Zrození by MASON

Ještě aby ne-byla by to docela kravina ukončit to takhle.

Proč? Copak to není hezký konec?

Tak jo. Tady další

Bobby zamyšleně mířil ke svému autu.
Stále mu v hlavě vrtalo, kdo se za něho vydával, proč by to někdo dělal?
Možná Deira. Ano ta by toho byla schopná, i když si jí nedovedl představit, jak se za něj vydává. Na druhou stranu ona se ničeho neštítí.
Byl od svého auta už asi jen pět metrů, když v tu chvíli se před ním objevila Deira.
„Zdravím tě Bobby.“
Bobby, i když ho její nenadálé objevení překvapilo, nezaváhal a během pár vteřin na ní mířil zbraní, ve které byly stříbrné kulky.
„Na to, že pomalu, ale jistě stárneš, jsou tvé reflexy obdivuhodné.
„Co tady chceš? Svého už jsi přece dosáhla!“
„Myslíš, že jsem chtěl, aby Dean skončil ve vezení?“
„Já vím, že si ho chtěla zabít, ale místo něj si zabila Jo!“
Deira si odfrkla.
„Co si myslíš, co bych asi tak měla z její smrti?“
„To nevím, ale jsi démonka a démoni často zabíjejí jen tak pro radost!“
„Tak to zase ne. Já jich za tu dobu, co jsem velká holka zabila dost, ale nikdy to nebylo jen tak.
„Myslíš si, jako že tě to omlouvá anebo, že tě kvůli tomu nezabiju?“
„No tak Bobby. Jsi stejný jako táta. Ten mi taky vyhrožoval, ale nakonec to neudělal.““Já ale nejsem tvůj táta,“ Bobby odjistil kohoutek a deira zaslechla odjištění.
„Tak jo. Nejsi můj táta, což je jen dobře, ale mám takový pocit, že bys me neměl zabíjet.“
„Proč ne? Jsi démonka, ublížilas Johnovi a chtělas zabít deana!“
„Chtěla. Přesně tak, ale už nechci.“
Bobby jí zřejmě nevěřil, jelikož namířil hlaveň přímo doprostřed jejího čela.“
„Rozmysli si, co to vlastně děláš. Pochybuji, že jen tak chladnokrevně zastřelíš dceru svého přítele.
„John je mrtvý a jsem si jistý, že by se na me nezlobil.
„fajn. Zabij me, udělej si dobře, ale pak až to přijde, těžko ti budu moct pomoct.“
„Co by mělo podle tebe přijít, démonko?!“
„Mám jméno, jméno, které mi dal John.
Chtěla jsem Deana zabít, ale okolnosti se změnily.
„Jak moc se změnily?“ zeptal se Bobby, který na ní stále mířil.
„Mohl bys dát tu zbraň pryč?“
„Víš, že nemohl. Jestli něco chceš, tak to vyklop, ale nezaručuji ti, že ti to zajistí život.“
„Vy chlapy a ty vaše drsné řeči. Za jiných okolností by mě možná i vzrušily, ale tohle je vážně. Nemohla jsem Deana zabít, ale ne proto, že bych se snad nad ním smilovala anebo se ve me probudil sesterský cit, ale jednoduše se mi do toho někdo připletl.
„Kdo? Nějaký člověk, lovec, démon?“ Bobbyho hlas zněl pochybovačně.“
„Já vím, že se ti tomu nechce věřit, ale já vážně nezabíjím nikoho bez důvodu a ta ženská mi byla totálně ukradená.
„Chceš mi namluvit, že ve chvíli, kdy si ho chtěla zabít, se tam objevil někdo, kdo s tebou nesouhlasí?“
„To je tak těžké tomu uvěřit?“
„Za celou tu dobu, co vás lovím, jsem se nesetkal s tím, že by si démoni navzájem lezli do zelí.“
„Lovíš. Víš, jak hnusně to zní, ale říkej si co chceš.
Nenazvala bych to lozením do zelí, ale na druhé straně tam v našem světě se chystají změny.“
„Jaké změny?“
„Zbláznil si ses. Tohle ti nemůžu prozradit.“
„Myslím, že bys měla, protože nemáš na výběr!“
„To me tedy raději zastřel, ale pamatuj, beze me budeš proti nim bezradný.“
„Proti komu?“
„Dáš tu zatracenou zbraň pryč?“
„Mluv, Deiro!“
„Tady v tom městě je vysoká koncentrace démonů.“
„To me nepřekvapuje, chci vědět proč.“
„Chystá se korunovace staroušku. Lilith se jí to povedlo. Dokázala ho přivést.“
„Koho? Žlutočka?“
Deira mávla pohrdavě rukou.
„Žlutoočko je oproti němu bačkora.“
