Proč právě já?

keď si napísala, že pritvrdíš, asi si to myslela vážne, že? Ale len tak ďalej, janča, toto je to, čo na Deanovi milujeme, že sa vždy dokáže otriasť, som zvedavá, čo bude ďalej

teda Jančo - tak tomu se říká akce - fakt chudáka Deana nešetříš....

sakra zabijte už někdo toho Jaspera - nebo nám Deanečka fakt zabije.....

Jančo výborná část - už se nemůžu dočkat pokračování

JMMM: bylo načase přitvrdit, opravdu hoši dlouho odpočívali, už si příliš přivykli na spokojený život.
Nemix: nejraději bych mezi ně vlítla a Jaspera zabila sama, ale nechám to našim bratrům.
Oni si s ním určitě poradí.
A samozřejmě děkuji za komentáře, těší mě váš zájem.
Přidávám další část, ať se líbí.

Nic nepociťoval, byl v pohodě (alespoň si to myslel), couval ke své bundě a sebevědomě se usmíval. Jasper také ..... ale mlčky a zlověstně vyčkával. Účinek se dostavil během několika vteřin. Deanovi zbývaly už jen dva metry k záchraně a ...... pak to začalo. Nejdříve mu ztuhly nohy, zblednul a postupně ztrácel kontrolu nad celým svým tělem. V žaludku mu snad někdo rozdělal oheň! Takový sžíravý a zároveň svíravý pocit.
Jen mozek mu stále pracoval na plné obrátky: „Z whisky jsme snad za ta léta dobrými kamarády, nikdy mě nezradila!! Teď ano?? Zrovna, když to nejmíň potřebuju?? Že bych byl opravdu až tak z formy?? Ne, ne, tohle by mi přece neudělala!!!“ Dean už cítil, že mu to začíná lézt do hlavy, mozkové závity snad z posledních sil ještě zapracovaly. Vzpomněl si na Tomova slova, „pokud bereš léky obzvlášť tyhle, jsou dost silné, nesmíš ani kapku alkoholu, může tě to zabít .... zabít ..... zabít,“ to slovo se mu v hlavě odráželo jako tenisový míček .....chytil se třesoucíma se rukama za oba spánky, krev mu v nich pulsovala jako zběsilá,
„Jo měla pravdu ..... tohle je jed.“ V hlavě se mu mísil smích, řev, pláč ..... všechno se mu houpalo a rozplývalo před očima, kdyby si nebyl jistý, že ti parchanti byli tři, přísahal by, že jich je teď plná místnost, už nic nerozeznával, ani nevěděl, jak se ocitnul na zemi.
-----------
„Hlídejte ho, nesmí se dostat z provazů,“poručil Jasper těm dvěma. I když hlavním objektem jeho zájmu byl Dean, stále pozoroval Sama ...... začínal se probírat.
„Právě včas, představení už bude u konce, opona spadne ....... málem jsi přišel o to nejlepší,“ posmíval se Jasper a dál pozoroval Deana, jak to na něho působí čím dál víc.
Sam se mžouravě rozhlížel kolem sebe. Kousek před sebou uviděl vyděšené, svázané obě ženy a opodál na podlaze v křečích se svíjejícího bratra ...... zlostně zacloumal spoutanýma rukama, provazy byly až moc pevné, zařízly se mu do zápěstí. Ani řvát nemohl, bránila mu v tom páska, tak ty „peprné“ nadávky, které se mu v rychlosti vybavily, jen mumlal pro sebe.
Dean vycítil, že Sam je při vědomí, s velkým vypětím se podíval tím směrem ..... jejich oči se setkaly na stejné úrovni. V Samových hnědých bylo zoufalství, nenávist, nemohoucnost, v Deanových pohaslých zelených, bolest, utrpení. Samovi se do očí tlačily slzy a kdyby mu to nebylo trapné, nechal by jim volný průchod. Ten zmetek bratrovi něco provedl .....on nemůže nic dělat a ten bastard z toho má přímo ďábelskou radost.
Ne, to není pravda, on může něco udělat! Stejně jako Dean zápasil sám se sebou i on bojoval, ale se svým druhým já uvnitř sebe. Má znovu zkusit štěstí?? Má riskovat, že se bratr dozví pravdu, zmlátí ho, možná s ním už do smrti slovo nepromluví, ale budou všichni žít. Nebo ho nechat zabít, Ellen s Jo a nakonec i sebe??
Když nad tím přemýšlel, je to úplně stejné jako tehdy, Jasper chtěl, aby se dívali na Deanovu smrt a pak by to skoncoval i s nimi ..... vůbec nevěřil a ani teď nevěří, že by je nechal naživu.
Také ho překvapilo, že nikde nevidí Bobbyho a zatím myslel na to samé jako Dean, na jeho snad brzkou pomoc .....nebo spoléhal na nějaký zázrak? Ten přišel vzápětí v Deanově podání.
-----------
Sam se znovu podíval na bratra ve snaze, že mu něco naznačí .... v jeho smaragdových očích se objevil záblesk, to Sam znal ..... Dean měl plán, ale jaký?? Že by to všechno jen hrál?? Oklamal tedy všechny i jeho?? Mírně se pousmál při představě, jak se bude Jasper tvářit, on jeho úsměv zachytil a vyložil si ho po svém ..... samolibě se ušklíbnul.
„Tak přece je v tobě Same Winchestere něco, co tě přibližuje k nám démonům, dělá ti dobře lidské utrpení a bratrovo obzvláště,“ výsměch z jeho hlasu jen čišel.
Sam po něm nenávistně loupl očima a ještě víc zlostněji zacloumal celým svým tělem, dvojice démonů nestačila uhýbat jeho kopancům......jednomu uštědřil pořádný do holeně. Ten mu to hned desetinásobně vrátil a druhý se přidal, Sam jeden pořádný schytal i do obličeje. Jasper je však brzy zarazil a znovu se otočil ke své oběti - Deanovi a chtěl se dál kochat jeho blízkým koncem ...... zůstal nehybně civět. I ostatní se podívali tím směrem.
-----------
„Sakra, vzchop se, Deane,“ pobízel sám sebe, „od Bobbyho se asi pomoci nedočkám a od někoho jiného také ne. Z těch provazů se jen tak nedostanou, ti bastardi z nich nespustí oči.“ Zmobilizoval v sobě všechny zbytky sil, připomněl si kdo je – Winchester ..... a to bylo jako vzpruha, injekce, mrknul na Sama a doufal, že pochopí. Sam splnil jeho očekávání (Dean ani jinou možnost nepřipouštěl) a opravdu na sebe upoutal pozornost (i když trochu nechtěně). Dean využil nastálé situace a dolezl ke své bundě, s pomocí stěny se zády vysunul nahoru, nahmatal v kapse svoji pětačtyřicítku, oběma rukama ji co nejpevněji stisknul a Jasper už se o vteřinu později díval překvapeně do jejího ústí.
-----------
Tak rád by ho Dean zabil, ale už nerozeznal, který to je. V hlavě mu hučelo jako ve včelím úle. Prudce přivřel oči..... otevřel ....... zaostřil a namířil na čelo té nejbližší postavy, která se k němu přibližovala ..... stisknul spoušť .... s příšerným kvílením se mu zhroutila k nohám. Druhá rána ...... také zásah ..... řev zesílil a do toho se mísil něčí hlas, který ho nabádal k další střelbě. Jako v transu se chystal ke třetí ráně, ale pistole mu nečekaně ztěžkla, nebyl schopen ji uzvednout, vypadla mu z necitlivých prstů na podlahu. To už ale Jasper neviděl, na nic nečekal a opět se zbaběle vypařil ...... což se také dalo čekat.
----------
„Deane ......Deane, slyšíš mě?? Rozvaž nás ...... rychle!!“ Dean vykročil za tím hlasem, svalil se přes toho mrtvého démona a zůstal nehnutě ležet.
„Nééééé,“ zaječela Jo ..... věděla, že každou vteřinou se mu jed dostává hlouběji a hlouběji do krve a pokud mu hned někdo nepomůže bude s ním brzy konec. Ale to musí nejprve on pomoci se dostat z provazů jednomu z nich, „Deane vstaň, prosím .....musíš ...... prosím,“ už jen zoufale šeptala a palčivé slzy jí stékaly po tvářích.
Byl to vždy její hlas, co ho dokázal zarazit, povzbudit, pohladit, dodat mu sílu a stejně tomu bylo i teď, otevřel oči ..... opět byly na stejné úrovni se Samovými, který už si to dával v hlavě dohromady ....sklo na podlaze, bratrovy divné, zpomalené reakce a téměř hysterická Jo ...... Pochopil, že Dean v pohodě nebyl ani náhodou, žádné divadlo nehrál a k tomuto výkonu se donutil s nadlidským úsilím.
Dean se chytil nohy stolu, vysoukal se nahoru, a přeškobrtal k Samovi ...... necítil bodnutí do pravého chodidla ..... nevnímal další zaječení Jo, těsně u bratra se mu zase podlomila kolena, padnul na Sama, který s hrůzou zjistil, že se v jeho ruce objevil nůž (asi ho sebral na stole) a začal mu přeřezávat provaz na rukou ...... Sam se snažil od bratra odvrátit obličej, načisto se mu zvedal žaludek, jak to z něho „táhlo“.
„Je úplně opilý nebo zfetovaný ..... ten kretén ho donutil vypít bůhví kolik whisky a bůhví co
mu do ní namíchal, (Sam ani netušil, jak je blízko pravdy), asi věděl, že už tři měsíce abstinuje ..... vždyť mě v tomhle stavu může i podřezat!!“ Ani to nestačil domyslet, ostří nože hned pocítil na svých rukou. Naštěstí co Dean načal, to Sam silou dokončil ..... strhnul si pásku z úst, chytil potácejícího se bratra kolem ramen, dotáhnul ho ke koupelně a strčil dovnitř.
„A všechno to svinstvo ze sebe dostaň, brácho!!“ zavřel dveře a ....... a to už se do místnosti vřítil Bobby s železnou tyčí ..... Sam právě osvobozoval Ellen a Jo.
V rychlosti obeznámili Bobbyho se situací i Sam se tak dozvěděl druhou polovinu pravdy a pak napjatě (mezitím uklízeli veškerý nepořádek) pozorovali dveře do koupelny, odkud se ozývaly strašné zvuky, prokládané velice sprostými nadávkami.
Trvalo dost dlouhou chvíli, než se dveře znovu otevřely. Dean hrozně pomalu vystoupil, se zavřenýma očima se opřel zády o stěnu, třásl se jako „osika“, barva jeho obličeje téměř splývala se zdí ..... pak udělal dva kroky dopředu a zhroutil se Samovi přímo do náruče.
----------

