Zrození by MASON

do predu upozorňujem,že tento fanfic nepíšem ja, ale jeden môj superKAMOŠ Mason... takže dufam,že sa bude páčit
Takže: Zrození by Mason

kód:

F.Tersen@seznam.cz

PART1:

Vancouver 2007 Lesterův Park 23:00
Mladý muž kráčel parkem. Vracel se z hospody a byl přiopilí.
Zvesela si broukal nějakou melodii a nevnímal muže, který se k němu zezadu blížil.
Náhle pocítil nutkání, vyprázdnit se.
Postavil se tedy k nejbližšímu stromu.
Zatímco se soustředil, druhý muž k němu znenadání přiskočil a než se ten první muž nadál, přitiskl ho surově ke stromu.
„Co to děláš? Zbláznil si se?!“
Muž co ho držel, však nic neřekl.
„Jsi snad hluchý? Ihned me pust!“
Opět se nedočkal žádné odpovědi, ale jen proto, že se ten druhý muž plně soustředil na to, co se chystal udělat.
„Tak vnímáš me? Jsi snad, uchyl?!“ pokusil se z toho sevření vyprostit, ale bylo to marné.
„Sbohem,“ bylo jediné slovo, které od něho první muž slyšel, protože se mu vzápětí kolem krku, cosi obtočilo a začalo ho to škrtit.
Napadený muž cítil, že je to slizké a že z toho něco teče, ale nedokázal se soustředit, vzhledem k tomu, že ať už to bylo cokoliv, tisklo se to k jeho krku silněji a silněji.
„Ježíši! Zachraptěl a pokusil se z toho vymanit, ale dosáhl jen toho, že něco stejně studené a slizké, obtočilo také jeho ruce a nohy.
„Co to má k sakru…,“ víc už toho říct nedokázal, jelikož cosi zakrylo jeho ústa a on si s hrůzou v očích, uvědomil, že jsou to chapadla.
Pokusil se do nich zakousnout, ale druhý muž, který měl místo rukou osm studených, slizkých chapadel, mu rozhodně nedal sebemenší šanci na osvobození.
Prudce s ním za pomocí svých chapadel smýkl o zem a vzápětí ho zas pro změnu, zvedl do výšky.
Mrštil s ním o nejbližší strom, ale chapadlami si ho neustále držel.
Nezaleželo mu na tom, že tomu muži způsobuje nemalé bolesti a to ještě nebylo vše.
Znovu s ním mrsknul o zem s takovou silou, že byl slyšet praskot kostí.
Kdyby ten muž mohl, vřískal by bolestí.
Útočník se však nestaral o to, jestli ten muž trpí, jelikož ho znovu, zvedl do výšky a tělo toho muže opět narazilo do stromu tak nešikovně, že jedna vetev pronikla do pravého oka, ze kterého se vyřinula krev.
Uvěznění muž byl na pokraji na vědomí, bolest byla nesnesitelná.
Modlil se, aby už to skončilo, aby to byla jen nějaká strašlivá noční můra.
Chapadla s ním znovu mrskla o zem, a když se ozvalo další praskání kostí, očekával, že to vše začne nanovo, že s ním bude takhle mrskat, dokud nepustí duši a že k tomu nebyl daleko.
Stalo se však něco úplně jiného. Chapadla se zničehonic stáhla. Nejprve mu uvolnila nohy, pak ruce, potom krk a nakonec ústa.
Jakmile mu došlo, že má ústa volný, začal i přes strašnou bolest křičet. Křičel, jak nejvíc dokázal, ale nikdo tam nepřišel, nikdo mu nepomohl a on jedním zdravým okem viděl jen nejasně, ale i tak nemohl uvěřit tomu, co viděl.
Nebyl to žádný sen. Před ním byl opravdu muž, kterému z břicha a ze zad trčely chapadla.

Současnost Texas.
Dean nasedl do auta.
„Tak co Same, byl jsi tady hodný?“
„Moc vtipný Deane,“ odtušil nepřítomně Sam, který hleděl na noviny, které měl položené na kolenou.
„Co je to zase s tebou?“ chtěl vědět Dean, když mu podával Chesse.
„Nic mi není, ale na tohle by ses měl podívat,“ vyhnul se Sam přímé odpovědi.
„Víš moc dobře, že já čtu v novinách jenom sport a tohle sport určitě není.“
„Jen si to přečti,“ Sam mu ty noviny vnutil do ruky.
„Neříkej, že jim zas něco velkého a černého uteklo ze Zoo, podruhé to tedy chytat nebudu.“
„Jen si to přečti.“
Dean se na Sama zkoumavě zahleděl.
„Jsi vážně v pořádku?“
„Jasně, že jsem, přestaň se už ptát.
Dean se na něho znovu podíval a potom se zadíval na ty noviny.
„Před rokem byl v jednom parku nalezen jeden muž, který měl vypíchnuté oko, několik zlomených žeber, naražen kostrč a ten tvrdil, že mu to udělal muž s osmi chapadly…“
Dean vyprskl smíchy.
„Neměl by to hoch přehánět s tím LSD.
„Chceš mi tvrdit, že něco takového někdo vytiskl?“
„To ještě není všechno.“
„Ale no tak Same. Tohle přece nikdo nemůže…,“
„Cti dál Deane!“ přerušil ho Sam. Tón Samova hlasu byl nesmlouvavý.
„Když na tom tak trváš,“ zabručel Dean, kterého Samova ráznost malinko zaskočila.
„Tohle ovšem není jediný případ. O tři měsíce později byla ve stejném parku přepadená mladá žena, která přísahala, že se jí pokusil uškrtit hadí ocas, i když si prý žádného hada v okolí nevšimla.
Tvrdila, že je to práce muže, který už jí nějakou dobu sledoval. Třetí případ se stal v březnu tohoto roku v tom samém parku. Přepaden byl mladý manželský pár, který tvrdí, že si je nějaký muž omotal tak, jako pavouk omotává svojí kořist.
Všichni napadení shodne, tvrdili, že mu neviděli do tváře, ale jsou si prý jistý, že za tím stojí jeden muž.
Pochopitelně, že byli všichni čtyři internováni na psychiatrické klinice, protože něco takového není možné. Policie nenašla nic, co by potvrzovalo jejich slova.
Dean znechuceně odhodil noviny dozadu.
„Neměl bys takový plátek kupovat Sama.“
„Za chvíli nám budou tvrdit, že se z britské Královny stala moucha Tse Tse.“
„Myslím, že je to docela vážné.“
„Tak promiň, ale co je na tom tak vážného? Trochu si přilnuli, šňupli si trochu toho bílého prášku a prostě vidí něco, co neexistuje.
„Opilí byl jen jeden, ale ne na tolik, aby měl halucinace.“
„Same? Proč si takový…“
„Já jsem v pohodě, jen chci, aby si to brál vážně.““Ty si snad myslíš, že je za tím něco nadpřirozeného, že by ten chlap mohl existovat?“
„Jestli ano, musíme ho zastavit!“
„Proč Same? Nikoho to nezabilo, i když je fakt, že jednomu chlapkovi to vypíchlo oči a zlámalo několik žeber, ale znovu podotýkám, nezabilo.“
„Na tom přece nezáleží. Ubližuje to lidem.“
„Třeba si to ten chlap zasloužil.“
„Nikdo nemá na něco takového právo! A kde vůbec stojí, že příště nemůže nikoho zabít, kde je psáno, že jeho další oběť neumře?!“
„Uklidni se Same!“
Sam potřásl hlavou.
„Omlouvám se. Jsem asi nevyspalý.“
To nic. Posledních dní toho bylo moc, ale mám dojem, že to trochu přeháníš.“
„Já si to nemyslím, ale pokud nechceš, nevadí, postarám se o to sám!“
„Já jsem neřekl, že do toho nejdu, jen mi přijde, že to zbytečně nafukuješ.“
„Deane. V tom parku se něco děje. Stane se to jednou za tři měsíce, ve stejném parku, na stejném místě, ve stejný čas.“
Dean mlasknul.
„Tak jo. Nejspíš za tím něco bude.“
„Děkuju, Deane. Jsem rád, že tam budeš se mnou.“
„Same. Jestli si chceš o něčem promluvit, tak klidně můžeš, pro jednou ze sebe vrbu udělat můžu.
„Ne. Je to fajn. Jen se potřebuji vyspat.“
„Budeš mít příležitost, až tam pojedeme, ale kde, že to vlastně?“
„V Kanadě ve Vancouveru.“
„Cože? Tak tam me nikdo nedostane, do té strašné zimy, já rozhodne, nepůjdu!“
„Sam se poprvé od chvíle, co vstoupil Dean do auta, pousmál.
„ale ano pojedeš, slíbil si to.“

