Proč právě já?

A je tady další část, kde se dozvíme, jaký dopad bude mít to, co udělali ty naše dvě "hrdličky".
Takže vzhůru do čtení, snad nebudete příliš zklamáni.


Z podkroví se ozvaly kroky, po schodišti scházeli dolu ruku v ruce Dean s Jo, v jejich tvářích neskrývaná radost, štěstí ..... zkrátka jako sluníčka. Jo se chtěla z jeho dlaně vymanit, ale Dean ji ještě pevněji stisknul, nehodlal se už skrývat ..... proč taky!!! Došli až ke stolu. Sam v duchu sdílel radost se svým bratrem a bylo to na něm i znát. Bobby také, ale neměl z toho dobrý pocit ..... cítil blížící se pohromu ..... a měl pravdu.
Než stačil kdokoliv co říct a zasáhnout, Ellen bez jakéhokoliv náznaku či jediného slůvka varování přiskočila k těm dvěma a Deanovi jednu pořádnou vrazila. Všichni zůstali jako opaření, Jo tiše vyjekla. Ať už čekali cokoliv .....spílání, výčitky, možná i nadávky, tohle tedy ne a nejméně to čekal právě ten inzultovaný. Překvapeně zamrkal svýma smaragdovýma očima, chytil se za tvář.
„Proč??? Za co??“ odvážil se nesměle zeptat.
Místo odpovědi se Ellen napřáhla ke druhé ráně ......ta již nedopadla ......Dean jí ruku zachytil, přiblížil se k Ellenině tváři a zblízka jí zasyčel do obličeje.
„Tohle už podruhé nedělej!!!! Rozumíš!!! Nebo se zapomenu!!! ......Kdybys nebyla její matka, tak ......,“ přimhouřil oči, „a já blázen si myslel, že budeš i mojí, že budeme rodina,“ trpce se usmál a pokračoval dál zvýšeným hlasem, který každou slabikou nabíral na intenzitě.
„Nejsem pro ni dost dobrý?? Jsem snad prašivý??“.... nic, jen hrobové ticho, rušené vzlyky Jo. „Nebo čekáš pohádkového prince??“ Ellen sklopila oči ....přes rty jí ale nepřešlo ani písmeno.
„Tak o co jde? O tu blbou apokalypsu?? O ten můj ještě blbější úkol?? Ten je v nedohlednu! A nikdo neví, jak to dopadne,“ Dean se tak „rozohnil“, téměř řval, v obličeji rudý od zlosti ..... nikdo se ho nesnažil zarazit.
Sam beze slova zíral na bratra. On takový „kliďas“ .... pěkně ho to rozhodilo .....jeho právě znovu probuzené city dostaly krutou ránu (a nebyla to fyzická bolest v podobě té facky), ale ranilo ho to uvnitř, někde hodně hluboko a tím hůř, že to bylo od člověka jemu tak blízkému a naprosto bezdůvodně. Samovi se vybavila ta facka od Ellen tehdy na podzim – ta byla na místě. Kdyby do toho Deana nezatáhnul, kdyby do toho baráku nelezli, kdyby, kdyby ..... teď už bylo pozdě „bycha honit“ ..... znovu si uvědomil, že to byl vlastně on sám, kdo tu osudnou noc odstartoval následující řetězec událostí ...... málem zničil život svému bratru a teď se těm dvěma hroutí právě začínající vztah jako „domeček z karet“. Ne, to přece není možné!!! Musí se to nějak napravit!! Ale jak?? Nic ho nenapadlo, jen si rezignovaně povzdechl a prudce zaklapl počítač, už nebyl schopen soustředit se na obrazovku ..... to co se právě dělo kolem něj, předčilo veškeré události, které ještě před chvílí pečlivě zkoumal na Internetu. V této chvíli nebylo nic přednějšího, než osud jeho bratra ...... i jeho osobně se to dotýkalo.
A Jo, které tekly po tvářích proudy slz a nemohla je zastavit, tomu ještě nasadila „korunu“, otočila uslzenou tvář k Ellen.
„Všechno ...... všechno jsi zkazila,“ Jo se zalykala slzami, „nenávidím tě .... nenávidím .......“
„Ne, ne, to neříkej, to nesmíš říkat,“ Dean (už zase našel svůj klid) jí dal prst na rty, „je to tvoje matka. Já jsem si s tátou také někdy nerozumněl, v ledasčem jsme se neshodli, ale něco takového by mi nikdy na mysl nepřišlo,“ pološeptem, ale v tom tichu (kdy by bylo slyšet i špendlík spadnout) to bylo hlasité až až. Vzal Jo za bradu, druhou rukou jí setřel slzy, usmál se na ni a letmo políbil, přitom po očku pozoroval Ellen, aby po něm zase nevystartovala, ale ta stála jako „přibitá“, bledá ..... i jí se již v očích leskly slzy.
Bobby smířený s tím, že bude mezi těmi dvěma dělat v příštích minutách a dnech rozhodčího jako v ringu ..... ale Dean tomu udělal nečekaný konec. Přelétl očima všechny přítomné u Jo se několik vteřin zastavil. Pak vzal svoji koženou bundu, ze skříňky pod ní vyjmul batoh a vykročil ke dveřím.
(Pozn. autora: Hoši měli nejnutnější věci sbalené v batohu, jak říkali - pro případ pohotovosti. Stejně jako zbraně – vždy si brali k sobě jednu nebo dvě na případnou obranu, ale spíše už jen tak ze zvyku - ostatní byly uzamčené v kufru Impaly, která byla spolehlivější než trezor).
Hlavou pokývnul směrem k Samovi: „Jdeš se mnou?“
Zaskočil ho. Pravda, on s odchodem počítal, ale chtěl to nejdříve probrat (i s Alex), v klidu o tom popřemýšlet ..... a ne tak náhle, překotně!!! Jen na Deana upřel nerozhodné čokoládové oči a mlčel.
Dean se zašklebil, „no jasně, co jiného jsem mohl čekat,“ pomyslel si a prošel dveřmi ven.
---------

nééééé tak už je to tady - on odchází teda on nemůže být ani chviličku šťastný....a pak Samova nerozhodnost.....mě je ho tak líto
a Ellen se její reakci nedivím, prostě reagovala jako každá máma - jenom jí nedošlo, co tím může způsobit a věřím, že toho bude litovat.....

Jančo rychle pokračuj v psaní, protože jsem hrozně moc zvědavá, co bude následovat

Nemix: Ano, ano - nyní dojde k tomu již dlouho avizovanému Deanově odchodu.
A máš pravdu, Ellen si to uvědomila a bude toho litovat - možná už pozdě, kdoví.
Jak mě se tato část strašně psala - s takovou lítostí.
A samozřejmě díky, díky za komentář.


