Proč právě já?

Tak se mi právě podařilo dokončit další pokračování. Ale Sam začíná "zlobit". I přesto doufám, že se to bude líbit.

Na konci jednoho docela obyčejného dne
Dean pokulhával zamyšlený se sklopenou hlavou od zaparkované Impaly, něco si brblal jako „jeden pitomec větší než druhý“ ...... měl na mysli jednoho ze zachráněných z právě ukončeného případu ..... a málem vrazil do nějaké postavy, ani nezvedl hlavu, jen zablekotal „pardon“, udělal krok doleva a ..... ta postava se pohnula také tím směrem. Dean ve snaze toho člověka obejít zprava ..... neměl náladu se s nikým hádat nebo rvát, měl toho za celý den plné zuby a ke všemu se začalo ozývat bolavé koleno .... byl to na ně docela velký nápor.
(Pozn.autora: Ortézu mu nedávno Tom sundal ..... musel. Sotva Dean zaslechl ve zprávách, že
už nehrozí žádné náledí, dobře si pamatoval co Tom říkal a tím také argumentoval, nezbývalo Tomovi než rezignovat).
Ale ten člověk stál opět před ním ..... Dean zpozorněl, že by zloděj? Nebo úchyl ...... dokonce vrah?? Sáhnul po pistoli, hned se cítil bezpečněji, když v dlani ucítil svoji pětačtyřicítku.
„Co je?? Máš nějaký problém??“ zavrčel unaveným hlasem, už se viděl v posteli ..... byla to po dlouhé době první noc, kdy opět se Samem přespali společně v motelu ...... toho dne byli daleko od domova (ano, již naprosto samozřejmě nazývali Bobbyho dům svým domovem) a ani jednomu se nechtělo v noci řídit zpět. A ještě musí řešit problém s nějakým pitomcem, ale věřil, že se to vyřeší nenásilně a hlavně rychle, pistoli zatím nechal tam, kde je ..... a to udělal velkou chybu.
„Dean Winchester, tak přece jsem se dočkal,“ ozvalo se posměšně.
„Kdo sakra jseš?? A co do prdele chceš??“ konečně se mu Dean podíval do očí, „....to jsem pěkně v hajzlu,“ pomyslel si ...... ten člověk měl oči černější než ta rozprostírající se tma kolem ...... ale stejně pokračoval ve svém oblíbeném stylu ..... kecat, provokovat.
„Když po mně tak toužíš ..... stačilo zavolat ..... byl bych tady hned a .....,“ Dean rychle v hlavě přerovnával svoje nejlepší nadávky a hlášky, pak se nadechnul, „..... a ustřelil bych ti jednu z tvých posraných pracek ..... tu kterou používáš míň ..... abys neřekl, že jsem nelida,“ uchechtl se, měl škodolibou radost, že může na seznam svých výroků připsat zase něco nového.
Démon se na okamžik zarazil, než mu došlo, že Dean si z něho pěkně „utahuje“ ...... a vzápětí Deanovi ty jeho „srandičky“ vynesly pořádnou ránu pěstí do brady....odletěl na nejbližší auto. Ale zůstal stát na nohou....ze rtu olízl kapičku krve: „Už jsem myslel, že jste na mě zapomněli, nějak dlouho byl klid ...... dali jste si teda načas,“ výsměch z jeho slov přímo čišel.
Pokud tím chtěl Dean docílit odvedení démonovy pozornosti a pak se dostat ke své pistoli nebo alespoň k soli či svěcené vodě ve své kapse ..... ten parchant mu nedal šanci, ve vteřině byl u něj a Dean schytal jen další řadu tvrdých ran do tváře a prsou. Ale to mu nezabránilo, aby sice s obtížemi, ale velice nenávistně .....
„Zabiju tě nadvakrát, ty svině,“rozkašlal se, „zakopu do mělkýho hrobu, abych tě mohl zase vyhrabat a zabít znova,“ dořekl chraptivě ..... divil se sám sobě, jak na takovouhle divokou kombinaci přišel, asi to měla z části na svědomí televize, u které v posledních měsících strávil dost času.
Okamžitě na svém krku ucítil dlouhé, hnusné, uleptané démonovy prsty ..... stisk byl silnější a silnější ..... Dean už měl před očima mžitky .... paže bezvládně svěšené podél těla .... opět se loučil se životem. Pokolikáté už ....přestal to počítat. Se smrtí se dříve smířil velice rychle, ale teď? Právě, když našel znovu smysl života (i když asi jen na krátkou dobu) ..... nechtěl umřít ..... teď ne!!!!
Ale to démonovi nestačilo, očividně si chtěl se svojí obětí „pohrát“, dřív než to ukončí, co nejvíce jí způsobit bolest .....mrštil Deanem o strom. Ten se svezl bezvládně na kolena ..... bolestivé píchnutí v tom zraněném necítil ..... už necítil téměř nic ..... a pak tváří na vlhký, studený asfalt, který ho trochu probral, mírně se nadzvednul na lokty. Něco ho přitlačilo zpět, byla to démonova noha, kterou ho ten zmetek pevně držel při té špinavé zemi. Čím víc se Dean snažil zvednout, vymanit se zpod té nohy, tím víc sílil tlak mezi jeho lopatkami ...... lapal po dechu ..... dusil se.
„Same .... Sammy .....pomoz mi ..... prosím,“ zašeptal ..... jako v mlze viděl Jo, její modré oči, které se vzdalovaly a vzdalovaly, až se propadly do černé tmy.
----------
Zatím Sam v motelu netrpělivě čekal na bratra, něco k večeři sehnal u recepčního ..... a Dean pořád nikde ...... zvednul oči od počítače, upřel je na dveře a zamyslel se.
„Co mu to tak dlouho trvá???? Prý jen zaparkuje Impalu!!! Potkal snad cestou bar? Musel si dát skleničku?? Neměl bych mu to za zlé. Ale mohl zavolat.... také mám docela chuť a ne jen na jednu ..... byl to přece jen náročný den. Nebo tam natrefil na nějakou holku!!! Jak dlouho už se s Jo neviděli? Budou to bezmála tři týdny. Nechápu, že ti dva takhle můžou existovat .... tak možná Dean už to nemůže vydržet .... nikdy to dlouho nevydržel,“ Sam se uchechtl, ale hned by si nejraději nafackoval ...... jak ho mohla taková hloupost napadnout .... toho by byl schopen „starý Dean“, ale ten „nový“ ne .... to by si nesměli s Jo denně telefonovat a stále si posílat „srdíčkové“ SMSky.“