Jančo: přečteno jedním dechem - výborně popsané ale bravurně zvládl Dean situaci - ale chudák, ty zase plánuješ udělat mu něco s tím kolenem - to už snad ani nejde

hrozně se těším, co bude dál, tak rychle piš..

Skvelé výborné...a už mi pomaly dochádzajú slová, no najmä superlatívy. Dean je ozaj chlap, ako sa patrí. A Sam? Keď sa už v nových epkách takto drbká, aspoň v tvojich poviedkach je to Sammy (síce so sebou bojujúci, ale náš).

Díky za ohlasy. Pokráčko bude chvíli trvat, ale pracuji na něm.

Tak se mi konečně podařilo dokončit další část, pořád se mi tam něco nelíbilo. Snad bude po těch úpravách jakž takž dobrá.
Nemix: neboj s kolenem se Deanovi nic nestane, bude to jen malé škrábnutí.
JMMM: snažím se, aby Sam zůstal Samem.


„Same ...... Sammy ...... přísahám, že se už nikdy nedotknu ani kapky alkoholu .... ty vole, já mám snad držku naruby .....“
Sam seděl proti bratrovi na židli, oči zavřené ..... usmál se.
„Tak tobě to připadá směšný?!“ nešťastně zakňučel Dean, „víš ty vůbec jak mi je??“ Chytil se oběma rukama za břicho a v křeči se zkroutil.
„Asi hodně blbě a když už i na whisky tě přešla chuť,“ pomyslel si Sam, počkal až křeč pomine a nahlas, „nééé, já se nesměju tobě, v žádném případě ......ale tomu, co jsi právě řekl .....a neboj, připomenu ti to, jestli tě ještě někdy nachytám s flaškou v ruce,“ ušklíbl se Sam.
Dean zavrtěl prudce nesouhlasně hlavou, což mělo znamenat, „to ani náhodou,“ a unaveně zavřel oči ..... za chvíli......
„Kolik je hodin?“
Sam se podíval na hodinky, bylo krátce po jednadvacáté hodině.
„A jaký den??“
„Jak ..... jaký den? Od rána je pořád ten samý .... včera jsi měl narozeniny.“
„Aha,“ Dean se zatvářil chápavě, ale ne moc přesvědčivě, „připadalo mi, že už spím týden.“
„Ne, spal jsi tak dvě hodiny, no vlastně se tomu spánek říct nedalo .....“
„Co jsem dělal ...... hovoř??“ přerušil ho Dean ...... zelené oči pohoršeně vytřeštěné.
„ ....kroutil ses, naříkal, pořád jsi někoho zabíjel, nadával,“ Sam se odmlčel, „to byly výrazy..... člověče, kam ty na to chodíš?“ Sam zakroutil hlavou, „Jo po půl hodině odešla úplně rudá,“ mrknul na bratra ...... přes jeho bledý obličej přelétl ruměnec a byly na něm znát rozpaky.
Sam se v duchu usmál, být to kdokoliv jiný, Dean by si z toho nic nedělal, ale před Jo!!! Musel uznat, že ona má na jeho bratra velký vliv a .....(teď si uvědomil) že to NĚCO mezi nimi je čím dál víc silnější. Přál jim to ...... tak hrozně moc, a proto stále nechápal tu Deanovu odtažitost. Když si vzpomněl, však to nebylo tak dávno ...... na kterou on ukázal, byla jeho. A teď?? Co se znovu setkal s Jo! Má oči jen pro ni ......a to je tak všechno ...... ani ji nepolíbil, osel jeden. Takové polibky jako o narozeninách, vánocích ..... to se nepočítá. Musí být vášnivé, plné citu, něhy, lásky, vycházet přímo ze srdce obou dvou ....... tak jak to prožívá on s Alex ..... živě si to představoval a asi měl v tváři i takový nepřítomný, zasněný, šťastný výraz, protože .....
„Kam čumíš???“ přerušil mu jeho sny Dean.
Sam se vrátil zpět do reality a uznal, že to bylo od něj dost hloupé, srovnávat Deanův život se svým! Kdo ze všech lidí by měl nejlépe chápat jeho osobní důvody než jeho vlastní bratr!!!
Zastyděl se, ale protože tohle všechno probíhalo jen v jeho mysli, nepovažoval za nutné se svěřovat, natož se omlouvat a raději zavedl hovor jiným směrem.
„Měl by ses převlíknout, vysprchovat .... nevypadáš zrovna nejlíp ..... a smrdíš!!“
„Od čeho ..... zase?“ zavrčel Dean, Sam jen pokrčil rameny, Dean se po sobě podíval ......no jasně, když se snažil vyprázdnit obsah žaludku, zanechalo to na něm stopy ...... i po té zemi se válel dost dlouho. Jindy by se styděl, ale v tuhle chvíli mu to bylo úplně jedno.
„Však ty taky nejsi zrovna typ na titulní stránku dívčího časopisu,“ Dean ukázal prstem na
bratrovu zmodralou, opuchlou levou tvář, Sam se jí bezděky dotknul ..... Dean vyvalil oči, „co to máš na rukách ..... to ti udělali taky oni?“ Upoutaly ho ty řezné rány, které naštěstí byly jen povrchové a nebylo třeba je obvazovat.
„Ne ..... to jsi mě pořezal ty.“
Deanův výraz byl v ten okamžik nepopsatelný: „Si ze mě děláš prdel, že? Proč bych to dělal?“
Sam viděl jeho neskrývaný úžas .....bylo to jasné, měl okno, „ale, nech to být ..... hlavně, že jsi mě nepodřezal,“ mávnul rukou.
A Dean, aby zakryl svoje rozčarování (stejně se zatím od bratra nic nedozví), znovu obhlížel svoje oblečení....zaregistroval bílý obvaz na pravé noze, chvíli tupě zíral, hlava mu klesla zpět.
„Neříkej mi, že jsem zase šlapal ve skle?!“ zamručel nevěřícně Dean ..... Sam mlčky přitakal a hned ho upokojoval, „nic to není, jen Jo se vylekala, když se na podlaze objevila krev,“neušlo mu, že se v bratrově tváři mihnul lehký úsměv.
----------
„Co jééé ..... co na mě čumíte?? To jste ještě nikdy neviděli ožralýho chlapa??“ vyštěkl Dean, už tam nebyl jen Sam, ale všichni ostatní .....starostlivě se nad ním skláněli.
„Neměli jsme zavolat Tomovi,“ šeptem Ellen, ale Dean ji slyšel.
„To ať vás ani nenapadne, však to není poprvé, co jsem se ožral,“ trochu zvýšil hlas, „volat doktora skrze takovou hloupost,“otočil oči v sloup.
„Ale Deane, ty ses neopil, ale otrávil,“ začala mu oponovat Jo, Dean ji zarazil pohybem ruky a zamračeně se díval z jednoho na druhého, až se ujal slova Sam.
„Už ti bylo někdy po jedné skleničce whisky tak mizerně?“ Dean zavrtěl nesouhlasně hlavou.
„Tak vidíš .....,“ suše konstatoval Sam, ale Dean se stále díval nechápavě.
„Hele brácho, ten sviňák Jasper se tě pokusil otrávit. To máš fakt takové okno nebo ze sebe děláš blbce nebo si to nechc .....??“ nedořekl a zkoumavě se na bratra podíval. Dean otočil hlavu, znovu ucítil v ústech tu hnusnou pachuť. Nechtěl si připustit, že vypil tu vražednou kombinaci a stále to sváděl jen na whisky ...... mírně dotčeně odpověděl.
„Jasně, že si to pamatuju, to jen ty ze mě děláš vola,“ a protože se Sam stále uculoval, Dean nasupeně dořekl, „klidně ti to zrekapituluju.“ Sam se pohodlně usadil, byl zvědav na jeho verzi, Dean se nadechnul k prvnímu slovu .....zkroutil se v další křeči, která mu dovolila pokračovat až za několik vteřin.
------------