O den později Kanada Vancouver
Dean vylezl z auta.
„Br tady je ale zima,“ zamumlal, ačkoliv svítilo slunce a bylo něco přes dvacet stupňů.
„Už toho nech, Deane. Vždyť je docela teplo. Děláš jako by byl prosinec či leden.“
Kdyby tomu taky tak bylo, nedostal bys me sem ani za cenu milionů slibu.
Nikdy jsme v Kanadě nebyli, tak proč s tím musíme začínat pravě teď?“
„Protože je nás tu potřeba. Je to přece naše práce a už několikrát se museli jít tam, kam se nikomu nechtělo.
„Jo, ale nikdy to nebyla Kanada. Nemůžu si pomoc, ale prostě, když se rozhlédnu kolem, nejraději bych naskočil zpátky do auta a ujel.“
„Však ty to zvládneš. Třeba to nebude nic těžkého, možná to vyřídíme rychle a budeme se moc vrátit do států.
„Anebo tady strávíme několik dní a me nejspíš…“
„Deane. Musíme se soustředit!“
„Tak jo. Kam se vydáme nejdřív? Do parku anebo do cvokhausu?“
„Je to ústav, pro duševně nevyrovnané lidi.“
„Jo jiný název pro totální cvoky, ale za ty by asi moc peněz nedostali.“
„Víš co. Raději se rozdělíme. Já za nimi zajdu a ty se jdi kouknout do toho parku.“
„Proč? Myslíš si snad, že neumím jednat se cvoky?“
„Přesně to si myslím.“
Dean se ušklíbl.
„Jak se tam chceš dostat?“
„Tak jako kdykoliv jindy. Neměj strach o me, ale spíše o sebe.
Jestli v tom parku něco je a jestli to ubližuje lidem, dej na sebe pozor.“
„Neměj strach, taťko. Já se o sebe dokážu postarat. Kde se sejdeme?“
„Tady u auta. Řekněme tak za dvě hodiny?“
„To by šlo. Třeba bude ten chlápek v pohodě, pokud tedy existuje.“
„Já myslím, že ano Deane, takže za dvě hodiny.“
„Když nepřijdu, spolykalo me to k obědu anebo jsem v baru a snažím se navázat kontakt s Kanadskými holkami.“
„Deane! Tohle je vážné!“
„Já mluvím vážně. Jsme v cizí zemi, tak je potřeba mezi místní zapadnout.“
„Jak myslíš, hlavně tady bud včas.
„To víš, že budu tak zatím Sammy,“ Dean odešel.
Sam si povzdechl, ale pořád bylo lepší, že měl Dean veselou náladu, než kdyby byl zamračený, otrávený a znuděný.
Sam z kufru vytáhl tašku. Když jí rozepnul, vytáhl z ní dlouhý doktorský plášť.
„doufám, že se nehoním jen za přeludem, že to, co jsem viděl, bylo skutečné…,“ Sam se kolem sebe rozhlédl a když nikoho neviděl, navlékl si na sebe ten plášť.
Pomalým krokem se vydal k nemocnici, která už byla vidět od parkoviště.
Ušel asi 30 metrů, když náhle uslyšel nějaký hlas.
„Opatrně Same. To na co se chystáte, může být nad vaše síly,“ byl to mladý ženský hlas, ale nikdo nikde nebyl.
Sam potřásl hlavou.
„Přestaň na to myslet. Je přece jasné, že ona to být nemůže.“
Pokračoval tedy v chůzi, ale po několika dalších metrech se ozvalo:
„Možná byste na to měli zapomenout Same, možná to bude nad vaše síly.“
Opět ten samý hlas. Hlas, který mu přišel známý, ale nechtěl, nemohl veřit, že by mohl patřit té, na kterou několik posledních dní myslí.
„Musím se soustředit. Nejspíš si jen má představivost se mnou hraje.
Do nemocnice mu už zbývalo asi jen 30 metrů, ale ve chvíli, kdy udělal další krok, objevila se před ním matná silueta nějaká mladé ženy.
„nechoď tam, Same. Jestli tam půjdeš, upozorníš je na sebe.“
„To není…,“ Sam si protřel oči, ale ona tam pořád stála. Vznášela se nad zemí v bílých dlouhých šatech, tvář měla bledou, oči bez výrazu, ale nebylo pochyb.
Sam ustoupil dozadu.
„Nevím, kdo jsi, ale na tohle me nedostaneš.“
„To jsem já Same Jesika!“
„Ne! Ty jsi mrtvá, a i kdybys byla duch, jako, že jim nejsi, objevila by ses mi dřív!“
„Nemohla jsem, nešlo to. Věř mi Same, nechoď tam, neupoutávej na sebe pozornost.“
„Jak to myslíš?“ zeptal se Sam bezděky, i když jí nevěřil.
„Oni jsou… oni jsou…,“náhle Jesika zmizela a Sama ovanul ledový závan.
„Nevím, o co vám jde, ale me nedostanete. Nedokáže te me přesvědčit, že by mohla být Jesika duch. Kdyby jim byla, určitě by se mi ozvala mnohem dřív.
Máte snad strach, že bych vás mohl odhalit? Bojíte se oprávněně.“
„S kým to tady mluvíte doktore?“ ozval se za nim nějaký mužský hlas.
Sam sebou maličko trhnul.
„S nikým. Myslím, že bych už měl jít, pacienti na me čekají,“ Sam rychle odešel.
Chlap, který ho oslovil, se otočil k druhému chlapovi.
„Myslím, že z těch bláznů, začíná sám bláznit.“
„Nejspíš jo, ale zvláštní je, že jsem ho tady nikdy neviděl.
„Však tady v tom ústavu nikdo příliš dlouho nevydrží a nejen kvůli těm bláznům, ale taky…“
„Já vím. Nechci, abys o tom mluvil.“
„Jsi snad strašpytel?“
„Ne! Jistě, že nejsem, ale nechci je probudit!“
„Přestaň s tím. Jsou to jen bachorky, nic víc než jenom hloupé bachorky.“
„Já to nebudu raději riskovat. Čím miň, budeme o tom, co se v tom ústavu děje mluvit, tím lépe pro nás.
Jeho známý mávl rukou.
„Ty se z toho jednou zcvokneš.“