Sam se vytrhl ze svých myšlenek, vrátil se zpět k počítači a surfoval po Internetu ...... hledal práci. Uběhla další půlhodina. To již značně nervózní Sam vzal mobil ...... nechal ho vyzvánět a .... nic. Dean i když byl v „akci“, vždy odpověděl, třeba „vole“ nebo „neruš“. Samovi se to přestalo líbit, zmocnil se ho strach ..... sebral bundu, pistoli a vyběhl ven.
-----------
Impalu našel brzy (Dean mu naznačil směr, když ho před motelem vysadil) ..... žádný bar cestou neobjevil, široko daleko byl klid. Bratrova černá krasavice „trůnila“ uprostřed několika aut jako „královna“, všechny ostatní vozy jakoby byly pouze v jejím stínu. Sam vzal za dveře, byly zamčené ..... zaťukal na sklo, co kdyby náhodou ...... ticho, tma...... Dean nikde.
„Deane!!“ polohlasem Sam ..... žádná odpověď.
Nadechoval se k dalšímu, hlasitějšímu křiknutí....v tom zaregistroval nějaký pohyb na druhém konci parkoviště ..... pevně stisknul pistoli a tiše vykročil tím směrem.
Obraz, který se mu naskytl ve světle pouliční lampy, mu vyrazil dech ...... bratr svíjející se na zemi a nad ním zády k němu s rukama v bok nějaký parchant. Sam na něho zamíříl pistoli, již měl prst na spoušti, na poslední chvíli si to rozmyslel.....nejprve se přesvědčí, co je zač. Pokud to je člověk, vyřídí si to s ním ručně a stručně, nechtěl zbytečně někoho zranit nebo zabít a na démona kulky z jeho pistole stejně nezaberou. Sam vůbec v tu chvíli nepřemýšlel, co bude dělal v tom druhém případě.
Ten člověk nebo co to bylo, ho vůbec nevnímal, tak byl uchvácen svou obětí, chroptící na zemi. Sam udělal ještě jeden krok, nahmatal v kapse lahvičku se svěcenou vodou ...... ta byla v tomto případě univerzální – člověku neublíží a démona odhalí ......a celý obsah vychrstl na tu postavu před sebou. Pak se dělo, co si Sam tak nepřál, v co do poslední chvíle věřil, že pravda nebude ..... kapky vody působily jako kyselina ....ozvalo se syčení, škvaření ..... démon zavrčel, pak se otřásl a prudce se otočil ...... Sama probodávaly černě jiskřící oči.
„Tak a teď jsem v hajzlu,“ pronesl naprosto stejně jako jeho bratr před několika okamžiky ..... jeho pistole nabitá železem mu byla k ničemu, k Deanově se nedostane a kromě soli již neměl nic ...... opravdu nic?
----------
Sam otočil pomalu bratra na záda, třesoucími se prsty snažil nahmatat pulz, nic necítil, ale asi to bylo spíš tou nervozitou, propleskl ho po tváři, lehce s ním zatřásl a ..... stále nic.
„No tak .... dejchej chlape,“ chystal se k úderu do hrudníku i za cenu, že mu opět zlomí žebro.
Dean se právě zhluboka nadechl a široce otevřenýma očima zíral na tmavou oblohu plnou hvězd, Sam se s úlevou svalil vedle něj a také se díval na tu nádheru nad sebou, snad nikdy mu nepřipadala obloha tak fascinující, jako právě teď, kdy oba opět unikli jen o vlásek smrti.
„Ty jsi mi tedy dal,“ Sam oddechoval tak hlasitě jako jeho bratr, „co to bylo za sviňáka?“
„Nevím,“ zachrčel Dean, „možná Jasperův poskok .....kde vůbec je??“ a začal se rozhlížet opatrně kolem sebe.
„Zabil jsem ho a ......,“ Sam se zarazil.
„A ...... dál......??“ Dean se sbíral ze země (už mu začínalo být chladno).
Sam neodpověděl, vyskočil na nohy, pomohl bratrovi vstát, trochu ho oprášil ..... i v chabém světle lampy viděl, jak mu levá tvář hraje všemi barvami ....musel ho podepřít, podlamovala se mu kolena, na pravou nohu došlapoval jen velice zlehka ..... a vlekl ho pryč z tohoto místa. Pokud si myslel, že tím se to skončilo.... spletl se. Asi po pěti krocích se Dean zastavil a otočil na bratra.
„Tak co jsi s ním udělal ...... hovoř?!“
„No, zastřelil jsem ho a pak ......“
„Čím?!“ přerušil ho Dean.
„Přece ...... přece tvojí pistolí,“ koktal Sam .....otázky čekal, ale až následující ráno a to by již měl připravenou věrohodnou výmluvu ....ne, že se o to bude Dean okamžitě zajímat, když na tom nebyl zdravotně právě nejlíp.
„A pak??“ Dean měl v očích otazníky.
„ ..... hodil jsem ho do řeky, je tam docela velký proud ..... než ho najdou, budeme dávno pryč,“ Sam si nedokázal tak pohotově vymýšlet, jako jeho bratr ..... nic ho nenapadlo, řekl prostě pravdu.
Deanovi úžasem došla slova, zakroutil nechápavě hlavou, tohle nikdy neudělali, vždy démona spálili. Je pravda, že přímo na místě to Sam udělat nemohl, ale ......
„Co to bylo za blbej nápad? Ty nevíš, jaký je postup??? Zabít a spálit!“ Dean mírně zvýšil hlas, „měl jsi ho dát do kufru Impaly, ten je lepší než trezor,“ sípavě se rozkašlal, „a zítra bychom to dokončili při zpáteční cestě,“ tiše dořekl, až ho záchvat kašle přešel.
Ano, měl pravdu tohle udělali již nesčetněkrát. Sam přikývnul na souhlas a zamručel „hmm.“ Okamžitě si vzpomněl na tu nešťastnou Halloweenskou noc. Hned po odchodu doktora si půjčil, již legálně, auto (stejně ho pak potřebovali). Warricka nacpal do kufru Impaly, zavolal odtahovku a informovaný Bobby už tělo spálil. Ale dnes to takhle nešlo. Dean nesměl tělo vidět. Musel démona uklidit jiným způsobem a hlavně rychle. Zaplétal se do těch svých lží čím dál víc.
„No vidíš, tak proč jsi to neudělal? Nechápu,“ Dean si bratra zkoumavě přeměřil pohledem, ten pokrčil rameny .....ještě, že byla tma a neviděl, jak Sam střídavě rudne a bledne.
Dean už to dál nekomentoval, mlčky se opřel o bratra.... chtěl být hlavně odsud pryč.
A Samovi až nyní došlo, co před několika minutami udělal.
(Pozn. autora: Sam dobře ví, že tahle Deanova mlčenlivost nevěstí nic dobrého. Jeho bratr to takhle nenechá, nezapomene a pak mu to všechno spočítá. A Sam stále nemá odvahu říct pravdu, bojí se Deana a oprávněně. Asi si neuvědomuje, že tím odkládáním to jen zhoršuje. Potápí sám sebe do bahna zla a bratrské vzájemné důvěře to také moc neprospěje).