„Probudilo mě to kotě, začalo mi lézt po obličeji ..... kde vůbec je? Neudělal mu něco??“
Sam protočil oči: „Tvoje starosti na mou hlavu!! Ne, nic se mu nestalo, neroztrhal je ani nesežral ani cokoliv jiného ..... o kočky démoni zatím nestojí .....“ zahryznul se do rtu, aby stejně jako ostatní nevyprsknul smíchy. Ale u Deana se nikdy nedalo dobře poznat, co je legrace a co pravda. Zrovna teď to myslel naprosto upřímně, měl starost o toho bezbranného tvora ..... a opět zcela vážně navázal.
„Snažil jsem se znovu usnout a pokračovat v přetrženém snu ....... co se mi to jenom zdálo, nemůžu si vzpomenout?? ....dělali jste takový hluk, sešel jsem dolu a .....,“ dál se Dean ve svém vyprávění (asi dvakrát je přerušil pro silnou křeč), ztotožňoval s Ellen a Jo, které souhlasně přikyvovaly hlavou. Ale jen do okamžiku, co vypil tu sklenici whisky. Pak už měl nějaké výpadky paměti ..... doplňovaly a opravovaly ho ...... do diskuze se přidal i Sam.
Až došlo na výstřel z pistole ......
„A pak“ .....,“ zarazil se Dean.
„A pak??“ ponoukal ho Sam.
„Nic .....,“ Dean pokrčil rameny.
„Takže ne okno, ale přímo výloha,“ a Sam dovyprávěl, co Dean začal a podle bratrova výrazu a jak se jeho zelené oči rozšiřovaly do obřích rozměrů, pochopil, že od toho okamžiku nemá o ničem ani potuchy ..... a jak provinile se chudák tvářil, když Sam popisoval, jeho osvobozovací akci s nožem.
Pro Bobbyho tohle všechno byly novoty, tak s napětím čekali, co jim k tomu řekne on. Neměl
prakticky co. Pamatoval si jen jak otevřel dveře od kůlny, ránu do týla, pak se probral svázaný a s páskou přes ústa. Trvalo mu nějakou dobu, než se z provazů dostal. A protože nevěděl, zda se jednalo o obyčejné zloděje nebo démony, chmatl první věc, co byla po ruce – železnou tyč – ta byla v tomto případě taková univerzální a vrazil dovnitř domu.
„Pozdě, ale přece,“ jak si neodpustil poznamenat Dean, on spoléhal na jeho pomoc .... trochu dřív by neškodila ..... i to měl ještě na jazyku, ale raději už držel hubu, aby přes ní od Bobbyho nedostal, úplně mu stačil rozražený ret od Jasperovy pěsti. Bobby se však tvářil neutrálně, znal Deana, jaký je nenapravitelný „kecal“ a že to nemyslí ve zlém. A když se podíval do jeho smaragdových očí, četl v nich omluvu.
----------
„Když to tedy shrneme ....“ obrátil se Dean na Sama, bylo toho na něj příliš, sám se neodvážil dělat nějaké závěry, chtěl slyšet od bratra hlavně něco pozitivního. Sam to podal jeho stylem.
„Mám dvě zprávy, špatnou a dobrou, kterou chceš ......“
„Prvně dobrou,“ přerušil ho Dean.
„Jsme naživu.“
Dean protočil oči: „A špatnou???“
„Ten hajzl Jasper zase zmizel .....“ procedil Sam mezi zuby.
„Kurva ...... do prdele práce,“ zaklel Dean, chytil se za břicho a než křeč povolila, vyslechli si pěknou řádku jeho vybraných slov, „vidíš, neříkal jsem to? Dokud on bude naživu, pořád po mně půjde. To už je podruhý, co zdrhnul,“a následovala další „sprška“ sprostých nadávek.
------------
Ale všichni se shodli na jednom - jak se opět nečekaně, neslyšně dostali až do domu??? Přes všechny ty pasti a zdvojnásobené!!! Zamyšleně se dívali jeden na druhého i Dean přejížděl pohledem od Jo, přes Ellen na Bobbyho, až se zastavil u Sama, „jako kdyby tady měli ....“ prohodil spíše pro sebe ...... větu nedokončil, jen probodával bratra očima. Sam nedokázal dlouho opětovat Deanův přímý pohled ...... střídavě rudnul, blednul, pak sklopil hlavu a začal si prohlížet špičky svých bot. A Dean stále oči upřené na Sama ..... a najednou do toho ticha.
„Musím odejít.“
„Ty nikam v tomhle stavu nepůjdeš,“ rezolutně Ellen.
„Já taky neříkám, že hned. Ale sami vidíte, že vás svojí přítomností jen ohrožuji .... tohle už je podruhý,“ Dean zhluboka povzdechl, nikdo nic neříkal. Na to se nedalo nic říct, v podstatě měl pravdu. Jen Jo se rozšířily překvapením modré oči. Další vteřiny ticha zase přerušil Dean.
„Musím se umýt a převlíknout,“ snažil se nadzvednout, ale Ellen tomu udělala přítrž, vtlačila ho zpět do polštáře: „To počká. Ty teď potřebuješ silný kafe a pořádně se vyspat .....úplně se třeseš ...... ještě v koupelně omdlíš,“ vzala deku a zakryla ho.
Jo okamžitě vyskočila a běžela vařit kávu, aby jí tuto práci nevzal někdo jiný (pochopitelně, mohla tak být s Deanem ).
------------
Oba bratři zakrátko osaměli. I Sam by nejraději utekl, ale Dean jakoby ho uhranul a na tu židli „přikoval“. Kdyby tak věděl, co se Deanovi honí hlavou!? Dokázal by mu to vyvrátit? V tomto němém dialogu setrvali několik dalších vteřin. Sama vysvobodila až Jo, která si přisedla k Deanovi se šálkem, nadzvedla mu malátnou hlavu.
„Fúúúúj .... to je hnus,“ šklebil se Dean, ale pil ...... byla to černá káva, bez cukru.
„A pak ať mi někdo tvrdí, že se něco nemůže dvakrát opakovat,“ zašeptal Dean ..... Jo mlčela, byla to ona, kdo o tom Deana přesvědčoval, měla to tedy být narážka?
Ale Dean dále nic neříkal, ani jí nevyčítal, že mu zase vnutila ty léky (pochopil, že tím by se nic nezměnilo ..... opravdu se mu po nich dobře spalo a nebýt toho zkurvysyna Jaspera, spal by ještě a neměl by žaludek jako na vodě). Jo se tedy nesměle pokusila sama navázat rozhovor.
„Deane .....to co jsi před chvílí říkal, nemyslel jsi to vážně, že?“ usmívala se, ale hlas se jí třásl.
„Zítra, nejpozději pozítří odjíždím. Sam možná zůstane ..... ani bych mu to nezazlíval.
Konečně po tolika letech poznal dívku, která v něm znovu probudila lásku. Jsem tomu rád,
věř mi. Měl by se svým starým životem „seknout“. Já už to do konce nějak dotáhnu sám ..... musím,“ a hořce se usmál...... zkroutila ho zase křeč a polil ledový pot.
Jo mu otřela čelo ..... slzy měla na krajíčku ...... a začala si hrát s jeho bílými vlasy, dívala se na něj, jak se mu tvář stažená křečí pomalu uvolňuje ..... Deanovi se naráz vybavoval jeho přerušený sen a pevně doufal, že bude pokračovat stejně nadějně, jako začal. Jo zůstala u něj sedět, než usnul ..... netušila, že jen druhý aktér v jeho snu mu může vyvolat ty nádherné vzpomínky.
---------

jančo: takže Dean asi už opravdu odejde co no ani se mu nedivím, já bych taky měla výčitky, že kvůli mě ostatní trpí......těším se na to, jak to uděláš - takže rychle piš piš piš...