To byla tedy situace, jako vystřižená ze špatného filmu.
Jo s pláčem odběhla do svého pokoje. Ellen stála pořád jako zařezaná, Bobby se konečně vzpamatoval, pustil se do ní a pěkně zostra, žádné „servítky“ si nebral.
„Tak konečně se ti to podařilo??? O tohle ti celou dobu šlo?? Rozdělit ty dva??“ Ellen nepřítomným pohledem nesouhlasně zavrtěla hlavou a Bobby zvýšeným hlasem pokračoval.
„Neříkal jsem ti to již jednou, nech to být, je to jejich život, ale ty nééé ....... musíš se do toho plést a vidíš, co jsi způsobila???.......Tvoje dcera tě nenávidí, Dean asi taky i když tvrdí, že by to nikdy nevyslovil,“ jeho slova na ni dopadala jako bič a jakoby se probrala z těžkého snu a uvědomila si důsledek svého emotivního jednání.
Sam „čuměl“ na Bobbyho, vůbec by něco takového do něho neřekl a ten jak byl v ráži, nespokojil se s dosavadními výčitkami a spustil další.
„Proč Jo tak urputně před ním bráníš??? I kdyby spolu byli jen krátce .... budou to pro ně ty nejkrásnější chvíle života, tak jim je neber!!!!“
„Mě to tak mrzí Bobby .....vůbec nevím, co se to mnou najednou stalo,“ Ellen padla Bobbymu s pláčem kolem krku, „najednou jsem si představila ty historky, které o Deanovi kolují, jaký byl děvkař ......tak to ve mně naráz vybuchlo, nemohla jsem to zastavit ..... co mám dělat??“
Bobbyho už přešel první nával zlosti a mírnějším hlasem: „Tak tohle si o něm myslíš? Že Jo opustí? No, teď už asi ano ..... a čí to bude vina?? Tvoje, jenom tvoje!!“ Bobby zase zvýšil intonaci hlasu, Ellen byla blízko zhroucení.
„A docela správně jsi řekla BYL DĚVKAŘ. Od té doby, co má ten úkol, se změnil. Jasně ...... podíval se za pěknou holkou, hodil s ní řeč a to bylo tak všechno ....... že Same?“ ten si právě oblékal bundu .....přikývnul a vyběhl za bratrem, zaslechl již jen útržky končícího rozhovoru.
„.....a když mu před třemi měsíci do života vstoupila Jo ..... změnil se ještě více. Víš, já ho chápu ..... nechtěl ji citově ranit, jí by ani slovíčkem neublížil. Ale ty teď pochop také ty dva .... není to žádné náhlé milostné vzplanutí, které rychle pohasne, tohle je něco jiného, mnohem hlubšího ..... jen doufám, že jsi to úplně nezničila, “ Bobby s povzdechem přitisknul Ellen k sobě. A to netušil jak je blízko pravdy ...... že ta jiskřička, která mezi těmi dvěma přeskočila při jejich prvním setkání, byla již tehdy oboustranná ..... doutnala víc a víc, až se rozhořela v neuhasitelný plamen.
„No, nevím, jak to chceš napravit ..... co se jednou řekne a udělá, zpět se nevezme ...... teď je
každá rada drahá,“ Bobby z toho byl stejně nešťastný jako ona ..... možná i víc.
---------
Dean právě zavíral kufr Impaly (asi kontroloval zbraně).
„Deane!!! Deane!! ...... počkej přece ...... sakra!!“ Sam rychlým krokem došel k autu.
„Rozmyslel sis to?“ se slabou nadějí v hlase Dean, „asi ne,“ konstatoval suše .....bratrovy ruce zely prázdnotou, „......tak co mi chceš?? ...... hovoř!!“ a opřel se sepjatýma rukama o kapotu.
„Co blbneš, vole ...... Ellen to tak nemyslela, nějak se to vysvětlí, urovná ..... teď chceš odjet, právě teď??? A co naše práce??“
Dean nic neříkal, chvíli se na Sama díval, přemýšlel, co říct.
„Tak podívej se Sammy. Možná to Ellen přehnala ..... mě taky ujely nervy ..... přiznávám.“
„A chceš slyšet pravdu?“ Sam překotně přitakal, „ještě před pěti minutami jsem chtěl zůstat, opravdu .... a tohle .....,“ rukou udělal Dean takové rozmáchlé gesto, „..... mohla být naše základna, odtud jsme mohli vyjíždět za případy a mít se pokaždé kam vracet ..... vědět, že na nás někdo čeká ......,“ Dean to říkal stále smutnějším a nešťastnějším hlasem, „..... ne jako doposud, stále tuláci bez domova ...... už jsem měl všechno promyšlené .....“
„No super, tak v čem je problém?“ nedočkavě Sam, ani nenechal bratra domluvit.
„To je teď už jedno, mám toho dost ..... i kdybych se měl po čtyřech odplazit .... do tohohle domu,“a Dean prstem ukázal tím směrem, „už ani nepáchnu, kapišto!!!“
Sam na něho hleděl, bratrův ledový klid ho začínal vytáčet: „Kam chceš jít??? A co Jo?!!!“ vyvřísknul téměř hystericky.
„Vidíš, děláš přesně to samé co Ellen ..... strkáš nos do něčeho, po čem ti je úplný hovno ..... o nás dva se nestarej a o mně už vůbec ne,“ Dean se ušklíbl, otevíral dveře Impaly, zarazil se.
„Víš bráško, chtěl jsem odejít už dávno, ale pokaždé mi do toho něco vlezlo - zranění, nemoc, ale svoje předsevzetí jsem nakonec, ač velice nerad, splnil,“ Sam nechápavě zakroutil hlavou a Dean s mírným úsměvem dodal, „co jsem říkal před dvěma dny?? ..... že odejdu ......no a co dělám?? .....odcházím.“
V té tmě neviděl zvláštní záblesky v Samových očích a jak byl zaměstnán vlastním osudem,ani si nevšimnul předešlé změny bratrova hlasu, jinak by nepokračoval stejným stylem a tónem.
„Á propos, naše práce. Až budeš něco mít, zavolej .....moje číslo znáš, dáme si pak někde sraz ..... nebo se ti sám ozvu .... tady už mě nikdo neuvidí ..... a málem bych zapomněl to hlavní,“ z kapsy vytáhnul několik kreditek, „jak s nimi máš zacházet, to už jsem tě naučil,“ a s těmi slovy nasedl do auta a prudce vystartoval.
To už bylo na Sama příliš, poslední Deanova slova mu zněla v uších jako ozvěna, rozběhl se za mizející Impalou (respektive světly), rozhodil vztekle rukama.
„Tak si jeď ..... jeď si třeba do prdele ..... ty .....ty blbče ...... neskutečný debile,“ Samovi od zlosti až přeskakoval hlas, zaskřípal zubama ..... chytil se oběma rukama za spánky, cítil svůj zrychlený puls ..... pod vlivem předešlých událostí začínalo vyplouvat na povrch opět to jeho skryté zlo. Ne, ne ..... to nesmí dopustit, jediný člověk, který ho dokáže včas zastavit, je pryč ...... mohlo by to špatně dopadnout. Rychle nahrábnul rukama zbytky sněhu (třebas i špinavého) a přetřel si obličej ......ulevilo se mu ..... začal bezcílně bloumat po vrakovišti, pomalu se zklidňoval a přitom nahlas přemýšlel.
„K čertu ...... Dean je pryč ......ale je fakt dobrej, co si jednou vezme do hlavy, to splní, ať ho to stojí cokoliv. To já bych nedokázal, opustit svoje blízké, Alex ....,“ zasněně Sam, „musím si s tím cvokem promluvit a když to nepůjde po dobrým ..... přitáhnu ho zpět třeba za vlasy,“ pronesl s odhodláním ve tváři a vzápětí se zamyslel sám nad sebou.
„A já jsem za celou dobu nenašel příhodnou chvilku (nechtěl si přiznat – odvahu) abych se mu „vyzpovídal“ a to jsem si dal také předsevzetí, že hned po vánocích ..... pořád jsem to jen oddaloval, oddaloval ...... no, zase mně to vyšlo,“ zašklebil se a vykročil směrem k domu.

och...fuuuuuuuuuuuuha :/ tii si ale nadelili

Ettie: Jeden to začal a podnítil tu podrážděnost v ostatních - zkrátka jako lavina.
Vypadá to, že mezi sebou (někteří) nepromluví do smrti ani slovo, nebo alespoň budou jejich vztahy pěkně napjaté.
A díky za komentář.
Pro všechny čtenáře: Neklesejte na mysli, již pracuji na pokračování a budu se snažit dát to vše do pořádku. Zvláště ty dva zamilované, to jim přece nemůžu udělat.

Jančo super pokračování.....a já bych je klidně nechala psychicky trpět....vždyť to vlastně k Deanovi tak nějak patří.....ale nechám to na tobě....romantika je taky v pohodě....

Pridávam sa k ováciám. Skvelé pokračovanie, ale ja som aj rada, že už odišiel. Jasné, že Jo a Dean, to je párik, ktorý nesmie zaniknúť, ale na druhej strane sa už teším na nejaký nový prípad, ktorý Janča vymyslí, tak do toho .

Mockrát děkuji za komentáře.
Akce bude nebojte, oba bratři se zapotí, však zaháleli dost dlouho.
Už mám nějaké nápady, jen je hodit na papír.

Taaaaaaaaaaakže. Prečítal som si toto úžasné dielo zase odznova a musím povedať, že sa mi to sakramentsky páči.
Janča dole klobúk je to jednoducho úžasné. Tie opisy a vôbec celý príbeh.

Cez začiatok sa mi išlo trošku pomalšie ale potom sa do toho pustil a behalo to ako po masle. Jeden riadok za druhým. Musím povedať, že som čítal už veľa poviedok s tematikou Supernaturalu ale ani v jednej som ešte nevidel deana tak umučeného (aj keď som mu aj ja dal zabrať), ale toto bolo asi oproti tomu nič. Jednoducho super. A samozrejme Jo. Tak s tou sa mi to v tomto podaní aj zapáčilo, aj keď si tých dvoch predstaviť ani nejako neviem

A samozrejme to, že sa to nehralo celé na "bojisku" ale u Bobbyho doma. A Ellen a všetko okolo. To sa mi akurát na konci páčili ako udrel Deana. Nevadí, facka sa zahojí. Normálne som mal vtedy liek na asi hocičo. Torturing for ever.

No a samozrejme sme si v tejto poviedke užili a dúfam, že ešte aj užijeme, lebo je to jednoducho super.

Mne sa tiež páči Alex a Tom. Proste bez nich by som si to ani nevedel predstaviť.

takže suma sumárum je to super poviedka s dostatočným množstvom torturingu a dúfam, že toho Jaspera už konečne raz dostanú ale dúfam, že aj on dá zabrať Deanovi a Samovi. Ale musí skapať. Jednoducho poklona ti patrí na 1000000 percent.

str8tking: Díky za takový krásný komentář. Strašně mě to potěšilo.
A pro všechny čtenáře - máme tady další část. Je to začátek prvního případu našich bratrů po třech měsících. Vzhůru do čtení.

