Proč právě já?

Díky za pozitivní přístup. A pro všechny je tady další přídavek.

-----------
Původně chtěl Dean nechat stát to „vypůjčené“ auto před nemocnicí a pro Impalu si dojít pěšky, ale všichni se po něm otáčeli (někteří zhnuseně) a k tomu dost silně kulhal (díky Tomovu pečlivému ošetření) ..... přece se nebude plahočit přes půl města pěšky. Pro svoji černou krasavici si tedy dojel tím autem ...... měl v úmyslu do ní houpnout a zdrhnout, prostě se vypařit ..... aby měl Tom policejní hlídce, která byla Deanovi již v patách (majitel toho auta tedy nelenil), co vysvětlovat ..... taková malinkatá pomsta za to koleno (škodolibě se při tom usmíval). Znovu se mu vše kolem toho zpětně vybavilo ..... sám uznal, že to trochu s tím obouváním přehnal. Kdyby se Alex a Tom více soustředili na jeho osobu a ne na ty jeho kecy (uchechtl se), tak by zjistili, že rifle i ponožky si obléknul vcelku bez problémů, tak i ty boty by s trochou dobré vůle zvládnul. Deanovi však dělalo dobře se s Tomem takhle „špičkovat“, zvláště, když tato „náklonost“ byla oboustranná. Tak asi proto mu to nedalo a Tomovi zavolal, že ......
„Už odjíždím a to auto stojí před okny tvýho obýváku, tak nezapomeň (a na to slovo dal důraz) všechno kolem toho zařídit, protože ......“
Tom ho nenechal domluvit (jeho chyba), zavrčel něco jako, „nejsem sklerotik, snad si ještě pamatu ..... ,“ dál to už Dean neslyšel ..... s veselým úsměvem pokynul projíždějícímu policejnímu autu a mobil zaklapl s vědomím, že věhlasný pan doktor si určitě nějak poradí.
----------
Pohroužil se do svých myšlenek ..... teď při jízdě v Impale a za zvuků jedné z jeho oblíbených písní od AC/DC na to byla nejvhodnější doba.
S potěšením konstatoval, že ta ukrutná bolest hlavy byla potlačená, Tomovi za to připsal, jak občas říkal „malé bezvýznamné plus“...... zklidnil se a mohl tak nad nastálou situací pořádně přemýšlet a začal tímhle .....pro něj naprosto netradičně, až se tomu sám podivil.
„Bude z tebe otec rodiny, chlape ...... tak se také podle toho chovej ..... zodpovědně .... vezmi
rozum do hrsti.....nedělej ukvapené závěry,“ pohledem zabloudil do zpětného zrcátka, samolibě se usmál a hned si sám sobě gratuloval.
„No, ještě že mám takovou letitou praxi v boji s démony, duchy i lidmi,“ a začal vypočítávat ukazováním prstů na levé ruce, „nevěřit, potlačit bolest, bleskurychle uhýbat, sebezapře....,“ kdoví, kam by došel ve výčtu svých vlastností, které mu jako již mnohokrát, tak i dnes zachránily život (a nejen jemu) ...... zasekl se však na dvou zbývajících, neohebných prstech. Zatřásl hlavou, vrátil se ze „samolibých výšin“ zpět na zem a již suše pokračoval.
„Tak co jsem vlastně zjistil?? Skoro nic,“ ušklíbnul se.
„Jen, že všechny nitky se sbíhají v tom baru, tam je prvopočátek všeho toho zla.....tam musím začít,“ zpod přimhouřených zelených očí mu vyšlehly stejně zelené blesky ......přišlápnul plyn až na podlahu.
----------
Rozrazil dveře od baru. V takové štěstí ani nedoufal ...... o pult se frajersky opíral Frank a „oblboval“ nějakou dívku. Na Deana zazíral jako na strašidlo ...... zůstal v té poloze, jakobyho vytesal z kamene, jako solný sloup, krve by se v něm nedořezal. Ta dívka toho využila (vyloženě se nudila), radostně si vydechla, poslala Deanovi děkovný pohled a vytratila se ke stolu s dalšími dvěma děvčaty. Dean bez úsměvu, s pevně semknutými rty, jen pokývnul hlavou, přemýšlel, jestli tenhle zmetek je ten smraďoch. Těch pár vteřin Frankovi stačilo, aby se probral ze své strnulosti ...... snažil se uniknout, Dean mu však pohotově podrazil nohy hozenou židlí. Rychle k němu zamířil, aby Franka nenapadlo znovu vzít do zaječích ..... v koleni ho však nenadále píchlo a nebýt té pevné bandáže, skončil by stejně jako Frank na zemi s podseknutými nohami. Tomovi přibylo na seznamu další plus.
(Pozn.autora: Zkrátka každé řemeslo chce svoje .... každý se vyzná v něčem jiném. Tom měl Deana přečteného a něco takového předpokládal).
Teď to zase byl Dean, kdo ztuhnul, ale nespouštěl oči z Franka, již nespěchal, viděl, že ten mizera na zemi se tak rychle nezmátoří ....... počkal, až ta bodavá bolest pomine a pak již opatrně dokulhal ke sbírajícímu se Frankovi, který si v tu chvíli přál být neviditelným. Dean ho chytil pod krkem, vytáhnul na nohy a vlekl ho za sebou do rohu místnosti k jednomu neobsazenému stolu ..... nepouštěl ho. Frank jen skučel, bil kolem sebe rukama, ale Dean si napřaženou pravačkou držel patřičný odstup ..... veškerá snaha byla marná ..... stisk byl ocelový. Bylo to dost komické, ale nikdo se nesmál. Sevření na Frankově krku povolilo, až ho Dean „přišpendlil“ do židle.
„Kde je Sam, kde je můj bratr?? Jestli se mu něco stalo, zabiju tě, rozumíš? Zabiju!!“ syčel nenávistně ....... Frankovo hrdinství se vytratilo ..... jak si na Deana troufal, když byl spoután, teď se klepal strachem.
„Tak odpovíš ty podlá kryso??“ Dean s ním zatřásl.
„On ..... mě ..... zabije,“ blekotal Frank.
„Kdo?? Jasper??“
„Nevím, jak se jmenuje, nikdy jsem ho neviděl. Příkazy nám dávalo to děvče ..... “
„No, to jsem slyšel,“ posměšně se ušklíbnul Dean.
„Co???“
„Ale nic ..... tak mluv, co víš??“ Dean
„Já nemůžu ..... mám strach,“ Frank plačtivě.
Dean se musel moc přemáhat, aby se v prvé řadě nepoblil, stále od Franka odvracel obličej, (ujistil se, že je opravdu tím „smraďochem) a pak, aby mu jednu nevrazil, ale napočítal v duchu do pěti a .... : „Neřekneš, zabiju tě já ...... řekneš a já toho padoucha zlikviduju a ty si svůj bídný život zachráníš ...... možná,“ dodal ještě.
Ve Frankových očích Dean zahlédl záblesk naděje, ale následující větou mu ji hned vzal.
„Ale taky je dost možný, že se mi to nepovede a on tě pak stejně zabije ...... takže ti to vyjde úplně na stejno,“ nové zděšení ve Frankově tváři a Dean pokračoval tónem, jakoby vyprávěl
nějakou pohádku, „.....buď řekneš co víš nebo tě zabiju hned a tady ..... vyber si,“ zatvářil se
tak hrozivě, že Frank vyklopil všechno, co věděl a přiznal by i to, co nevěděl.
Dean se pomalu postavil, rukama se opřel o stůl, naklonil se k Frankovi.
„Jestě jednou se mně ty nebo nějaké tobě podobné individuum připlete do cesty, tak už nebudu mít slitování,“ teď to znělo nebezpečně a smrtelně vážně.
Všichni co byli v baru (a dobrá polovina jako tehdy), sledovali tento druhý Deanův výstup se strachem, s respektem, nikdo se neodvážil ani hlesnout, natož pohnout.
Pouze Andy, který se právě chystal posbírat zbytky židle, chytil Deana procházejícího kolem pultu za loket.
„Poslouchej hochu, nevím co mezi vámi zase je, ale tentokrát si tu škodu zaplatíš!!“ netvářil se moc nadšeně, „to, že jsi synovec mého starého známého, tě neopravňuje k tomu, že sem vlítneš jako mastnej papír do průvanu a rozmlátíš mi bar, ještě jedna taková tvoje návštěva a bar bude prázdný, nikdo sem ani „nepáchne“ .... a to ještě neznám tvýho bratra, jestli je také takový ..... jste asi pěkná pohroma, kam vkročíte!!“ Dean ho sjel takovým pohledem, že Andy zmlknul, protože Dean v ten okamžik vypadal jako rozzuřený býk ..... a Andy měl červenou košili .... ne v tomto případě jediné další slůvko by mohlo obrátit Deanovu pozornost proti němu a Andy by tak riskoval svoje prohození oknem. Proto také couvnul, co nejdál, když se Dean k němu přiblížil, ale ....
„Jistě .... zaplatím,“ Dean mu hodil (bez úsměvu) na pult hrst bankovek, za kterou by si mohl pořídit „zbrusu“ nové zařízení celého baru. Andy jen vyvalil oči, ale peníze shrábnul.
Pak se Dean zády opřel o barový pult, rozlédnul se po ještě vyděšených tvářích, nahodil ten svůj nicneříkající, neutrální úsměv: „Lidi, omlouvám se, opravdu mě to mrzí ..... příště toho hajzla vytáhnu ven a .....“
„......a vymlátím z něho duši,“ ozvalo se od jednoho stolu.
„......a vymlátím z něho duši,“ opakoval po tom neznámém hlasu Dean, „to nezní vůbec špatně, díky za nápad.“
„Není zač,“ dostalo se Deanovi ještě téhle kusé odpovědi, byl to asi také nějaký „srandista“.
Odněkud se ozval smích ..... stres a strach pominul a zábava se pomalu zase rozproudila.
„No vidíte,“ otočil se Dean zpět k Andymu, „nesmíte to brát tak tragicky, možná vám to sem lidi právě naopak přiláká .... někteří přímo prahnou po menší bitce.“
Vykročil směrem ke dveřím, ale ještě se jednou obrátil k Andymu a zašeptal: „A můj bratr?? Ne, raději ho nechtějte poznat, Sammy je mnohem horší než já, když ho to popadne .....stokrát horší,“ nechal Andyho, ať si ta jeho slova přebere jak chce a pro sebe si pomyslel, „ten by ti tady z toho udělal „kůlničku na dříví“, to bys koukal ...... a to by bylo to poslední, co bys kdy v životě viděl,“ hořce se ušklíbnul.
Ve dveřích se zarazil a s kamennou tváří (ale v zelených očích mu plály opět veselé plamínky) se otočil na Franka, krčícího se stále u toho stolu, tak jak ho tam zanechal.
„A tobě dám ještě radu. Jestli chceš získat nějaké děvče, udělej si v prvé řadě něco s tou svojí držkou. Páchne ti z ní, jako z doupěte skunka,“ mnohohlasný výbuch smíchu slyšel až na ulici.
---------

