Proč právě já?

Děkuji všem za milé komentáře a přidávám malý kousek.

Na druhý den
„Dobré ráno vespolek,“ zahlaholil Dean.
„Hlavně, že ty ses pořádně vyspal!!“ jedovatě zavrčel Sam, právě dojídal snídani.
„Na co narážíš??“
„Celej barák se otřásal …….“
„Aha …....,“ ušklíbl se Dean, „tak jsi měl jít dolu…..“
„A kde myslíš, že jsem byl?? Tady ….. “ rukou ukázal na pohovku, „Jo mě varovala, že vůbec nemám chodit nahoru … a stejně jsem nemohl usnout,“ v Samových očích se divně zablesklo.
Dean se rozhlídnul po ostatních, vrtěli záporně hlavou ….Samovy problémy očividně neměli …. už si chtěl vzít Bobbyho slova k srdci a bratrovi něco ostrého odpovědět, třeba, „za celé dva měsíce sis nestěžoval a zrovna dnes budeš kvůli tomu takhle vyvádět,“ale poznal, že Samovo vnitřní zlo jen čeká na něco takového, aby mohlo vybuchnout. Připomněl si svoje vlastní slova, nesmí mu zavdat příčinu, nesmí ho nechat padnout, nesmí ……
Ostatní však čekali od Sama nějaké slůvko omluvy za ten včerejšek a ne další narážky. Ale pokud v něm ještě doznívala droga (jak naznačil Dean), tak si nic neuvědomoval. A hlavně o něm bylo známo, že na rozdíl od svého bratra nemá ve zvyku se omlouvat. A protože ten, koho se to nejvíce dotýkalo, očividně nehodlal znovu otevírat toto téma, nechali to být také.
---------
Dean se mlčky vrtal ve vajíčkách se slaninou a lžičkou míchal (naprosto zbytečně) mléko ve sklenici. Najednou se usmál ……. napadla ho spásná myšlenka …….otočil téma.
„Jak se cítíš?“ prohodil přes stůl.
„Jsem naprosto fit,“ přitakal nic netušící Sam.
„A ruce?? Dobrý?“ Sam opět kývnul …… kolem zápěstí měl bělostný obvaz a jedna z těch obvázaných rukou se natahovala po Deanově talíři.
„Hele, brácho, jestli ty vajíčka nebudeš …… tak já bych …….“
„Chraň tě Pán Bůh …. tebe asi mrzí, že máš ty ruce v pořádku …… dojím si je pak,“ Dean si přitáhnul talíř víc k sobě, „tak se zvedej a jdeme si zacvičit.“
Sam čekal všechno možné …… nový případ nebo plán, jak zničit Jaspera …… ale cvičit? Hleděl velice překvapeně.
„No nekoukej, já vím moc dobře, že jsi trénink dost flákal,“ uculoval se Dean, sáhnul po své kožené bundě, byla očistěná, jen trochu víc odřená. Sam se obléknul také ….. s kyselým, otráveným obličejem.
„Pohyb, pohyb …… aspoň se ti pořádně pročistí hlava a bude se ti líp povídat,“ zvesela Dean a už strkal bratra ze dveří.
---------
Po necelé hodině se vřítil do domu nejprve Sam …… rychlý pozdrav s Alex, pak koupelna.
Sam si myslel, že to Dean vzdá co nejdříve (skrze tu zraněnou nohu), ale on byl naprostý „nezmar“. Odmítal proto další a další bratrovy lekce v boxu, vzpírání, střílení, soutěžení a kdoví, co by si ještě Dean vymyslel …… zkrátka se snažil jeho sportovní aktivity „sabotovat“.
A k nevydržení to s ním bylo, když v jednu chvíli uslyšel Alexino auto, to byl jako na trní. Dean ho raději propustil ……byl si jistý, že trénink (sice dost slabý) svůj účel splnil a Samovi se z těla ta droga dostala a bude schopen zase normálně uvažovat. Zůstal ještě chvíli sám …… docela mu kůlna chyběla , bylo to úplně něco jiného, než ta lesní improvizace.
Zpět do domu se prakticky dovlekl, přiliš dlouho stál na té propíchnuté noze, ale sprchu ještě zvládnul. Alex právě dokončila převaz Samových zápěstí a pobídla Deana, aby zaujal bratrovo místo na židli ….. to podstatné už stačila vyzvědět. Ránu mu vyčistila pořádně do hloubky.