Následující dny
Protože Sam měl několik případů vybraných a nechtěl už dál nečinně sedět „na prdeli“, držel se Deanových slov ...... neotálel a hned druhý den po tom nešťastném „incidentu“ mu zavolal a domluvili si setkání na místě, které určil jeho bratr. Sam musel uznat, že to zase tak špatný nápad z Deanovy strany nebyl. Svojí účastí na lovu uspokojí jak Deana tak i sebe a po akci návrat sem – domů, k Alex. Nebylo to bravurní řešení? Přece tu hlavu nemá jen na čepici!!
A s takovým nadšeným tónem, který nepřipouštěl žádné otázky a námitky, oznámil hned po obědě: „V pět odjíždím za Deanem, máme práci ...... půjčím si nějaký auťák Bobby, nechám ho pak u Alex.“
----------
Do páté hodiny zbývalo ještě dost času. Sam otevřel znovu počítač ve snaze získat doplňující informace k případům, ale nějak se nemohl soustředit. Bylo mu trochu divné, že Jo je tak v klidu, sice málomluvná (s mámou ještě nepronesla ani slovo), uplakaná nebyla, tvářila se neutrálně a překvapivě klidně. Čekal, že bude chtít poslat bratrovi nějaký vzkaz, dopis ..... možná nechtěla před Ellen ..... napadlo Sama, počkal tedy, až budou sami...... ale Jo nic, hleděla si dál úklidu v kuchyni a tak sám začal nenápadně rozhovor.....
„Ozval se ti Dean?“ Jo neurčitě pokrčila rameny, přes tvář se jí mihnul úsměv ..... to podnítilo Samovu ještě větší zvědavost, upřel na ni dychtivě oči.
Jo mu mlčky podala svůj mobil ..... na displeji byly samé vzkazy od Deana ...... vzkazy beze slov ...... jen smajlíci, sluníčka, kytičky a hlavně spousta srdíček.
„To je ale parchant,“ ujelo Samovi, usmál se, už pochopil, proč mu říkal, aby se o ně nestaral ..... měl to všechno opět promyšlené. Jak odtud odjížděl plný zloby ..... a že naštvaný byl!! ..... natolik ho Sam znal (to nehrál). Ale přes to všechno se Jo vzdát nemínil. Nával vzteku ho najisto přešel, jen co dojel na první křižovatku. A vrátit se? To né .....v tom mu bránila jeho hrdost ..... paličák, paličatej. Ellen by uvítala, kdyby se objevil ve dveřích a co teprve Jo!! Deanovi nikdy vztek dlouho nevydržel, zanadával si, opil se a byl klid ...... ale né, jen aby nezačal chlastat!!! Ne, ne, tentokrát má mnohem silnější prostředek na uklidnění ..... LÁSKU.
Zatím co Sam takto přemýšlel, ozval se zvuk přijaté zprávy, na displeji právě naskočila další řada srdíček, tvář Jo byla rozzářená a rudá jako ta sluníčka a srdíčka v jejím mobilu. Sam se znovu usmál a byl nesmírně zvědavý, jak dlouho těm dvěma vydrží vzájemné odloučení.
---------
„Tak co máš?“ vypálil Dean otázku místo pozdravu, hned jak Sam vlezl do Impaly.
„Ahoj by na úvod neškodilo, huba by ti snad neupadla,“ odsekl Sam.
„Když na tom tedy tak trváš .... nazdar bratře, ale objímat a líbat tě nebudu,“ zaujal Dean odmítavý postoj, ale hned navázal, „tak formality máme za sebou, kam pojedeme .... hovoř!“
Sam se zatvářil otráveně, už měl napůl zkaženou náladu, jestli bude takhle protivný a kecat po celou jejich akci, má se na co těšit. Zato Deanovi cukaly koutky úst smíchem, bavil se tím, jak Sam znejistěl, ale on si toho již také všimnul.
„Vole ...... řekl jsem ti už někdy, že jsi ten nejnemožnější člověk na světě???“
„Mockrát ...... dík za upřímnost,“ uchechtl se Dean, nastartoval Impalu, po očku se podíval na bratra, který nebyl schopen slova ..... vyprskl smíchy.
„No, tak Sammy, byla to jen sranda nééé!!“
----------
Do prvního případu (po té dlouhé odmlce) se oba bratři vrhli s velkým nadšením. Sam měl podrobnosti již vyhledané a jen je za jízdy Deanovi zopakoval.
„V malém městečku, vzdáleném asi sto kilometrů, se z jednoho opuštěného domu již po léta ozývají podivné zvuky, podobné pláči, nářkům. To kvílení bylo tak nesnesitelné, že tam nikdy nikdo nevydržel déle než týden, nájemníci si podávali kliku. Lidé se pomalu začínali tomuto domu a místu vyhýbat velkým obloukem. A tak docela útulný rodinný domek, s pěknou zahrádkou, poslední roky jen chátral .....“
„ ...... a chátral ...... a chátral,“ skočil mu do řeči Dean.
„Deane!!“
„Co jé?? Si nemůžu ani trochu zabásnit?“
„To už tady jednou bylo. A když jsi naposledy takhle básnil ...... snad si pamatuješ, jak to dopadlo,“ smutně zahučel Sam.
„No jó ..... já vím,“ stačilo jen připomenout a hned ho rozbolelo koleno, jizva na ruce začala svědit, „promiň bráško,“ vyletělo mu zcela automaticky z pusy.
Sam se vůbec nepozastavoval nad tím, co Dean právě řekl. On sám tohle nikdy moc neuměl, slůvko promiň používal jen vyjímečně a ve vlastním osobním zájmu. Dean se omlouval pořád a za všechno i za to co neudělal a hlavně za někoho jiného. Naučil se to za celý uplynulý rok .... musel, když omlouval Samovo chování na veřejnosti a prostě mu to již zůstalo.
(Pozn. autora: Jen vzpomeňme, kolikrát to slovo již Dean použil nebo pouhým pohledem vyjádřil svoji omluvu a to ještě zdaleka nejsme na konci).
„Mohl bych to dočíst?!“ Dean přitakal, „......díky,“ zavrčel Sam napůl úst.
„Lidé věří, že je to duch nešťastné ženy, kterou začátkem sedmdesátých let minulého století v tomto domě utýral k smrti jeden válečný veterán.“
„Jedním slovem ...... strašidlo,“ začal se hihňat Dean.
„Proč ty musíš všechno zlehčovat!!“ povzdychl si Sam ..... Dean pokrčil rameny.
Na další „duchaplnou“ debatu již nebyl čas ..... právě dojeli na místo.
---------
Sotva se v městečku zmínili, kam mají namířeno ..... byli posláni za nějakým Terrym, ten prý toho ví nejvíc .... stejně se nikomu do řeči na tohle téma nechtělo, každý se jich hned stranil. Terryho našli docela snadno. Ten, když zjistil, že se nejedná o další kupce, ale o realitní makléře (tak se bratři představili), se dal ochotně do vyprávění.
„Max byl můj nejlepší kamarád už od dětství, všechno jsme plánovali a dělali společně, kam jeden, tam druhý, byli jsme jako bratři,“ Sam s Deanem se na sebe podívali, „i do Vietnamu jsme si slíbili, že pokud povolají jednoho, půjde i druhý. Pak nám vstoupila do života Kelly, byla nádherná, okouzlující, dokonalá. Dala přednost Maxovi, byla to láska na první pohled, ale na našem přátelství a slibu to nic nezměnilo, do džungle jsme odlétali ve stejný den. Tu poslední noc se Max a Kelly vzali, šel jsem jim za svědka.“
Terry rozevřel jednu knihu, byla v ní fotografie, na které se všichni tři šťastně usmívali. Dean obdivně hvízdnul, Sam ho tentokrát neokřikoval ...... Kelly byla opravdu krásná. Terry přejel lehce prsty po její tváři ..... zaklapl knihu.
„Ze začátku si neustále psali, ale pak dopisy z jeho strany řídly a řídly, dopisy od Kelly se hromadily neotevřené. I naše přátelství ochladlo, nemluvil, stranil se společnosti druhých .... změnil se, válka ho změnila.“
Dean pokýval souhlasně hlavou: „Jó, jó ..... každého změní něco jiného,“ a zadíval se takovým zasněným pohledem někam z okna. Sam po něm loupl očima (příliš vhodné přirovnání to tedy nebylo), Terry tu poznámku nechápal (ani nemohl) a pokračoval.
„Jeho propustili dřív a když jsem se vrátil i já, spěchal jsem za kamarádem ..... jako kdyby mi otevřel úplně cizí člověk. Sousedé mi řekli, že začal hrozně pít a Kelly drží uvnitř domu, nesmí sama ani na krok, pouze v jeho přítomnosti a určitě ji i bije, že je odtud slyšet často křik a pláč. Nevěřil jsem a opět navštívil jejich dům ...... zvěsti nelhaly ..... zhrozil jsem se, Kelly byla pohublá, bledá. Max si zkrátka na ní vybíjel svoji zlobu, nenávist, bolest, křivdu ....... nikdy se mi nesvěřil, co se mu v té džungli stalo, peklo si tam prožil každý z nás. Nebyl jedinou obětí, viděl jsem kamarády zbláznit se ..... ale tohle bylo něco jiného .... asi tady,“ Terry se prstem dotknul čela, „nějaký zkrat,“ zmlknul, hledal další vhodná slova.
Dean bolestně přivřel oči ..... připomněl mu tím jeho PEKLO ...... to pravé tam dole, všechna ta pozemská fyzická a duševní muka (obzvláště v posledních měsících) a to ještě není všem dnům konec ........ a nejhorší ho určitě čeká při posledním boji ...... rychle ty myšlenky zavrhl.
„Snažil jsem se Maxovi promluvit do duše, ale nebylo to nic platné, stejně jsem dál než na práh dveří nesměl a Kelly ...... ta si nikdy nestěžovala, stále omlouvala jeho chování a co víc ..... chránila ho. A pak .... asi nějakým zázrakem ..... Kelly otěhotněla. Byla nesmírně šťastná, doufala, že se Max změní, ale její utrpení pokračovalo ......potratila a pak to bylo ještě horší, vinil z toho pouze ji a z velké lásky až za hrob nezbylo naprosto nic,“ Terry zamáčknul slzu v oku ...... bratři to chápavě mlčky přešli.
„Sousedé si všimli, že po několik dnů neviděli Kelly ani u okna, zavolali místního šerifa, ten si tentokrát přivedl posily. Ano, nedivte se ....“ pohledy obou bratrů mluvily jasně, jim přišlo divné jít na jednoho chlapa v takové přesile.
„......šerif i sousedé to zkoušeli již vícekrát, ale Max byl vycvičený voják, hned střílel, když se cítil v ohrožení ..... všichni se ho báli, k domu se nikdo nepřibližoval, pokud nemusel,“ Terry se odmlčel, ztěžka polknul, zjevně teď přijde ta nejhorší část, na kterou nerad vzpomínal.
„Na posteli ležela Kelly .....mrtvá. Ten, který byl mým nejlepším kamarádem, takovým úžasným člověkem, ji utýral. V pitevní zprávě sice stálo, předávkování prášky. Nikdy se však neprokázalo, jestli ona sama raději ukončila svoje trápení nebo ji donutil Max, protože hned, jak šerif vrazil se svými lidmi dovnitř, se zastřelil.“
„To měl tedy štěstí, protože já bych ho pověsil za koule do průvanu,“ utrousil Dean.
„Deane!!!“ zasyčel Sam koutkem úst.
„No co, vždyť je to pravda,“ Dean pokrčil rameny a podíval se na bratra udivenýma zelenýma
očima. Terry se zašklebil a dokončil svůj smutný příběh.
„A od té doby duch nešťastné Kelly bloudí po domě, naříká, hledá vysvobození.
Mlčeli, každý si to v hlavě urovnával po svém, až Sam prolomil to ticho.
„Promiňte a vy sám jste nikdy nezkoušel nějakým způsobem osvobodit jejího ducha?? Byli jste přece dobří přátelé, její osud vám nebyl lhostejný.“
Terry viditelně znervózněl a oba si chvíli přeměřoval nejistým pohledem a pak se hrozivě postavil za stolem, bratři sebou trhli, odskočili o dobrý metr.
„Vysmíváte se mi, jako ostatně všichni zdejší lidé? Podle nich jsem jen starý blázen, který má ten dům za turistickou atrakci, zpestřenou tímhle ponurým vyprávěním!“
„Ne, probůh ...... my vám věříme,“ uklidňoval ho překotně Dean.
„Opravdu? Tak to jste asi jediní v tomhle městě,“ Terry si viditelně oddechl.
„Mohli bychom se už na ten dům „hrůzy“ podívat?“ vzápětí nedočkavě vyhrkl Dean ..... Sam protočil oči, dloubnul bratra lehce loktem do žeber a strkal ho ze dveří. Proto si ani nevšimli, že je Terry podezřívavě pozoruje ..... ale to již společně vyrazili k tomu neblaze proslulému domu.
---------

Ach ach sme sa dožili nového pokračka

No a musím povedať, že to bolo trošku nezvyčajné na celý ten príbeh. Už som si zvykol, že sa všetko odohráva v Bobbyho dome, ale neva, ja si to preordinujem, na opätovné lovenie, ale ja si myslím, že ty ešte Deana poriadne potrápiš, ba dokonca horšie ako si ho potrápila vtedy, keď zomrel aby premohli ducha. Len mu daj holka lebo Torturing!Dean je asi to nalepšie čítanie asi zo všetkých poviedok. A ty si ho poriadne potrápiš. No ale to samozrejme k tomu patrí.