Tak, už to ide, už odchádza...Chúďa Jo, mala by sa zobudiť a poridanu mu vlepiť

Ona by mu Jo měla nejen dát pořádnou pusu, ale i vrazit pár facek, aby se chlapec vzpamatoval a pořád neblbnul a žil naplno. Uvidíme, kdo z těch dvou udělá ten první krok.
Díky za komentáře.
Pokráčko snad bude brzy.

Tak je tady další pokračování - první část.

Výstup v baru
Ellen měla pravdu. Deanovi stačil, sice dost neklidný, ale přesto vydatný spánek. Hned brzy ráno „burcoval“ Sama ...... ani ho nenechal pořádně dospat, ohřál to schované jídlo, které si minulý den uvařil ...... Sam pochvalně zamručel, rozleželé to bylo ještě lepší než čerstvé. Dean toho trošičku zneužil (věděl jak na něj – přes jídlo) a přemluvil bratra, aby už zase začali trénovat, že potřebuje nutně rozhýbat svaly a nejlépe se tak dostane z té „jedovaté kocoviny“. A když už je natolik špinavý a ne zrovna „vonící po fialkách“, ať už je tedy ten důvod k osprchování pořádný.
------------
Na Deanovi bylo vidět, že se v posilovně nešetřil a hned jak vylezl z koupelny, padnul vysílený na pohovku. Než usnul, Jo ho krmila samými dobrotami, velkými sklenicemi mléka a doufala, že na tu svoji „výhružku“ s odjezdem zapomene. Opravdu se o tom již nezmínil, tak to brala jako unáhlený výrok v důsledku stresu a napětí z toho strašného prožitku. Ale Dean na to stále myslel, na každém kroku ...... jen nevěděl jak říct Samovi, že by byl nejraději, aby odjeli spolu, chtěl bratra mít na očích, nebyl si jistý, zda tu touhu zabíjet, ničit, zvládne bez něho.
A zároveň mu dopřát konečně vysněný život. A co jeho život? Nad sebou nepřemýšlel vůbec.
-----------
O tom jejich dalším nočním dobrodružství s démony již věděla také Alex, ze Samova hlasu v mobilu poznala, že něco není v pořádku a přijela hned jak mohla. Samova zmodralá tvář, pořezané zápěstí, šrám na krku Jo, v pravé poledne pobledlý spící Dean a celkově napjatá atmosféra ...... museli z pravdou ven ...... byla z toho úplně „vedle“, její profese jí velela samozřejmě informovat svého otce/lékaře. Deanovi, který se probudil až pozdě odpoledne, pak tlumočila doslova tátův vzkaz: „Okamžitě ať sem ten bláznivej idiot přijede!!!! Já mu „zvednu mandle“, že na to do smrti nezapomene!!!“
A tak Dean .....nejel ..... a úplně v klidu to odložil až na druhý den, stejně si potřeboval něco koupit pro svou černou krasavici. Bobby mu dal tip na jednoho člověka ve městě, ale je to prý taková pochybná existence a Jo toho využila k doplnění zásob jídla. Všichni už si zvykli na to (asi i Ellen), že ti dva spolu tráví hodně času, ale pořád jako dobří přátelé nebo jako bratr se sestrou, zatím to v nic jiného nepřerostlo.
----------
Ten den nemrzlo, nesněžilo, ale mrholilo, byla mlha, foukal ostrý vítr, zkrátka „psí počasí.“ Hned po obědě oba, Dean a Jo, odjeli do města. Dean ji cestou ujišťoval, že se cítí v pohodě, to hnusné počasí na něj dnes nepůsobilo (i jemu to přišlo divné). Že by její přítomností????
Nejprve za Tomem do nemocnice. Jo slyšela až na chodbu, jak na Deana zvyšoval hlas.
„Když už jsi se neuráčil přijet hned, proč jsi do prdele nepřijel včera, jak jsem ti to vzkazoval po Alex????? Aha, milostpán se urazil, to se ti mám jako omlouvat??!!!“
„To HNED bylo v noci a VČERA bylo vlastně už také večer, přece tě nebudu s takovou „prkotinou“ otravovat ....... ostatně nic mi není ...... vyblil jsem se, vyspal a jsem OK,“ klidným hlasem odpověděl Dean, „a neurazil jsem se, alespoň byla sranda ..... nééé.“
„Tak PRKOTINOU!!!! Ty jsi nějaký chytrák, jak to můžeš vědět?“ vykřikl Tom, ale jen aby skryl smích, prostě debata s Deanem o vážných věcech s vážnou tváří nebyla dost dobře možná. „Teď jsi relativně v pořádku, může ti to ale zanechat následky,“ s povzdechem Tom, v jeho hlase už byla znát obava z možných neblahých příznaků ...... již ubral na intenzitě.
Následovaly testy ..... dopadly dobře a jak řekl Tom, „to je tvoje jediné štěstí.“
Dean se zatvářil jako, „já to hned říkal,“ ale nahlas, „a co ta ortéza, nezbavíš mě jí už???“
Ale Tom, že mu ji sundá až sleze poslední sníh a přestane mrznout: „Ty při té své smůle jsi
schopný uklouznout i na milimetrové jinovatce.“
Deanova odpověď: „Vole (jak jinak) ..... to je za trest, že jsem nepřijel, či co??“
„Ne,“ usmál se Tom, „to je holá pravda ...... ještě tak měsíc to musíš vydržet ..... neriskuj.“
S mrzutou tváří nasedl Dean do auta. Ale Jo v duchu blahořečila Tomovi a srdce jí zaplesalo, „její milovaný nemůže tedy nikam odjet!!!!“
----------
Dean zastavil na náměstí, společně šli nakoupit (aby si Dean vybral podle svého a mohl něco dobrého přichystat k večeři, Jo ho tak dlouho přemlouvala, až svolil ...... s podmínkou, že mu pomůže) a pak se rozdělili. Dean k tomu pochybnému prodejci náhradních dílů (nechtěl, aby Jo šla s ním, nějak se mu to od začátku nelíbilo). Do oka mu padnul bar přes ulici, tam ať na něho pěkně v teple počká. Jo, že raději před barem, moc se jí dovnitř nechtělo.
(Pozn.autora: Měla to udělat, ušetřili by si spoustu nepříjemností, jak nyní, tak v budoucnu). Ale to Dean rezolutně odmítnul, nebude přece mrznout někde na ulici a přešlapovat tam, jako nějaká „lehká holka“. Jo tedy, ač nerada, poslechla.
Dean jí ještě pořádně omotal modrou šálu kolem krku, nechtěně se dotknul té řezné rány ..... Jo usykla ..... jak se chudáček zatvářil provinile, nejraději by jí celý krk zulíbal a klidně na veřejnosti, v poslední chvíli se v něm něco vzepřelo ...... a zase nic.
----------
Dean odjel a Jo vykročila k tomu baru. Ten byl plný lidí, všichni se sem ukryli před nepřízní počasí ..... našla si místečko v rohu místnosti a čekala.
Nikdo si jí nevšímal, každý byl zabrán do nějakého hovoru - jen čtveřice u jednoho stolu – dva mladíci a dvě dívky, se na ni hned zaměřili, něco si šeptali, pak se začali smát a ten jeden vstal a šel k ní.
„A hele, není to ta buchta z toho vrakoviště za městem? Ta co jí shořela střecha nad hlavou a ten starý dobrák Bobby se jí a její matky ujal?“ rozkročil se před ní s rukama v bok. Jo sklopila oči do stolu.
Rázem všichni v místnosti ztichli a jejich zraky se obrátily k nim. Každému to bylo jasné, Eddie chce zase vyprovokovat nějakou nepříjemnost, ale z jeho hlavy to nebylo, to Genna byla mozkem této čtveřice.
Eddie přistoupil k Jo, stále s takovým samolibým úsměvem a chtěl ji vzít za bradu, ona mu tu ruku bleskem zkroutila za záda, až vyjekl bolestí.
„Ty fuchtle jedna .... to sis dovolila moc,“ chtěl ji uhodit druhou rukou, ale tu mu Jo přirazila k desce stolu, byl bezmocný ........ ostatně ho za chvíli pustila a on se za četných posměšků vrátil ke svému stolu. Jo si oddechla, bude mít od nich snad pokoj, měla pravdu, jen se na ni nevraživě dívali ..... ale v duchu si říkala „Deane, kde jsi tak dlouho, pojď už ..... prosím.“
--------------