TBC

takže dufam,ze sa bude páčit

a ešte moj koment mne sa story toho chalana strasne pacia...takze spn nesklame určite

je to skvele pozdrav masona
hlavne sa mi pacil ten zaciatok s opitym clapom co potrebuje precistit trubky
no a chapadla z brucha to si viem celkom zivo prdstavit

Začátek velmi zajímavý, už se mov těšim na pokráčko!

je rad..aj ja som rada,ze vy ste radi
inak ak by mal dakto zaujem mu dat vediet tak:

kód:

F.Tersen@seznam.cz

O ten začátek byl teda docela krutý. Myslím to, jak s ním ten chobotnatec mlátil o strom... au A pak nastupují už naši Povídka vypadá moc zajímavě Jsem zvědavá, co se toho ještě vyklube! Už se moc těším na pokračování! Vyřiď autorovi, dík a pochvalu za tuto část!

že ďakuje...a pridáva ešte 1 part...taky aktivny nebol ani pri mutantx
aj ja kujem inak,mason
tož:

PART2:


Dean kráčel po cestě, která vedla k tomu parku. Cestou potkal několik lidí, ale nikdo si ho nevšímal. Jemu to nevadilo. Nebyl ten typ, který potká svého známého a zaklá se s ním klidně i na několik hodin a ani mu nevadilo, že ho nikdo nezdraví.
Jen mu přišlo trochu divné, že všichni, které se potkal, byli zamračení a vrhali po něm ne zrovna přátelské pohledy.
Jasně byl v Kanadě, ale neslyšel, že by Američani s nimi válčili, i když člověk dneska neví.
Tak se zahloubal do myšlenek, jestli je Kanada ve válce s USA, že přestal dávat pozor.
Probral ho až náraz s někým, kdo šel naproti němu a zřejmě taky nedával pozor.
Zvedl hlavu a chtěl se omluvit, ale slova se mu zadrhla v hrdle.
Před ním totiž stála asi 25 letá, 175 cm vysoká žena, dlouhé husté hnědé vlasy, hnědé pronikavé oči.
„Nestalo se vám nic? Moc se vám omlouvám. Úplně jsem zapomněla dívat pozor na cestu, já snad někde jednou zapomenu i svojí hlavu.
„To nevadí. Já bych se měl omluvit. „
„Hlavně, že se nám nic nestalo., žena se odmlčela.
Neviděli jsme se už náhodou někde? Mám takový pocit, že jsem vás už někde viděla.“
„Leda, že byste byla často v Americe a chodila do barů.“
„V Americe jsem nikdy nebyla a do barů zásadně nechodím.
Možná, že jsme se potkali tady ve Vancouveru.
„To není možné. Já jsem tu poprvé a to ještě na nátlak Sammyho.
„Vy máte bratra?“
„Ano. Já jsem Dean Winchester a on je Sam Winchester,“ Dean nedokázal říct, proč jí to vlastně říká?“
„Sam a Dean Winchesterovi?“ žena o krok ustoupila.
„Ano. Ale ať už jste o nás slyšela cokoliv, není to pravda. My jsme slušní kluci, i když se Samem je to občas těžký, někdy je z něho děsný pedant.
„Musíš už jít! Jsem ráda, že se vám nic nestalo.,“ žena se otočila a rychlým krokem se z toho místa vzdálila.
„Počkejte. Jak se jmenujete vy a řekl jsem snad něco špatného?“
Ta žena se však nejen, že neotočila, ale ještě zrychlila chůzi a brzo zmizela Deanovi z očí.
Dean trochu zmatený si rukama ohmatal obličej.
„Tak Ivánkem nejsem, tak proč tak najednou obrátila? Kvůli jménu?
Co je na našem jménu tak děsivého? Mohla by to být démonka, ale mám takový pocit, že nás všichni démoni znají. Možná bych měl zavolat Samovi,“ vytáhl telefon, ale po chvilce ho zas vrátil do kapsy.
„Nejspíš už je v tom cvokhausu a v tom rámusu by ho stejně nejspíš neslyšel.
„Myslím, že Kanadani jsou trošku divní, ale možná měla jen špatný den. Škoda, že utekla, takhle se v cizí zemi, těžko s někým seznámím.“
Dean potřásl hlavou, ale vzhledem k tomu, že se ta žena nevrátila, rozhodl se, že bude pokračovat k parku.
Čím byl k němu blíž, tím méně potkával lidí.
Když nakonec došel na pěšinu, po které se do toho parku vstupovalo, trochu ho překvapilo, že po celé pěšině je natažená páska, na které bylo napsáno.
„Až do odvolání vstup zakázán.“
„To víš, že jo,“ zamumlal a chtěl tu pásku překročit, ale zarazil ho mužský hlas:
„Co si myslíte, že pravě teď děláte?“
Dean přehodil nohu přes pásku a poté se otočil.
Před ním stal nějaký chlap v policejní uniformě.
„Ptám se vás znovu? Co si myslíte, že děláte?“
„Chtěl jsem se v tom parku nadýchat čerstvého vzduchu.
„To neumíte číst? Do toho parku nikdo nesmí vstoupit, dokud nebude rozhodnuto jinak.
„Smím vědět proč?“
„Je to pro bezpečnost lidí.
Můžete mi k tomu říct víc? Je to snad kvůli těm přepadením, která se tady během roku staly?“
„Do toho vám nic není. Park je prostě uzavřený.
Chci jenom vědět, jestli je to kvůli tomu a jestli se udála nějaká ta přepadení i v minulých letech.
Policista nadzvedl obušek.
„Bud odtud ihned odejdete anebo budu nucen, předvést vás na stanici.“
„To myslím, nebude nutné. Nashledanou,“ Dean se otočil a odcházel.
Po několika metrech se ohlédl a nebyl si jistý, jestli vidí dobře.
Ten policista překročil pásku, klečel na kolenou a na dlani mel berušku, kterou hladil po krovkách.
Třeba to byl milovník přírody, ale proč jemu tvrdil, že za tu pásku nesmí a sám jí překročil.
„V tomhle městě se zřejmě něco děje,“ Dean otočil hlavu dopředu a
nevšimnul si tudíž, že ten policista spolknul hned dvě berušky.