Jančo, perfektní pokračování Dean je fakt drsňák! Sexy drsňák Doufám, že Dean Sama brzy najde, a že bude Sam v pořádku Snad sem hodíš brzy další část.

teda po takové dlouhé době konečně pokračko - díky Jančo

je to super!!! a teď jenom najít Sammyho a bezpečně se dostat k Jo....

jee pokracko... I like it!!! Ale co je so Samom???

Nádherný pokračování.... uý se projevovali abstinenční příznaky... jo a nemix díky.. zase si mi připoměla tu blonsku

janča: Skvělé jako vždy!!! Deanův výstup v baru byl senza! Ale zajímalo by mě, jestli vlastně z toho smraďocha něco užitečnýho dostal... Jo a ta bloncka Jo mi vůbec nevadí. Ba naopak se mi jejich vztah v týhle povídce moc líbí! Je to zase něco trochu jiného. A trochu romantiky (samozřejmě i spolu s drámem) nikdy neuškodí. Mooc se těším na další pokračování!

Všem děkuji za pochvalu a komentáře. Moc mě potěšily.
Nemix: On Dean bude postupovat právě naopak. Nejprve domů pro posilu, pro Bobbyho, sám si do toho netroufá (co kdyby ho zase zradilo koleno!) a pak hurá zachránit Sama.
Petík: Ano Dean získal potřebné informace, jen musí vymyslet, jak na to. Jak sám říkal, žádné zbrklosti. A jsem ráda, že jsi další, komu nevadí, že jsem vybrala Deanovi za partnerku Jo.
Takže, ještě jednou díky a pádím psát další část.

Mám špatnou zprávu. Umřel mi noťas. Pro kratičké komentáře využiji chvíle, když brácha není doma a vlezu mu na jeho počítač. Ale s mojí povídkou to bude horší. Prosím všechny o strpení. Díky.

to nééé... já ti snad pošlu muj záložní mini

To néé, zlej noťas!
Tak nám to pokráčko klidně můžeš i dávkovat po malých, menších, (prťavých?) částech.

joooo souhlasím.... klidně po větách:D

Noťas mi konečně "vstal z mrtvých". Tak vkládám malý kousek. Původně jsem měla v plánu delší pokráčko, ale "ukecaly" jste mě. Příště se polepším.
A Terrik, je tam opět zmínka o Jo. Do konce povídky bude ještě několikrát. Když jsem to s její postavou začala psát, musím to i s ní dokončit, to se nedá nic dělat. Ale pevně doufám, že to zvládneš a s tebou i všichni ostatní, kterým Jo nepřirostla k srdci. Díky.