Ale ten príbeh sa zase začína tak ako ten na začiatku, lebo si mysleli, že to len ach nejaký ten duch alebo čo a potom to ako skončilo. Dám hlavu na to, že buď tu alebo v najbližšej budúcnosti sa dožijeme niečoho nového. Samozrejme dean končí zase u Bobbyho a potom si všetko ešte raz priznajú s Jo. Ellen sa s tým zmiery a potom sa dočkáme svadby, ba dokonca dvoch.

A potom by som si vedel predstaviť novú poviedku ako Jo a Alex rodia a budú sa snažiť vychovať ich potomkov v čo najlepších no nepoviem, že lovcoc ale normálnymi ľuďmi. Ale nebude sa im to dariť a zostanú pri love. Úplne celá rodinka bude hunter family a budú si spolu žiť.

No ale to sú samozrejme len moje výmysly. A samozrejme si zaslúžiš poklonu za nové pokračko a len tak ďalej Janča.

Jančo: kluci opět v akci - to mi chybělo
ten detail, kdy Jo dostává od Deana smsky - to nemá chybu (až té holce závidím )
výborná část - fakt že jo ..... budu se těšit na pokračování (jenom nás dlouho nenapínej...)

Tak, tak, znovu na love, to sa mi páči . Som teda zvedavá, ako to napokon bolo s Kelly, lebo tak jednoduché určite nie .

Nemix: Také bych chtěla takové zprávy a zvláště od takového chlapa.
JMMM: Máš pravdu, s Kelly to bylo trochu jinak.
str8tking: To jsem právě chtěla, aby vypadli z Bobbyho domu (aspoň na chvíli), už jednou málem lehl popelem, tak ať hoši zase zničí něčí cizí dům.
A musím přiznat, že v něčem máš pravdu (je to místy dost předvídatelné), ale i tak, nech se překvapit.
Samozřejmě vám všem i ostatním čtenářům velký dík a tady máte další pokráčko.


„Zub času“ se na něm podepsal, ale jak řekl Dean, „stačí pár šikovných rukou a bude to domek jedna báseň,“ a docela vážně začal obcházet kolem, stále si povídal pro sebe, rozhazoval rukama, jakoby něco rozměřoval. Sama popouzelo jeho chování, dost dobře nechápal, co tím sleduje ...... on místo, aby se staral o případ, si tam už snad zřizuje hnízdečko pro sebe a Jo. Dvěma kroky ho dostihnul, chytil za loket a podrážděně syknul.
„Ty, Deane, jestli se tady chceš usadit, měli bychom nejprve ten dům vyčistit ..... nemyslíš??“
„Tak za prvé, kdo říká, že tady chci zakotvit? A za druhé, sám jsi mi říkal, abych nemyslel.“
Sam zalapal po dechu a zmohl se jen na: „Seš vůl .... a nechytej mě za slovo. Teď by se zrovna hodilo, kdybys zapojil svůj mozek ...... ten horní,“ stačil ještě jedovatě poznamenat.
„To právě dělám,“ jindy by ho ta bratrova poznámka pěkně „nakrkla“, ale on se opravdu v myšlenkách zabýval případem, možná proto, že byl první po tak dlouhé době, „víš Same, něco mně na tom příběhu nesedí, pojďme to probrat dovnitř. Koukám, že Terry nás už stejně opustil, bez .......“
„Takže té komedie můžeš klidně nechat ....... vypadá to, že tu realitku nám nesežral“, přerušil ho Sam.
„ ...... bez rozloučení, nějak nakvap,“ dořekl Dean, „i klíče mi nechal ...... no, alespoň se tam nemusíme vloupat,“ zakřenil se a už odemykal dveře, „říkám ti brácho, tady něco „smrdí“.
-----------
„Brrr .....tady je snad ještě větší zima, než venku,“ otřásl se Dean chladem (oba byli jen
v košili a saku) . Jak on tohle převlékání nesnášel, ale někdy pro věrohodnost a nenápadnost to bylo nezbytné ...... i když tentokrát, jak řekl Sam, asi nic platné.
„A co jsi čekal?? Praskající krb?? (i když dřeva tam bylo dost, stačilo jen škrtnout). Dům je prázdný asi hodně dlouho ...... podívej,“ Sam přejel prstem po jedné z nezakrytých polic plné prachu, „a kromě toho je konec ledna.“
„Trochu zatopit by neškodilo,“ mlel si Dean pořád svou, rozkročil se uprostřed místnosti s rukama v bok a zahalekal, „takhle se vítá návštěva???“ .... jeho hluboký hlas se rozléhal v ponurém domě a odrážel se ve stěnách jako ozvěna. Přistoupil ke krbu a podpálil dřevo v něm ...... až pak se dočkal odezvy, ale jen z bratrovy strany, který už byl mírně vytočen.
„Zmlkni!! Co to zase vyvádíš!! Takhle ducha Kelly spíš vyděsíš a ona uteče ..... před tebou ....... blbče,“ Samovi už viditelně docházela trpělivost.
„Vždyť já vím ......sranda nééé,“ uchechtl se Dean, strhnul bílé prostěradlo ze široké pohovky a protilehlého křesla ...... rozepnul si sako, povolil kravatu. Vedle sebe položil mobil, svoji vykládanou pistoli, zkontroloval zásobník a ....... pohodlně se rozvalil.
Uznal, že by toho měl opravdu nechat, aby místo jednoho případu neměl brzy dva .... k nehmotnému duchovi mu přibude až příliš hmotný a silný bratr. Na sucho polkl ..... jakoby ještě nyní cítil Samovy prsty na svém krku.
„Hlavně zase nechtěj lézt někam do výšek!! Nehodlám se tentokrát tvých horolezeckých výstupů zúčastnit,“ rýpnul si Dean na závěr. Sam nad ním zakroutil hlavou ...... že on musí mít pořád poslední slovo. Něco zahučel (asi vole), sednul do křesla proti němu a udělal prakticky to samé co on. Na opěradlo křesla položil mobil a překontroloval svoji pistoli. Jeden stříbro, druhý železo, tak to měli rozdělené, ale každý v jedné kapse sůl a ve druhé lahvičku se svěcenou vodou ..... a čekali.
----------
„Něco tady smrdí,“ opakoval už asi popáté Dean ..... Sam věděl, že něco na tom bude ..... on nikdy nic takového neříkal jen „do větru.“ Jak to vždy vypadalo, že jen lelkuje a nedává pozor, bylo to opravdu pouhé zdání ..... on pozoroval, všeho si všímal, všechno měl pečlivě zmapované, pamatoval si každou drobnost .....a už také začal nahlas se svými myšlenkovými pochody.
„Terry vyletěl jako „čertík z krabičky“, když jsi se zmínil, proč se nepokusil osvobodit jejího ducha ..... ani ti vlastně neodpověděl. Viděl jsi, jak se díval na tu fotku a pak ji pohladil, jako by byla živá??“
Sam přitakal i jemu to neušlo a dodal: „Také ji miloval a asi dost těžce nesl, že dala přednost jeho kámošovi.“
„A pak se dovídá a na vlastní oči přesvědčí, že ten kámoš jí ubližuje ..... té překrásné, křehké,
půvabné bytosti k sežrání ..... to já bych tak nenechal,“ rozhořčeně Dean. Sam se usmál.....co by asi řekla Jo, kdyby ho slyšela, jak se tady rozplývá nad nějakou cizí a ještě k tomu mrtvou ženskou ...... a aby si Dean nevyložil jeho úsměv nějak ve zlém, rychle bratra doplnil.
„Bydlí hned naproti, celá ta léta má dům na očích, jako na dlani,“ na vteřinu se odmlčel, ale hned zase pokračoval, „jak to říkal ..... ti střídající se nájemníci byli rodiny s dětmi, mladí manželé, zkrátka .......“
„ ....... šťastní lidé,“ dopověděl Dean.
„Správně!“
„A to Kelly nemohla snést, aby v místech, kde zažila tolik utrpení, bolesti, ponížení, se najednou ozýval veselý hovor, křik dětí .... vládla pohoda. Nic z toho neměla, všechno jí vzal ten vygumovaný, bezcitný parchant,“ Dean zlostí přimhouřil oči a zaskřípal zubama. Sam věřil, že kdyby ho měl po ruce ..... tu svou poznámku o pověšení za „něco“ by asi do písmene nesplnil, ale v „rukavičkách“ by s ním nezacházel ...... vybavil se mu tím další obraz.
„A jak se pomstychtivě zašklebil, když jsi říkal, že bys ho pověsil ..... no však víš, za co.“
Deanovi to vykouzlilo na tváři úsměv a přidal další kousek do skládanky.
„S tím kamarádstvím to už skřípalo na obou stranách a ne jak tvrdil Terry, že jen Max byl ten špatný .....ukazuje se, že ani on není takové neviňátko, jaké ze sebe dělá.“
A to bylo tak všechno, k čemu společným doplňováním dospěli, žádné řešení zatím nenalezli. Pouze, že Terryho verze, ta léty nacvičená řeč, má mezery ...... bylo jasné oběma.
Mlčeli ..... Sam s hlavou sklopenou, Dean s očima upřenýma na strop ..... najednou spustil.
„Ať mi nevykládá, že on je v pohodě ...... všechny, kdo prožili nějakou hrůzu, peklo ...... to poznamená, já to vím nejlíp,“ smutně Dean, „z Maxe se stal zamindrákovaný násilník a Terry je platonicky zamilovaný sobec do ducha ženy, kterou nemohl mít ..... která by nikdy Maxe neopustila a on to určitě věděl ...... byl to takový spletitý trojúhelník,“ povzdechl si.....Sam se až podivil, jak dramaticky to dokázal podat a jak tragicky se u toho tvářil. Opět několik vteřin mlčeli oba, až Sam prolomil to ticho.
„Ale ty jsi z toho nezmagořil, protože nikdo není takový jako ty .....,“
„??????“
„..... myslím silný jako ty ...... jsi jen smutný, hrozně smutný, potřebuješ znovu najít tu jiskru radosti, jen doufám, že ji neuhasíš tou svojí dotčenou hrdostí ....,“ Sam nedořekl, Deanovi právě přišla na mobil zpráva, pusa se mu roztáhla do úsměvu, okamžitě odpovídal.
„No, koukám, že v tomhle už pomoc nepotřebuješ,“ zašklebil se Sam ...... Dean překvapeně zazíral ..... jak on může vědět???
Sama docela pobavilo a potěšilo, že má také jednou nad svým bratrem navrch: „Co se tak divíš? Trochu tě už za ta léta znám,“ ještě chvíli ho nechal přemýšlet v nejistotě, pak to nevydržel a vyklopil to, „Jo se pochlubila.“
Dean chápavě přikývnul, znovu se rozvalil na pohovce, zavřel oči ..... na tváři se mu rozhostil takový blažený úsměv. Sam vzal také mobil a něco psal,určitě Alex (přece nezůstane pozadu).
----------
„Anebo je to úplně jinak,“ vyhrkl najednou Dean ...... zprudka se posadil.
„Jak jinak?“ Samovi se zdála tahle možnost naprosto věrohodná, copak připadala v úvahu ještě další? Jak znal svého bratra, tak asi ano ....ani nebyl překvapen, že se mu něco takového honí hlavou. Ano to byl celý on ...... zakousnutý, zapálený do případu .....zkrátka vyčerpat všechny možnosti, veškeré kombinace a Sam musel uznat, že většinou míval pravdu ..... byl vždy detailista ...... nechal ho proto, aby pokračoval.
„Chtěla pomoc. Ale jak mohla jako duch někoho vzít za ruku, něco říct????“ Dean se naráz dlaní udeřil do čela, „že mě to hned nenapadlo!! ..... snažila se upoutat pozornost na sebe nebo na něco, ale nikdo ji nechápal a všechno to naříkaní vypadalo, jako že chce každého vystrnadit,“ a Dean rozhořčený sám na sebe upřel zelené oči na bratra .... co on na to.
Sam si ty informace urovnával v hlavě, již se chystal k odpovědi ...... oheň v krbu vzplál novou silou, v místnosti se zatočil chladný proud vzduchu, přejel Deanovi po tváři a jakoby ho nabádal k následování. Bratři si toho zprvu nevšímali, byli na takové situace zvyklí, ale když se přidalo i to obávané kvílení .... což mimochodem vůbec strašidelné nebylo, ale znělo spíše jako prosba o pomoc ..... pak teprve zbystřili pozornost.
Dean se zvednul z pohovky a s pistolí v ruce následoval ten hlas, Sam ho jistil zezadu. Pomalu vystoupali po schodech do podkroví .... Dean našlapoval velice opatrně (není se co divit ...... nechtěl zase skončit někde v rozlámaných prknech a rozbitém skle), ale tentokrát nebyl důvod k obavám, nic nepraskalo ...... dům byl poměrně v dobrém stavu.
Ze všech stran na ně dýchal smutek a bolest ...... minuli ložnici ...... stanuli před nejzazším pokojem ...... dveře se s skřípotem samy otevřely ..... Dean se Samem vstoupili dovnitř.
----------