Jančo: to je výborná část - je super, že démoni už jdou zase po chlapcích - jsem zvrhlá a tak mi toto dělá radost a když do toho začne Sam zlobit - tak parááááda....

Podobne, podobne . Keď sú na scéne démoni a Sam si pohráva so silami zla, no tak to áno .

Inak, je super, že v tvojej poviedke Dean nestratil humor a ten tvoj je super .

JMMM, Nemix: Oběma děkuji za komentáře.
A níže si můžete přečíst co Sam provedl a konec toho téměř tragického dne.


O několik okamžiků dříve
Sam chtěl na démona skočit, jednu mu vrazit, udělat cokoliv ...... i když věděl, že to nebude moc platné ..... jen když se přestane zajímat o bratra. Ale on ho vystřenou rukou přinutil zůstat stát na místě. Sam s hrůzou pozoroval, jak se Dean zoufale snaží zbavit té zátěže, jak jeho pohyby ustávají .... něco šeptá .... přestal se hýbat úplně a Samovi připadalo, že i dýchat. Vyburcovalo ho to. V hlavě se mu honily jako zběsilé jedna myšlenka za druhou ...... až nyní začal probírat svoje možnosti.
„Na Deanovu pistoli již můžu stoprocentně zapomenout ...... ten zmrd mě nedovolí pohnout se ani o milimetr. Mám vůbec ještě nějakou šanci se z toho dostat?? Ano, zbývá jediná. Ale nemusí vyjít jako při první Jasperově návštěvě ...... nemůžu čekat, až se to opět vyhrotí, není čas a navíc to mám ztížené svojí nehybností ...... no, za pokus to stojí, nemám co ztratit.“
Sam začínal cítit zase takový divný tlak na spáncích, krev v žilách mu divoce kolovala, přímo vřela .... stejně jako tehdy. Veškerou svoji vnitřní sílu soustředil na jediný objekt – démona.
Démonovi se pomalu vytrácel ten vítězný škleb z tváře. V jeho černých očích byl strach, hrůza ..... nečekal, že narazí na odpor, že někdo může být ještě silnější, lepší než on ..... jeho moc ochabovala.
Samova ne .... ta sílila každým okamžikem. Uvolněný z démona vlivu postupoval pomalými krůčky k němu a ještě svoji sílu znásobil vystřením pravé ruky. Démon se křivil, řval, kroutil, svíjel v křečích ..... kužel černého kouře, vycházející z jeho úst, završil Samovo dílo ..... démon mu padl k nohám.
„Táhni do pekel ..... kam patříš ...... ty bestie,“ zasyčel nenávistně Sam.
Chytil se za pulzující spánky .... horečnatě přemýšlel co dál. Co řekne bratrovi? Konečně se přiznat? Jak to přijme? Pohled mu padl na Deanovo bezduché tělo ...... a opět zvítězilo NE!!! Musí se zbavit mrtvoly démona, ale jak ..... kam?
Zaslechl šumění vody ..... několik kroků odtud byla řeka. Sam dlouho nepřemýšlel (nebo spíše
nedomyslel důsledky svého jednání), démona si přehodil přes rameno a s neskrývaným odporem ve tváři ho svrhnul do řeky ...... proud ho ihned odnášel do tmy.

Přítomnost – hluboká noc
Té noci Sam nemohl dlouho usnout ..... neustále se převaloval ..... že by výčitky svědomí?
Na rozdíl od Deana, který si nejprve očistil svoji koženou bundu, vysprchoval se a k velkému Samovu údivu měl i chuť na jídlo (na což on neměl ani pomyšlení) ..... a pak se svalil na postel jako „špalek“ a okažitě usnul.
----------
Sama vzbudily příšerné zvuky .....vyskočil s pistolí v ruce ...... byl to Dean...... dvěma skoky byl u něj a vyděšeně s ním zatřásl.
„Děje se něco?“ rozespale zamručel Dean.
„Ne ..... klid,“ zavrčel Sam, lehce vtlačil bratra zpět na postel.
„Tak proč mě budíš?? Všechno mě bolí, jsem hrozně unavený,“ a na důkaz se mu zavíraly oči.
„To já taky, ale v tomhle rámusu to prostě nejde!!“
„Jakej rámus?? Tak přece se něco děje??“
„To mě řekni ty?? Úplně jsi chroptěl. Jsi v pohodě?? Proč si nelehneš nějak jinak, nebudeš aspoň tak chrápat ....... to se fakt nedá,“ Samovi právě vstupovala do snu Alex a on mu ho takhle přeruší, byl proto trochu nerudný ..... a bylo to i z jeho hlasu znát.
„Nemůžu spát na břiše, na boku, dusím se ..... můžu ležet jedině na zádech a pak chrápu ..... promiň mi to,“ omluvně Dean, „a je to o to horší, že jsem dostal pár ran semhle,“ přiložil si dlaň na hruď, zkoušel, jestli mu zase neprasklo žebro.
Měl pravdu (a jen zasvěcení tohle vědí). Sam si až nyní uvědomil, že už u Bobbyho ho neviděl spát v jeho oblíbené poloze, kdy mu téměř nestačila postel, ale to si myslel, že to bylo pouze z důvodu zranění. Netušil, že takové problémy má a bude mít stále. Bylo mu trapně, určitě i zrudnul (ještě, že to nebylo v tom šeru vidět), ale slůvko omluvy?? Ne .....raději pokračoval, jakože je v obraze.
„Já vím, zapomněl jsem ...... tak co s tím uděláme?“
„Budu spát v autě, jsem zvyklý.....“
„To nemyslíš vážně??“
„Úplně ...... alespoň se vyspíš,“ Dean se začal ztěžka zvedat z postele.
„A ty si myslíš, že budu moct v klidu usnout, když budeš chrápat v Impale nebo někde pod stromem, co když se začneš dusit, jako zrovna teď .... ne, ne, pěkně zůstaneme spolu, já si snad časem zvyknu,“ uzavřel tuto debatu Sam.
„Dean se smutně pousmál: „Jen jestli .....“
„Co??“ přerušil ho Sam, čekal, že zase přijde s nějakou výmluvou.
„Ale nic,“ Dean mávnul rukou a v duchu si to dopověděl, „..... jen jestli ti to bude stát za to, až si zvykneš, už nebude proč.“
Samovi najednou zajiskřily oči, znenadání obrátil list, již ani nechtěl znát odpověď na svoji otázku: „A víš ty co?? Už mě to přestalo bavit ...... dostal jsem lepší nápad ..... pěkně se vrátíš se mnou ..... ty vole, já si až teď uvědomuju, co se ti všechno mohlo stát, když jsi byl sám!!“
„Tak na to zapomeň ..... bratře!!“
Jak Dean použil toto formální oslovení (i když se usmíval), byl konec nějakým dohadům. Sam by ho dalším přemlouváním zbytečně naštval a zase by se pohádali ..... zmlknul, ale jen na chvíli a ještě jednou to zkusil ......
„Už přestaň Deane, jsi jako malej kluk, uraženej, dotčenej,“ Sam škemravým, tichým hlasem, byl by hrozně rád, kdyby se to vrátilo do starých kolejí.
Dean si povzdechnul: „Já nejsem uraženej, to už jsem ti snad řekl, ale ještě se na to necítím, nenadešel ten správný okamžik k návratu ..... a už mě s tím neser ...... a spi už ......pokusím se nechrápat,“ zabručel již v polospánku.