Před Bobbyho domem prudce zabrzdila Impala, Dean vběhnul dovnitř, v ruce třímal svoji pětačtyřicítku. Zůstal stát uprostřed místnosti, točil se nerozhodně dokola ....... všechno vypadalo v pořádku, žádné stopy zápasu. Všichni tři – Bobby, Ellen a Jo seděli u stolu a v poklidu večeřeli. Po tom dnešním prožitku by ho vůbec nepřekvapilo, kdyby se najednou vynořil z poza rohu Jasper, či jiný zmetek ..... že je to past ……. stále byl ve střehu, prst na spoušti ...... a nic ...... byl z toho zmatený.
(Pozn. autora: Kdyby tohle Dean udělal někomu cizímu a být ten dotyčný slabší povahy, asi by ho ranila mrtvice ....... takhle tam vtrhnout, vypadal jako nějaký pobuda, vrah ...... špinavý, rozezlený, smradlavý, dotlučený a ještě s tou pistolí v ruce).
Ale ti tři byli na něco takového u něho již zvyklí. Nevzrušovali se. A Bobby?? Ten už vůbec ne. S vidličkou v ruce zašermoval ve vzduchu.
„No to je dost, kde jste tak dlouho??“ nakukoval za Deana, čekal, že se za ním bude podél stěny plížit (a to doslova) Sam. Tohle dopadlo vždy stejně. Sam bratra naštval, ten mu dal po hubě, pořádně mu vynadal a pak se společně ožrali. Ale protože Dean své zásady dodržoval, až to nebylo někdy „zdrávo“, tak z jeho strany to nyní nehrozilo. Jen ten jeho nevábný zevnějšek nasvědčoval tomu, že neudržel rovnováhu a vyválel se v prachu na silnici, ale jinak nic ...... vůbec se nemotal, neblekotal nesmysly, přitrouble se neuculoval, netáhla z něj whisky ..... a Sam stejně nikde. Bobby vstal, znejistěl, již otevíral ústa k otázce ......
„Bobby!!! Oblíkni se!! Vem si zbraň a pojď se mnou!!!“ předešel ho Dean, na patě se otočil a šel opět ven.
„Zastav se Deane Winchestere ...... kam to zase letíš??“ ten hlas byl přímo magický, dokázal by Deana zastavit kdekoliv a kdykoliv …… a opravdu se zarazil, otočil a …….
„Já ….. já …… promiň …… musím jít ….. Sam …..,“ zrudnul a koktal jako puberťák na prvním rande, zůstal podruhé v krátké době nerozhodně stát uprostřed místnosti.
Bobby se na nic neptal, Dean by ho nepopoháněl ke spěchu zbytečně …… pochopil, že to je hodně důležité ….. i přesto ……
„No tak, Deane, pár vteřin tě nezabije, než se sbalím,“ prohodil polohlasem, když procházel kolem něj.
„Mě možná ne, ale Sammyho …..,“ zavrčel, ale to už teď bylo jedno, Jo jeho dilema vyřešila za něj, třemi skoky byla u něj a pověsila se mu na krk, dostal i lehký polibek na tvář ……teď, když se situace (v jejich vztahu) změnila, nebála se ničeho a nikoho. Jen Dean pořád koukal nějak vyděšeně, nepřítomně …. Jo se od něho trochu odtáhla, zkoumavě si ho prohlédla, že by měl stále strach z její matky?? Nezdálo se jí to.
„Vypadáš hrozně!! Co se děje??“ Až druhý polibek na ústa ho probral.
„Promiň …..až pak, teď musím zachránit Sama ……. vynahradíme si to potom,“ objal ji a políbil do vlasů. Tak moc se mu nechtělo z náručí milované ženy, ale práce volala, lehce pootočil hlavu, „jsi připravený Bobby?“ ten kývnul, již přešlapoval s batohem u dveří, jen chtěl Deanovi dopřát ještě chvilku.
Dean ale stále čekal na reakci poslední osoby v místnosti - Ellen!!! Jak se smířila s tím, že si Jo nakonec prosadila svou a zamilovala se do toho, před kterým se ji snažila celá léta uchránit? A jak přijala svoji novou roli?? Již si myslel, že napjatá situace a „tichá domácnost“ budou pokračovat, ale po dvou krocích ho zarazil hlas, kterého se opravdu trochu obával.
„Mrzí mě to ….. víš, tehdy ……,“ ten, komu to bylo adresované, byl otočený zády ….. nebyla zvyklá omlouvat se a takhle to bylo mnohem snažší, než z očí do očí.
Dean si hlasitě oddechnul, očekávané „hromy a blesky“ byly zažehnány. Teď byla řada na něm s omluvou, udělat to v každém případě chtěl (i kdyby ho Ellen stále nenáviděla), ale byl na tom úplně stejně jako ona ….. celá ta situace byla dost trapná a navíc spěchal, tak jen mávnul rukou (aniž by se otočil).
„Dávno zapomenuto ……i mně ujely nervy …… babičko,“ zakřenil se a rychle následoval Bobbyho, který jen protočil oči a oba ještě zaslechli dvojnásobný veselý smích.
---------

Janča: Prý "babičko" Tak to je fakt dobrý! Líbí se mi, že Dean neztrácí humor i v těchto těžkých chvílích a jen doufám, že bude Sam v pořádku. I když úplně bez zkřiveného vlásku by být nemusel Prostě torturing, to je moje Terrik, už se tím netajím

Já tu Jo nějak překousnu, ale kdyby to s ní dopadlo špatně vůbec by mi to nevadilo
a smradlavý pobuda... taky dobrý
Jo jinak jak psala Bohdy... babička... úplně to vidím
A sláva tvému noťasovi... že ty si volala Seře ať ti ho oživý

Díky za ohlasy a podporu.
V tomto pokráčku se ukáže, že Deanovy obavy o osud obyvatel Bobbyho domu byly plané. A něco málo se dozvíme o tom, co Dean vytáhnul z Franka, a protože Dean je chytrý chlapec udělal ze všech dosažitelných informací docela ucelený výchozí bod.
I když Bobby ...... no, on mu v této části zdatně sekunduje - vtípky, narážkami. Posuďte sami. A příště už snad záchrana Sama. Přeji příjemné počtení.