Sam vstoupil dovnitř a hned u dveří ho uvítal podivný zápach.
Jako kdyby něco někdo spálil. To by nebylo až zas tak podivné, to se prostě čas od času stává, ale tohle bylo cítit jako spálené oblečení.
„Doktore! Doktore! Uslyšel, jak na něj někdo volá.
„Co se děje?“ zeptal se asi 50 leté sestry, která tu zřejmě byla vrchní sestra.
„Musíte ihned se mnou, doktore.
„Co se děje? Má snad nějaký pacient potíže?“
„Pacient ne, ale doktor Rhomel.“
„Co je s ním?“
„Já nevím. V jednu chvíli byl úplně normální a pak se zhroutil k zemi a začal zvracet.“
„To se přece někdy stává,“ Sam byl trochu zaskočený. Netušil, že bude v tom plášti vypadat tak důvěryhodně.
Sestra se k němu přiblížila.
„Jenže on…, rozhlédla se kolem sebe, ale nikdo se na ne, nedíval.
„Co on?“
„On zvrací nějakou hnědou tekutinu.“
„Hnědou tekutinu?“
„Přesně tak! Vypadá to, jako by zvracel zbytky čokolády, ale on čokolády nesmí, je na ně alergický.
„Třeba na ní měl chuť a zapomněl na to.“
Sestra zavrtěla hlavou.
„Nikdy na to nezapomíná a to není všechno.“
„Co se mu ještě děje?“
„Jeho oči, jeho oči jsou žluté, ale ne jako při žloutence a… a…, když promluvil, zněl úplně cize, tak divně, že mi z toho šla husí kůže.“
„Jste si tím naprosto jistá?“
„samozřejmě, že ano. Nevěděla jsem, komu to mám říct.“
„Udělala jste dobře. Vraťte se k pacientům a nikomu nic neříkejte, a dokud vás nezavolám, nechoďte do té místnosti, ve které je ten muž.
„Proč? Je to snad nějaká neznámá infekce? On byl před několika měsíci v Africe, ale kdyby to bylo odtamtud, už by se to zcela jistě projevilo.“
„Možná, že to bude jen přečerpání organismu.
Jak dlouho tu pracuje a kolik hodin denně?“
„Nastoupil koncem března tohoto roku a je tu 14 hodin denně.
„Já se na to kouknu. Třeba to nic nebude, ale ať tam nikdo nechodí, dokud vám neřeknu.“
„Ano pane doktore,“ zamumlala sestra trochu zaražená jeho slovy.
„Věřte mi, já vím, co dělám.“
Sestra odběhla a Samovi se zachmuřila tvář.
Chtěl zavolat Deanovi, ale rozmyslel s to. Jestli je v parku anebo snad nějakém baru, nejspíš by ho ani neslyšel.
Možná je to jen nějaká nová infekce anebo taky, možná taky démon.
Sam si prohrábnul vlasy.
„Měl by jít za těmi pacienty a promluvit si s nimi o tom muži, ale jestliže toho doktora, posednul démon, neměl by ho v tom nechat. Měl takový pocit, že pokud to je démon, neudělal to jen tak bez důvodu.
„Běž zatím démonem, Same,“ uslyšel opět ten ženský hlas, který slyšel před nemocnicí.
„O co vám jde? Já se vámi nebudu řídit!“
„Same, prosím! Vím, že je to pro tebe těžké, ale musíš mi věřit!“
„Já vám nevěřím, nikdy jsem nevěřil a nikdy nebudu věřit!“
„Same, prosím! Jsem to já Jesika!“
„Snažíte se marně!“
„Není vám něco, pane doktore?“
„Ne. Jsem v pořádku.“
„Jak myslíte,“ sestra která se ho ptala, kolem něho prošla.
„To, že se tu vyskytují démoni, mění zcela situaci. Musím se ihned spojit s Deanem,“ Sam vytáhl telefon a vyťukal Deanovo číslo.
Místo Deana se však z telefonu ozval hluboký mužský hlas:
„Jsi na řade Same! Oba dva jste na řade!“
TBC!

No ja som hneď zlupla dve časti naraz a je to nazaj zaujímavé, dobrý rozbeh, už mám aj kopec otázok, ktoré budú dúfam zodpovedané na konci a teda ten nový bad ass je ale kaliber, kruci, až neviem, či niekedy do parku vstúpim po zotmení Teším sa na ďalšie časti a niekedy osobne aj na autora, ktorý sa tu snáď niekedy zaregistruje, aby si vyzdvihol poklonu za nové dielko o SN
Btw, Sammy v bielom plášti chudáčik Dean, ako sa k nemu tí ľudia správali...Prečo?

No musim povedat,ze to vyzera velmi zaujimavo a som naozaj zvedava co sa bude diat dalej..ten zaciatok myslim tu prvu cast to bolo fakt krute s tymi plieskanim o strom a to s tym okom ..pacilo sa mi aj to Deanove vtipkovanie ..Musim povedat,ze hezkee fakt sa tesim na pokracko ..a som zvedava ako to je s tou Jess.. a tym tajomnym muzom ..inak

Zdravím všechny své čtenářky popřípade čtenáře a jsem moc rád, že se to líbí a musím vám říct, že jsem si pro Sama a Deana přichystal samé hezké věci:-)

Jeeeej, sám autor prišiel! Ahoj Mason
Som naozaj zvedavá, čo pre našich brothers máš ešte prichystané

Děkuju. Prozradím jen to, že si oba dva šáhnou na dno svých sil...

Taky vítám autora
Druhou část jsem si rozečetla ve škole o prestávce a teď jsem si ji konečně dočetla až do konce. Pěkný! Nemůžu se dočkat až se konečně vysvětlí, proč jsou ti lidi tam takový dívní... A to jak Dean mluvil s tou ženou, do které vrazil a hned ji vyklopil jejich jména... trochu mi to připomněla Simon Said No a Sammy v doktorském plášti. Jsem zvědavá, co zjistí po vyšetření toho zvracejícího doktora se žlutýma očima!
Těším se na další část!

jezisi kriste akoze aj ja som si hned precitala obe casti a no paaani. Z tohto citim nebezpecenstvo (niezeby sa mi to nepacilo, vsakze? ) takze ahoj mason a prosim povedz mi, ze bude mucenie ach boze ja si proste nepomozem, ale taketo vecicky ja milujem (niezeby som bola nejaka sadistka alebo co )

no jednoznacne mas moju poklonu poviedka sa mi zatial velmi paci. Ozaj je napinava, vtipna a aj zaujimava No to dievca, do ktoreho dean vrazil, tak zatial neviem kto to je, ani ake s nou mas plany, ale varujem ta dopredu: Ziadne dievcata v blizkosti chalanov ako ich partnerky, kapisto?

heh no uz sa neviem dockat pokracka, takze snad tu rychlo nejake najdem

No jestli bude mučení ti neprozradím, ale můžu slíbit, že oba dva leccos zakusí a co se týče té ženy tak...

wow este si co to zakusia ano! ano! ano! ale co to pri tej zene malo znamenat? to teraz si nie som ista... takze nie ze tam nejaky romanik kujes, lebo bude zle ale inak ozaj skvela praca prvy chalan, co sem napisal (resp stale pise) poviedku, takze ozaj zaujimave citat nieco pre zmenu z muzskej prespektivy robene.