„Ty tedy vůbec nemáš soucit s člověkem,“ Dean otáčel oči v sloup, nejraději by utekl.
„Rezavý hřebík, to je největší svinstvo, co znám ….. tak vydrž ……. ale máš štěstí, zanícené to není ……je to dobře ošetřené,“ Alex očima pochválila Jo, „i přesto, pro příštích pár dnů klid, co nejmíň chodit a opatrně došlapovat ….. rozumíš?“
„Já na něho dohlídnu,“ nabídla se ochotně Jo.
„Tak dobře,“ Alex se zvedla, „a koleno??“
„V pořádku,“ i Dean se zvednul a pomalu dokulhal ke stolu, kde zhltnul zbytek snídaně a pak se došoural na pohovku.
Alex se za ním zamyšleně dívala: „No, jen aby,“ prohodila …… nebylo poznat, co způsobuje kulhání …… staré zranění nebo to čerstvé.
Dean se mezitím pohodlně rozvalil na pohovce, Jo si přisedla k němu …… držela ho za ruku.
„Tak hovoř,“ zelenýma očima Dean vybídnul Sama, aby se (stejně jako zbytek osazenstva domu) také usadil a dal se do vyprávění.

Janča: Jako vždy perfektní Opravdu obdivuji Deana, že má se Samem takovo trpělivost. Já bych ho už asi dávno přizabila Takže rychle přidávej další pokračování

Tak a je tady konečně to dlouho očekávané Samovo uvěznění. Přeji příjemné počtení.

O den zpět
(Pozn. autora: Tahle část nebude podána jako Samovo vyprávění v první osobě, ale pro větší působivost a dramatičnost jako další kapitola).
Bratři se rozdělili na křižovatce, Dean jel do města (jak strávil odpoledne, již víme) a Sam zamířil k Bobbymu. Kousek za městem stálo u kraje silnice auto. Sam přibrzdil, nevystupoval …… váhal, opatrně se rozhlížel kolem …… všude klid. Pomalu se opět rozjel, v tom se otevřely dveře a vystoupila ……. Alex (alespoň tak vypadala). Sam vyskočil z auta …… na metr od ní se zarazil. Co tady dělá?? Má být přece v nemocnici!! Podíval se jí zblízka do očí.
„Sam ….. že? Těší mě,“ začala rozhovor a hned mu podávala ruku.
„Tess??“ váhavě Sam a aby nebyl za „nezdvořáka“ přijal její ruku ……ruku, která byla chladná, stisk neupřímný, kolem divné napětí (ale to si Sam uvědomil až mnohem déle a dost pozdě). V tuto chvíli byl dokonce rád, že konečně poznal sestru Alex a veškerá ostražitost šla stranou.
„Problémy s autem?? …… podívám se,“ nic netušící se naklonil nad motor ….. ucítil ostré bodnutí do krku a ……
---------
Probudil ho chlad, ležel na studené kamenné podlaze …… kolem naprostá tma. Pokusil se posadit ….. cosi zařinčelo ….. Sam ten zvuk dobře znal, byl to řetěz. Bylo mu jasné, kde ten řetěz končí, na to nepotřeboval ani světlo …… cítil, že obě zápěstí mu svírají okovy.
„Co to má sakra znamenat?!“ pomyslel si Sam, měl v živé paměti, co předcházelo jeho uvěznění, ale nenacházel žádný důvod, proč by Tess …..??? Od Alex věděl, že její sestra je trochu jiná, s rodinou se příliš nestýká, mají neshody, ale proč si to vybíjí na něm, proč to má odnášet on?? Je fakt nějaká divná ….. ušklíbnul se. Zatím to nebral nijak tragicky …..zbavit se želízek pro něho nebyl nikdy problém, ale pro začátek dokončil, co začal. Pomocí stěny se mu podařilo vytáhnout do sedu. Dál se o nic nepokoušel, už tohle ho stálo spoustu sil. Zavřel oči, asi na chvíli zdřímnul …… probrala ho strašná představa, „padl do spárů nějaké masochistické sekty a budou na něm zkoušet své praktiky!!“ Sam začal horečnatě po kapsách hledat kousek drátku, nebo něco, čím by odemknul pouta …… ještě, že řetězy byly dost dlouhé. Tohle také dost dobře nechápal, vězněm byl již vícekrát, ale nikdy neměl takovou volnost. Po chvíli to vzdal, pořádně ho prošacovali …… neměl ani špendlík …. bylo to přímo k zlosti ……
Dolehly k němu dva hlasy, které se mu neustále přibližovaly a zase vzdalovaly. Sama navíc po té droze dost bolela hlava …… musel se proto silně soustředit, aby zaslechl alespoň nějaké úryvky rozhovoru …… většina z toho mu stejně nedávala smysl.