--------
Již se notně sešeřilo. Impala si to uháněla zpět k městu. Dean mlčel …. rádio mlčelo …. Bobby mlčel také, čekal, že se mu Dean svěří s tím, co se mu stalo, kam jedou a jaký je plán k záchraně Sama. Světla města se blížila a Dean stále mlčky civěl před sebe. Bobby stáhnul okénko, protože v autě bylo nedýchatelno ……chladný vzduch jakoby mu dodal odvahy, chtěl na Deana uhodit a přimět ho k mluvení ….. a byl to právě on, kdo prolomil to ticho.
„Nechtěl bys to okno zavřít??“
„Ani náhodou, páchneš jako tchoř…. jsi padnul do kanálu?“ zašklebil se Bobby, „a nechtěl ty bys mi konečně říct o co tady „kráčí“??“
Dean ho probodnul zamračeným pohledem, to přirovnání k nelibě vonícímu zvířeti se mu moc nelíbilo, ale byl si toho vědom, přešel to bez jakéhokoliv komentáře a než dojeli do města, byl Bobby celkem v obraze (zatím o jeho první části dost „neslavného“ návratu po dvou měsících) …… nepřerušoval ho, jen občas zlostně zaskřípal zubami. Před první pouliční lampou Dean zastavil na okraji silnice.
„Ty Bobby, znáš tady v okolí nějakou loveckou chatu??“
Bobby bez přemýšlení: „V okolních lesích je jich spousta …….“
„Cože!! Říkáš spousta?? A to jsme tedy pěkně v prdeli!!!“ skočil mu Dean do řeči.
„Počkej ….. ty myslíš, že …….???“
„Nemyslím ….. vím zcela určitě, že v jedné vězní Sammyho. Ten blbec Frank se mi přiznal, že ho do nějaké, na příkaz Tess, respektive Jaspera, odvezli. Ale kam, jak dlouho jeli, kterým směrem?? Je to zkrátka idiot, bez orientačního smyslu,“ znovu měl před očima Franka, jak se klepal strachy a svatosvatě přísahal, že od okamžiku, kdy nastoupili do dodávky i kdyby chtěl říct – nemůže, nic neví.
Protože Bobby koukal, jako „když spadne z višně“, přidal Dean další část toho neskutečného odpoledne a v kostce mu poreferoval o svém druhém výstupu v Andyho baru. Bobby se naoko mračil, ale koutky úst mu cukaly …… Deanovi nebylo jasné, zda příčinou bylo jak znovu „zametl“ s Frankem nebo jak Andy brblá a zametá (doslova) zbytky židle….. pokrčil rameny….
„Takže! ……Frank s Eddiem naložili Sama do dodávky bez okének….. přesně jako mě …… řídila ONA,“ Dean se ušklíbl, její jméno mu zase nešlo přes rty, „ani se jí nedivím, svěřit nějaké tajemství takovým břídilům, byla by blázen,“ uchechtl se, „v tomhle asi nekecal, opravdu neznal cestu.“
„Zastavili jen na okamžik, podle skřípotu to byla určitě železná brána …… hluboko v lesích …… silná vůně pryskyřice …… ujeli ještě pár metrů a ihned po otevření dveří auta se rozštěkali psi ….. a pokud bylo co k vidění, neměli šanci se porozhlídnout ….. někdo oběma natáhnul přes obličej jakousi masku, sotva viděli na krok před sebe. ONA jim poručila odnést Sama ke dřevěným masivním dveřím, strčili ho dovnitř, zamkla a znovu je odvezla do města. A to je tak všechno, co z něho vypadlo ….. smraďoch jeden ….. fuj,“ ulevil si nakonec Dean.
„A teď mluvíš o kom??“ nevinně se otázal Bobby.
Dean to v prvním momentu nepochopil, zavětřil nosem i přes otevřené okénko byl ten pach dost silný (už se Bobbymu nedivil, že raději riskuje nachlazení) a pak vyštěkl: „No dovol??!!“ A až to rozdýchal a pochopil: „Člověče, takovýho tě neznám, tady se jedná o vážnou věc a ty jsi samá sranda, seš ožralej nebo co??“
„Obvyklá denní dávka, nic, co by mě porazilo …..no, dobře, už toho nechám,“ zachechtal se Bobby a opravdu změnil téma, „ale stejně, to se ti podařilo z Franka dostat poměrně dost. Musí z tebe mít pěkný „vítr“, když jsi ho donutil k přemýšlení.“
„Ale né, zase takového génia z něho nedělej. Od něho jsem se dozvěděl nejmíň, něco přidal Will, zbytek jsem si domyslel a dal jsem to takhle dohromady a teď čekám od tebe, že k tomu také něco řekneš …… která chata by tak padala v úvahu???“
Bobby se znovu zamyslel a tentokrát trochu déle: „No, podle toho dost mizerného popisu, co jsi mi dal (další Deanův probodávající pohled a Bobbyho pobavený škleb), to vypadá jen na jednu …… je asi deset kilometrů západně od města. Opravdu hluboko v lesích, obehnaná ostnatým drátem, nabitým elektřinou, dobře střežená strážemi, psi, kamerami.“
„Nechal si ji postavit v osmdesátých letech minulého století na zakázku nějaký Lucas Black - milionář, nikdy ho nikdo osobně neviděl, jen černou limuzínu projíždějící městem a ochranku v tmavých autech a oblecích…..“
„Aha ……. Muži v černém,“ vyprskl Dean.
„Jo, tak nějak,“ i Bobby se musel tomu přirovnání usmát, „ale nebral bych to na lehkou váhu, dostat se tam nebude jen tak,“ Dean nejprve zklamaně přikyvoval a pak překvapeně zamrkal zelenýma očima, jak tohle všechno Bobby ví,ten jeho nevyřčenou otázku vzápětí zodpověděl.
„Byl jsem tam,“ prohodil jen tak mimochodem a díval se přitom ven z okna.
„Cóóóžeee? Ty…..jsi …… tam …..,“ Dean vytřeštil oči, „a to mě říkaš jen tak?!“ zařval a zatřásl s Bobbym, „Co jsi tam dělal?? Jak ses tam dostal?? Hovoř!!“ byl blízko mrtvici.
„Ale to je už dávno …… a uklidni se,“ viděl, jak Deanovi stoupá adrenalin rychlostí blesku, ten
mu však rukou naznačil, že je už OK (jedna z jeho dobrých vlastností – rychle vzplanout a
stejně tak rychle vychladnout) a dychtivě čekal na Bobbyho objasnění.
„Tehdy jsem hledal nějaké vhodné dřevo na doplnění dekorace na chodbě,“ Deanův zuřivý pohled se změnil na překvapený, „Ellen chtěla ….,“ nedořekl Bobby …….Dean se kousnul do rtu a musel se otočit, ale Bobby přesto postřehnul jeho pobavený výraz, „ty mlč ….. Jo tě má omotanýho kolem prstu ….. tak sklapni,“ moc to nepomohlo, Dean se stále potichu hihňal, Bobby zakroutil hlavou a spíše pro sebe si zabručel, „myslel jsem, že právě ty to pochopíš ….jsi ochoten udělat pro lás …..,“ nedořeknul, věděl, že to Deana přejde a raději pokračoval.
„To, co jsem potřeboval, bylo jako na „sviňu“ za plotem. A zcela náhodou v jednom místě, hustě porostlém trním, keři a se spoustou kamenů, jsem objevil skulinu. No zkrátka, kdo to instaloval, to trochu odfláknul, moc se mu do vysekávání nechtělo a jen propojil obvod, jednoduchým drátem na vrchní straně.“
„Ale to už může být dávno spravené!!“ namítnul zcela oprávněně a již vážně Dean.
„Ne, věř mně, že není …… několikrát jsem se tam ochomýtal …… pouze je to ještě více zarostlé ….. proč by to také kdo kontroloval, elektřina prochází……“
„Kamery???“
„V těch místech žádné nejsou ….. kdo by se prodíral takovou džunglí,“ uklidnil ho Bobby.
Až nyní Dean pochopil ten Bobbyho zdánlivý klid a lehkou humornou nadsázku …… on si byl jistý, že se dovnitř dostanou celkem lehce.
„Tak na to šlápni, chlapče …… budu tě navigovat,“ v jeho hlase zazněla obava …….obava o Sammyho. Dean nastartoval, ale najednou se plesknul do čela.
„Já jsem ale takovej idiot!!!“
„No, to je mi novina,“ neodpustil si Bobby.
Dean po něm seknul pohledem, zvedl ukazováček, měl na jazyku nějakou ostrou odpověď, ale pak si to rozmyslel (nebo ho spíše nic nenapadlo), nekomentoval to a již rozváděl svoji myšlenku.
„Nevím, jak jsem si mohl myslet, že mě doma čeká nějaká past!!! Jasperovi jde jen o mě, o vás ostatní nemá zájem …… nic ve zlém Bobby,“ zakřenil se radostně Dean, podařilo se mu částečně vrátit ty Bobbyho narážky, „jen vás využívá proti mně …… a ve své namyšlenosti si je stoprocentně jistý, že si mě krysy právě teď dávají k večeři,“ zhnuseně se otřásl.
Bobby si v duchu oddechnul, nezlobil se, byl rád za tu předešlou Deanovu poznámku, ujistil se tak, že je opravdu v pohodě. Po celou dobu mu připadal tak upjatý, vystresovaný …… žádný vtip, bez humoru … a s takovým člověkem jít do nebezpečné akce?! Konečně se to prolomilo!! A proto okamžitě navázal rozhovor.
„A co Frank?? Nešel hned za tepla „vyslepičit“ tu velkou novinu??“
„To si nemyslím,“ naprosto přesvědčivě Dean, „z toho jeho blábolení jsem pochopil, že je vždy ke špinavé práci někdo kontaktoval ……“
„Třeba Tess??“ tiše a smutně ho přerušil Bobby.
„Třeba,“ sotva slyšitelně odpověděl Dean a hned pokračoval, chápal Bobbyho, znal obě děvčata od malička a teď se o jedné z nich dovídá móóóc nepěkné věci.
„…….takže žádná zpětná vazba a navíc ……. ta démonská „podržtaška“ se Jaspera tak bojí, možná sedí ještě u Andyho nebo někam zalezl,“ škodolibě se zachechtal, „ ……nemám strach, ten nevystrčí nos ….. alespoň do té doby, než osvodíme Sammyho ……“
„Něco na tom je,“ souhlasil Bobby, „pokud se tedy nepleteš …… nebudou tak ostražití a nebudou nás čekat.“
„Stejně by mě zajímalo, co od Sama ten hajzl chce?“ Dean se na vteřinu odmlčel, „jestli Sammy dokáže v sobě probudit tu sílu a určitě se o to pokusí, tak to tam srovná se zemí i bez naší pomoci.“
Bobby se usmál, Dean ne …… jen se mu zlobně zúžily oči, rysy ve tváři ztvrdly a nepromluvil ani slovo, než Impala na pokyn staršího lovce zastavila. Oba muži vystoupili. Z bezhvězdné tmavé oblohy mírně mrholilo.