„Nevím o žádném démonovi, co by byl mocnější.“
Deira se kolem sebe rozhlédla, byla očividně nervózní.
„Tak mluv, Deiro!“
„Není to tak snadné, ale slyšel jsi někdy o Prvním?“
„Myslíš jako o prvním démonovi, co kdysi vstoupil na tuto zem?“
„Přesně tak Bobby.
„Na tohle ti nenaletím. Jeho existence nebyla nikdy prokázána.
„Protože on nedokázal v žádném těle vydržet příliš dlouho, ale mezi démony se traduje, že jestli by někdo z nich dokázal jakýmkoliv způsobem přimět lovce démonů, aby jednoho z nich přijal a dobrovolně, mohl by se vrátit a mít díky tomu nesmírnou moc.“
„Chceš mi tvrdit, že se to stalo, že někdo z nás přijal démona dobrovolně?!“
„Přemýšlej Bobby. Kde je Sam?“
„Ne! To je hloupost! Sam by to nikdy neudělal!“
„Víš to stoprocentně, položil by si za to život?“
„Nevěřím, že by se jí sam podvolil.“
„Byl jsi s ní vůbec o samote, máš ponětí, co ta malá mrcha dokáže, ale jestli nevěříš, nevěř, ale až začne Sam Winchester zabíjet, tak za mnou nechoď.“
„Mel jsem jet s nimi! Měl jsem vytušit, že tu není něco v pořádku!“
„A myslíš si snad, že bys něco změnil. Když položíš tu zbraň, řeknu ti, co musíš udělat.“
Bobby na ní hleděl. Věděl, že má ohledne Sama pravdu, instinkt ho ještě nikdy nezklamal, ale taky moc dobře věděl, čeho je schopná, jak moc dokáže s lidmi manipulovat.
Rukou si pročísnul vlasy. Neměl by si příliš dlouho váhat. Čím víc budeš váhat, tím blíž budou k Deanovi. Možná, že ti došlo, že ho bude chtít Lilith zabít, stejně tak i tebe a jestli nezačneme jednat, dosáhne toho.
„Jak bys jí chtěla zastavit? Postavíš se jim?“
„Ne! To bych musela být šílenec.
Naší jedinou naději je, že se nám podaří Deana včas zachránit.“
„To musí být kruté. Nejdřív ho chceš zabít a teď pro změnu zas zachránit.“
„Okolnosti se prostě změnily. Přiznávám i já jsem chtěla, aby se ze Sama stal démon, ale úplně z jiných příčin.
„Jak se chceš k Deanovi dostat? Tamní personál me nemá zrovna v lásce.
„Už jsem zařídila, že dostane něco, co by mu mohlo zachránit život.“
„Takže tos byla ty, ten Bobby, co s ním mluvil.
„Ale kdeže. Já bych se nikdy nepřevtělila za chlapa.“
„Tak kdo to tedy byl a proč jste ho odtamtud nedostali?“
„Nešlo to. Jeden z těch dozorců byl démon.“
„Vsadím se, že ten, co se ke me choval hrubě.“
„Snad nejsme nějaká slečinka, aby nám vadilo trošku hrubé chování, ale přesně.
Lilith ho tam nastrčila, aby měli snazší přístup k Deanově cele.“
„Zřejmě si byla se Samem jistá, když to všechno takhle naplánovala dopředu.“
„Přesně. Myslí si, že je neodolatelná, nejspíš by po něm nejraději skončila, ale má holka smůlu, měla posednout někoho staršího.
„To není vůbec pěkná představa, ale jak ho odtamtud chceš dostat?!“
„Můj známý mu dal něco, co by mu mohlo pomoct.“
„Co to přesně bylo?“
„Neprozradím. Stejně jako kouzelníci, ani mi, neprozrazujeme svoje triky.
Bobby se zamračil, ale nic neřekl.
„Věř mi. Tentokrát mu chci pomoct, jelikož jde i o můj život, protože kdyby ho zabil, obrátil by svojí pozornost, na ty démoni, co nesouhlasí s jeho příchodem.
„Kolik jich asi tak může být?“
Deira se tajemně usmála.
„Možná nás je víc, než by sis kdy dokázal představit, ale v tuhle chvíli jsme nejednotní.
„A Deana potřebujete proč, proto, aby se postavil do čela té vaší povstalecké armády?!“
Deira si rukou zaťukala na čelo.
„Vážně me překvapuje, jak ti to na tvůj věk myslí.
On zná Sama nejlépe, ví, jaké jsou jeho slabiny.“
„Dean na to nikdy nepřistoupí!“
„To se ještě uvidí, tedy za předpokladu, že Lilith a malý Sammy nebudou rychlejší,“ a poté Deira zmizela.