Jančo pěkné pokračování. Achhhh to Deanovo chrápání - všechny ty zranění....je mi ho vážně líto... (i když doufám, že nám ho ještě pěkně potrápíš - alespoň psyhicky)
jsem moc zvědavá, co bude dál, když kluci vyřešili tento případ....

Tato část bude spíše doplňující, vysvětlující, oddechová. Ale také pro dvě z hlavních postav dost důležitá. Úmyslně jsem ji rozdělila na dvě poloviny. A tady je první.


Dny pomalu plynuly ......
Byl to stereotyp – případ – návrat domů – případ – domov. Dean si byl vědom toho, že Sam se s ním moc nevyspí ...... snažil se z každé akce o návrat. A když opět hrozila „prochrápaná noc“, Sam (přesto, že toho měl také za celý den dost) se ochotně nabídnul, že bude řídit ...... Dean přijal a jen pod podmínkou, že se budou střídat. Mohli sice spát v Impale ....však by to nebylo poprvé .... ale to by si Sam moc nepolepšil.
---------
Sama v souvislosti se spánkem „hlodala“ určitá otázka a jednou, když se chystal vystoupit z auta ...... neodolal a zeptal se bratra přímo.
„Kde přespáváš?“
„Právě mě sedíš v obýváku,“ Dean ukázal na místo spolujezdce, „do ložnice tě snad ani zvát nebudu,“ palcem naznačil na zadní sedadla, „a v kuchyni je pro dva málo místa,“ oběma rukama ukázal na místo, kde seděl on. Sam chvíli zíral a pak vyprskl obrovským smíchem, Dean se přidal ...... smáli se od srdce pěkně dlouho.
„Deane, víš to, že jsi v tomhle fakt nepřekonatelnej,“ Samovi až vyhrkly slzy od smíchu.
„Já vím, že jsem jednička,“ Dean se ještě chvíli šklebil, rázem ale zvážněl, „co jsi chtěl slyšet? Je to pravda, toto je nyní můj domov, však to znáš ..... né,“ Sam přikývnul.
„A navíc .... je to dobrý protidémonský kryt,“ uchechtl se ještě Dean.
„Rád věřím ...... určitě jsi chudáka Impalu pomaloval různými pastmi na všech možných i nemožných místech.“
„To si piš, že jo ...... můžu v klidu usnout a hlavně chrápat, nikoho tím neruším.“
---------
Opravdu jen vyjímečně se jim nepodařilo vrátit se domů a Sam byl nucen s bratrem strávit noc v motelu. Ale když byl Dean v pohodě a neměnilo se počasí ..... a nebyl to právě jeden ze dnů, kdy jim šlo o „kejhák“ ...... tolik nechrápal .... šlo to. A při jedné takové společné noci ....
„Trénuješ??“ zvědavě Dean.
„Moc ne, samotného mě to nebaví,“ provinile Sam, pochopil jeho otázku, nemělo cenu zapírat, Deanovi stačil jeden pohled a bylo mu jasné, že jeho bratr tréninku asi příliš nedá.
„A ty??“ oplatil mu stejnou otázkou Sam.
„V lese se vždy něco najde, s čím můžeš posilovat, do čeho můžeš praštit pěstí.“
„To je vidět,“ uznale hvízdnul Sam ..... Dean stáhnul tričko, svaly mu jen hrály ...... a zůstal civět ještě víc, když ze sebe Dean najednou shodil rifle a s ručníkem v ruce si to mířil ke koupelně, „ty jsi naostro?“
„A ty ne?“ Dean upřel na bratra zelené oči.
Sam nesouhlasně zavrtěl hlavou. Dean ho chvíli nechal a pak ...... se začal smát.
„Ale Sammy, děláš, jako kdybys mě takhle viděl poprvé ....já jsem tebe takhle,“ rukou udělal takové gesto, „viděl nejmíň stokrát,“uchechtl se, „a jestli ti to dělá problémy, tak se otoč.“
„Né, to ne ...... že jsi takhle,“ rukou udělal stejný posunek jako Dean, „to mi nevadí ..... a moc si nefandi ......nic zvláštního na tobě k vidění není,“ dodal jedovatě.
„Tak dík,“ Dean se naoko urazil a obtočil si kolem pasu ručník, stále se potichu smál tomu bratrovu údivu.
„Já jen ..... vždy jsi byl odpůrcem něčeho takového, tak proč teď .....“
Dean se k němu naklonil a klepl ho prstem do čela: „Bráško, ty jsi zapomněl?? Je ze mě nový člověk,“a odešel do koupelny.Byl tam pěkně dlouho a po celou dobu se odtud nesl jeho zpěv.
„Kompletní údržba systému provedena ...... máš volné pole působnosti,“ nahlásil Dean po návratu ..... Sam protočil oči a zaťukal si na čelo.
Ale Deanovi to očividně nevadilo ..... oblékal se a pohvizdoval si jednu velice známou melodii. Sam by se rád k bratrovi přidal, aby mu dokázal, že není takový „hudební antitalent“, ale nemohl si vzpomenout na slova. Tak aby zakryl svoje rozpaky, raději urychleně odešel také do koupelny ...... jen slyšel, jak si jeho bratr vesele pobrukuje zase nějakou jinou písničku.
---------
Příroda se probouzela ze zimního spánku, objevovaly se první jarní květiny, ozývalo se veselé švitoření ptáčků, slunce se svými paprsky prodíralo i do všech koutů Bobbyho domu.
Jo opět dostala od Deana dárek. Byla to větší krabice (asi od bot)....velice pomalu ji otevírala. Jestli všichni čekali, že odtud vyskočí něco živého,třeba králík (což by bylo Deanovi podobné), tak je zklamal. Byla plná bílých sněženek, ale i s hlínou ..... prostě tak, jak je vyříznul na louce i s kusem trávy, tak je vsadil do té krabice. Sam až nyní pochopil tu jeho poznámku, „snad takhle vydrží déle.“ Celou cestu se totiž na krabici nedůvěřivě díval, natahoval uši a nasával vzduch ...... napadaly ho různé myšlenky (ale, že se jedná o květiny??). Jednu chvíli dokonce, že bratr na silnici přejel srnku a kus masa posílá, aby Jo udělala večeři. Když se nad tím pak zamyslel ...... musel uznat, že to byl hloupý nápad ..... Jo by to mohla pochopit jako výsměch nad jejím kuchařským „neuměním“ ...... takovou blbost by Dean nikdy neudělal.
Ten originální dárek jakoby Jo ani nepotěšil, sice ty sněženky okamžitě, velice opatrně a s láskou přenesla z té ošklivé krabice na důstojnější místo ....do truhlíku na sluncem prosvícený okenní parapet a pak ...... pak se jen s povzdechem dívala střídavě smutně z okna a na ty bílé kvítky .... její bledost si s nimi v ničem nezadala. Určitě jí ..... stejně jako všem ..... chyběl Dean ...... jeho smích, smaragdové oči, doteky prstů, pohlazení, polibky. Ale to nebyl jediný důvod jejího smutku.
--------