Jančo: co je toto - to mi nedělej - koukej sem rychle hodit druhou část ty to v tom nejnapínavějším utneš - to néééééé
jsem fakt ráda, že Deanovi nic není (jak tě znám - tak zatím mu nic není)
takže rychle rychle rychle s pokračkem sem

Díky Nemix. A tady je druhá část, ať se líbí.

Dveře do baru se zprudka otevřely. Dovnitř vstoupil vysoký, ramenatý mladý muž v kožené bundě. Bylo mu asi kolem třiceti, krátce střižené světle hnědé vlasy (na pravé skráni mu zářil bílý pramínek), lemovaly jeho hezkou tvář se smyslnými rty ..... a ty jeho oči!!! ...... zářily jako dva smaragdy. Zraky všech přítomných, hlavně žen, se upřely na něj. Tohohle cizince tady ještě nikdo neviděl. Děvčata si ho zálibně prohlížela. Jeho postavě (i přes mírný handicap, trochu napadal na pravou nohu) a tváři, nemohl konkurovat žádný z přítomných mladíků ...... byl prostě k sežrání.
Jedna z dívek (z té čtveřice) Megan, ihned vstala a pomalu se blížila k němu. Genna vyskočila také, předběhla ji a odstrčila. Ale on jen pozdravil pokynem hlavy, nikoho si nevšímal a zamířil si to přímo k té modrooké blondýně, co málem vykloubila ruku Eddiemu. Genna zůstala stát a dívala se jen na jeho záda a pak se uraženě vrátila ke svým společníkům, kteří se začali (zvláště Megan) chichotat. Tak tohle se jí ještě nestalo ...... ona je přece jednička, je
ta co ji všichni obletují ..... na kterého ukázala prstem, byl její ...... a tady ten ...... prošel
kolem ní jako by byla vzduch, ani okem o ni nezavadil .... a šel k té, k té ..... „fuchtli“.
Když viděla posměch ostatních, zrudla ve tváři „no však počkej, krasavče, toho budeš litovat
až tě dostanu, budeš se mně plazit u nohou, tak jako všichni ostatní,“ pomyslela si a v její tváři se objevil takový pomstychtivý škleb. Naklonila se k Frankovi a Eddiemu a něco jim
šeptala. Poslušně, jako „cvičené opice“, se zvedli a kráčeli v patách tomu cizinci, který již
došel k blondýnce v rohu místnosti.
-----------
„Deane, to je dobře, že už jsi tady, pojďme odtud,“ Jo vstala, usmála se na něj a značně nervózně ho ponoukala k odchodu. Dean si toho všimnul, snažil se ji trochu uchlácholit.
„Počkej, dáme si něco teplého, venku je taková „kosa“. A promiň, že jdu tak dlouho. Ten trouba byl na „šrot“ a myslel si, že ho chci snad vykrást, chtěl volat šerifa .... a otevřel, až po předložení pádného argumentu,“ s úsměvem si sáhl na kapsu s pistolí, „když jsem si v tom jeho kšeftu vybíral, lezl za mnou a chlastal z flašky, pak mně chtěl nalít taky, naštěstí už nebylo z čeho a nakonec, že mně dá všechno zadarmo, nemohl jsem se ho zbavit, no hrůza.“
Pro sebe si myslel: „No jestli já mám taky takové obrácené myšlení, když se opiju ....paráda.“
„Prosím, Deane, pojď pryč, prosím,“ vzala ho za ruku, byl opravdu zmrzlý, „měl ses pořádně oblíknout, říkala jsem ti to ....... jestli chceš, budu řídit ......na zahřátí si dáme něco až doma,“ to znělo docela dvojsmyslně, citové pouto se mezi nimi opravdu den ode dne prohlubovalo, aniž by si to nějak uvědomovali.
„Deane!!“ vyjekla najednou Jo a dívala se mu někam přes rameno.
Otočil se .... dva kroky před ním stáli ti dva „najatí idioti“ a tvářili se jako „mistři světa“.
Jo stiskla pevněji Deanovi ruku, ne strachem o ty dva blbce, jen ať dostanou nářez, zasloužili by si to. Ale strachem o Deana, měl u sebe pistoli, kdyby se dostal do úzkých, neváhal by ji použít a nelegální držení zbraně (což v jeho případě bylo) a případné zranění se v tomto městě trestalo dost ostrým vězením a bylo úplně jedno, kdo začal a na čí straně je právo.
Dean se ale zjevně nechtěl do ničeho zaplést, chtěl taky vypadnout, vidina něčeho teplého u Bobbyho doma už ho táhla ke dveřím.
„Dovolíš?“ levou rukou si chtěl lehce prorazit cestu mezi oběma mladíky, pravačkou přitáhnul Jo pevněji k sobě a vykročil ....... udělal jen jeden krok, Frank ho chytil za ruku,
Deanovi sjel rukáv bundy až k předloktí a odhalil tak jeho zjizvenou, napůl zchromlou, ale přesto svalnatou paži.
„Ale, ale, podívejme se ...... tak on je nejenom „pajda“, ale taky .......“ zvednul mu levačku do výše, aby to všichni viděli, Dean se mu vytrhnul a znovu se chtěl protlačit mezi těmi dvěma, ale již přidal na razanci a Franka odstrčil.
„No né, ono se to chce prát,“ začal se smát Frank, ale nikdo jiný, až na Eddieho, jeho veselí nesdílel, spíše každý očekával s napětím, co se bude dít dál.
„Ne, nechci ....... nech nás prostě odejít,“ Deanův hluboký hlas zněl naprosto klidně.
„A když nenechám?? Tak co uděláš?? No, co?“ a znovu se oběma postavil do cesty.
„Chceš to vědět ........ opravdu??“ Dean otočil hlavu k Jo, usmál se, pokrčil rameny a pak .......
pak pravačkou uštědřil Frankovi takovou ránu do brady, až odletěl na protější stůl (naštěstí již neobsazený), sklenice a láhve, co na něm stály, se rozletěly po okolí a stůl samotný to nevydržel a rozlomil se vejpůl.
Eddie se chtěl na Deana vrhnout, on jen napřáhnul levou ruku a stisknul mu krk (na to mu tři prsty stačily), přesně věděl kde ...... a Eddieho úplně znehybnil, ten jen stál, koulel očima, nebyl schopen vůbec ničeho ....... po několika vteřinách Dean stisk povolil a Eddie začal před ním couvat a něco blekotat o tom, že on nic, to všechno Frank a prstem na něj taky hned ukázal. Dean znechuceně mávnul rukou (takové hrdiny on nesnášel), otočil se k Jo a pohybem hlavy jí naznačil, že teď už mají cestu volnou. Prošli kolem Franka, který se neustále válel na zemi a potýkal se s tím rozbitým stolem a ze všech stran už se ozýval smích a uštěpačné poznámky na jeho adresu.
------------
Naše dvojice si to mířila ke dveřím, najednou se jim za zády ozval výkřik „pozor má nůž!!!“
Dean se bleskurychle otočil, Frank se nějak rychle zmátořil, v ruce se mu objevil nůž (ví Bůh kde ho vzal) a chtěl ho Deanovi vrazit do zad.
Takovou situaci přece Dean již zažil nesčetněkrát, ale zatím nikdy jen s jednou a půl rukou.
„No všechno je jednou poprvé,“ problesklo mu hlavou ...... vlastně už měl ty tři prsty tak vycvičené, že zvládnul spoustu věcí, jako ostatní lidé s pěti (někdy i lépe). Tak tomu bylo i teď, natrénovaným chvatem ve vteřině Franka odzbrojil ...... chytil ho za vlasy a třísknul mu
hlavou o nejbližší stůl a pak ho od sebe jen odhodil. Frank si přimáčknul obě dlaně na rozbitý nos, z kterého už mu začala téct krev a začal kňučet a vyhrožovat.
„Tys mně zlomil nos ..... já tě zabiju!!!!“
„Nos se ti zahojí a ty nikoho nezabiješ ...... kreténe,“ Dean se postavil těsně k němu, podíval se mu do očí a viděl tam strach ..... on se ho bál.
„Dám ti dobrou radu ..... nikdy se nikomu neposmívej, nevíš, co je ten druhý zač, mohl bys na to šeredně doplatit .... ne jenom rozbitým nosem,“ Deanův hlas byl pořád klidný, ani náznak vyhrůžky. Rozhlédl se po místnosti a hlasitě zahučel, „díky“, bylo to adresované tomu neznámému hlasu, který ho před chvílí varoval. Otočil se a konečně už chtěl vypadnout. Někde vzadu se ozvalo nesmělé zatleskání ..... potlesk sílil a přidaly se i pochvalné výkřiky na Deanovu adresu, on jen zvednul ruku a udělal takové gesto, jako „to nic nebylo.“
Když míjel za pultem stojícího majitele baru, sáhnul do kapsy, vytáhnul hrst bankovek se slovy, „to je za tu škodu,“ ten mu dlaň s penězi zavřel, uchechtl se.
„Nech to být, to jde na účet podniku ..... konečně jim někdo ukázal, frajerům ...... myslí si, když jejich tátové jsou ve městě velkými zvířaty, tak si i oni můžou poroučet,“ a vzápětí se obrátil na Jo, „děvče, nechtěla bys tady obsluhovat? Nebojíš se ..... taková pomoc by se mi hodila,“ ta neurčitě pokrčila rameny, podívala se na Deana, jako by čekala svolení .....docela ji tou nabídkou zaskočil.
Majitel a barman v jedné osobě byl asi nějaký mluvka ..... otočil se na Deana, „tak ty bydlíš taky u Bobbyho?“ Dean na něj upřel zvědavě svoje zelené oči.
„Bobby je můj starý kamarád a často vyprávěl o svých dvou synovcích, prý to jsou docela ostří hoši.... to měli támhle ti dva docela kliku, že?.......kdyby tady narazili třeba jen na jednoho z nich, co?“ prohodil ledabylým hlasem, začal leštit sklenice a takovým šibalským pohledem si prohlížel Deana, ten jeho narážku pochopil (prokoukl ho), zrudnul v obličeji a díval se raději do země ..... pak překotně popadnul Jo za ruku a vykročil.
„Tak ho pozdravujte, toho starýho pardála ..... rád bych ty jeho synovce poznal, oba dva ........ barman se stále usmíval, pokynul jim rukou na rozloučenou a Jo s Deanem konečně prošli dveřmi u baru, nasedli do Impaly a odjeli domů za vytouženým teplem.
-----------