Jančo: to je opět super...já jsem fakt ráda, že zase na něčem pracují, akce mi chyběla - moc se těším, jak to bude dál....
líbí se mi, jak zdůrazňuješ inteligenci Deana...je to paráda

He, až teraz som si všimla, že bolo napísané pokračovanie . Nevadí, aspoň nebudem musieť tak dlho čakať na to ďalšie .

Musím uznať, že ten prípad sa mi páči, ideš na to pomaly a buduješ atmosféru, ale keď ja chceeeeeeeeeem vedieť, čo je ďalej .

Takže už po niekoľkýkrát palec hore a teším sa na ďalšie pokračovanie, kde sa už dúfam dozvieme, na čo chcela Kelly upozorniť .

Nemix, JMMM: Velký dík za komentáře. Přidávám další část, doufám, že se bude líbit.


Byl to dětský pokoj ...... postýlka, několik hraček, obrázkové knížky ...... vše vzorně uklizené, srovnané ......jen slabá vrstva prachu svědčila o tom, že lidská ruka se ani zde již dávno ničeho nedotkla.
V místnosti se zatočil ledový závan, provázený kvílením a plul po všech těch věcech, jakoby je hladil a hýčkal. V již i tak studené místnosti se vzduch ještě více ochladil ...... bratry zamrazilo ...... otřásli se, ale nechtěli ducha Kelly (bylo jasné, že to byla ona) vyrušit. Zády k sobě se tiše rozhlíželi po místnosti, napjatě čekali na nějaké znamení, bezdůvodně by je sem nepřivedla.
Sam najednou dloubnul bratra loktem a posunkem mu naznačil směr. Vír ledového vzduchu se točil nad těmi dětskými knihami ...... bratři pomalu přistoupili k řádce knížek. Dean prstem převracel jeden titul za druhým ...... oba nesouhlasně vrtěli hlavou až ........jedna kniha tam vyloženě nepatřila. Dean ji vyjmul .... byla malého formátu v odřených a pomačkaných deskách ...... otevřel ji ...... byl to deník. Chytrá skrýš, mezi pohádkami by ho nikdo nehledal. Nejraději by se do něho začetl hned, ale Sam, kterého už roztřásla zima, mu ho vzal z ruky, zaklapl a naznačil směr do přízemí ...... do tepla.
-----------
Deník byl naprosto obyčejný, takový jaký si vedou dívky ...... úspěchy a neúspěchy ve škole, hádka s rodiči, první lásky, zklamání......až poznala Maxe a Terryho, rychlá svatba, pak dlouhé měsíce, týdny a dny čekání. Dean (byl to on, kdo se ujal toho úkolu, Samovi se očividně do toho moc nechtělo) nehodlal číst nějaké intimní podrobnosti, nezajímaly ho, ale tušil, že někde rozuzlení najde, tak jen listoval a listoval. Připadalo mu, jakoby někdo nebo něco převracelo listy a pohánělo ho k většímu spěchu dál a dál ..... nechal se tedy tou neviditelnou silou vést ..... to Kelly byla tou pomocnicí, s příchodem bratrů jí konečně svitla naděje na vysvobození. A Dean ji nechtěl zklamat ...... věřil, že ten správný okamžik pozná.
„Bingo!!!“ vykřikl najednou ..... v určitém momentu a bylo to téměř až na konci deníku, se to samovolné obracení listů zastavilo. Vzal tužku a některé pasáže podtrhnul, zvýraznil ...... poté zvednul prst, aby upoutal bratrovu pozornost, ten si právě dočítal zprávu na mobilu.
Ve výsledku mu vyšlo něco takového.