Čo, čo sa deje? , čo je Jo smutná? Ty zas na nich chystáš nejakú galibu, že? (ale napadá mi ešte jeden dôvod, ale to radšej nebudem písať ).

Ale Dean zas a znova romantický, normálne je to pán úžasný, škoda, že taký na svete neexistuje , tak ale aspoň v tvojej poviedke a tie kvietky , no krása.

Samozrejme, to pošťuchovanie musí byť a ten opis nového obydlia , jojo, sa teším na tú druhú časť .

JMMM: Díky moc za tvůj komentář. A s tím smutkem jsi určitě na správné stopě. Však se uvidí, co řekneš po přečtení.
Ale nikdo se nebojte, nebude to takhle jako "slaďák" pokračovat - přitvrdím.
Takže zatím slíbená druhá polovina té důležité - pro Jo a Deana - části jejich života.


O svých aktivitách na lovech (ať již dopadly jakkoliv) se bratři nikdy příliš nezdůvěřovali (kromě Bobbyho, když od něho potřebovali pomoc) a Sam to nedělal ani nyní. Stačilo, že se vrátil živý ...... že byli naživu oba. Jediná Jo jakoby se už ani z těch návratů netěšila ..... jen se ujistila, že je Dean v pořádku a odešla ven nebo do svého pokoje. Co se s ní dělo??
Bobby se Samem si samozřejmě ničeho nepovšimli. Chlapi .... co se taky od nich dá očekávat. A Samovy myšlenky se stejně po každém návratu ubíraly jiným směrem. Pouze tedy Ellen pozorovala na své dceři již několik dnů změnu ...... únavu, bledost. Starostlivě a také trochu podezřívavě se po ní dívala, ale práce v nemocnici je většinou rozdělila a při návratu domů byla již Jo celkem v pohodě. Takže hádku s Deanem ..... což ji napadlo jako první ..... mohla s klidem vyloučit.
A tak Ellen tu skleslou náladu přičítala nedostatečnému spánku, nepříjemné a mnohdy i namáhavé práci v tom pro Jo nezvyklém nemocničním prostředí ..... bude jí trvat trochu déle, než se do toho vpraví. Ale hlavně jejímu vnitřnímu smutku, který se snad den ode dne prohluboval ....kdyby k Deanově návratu stačila její omluva, jediné slovo ..... udělala by to, aby se Jo tak netrápila.
---------
Ani Alex si ničeho nevšimla ..... s Jo vždy prohodila jen pár slov ..... měla dost práce. Až při jednom delším ranním rozhovoru, kdy si vzájemně „stěžovaly“ na ty svoje chlapy, to všechno „prasklo“. Uprostřed věty Jo najednou hrozně zezelenala ..... běžela na toaletu. Překvapená Alex za okamžik vklouzla za ní, nařizovala jí to vlastně její profese. Jo stála před umyvadlem, rukama se o ně opírala.
Alex chvíli mlčky vyčkávala: „Co se děje?“
„Nic ..... asi jsem něco špatného snědla ..... už je to dobrý,“ špitla Jo ......uhýbala pohledem.
„Opravdu?? ...... A nejsi ty náhodou těhotná??“ zaútočila na ni Alex.
„Néé ...,“ trochu zděšeně vyjekla Jo, ale hned neurčitě pokrčila rameny, „nevím .... možná.“
„Jak dlouho ti je po ránu takhle špatně?“ začala Alex výslech.
„Týden, deset dnů.“
„A kdy Dean odjel? ...... Bude to tak sedm týdnů, že?“ odpověděla si na otázku Alex sama.
Jo souhlasně pokývala hlavou ..... stála tam jak učiněná hromádka neštěští.
„Víš co?? Pojď se mnou,“ Alex jí sundala zástěru a vedla ji na druhý konec nemocnice ..... na jedno oddělení, odkud se ozýval křik novorozenců.
---------
Alex přecházela nervózně přede dveřmi ordinace ...... konečně Jo vyšla.
„No??“ Alex k ní přiskočila, chytila ji za ruce a dychtivě jí visela na rtech.
Jo se sklopenou hlavou přikývla ..... v jejím obličeji byl smutek a radost zároveň.
„No, to je ....... to je úžasný,“ Alex se netajila radostí, „.....volej!!!“ přikázala.
„Proč?? A komu??“ Jo na ni upřela nevinné modré oči.
Alex se zarazila, chvíli se na ni nechápavě dívala: „Sam měl pravdu, vy jste oba stejní ..... no Deanovi přece,“ zakroutila hlavou, „a jestli to ani teď pro něho nebude pádný důvod vrátit se, tak ......,“ Alex se nadechla, hledala správná slova, „......tak ho vlastnoručně přitáhnu zpět .... to ti slibuji,“ zatvářila se hrozivě, ale v očích jí hrály veselé plamínky.
„No tak .... čeho se bojíš??“
„A co když mi nebude věřit.“
Alex protočila oči: „Co je to za nápad!! Proč by ti nevěřil?? Koho by to asi tak bylo? Vždyť ty si nenecháš žádnýho chlapa připustit k tělu ..... kromě jednoho,“ povzbudivě se na Jo usmála.
Jo s povzdechem vytočila Deanovo číslo ..... stále měla strach, jak to přijme. Alex mírně poodstoupila, chtěla se jen ujistit, že mu opravdu zavolá. Co říkala .... nerozuměla .... Jo příliš šeptala ...... ale rozzářený obličej a slzy štěstí v jejích očích, jí daly odpověď, uspokojilo ji to a odešla na konec chodby, nechtěla vyzvídat, co si ti dva povídají.
---------
„Tak co ..... kdy se uráčí nastávající pan otec vrátit??“ stoupla si Alex před Jo s rukama v bok.
Jo si jí až lekla a v duchu si pomyslela, „chudák Sam, jestli i s ním takhle jedná, bude pěkně pod pantoflem,“ Alex to možná vycítila, ihned zmírnila tón svého hlasu.
„Já přece vím, proč odešel, Sam mi všechno řekl ...... ale teď se situace změnila. S démony nemám zkušenosti, jejich myšlení se od lidského asi moc neliší ..... až se dozví, že čekáš jeho dítě .....,“ Alex se odmlčela, „..... měl by být s tebou.“
„Já vím ..... také to říkal, ale zítra musí se Samem odjet, ještě cosi dořešit a vrátí se až za tři dny ..... pokud to dobře půjde.“
Alex chápavě pokývla hlavou ...... pomalu a mlčky se obě vracely chodbou zpět.
„Těšíš se??“ zeptala se Alex znenadání.
„Strašně,“ vzdychla Jo, „už ani nevím, jak vypadá.“
„To samozřejmě taky,“ usmála se Alex, „ale já myslela na mimčo.“
Jo se zastavila, zakryla si dlaněmi oči .....prsty jí pomalu sklouzávaly po tvářích a Alex se za chvíli dívala na její uslzený obličej.
„Máma možná měla pravdu,“ rozvzlykala se Jo, „neměli jsme spolu vůbec ......,“ nedořekla, z očí se jí hrnuly slzy.
„Co to říkáš za hlouposti??? Bylo to snad z lásky ...... chtěli jste to oba .... né!!!“
Jo lehce přikývla i přes slzy se usmála ...... vzpomněla si na ty nádherné okamžiky s Deanem.
„Ale co s námi bude .... když ....,,“ Jo se znovu zajíkala slzami .... podívala se na Alex tak zoufalým pohledem, ta nevěděla v tu chvíli, co na to říct ..... jen ji mlčky objala a zašeptala.
„Teď na to nemysli ...... v tomhle dávám Deanovi za pravdu ..... je to daleko a nikdo neví, jak to dopadne ..... musíš .... ne, musíte oba žít naplno ..... už pro to maličký,“ a pak ji prudce, ale jemně odstrčila.
„A přestaň brečet ..... škodí to dítěti.“