To píšu jako jediný chlap? Koukal jsem , že je jich je tu pár zaregistrovaných.
Jinak romantiku jsem mel spíše v Buffy povídkách Pea může vyprávět a sem je ...:-)

jeeeeeeej cau ujo

mame u dalsie party nabuduce uz to sem hadz ty sam

tož:

PART3:

Deanovi bylo jasné, že se do toho parku nedostane dřív než večer, tedy za předpokladu, že ten chlap ví, co je to spánek.
Možná by měl zajít do nějakého místního baru a s někým se seznámit.
V tom si vzpomněl na ženu, se kterou se srazil a která, když zjistila, že je Winchester doslova od něj utekla.
„To jsem snad tak hnusný anebo jsem jí snad něčím odpudil,“ přičichnul k tričku, ale necítil nic, co by jí přimělo takhle utéct.
Skoro to vypadalo jako by je znala, jako by se s nimi někdy setkala, ale on si nevzpomínal, že by jí někde viděl.
Možná, že jí znal táta, ale proč by se měl znát s někým, kdo je mladší než jeho synové?
Dean potřásl hlavou. Uvědomil jsi, že mu na hlavu začínají dopadat kapky deště.
Vzhlédl k obloze, a když viděl zamrčenou oblohu, na náladě mu to nepřipadalo.
Nejspíš by měl zajít za Samem, aby zjistil, jestli z těch pacientů něco dostal.
V tom do něj někdo strčil.
„Nemůžeš dávat pozor!“ okřikl ho chlap, co do něj narazil.
„Promiň, ale tys do me vrazil.“
„Máš snad nějaký problém, chlapečku?“ otázal se ho ten chlap, který byl vysoký přes dva metry a na rukou a nohou se mu rýsovaly značné svaly.
„Jen jsem řekl, že byste měl dávat větší pozor,“ odpověděl Dean, který se nezalekl ani jeho výšky ani jeho svalů, i když u těch svalů si nebyl tak jistý.
Ten chlap stisknul ruku v pěst.
„Jestli máš problém, můžeme si ho vyřešit tady na místě.
Já bych byl radši, kdyby se to obešlo bez násilí.
Ten chlap s ním očividně nesouhlasil, jelikož chňapnul po jeho pravém rameni a sevřel ho tak silně, že Deanovi z očí málem vytryskly oči.
„Myslím, že to lže vyřešit i méně agresivním způsobem,“ zaúpěl a snažil si své rameno osvobodit, ale ten chlap mel železný stisk.
„Tohle, že je agresivní chlapečku, tomuhle ty říkáš agresivní, já ti ukážu, co si představuji pod slovem agresivní,“ muž udeřil druhou rukou Deana do břicha.
„Přece se nebudeme hned rvát, jen proto, že jsme se srazili,“ snažil se z toho Dean vykroutit, ale ten chlap ho očividně nechtěl pustit, protože ho tou druhou rukou udeřil znovu do břicha.
Dean stiskl zuby tak silné, že se zároveň kousnul i do jazyka.
Ten chlap mu mezitím uvolnil rameno a chtěl ho udeřit do obličeje, ale předtím než se k tomu dostal, ho zastavil mužský hlas:
„To už by myslím stačila Robe!“
Ten chlap ho však ignoroval a chystal se Deana udeřit, když ho někdo srazil zezadu na zem. Rob se svíjel, snažil se osvobodit, ale ten, který ho srazil k zemi, zřejmě věděl, co s ním má dělat, protože mu nedovolil vykroutit se a dal mu ruce za záda, nasadil mu želízka.
„Já tě varoval Robe! Kdy už jsi, dáš konečně říct!“
„Oni mi to přikázali! Přikázali mi, abych ho zmrzačil!“
„Kdo ti to přikázal, o čem to mluvíš?“
„Neřeknu! Můžeš me zadržet poldo, ale já budu zas volný a pak si je najdu, najdu si vás oba a jednoho podruhém, roztrhám na malé kousíčky!“
„Nikdy jste me neviděl!“ dean se několik zhluboka nadechl a stejně zhluboka vydechl.
„To je jedno! Důležité je, co řekli oni! Já jim věřím!“
„Kdo oni? O kom to mluvíte?“
„Nikdy jste sem neměli jezdit! Není to vaše věc. Jestli si chcete zachránit tu svojí americkou prdel, radím vám, vratte se ihned do Ameriky anebo si vás najdu a zabiju, zabiju!“ křičel vztekle, když ho ten policista odváděl.“
Dean se musel posadit na nejbližší lavičku. Břicho ho stále bolelo a to ani nemluvil o Jazyku, do kterého se kousnul.
„Věděl jsem, že nás tu nebudou vítat vlaječkami a šampaňským, ale že to bude až takové. Musím zavolat Samovi a říct mu, co mi ten chlap říkal.
„Jestli má na nás někdo z nějakého důvodu spadeno, měli bychom odtud vypadnout. Dean vytáhl mobil z kapsy. Když se na něj podíval, zjistil, že má rozbitý displej.
„Sakra! Jak se to mohlo stát? Vždyť me ten chlap udeřil do břicha a ne do kapsy, že by se rozbil, když jsem spadl na zem?
To je blbost. Tenhle telefon něco vydrží.
Dean se chtěl z té lavičky sednout, ale v ten samý moment, kolem něho prošli tři lidi, kteří se smáli, ale jakmile prošli kolem něho, smích utichl a jejich tváře se zamračili.
„Dneska je pěkně, že?“
„Čím dříve odjedete, tím lépe,“ promluvil jeden z nich a pak všichni tři pokračovali v cestě.
To by me zajímalo, co mají ti lidi za problém? Jako by me znali, jako by se se mnou už setkali, ale já tu jsem poprvé a sam předpokládám taky?“
Že bych měl snad nějaké další dvojče, které se semnou zapomnělo seznámit?
Mobil je k ničemu tak tam budu muset dojít. Doufám, že Sam nebude u nějakého pacoše, protože já na rozdíl od něho, lékařský pláště nemusím.“
Na tělo mu začaly dopadat kapky deště.
„Úplně jsem na to zapomněl!“ Dean se rozeběhl.
Nevšimnul si tudíž tři chlapů, kteří stali několik metrů od něj.
Jeden z nich vysoký v černém plášti se otočil k dalším dvěma.
„Sledujte ho. Nesmí se k němu dostat. Máme za rozkaz rozdělit je!“
Ano pane!“ promluvili oba dva najednou a poté se vydali za Deanem.
„Myslím, že vše zatím jde tak, jak má,“ ozval se za tím mužem v černém oblečení dívčí hlas.
Muž se otočil, a když uviděl asi 8 letou holčičku, hluboko se poklonil.
„Dělám jen to, co jste mi přikázala.“
Holčička se pousmála. Byl to takový zlověstný úsměv, při kterém by i kdejakého člověka zamrazilo…

