratr měl nehodu,…“
“Co!!“
Sam vytřeštil oči…
„Neboj, bude v pořádku, ale teď se otec musí věnovat jemu, chápeš..“
„A co se stalo…“
„Pojď povím ti to cestou….“
Popostrčil ho aby šel. Byl v šoku a měl spousty otázek.. a Jim se pustil do vyprávění toho co věděl…
„A Jime..“
zeptal se Sam když pastor skončil s vyprávěním….
„a Abby?“
„Abby zemřela….“
„a Dean to ví.?“
„zatím je v bezvědomí a nikdo neví jestli si to uvědomuje ale…“
„ale???“
“ale ona mu zemřela v náručí… v posledních chvílích ji držel u sebe..:“
Jim si všiml lítosti v mladém obličeji…
„Víte Jime… on byl poslední dobou… smál se, žertoval… on se málokdy smál…“
“já vím, a bude to pro něj těžké… ale i takový je život…“
“Proč Dean.. tohle si nezasloužil…“
“to nevím Same…“
Sam sklopil hlavu..
„A jak je Deanovi…“
“Táta říkal, že má popálené ruce a otravu kouřem…ale podle lékařů bude pořádku…“
“Ne Jime…nebude…po tomhle.. už nikdy nebude v pořádku….“
Jim chytil Sama za ramena a smutně, pro sebe konstatoval, že měl pravdu….Tohle je pro Deana hluboká rána…. A věděli to všichni… a báli se toho víc než jeho zranění….

Mé srdce pláče pro Deana Ale dost bylo smutku, hold chlapec musí něco vydržet Tak se nám snad brzy probere, ať ten žal může pořádně prožívat

prej holt musí něco vydržet

tak jo - je vidět, že se snažít psát rychlostí blesku, takže kledba se zatím odsouvá, to ale neznamená, že jí ruším
doufám, že už se ti v hlavě rodí pokračko a že tu bude co nejdříve....

No co co I love torturing and you too, so what

už jsem si oddechla... já už tu kletbu slyšela ťukat na dveře....and yes I love torturing

Terrik: Ty jsi se rozjela. Nestačím ani komentovat jednotlivá pokráčka. Tak teď to musím zpětně dohnat. Každý kousek, jak z minulosti, tak z přítomnosti je nabitý napětím. Dean se tehdy málem utopil a nyní téměř umřel. Já jsem tak napjatá, co se v domě Abby stalo, proč tam hořelo? A na Deanovi to asi zanechá stopy, duševní trauma.

Janča: nejprve děkuji za pochvali a teď proč píšu tak rychle... jestli jsi četla komentáře, tak jsem pod nátlakem a hrozí mi hrozná kletba takže nemám na výběr

Terrik: Tedáá, tahle tvoje nová povídka je už od začátku pěkně napínavá a akce střídá akci. Tak moc mě chytla, že po takový době, co sem chodím jen očekovat novinky, prostě musim napsat koment. Hezky no angels, no souls... Prostě poctivý začátek našeho Supernaturalu. Jó to můžu!!! A ty časový posuny jsou prostě mňamka!!! Takže, ANO, máš zde dalšího čtenáře-závisláka. Takže ! A přidávám se k ostatním: piš, piš, piš! Moc se těším se na další pokráčka!

Jéééé další čtenář-......