Dean jako hrdina úplně si celou tu akci umím představit.....paráda

Veru, aj ja som si celú situáciu hneď predstavovala. Super napísané . Chcem ďalšie časti, tak šup šup do písania .

Tak ještě kratičká třetí část.
A díky za komentáře.

„Můžeš ty někam jít, aniž bys neudělal ostudu?“ vyjel Bobby na Deana hned ve dveřích.
„Ale já ..... já ......„začal koktat Dean.
„Co já .... mlč ..... všechno vím,“ zarazil ho Bobby.
„Nechápu .....když všechno víš, tak proč se mě ještě ptáš?? Ten tvůj kámoš taky neudrží jazyk za zuby,“ naštvaně Dean, „já jsem to nechtěl, to ten debil se do mě navážel!!“ Jo přitakala.
„Představ si, tentokrát ti věřím, já ty dva moc dobře znám .......a pro tvou informaci, Andy to nebyl i když máš pravdu, ukecanej je až hrůza,“ uchechtl se Bobby. Dean na něho upřel zvědavě zelené oči ...... od koho to tedy může vědět??
„Volal mi Sam a měl z toho obrovskou srandu, abych prý byl v obraze a nebyl překvapený, kdybys náhodou přijel s rozbitou hubou ...... a že už po celém městě koluje, jak těm dvěma namyšleným panákům „natrhl prdel“ nějaký pohledný cizinec v takové super černé „káře“ ..... no, nedívej se tak překvapeně, lidi tě popsali dost věrohodně a tvůj bratr hned věděl
o kom je řeč.“
Dean protočil oči, že ho to nenapadlo ......Sam!! ......odjel s Alex do města hned ráno. Dokázal
si živě představit o jakou zábavu se mu tím výstupem postaral.
„To je ale vůl,“ neodpustil si, „ten taky co neví, nepoví,“ zavrčel ještě na závěr.
Bobby se uculoval, bavil se tím, jak je Dean z toho celý nesvůj, „to víš, takové zvěsti se šíří rychlostí blesku .....já být na tvém místě, už se ve městě moc neukazuju, všechny ......“
„A to se mám jako schovávat a bát, nebo co?“ skočil mu do řeči Dean a zamračeně pošilhával po Jo, kolik toho z jejich rozhovoru slyšela ...... ta otočená zády neříkala nic, mlčky vybalovala nákup. Kdyby tak Dean viděl, jak se usmívá .... jeho náhlá popularita jí docela lichotila.
„No měl bys,“ Bobby se zašklebil a dořekl načatou větu „.......všechny holky ve městě se prý předhánějí, dokonce uzavírají sázky, která tě uloví.“
Dean překvapeně zamrkal očima, tohle nečekal, na rozdíl od Jo se mu nelíbilo jakou rychlostí se proslavil a už vůbec ne jakým způsobem, ale pak mávnul rukou: „No, jóó ....... je mi to fuk, to je jejich problém,“ a pokradmu se zase zadíval na Jo ..... a s prstem na rtech a očima prosil Bobbyho, aby už mlčel. Bobby se na něho překvapeně zůstal dívat, takhle ho neznal, jakoby měl strach!! Dean a strach? To přece není možné!! To nejde dohromady!! Ale z toho, jak Dean neustále tak zvláštně pokukoval po Jo ....ta obava, která šla odněkud z hloubi jeho nitra a přímo mu křičela z očí ..... Bobby měl co dělat, aby mu ze rtů neuniklo:
„CHLAPČE TY SES ZAMILOVAL!!!“

No, musím povedať, že Bobby je nejaký slepý . Však si o tom musia okolo jeho dimu už aj voskové vtáčiky na ozdobách štebotať. No ale, tak je to chlap, čo na to iné dodať . Ale pohľadný cudzinec, to sedí. Krásny je až až, no ale som zvedavá, či náhodou Jo nezdrhne (a dúfam, že ani nezahne). Takže, janča, do toho, do toho

JMMM: Děkuji za komentář.

Že to mezi těmi dvěma jiskří, to vědí všichni. Jo se tím nikdy netajila. To Dean, i když je mu v blízkosti Jo dobře, se držel zpátky, nedal to na sobě znát. Pak uzavřeli tu "dohodu o přátelství" a mysleli si, že to bude fungovat. Ale postupem času oba zjišťují, že bez sebe nemůžou být. A Dean, aniž by si to uvědomoval, své city už také nedokáže skrývat.
Jestli to bude dobře nebo špatně, uvidíme v další části, která už je rozepsaná.

Tak a je tu další část, ke které mě inspiroval samotný Jensen Ackles svým hudebním nadáním.
Dean opět odhalí něco ze své minulosti, nebude to nic veselého. A také prozradí, proč dál nerozvíjel svoji inteligenci a talent na školách (ale to už určitě všichni tušíte).
Přeji příjemný zážitek.