Presne to som si myslela , Deanovo miminko, jéj , tak som zvedavá, ako bude zvládať túto novú úlohu až sa bojím toho pritvrdenia

JMMM: Díky. Další pokráčko mi bude trvat trochu déle, musím to pořádně promyslet. Ale samozřejmě se budu snažit. Dívám se, že už jsi zůstala asi sama, kdo přidává komentáře, což mě trochu mrzí.

Jančo neklesej na mysli - není jediná - jenom nějak nestíhám moc odepisovat je tu teď tolik povídek

ale k věci - další část je - no na mě až trochu moc sentimentální a dojemná - já se toho přitvrdění vyloženě nemůžu dočkat - tak klidně do toho (promiň JMMM ale já jsem takovej sadista - já ráda nechám kluky trápit)
je fakt, že Dean a Jo jako rodina - není to špatné - a ještě do toho mimčo - nééééé to nejde, vždyť Dean je "vyvolený" a musí zachránit svět......takže jančo chce to pořádnou akci...

Ahoj tak po téhlepovídce jsem se již musela zaregistrovat. Je to asi měsíc co čtu vaše povídky a od prvního písmene od prvního slova vás obdivuji a hltám vše co se zde písne. Možná někdy něco spoldím sama ale hlavně vám chci gratulovat je to grandiózní... čest vám všem...


A tahle ta je dokonalá, napětím prasknu

Terrik: ano, tato povídka je jedna z mojich nej - a jsem ráda, že Janča v ní stále pokračuje
a pokud čteš tady povídky, tak je taky koukej všechny okomentovat - autoři to mají hodně rádi - věři mi a vítej zde na foru....

budu komentovat až zavařim klavesnici

hodná holka

Zdravím, i já se musím přiznat, že chodím na tohle super forum supernaturalu. A to už docela dlouho dobu... A musím se všem autorům povídek poklonit, protože je to fakt bomba. Máte prostě talent! A ze všech povídek mi nejvíc přirostla k srdci právě tahle Opravdu mám vždycká velkou radost, když tu objevím pokráčko. Takže prosím, jen tak dál - další skvělá pokračování! Nemůžu se dočkat další části.

Jéééé, další čtenáři, super. Vítám vás na fóru. Jsem strašně ráda, že mám další příznivce. Už pracuji na pokráčku a slibuji, že bude trochu akce.

Ja nemam slov nadhera a ten zaciatok ma ulne dostal to som snad ani nedychala taka som bola napäta a ked uz som si myslela, ze bude vsetko v poriadku, hlavne s Deanom, tak ma uplne vyvediez z omylu a ja mam dalsi sok proste....
som zvedava ako to vsetko skonci ....

Nemix, Petík, Terrik, JMMM, Foo: Velký dík za komentáře a pochvalu. I všem ostatním anonymním čtenářům. Ale konec ještě zdaleka nebude, Dean přece ještě musí dokončit svoji úlohu "vyvoleného". No, bude to pro Deana teď dost těžké, když se mu zcela nečekaně otevřel nový život, nejprve láska k Jo a teď ještě dítě.

Tak přece se mi podařilo poměrně brzy dokončit další část. Dean se v ní bude trochu ostřeji vyjadřovat, ale to k němu patří.
Přeji příjemný zážitek.