Úryvky z deníku Kelly
Max se změnil, dost pije ..... hledá dopisy od Terryho .... nevím proč by mi měl Terry psát ..... nevěří mi, poprvé mě uhodil ..... nepouští mě z domu ...... nikdo nesmí dovnitř, ani Terry ...... sotva vyslovím jeho jméno, Max se hned rozzuří, opije a svoji zlost si bezdůvodně vybíjí na mě ..... často mívám hlad, špatně spím, bojím se.
Je opět takový, jako když jsme se poznali ….. takových dnů je pomálu ……. nosí mi kytky, je milý, něžný ...... jsem těhotná ..... tak moc se těším na dítě .....dnes jsem to řekla Maxovi, také zářil štěstím ..... zařizujeme dětský pokoj ..... nekřičí, nepije ..... přemlouvá mě, abychom odešli, daleko odtud a začali nový život ..... nechápu proč??!
Přišel Terry ..... pohádali se ..... Max na něho řval, vyhodil ho .....takoví to byli dobří přátelé, co se mezi nimi stalo?? ..... opět pije, je zlý …… mám strach, ne o sebe, ale o dítě.
Po týdnu v nemocnici jsem doma ......doktorovi jsem řekla, že se mi zatočila hlava, ale pravda je jiná ….. Max se hrozně opil, obvinil mě, že dítě není jeho, ale Terryho ...... strčil do mě ...... spadla jsem se schodů ..... potratila jsem.
Už nemohu dál …… všechno jsem ztratila ....... milovaného muže …… ani děti již nemůžu mít ..... můj život přestal mít smysl .....v nemocnici jsem sebrala nějaké léky .....sbohem má lásko.
---------
Tady deník končil, poslední stránka byla místy rozmazaná, asi od slz. Bratři mlčeli, co na to také říct. Tentokrát to byl Sam, kdo začal uvažovat nahlas.
„Je to smutný a přitom docela obyčejný příběh ze života, nic zvláštního ...... Kelly si vzala prášky, Max se zastřelil ..... tak proč bloudí po domě jen duch Kelly?? Má to nějaký háček.“
„No právě, když už tady straší Kelly, proč ne i Max? Oba odešli z tohoto světa dobrovolně, svojí rukou,“ rozvíjel dál bratrovu teorii Dean.
Sam souhlasně kýval hlavou a zase bylo ticho ...... jen oheň praskal v krbu.
„Nebo taky ne!“ Dean zvedl významně prst.
„Cože??“
„Kde máš jistotu, že se Max zastřelil?? To tvrdí Terry, „Dean začal bubnovat prsty na desku stolu, „v policejní zprávě bychom určitě našli to samé …… když tam vtrhli, Max už byl mrtvý, s pistolí v ruce ..... prostě klasický případ rodinné tragédie ...... žádní svědci ......“ významně zvednul obočí a zadíval se na bratra.
Pěknou chvíli Samovi nedocházelo, co tím míní: „No počkej, ty si myslíš, že .......?“
„Já si nic nemyslím .........“ Dean na něho upřel smaragdové oči, „jen vím, že musíme nejprve vysvobodit ducha Kelly a toho prolhanýho kreténa si podáme potom, ten nám neuteče.“
Sam mlčky souhlasil, v duchu si už představoval, jak s ním Dean zatočí .... tak se do toho vžil, téměř nepostřehl, že jeho bratr opět něco říká ..... rychle se vrátil do reality.
„...... povídám ..... kolik jsme už ulovili nebo osvobodili duchů?“ zvídavě Dean.
„Hodně,“ konstatoval Sam, „ještě nikdy jsem se ale nesetkal s takovým. Jak se dá vysvobodit nešťastný duch, který nikomu neublížil, chce jen mít konečně svůj klid???“
Dean pokrčil rameny: „Jsem naprosto vygumovaný, bez nápadů ...... dlouho jsme zaháleli,“ a že on nápady měl .... a jaké!!!! Někdy fungovaly, jindy je přivedly do vězení i na pokraj smrti.
„Ani mě nic nenapadá, kdybych měl aspoň svůj počítač, třeba by mě něco trklo,“ zklamaně Sam. Mlčky hleděli jeden na druhého ..... až konečně Deana napadla spásná myšlenka.
„Zavolám Bobbymu,“ a už vytáčel jeho číslo.
„Nadšený asi nebude, je dost hod .........,“ Sam nestačil doříct, z bratrova mobilu se ozvalo.
„Víš kolik je hodin???!!!“ bylo to ospalé, naštvané, ale dost hlasité, že i Sam to slyšel.
„Ne, nevím, nemám hodinky .....ale asi hodně ...... promiň,“ Dean se podíval smutně na svou levou ruku, hodinky už pravidelně nenosil, dost mu vadila ta jizva a na pravou (tak to při jedné příležitosti řekl) by si je v životě nedal.
„Tak když už jsi mě vzbudil,“ bručel Bobby již mírněji, „co chceš?? ..... mluv!“
Dean mu v krátkosti vylíčil jejich případ, dal telefon na hlasito, Bobby okamžitě zalistoval ve svých starých, moudrých knihách a přitom povídal ....
„Nebylo to od tebe trochu ukvapené Deane? Bylo to přece nedorozumění a ty hned ...... ty palice jedna dubová ...... vezmeš roha. Hned jak skončíte, vrátíte se oba domů ...... Same, vím, že mě slyšíš, dotáhni ho sem.“
„A to mám jako udělat jak??? Zavřít ho do kufru??“ plácnul jen tak Sam.
„Dobrý nápad .....Impala ho má velký dost, tam by se vešel i dvakrát,“ v telefonu bylo slyšet Bobbyho tichý smích i Sama představa, že Dean je uvězněn v kufru svého vlastního auta, rozesmála a mysleli si, že i Dean bude sdílet to jejich veselí, první jeho slova tomu také nasvědčovala.
„Fakt vtipný ...... ha, ha. To jste si opravdu nemohli vybrat vhodnější dobu,“ zavrčel Dean, nabral dech a ..... hned se ukázalo, že tentokrát pochopení pro legraci nemá.
„A teď vážně!! Ty ten nápad okamžitě pusť z hlavy ...... bratře!!“ varovně ukázal na Sama prstem, „a ty nezačínej s tím návratem .... Bobby, nechci o tom nic slyšet,“ poslední slova již procedil skrze zuby ...... dotkli se příliš citlivého místa.
Na druhé straně telefonu bylo slyšet nějaké nesrozumitelné mručení,asi nadávky adresované Deanovi ..... ten si opět lehnul na pohovku a čučel do stropu, ale už se zase usmíval, prostě jak rychle se naštval, stejně tak rychle ho to přešlo ..... a po další minutě trapného mlčení.
„Tak poslouchejte, vy lovci,“ znělo to krapet výsměšně ...... bratři se zašklebili, hned při prvním případu si neví rady a musí otravovat Bobbyho ..... ale to už Bobby změnil tón hlasu.
„Zničit, zpřetrhat veškerá pouta mezi duchem a jeho věznitelem.“
Bratři chvíli překvapeně čuměli na mobil ..... první se vzpamatoval Sam.
„A to je ...... to je ...... jako všechno,“ koktal, „a co to má být??“
„Ano, to je všechno .... alespoň vidíte, kvůli jaké hlouposti jste mě vzbudili. A co to je? V tom vám neporadím ..... na to už musíte přijít sami..... dobrou noc.“
„To ti tedy pěkně děkujeme ....... tati,“ zahučel Dean do již ztichlého mobilu.
-----------

Len jeden deň som musela čakať . Takže, čo dodať, som fakt zvedavá, prečo je Kelly väznená, či ten hajzlík (akože kamarát) a hlavne čo jej spravil. Ale je to smutné , hádam to bude mať šťastný koniec.

Zas a znovu výborné a teším, teším na ďalšie.

JMMM: Jsem ráda, že se ti to líbilo a že jsem tě nenechala dlouho čekat.
Pro tebe a pro všechny další čtenáře - tady je další pokračování, kde bude snad trochu objasněné, co se tehdy stalo.