---------
„Šlo všechno podle plánu??“ znělo to jako skřípot starých dveří …… Samovi ztuhla krev v žilách, poznal v něm Jaspera.
„Trochu ho Winchesterové nabourali, ale ……“ pokorný ženský hlas.
„Cože?!“ zařval démon.
„ ….. ale nakonec jsou tam, kde jsme je chtěli mít,“ odvážila se dokončit načatou větu.
„Moje instrukce byly přesné ……. tak co se stalo??
„Nechte mě to vysvětlit …… pane.“
Hlasité zavrčení byl asi pokyn ….. pokračovala o stupeň pokorněji.
„Slyšela jsem Alex, jak volala tátovi do nemocnice, že se Winchesterové mají dnes vrátit,“ je
to Tess, uvědomil si Sam …… proboha, s kým se to zapletla!!
„Předpokládali jsme, že …..“ nelibé zasyčení ji donutilo k opravě a ještě většímu respektu,
„….předpokládal jste, že ti dva pojedou …. “ zarazila se, nevěděla, jak oba bratry pojmenovat,
nakonec zůstalo u jmen, „…… Dean k Bobbymu a Sam za mojí sestrou.“
„A aby nejel za ní do nemocnice, potřebovala jsem z jejího mobilu ….. to by nebyl problém …. poslat vzkaz, že na něho čeká doma,“ odmlčela se, „ještě, že se tak hlasitě domlouvali na večer, nedalo se to přeslechnout, musela jsem rychle jednat a rozhodla jsem se, že si s oběma Winchestery trochu pohraji,“ Sam si dokázal představit, s jakým úšklebkem se sebevědomě nadmula.
„Na pomoc jsem si vzala ty dva hlupáky, které Dean nedávno zesměšnil před celým městem,
nechtěli si nechat ujít příležitost si to s ním vyřídit ……. ne, nebojte se pane, dohlédla jsem, aby se nenechali unést …… jsou to poslušní, ustrašení potomci, stačí pohrozit …..,“ temně se zasmála.
„Ten krasavec nám to trochu ulehčil …… další dva ho měli jakkoliv zdržet, než toho vyššího vyřídím a odvezu sem. Naštěstí strávil dost dlouhou dobu v nějakém obchodě a pak už bylo jen otázkou času, kdy se objeví u nás doma, kde jinde by měl hledat svého bratra ….. pro jistotu jsem ještě nastražila před dům Samovo auto,“ žádná pochvala, ale …..
„To bylo dost riskantní …… copak on neví, že jste sestry ….. dvojčata??“ zavrčel démon.
„Podle jeho reakce o tom neměl tušení …… a i kdyby, bylo mi to jedno …… myslela jsem, že to s ním bude lehké …. prý je to pěkný děvkař, ale on mě odstrčil, odkopnul …….teď už se pravdu nedozví, “ pomstychtivě se zasmála.
Další nekonečné vteřiny ticha.
„Oni se vlastně jenom vyměnili, ale dopadlo to nakonec podle vašeho plánu ….. pane.“
„Ty jsi opravdu ďábelsky prohnaná a andělsky pěkná ….. škoda, že mě takový lidský chtíč nic neříká,“ skřípavě se zasmál, „teď už jdi, musím si promluvit s vězněm.“
Otevřely se dveře a místnost osvětlilo chabé světlo, dovnitř vstoupil on ……
----------
„Mohlo mě to napadnout ….. ty ……. ty …….,“ Sam chtěl Jaspera zasypat přívalem nadávek, ale bohužel neměl takovou pohotovou zásobu jako jeho bratr a marně vzpomínal alespoň na jednu „…… hromado sraček,“ vyjelo mu z pusy, až se tomu sám podivil.
„Dean mě bude hledat a najde mě, to si můžeš být jistý a tebe ty ….. ty zmrde, pošle konečně do pekla,“ Sam si vyčerpaně a hlavně spokojeně oddechnul, cítil velké zadostiučinění, chtěl tak sám sobě dokázat, že se Jaspera nebojí i když v tuto chvíli by raději bral tu sektu sado-maso ….... z tohohle neměl dobrý pocit.