seš ožralej nebo co-....... jen ovyklá denní dávka.... kam na to chodíš....
No paráda...a šup, šup ať už ho zachrání

Teda! Doufám, že Sama najdou a že bude o.k. I když... menší torturing nezaškodí

Děkuji za komentáře. A máme tady další slíbené pokráčko - záchrana Sama. Pokud se bude zdát, že je to příliš jednoduché, neobjasněné, tak můžu slíbit, že k Samově uvěznění se ještě vrátíme. Tohle je jen z pohledu Deana a Bobbyho - oni přišli, osvobodili ho, ale co se dělo mezitím ....... Takže zatím přeji příjemný zážitek.

----------
Tmu rozčísnul kužel světla z Deanovy baterky ….. v rychlosti ji vybral z kufru Impaly (tak jako spoustu jiných potřebných maličkostí, kterými si nacpal kapsy).
„Zhasneš to ty debile!!“ zasyčel Bobby, „chceš nás prozradit??“
Dean zahanbeně poslechl, uvědomil si, že i posledních pár metrů také ujeli se zhasnutými světly, jen dle Bobbyho navigace. O to víc ho zajímalo, jak teď Bobby míní bez světla dojít k cíli. Ale bylo vidět, že Bobby tudy opravdu chodil často i v té tmě kráčel velice jistě, pod nohy si svítil baterkou „světluškou“, o které se oba bratři kdysi dávno vyjádřili dost pohrdavě.
„Tohle, že je baterka? Tohle je baterka!“ Sam vytasil svítilnu, která dělala čest svému jménu.
Ale časem pochopili, že i takové malinkaté světélko splní svůj účel a přitom bylo prakticky neviditelné (až na pět kroků). Stejné to bylo i dnes. A nebýt té „bludičky“, Dean by se ztratil během minuty.
I když Bobby říkal, že to je tak deset minut cesty, připadalo Deanovi, že už se tím lesem plahočí snad hodinu a k tomu ten nepříjemný studený drobný deštík, který mu padal za límec bundy. A nejvíc Deana štvalo, že to klouzalo čím dál víc a také o to víc se válel po zemi, dlaně měl celé rozedřené. Bobby se ho sice pokaždé snažil upozornit na překážku, ale odpovědí mu ve většině případů byl jen šramot a tiché sakrování.
„Bobby, jak ještě daleko …….?“ zasyčel na něho Dean netrpělivě.
„Už tam budeme …… vydrž!!“
„To už jsi říkal před půl hodinou a pořád nic ……. kruci …… do prdele,“ další zaškobrtnutí.
„Nepřeháněj …… ostatně už jsme tady ….... a buď zticha.“
Oba lovci stáli několik sekund mlčky a poslouchali, byl klid, žádný hlídač, pes, ani hlásek zdáli k nim nedolehl ……. opravdu to bylo „hluché“ místo.
„A teď opatrně, dnes obzvlášť ……. všechno je mokré ……“
„Představ si, že na tohle jsem náhodou ve škole nechyběl …… vím moc dobře, co dokáže elektřina s vodou,“ jedovatě ho přerušil Dean.
Na to už Bobby nic neřekl a velice, velice opatrně se začal prodírat křovím, Dean to úspěšně zvládnul také …… byl mírně ve výhodě, protože Bobby mu svítil z druhé strany. Vydali se do nitra toho oploceného prostoru.
---------
Směr jim určovaly stále silnější hlasy, štěkot psů a mezi stromy probleskující osvětlení té chaty. Bobby se zarazil, něco hledal po kapsách a Dean pak jen ucítil, že ho něčím pomatlal na tváři …… moc vábně to nevonělo …… cuknul sebou.
„Co blbneš? Co je to za smrad? Před chvílí sis stěžoval, že se v autě nedá dýchat a naplácáš na mě nějakou sračku ……. připadá ti , že smrdím málo??“
„Jestli tě to uklidní, tak jsem se s tím potřel také ……. přerazí to lidský pach, psi nás neucítí, je tam …..“
Dean se s odporem otřásl: „Myslím, že vůbec nechci vědět, z čeho je ten lektvar vyrobený, stačí mi, že ty jsi autor.“
„Tak tedy dík,“ zavrčel Bobby, „ ……. a pojďme už.“
Dále postupovali v naprosté tmě, teď je již vedlo stále sílící světlo kolem chaty ….. záhy došli k jejímu opačnému konci. Pozorovali v jakých intervalech procházejí stráže, psi je opravdu necítili, Dean uznale zvednul palec. Znaleckým okem prohlídnul tři kamery, které byly umístěny na této části budovy. Dvě byly nasměrovány tak …… podél by se dalo proklouznout, ale třetí monitorovala právě tu jedinou přístupovou cestu do domu. Normálně by ji Dean rozstřílel svojí pětačtyřicítkou, ale tohle nebyla normální situace.
„A teď babo raď,“ zamručel si Dean víceméně pro sebe a rukou si prohrábnul mokré vlasy.
„V tomhle ti asi neporadím, ty jsi tady expert přes elektroniku ……,“ zašeptal Bobby.
„Nepleteš si mě náhodou se Samem??“
„Co??“
„Ale nic, zapomeň na to,“ Dean se musel usmát, vůbec by ho nenapadlo obracet se na
Bobbyho, když o něm věděl, že moderní technice moc nehoví, „musím přemýšlet, co by teď udělal Sam.“
„Tak přemýšlej, ale rychle …… on ten smrad taky nebude účinkovat věčně.“
(Pozn. autora: No, za chvíli to Dean vymyslel, ale zdali by to byl i Samův nápad?? Těžko říct. Tohle na míle zavánělo Deanovštinou.)
Dean přejížděl zamyšleně rukou borovičku po své levé ruce, potutelně se při tom usmíval, pak vytáhnul lovecký nůž a uříznul několik větviček …… a šel co nejblíže, ale tak, aby ho kamera nezachytila a začal házet ty větvičky na kameru ….. Bobby ho překvapeně pozoroval.
Všechny pokusy byly plané ….. pod, nad nebo za a když už se zdálo, že se tam přece jedna větvička udrží, spadla dolu. Deanovi zbýval poslední pokus …… hlídka se již vracela a na to, aby celý postup znovu opakoval, nebyl čas …… měl na paměti Bobbyho slova o vyprchání účinku té „zázračné“ masti.
„Teď a nebo nikdy,“ a ještě udělal něco co nikdy předtím ….. políbil tu větvičku ve své ruce
…. pro štěstí …. zaklesla se a částečně zastínila výhled z té kamery. Dean by ze samé radosti skákal ……. zůstalo jen u vítězného gesta obou rukou.
„Už můžeme jít??“ Bobby se pohnul a chtěl vykročit.
„Ne, počkej ještě chvíli,“ Dean ho zadržel za rukáv bundy, „snad na to skočí, modli se, aby to vyšlo,“ a sepjal ruce, přitisknuté na rty, možná se opravdu modlil.
Hlídka kvapem přicházela (již je o problému informoval někdo z domu) a koukali nahoru …… dohadovali se, jak tu ozdobu sundat.
„Tak Bobby, teď je ta nejlepší příležitost, než přijdou ostatní,“ Dean chytil Bobbyho za loket, „tady ti i ten někdo uvnitř jsou přiliš zaměstnáni tím, jak tu větvičku odstranit …… a než jim dojde, že se tam nedostala sama od sebe, tak budeme dávno pryč,“ zachechtal se.