Sam ten telefon položil. Zřejmě se toho tady děje mnohem víc, ale už nemůžou couvnout. Snad Dean ví, co má dělat. Chtěl se vydat na pokoj, kde byla zavřená žena, kterou chtěl údajně uškrtit had, ale křik, který se ozýval z pokoje naproti, mu připomněl, že tady v té nemocnici, nejspíš v tom pokoji, je doktor, kterého možná posednul démon…
Když tam nepůjde, může tam jít někde jiný a to nemohl riskovat i když nevěděl, jak moc je ten démon silný.
Svěcenou vodu u sebě měl, pak kůl, trochu soli, ale jestli to je démon, tak ho tohle nevyžene. Věděl, že jsi měl vzít knížku se zaříkáváním, ale potom všem, co zažil v posledních dnech, si na ní nevzpomněl.
Nenapadlo ho, že by v tom mohli být démoni.
Jestli bude nutné ho z toho těla vyhnat, nejak už to s Deanem udělají, tedy jestli dean dorazí, jestli náhodou nezapadl do nějakého baru, ačkoliv ho výslovně žádal, aby to nedělal.
„Same bud opatrný,“ ozval se znovu Jessicin hlas.
„Přestaňte s tím!“ sykl Sam tiše.
„Vím, že tomu nechceš věřit a já nevím, jak tě mám přesvědčit, ale jsem to já.“
„Jo. Jako tenkrát, když jste se snažili přesvědčit Deana, že mu táta volá ze záhrobí, že?“
„Pamatuješ, Same? Jednoho dne jsme se trochu opilí ne moc, ale prostě tak, že jsme o sobe moc nevěděli a tak jsme spolu dováděli v bazénu, který patřil škole.
„To ví kde kdo, taky jsem za to dostal vynadáno.“
„Ještě jsem neskončila. V jednu chvíli jsi se ke me přitočil a zašeptal mi do ucha:
„Chtěl bych s tebou mít děti Jess, kluka a holku a pak si me jemně kousnul do pravého ušního lalůčku.“
Samovi se zatočila hlava.
„Jess! Jestli si to ty, proč teď, proč zrovna teď, po tolika letech?“
„Nemůžu ti to říct Same, ale musela jsem tě varovat. Hrozí vám velké nebezpečí.
Někdo velmi mocný a přitom zdánlivě bezbranný a chce vás dostat za každou cenu, chce, abyste přitom umírání, trpěli tak jako nikdy předtím.“
„Kdo je to Jess? Kdo nás chce zabít, kdo ti brání, abys me kontaktovala, jsi li duch?““Nemůžu, Same…, nemůžu,“ její hlas slábnul úplně, až nakonec nebylo slyšet nic.
„Jess! Jess!“ vykřikl Sam, ale Jess se už neobjevila a ani se neozval její hlas.
„Jestli je duch.,“ z myšlenek ho vytrhl řev, který vycházel z pokoje naproti a k tomu řevu se přidalo škrábání a bušení.
„Co se to tam děje? Měli bychom se tam jít podívat,“ šeptaly si mezi sebou rozrušené sestry.
„To je v pořádku. Já se tam zajdu podívat,“ uklidnil je Sam a radši se k tomu pokoji vydal dřív, než se ho začnou vyptávat na něco, na co nebude znát odpověď.
Mel u sebe i zbraň se stříbrnými kulkami, ale doufal, že je nebude muset použít.
Dean chtěl tu zbraň pro sebe, ale Sam mu jí nesvěřil.
Čím byl k tomu pokoji blíž, tím se řev stával intenzivnějším a stejně tak i bušení a škrábání.
Vzal za kliku zmačknul jí a dveře se otevřely.
Zevnitř se na něho vyvalil puch seškvařeného masa.
Když pohlédl před sebe, bylo mu jasné, proč to cítí.
Nejprve zavřel dveře a pak si muže před sebou prohlédl.
Mohlo by mu být tak 40 za normálních okolnosti by měl krátké černé vlasy, ale většina jeho vlasů ležela na zemi, obličej mel rozdrápaný do krve, oči krví podlité, ze rtů mu kapala krev, ruce měl popálené.
„Co se to tady stalo, proč máte rozdrásanou tvář, co jste si udělal s rukama?“
Jakmile si ten chlap uvědomil, že na něho někdo mluví, přestal ječet, škrábat a bouchat.
„Slyšíte me?
Muž nikterak nereagoval. Jen na něj hleděl očima, které měly prázdný výraz!“
„Tohle nevypadá na někoho, kdo má být posedlý démonem. Možná, že byl, nejspíš mu to způsobil, ale proč ho tak najednou opustil, proč je ten chlap mimo?“
„Vnímáte me? Jste doktor Rhomel?“
„Muž opět nic neřekl. Otevřel ústa, ale nevyšlo z nich ani jedno slovo, možná proto, že neměl jazyk.
Sam se otřásl a ustoupil o krok.
Tohle se mu vůbec nelíbilo.“
„Jestli jste doktor Rhomel přikývnete.“
Několik vteřin se nic nedělo, ale pak ten chlap sklonil hlavu.
„Tak aspoň něco. Víte, kdo vám to udělal?
Zavrtěl hlavou.“
„Viděl jste někoho?“
Pomalu přikývnul. Bylo vidět, že jen ztěžka zadržuje slzy bolestí.“Můžete mi ho popsat na papíře?“
Muž zavrtěl a pokývnul ke svým rukám. Měl spálené prsty.
„Ošetříme vám, ale potřebuji vědět, koho jste viděl.“
Muž razantně zavrtěl hlavou a po chvilce podal Samovi obrázek, na kterém byla zakreslená nějaká mladá žena. 25 letá, 175 cm vysoká žena, dlouhé husté hnědé vlasy, hnědé pronikavé oči.
„Tahle žena tady byla?“
Muž přikývl a tvář se mu zbortila potem.
V místnosti se ozval zvuk, který tam ještě před chvíli nebyl, ale Sam ho nevnímal, byl příliš zaměstnaný, vyslýcháním muže před sebou.
„To ono vám to udělala?“
„Zavrtěl hlavou a náhle se celý roztřásl.
„Co je vám? Chtěl vědět Sam, ale muž mu nedokázal odpovědět.“
„Chviličku tu počkejte. Dojdu pro sestru,“ Sam se otočil, ale ten muž k němu natáhl jednu svojí popálenou ruku a zdálo se, že chce sama chytit za ruku, ale nedokázal to.
Vyrazil ze sebe jakési zachrchlání, ale bylo už pozdě.
Sam se dotýkal kliky, chystal se jí stisknout, ale v tu chvíli začala ta klika hořet a Sam byl nucený ucuknout.
Nechtěl tomu věřit, ale bylo tomu tak. I když byla ta klika ze železa, hořela jako by byla dřevená a to nebylo všechno, plamen vyskočil ze země a obepnul se kolem dveří tak, že se k ním nemohl Sam přiblížit a když se te kliky pokusil dotknout, začal mu hořet rukáv.
Sam ho bleskově uhasil, ale začínalo být mu jasné, že se ocitnul v pasti.
„To by ale znamenalo, že ho sem nalákal.
Otočil se k popálenému a třesoucímu se muži.
„Zvracel jste hnědou tekutinu?“
Muž prudce zavrtěl hlavou a Sam mu věřil.
Otočil se zpět ke dveřím a uvědomil si, že se oheň pomalu, ale jistě rozšiřuje směrem k němu a tomu muži.
Sam se kolem sebe rozhlédnul, ale nebylo tam nic, s čím by se to mohl pokusit uhasit. Byly tam jen samé zbytečné, nepotřebné věci.
„Nebojte! Něco určitě vymyslíme!“
„Druhý muž cosi zachroptěl, a i když mu Sam nemohl rozumět, měl pocit, že to bylo něco jako bezmocné, nevěřící gesto.
Otočil se zas zpět ke dveřím a znepokojeně sledoval, jak oheň zabírá stále větší a vetší plochu pokoje a jestli něco neudělá, nebudou mít kam utéct a ten oheň…“
„Musí tady něco být! Hasící přistroj ne, hadr ne, oblečení ne, plášť…, ano plášť!“
„Sam, si ten doktorský plášť, co mel na sobe sundal a začal s ním hasit ten oheň.
Bylo to však marné, jako by ten oheň něco popohánělo, jako by to bylo nemožné, uhasit ho.
Štílavý kouř mu pronikal do oč, ucpával mu nos, ale Sam se nevzdával.
Bylo špatné, že mu ten druhý nemohl pomoct, ale s těmi prsty to prostě bylo nemožné.
Kouř mu pronikal do úst a on se začal dusit.
Pochopil, že takhle ten oheň nikdy nezvládne.
„Pomoc! Pomoc! Slyšíte me někdo! Vyrazte ty dveře, tady hoří!“ sam se rozkašlal, hlava se mu motala, ale snažil se udržet při vědomí.
„Slyší me někdo! Pomozte nám!“
Mel pocit, že zahlédl lidskou tvář, tvář té sestry, která ho sem poslala.
„pomozte nám! Zavolejte hasiče…,“ Sam se znovu rozkašlal a kvůli kouři už téměř neviděl.
Slyšel jak ten doktor za ním, cosi chrchlá, ale to mu nemohlo.
„Pomozte nám prosím…,“ bolest hlavy byla čím dál silnější.
Napnul všechny svoje síly a pořádne se na tu ženu podíval.
Nejen, že tam stála, ale ještě k tomu, jestli to dokázal Sam rozpoznat, jí žlutě zářily oči.
Náhle mu došlo, jaký byl hlupák.
„Ne ten doktor, ale ta sestra byla a je posednutá démonem.
„Deane…,“ zachraplal a pak se složil k zemi přemožen horkem a štiplavým kouřem a oheň se k němu a tomu muži blížil a ožehnul vše, co mu stálo v cestě.