Konečně začíná ten název dávat smysl... Zajímavé pokračování

Pa001: Já si to vetšinou nechávám na konec

TY WOW tak to je ÚŽASTNÉ parádne takže Dean proti Samovi brat proti bratovi to bude bomba teraz si ma dostal aj s mojimi botami proste perfektné ty ja to len rozdýchavam čo som sa dočítala tak jakože a to chceš aby som čakala do ďalšej časti ha je to geniálne a jak si to dokonale vymyslel ,že Sam na čele démonov a Dean na čele lovcov a ostatných no tak toto už áno vážne teraz mi dochádzajú slová netuším čo mám ešte napísať je to sila paráda

No to je super!!!!....fakt paráda doufám že ta Deira se jen nepřetvařuje a že něco neudělá proti nim....ale je to fakt skvělý...

Teď jsem přečetla dvě pokračování!! Tobě to psaní jde pěkně rychle od ruky! Ale to je jenom dobře To jak Sam přijal toho démona - to jsem nevěřila vlastním očím! A teď ten rozhovor mezi Deirou a Bobbym.. no jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál! Je to hrozně napínavé a už se nemůžu dočkat další části!!

Dean seděl na posteli a hleděl na tu stříbrnou krabičku.
Chtěl jí otevřít už dříve, ale neudělal to. Jednak proto, že si pamatoval, co mu řekl Bobby a taky proto, že si nebyl jistý, jestli by si toho nevšimli dozorci.
Trochu ho překvapilo, ž si toho nevšimli, ale je klidně možné, že si mysleli, že v té krabičce, nemůže být nic, co by mu mohlo pomoct k útěku.
Když se na ní Dean tak koukal, musel jim dát za pravdu. Neměl sice tušení, co v ní muže být, ale zcela určitě tam nebude nic, co by mu umožnilo opustit tuhle celu.
„Bobby má občas tak trochu divné nápady,“ zamumlal Dean a pak pravou rukou uchopil víčko té krabičky.
Chtěl ho nazvednout, ale na poslední chvíli zaváhal.
Netušil proč tomu tak je, ale měl pocit, jako by se chystal udělat něco velkého, něco, co nejspíš změní jeho život.“
„To je teda pitomost Deana, už začínáš uvažovat jako Sam,“ vyplísnil sám sebe.
Znovu tedy vzal za okraj toho víka a tentokrát už ho odklopil.
„Nečekal tam sice bůhví co, ale rozhodně nečekal, že ta krabička bude prázdná.
„Jestli to měl být vtip Bobby, tak já se tedy moc nebavím,“ zamumlal Dean znechuceně a tu krabičku odhodil na zem.
Chtěl jsi lehnout na postel, trochu popřemýšlet, ale nestihl si ani lehnout a už se odněkud začal ozývat nějaký zvuk.
Znělo to, jako když něco z něčeho uniká, ale tady přece nebylo nic, co by to mohlo způsobovat.
Dean se postavil, ale to už se na něj zezdola vyvalila neproniknutelná Bílá mlha, která i když tomu nechtěl věřit, se valila z té krabičky, o které si myslel, že je prázdná.
„Co to má k sakru znamenat, co to zas Bobby vymyslel…,“ Dean nemohl pokračovat, protože ho ta mlha na několik vteřin oslepila, pronikla mu do nosu do uší.
„Co to tam je…?“ slyšel nějaké mužské hlasy a vzápětí i kroky, které se k jeho cele rychle blížily.
„Pomozte mi! Pusťte me ven!“ zakřičel Dean, i když si nebyl jistý, jestli ho přes tu mlhu vůbec uslyší.
„Co se to tam děje Winchestere, co to tam vyvádíš?“ dožadoval se jeden z dozorců odpovědi, ale Dean mu nemohl odpovědět, protože se kvůli té mlze rozkašlal.
„Co to tam k sakru…,“ slyšel zdálky nějaké mužské hlasy, ale připadali mu stále víc a víc nesrozumitelné, vzájemně mu splývaly, v hlavě mu hučelo a v okamžiku, když došli k jeho cele se, Deanovi zatočila hlava a on klesl k zemi v bezvědomí.
„Co se to stalo?“ ptal se jeden dozorce druhého, ale ten jen nechápavě pokrčil rameny.
Oba muži viděli ležet Deana na zemi. Bílá mlha nikde nebyla a nic nenasvědčovalo tomu, že tam před chvíli byla.
„Měli bychom ho vzít na ošetřovnu.“
„Myslíš jako, že si šlehnul?“
„Jak by to asi udělal? Prohledal jsem ho a nic u sebe neměl“
„Prohledal jsi ho i poté, co od něj odešla ta agresivní ženská a ten chlap?“
„Ta ženská by mu nic nedala. Vždyť mu dala pořádně do nosu.
„Tak ten chlap. Říkal jsi, že ti přišel trochu divnej.“
„To jo, ale prohledal jsem ho, ale nic jsem nenašel.
„Takž ho vezmeme na ošetřovnu, snad si tam s ním budou vědět rady.
„Dobře. Kouknu se mu do cely, ale pochybuji, že tam něco najdu,“ dozorce démon vstoupil do Deanovy cely.
Zprvu tam neviděl nic neobvyklého a chtěl proto odejít, ale v tu chvíli do něčeho kopnul.
Pohledl před sebe a spatřil u zdi ležet tu malou stříbrnou krabičku.
„Co se děje, našel jsi snad něco?“ chtěl vědět jeho kolega.
„Ne. Ještě se tady porozhlédnu. Měl bys jít dát vědět ošetřovně, že jim za chvilku přivedeme pacienta.“
„Jsi si jistej, že tady chceš zůstat s tím vrahem sám?“
Je v bezvědomí a i kdyby se náhodou probral, myslíš, že nevím, jak s takovými zacházet.“
„tak dobře,“ ten druhý se obrátil a démon ho sledoval tak dlouho, dokud mu nezmizel z očí.
Pořádně se na tu krabičku zahleděl, ale nic se nestalo.
„Cítil, že v ní před chvíli něco bylo, ale nedokázal říct co.
„Přistoupil tedy k ležícímu Deanovi a zavrčel.
„Vstávej, Winchestere! Myslíš si, že když budeš předstírat bezvědomí, myslíš si, že svému bratříčkovi unikneš?“
Dean se nehýbal, oči měl rozšířené, rty popraskané, čelo měl zpocené.
„Tak slyšel jsi me Winchestere? Nevím, jestli ti ten tvůj přítel něco dal, ale já zajistím, aby si byl pro dnešní noc vzhůru a to za každou cenu, tak slyšíš me?!“
V démonovi narůstal vztek a Dean se stále nehýbal.
Sklonil se tedy k němu, chtěl mu zkontrolovat puls.
Jakmile se však němu sklonil dostatečně blízko, otevřel Dean oči a než mohl démon jakkoliv zareagovat, Deana pěst vystřelila vpřed a narazila do dozorcova nosu.