Měl pravdu, hlídka chodila kolem té kamery, chlapi rozhazovali rukama a toho zmatku oba lovci využili a kryti keři, stromy a trávou se během chvilky ocitli u zadního vchodu.
Štěstí jim přálo i nadále ….. nebylo zamčeno a žádný alarm se nespustil, asi proto, že to byl vchod pro služebnictvo, ochranku nebo opravdu žádný vpád vetřelců neočekávali.
---------
Bobby tím svým světélkem rychle přelétnul interiér. Uvnitř to vypadalo přesně tak, jak to popisoval Will, všechno honosné a vyřezávané ze dřeva …… nábytek, obrazy, schody …… pravá lovecká chata. Po jejich levé ruce byla zabudovaná rozvodna na elektřinu ….. Dean se usmál, byl tam i alarm. Několika drátky pospojoval kontakty k sobě a pak již mohli bez obav prozkoumat vnitřek domu.
Dean pistolí naznačil sklep, bylo to takové nejobvyklejší místo k držení zajatců. Masivní dveře byly zamčené ……. odemknout pomocí šperháku …… pro Deana otázka několika vteřin. Ovanul je chladný, ale čistý vzduch (Dean si oddechl, nechtěl znovu zažít, to co odpoledne), posvítil si konečně svojí baterkou ……oba sestoupili po schodech.
„Same …… Sammy!!“ nesměle zašeptal Dean do prostoru ….. nic ….. tma …… ticho.
Druhé světlo z Bobbyho normální baterky pomohlo lépe ozářit celé sklepení.
Sam byl až v rohu místnosti …… ležel nehybně na zemi …… připoutaný řetězy za nohy a ruce.
Dean k němu rychle přiskočil, „auuu!!!“ polohlasem zaječel a zkroutil se k zemi.
„Co je??“ Bobby se k němu znepokojeně naklonil.
„Mám v botě hřebík a nejen v botě, ale i v noze …… do prdele, kurva drát,“ zaklel Dean.
„Tak drát nebo hřebík??“
„Prosím tě, Bobby …… mlč,“ a za bolestivého zasyčení si ten kus železa z nohy vytáhnul.
„Dobrý? Můžeš chodit??“
„Ale jo …… štípe to sice jako čert, ale zvládnu to,“ odvětil Dean ….. z jeho hlasu bylo cítit, že ho to trochu rozhodilo …… tohle nečekal.
Bobby už klečel u Sama a snažil se ho probrat …… marně, byl v hlubokém bezvědomí nebo nadrogovaný. Dean ho zatím zbavil těch okovů, posvítil mu do tváře a zhrozil se …… Sam měl celou pravou tvář napuchlou ….. Dean jen zlostně zasyčel.
„Co budeme dělat??“ dost zoufale zašeptal Bobby, „tvůj bratr je úplně grogy…..“
„No, víš Bobby, také jsem na to myslel. Dovnitř jsme se dostali s odřenýma ušima a i kdyby
byl Sam schopný odejít po svých, stejnou cestou nemáme šanci se dostat ven …… chytli by nás hned …… budeme postupovat podle plánu B.“
„A ty nějaký máš??“ zvědavě zašeptal Bobby.
Dean nic neříkal, společně vytáhnuli Sama ze sklepa. Už slyšeli překotný hovor stráží a jeden hlas, zvyklý poroučet, je vzápětí všechny umlčel a …..
„Vy idioti, co tady poskakujete jako šašci?? Copak se tam ta větev snesla z nebe?? A co je tohle?? To se sem dostalo jak??“asi našel ty Deanovy nezdařené pokusy, „nejbližší strom je támhle!! Někdo tady je …… okamžitě ho najděte a přiveďte mi ho……“
„Až naprší a uschne …… pitomče,“ zachechtal se tiše Dean.
Bobby protočil oči: „Nech toho a radši mě řekni ty chytrá hlavo, jak se odsud dostaneme??“
Dean se opatrně oknem rozhlédnul po venku, přes tvář mu přelétnul úsměv.
„….. jak tě znám, bude to něco velkolepého,“ dokončil Bobby větu s útrpným povzdechem.
„Ano, a proto přejdeme rovnou k plánu C,“ zcela vážně Dean ….. Bobby znovu obrátil oči.
„Vidíš tu dodávku, Bobby?“ byla to určitě ta samá, ve které odvezli jeho i Sama…..stála blízko hlavního vchodu, „zabavím je nějak a ty ji mezitím přistavíš ….. teď už se vyser na nějaké kamery,“ když viděl Bobbyho váhání, „ …… a padáme předními dveřmi.“
Vtom se rozezněl alarm, ta Deanova improvizace už nevydržela, Bobby se znovu zarazil.
„Na ten alarm ser taky …… dělej!!!“ a s těmi slovy Dean vykulhal (ta propíchnutá noha se začala ozývat) před budovu. Čtyři muži se psi zmateně pobíhali sem a tam ….. ten pátý stál s rukama v bok a čekal od nich výsledky.
„Hej, kreténi!! Nehledáte náhodou mě??“ pět párů očí se obrátilo směrem po hlasu a ten , který byl očividně jejich šéfem, ukázal prstem na Deana.
„A ty jsi kdo???“
„Hádej …… jenom jednou.“
„Ty jsi ……. ty jsi ……,“ hlas mu přeskakoval, „…..Dean Winchester, že?? Ty máš být mrtvý ….. ON říkal, že jsi mrtvý ….. jak to, že jsi naživu??“ zuřivě koktal.
„A on ti ten blbeček Jasper neřekl, kolikrát jsem už utekl hrobníkovi z lopaty ….. že jsem nesmrtelný!!“ posměšně se šklebil Dean. Rozkročil se a založil si provokativně ruce křížem přes prsa tak, aby světlo dopadalo na jeho stříbřitou pětačtyřicítku ….. dost výmluvý postoj. Jeden ze strážných sahal po zbrani ….. Dean mu zavrtěním hlavy dal najevo, aby to nedělal.
A aby je utvrdil, že to myslí vážně, dvěma dobře mířenými ranami prostřelil pneumatiky na nejbližších autech. Tím ty chlapy „vykolejil“ na dalších několik sekund ….. nebyli schopni pohybu a na štěstí pro Deana ani střelbu opětovat (a vyzbrojeni byli dobře)….. na to on právě spoléhal, na moment překvapení….. a vyšlo mu to.
Bobbymu již to jeho teatrální a hlavně hlučné vystoupení stačilo …. zacouval těsně k hlavnímu vchodu, nacpal s velkým úsilím Sama do dodávky a vystartoval. Dean naskočil právě včas ….. první střely mu zasvištěly kolem hlavy, další se zavrtaly do plechu dodávky.
„Jupíííí …… je to lepší než nějaký akční film v televizi,“ Dean si to vyloženě užíval, byl ve svém živlu, „brzy si to zopakujeme …… amigos!!!!“ zařval a ještě stačil vyřadit z provozu další auto, nechtěl nikomu ublížit, jen je zpomalit. Dodávka prorazila bránu ke svobodě …..střelba slábla, byly to už jen výstřely „naslepo“ …… a pak je pohltila tma.
Impala si to uháněla zpět domů. Cestou potkali jedno terénní auto, které mělo dost napilno (asi bylo mimo Deanův střelecký dosah). Dean v klidu řídil, pustil radio, pobrukoval si nějakou píseň a vítězoslavně se šklebil.