Deanova zpověď
Bylo krátce po výborné večeři, Dean odešel do svého pokoje, Ellen s Jo uklízely, Bobby se díval na televizi a Sam, který se od Deana žádných ostrých slov za to svoje „nabonzování“ nedočkal, ještě brouzdal po internetu. Již měl několik případů vytipovaných, ale byl na tom stejně jako jeho bratr, nevěděl jak mu o tom říct ...... Dean stejně chtěl odjet a řešení nějakého případu to ještě uspíší. A Sam měl tak velké dilema, s bratrem za prací nebo zůstat se svojí láskou (a věřil, že životní).
----------
„Tak na tebe si už taky nezahraju.“
„Zase takové pohřební řeči?“ Dean se prudce otočil, ve dveřích stála Jo, neslyšel ji vejít, tak byl zabrán do vlastních myšlenek.
„Ale néé,“ usmál se Dean, „myslel jsem to takhle,“ a ukázal jí levou ruku, „třemi prsty asi nezvládnu všechny struny.“
„Alespoň to zkus,“ Jo už stála u něj (tentokrát tady měl teplo, ne jako minule) a až nyní jí došlo, co říkal, „copak umí hrát i na kytaru??“ Když tady přespávala, všimla si jí, ale spousta lidí ji má jen jako dekoraci a přitom neumí zahrát ani jeden akord. Dean sundal kytaru ze stěny, sednul si na postel a začal vyprávět.
----------
„Dostal jsem ji od táty, když mi bylo patnáct ....... to bylo asi jediné v životě, kromě facek, co jsem od něj dostal,“ trpce se ušklíbl.
„Jezdili jsme po různých městech a několik dnů jsme se pokaždé zdrželi, táta vyjížděl za případy, Sam se po škole na motelu učil a já ......nikdy jsem učení moc nedal, to už víš .....“ Jo se usmála, po tom nenadálém odhalení jeho inteligence si ho nedokázala představit, jak „šprtá“, přisedla si k němu z pravé strany, „...... a pokud mě táta nevzal s sebou na lov, coural jsem po městě,“ polohlasem pokračoval Dean.
„Tak mě uchvátil jeden pouliční hráč na kytaru, vydržel bych poslouchat a dívat se na jeho prsty snad celou noc. Asi to na mě bylo i dost vidět a prý jestli to nechci zkusit ...... překvapilo ho, jak snadno mi to šlo. A podobné to bylo na další „štaci“, každý kytarista znal nějaký jiný „fígl“ a zakrátko jsem uměl hrát jako nějaký virtuós,“ lehce se usmál Dean.
„S tím, jak trávím odpoledne, jsem se svěřil, pod pohrůžkou rozbití huby, jen Samovi ...... se stejně divím, že už to tuhle při tom „dni pravdy“ nevykecal,“ Dean se zašklebil, když si na to vzpomněl, „a dost mě proto překvapil ten tátův dárek ...... asi ho k tomu Sam přemluvil ..... ale musím uznat, že mile,“ odmlčel se, přejel pravou rukou po kytaře.
„Vidím to, jako dnes,“ Dean se zahleděl kamsi do neurčita, „táta si totiž myslel, že ji budu mít jen na parádu a trochu naštvaně i utrousil, že bude zabírat místo v Impale potřebnějším
věcem a brnkat si na ni můžu jen když on bude pryč. Ale změnil názor, když uslyšel to moje „brnkání“. Bral mě na různá setkání lovců ..... oni se bavili, chlastali a já ....... já jsem jim hrál a zpíval .... jako idiot,“ Dean přivřel oči, zakroutil hlavou sám nad sebou a smutně pokračoval.
„Tehdy jsem také poprvé ochutnal whisky ..... né, že bych sám,“ začal se hned před Jo obhajovat, „ale tátovi opilí kamarádi mě nutili a když i táta, skoro mi to poručil ...... jeho jsem se ani tak nebál ......i když pokaždé si mou poslušnost vynutil fackami ..... ale toho, aby na ty takzvané večírky netahal i Sammyho. Tak jsem mlčel, hrál, zpíval a začal chlastat taky.... bože, jak mě bylo zle!!! Vyděšený Sam si myslel, že snad umírám, ale tátova obvyklá odpověď – je nemocný, dnes nepůjde do školy,“v Deanově hlasu byla trpkost, „pravdu se, pokud vím, Sam nikdy nedozvěděl .... spolu jsme o tom nemluvili .....táta – to pochybuji a Bobby?? Né, ten by nikdy v jeho očích tátu neshodil.“Dean cítil, jak Jo vzrušeně oddechuje,v očích se jí leskly slzy.
„A tak jsem si pomalu zvykal a asi bych špatně dopadl, nebýt Bobbyho .....řekl tátovi, „ten kluk má nadání, měl by jít na školu“ ...... hned byl „oheň na střeše“, pohádali se a když Bobby zjistil, co místo spaní po nocích dělám, rozzuřil se ...... s tátou měl tehdy velmi dlouhou a hlasitou řeč,“ Dean se pousmál, když si to znovu představil, „no a od té doby na mě táta nesáhnul, kytara visí tady a hrál jsem na ni jen, když jsem sám chtěl a měl jsem náladu, nikdo mě nenutil.“
Jo mlčky poslouchala a vůbec nevěděla, jak se najednou ocitla také na posteli z druhé strany a opírala se zády o Deana, hlavu položenou na jeho rameni, ani jemu to nebylo nepříjemné, právě naopak.
Ozvaly se první nesmělé akordy: „Ne, to nejde, je to falešný ...... úplně mě to tahá za uši,“ zlobil se Dean sám na sebe.
„Nechci dělat chytrou, ale dlouho jsi nehrál, nechtělo by to naladit .....??“ nesměle špitla Jo.
„Myslíš, že to pomůže??“ nevěřícně Dean, ale zkusil to ..... následovaly další akordy.
„O moc lepší to není, chyba bude asi někde jinde,“ a s povzdechem se podíval na levou ruku.
„Nevzdávej to ...... prosím.....,“ zašeptala Jo. Dean se snažil, ale ty dva prsty mu chyběly.
„Kdybych byl levák, bylo by po problému ...... no proč vlastně né,“ a přehodil si kytaru na druhou stranu ..... už to nebyly jen akordy, ale tichá melodie ..... při každém falešném tónu syknul ..... on to poznal. Podle Jo to nemělo chybu, pro ni to byla „rajská hudba“ a ještě více se k němu přitiskla. A když Dean přidal svůj hluboký hlas ...... krásně se nesl potemnělým pokojem ..... Jo byla v „sedmém nebi“..... bože, jak nádherně zpívaI!!!
I Deanovi samotnému připadalo, že přes ten svůj zpěv už tak neslyší ty falešné tóny a těšilo ho, že přišel na to, jak znovu hrát na kytaru ..... při troše dobré vůle a tréninku veškeré chyby odstraní ...... a hlavně, že se to líbí Jo. V půlce písničky naráz přestal ..... a pokračoval v tom odhalování nepříjemných vzpomínek ze své minulosti.
----------
„Nikdy jsem se ve škole moc nesnažil, dělal jsem i chválně chyby, Sam se nad mými výsledky pozastavoval, on to dobře věděl, jak na tom jsem, ale uprosil jsem ho, aby mlčel,“ pousmál se Dean, „no, někdy jsem musel přitvrdit a jestli „cekne“, rozbiju mu hubu ...... nechápal to a dodnes nepochopil, proč jsem ze sebe dělal takového vola. Táta mi to často předhazoval, „podívej se na svého bratra“ ..... tak moc jsem mu chtěl říct pravdu, ale vždy jsem tu hořkost skousnul. No a pak jsem udělal tu blbost s maturitou,“ Dean se trpce usmál.
„Tak hrdě jsem nesl to vysvědčení, myslel jsem, že ho potěší, že i jeho druhý syn na to má a není takový křupan, jak si myslel a on .....“ Dean se odmlčel, bolestně přivřel oči, „ .....on mi jednu vrazil, druhou ránu jsem zachytil, „tohle už víckrát nedělej,“ zařval jsem na něj,“ opět několik vteřin ticha, Jo se zatajeným dechem napjatě očekávala co se dělo dál.
„Nevím, co ho naštvalo víc, že jsem tu maturitu udělal za jeho zády, nebo, že jsem mu prakticky celý život v tomhle lhal ...... ne on byl naštvaný sám na sebe, zjistil, že mě vlastně vůbec neznal,“ Dean přivřel oči a čelem se opřel o krk kytary.
„Sam byl vždy jeho miláček, všechno mu toleroval, nechal ho studovat a ze mě udělal lovce,
aby se prý udržela rodinná tradice ...... k čertu s tou tradicí ...... nakonec jsou lovci z nás
obou, Samovy plány jsou v háji a ty moje ......ne, Sam má ještě naději, ale já ..... já už žádnou
nemám,“ Dean si potají setřel z tváře slzu (ještě, že bylo šero a Jo si ničeho nevšimla).
„Kdyby táta věděl, že má dva takové syny, nevím, jak by se rozhodl ...... všeho jsem se vzdal, kvůli Samovi, když jsem viděl, jak touží, dychtí po vzdělání,“ Dean znovu rozezvučel svými prsty struny kytary a začal zpívat, pro Jo neznámou písničku ..... ale ta slova!!!! Byla o dvou zamilovaných mladých lidech ..... a hlavně ten konec!!! Nebyl jako většina písní, které Jo znala ..... ty končily smrtí jednoho či druhého. Tato píseň měla HAPPY END.