Ozvalo se křupnutí a z nosu mu začala téct krev.
Ty parchante, já tě zabiju,“ zakřičel překvapený muž, ale dean na to rozhodně nehodlal čekat, jeho pravá noha se vymrštila vzhůru a zasáhla toho muž do brady a poté Deanova levá ruka, udeřila toho muže do úst.
„Ty zatracený hajzle, za tohle mi zaplatíš…,“ ječel ten chlap, ale Dean, který vycítil, že má jedinečnou příležitost utéct, mu rozhodně nechtěl dát šanci vzpamatovat se.
Zalitoval, že u sebe nemá ani kapku svěcené vody, ale bude si muset nějak poradit i bez ní. Pravým kolenem udeřil toho muže do břicha, pravou rukou ho znovu udeřil do již zlomeného nosu. Nedbal toho, že ten muž vříská bolestí a vztekem i když mu bylo jasné, že to muže přivolat někoho dalšího.
Dalším kopnutím ho srazil ze sebe a pokusil se vstát, ale démon se ho nehodlal, jen tak lehce vzdát. Oči mu zasvítily a Dean s určitou nelibostí sledoval, jak se mu jeho nehty prodlužují.
„No tak přece bys nebyl tak nefer,“ pokusil se ho přesvědčit, ale ten démon na to měl jiný názor. Všimnul po něm svými nehty, mířil mu na krk a nejspíš by mu ho i proříznul, ale dean tohle už párkrát zažil, takže věděl co má v tomhle případě dělat.
Plácnul sebou na zem a svýma nohama podrazil nohy toho chlapa a ten se překvapeně zřítil k zemi.
„Rád jsem tě viděl, ale musím jít, čekají mě jisté rodinné záležitosti,“ dean se postavil a chtěl se kolem ležícího muže prosmýknout, ale tomu se podařilo kopnout ho nohou do zad a Dean se s překvapným heknutím svalil k zemi.
„Myslím, že jsi se radoval předčasně Deane. Věř mi, že kdybys utekl, Lilith by mi nepoděkovala, mám takový dojem, že tvůj bratříček taky ne.“
„Sam najde způsob, jak tu malou děvku zabít!“ Dean se pokusil toho chlapa ze sebe setřást, ale ten dozorce byl za normálních okolností silnější než on a s démonem v těle, to bylo znát dvojnásobně.
„Sam tvůj roztomilý bratříček ho přijal a to zcela dobrovolně.
Faktem je, že ho k tomu Lilith v podstatě donutila, ale to není tak podstatné.
„Já se k němu musím dostat! Určitě existuje způsob, jak ho z toho dostat!“ sípal Dean a snažil se ze všech sil, ale ten chlap byl prostě nad jeho síly a jeho samotného síly kvapem opouštěly.
„Přestaň se snažit Winchestere! Vždyť se v podstatě se svým bratříčkem setkáš, jenom pochybuji, že vaše setkání přežijete oba dva.“
„Sam by to nikdy nepřipustil!“
„Sam už není! Ty nevíš, koho to vlastně přijal, co?
Není to jen tak ledajaký démon, je velmi mocný, velmi starý a můžeš mi věřit, že on se Samova těla nikdy nevzdá a nebude problém tě zabít.“
„To se ještě uvidí!“ vykřikl Dean, kterému se podařilo osvobodit jednu svojí oku, a svůj prsteníček zabodl do mužova pravého oka.
Bylo to nechutné, ale svému účelu to posloužilo.
Ten muž nepředstavitelně vřískl a odkutálel se z Deana.
Dean, který se cítil značně zesláblý na nic nečekal, vyhrabal se na nohy a rozeběhl se pryč.
Démona se sice zbavil, ale trvalo mu to moc dlouho.
Neuběhl ani deset metrů, když se srazil se třemi muži.
„Počkat! To je přece ten vezen Dean Winchester!“ vykřikl jeden z nich, a i když se jim Dean pokusil vyhnout, oni byli rychlejší.
Jeden z nich ho povalil na zem, a protože byl Dean vyčerpaný z předchozího boje, neměl už sílu bránit se i když tak úplně se nevzdal.
Škubal sebou, pokoušel se ze sebe ležícího muže setřást, ale ten ho držel pevně.
„Doktore! Píchnete mu něco!“ vykřikl druhý muž na třetího, který byl v bílém doktorském plášti.
„Ne. Tohle se nesmí stát! Tady to není vězení! Ten chlap se me pokusil zabít!“
„Blábolí nějak se mu muselo podařit do cely propašovat nějakou drogu, no tak doktore!“
„Nedělejte to! Já musím zachránit bratra, dřív než z něho ta malá čubka udělá vraha!“
„Já vám ho přidržím, tak už mu to vpíchnete!“ zařval druhý dozorce na toho lékaře, kterému se třásly ruce.
Nakonec se přece jen uklidnil a naplněná injekční stříkačka vjela Deanovi do ramena.
„Ne! Ne! To je špatně!“ zmítal se Dean ještě několik vteřin, ale pak ho ty sedativa přemohla a on upadl do spánku.“Co se to tady stalo?!“ obrátil se jeden z dozorců na dozorce démona.“
„Já nevím. Vypadá to, že to jen předstíral, snažil se me zabít, ale já jsem se ho pokoušel zadržet, jak nejdéle to šlo.“
„Neměl jsem tě tu s ním nechávat samotného!“
„Já jsem to zvládnul, ta trocha krve me nezabije.“
„Ale nemusel jsi, kdybychom nepřišli včas.
Nechápu, jak to svinstvo mohl propašovat!“
„Muselo to být v té stříbrné krabičce, kterou se mu podařilo propašovat, je docela malá.“
„Já v ní ale nic nevidím.“
„Bylo v tom zřejmě jen malé množství a…, on to zřejmě celé vylízal, šáhni si sem.,“ druhý muž si šáhnul na stenu té krabičky a ucítil, že je mokrá.
„Vypadá to, že to olizoval,“ druhý dozorce se otřásl.
„Fetáci jsou pro svou dávku schopní udělat cokoliv,“ pokrčil dozorce démon rameny.
„Měli bychom ho vzít na ošetřovnu.“
„Proč? V podstatě mu nic není a ošetřovna by měla zůstat volná, pro naléhavější případy a když se němu nikdo nebude přibližovat, nebude nikoho ohrožovat anebo víš co, vezmeme ho na samotku, tam se bude moct vyřadit nikoho přitom neohrozí.
„Tak jo. Máš asi nejspíš pravdu. Vemte ho na samotku a nechte tu celu vyčistit.
„Zajdeš si na ošetřovnu?“
„To je v pohodě. V podstatě mi nic neudělal,“ zamumlal dozorce démon, kterému se zlomený nos už téměř zahojil.