Janča: Zase další naprosto awesome část Nechyběl tomu humor... úplně vidím Deana, jak na všechno nadává A fakt jsem zvědavá, co je se Sammym a co řekne, až se probere... jestli se probere

musím plně souhlasit s bohdy - tuto část jsem si opravdu užila a mrzelo mě, že už je konec - jen tak dál jančo - je to fakt super

vynikajuce pokracko, neviem si ho vynachvalit, Dean sa svojim spravanim nezaprel a teraz uz len dufat, ze Sam bude v poriadku a vsetko sa vyjasní ak sa prebere...

Všem děkuji za komentáře. Moc mě potěšily. A přidávám další kousek. Není v něm žádná akce ani vysvětlení Samova uvěznění, ale pomalu a postupně se k tomu dopracujeme. Už snad v příští části.


Dakota – Bobbyho dům – ještě týž den pozdě v noci
Ležel na známe, měkké pohovce, bylo mu příjemně teplo, doléhaly k němu tiché, povědomé hlasy. Sam se přesto bál naplno otevřít oči, aby se radost z toho, že je doma, nezměnila ve zklamání a všechno to nebyl jen sen a on je stále někde ve sklepě s okovy na rukou i nohou.
Zpod víčky zaregistroval nějakou postavu ……. Jasper!!! ….. problesklo mu hlavou …..prudce otevřel oči ……
Proti němu v křesle seděl jeho bratr ….. pravou nohu položenou na pohovce, zavřené oči, asi spal. Evidentně čisté tričko, rifle, bílé ponožky, celkově z něho byla cítit svěžest, už měl za sebou ……. jak to onehdy říkal? „Kompletní údržba systému,“ Sam se mimovolně usmál.
„Čemu se směješ? Mně?“ Dean nespal, jen podřimoval, podvědomě všechno slyšel, cítil.
„To bych si nedovolil ….. i když ……,“ Sam se zarazil.
„No??? Jen to dořekni!!!“
Sam se nadechnul a dořekl, „ …… vypadáš úžasně,“ čekal nějakou peprnou odpověď, Dean se mírně zamračil, byl si toho vědom ….. opuchlá, zmodralá levá tvář, spousta oděrek, dlaně zelené od dezinfekce (je dobré mít v rodině zdravotní sestru – postarala se jim o doplnění lékárničky).
„Však ty na tom nejsi o moc líp,“ až nyní Dean otevřel oči a výmluvně si ukázal na svoji pravou tvář. Sam si najednou uvědomil, že s jeho obličejem není něco v pořádku ….. palčivá bolest se mu táhla od brady až k oku. Dotknul se toho bolavého místa a tím také zjistil, že kolem zápěstí má od okovů krvavé otisky, stejně tak i na levé ruce. Chvíli civěl naprázdno do stropu.
„Alex??“ Sam se nadzvednul na lokti a rozhlížel se kolem. U stolu v kuchyni byl jen Bobby, Ellen a Jo.
„Má službu ….. neboj, volal jsem jí ….. ráno tady bude jako na koni,“ zakřenil se Dean.
Sam jen pokýval hlavou, padnul vyčerpáním zpět na polštář a zase bylo ticho.
„Ty, brácho, mám tak trochu výpadek paměti ……moc si toho nepamatuju …… ty jsi jel ještě něco zařídit do města, já na druhou stranu a pak ….,“ Sam pokrčil rameny, „….. sklep, Jasper ….. a už vůbec nevím, jak jsem se ….. nemohl bys ….???“
„Bohužel ….. s tím, jak tě dostali, ti nepomůžu …. budeš si muset sám vzpomenout ….. jen doufám, že se z toho okna nevyklube parádní výkladní skříň,“ přerušil ho Dean, „a to ostatní??“ protáhnul se a unaveně zívnul, „ ….. hele, necháme to na zítra, jsem utahanej, hlava už mě zase třeští, jdu spát …. a tobě by neuškodila koupel a převlíknout se,“ vstal a jak se opřel pravou nohou o zem, usyknul bolestí.
„Deane, ty máš něco s kolenem??“ Sam se prudce nadzvednul …… zatočila se mu hlava, klesnul zpět.
„Ale ne, šlápnul jsem na hřebík, jak jsem ti zachraňoval zadek ..... vole!!“ Sam se nedůvěřivě zadíval na bratra, jestli to zase nebude „sranda nééé“ ……. tentokrát ne. Po dalších dvou krocích se na podlaze objevily rudé skvrny.
„Deane!!! Nemůžeš na tu nohu šlapat!!“ káravě Jo.
„A to mám jako lítat vzduchem??“ zavrčel Dean, dopadnul ztěžka na židli u stolu. Všichni ztichli. Že by první „skoromanželská“ hádka?? Jo mlčky poklekla, stáhla mu ponožku a pomalu rozmotávala obvaz.
„Promiň, jsem přetaženej,“ tiše Dean, lehce jí přejel dlaní po vlasech.
„Ne, to já se omlouvám, máš naprostou pravdu ……. pořádně ti to převážu a musíš opatrně ……. ano??“ Dean souhlasně zakýval hlavou.
Bobby s Ellen se na sebe s úsměvem podívali a dál si jich nevšímali. Jen Sam zvědavě nakukoval, jakoby čekal nějaké pokračování a ono se nic nedělo, Jo mlčky ošetřovala a Dean ji stejně mlčky pozoroval.
„Nebo se nauč chodit po rukách,“ ozvalo se najednou z místa, odkud by to nikdo nečekal, Sam to zkrátka „rozmáznul“ a navíc se začal smát svému vlastnímu vtipu (alespoň si to o něm myslel), ale nikdo s ním jeho veselí nesdílel. Nejprve se všechny oči stočily na něj a pak na Deana. Jeho tvář však byla kamenná a smaragdové oči neutrální. Pouze ten, kdo ho dobře znal (a tím byl samozřejmě Sam) by v jeho očích četl, „Sammy, Sammy, ty opravdu někdy nevíš, kdy je lepší mlčet.“ Ale Sam byl nějak celkově „rozhozený“ a stále se nechápavě rozhlížel kolem.