„Takže všechno, co spojuje nebo spojovalo Terryho s Kelly, zničit,“ Sam se rozhlédnul kolem sebe, „a kde to jako máme hledat??
„Já bych to celé podpálil,“ suše Dean, „jestli je tady nějaká spojitost, tak shoří i s domem.“
„To je sice pravda, ale co když to NĚCO je úplně někde jinde??!“
Deanovi nezbylo než dát bratrovi za pravdu: „Takže …… co??“ rozhodil rukama, Sam pokrčil rameny. Ticho rušil jen praskající oheň. Dean zase rozvalený na pohovce zamyšleně bloudil očima po stropě, Sam hlavu sklopenou v dlaních ..... i on přemýšlel.
„Fotka!!! ..... Deane, my jsme ale trubky,“ pleskl se najednou Sam do čela.
„Jaká fotka? Hovoř!“ teď zase hlídal Dean nechápavě.
„No přece ta fotka, jak na ní jsou všichni tři, to by mohlo být to pouto!!!“
„Myslíš?“ zamračeně Dean.
„Já si nic nemyslím,“ naprosto nevinně odpověděl Sam, po očku pozoroval bratra ..... řekl to schválně, aby viděl Deanovu reakci.
Ten splnil jeho očekávání, asi tak pět vteřin mlčel a pak vyhrkl: „Vole ..... to jsou moje slova.“
Sama neskrýval radost, že má zase jednou ve „slovní potyčce“ nad svým bratrem navrch ...... to se stávalo málokdy, většinou to bylo naopak.
Dean po něm ještě jednou šlehl pohledem a pak mávnul rukou a již se zvedal z pohovky. „Jdeme na něj? Nebo či co!“ napřáhnul ruku, Sam ho vytáhnul nahoru ......
-----------
„Sam a Dean Winchesterovi,“ ozvalo se jim za zády ...... bratři sebou cukli, otočili se ...... ve dveřích stál Terry a mířil na ně brokovnicí, tvářil se velice nevlídně, „a který jste který??“ střídavě ukazoval hlavní z jednoho na druhého.
„Zkus si tipnout, ty prolhaná kryso,“ zavrčel Dean, pohled mu sjel na pohovku, kde ležela jeho pistole, Sam byl na tom stejně, on měl svoji na křesle. A tak se Dean rozhodl použít druhou osvědčenou zbraň a to ...... svoji výřečnost a snad tak odvést pozornost.
„Aha, takže ty jsi Dean ...... Rolf mi říkal, že ten, který hubu nezavře je Dean .... znáte přece Rolfa, že???“
Sam ztuhnul, ale ovládnul se, zato Dean hned vyštěkl.
„To má být jako kdo?? Taky takovej nadrženej magor??“ znechuceně se ušklíbl ...... koutkem úst syknul na Sama, „připomeň mi pak, že tomu hajzlovi mám dát přes držku.“
Jakpak by Rolfa neznali, osobně sice ne, ale slyšeli o něm ..... byl úplatný. Samovi už svitlo, mrknul na bratra, ten už také věděl, kolik uhodilo. Rolf se začínal zajímat o tento případ a Terry v obavě, aby neztratil Kelly, mu platí ..... že ducha toho nešťastného děvčete nechá bloudit po domě do jeho smrti nebo možná navěky. Jak ubohé, podlé, sobecké. Oba bratři přejeli Terryho opovržlivě pohledem. Ten se cítil naprosto sebevědomě a s brokovnicí v rukou ještě nepřemožitelně ......nic nepochopil a také v tomto povýšeném stylu pokračoval.
„Já už jsem pár chlápků z realitky poznal, nějak jste mi tam nezapadali .....informoval jsem se na vás .....jak vidíte, mám také své kontakty,“ zašklebil se, „Rolf mě před vámi varoval ....... čmuchalové zatracení.“
To už se Dean neudržel a docela hlasitě: „Ne, rovnou ho zastřelím.“
„Takže ho znáte,“ konstatoval Terry.
„Možná,“ ušklíbl se Dean, „a když ne, tak se s ním velice rádi seznámíme ..... že Same?“
Sam mlčky, zamračeně přikývnul ..... moc se mu nelíbilo, jak se zatím situace vyvíjela a už vůbec ne, jakou strategii jeho bratr použil. V minulosti se mu již několikrát vymstila a skončil se střelnou ránou buď v Samových nebo Bobbyho rukou, to podle míry zranění.
Ale Dean už se „rozjel“ a Samovi nezbývalo, než ho v tom podpořit a doufat, že se to opět nezvrtne.
-----------
„Také jste ji miloval, že? Hned od prvního okamžiku!“ vypálil Dean bez okolků, „a jste do ní zamilovaný stále ...... respektive do jejího ducha.
Terrymu se při jeho slovech stáhla tvář jakousi neurčitou grimasou.
„Vůbec nevíte, jaká byla božská, byl jsem vděčný za každou vteřinu strávenou v její blízkosti,“ pokusil se o usměv ..... rysy mu však hned ztvrdly.
„Do Vietnamu jsem odjížděl s nadějí ...... v džungli se může ledasco přihodit,“ pomstychtivě
se zašklebil, „a moje přání se jednoho dne splnilo, nevrátil se z bojové akce.“
„Po týdnu čekání jsem balil jeho věci, byly tam dopisy od Kelly .....pročítal jsem je, písmenko po písmenku ..... stále znovu a znovu ......“
„Načapal vás ...... že??“ skočil mu do řeči Dean.
„Nikdo již nepočítal s jeho návratem a já už jsem chtěl zažádat o propuštění .... počkal bych, až Kelly přestane truchlit za svým mužem a pak ..... pak bychom byli konečně spolu,“ Dean zlostně zasyčel, Sam viděl, že by nejraději na Terryho skočil a vytloukl mu ty jeho nesmysly z hlavy, ale bránila mu ta brokovnice ..... určitě nabitá.
„Rozzuřený Max se na mě vrhnul .... obvinil mě, že jsme společně s Kelly plánovali od samého začátku, jak se ho zbavit ..... nechtěl slyšet žádné vysvětlení ..... nevěřil, že to byla jen shoda náhod ...... škaredě jsme se porvali......od sebe nás roztrhli až kamarádi. Naše přátelství od toho okamžiku již neexistovalo, sotva na mě promluvil, na dopisy od Kelly neodpovídal, vlastně je ani neotvíral. Nikdo se nikdy nedozvěděl, kde ten týden byl, co tam dělal , co se mu stalo,“ Terry zmlknul ..... možná přemýšlel nad tím, kdyby se dal čas vrátit, odehrálo by se všechno úplně jinak a nemuselo to dojít tak daleko.
Bratři ho nepřerušovali, jeho doznání je ani tak nepřekvapovalo, v podstatě něco takového čekali. Posléze se slova ujal Dean.
„Ale Kelly tak bezmezně milovala Maxe, stále v něm viděla toho muže, kterého si vzala a vy jste pro ni byl jen a jen přítel ...... po návratu jste pochopil, že se to nezmění, nikdy nebude vaše a tady uvnitř,“ Dean si lehce položil dlaň na hruď, „vás to sžíralo ..... pouze platonická láska.“
„Věděl jste, že se chtěli odstěhovat??“ Terryho udivená tvář mu dala odpověď, „škoda, že to neudělali, byli by šťastná rodina s dětmi a teď i s vnoučaty. To vy jste byl jejich zkáza!! Max byl alergický jen na vaše jméno a běda, když jste mu zkřížil cestu. On nebyl takový, jak jste ho celá léta líčil, jak jste ho chtěl vidět ....... ano, nepopírám, byl násilník ..... v té džungli si jistě prožil svoje ..... a to, co udělal Kelly, ho neomlouvá.“
Sam se na bratra uznale podíval, on byl opravdu skrytý talent, mohl by z „fleku“ řečnit u soudu jako žalobce i soudce v jedné osobě ..... pěkně se do Terryho „obul“, vůbec ho nešetřil a Dean opravdu jakoby stál v soudní síni....otočil se na bratra jako na svého asistenta.
„Same ..... podívej se na něj, on to nechápe ..... pro svou sobeckou zaslepenost nevidí, že jim zničil život ....... prosím, přečetl bys něco tomuhle tupci??“
„O tomhle jste nevěděl, že?“ Sam třímal v ruce deník.....otevřel ho a znovu přečetl podtržené pasáže. Bratři byli svědky toho, jak se v Terryho tváři střídají pocity ...... zlost, vztek, bolest, úžas, hrůza.
Protože se Dean nedočkal žádné odezvy, pokračoval ve svém monologu.
„Co se tady tehdy doopravdy stalo, mluvte!!!“ zahřměl, „nebo to mám říct za vás? Zastřelil jste ho sám, že?? Už jste to dále nemohl snášet ....“
„Ano .... ano ..... ano.... jak já jsem Maxe nenáviděl,“ Terry téměř řval, zlostí se mu třásl hlas.
„Kudy se mám dostat dovnitř, to jsem již dávno věděl ......vždy, když byli pryč, jsem vklouznul do domu ...... i se zavázanýma očima bych dokázal najít každou maličkost ...... všechno, čeho se Kelly dotýkala .....“
„To je úchylný ..... nechci to slyšet, podrobnosti vynech..... přejdi k jádru věci,“ zasyčel Dean, přešel zcela automaticky na tykání a velice pomalu, milimetr po milimetru se přibližoval ......
„Viděl jsem, jak šerif se svými lidmi obkličují dům, chtěl jsem jen Kelly odvést pryč ...... pryč od toho tyrana,“ Terry ztěžka polkl a stěží zadržoval slzy ..... vyjímečně byly upřímné.
„Max ji držel v náručí .... nedýchala,“ jedna slza se Terrymu přece jen skutálela po tváři, setřel ji hřbetem ruky, „ ..... prosil ji za odpuštění .... plakal ..... představte si, on plakal,“ zakroutil hlavou, ještě po tolika letech tomu nebyl ochotný uvěřit.
„Popadl mě takový vztek ...... Maxova pistole byla na stole, „teď už je trochu pozdě na lítost, bastarde!!“ zařval jsem na něj ..... ani mě nevnímal,“ Terry se nenávistně ušklíbl.
„Pak už jsem přiběhl stejně jako ostatní, nikdo mě nepodezříval, nikdo to nezkoumal, proč
taky ..... vypadalo to věrohodně, jako sebevražda.“
„A pak tě napadla ta do nebe volající sobecká hloupost,“ i Sam začal Terrymu tykat, „pořídil sis toho placeného hlídacího psa Rolfa a vymyslel tu báchorku ...... je mi z tebe nanic.“
Dean poděkoval pokývnutím hlavy bratrovi za podporu: „Ale znáš to ..... všechno má svůj konec,“ přiblížil se o další kousíček, „dej mi tu fotku ...... vím, že ji máš a nech Kelly jít ..... propusť ji,“ zašeptal.
„Ne .... nenechám si všechno, co jsem léta budoval, zničit od takových ....... takových ........,“ zlostí se Terrymu zúžily oči.
„Co takových, jen to dořekni!!!“ Dean také zvýšil hlas.
Terry se na něho podíval zaslzenýma očima: „Proč jste sem vůbec vy dva chodili, vypadněte odsud ..... a hned!! .... nechci vás zabít ...... já vám nedovolím, abyste mi zničili život,“ hlas mu již přeskakoval.
„Jaký život, vzpamatuj se Terry!!“ Dean už cítil na hrudi hlaveň brokovnice.
„Mě je to jasné, tím by skončila tvoje platonická láska, Kelly by navždy zmizela.Všechno tohle byla jedna obrovská lež. Jsi jen ubohý sobecký pitomec. Já o tom něco vím, také jsem něco takového udělal ...... ne bylo to mnohem horší,“ hořce se ušklíbl, nechtěl nikomu dalšímu a Terrymu už vůbec ne, sdělovat, co provedl se svou duší.
„Deane, neprovokuj ho!“Sam pochopil, že Terry je mírně labilní a může kdykoliv vybuchnout, neovládnout se ...... už měl před očima ty nejhroznější scénáře ..... opětovnou bratrovu smrt.
----------

Jančo je super, že jsi přidala pokračování...už jsem se na něj moc těšila....toto byla moc hezká část, ten případ se mi líbí a jsem plná očekávání, co bude dál... zase to končí v napínavé chvilce a kdo má to čekání pak vydržet

Pekná časť . A ako poznám túto poviedku, tak Terry aj vybuchne, že? . Takže chudinka Jo bude musieť Deana znovu ošetrovať a Ellen pukne od zlosti .

Nemix, JMMM: Moc děkuji za komentáře, vždy mě potěší.
Snad příliš nezklamu tebe JMMM a další věrné čtenáře, protože konec první akce našich bratrů se vyvine trochu jinak, než tomu nasvědčuje prozatímní konec. Prozradím, jen tolik, že z toho vyjdou tentokrát bez jediného škrábance. Napoprvé jim to stačí, nemůžu hned zase nechat Deana zmlátit nebo postřelit, zatím si toho užil dost.
Ale moje povídka (nebo teď už spíše román) není zdaleka u konce, takže ...... neklesejte na mysli, ještě ho potrápím.

A máme tady pokračování (nebo spíše konec první akce bratrů).