No super!!!... ....jak mu chtěl vypíchnout oko......ale bohužel to neskončilo pro Deana nejlíp , ale doufám že to nějak zachráníš...ale je to pěkný....

Tak toto se mi opravdu líbilo

Mazec! Ten jeho pokus o útěk dopadl nejhůř jak mohl! Teď je na samotce a míří k němu posedlý Sam.... Už se bojím bojím! Jinak moc pěkně napsaná část! Hlavně ten souboj A díky i za vysvětlení, jaktože se mu povedlo propašovat tu krabičku! Už se nemůžu dočkat další části!

WOW ďalšia časť ja ani nestíham registrovať ak rýchlo píšeš paráda úžasná časť,ale je mi Deana lúto lebo v tej base to nemá najlahšie som zvedavá ako sa odtial nakoniec dostane úžasne si to opísala aj ten boj s démonom proste paráda úplne živo som si to vedela predstaviť totálne sa mi to páči všetko tak som zvedavá čo ďalej na nás chystáš opäť vydarená časť

ilovejensensam: Dekuju, ale chci připomenout, že jsem muž:-)
Jinak jestli se to nezmění, zítra by měla být poslední část...

Mason: tos mi teď trochu vyrazil dech.... to už jako jedeme do finále?? Tý jo! Tak to jsem moc zvědavá, jak to dopadne!!

Tak jo. Budou dve časti tak at mrazí:-)