TBC

btw:nemam cas...toz top nemam ani precitane.len som to sem dala...

heh no pisu sem aj chalani, ale nie fanfiction, takze tak som to myslela no a buffy, ha? tak to bol ozaj skvely serial a romantika k nemu viac-menej patrila, ale dufam, ze slo o angel/buffy a nie spike/buffy. alebo si sa nam skor zameral na willow? rada by som si potom aj tie poviedky precitala ak by to bolo mozne

no ale tak som rada, ze si sa z romantiky uz vypisal a preto v tejto poviedke ziadnu nechcem proste sa zameraj len na mucenie nasich brothers a na tie perne chvile, co ich cakaju

Tak chlapská poviedka no konečne no musím uznať ,že je to fakt dobré a ano súhlasím s Dionkou zameraj sa na mučenie

Chudáci hoši, ale jak si přejete, ale pak neplačte:-)

hehe to veru aj my sme tu také bežtie no veru chudáci

no tak pozeram, ze dalsia cast paaani jak ja toto zeru tie rany do deanovho brucha, no jeeej a Sam v tej miestnosti akoze ja som za mucenie aj perne chvile, ale zase aby to aj prezili... ale inak skladam poklonu opat sa mi to velmi velmi pacilo, proste presne nieco, co mam rada no tak ja som tak trosicku twisted, no :shame: a mozno si aj poplacem, ale tak rozhodne si stazovat nebudem ak by este Dean dostal do brucha alebo Sama by este viac rozbolela hlava z toho dymu, ked sa preberie

Tý jo! Další díl! Ty jedeš! Skončil jsi to pěkně napínavě, tak doufám, že se brzo dočkáme pokračování! Jinak se to vyvíjí hodně zajímavě. Jsem zvědavá, jak to dopadlo se Samem, více méně i s Deanem!

OMG Dostal si ma s Deanom, kde sa ten bulo tak naňho vrhol a ešte mu aj mobil rozbil...Je to viacej a viacej tajomnejšie: Kto boli tí traja chlapi v plášťoch? Tá malá je Lilith? sestrička v cvokárne bol Azazel? ty bláho, ma švihen z tých otázok, ktoré sa len kopia..
Tá scénka, kde Jess hovorí Samovi tie tajnosti, aby jej uveril, že to je ona, to sa mi zdalo také milé a vtipné zároveň Nezbedný Sam, no toto, a ja že to bol taký utiahnutý slušák
No okey, moc moc sa teším na ďalšie pokráčko, je to dobre rozbehnuté a dúfam, že Sam sa z toho nejako dostane