Smutné , mne je Deana tak ľúto... Chcela by som vedieť, či aj Jeff Loomis mu nejaké tie triky ku gitare poskytol...(podľa mňa naj gitarista)...je ale smutné vidieť, akým bol John otcom, ono sme sa to dozvedeli už na začiatku seriálu, akým bol, ale znovu to čítať...

teda já nevím, co napsat - mě je Deana tak líto - a chudinka Jo a to ještě Dean odejde...... a jsem zvědavá jestli s ním Sam nakonec odejde nebo ne....takže rychle pokračuj na další části

A je tady další část, ve které se mezi Deanem a Jo stane něco, co navždy změní jejich životy.
Snad si to budete užívat stejně jako já při psaní.

JMMM (jen na okraj a pro zasmání): Když jednou Dean seděl před motelem a "brnkal" si na kytaru, šel kolem Carlos Santana, zalíbilo se mu jeho hraní a také ho něčemu přiučil.
Ze všech mistrů kytary, od kterých Dean něco pochytil, mě napadl právě tady ten.



Píseň dozněla. Jo objala Deana zezadu lehce kolem krku .....neodolala a políbíla ho na pravou skráň s bílými vlasy a pak zůstala tváří přitisknutou na jeho. Ani jeden téměř nedýchal a v tom tichu slyšeli navzájem hlasitý tlukot svých srdcí. V ten okamžik se v Deanovi něco zlomilo, vzepřelo .....„kašlu na všechny předsudky, pravidla, hloupé sliby a dohody, zásady,“ proletělo mu myslí. Odložil kytaru na postel, otočil se k Jo, vzal její obličej do svých dlaní a s obavou (měl strach, že mu jednu vrazí) ji úplně lehounce políbil ..... nebránila se, její rty dychtily po dalším polibku. Dean se nenechal pobízet ..... polibek byl dlouhý a oboustranně vášnivý .... prsty jí sjížděl po krku níž a níž ...... Jo se najednou od něho odtáhla.
„Počkej,“ zašeptala.
„Tak už je to tady, tak dlouho jsem se od ní odvracel, až mě kopla do prdele, ale dobře ti tak ..... blbče,“ pomyslel si Dean a povzdechl si.
„Jen zamknu ..... blázínku,“ usmála se Jo, vytušila jeho zklamání.
Ve vteřině byla zase u něj na posteli ..... právě odhazoval košili. Jo se k Deanovi přitulila ..... tak dlouho na tento okamžik čekala, byla nesmírně šťastná, také „kašlala“ na celý svět, za žádnou cenu si už svou lásku nenechá nikým vzít.
Dean ji znovu líbal ..... do vlasů, na ústa, na krk ...... začala se ošívat.
„Co je?“ šeptem Dean, ale nepřestával.
„To lechtá,“ hihňala se Jo, po těle jí naskakovala husí kůže .....ale bylo to příjemné mrazení.
Vůbec přes to svoje rozechvění necítila, jak jí svými jemnými prsty rozepíná halenku ..... ta byla ostatně v dalším okamžiku dole ...... a odhalila tak její pevná ňadra uzavřená už jen ve velice decentní podprsence, ze které Dean obratně ty svůdné vnady osvobodil.
Jo nezůstala Deanovi nic dlužná, zajela mu rukama pod tričko a vyhrnovala ho nahoru, jen zvednul ruce a nechal si ho stáhnout. Lehce mu zaryla svoje prsty do širokých ramenou, přešla na vypracovanou hruď, přejížděla po jeho tetování až na vystouplé žebro a velice opatrně přitiskla na to místo svoje rty ...... naprosto jasně cítila, jak Deanovi silně buší srdce.
Přitisknuti jeden na druhého svými napůl nahými těly a za neustálých Deanových polibků, které už rozšířil od krku trochu níže, se velice volně pokládali na postel ..... kytara zaúpěla .... oba vyskočili, začali se smát. Dean omluvně přejel rukou po kytaře a položil ji na zem. Ještě si sundal přívěšek a dal ho na stolek se slovy.
„Promiň Sammy, ale tohle je příliš osobní, ty tady tentokrát nemáš místo,“ a dál se věnoval tomu nádhernému tělu vedle sebe.
Jo nejprve ta jeho slova nechápala, ale pak jí to došlo ..... ten amulet dostal Dean od Sama když byli dětmi a nikdy ho dobrovolně nesundával. Musela se usmát tomu jeho přirovnání, mít na krku amulet bylo stejné jako mít na „krku“ bratra. Vlastně to byla pravda, měl Sama na „krku“ celý život, ale jako přítěž to v žádném případě nebral.
Ještě chvíli oba setrvali v poloze „tělo na tělo“ ..... Dean stále ujišťoval Jo, že teď už má důvod zůstat a neodjet. A potom Dean ..... ne on nešel „rovnou na věc“, v tomto směru nebyl žádný hulvát. Rukama sjel Jo k úzkému pasu na boky a pomalu jí rozepínal rifle. Také Jo mu oplatila podobně .....po jeho svalnatých zádech přejela dolu a svými štíhlými prsty zajela za zadní pásek riflí a pak .....................
Pouze čtyři stěny pokoje mohly v němém úžasu stydlivě vypovídat, co se dělo mezi slastnými
vzdechy a slůvkami MILUJI TĚ !!!!!

Mezitím dole
Jen co Jo odešla do podroví a dlouho se nevracela, neušlo Bobbymu, že Ellen se nevraživě dívá také tím směrem a bylo na ní vidět, že má takové nutkání vyběhnout schody. Trochu se uklidnila, když se ozvaly první tóny. Sam zabrán do počítače okolí moc nevnímal, až když Dean začal zpívat, zvednul hlavu, usmál se a zaposlouchal ...... zase to byl jeho bratr, jako za starých časů, kdy hrával jen pro svoje potěšení a vděčné publikum – Bobbyho a Sama.
Při další Deanově odmlce byl Bobby „nastartovaný“ a přichystaný zastavit Ellen, ale vzápětí se z podkroví nesla ta milostná píseň v Deanově podání. A pak zase ticho ...... a dosti dlouhé.
Ellen už šlehaly z očí blesky a jen Bobbyho mrazivý pohled ji držel zpátky. Najednou přece vykročila ke schodišti, Bobby vyskočil a chytil ji za rameno.
„Prosím tě, co to děláš???? Nech je být!!! Nejsou to děti ..... oba dobře vědí, do čeho jdou.“
To už i Sam zbystřil pozornost a také nechápal Ellenino jednání. Konečně se Deanovi v té jeho hlavě „rozbřesklo“ a s Jo našli společnou řeč ...... byl tomu nesmírně rád. Už ho unavovalo, dívat se na ty jejich utrápené obličeje. Plně souhlasil s Bobbym ..... je to pouze jejich věc.
„A jak vůbec víte, co tam dělají? ...... třeba si jen povídají,“ nesměle se vmísil Sam do hovoru, myslel si, že tímto situaci trochu odlehčí. Bobby sice souhlasně zamručel, ale u Ellen si to ještě více „rozlil“ ...... prudce se na Sama otočila a probodávala ho zlostnýma očima.
---------

Jančo já nevím, co jiného napsat než: aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaccccccccccccchhhhhhhhhhhhh

Konečneeeeeeeeeeeeeeee . Tak skvelá časť hneď na Nový rok, pekný darček, janča , ale závidím tej Jo, zaslúži si to, ale napriek tomu tak trochu závidím .

He a Santana, jasné, tiež perfektný, ale Dean bude namiesto Maria spievať Jooooo.

Díky, díky, díky moc za ohlasy. Jsem ráda, že se to líbilo a všichni těm dvěma jejich štěstí přejete (když se tedy konečně Dean odhodlal k nějakému kroku).
Již jednou jsem "nakousla", když někdo odhalí svoje city naplno, je to dobře nebo špatně??? Takže ...... pokud jste dočetli do konce toto pokráčko, asi je jasné, že ...... ale to se dozvíte příště.