Tak a je tu další kousek...snad se bude líbit

---

Před třemi týdny…

Deana unášel silný proud. John běžel poděl řeky a nevěděl co dál… Dean byl v bezvědomí…Jeho tělo se zakleslo v hromadě naplaveniny v užší části řeky….
„Deane…“
John vkročil do ústí řeky a chytl Deana za kabát klády a dřevo se najednou dalo do pohybu a proud opět strhl proud.. John ho naštěstí držel. Dean nebyl zrovna leká váha a nasáklé oblečení mu ještě pár kilo přidalo. Dalo práci ho vytáhnout na břeh ale povedlo se…
„Deane..“
Přetočil ho na záda… Dean nereagoval…
„No tak Deane…“ zatřásl jím zoufale. Ozval se bolestivý kašel. John okamžitě pomohl Denovi do kleku aby mohl lépe dýchat….
„V klidu….jen dýchej… hezky nádech… výdech…“
Dean se pomalu uklidnil a popadl dech….
„Jak je…“
„Jako by mi nakopal zasranej duch…“
John se zasmál ale všiml si jak se jeho syn třese…
„Musíme tě dostat do tepla…“
Pomohl Deanovi na nohy a dobelhali se k autu.
„Vysleč se…“
Stáhl bundu triko i kalhoty a hodil je na zem. John z kufru vyhrabal nějaké jeany a mikinu….
„Všechno dolů…“
„Ale…“
„No tak si jak alej…“
„Deanovi byla taková zima že raději poslechl, jenom aby se dostal dotekla otcova vozu. John taktně odešel za auto a vyndal deku z kufru. Když se vrátil měl Dean na obě suchí kalhoty a snažil se dostat do mikiny. Ruce se mu třásly.
„pomůžu ti…“
Přetáhl Deanovi mikinu přes hlavu a přehodil mu deku přes záda….
„Pojď do auta…“Dean se posadil na sedadlo spolujezdce a John mu podal ještě ponořky.
„Kde jsi to vzal??“
„Nějakej problém..“
Dean se jen usmál když viděl huňaté ponožky na svých nohou.
John nastartoval a vyrazili k domovu, během chvíle se v autě oteplilo ale Dean stále drkotal zuby.
„Je to lepší???“
„Jo jde to…“
„asi to odmarodíš…“
„hlavně že je po nich…“

Dean cestou usnul a podle zběžného ohledání John usoudil, že je třeba zastavit se v lékárně. Nechal auto na parkovišti a zašel pro nějaké léky na nachlazení…
„Deane… vstávat…“
„Jo… tati… „
„Ano?“
„Je mi blbě…“
„Koukám…“
John pomohl Deanovi domů a rovnou do postele.
„Vezmi si tohle bude ti líp…“
„Nechci, stačí se vyspat…“
„Na horečku je to málo… vezmi si to a konec diskuse…“
Dean přijal pilulky a a zachumlal se do deky…

John odešel do obýváku kde našel svého mladšího..
„Tati co se stalo…“
“Nic… jenom si tvůj bratr myslí, že j dobré se v tomhle koupat….“
Sammy se usmál a dál se neptal…
„Jak bylo… „
„Normálně….“
Zabručel odpověď
„Běž si lehnout…“
Sammy chtěl protestovat, ale všiml si že je jeho otec unavený a tak raději poslechl….
John se ujistil že je Sam v posteli a šel do koupelny. Horká sprcha… ano to bylo to nejlepší. Strávil v ní snad půl hodiny, voda dopadala na unavené tělo….a přinášela vytouženou úlevu…

John se oblékla šel zkontrolovat Deana. V místnosti bylo ticho jen slabé chroptění signalizovaly nachlazení. John zběžně zkontroloval teplotu a nakonec zalezl do postele sám….