Bobby kráčel za Deirou, ale čím dál tím víc byl přesvědčený, že nejdou do vězení.
„Kam to jdeme? Už zase něco zkoušíš, Deiro?“ otázal se.
„Já ale nic nezkouším drahý Bobby.“
Bobby si jí podezřívavě měřil.
„Tahle cesta nevede do věznice.“
„Jak vím, ale musíme si nejprve něco ujasnit.“
„Co například?“
„No tak. Nebuď tak upejpavý. Musíme zjistit, kolik jich tam je.“
„Koho a kde?“
„Přece támhle před námi Bobby,“ usmála se Deira a ukázala rukou před sebe.
Bobby tam pohlédl a spatřil na velké otevřené planině stát asi 300 lidí.
„Co to má znamenat?!“
„Zkus se podívat před ty lidi a možná, že to pochopíš, ale být tebou, ukryla bych se, kdyby si tě všimli, nebyli by moc rádi:“
„Proč jsou to jen lidé.“
„Opravdu? Vsadil by si na to svůj život.“
„Chceš mi snad namluvit, že to všechno jsou démoni v lidském těle?“
„Přesně, ale tak už se koukni.“
Bobby se zamračil, ale už nic raději neřekl.
Přelétl očima všechny shromážděné lidské démony a nakonec dospěl k jakémusi provizornímu řečnickému pultu a nemohl uvěřit, koho tam viděl stát.
Uprostřed stál Sam a vedle něho byla Lilith, která se na všechny ti lidi, co byli před ní usmívala.
„Tak přece ho dostala…“
„O čem jsem tady asi celou tu dobu mluvila? Tak dlouho do něho hučela, tak dlouho mu podstrkovala něco, až tomu Sam musel uvěřit.“
„To ale neznamená, že ho má v sobě taky!“
„Bože můj. Myslíš, že by si Lilith snažila jen proto, že by vedle sebe chtěla mít zhypnotizovaného Sama? Co by z toho asi tak měla. Jí jde o něco úplně jiného, jenom se dívej, ale za žádnou cenu se nehýbej, ne, že by me tvá případná smrt nějak moc zarmoutila, ale kdyby si tě všimli, všimli by si i me a ona by me nenechala naživu, nejspíš by me předhodila Samovy, tedy spíše tomu, co teď ovládá jeho těo a jeho mysl, copak sis nevšimnul jeho mírně trhavých pohybu, jak se mu pohybují oči sem a tam, to se chudák Sam snaží bojovat, ale má to marné.
„To už by stačilo. Měli bychom se ho pokusit zabít anebo jinak zneškodnit,“ Bobby se chtěl k těm lidem přiblížit, ale Deira ho přitáhla zpátky.
„To už ti jako začíná měknout mozek?
Zapomněl jsi snad? Není to obyčejný démon, svěcená voda mu nevadí, zaříkávání by muselo být sborové a vidíš snad kolem sebe, profesionální sbor, který se zabývá vymítáním?“
Bobby se jí prudce vytrhl.
„To mám podle tebe tady jenom stát a dívat se na to?!“
„Máš tady stát a poslouchat. Vždycky je lepší, nepříteli naslouchat, než se proti němu bezhlavě vyřítit.“
„Kdes to slyšela? Tohle přece vždycky říkával…“
„John můj sladký taťka ano já vím. Myslíš si, že i když se byl na me za celou tu dobu podívat jen třikrát, že se do mě nesnažil hustit ty žvásty, jaké se snažil vštěpit svým synům? Jenže já na rozdíl od Sama a Deana jsem z velké části démonka a tak se tyhle kecy míjely účinkem.
„Jsi pěkná mrcha!“
„Děkuju, ale koukej už to začíná náš malý Sammy bude mít proslov.“
Bobby, který se jen velmi těžko smiřoval s tím, že je v Samovi démon, se pokusil zachytit co nejvíc z jeho prostoru.
Sam opovržlivým pohledem přejel všechny shromážděné.
Bylo tam asi 200 mužů a 100 žen a někde poblíž museli být i jejich děti, jen nechtěl věřit, že by byly všechny posednuté.
„Ty to zvládneš otče. Jsi dost silný, abys zvládnul jak tohle tělo tak i tu bandu hlupáku.
Cekali příliš dlouho na to, aby se ti opovážili jakkoliv odmlouvat.
„Já vím,“ promluvil Sam hlubokým cizím hlasem a oči mu žlutě zářily.