Dean na sobě navenek nedal nic znát: „Díky za radu, budu o tom uvažovat,“ ušklíbnul se, „dej si raději tu sprchu a běž taky spát, myslím, že to potřebuješ jako sůl …… všichni toho dnes už máme plný zuby.“
Protože opravdu čas hodně pokročil, Bobby pomohl Samovi do koupelny. Ellen si zatím chystala potřebné věci k ošetření jeho rukou. Dean se belhal do schodů, Jo ještě vybírala z ledničky do misky kostky ledu (dle Tomovy rady – na bolavou hlavu je dobrý led) a v mžiku Deana dohonila. V půli schodiště je zastavil Bobbyho hlas.
„Já se ti opravdu divím Deane,“ …… oba se zarazili a otočili.
„?????“
„Ty mu na to nic neřekneš?? Normálně by to byl docela dobrý vtip, ale přece moc dobře ví, jak jsi na tom s rukou …… bylo to jako …… jakoby se ti vysmíval,“ Bobby se úplně rozohnil a Dean stále nic, jen ho pobaveně pozoroval, to Bobbyho samozřejmě naštvalo ještě víc.
„Necháš na sobě dříví štípat!! Budeš ho neustále omlouvat, chránit a jenom proto, že je to Sam ……. tvůj malý bratr Sammy??? Ale to je jen tvoje utkvělá představa. A nesměj se tomu, je to vážná věc!!“
„Bobby, přestaň ……. prosím, nerozčiluj se …… škodí to zdraví,“ Dean stěží zadržoval smích, „není to tak, jak si myslíš,“ teď měl zase otazníky v očích Bobby.
„Copak jsi nepoznal, že Sam je v takovém rozpoložení, že by se netrefil do vody, ani kdyby vypadl z loďky??“ Bobby chtěl něco říct, ale Dean ho nepustil ke slovu.
„S vedením za „ručičku“ jsem už skončil …… vážně, beze srandy ……. a Sam to přijal, sice nerad, ale musel, ono mu nic jiného nezbývalo,“ zašklebil se Dean, „je dost starý na to, aby se dokázal sám rozhodnout a nesl nějakou odpovědnost … néé,“ otočil se zpět na schodiště.
Bobby trapně mlčel, už litoval toho, že se nechal tak unést. Dean měl pravdu v obou bodech.
1. Něco takového by Sam normálně nevypustil z pusy a ještě, aby se tomu smál. Potřebuje sprchu, vyspat se a bude v pohodě.
2. Nejen Sam, ale oba bratři jsou dospělí, mají svůj život a případné neshody a rozepře si musí vyřešit sami mezi sebou …… což také v tomto případě udělali.
Jo již byla o schod napřed, když Dean ……
„Ale chránit ……“ udělal pomlku, „……chránit před zlem ho budu i nadále ….. a hlavně před tím, co má tady uvnitř,“ dlaň si položil na hruď, „a dokud budu dejchat, nenechám ho padnout ……. snad se to naučí ovládat,“ zašeptal si již pro sebe.
A za minutu bylo slyšet bouchnutí dveří od jeho pokoje.
Dean padnul na postel, podíval se na hodinky: „To je neuvěřitelný, co se může za pár hodin stát,“ vzdychnul polohlasem.
Byl to opravdu strašný den. V klidu po poledni přijel k Bobbymu, tak se na všechno a všechny těšil …… hlavně na Jo. Tolik si toho měli povídat, plánovat společný život, dítě ..... a takhle se to zvrtlo. Téměř přišel o život, málem zastřelil Alex …. a Sam? Bůhví, co s ním chtěli udělat!
Vůbec nevnímal, že mu Jo mezitím položila na čelo smotaný ručník s ledem ….. až když na něho promluvila.
„Je to lepší??“
„Hmm ….. dík,“ tak moc ji chtěl líbat, ale byl k smrti unavený …… oči se mu zavíraly ….. avšak bolest uvnitř hlavy byla silnější a ještě se mu vrazila do očí …… s bídou se zmohl na úsměv.
Jo si k němu přilehla z pravé strany ……také by ho nejraději celého zulíbala, ale nebylo téměř kam. Levé tváře se bála dotknout, oteklý ret s hlubokou prasklinou a na čele chladivý obklad, který si stáhnul i přes oči. Jo si myslela, že příčinou je rozsvícená lampa ….. zhasla. Vyměnila Deanovi obklad na čele a znovu se k němu přitiskla …… cítila, jak se lehce chvěje, jak bolestí nemůže usnout …… již chtěla jít pro nějaké utišující tablety, ale pak se usmála, vzpomněla si, co na něho platí nejvíc. Políbila ho na ten jediný nepoškozený kousek obličeje – pravou tvář - a začala si omotávat kolem prstů jeho pramínek zářivě bílých vlasů. Pomohlo to. Za chvíli Dean uvolněně a spokojeně oddechoval. Jo by s ním nejraději zůstala až do rána, ale bylo to možné jen do chvíle, než začal chrápat.

Teda Jančo... moc hezky jsi to napsala A když si místo Jo představím sebe, tak už tomu opravdu nic nechybí

mna zas dostal rozhovor Deana s Bobbym na schodisku

chápu tě bohdy... tv á představa mi mluví z duše:D neeeee je to paráda hlavně to Samovo probuzení