„Dobré ráno..“
„Dobré…“
Odpověděl John a zadíval se na syna…
„Proč nejsi v posteli??“
“Co… musím do školy.. kde je Sam.. přijdeme pozdě…“
John už věděl co se mu nezdálo. Horečka stoupla a jeho syn ztratil pojem o situaci. John se usmál, vždycky to tak bylo. Stačila horečka a jeho syn byl nebezpečný sám sobě…
„Neboj, nepřijdete pozdě…“
Pověděl John, chytil Deana za ruku a otočil ho směrem odkud přišel. Trochu ho polekala horká kůže, která s pod jeho dotykem chvěla..
„Sammy už ve škole je a ty máš horečku… musíš do postele…“
“To nic není… „
„Já vím… lehneš si, stejně je dneska pátek a tak máš dost času na to se vyležet..“
“Ale…“
„Ale co… do školy jsem volal… neboj…“
Dean se klepal zimou ale stále byl připraven odejít…
„říkám lehnout…“
Dean znejistěl… znělo to trochu jako příkaz…
„Deane!!!“
Ano., byl to příkaz….
„Ale já bych…“
„Bez námitek…tady..“
A podal mu teploměr
¨“Hned jsem tu…“
John odešel do kuchyně a vrátil se se sklenicí a léky na horečku…
„Já to nechci…“
„mlč…“
John se podíval na teploměr… displej ukazoval 41,2…. Byl zvyklý na takové stavy. Dean nemarodil, ale když už tak to stálo za to…
„Pojď sem…“ a podal mu dva bílé prášky….
„mmm“
Dean je neochotně polkl a John odběhl do koupelny. Dean viděl že se vrací s rušníky a začal protestovat…
„tati… ne to … já se vyspím a …
“Lehni si Deane… je to pro tvoje dobro…“
Dean neměl naštěstí moc síly a tak nátlaku rychle podlehl.
John sundal z Deana tričko a přes hru´d mu ovázal mokrý ručnák… oklepal se zimou….
„Tati…“
„Šššš…bude to lepší….“
Další ručníky umístil kolem rukou a na nohy. Nakonec ho přikryl huňatou dekou. Poslední obklad směřoval na rozpálené čelo. V tu dobu Dean již skoro spal…
„No vidíš… večer bude dobře…“
John ho pohladil po vlasech a odešel do kuchyně…. Byl klidný…. Nebylo proč se bát…
Ale ne vždy tomu tak bylo…

Před 14-ti lety

John držel třesoucího se chlapce. Nevěděl co má dělat. Jeho 6ti letý chlapec se choulil v Johnově náruči.
„Vydrž broučku už jsme tady…“
John konejšil malého Deana a stoupal po schodech k místní nemocnici…
„Už jsme tady …. Už bude dobře…“
„Chlapec tiše plakal…“

„Dobrý den….“
“O dobrý den mohu vám pomoci…“
Ptala se starší dáma v nemocničních informací
„Můj syn… má horečku…“
„Jak vysokou…“
“přes čtyřicet… už jsou to dva dny….“
„vydržte chvilinku zavolám doktora…“
John se posadil a na kolenou houpal unaveného chlapce….

„Dobrý den… jsem Doktor Denis Jacobson… „
„Dobrý den…“
„To je ten hrdina?“
Ptal se lékař s úsměvem. Měl barevný oblek na rozdíl od ostatních lékařů… Vzal Deana do náruče a odnesl ho do vyšetřovny…
„pojďte… podíváme se nato….“
Lékař chlapce prohlédl a konstatoval silné nachlazení. Horečka způsobila dehydrataci. Deana si nechali v nemocnici 5 dní… Tehdy Johna doktor naučil jak s Deanem v těchto situacích zacházet. Existují lidé, kterých se horečka nedotkne, a lidé které může obyčejná horečka zabít.
„Stačí málo pane Winchestere. Pokud horečka stoupne. Zabalite ho do mokrých ručníků, dejte mu léky a pořádně ho přikrejte. Často se stan, že jsou v pořádku již večer nebo druhý den. Ale jak říkám, nesmí se to podcenit…“
„Děkuji doktore… nějak jsme zpanikařili…“
„Není se čemu divit. Je možné že se to s věkem zlepší,… hodně štěstí… a ahoj uličníku…“
Usmál se na Deana, kterého měl John omotaného kolem krku…

Terrik: jak jinak než výborná část - úplně jsem to viděla před očima....teda takto nemocného Deana jsme dlouho neměli a je to super - chudák jeden

jinak taková připomínka - myslím, že by mělo Samovi na Deanovi trochu více záležet a měl by se víc ptát - nemyslíš - toto chování mi k němu moc nejde -ale třeba se pletu....

já vím, ale jak jsem psala na záčátku, bude v téhle povídc trochu spratek..ale jen chvíli neboooooj

no je fakt - že spratek je teda zatím pořádnej - se divím Johnovi, že mu ještě jednu nenatáhl.....

ale jinak dobrý - ale doufám, že už píšeš dál

pribudlo pokracko a musim poznamenat, ze velmi mile ... tak pekne pis dalej