„Na to se nedokážu koukat!“ Bobby se chtěl odvrátit, ale Deira mu to nedovolila.
„Jsi jejich přítel anebo ne? Právě teď tě potřebují a ty se k nim otočíš zády?
Deira nesouhlasně zamlaskala.
„Já se k nim nechci otočit zády, jen se nedokážu dívat na to, co se se Samem stalo.
„Přijal ho dobrovolně.“
„Můžeš s tím prosím přestat!“
„Poslouchej a třeba uslyšíš něco, co by mohlo Deanovi a Samovy zachránit život.“
„Ještě, že jsi se toho Johne nedožil,“ zašeptal tiše Bobby a poté se znovu zahleděl na Sama, který začal:
„Všichni jsme se zde sešli, protože je čas, vzít si zpátky to, co nám před mnoha a mnoha lety náleželo.
Téměř všichni z přítomných démonů a démonek propukli v jásot, ale jeden z nich se neradoval. Asi 40 letý muž v obleku zakřičel:
„Nebudeme poslouchat lovce! I když jsi ho posedl, stále může být nebezpečný!“
Mezi přítomnými démony to zašumělo, Lilith se zamračila, ale Sam tohle nejspíš čekal.
„Mám ho plně pod kontrolou, přijal me dobrovolně, tudíž mám díky tomu velkou moc a jsem téměř nezranitelný.“
„Ještě tu je jeho bratr Dean. Nemůžete ho v tom vězení držet navěky, dřív nebo později se osvobodí.“
„Já jsem připraven zbavit náš svět této hrozby.“
„Já ti nevěřím!“ zakřičel ten muž v obleku.
Mezi ostatníma to nepřátelsky zahučelo.“
Na Samovy tváři se zjevil shovívavý úsměv, ale Bobbyho z něho mrazilo.
„Mám to brát snad tak, že zpochybňuješ mojí autoritu, že mi odmítáš uvěřit, odmítáš mi snad sloužit, přijmout me za svého vůdce?“
Přesně! Žádný lovec mi tu nebude poroučet!“
Lilith chtěla zasáhnout, ale Sam jí předešel.
Tváře se mu rozhořely, vlasy se mu zježily a poté mávnul pravou rukou a ten muž, který se proti němu bouřil, se rozpůlil vedví.
Okolostojící démoni vykřikli, ale nikdo z nich si nedovolil cokoliv říct.
„Trochu nechutné, ale zřejmě to splnilo svůj učel,“ ozvala se Lilith.
Sam přikývl a vlasy se mu vrátili do normálu a i tváře měl normální.
„Ještě někomu se nelíbí, že by mu měl vládnout tento lovec?“ otázal se démon skrz sama.
Nikdo nic neřekl, zřejmě si nikdo nepřál skončit jako ten bouřící se démon.
„Výborně. Dnes zabijeme Deana Winchestera a až ho toto tělo zabije, cesta bude volná. Nejprve pozabíjíme všechny lovce a lovkyně a poté propustíme mnoho naších bratří a sester, kteří netrpělivě čekají a ti potom proniknou do těl těch nejvýznamnějších lidí, co řídí tento svět.
Za několik dní, maximálně týdnů, bude svět opět patřit nám a to jenom díky tělu tohoto lovce.“
„Ať žije první! Ať žije první!“ ozývaly se zprvu ojedinělé výkřiky a poté to přešlo v hlučné provolávání a Lilith, která držela Sama za ruku, se spokojeně usmívala.
„Já jsem to věděl. Musíme se ihned dostat k Deanovi a zachránit ho a poté ihned varovat všechny lovce a lovkyně.
Musí být na to připravení. Bude to nerovný boj, ale oni to nesmí udělat!“
„Samozřejmě Bobby. Běž jim to říct.“
„Ty tady zůstáváš?“
„Někdo na ně musí dohlídnout, tak už běž, pospěš si!“
„Co když si tě všimnou?“
„Co ta náhlá starost?“
„Každý kdo je chce zastavit se nám hodí, chceš je doufám zastavit, že ano?“
„Jistě. On neuznává démony, kteří vznikli ze spojení člověka démonky.“
„Tak jo. Pokusím se najít způsob, jak se dostat k deanovi a osvobodit ho.“
„tak hodně štěstí,“ popřála mu Deira, ale v okamžiku, kdy se ní Bobby otočil zády ho něčím těžkým udeřila do hlavy a Bobby se bez hlesu snesl k zemi.
„Promiň Bobby, ale co se má stát, stane se a ani ty a ani nikdo jiný tomu nezabráníte!“