Za tři dny
Před domem zastavila Impala. Dean vystoupil a loudal se k domu ..... nespěchal, vychutnával si ten pocit být zase doma. Vzal za kliku, bylo odemknuto.
„Same!! ..... Sammy!! ...... Bobby!!“ křiknul ...... nic, jen ticho. Ellen s Jo se ještě nevrátily z nemocnice. Pokrčil rameny, prošel kuchyní do obýváku, stoupl si doprostřed místnosti ...... očima bloudil po všech těch jemu důvěrně známých věcech, na chvíli se zastavil na okenním parapetu. Sněženky tam stále byly ..... usmál se ..... Jo se o ně pečlivě starala.
Dean pomalu vystoupal po schodech do podkroví, každým krokem na něj dýchala atmosféra klidu, pohody, domova ..... ke svému údivu zjistil a až teď si přiznal, že mu to vlastně chybělo. Nahlédnul do svého pokoje, byl vzorně uklizený, znovu mu přeběhl po tváři úsměv ...... to Jo. Matně si vzpomínal, když před dvěma měsíci nakvap odjížděl, určitě nebylo vše stoprocentní a následné události mu už nedaly možnost dát to do pořádku ..... jak to měl ve zvyku. Otevřel tiše dveře Samova pokoje, co kdyby náhodou spal.... nebyl tam. To bylo asi jediné, co ho překvapilo. Jinak ten bordel, jako když tam „padne bomba“,ho zase vůbec nepřekvapoval, „někteří lidé se prostě nezmění“,pomyslel si pro sebe Dean a nahlas si ulevil pěkně šťavnatou poznámkou na bratrovu adresu.
„Jsi dobytek brácho, chudák ženská, která si tě vezme ..... takový dáreček,“ zakroutil hlavou a již zcela hlučně zavřel dveře.
Sešel dolu, zkontroloval koupelnu, pro všechny případy .... prázdno. Otevřel ledničku, pohled dovnitř opět vykouzlil úsměv na jeho tváři .... byly tam dostatečné zásoby mléka, asi počítali s jeho návratem. Vyjmul jednu krabici, z police vzal skleničku, sednul si ke stolu, pomalu popíjel a listoval v nějakém starém časopisu. Přelistoval až na konec, podíval se na hodinky a začal již dost nervózně bubnovat prsty do desky stolu ...... pak prudce vstal a za hlasitého spílání zamířil ke dveřím.
„Tak, kde jste ..... do prdele! Otevřeno dokořán a nikde ani noha, jak typické! To můžete rovnou dát na dveře ceduli – Volný vstup, vemte si, kdo chcete, co chcete! .... Same! Bobby!“
„Co tady hulákáš, jako na lesy?“ ve dveřích stál Bobby, mračil se, ale jen naoko, bylo na něm znát, že Deana rád vidí. Měl nějakou práci na vrakovišti a právě se vracel zpět ..... černá kráska stojící před domem mu okamžitě bleskla do očí ...... spěchal dovnitř a již z dálky slyšel, jak se Dean hlasitě dožaduje něčí pozornosti.
„Vítám tě doma, chlapče,“ lehce ho objal .... nechtěl přivést Deana do rozpaků, věděl, že to chlapské objímání (kromě vyjímek) v lásce nikdy neměl.
„Děkuji,“ usmál se Dean, nejraději by v tom otcovském objetí setrval o něco déle (Bobby ho tentokrát neodhadl).... ale otázka, která se mu již tlačila na jazyk, ho donutila vymanit se z Bobbyho náruče.
„Kde je Sam??“ Dean se díval Bobbymu přes rameno na dveře a čekal, že jeho bratr každým okamžikem vstoupí dovnitř.
„Sam? Ten tady není ..... bude asi u Alex.“
„To těžko, ta je v nemocnici,“ zakřenil se Dean, „vyklopil jsem ho u jeho auta, v zrcátku jsem viděl, jak zatáčí směrem sem .... já jsem si potřeboval ještě něco zařídit ve městě ..... myslel jsem, že už .....,“ Bobby se pobaveně zašklebil, bylo vidět, že Dean nebyl v obraze ..... Sam po každém návratu z akce jel nejprve za Alex ..... i do nemocnice, byť jen na skok, možná aby se jí ukázal, že je celý.
„Já vím ...... já vím, nemám myslet,“ Dean pochopil Bobbyho pohled úplně jinak, „a není v kůlně??“ vypálil otázku.
„Proč, co by tam dělal?“ divil se Bobby ..... sednul si naproti Deanovi.
„Protože celé dva měsíce trénink zanedbával.... to jsi na něho nemohl dohlídnout?“s jemnou výčitkou v hlase Dean.
„Ano vím, vyloženě na to kašlal .... měl vždy spoustu výmluv ..... je dospělej, já mu poroučet nemůžu ..... na něho platíš jen ty!!“
„Díky za důvěru,“ ušklíbl se Dean, „jdu se tam podívat,“ a zvedal se od stolu.
„Deane!!! Sam tady není, nemá venku auto ..... ty sis nevšimnul??“ Bobby chytil Deana za ruku a donutil ho tak vrátit se zpět na židli, „jel určitě za Alex do nemocnice ......,“ a chtěl ho obeznámit s tím, jak se věci mají, ale Dean ho nenechal domluvit.
„Ne, nejel ...... ještě v Impale se domlouvali na večer,“ procedil skrz zuby ...... Bobby měl pravdu, nevšimnul si ..... když přijel, díval se po jiných věcech, než po autu.
„Zkoušel jsi mu volat??“ Bobby se musel usmát ...... Dean se vůbec nezměnil, ta jeho starost o bratra ...... přitom by teď měl mít starosti úplně jiné ..... o jinou osobu.
Dean sjel Bobbyho vražedným pohledem: „Máš mě za vola? Jasně .... aspoň pětkrát ....a nic.“
„A cestou jsi ......?“ pokračoval Bobby, nervozita se pomalu přenesla i na něj.
„Ne, nikde jsem nezahlídl žádný auto omotaný kolem stromu,“ přerušil ho naštvaně Dean.
Dalších několik okamžiků seděli mlčky naproti sobě, civěli na sebe a přemýšleli, co ještě opomněli. A pak Dean upřel na Bobbyho svoje smaragdové oči.
„Tak mě řekni, kde je??“