Dean spěchal k nemocnici a nevšímal si lidí, kteří si na něho ukazovali a šeptali si něco mezi sebou.
„Deane. Myslím, že by ses měl na chviličku zastavit,“ Dean před sebou spatřil stát asi osmileté děvčátko.
„Co tady děláš, kde máš rodiče?“
Dívenka se pousmála.
„Kde mám rodiče? Nejspíš už nějakou tu dobu hnijou podzemí.
„Cože? O čem to mluvíš?“
„Vím, že jsme se ještě nesetkali, ale jsem si jistá, že ti mé jméno nebude neznámé.
„Dean se na ní zahleděl, ale nepřipomínala mu nikoho známého, ale ty její oči byly tak chladné, jako by v nich nebyla ni kapka soucitu.
„Měla by si mi uhnout.“
„Chtěl by si za Samem? Za svým roztomilým bratříčkem?“
„Do toho ti nic není. Nevím, co jsi zač, ale já se dětmi nezabývám.“
„Tak by si měl začít Deane. Několikrát jste o me se Samem mluvili a já nebyla ten, kdo prohlašoval, že až me najde, tak mi vyrve srdce z těla.
„Jak můžeš vědět, o čem jsem se Samem mluvil? Jsi jen malá holka, co se nejspíš ztratila a jsi z toho trochu zmatená.“
„Já ale nejsem vůbec zmatená. Vím moc dobře, co dělám a ty by ses měl ohlédnout a uvědomit si, že jsi ve velkém průšvihu.“
„Chceš mi snad říct, že ty jsi ta…?“
„Přesně ta, která přišla nastolit nový pořádek.
„Nikdo ti o ten tvůj pořádek nestojí a teď mi uhni z cesty!“
„Nebo co uděláš? Ublížíš malé nevinné holčičce?“
„Ty nejsi malá a nevinná, ty jsi démonická mrcha a jednou najdu způsob, jak tě navěky sprovodit ze světa.
Lilith zamlaskala.
„No tak Deane. Už bys měl přece vědět, že se siláckými řečičkami, to nikam nedotáhneš.
„O co ty jde?“
„Jak jsem už řekla. Chci nový zrod, nastolení něčeho, co tu ještě nebylo, zavést nové pořádky a ty a Sam byste se ke mne měli přidat.
„Zbláznila ses? Nespapala si v poslední době moc krupicové kaše?
Slyšel jsem, že tu mají malé holčičky obzvlášť rády!“
Její tvář potemněla a oči se jí zaleskly.
„Sám sis o to řekl.“
„To už by myslím stačilo,“ Dean jí chtěl odstrčit, ale Lilith začala vřískat a že se její řev rozléhal celým prostorným náměstím.
„Přestaň! Drž hubu!“ Dean k ní přiskočil a zacapal jí ústa.
„Vidíte toho chlapa? Vidíte, co dělá té malé, nebohé holčičce?
Chce jí unést a zneužít! Přesně jak jsme vám říkali,“ promlouvali ti tři muži, kteří měli za úkol sledovat Deana ke stojícím lidem.
Jestli něco neuděláte, unese jí, zneužije jí a potom jí zabije.
Chcete snad, aby se o vašem městě mluvilo jako o městě uchylu, kteří mohou beztrestně zneužívat děti. Zachraňte tu nevinnou holčičku, ukažte mu, že takový jako on, tu nejsou vítáni.“
Lidé je vnímali, hnětl v nich vztek, ale nikdo z nich nic neudělal.
Jeden z těch tři mužů vstoupil do muže, ke kterému promlouval-
Ten sebou nejprve trhl a pak zakřičel:
„zmizni od ní ty jeden uchyle!“
„Já nejsem žádný uchyl!“
„Nech jí ihned na pokoji! Přidali se další.“
„Já jí přece nic nedělám, jen si tak hrajeme., au!“ vykřikl, když ho Lilith kopla mezi nohy.
Naštěstí to nebyla nijak prudká rána, ale i tak to zabolelo.
„Ty malá mrcho!“ zaúpěl, ale než se mohl postavit, Lilith zakřičela:
„On mi chce ublížit! On mi chce ublížit,“ a pak se rozbrečela, alespoň to tak těm lidem přišlo, protože doopravdy neuronila ani slzičku.
„Já tě varovala, Deane!“
„Ty démonská…,“ víc už to nestihl říct, protože k němu přiběhlo nejméně deset lidí a všichni do něj počali kopat, jako by byli smyslů zbavený.
Do nohou, do rukou, do zad, do břicha.
„Měl jsi vypadnout i se svým teplým kámošem! Měl jsi ihned odjet! My tady uchyly nechceme!“ křičeli a nepřestávali do něho kopat.
„Počkejte! Já nejsem žádný úchyl a můj bratr není Gay, tedy aspoň si to myslím…,“ lidé ho však neposlouchali a několikrát ho uhodili i do hlavy a Dean to cítil.
„No tak! Vzpamatujte se! Copak vypadám na uchyla! To s tou holkou je úplně jinak…, tak s tím…“
„Mlč uchyle!“ vřeštěla jedna stará paní a mlátila ho hlava nehlava svojí kabelkou.
Dean se pokusil vstát, ale jeden z chlapů hop kopnutím do břicha, poslal zpátky na zem.
„Zmalujeme tě tak, že už nikdy nikomu neublížíš ty schylný grázle!“
Deanovi se bolestí zkřivila tvář z očí mu, vytryskly slzy, ale ti lidé nepřestávali, jako by je do toho cosi nutilo, jako by se v nich náhle probudili ty nejdivočejší pudy a možná, že kdyby to takhle ještě nějakou dobu pokračovalo, nejspíš by ho ukopali k smrti.
Jeden z chlapů ho chtěl kopnout do obličeje, ale neposlední chvíli ho zastavila něčí ruka.
Vztekle zvedl hlavu, a když spatřil ženu, se kterou se Dean srazil, vyštěkl.
„Co to děláš? Jsi snad na jeho strane?“
„Ihned toho necháš a půjdeš si domu lehnout!“ zašeptala ta žena a její oči se vpily do jeho.
„Cože…,“ vyrazil ze sebe nejprve, ale pak se obrátil a odcházel pryč.
„Přestaňte!“ poručila ostatním a ti se na povel zastavili.
„Jdete domu!“ přikázala jim.
Někteří zmateně zavrtěli hlavou, jiní se otočili a odcházeli.
Nakonec tam zůstali jen ona, Lilith, ten posednutý chlap a na zemi ležící Dean, který se nemohl téměř hýbat.“
„Ty!“ zasyčela Lilith, když si tu ženu prohlédla.
„Tady už nemáš žádnou moc! Tady jsi už skončila!“
„Já jsem neskončila! Neskončím, dokud sama nebudu chtít!“
„Ale ano. Tady jsi skončila. Deana se už nedotkneš, alespoň ne, dokud tady budu já.“
„Tohle nebude mít dlouhé trvání!“ zasyčela Lilith nenávistně a poté zmizela, stejně jako ten chlap.
Dean se pokusil vstát, ale neměl na to dost sil. Připadalo, že má všechny kosti v těle přeházené, že ani jedna z nich není na svém místě.“
„Jen leř klidně Deane.“
„Co jste zač, proč me zachraňujete, když poprvé jste ode me utekla, jako bych měl mor anebo bylo mé jméno nakažlivé.
„Nemluv! Musím tě dostat na bezpečné místo.“
„Co jste zač, že se vás ta malá démonická mrška bojí.“
„na tom teď nesejde. Musím tě dostat do bezpečí.“
„Musím se dostat k Samovi. Jestliže je tady ta holka, měl by to vědět…,“ Dean se pokusil zvednout hlavu, ale bolest, která svírala celé jeho tělo, mu to nedovolila.
„Sam se to dozví tak nebo tak, v tomhle stavu bys nikam nedošel.“
„Kdo si myslíte, že jste?! Já nepotřebuju, aby se o me někdo staral!“
„John říkal, že jsi tvrdohlavý.“
„Vy znáte mého otce?“ vyrazil ze sebe ztěžka Dean.“
„Ano, ale teď o tom nebudeme mluvit.“
„Jak to, že znáte našeho otce? Jste snad taky lovkyně jako byla Ellen?“
„Ta žena zavrtěla hlavou.
„Ne. Lovkyni tedy rozhodně nejsem, ale můžeme si o tom promluvit později, až se trochu zotavíš.“
„Na zotavení nemám čas! Já věděl, že se tady něco stane, ale že se zrovna setkáme s ní.
„Všechno má svůj čas. Nic by se nemělo uspěchat.“
Chci vědět, odkud znáte jméno otce.“
„To teď není důležité!“
„Chci vědět, odkud znáte jméno otce a kdo jste!“
„Vážně to teď není důležité!“
„Promluvte anebo,“ Dean vyskočil, ale vzápětí se zřítil zpátky v bolestných křečích.
„Řeknete mi to! Řeknete mi to!“ vyrážel ze sebe.
„Zatracená Lilith,“ zamumlala ta žena.
„Já a tvůj otec jsme byli milenci.“
„Cože?!“ Dean vytřeštil oči.
„Je to tak Deane. Jeden čas jsme si byli blízcí i přesto, že tvůj otec věděl, že jsem démonka.“
„Ne! To je lež! Náš otec by si nikdy nezačal s démonkou! Ne potom, co mu jeden démon zabil manželku a me a Samovy matku!“
„Promiň, Deane. Je to pravda.“
„Ne!“ Dean jí chtěl udeřit, ale při rozmachu ho opustily síly a on upadl do bezvědomí.