Mason-Ja viem ,že si muž len som tam omylom dala a prepáč vážne som si to nevšimla sorry

To je ale mrcha!!!!!...Co si o śobě vůbec myslí???....Chudák Bobby a doufám že je všechny z tý kaše vysekáš...jinak fakt báječný!!!!

ILove: To se stane. Já vím, že je to nezvyk, když jsem tu jediný

SN4ever: Nevím nevím...

Tak to se zvrtlo opravdu zajímavě! To by mě zajímalo o co Deiře jde... nejprve, že potřebuje pomoci a pak si Bobbyho klidně omráčí! Potvora! Taky se mi líbilo, jak si to "Sam" vyřídil s tím odpůrcem! Pěkná část!

Dobrá část, ale že bude už jenom jedna jinak

To je konec...

Nastala půlnoc. Venku byla tma intenzivnější nežli obvykle, vzduch se zdál být těžký. Dozorce, který mel službu únavou zíval.
Docela ho překvapilo, že mu svěřili službu. Tenhle den měl mít volno v tuhle dobu si měl užívat s luxusní prostitutkou, ale z toho nic nebylo, protože si ředitel usmyslel, že nemá dost lidí a že on je tím vhodným hlídačem.
„To by mě zajímalo, jak by se cítil na mé místě,“ zabručel muž a pak přistoupil ke stolu, na kterém byl hrnek s kafem.
V okamžiku kdy se dotknul ucha dolehl k němu jakýsi zvuk.
Trhl sebou a namířil před sebe rozsvícenou baterku.
Zvuk se ozval znovu a znělo to jako když někdo do něčeho vrtá, co byl nesmysl, kdo by se asi tak chtěl dostat do basy.
„Je tady někdo? Jestli ano ihned se ukažte!“
„Nikdo se však neozval a ani neukázal, ale ten zvuk se ozval znovu a pak ještě jednou, jako kdyby se termiti snažili prokousat zdí.
„Je tady někdo?“ zopakoval svojí otázku a hlas se mu maličko třásl.
„Já jsem tady Mikeu,“ ozval se za ním nějaký mužský hlas.
Mike sebou trhl a otočil se a spatřil dozorce démona.
„Bobby, co ty tady děláš?“
„Přišel jsem tě vystřídat.“
„Já ale nemám Info o tom, že bych měl být střídán.
„Věř mi, že oni se s něčím takovým nezabývají. Přece chceš domu, máš tam přece nějakou tu prácičku.
„Co ty o tom víš a pak myslím, že to počká na zítřek.“
„Já si myslím, že ne,“ zavrčel Bobby a náhle se mu prodloužily nehty a než mohl Mike jakkoliv zareagovat, projely mu hrdlem, a když je vytáhl, Mike padl k zemi jako podťatý.
Následně se ozvala rána a zeď naproti němu se rozsypala a uvnitř té místnosti se objevil Sam a Lilith.
„Výborně. Vidím, že je na tebe spolehnutí,“ promluvil Sam.
„Jistě. Jsem tu, abych ti sloužil.
„ano. My víme, že jsi tu pro nás,“ Lilith k němu přistoupila.
„Ano. Jsem tu, abych vám sloužil.“
„Přesně a svoje sis už odkroutil,“ Lilith mu chytla za hlavu a i když byla v těle dítěte, nebyl pro ní problém mu tu hlavu utrhnout.
Tělo bez hlavy se zkroutilo k zemi a Lilith tu hlavu znechuceně zahodila.
„Můžeme jít,“ usmála se na Sama, který chladně překročil tělo bez hlavy.
Prošli několika místnosti a z každé místnosti, kterou prošli, se ozývaly výkřiky bolesti a hrůzy. Nakonec došli ke dveřím, na kterých bylo napsáno:
„samotka nepovolaným vstup zakázán.
„Lilith se ušklíbla.
Oni pořád něco zakazují, já se ani nedivím, že se neumí patřičně radovat ze života.
„Otevři to!“ přikázal jí sam.
Lilith sklonila hlavu a pak když jí zvedla, silou své vůle ty dveře vyrazila.
Rámus probudil Deana, který několik vteřin netušil, která, že to vlastně bije.
Když před sebou spatřil dvě siluety, nejprve si myslel, že ho přišli zkontrolovat bachny, ale pak mu došlo, že jedna z těch postav je moc malá a tu druhou poznal i ve tmě.
„Same, jsi to ty?“
Chviličku se nic nedělo, ale pak se v té místnosti rozzářilo světla a Dean si uvědomil, že ta malá je Lilith a že drží sama za ruku.
„Same co to děláš, proč držíš tu malou….,“ když pohlédl Samovy do očí, nedokázal říct to, co měl jazyku.
Byl to Sam, ale přesto to vypadalo, že jeho tělo ovládá někdo jiný, ty oči byly tak chladné, cizí, bez jakéhokoliv pocitu bez emocí.
„Ty malá děvko!“ zasyčel.“
„Lilith se na něho zářivě usmála.
„Taky tě moc ráda vidím deana, pozdrav se tady s tátou!“
„Já myslel…“
„Ty raději nemysli a popravdě za chvilku, už nebudeš muset dělat nic.
„Same! Proč si to udělal, proč si jí podlehl?!“
„Stačilo docela málo. Trochu zalhat, trochu podvádět, ale podstatné je to, že ho přijal z vlastní vůle.“
„Same? Jsi tam někde? Už jednou jsme to zvládli, už jednou jsme z tebe podobného hajzla dostali.“
„přesně jak říkáš Deane jednou se vám to povedlo, ale teď tu nevidím ani rituální kruh, ani knihu zaříkání a už vůbec tu nevidím Bobbyho.
„Jestli jsi mu ublížila…“
„teď přijde na řadu později, jistě chápeš, že ty jsi důležitější.
„Same! Jestli tam někde jsi, zbav se ho! Spolu jsme dokázali už spoustu věcí!“
Skončím to!“ promluvil Sam a jeho hlas byl hluboký, temný.
Dean ustoupil dozadu, jak nejvíce mohl.
„To neuděláš. To jsem já tvůj brácha!“
Sam se k němu přiblížil.“
Vypadni z něho!“ zaječel Dean a v zoufalém pokusu chtěl skočit na Same a nějak z něho toho démona dostat, ale ten jako by to předpokládal, ho zvednutím ruky vznesl do vzduchu.
Dean zoufale a zároveň tak bezmocně kopal nohama, ale nebylo mu to nic platné.
Sam si pomalu velmi pomalu, jako kdyby nikam nespěchal, šáhnul rukou do pravé kapsy, ze které vytáhl dlouhý ostrý nuž.
„Same! Zbav se toho bastarda! Ty na to máš! Já ti věřím, jsi přece můj malý bráška!“ zakřičel Dean, ale zřejmě to nebylo nic platné, jelikož Sam znovu pohnul rukou a Deana přirazil ke zdi. Ruce se mu připoutaly samy od sebe, stejně tak i nohy.
Same! Ty to dokážeš! No tak Same!“ v Deanově hlasu se ozývalo čiré zoufalství, ale všechna jeho slova se míjela účinkem.
„Sbohem Deane ráda jsem tě poznala,“ zašeptala Lilith, která stála opodál.
„Same! No tak! Vzpomeň si, co říkal táta! Nikdy! Nikdy jim nesmíš podlehnout!“
Sam k němu přistoupil a byl od něj už jen několik centimetrů.
„Same!“
Dean si všimnul, že Samovy přestaly na okamžik žlutě zářit oči.
„Same, jsi to ty?“ zeptal se s přílivem nové naděje.
„Deane! Moc…, moc… mě to mrzí…,“ mluvil ztěžka jako by z veké dálky.
„To nic. Spolu to nějak zvládneme, spolu už se toho parchanta zbavíme!“
„Promiň, Deane!“
„Cože…,“ začal Dean, ale najednou si uvědomil, že jeho břichem cosi proniká, že je to ostré a studené.
„Rozšířily se mu oči, začal lapat po dechu.
„Same. co… co jsi… jsi to…,“ každou vteřinu se mu mluvilo hůř a hůř a v okamžiku, kdy Sam vytáhl onen nůž z jeho břicha, začal mu z něj vytékat proud krve.
„Same! Sammy! Proč…,“ vysoukal ze sebe dean z posledních sil a potom sebou škubnul, pak ještě jednou, obraz před očima se mu zakalil a o vteřinku později, vydechl Dean Winchester naposledy…

Čože?!

Violet: Jo je to konec... Libí?