O něco později .........
„Bobby ...... Bobby slyšíš??“ Deanovi přeskakoval zlostí hlas.
„Slyším tě, co se děje??“
„Já ho zabiju .... přetrhnu ho jako hada ..... já ..... já ......“
„Deane, dýchej zhluboka, uklidni se ...... tak co se stalo??“
„Nechci se uklidnit!“ zavřísknul Dean, „víš, kde jsem našel Samovo auto??? Před Alexiným domem!! Ten nadrženej magor to nemohl vydržet do večera!! Neuvěřitelný!! A divím se, že Alex se nechala přemluvit,“ funěl jako rozzuřený býk v aréně, „já vůl ho hledám jako blázen, lítám po celém městě, trnu strachy, že se mu něco stalo, že ho unesl nějaký démon ..... a on zatím ..... kretén ..... “
Bobbymu se Deanův vzteklý hlas a vzrušený dech vůbec nelíbil. Nepamatoval, kdy se Dean takhle vytočil ..... takový vyrovnaný, klidný člověk ..... vždy se „vybil“ svými nadávkami a byl pokoj, ale tentokrát to s ním lomcovalo pořádně, až měl Bobby strach, že to s ním „šlehne o zem“. Pak bylo slyšet prásknutí dveří od Impaly a další Deanovy peprné nadávky, „..... debil jeden, zpřerážím mu všechny hnáty .... blbec ..... já mu ten jeho mobil nacpu do chřtánu ..... néé do prde ......“
Ještě, že Dean už telefon položil, nadávkám určitě nebylo konec a on měl v zásobě spoustu originálních a hlavně sprostých ..... Bobby je nemusel slyšet ....ušklíbl se, nechtěl by být teď v Samově kůži.
-------
Otevřela mu Alex, úplně klidně, bez známky nervozity a téměř okamžitě, což ho zaskočilo ...... spíše čekal, že dveře zůstanou zavřené a bude se muset dovnitř dobývat násilím. Jak měl Dean v plánu, že začne řvát a ztropí pořádné „divadlo“, úplně ho tím odzbrojila ..... najednou to nedokázal a zeptal se naprosto normálně.
„Je tady Sam?“ hned si všimnul (protože ji dlouho neviděl), že Alex má jinou barvu vlasů, ani ho to nepřekvapilo, dnešní děvčata si barví vlasy neustále, jen si pomyslel, že jí černá nesluší.
„Není,“ zpěvavě Alex, „co by tady dělal??“
„Hm, docela zajímavá otázka po pěti měsících známosti,“ pomyslel si Dean, „vždyť má před domem auto,“ zavrčel ..... jestli tohle měla být nějaká sranda ......neměl náladu a začínal toho mít akorát dost.
„A co? Tak má, ale tady není ......teď jsme tu jen my dva,“ pomalu ho obcházela, přejížděla mu dlaněmi po ramenou, krku, hrudi, „ty jsi opravdu krasavec, tvůj bratr se ti vůbec nemůže rovnat,“ Dean vytřeštil oči, nevěřil svým uším - co to ta holka mele?
Alex přiblížila svoje rty k jeho ..... odvrátil hlavu, ucítil lehký polibek na své tváři ..... naskočila mu husí kůže, neměl z toho dobrý pocit a nebylo to proto, že Alex byla Samovo děvče. Vždy se v její přítomnosti cítil dobře, bral ji jako sestru (nejen nemocniční), ale opravdovou ...... teď byl ale nesvůj ...... něco bylo jinak.
„Bože, je sjetá ..... čemu se divím, v nemocnici si k tomu lehce pomůže ..... chudák Sam, sotva si najde nějakou holku, vyklube se z ní feťačka ..... pěkně to hrála, nikdo nic nepoznal .... a já jsem jí tak věřil!“ Deanovi pracovaly mozkové závity naplno, jak ještě před několika minutami chtěl svého bratra zašlapat do země, rozcupovat ho na milión částí, teď ho litoval ... jak asi Sam tu holou pravdu přijme??
Alex se na Deana lepila čím dál víc, prsty mu přejela po pravé tváři .... dotkla se jeho bílých vlasů ..... a to již bylo příliš, (to směla jen jediná osoba), s neskrývaným odporem ji od sebe prudce odstrčil a vykročil ke dveřím ..... slyšel, jak zlostně zasyčela.
„Sam ..... proboha ..... možná ho přemluvila nebo donutila vzít si také takové svinstvo, proto
se mi neozval, bude tady v domě, musím ho najít,“ ale svoji myšlenku již nestačil zrealizovat.
V prosklených dveřích uviděl, jak Alex napřahuje ruku, něco v ní svírala ..... prudce se otočil a na poslední chvíli ucuknul hlavou .... nebyl to přímý zásah, jehla injekční stříkačky ho pouze škrábla do krku.
Už věděl, co mu na ní vadilo, co bylo špatně ..... její oči ..... byly stejně černé jako její vlasy ..... nenávistné, zlé, chladné.
„Ty děvko, zaškrtím tě,“ udělal krok k ní, chtěl jí chytit pod krkem, ale bylo to jen máchnutí do prázdna ..... místnost se s ním začala točit, v uších mu hučelo a smích Alex k němu doléhal stále z větší a větší dálky. Podlomily se mu kolena, rukama padnul na stůl před sebou a po jeho hladké desce klouzal dolu na podlahu.
---------

To je samje zvrat a zapeklitost... no a chudáče už je zase mimo (Dean)
Rychle pokráčko ....je to návykový jak jsem vlezu tak od tud neodejdu
skvělá práce

Jančo: tak přesně tohle jsem v té tvépovédce opravdu už potřebovala - takže ti gratuluju k výborné části a fakt se těším na další kousek

He, že to bude to Alexino dvojča, už som zabudla, ako sa volá , sa s niečím pohrávala a sprístupnila cestu, alebo sa znovu mýlim?

Ale akcia sa pekne začína , už sa teším, čo sa stalo so Samom (strašne škodoradostne sa chechcem) a čo majú zas v pláne s Deanom (ešte škodoradostnejšie)

Jůůů, další část! A akce se nám rozjíždí! Opravdu zase výborné pokráčko! Úžasně popsaný nasr... naštvaný Dean a v tom nejnapínavějším konec! Už aby byla co nejdřív další část!

citácia :

Jinak ten bordel, jako když tam „padne bomba“,ho zase vůbec nepřekvapoval...

citácia :

„Jsi dobytek brácho, chudák ženská, která si tě vezme ..... takový dáreček,“ zakroutil hlavou...

Tak u tohohle jsem se strašně řezala...

Skvělá práce! Sem s další částí!

Všem děkuji za komentáře a pochvalu. Budu se snažit co nejrychleji napsat další část.
JMMM: Trefa. Ne nadarmo máš jako obrázek Sherlocka.