A jak si mysleli, že to s Terrym konečně „hne“ a pochopí, co způsobil a co je nyní třeba udělat ...... udělal úplný opak ...... natáhnul ruku, třásla se mu: „Deník .... dej mi ho ...... “
„Ne ..... to ty mi dej tu fotku ..... a skončíme to,“ Sam také napřáhnul ruku, jemu se nechvěla.
„Hned ......nebo tvýho bratra zastřelím,“ Terry zabodnul třesoucí se brokovnici Deanovi do prsou, právě na to bolavé žebro ...... Dean jen syknul. I přesto, že byl otočen k Samovi zády, vycítil jeho váhavost, přes rameno na něho zahučel.
„Neposlouchej ho Sammy, neudělá to ..... nemá na to ...... celý život ho žere to, co se tehdy stalo ..... teď, když ví pravdu .......“ hlaveň se mu zase zavrtala o něco hlouběji do prsou, bolestí se zahryznul do rtu.
„Drž už konečně hubu!!!!“ zařval Terry ...... celý se třásl, měl nervy na „pochodu“.
Dean si uvědomil, že Terry má stále prst na spoušti a stačí ještě jedno jeho neuvážené slovo a bude to možná poslední impuls k tomu, aby tu spoušť zmáčkl ...... raději již ani nehlesl.
V místnosti bylo slyšet jen trojnásobný přerývaný, vzrušený dech, hleděli jeden na druhého. Náhle se prudce ochladilo ...... oheň v krbu se sám od sebe uhasil.
Terry zíral s vytřeštěnýma očima tupě někam bratrům za záda ...... otočili se. Na schodišti se ve víru vzduchu objevila rozmlžená ženská postava se sepjatýma rukama, jakoby prosila ...... byla to Kelly.
A pak Terry udělal něco naprosto nečekaného. Sklonil hlaveň brokovnice, upustil ji na zem, oči se mu zaleskly slzami, otočil se a vyběhl z domu. Oba bratry tím trochu vyvedl z míry, ale pak se rozběhli za ním. Dean se spíš rozkulhal, tak hned ve dveřích takovým gestem uvolnil Samovi cestu.
„Je to na tobě bráško.“
Sam dostihnul Terryho několik metrů od domu, srazil ho k zemi ..... už se chystal, že mu pěstí jednu vrazí ..... i v té tmě viděl, že se Terry naprosto nervově sesypal .....třásl se a jen blekotal něco jako, „promiň, nemůžu, promiň“.
Samovi pěst poklesla, znechuceně ho „prošacoval“, vcelku snadno našel, co hledal.
Mezitím k němu došel i Dean. Vytáhnul z kapsy zapalovač ...... pak se oba dívali, jak ta fotka, ten klíč ke svobodě Kelly, se v plameni pomalu kroutí, škvaří.
„Deane ..... a co deník?!“ vyhrkl Sam.
„Klídek, brácho …... je tam, kam patří ...... mám to pod kontrolou,“ Dean poplácal bratra po rameni ..... vzápětí z oken domu vyšlehly plameny.
Sam si bratra přeměřil pohledem: „No to je vidět ..... bylo to nutné??“
Dean pokrčil rameny: „Pro jistotu.“
Chvíli se dívali, jak oheň pohlcuje dům, nikdo nepřibíhal hasit, nikomu zjevně nevadilo, že ten dům shoří. Ani si nevšimli, že Terry mezitím zmizel ..... nehledali ho.
(Pozn.autora: na druhý den se objevila v tisku zpráva, že na místě shořelého domu byla objevena mrtvola muže, pravděpodobně žháře).
Ještě naposledy bratři pocítili ten závan vzduchu, již nebyl ledový, ale teplý jako pohlazení a šumění větru jakoby připomínalo tichounké „DĚKUJI“.
----------
„Hele brácho, nechceš se přece jenom vrátit?“ Sam právě otevíral dveře Impaly, Dean mu přes střechu podával jeho mobil a pistoli .... oba opět převlečeni. Dean se hned cítil líp a navíc ho hřál dobrý pocit z úspěchu v této první akci ..... měl dobrou náladu a nechtěl si ji nechat zkazit ..... vyjel na Sama s nádechem humoru.
„Ty taky?? Neřekl jsem už několikrát dost jasně, abyste se mi nesra ...... pardon nemontovali do života?? Nechci se o tom vůbec bavit,“ nasedl do auta a považoval to za vyřízené, ale .....
„A to budete s Jo takhle žít?? Jen si posílat SMSky,“ Sam stále vrtal do bratra, „to bych nikdy do tebe neřekl ...... jak hluboko klesneš, jen sex po telefonu,“ zamručel spíše pro sebe Sam.
„Slyšel jsem to,“ klidně Dean, zatím s ním nic nehnulo ...... nastartoval. Sam také nasedl a ....
„Vy jste se opravdu hledali, až jste se našli ...... Jo je tvrdohlavá stejně jako ty, s mámou nepromluvila ani slovo,“ Sam nevěděl proč, ale musel tohle téma rozvádět ...... rozum mu přikazoval „mlč“, ale nedokázal ta slova zastavit a kdoví, jak by to dopadlo, kdyby Dean, který poznal, že Sam si opět „nevidí do huby“ (a to už se i on začínal mírně vytáčet), tuhle debatu rázně neukončil.
„Ještě jednou o tom cekneš, tak....tak ti rozbiju ciferník,“ Dean nemohl najít nějaké originální slovo, rukou udělal takové gesto jako – a konec diskuze. Několik dalších minut jeli v Impale mlčky .... Sam se založenýma rukama „čučel“ z okna do tmy. První promluvil Dean, pokradmu se podíval na Sama, zda již „vychladl“ ..... vypadal sice uraženě, ale klidně.
„Promiň Sammy ...... já vůbec nevím, co je správné. Když zůstanu, Jasper na mě příště poštve celou smečku démonů a nemusí to dopadnout dobře .... o sebe strach nemám, stejně to už mám spočítaný,“ ušklíbl se, „ale co ty, Jo, Bobby, Ellen a možná i Alex.“
Sam pokýval hlavou .....i jemu tohle přišlo na mysl .....při dalším útoku démonů můžou přijít o život všichni. Chtěl bratrovi říct svůj názor, že budou příště více ostražití, společně to určitě zvládnou, ale Dean zamyšleně pokračoval.
„Přiznám se, že mě ta facka nejprve mrzela ..... nic špatného jsem přece neudělal nebo ano?“ Lehce přivřel oči, pusa se mu roztáhla do širokého úsměvu, odkrývajícího bělostné zuby ..... jakoby znovu prožíval ty nádherné chvíle s Jo ..... do očí mu zasvítily reflektory protijedoucího auta .... vrátil se do reality.
„A nebýt té facky, asi bych zůstal ..... pomohla mi vlastně k rozhodnutí, „Dean se rozesmál, když viděl bratrův protáhlý obličej, „néé, opravdu se nezlobím ..... taky jsem to „přepísknul“.
„Ale teď musím být sám, zkusím to ..... ostatně jsem zvyklý na takový život,“ trpce se ušklíbl, „ty jsi snad pochopil, proč je pro všechny lepší, když odejdu ..... alespoň na čas??!“
„Jistě,“ přitakal Sam, ale moc jistě to neznělo ..... Dean to nepostřehl, myslel na něco jiného.
„A pokud to nepůjde, vrátím se .... nebo když by to bylo nutné ..... ale hned ne,“ ohradil se, „...... je mi teď docela trapné Ellen přijít na oči, po tom, co jsem na ni řval a málem ji uhodil,“ tichým provinilým hlasem dokončil Dean.
„Nějak to v tomhle smyslu vysvětli doma, ty určitě najdeš vhodnější slova .... prosím ...... Jo už to ví a pochopila ..... no, alespoň mi to tak řekla,“ Dean pokrčil neurčitě rameny ...... chvíli mlčel a pak se otočil prudce na bratra s otázkou.
„A nechceš ty jít se mnou? Bude to jako za starých časů, jen my dva, Impala, motely, z místa na místo, z případu do případu, tak snadno by nás ti zmetci nenašli.....“ Dean schválně nechal konec věty otevřený a čekal co na to Sam.
„No, víš Deane .....já nechci .....“ Sam se zarazil, nevěděl, zda to může bratrovi říct naplno, aniž by ho tím zase nepopudil proti sobě, ale Dean měl zelené oči jako jeden veliký otazník.
„ .......já nechci s Alex mít takový vztah, jako ty s Jo .... myslím, že by mě s takovouhle brzy odkopla,“ odhodlal se Sam doříct načatou větu, „a pak, jeden z nás by měl zůstat ..... sám jsi
říkal, že démoni již vědí, kde tě hledat a když tě tam nenajdou ..... Bobby je sám nezastaví .....
..... využijí jeho a děvčata, aby tě vylákali.“
Dean našpulil rty, pokýval hlavou, něco pravdy na tom bylo: „Zkusit jsem to musel,“ slabě se usmál, „alespoň vidíš, jaké to je, jsme na tom stejně, oba máme svoje důvody..... tak to zatím necháme být .... nebudeme se vzájemně přemlouvat ...... časem se ukáže ...... souhlas????“
„OK,“ Sam docela ochotně souhlasil ..... byl si však stoprocentně jistý, že první, kdo ustoupí, bude Dean ...... ona Jo najde způsob, jak ho dostat zpátky.
(Pozn.autora: nutno říct, že daleko od pravdy nebyl).
Další cesta ubíhala jen za doprovodu hudby z rádia, Dean se plně věnoval řízení, Sam koukal střídavě před sebe, na bratra ...... najednou si všimnul, jak se Dean uchechtává.
„Co je??“
„Přežili jsme?? Přežili. Takže .... jedeme???“
Sam ihned pochopil a souhlasně se zašklebil: „Jen nevím kde Rolf bydlí.“
„Tak to koukej urychleně zjistit Einsteine!“ Dean přišlápnul plyn až na podlahu.
(Pozn. autora: Když pak Bobby přišel se zprávou, že Rolfovi dal někdo pěknou nakládačku a bylo na něm vidět, že mu to i přeje, protože ani on ho neměl moc v lásce …… Sam se tvářil naprosto nezúčastněně, neutrálně …… nepochlubil se, neprozradil viníky).
----------
A tak jak se bratři domluvili, tak to i bylo další dny. Sam nebo Bobby našel „práci“ (někdy i Dean), bratři se sešli na určitém místě, případ vyřešili ...... je pravda, že se to také někdy skončilo fiaskem, ale to už je, jak říkal Dean „riziko povolání“. Občas utržili šrám, modřinu
nebo škrábnutí nožem .... zkrátka nic neobvyklého, nic co by nezvládli.
Sam se pokaždé vracel domů k Bobbymu a hlavně k Alex. Bobby měl dost práce na vrakovišti a na Samovu radu již také upustil od přemlouvání Deana k návratu. Ellen a Jo přijaly práci v nemocnici. Všichni (i Tom s Alex, kteří byli samozřejmě o Deanově odchodu informováni) z toho měli trochu obavy, jak se budou obě ženy v zaměstnání snášet, vzájemnému kontaktu se nevyhnou. Ellen se hned od prvního okamžiku snažila všemožně u své dcery napravit, co svým jednáním způsobila a opravdu docílila toho, že Jo s ní postupně opět začala mluvit (ale spíše to byla Deanova zásluha, který Jo promluvil do duše, že takhle se svou matkou nemůže vycházet, natož bydlet pod jednou střechou). A ledy se mezi nimi úplně prolomily, když Sam při jednom návratu z lovu dal Jo malinkatou krabičku. Byl v ní jemňounký stříbrný řetízek s přívěškem. Když se na něj Jo pořádně zadívala, byla to začáteční písmena jejich jmen J - D ...... umně zkloubená do sebe. Hned si ho dala na krk, na světle se třpytil .... prostě nádhera, až se jí samou radostí vehnaly slzy do očí ...... miluje ji a ta propletená písmena znamenala jejich spojené životy. Jo zářila stejně jako ten řetízek na jejím krku a tu radost s ní sdíleli i ostatní, mámu nevyjímaje ..... opět se po dlouhé době obě objaly.
Všechno tedy klapalo ......klapalo???? K celkové pohodě v domě však chybělo ještě něco, respektive někdo .... jeho humor, hlášky, smích, nadávky ...... i to chrápání.
--------

Muehehe, takže maník si to odskákal, respektíve to nevydržal s nervami, ale tak sám si koledoval . A škoda, že nápravu ciferníka Rolfa si tam nedala, by som sa vedela narehotať, aké hlášky by pri tom Dean púšťal, ale zas, na druhej strane, teším sa, keď príde ďalší podobný prípad, ktorý im dá trochu zabrať a Dean to nevydrží a vráti sa k Jo , krásny romantický koniec , ako tej Jo závidím, ale vždy som bola názoru (nielen v poviedke), že oni dvaja sú k sebe stvorení (nie Lisa a Dean). Takže, koniec, bolo to supeeeeeeeeer, však ako vždy

JMMM: Díky. Také mám Jo ráda, proto jsem ve své povídce dala ty dva dohromady, když už jim to v seriálu nevyšlo. A již pracuji na něčem, kde to dá bratrům opravdu zabrat, Dean bez nějakého šrámu - to ani nejde.