„Asi tě trochu zklamu, Sammy (Sam nelibě zavrčel). Ten tvůj bratříček, ten superhrdina, bude teď už nejspíš ….., “ Jasper se ledabyle podíval kolem, „…… po smrti,“ Sam vytřeštil oči.
„A víš, kdo si na něm pochutnal? Jeho kamarádky krysy,“ démon se pásl na Samově zděšení, hrůze.
„Ne, Ne ..... to není pravda ..... ty sviňáku, já tě zabiju,“ začal Sam zoufale řvát ……. snažil se postavit, pomocí stěny za sebou se mu to podařilo, ale víc než jeden krok neudělal, řetězy na nohou (okovy nasazené přes rifle mu neublížily), ho strhnuly nejprve na kolena a pak pravou tváří dopadl na tvrdou, hrubou zem. Bolestivě zavyl, zůstal bezmocně ležet. Ale nic to nebylo proti té bolesti, která ho svírala uvnitř …… nemohl a ani se nesnažil setřít slzy, které mu stékaly po tvářích, „Bože ..... Deane ..... ne, ne,“ šeptal. Sam už pochopil tu zdánlivou volnost …… nejprve dát naději a pak prudce srazit k zemi …… v pravém slova smyslu, fyzicky i duševně ……. jak ďábelské, to přesně pasuje k tomu sviňákovi Jasperovi, který ho posměšně pozoroval …… přistoupil o krok blíže.
„Takže, co s tebou …… Sammy?? Původně jsem se tě chtěl také zbavit, aby tě náhodou nenapadlo dokončit bratrovu úlohu, ale teď vidím, že ty to nikdy ..... rozumíš, NIKDY,“ dal na to slovo patřičný důraz, „nedokážeš,“ ušklíbnul se.
„Ano, máš lidskou i tu démonskou sílu, ale tady uvnitř jsi slaboch, vidím to, cítím to. Nemáš
to, co tvůj bratr, proti Luciferovi nemůže nakráčet kdokoliv i když má stejné jméno. Byl to vždy jen on, ale teď …..,“ a Jasper si radostně zamnul ruce, „ …… je konečně po něm. A náš pán již brzy převezme vládu nad vámi ubohými lidskými červy .....“
„Přestaň!! Zavři už konečně tu hubu!! Pro tebe nejsem žádný Sammy, tak mi smí říkat jen Dean,“ Samovi smáčely tváře slzy, „dokončím jeho úkol, postavím se Luciferovi i když mě to
bude stát život, ale nevzdám to ….. necouvnu!!“
„To se mi líbí, konečně se v tobě probudil bojovník,“ Jasper se rozesmál skřehotavým smíchem, který se rozléhal po sklepení …… Samovi to připadalo jako vytí sirény …… rukama si zakryl uši. Jasper však nechtěl o svého jediného posluchače přijít, zamračil se a rázným pohybem ruky znovu přinutil Sama, aby poslouchal ……. i když ten se bránil, ale démonova síla byla větší.
„A víš ty co? Já tě nechám žít, zkusit to můžeš ..... jenom abych viděl, jak tě Lucifer rozmázne jako obtížný hmyz .... to bude velká legrace. Ale nejprve se seznámíš s několika mými dobrými kamarády, každý vyniká v jiném druhu mučení a až budeš zdeptaný, zničený, plný zla, nenávisti, pak tě pustím …… budeš Luciferovi o to déle odolávat,“ nenávistně mu zažhnuly oči.
„A nesnaž se,“ viděl na Samovi, jak vzrušeně dýchá, „já vím, co dokážeš, tak jsem se pojistil,“ přejel Sama opovržlivým pohledem …… a odešel.
„Pojistil?? Co tím ten hajzl myslel??“ Sam se díval do tmy na místo, kde před chvílí ještě démon stál a pak v něm propukla další vlna vzteku, „…... zákeřná svině ……. zkurvysynu!!“ zmohl se jen na nadávky a jinak na nic ……. došlo mu to.
Po celou dobu se snažil v sobě probudit svoji sílu, ale stále nepřicházela …… i když situace byla dost vyhrocená ….. hluboko uvnitř sebe měl takový nezvyklý klid. Musela to být nějaká droga a ne z tohoto světa …… proto ta apatie.
Sam si zklamaně povzdechnul a odsunul se zpět ke zdi. Přemýšlel nad tím, co Jasper říkal, je to všechno pravda, nebo samé lži a kecy?? U démonů člověk nikdy neví.
„Ne, ne, ne!!! Nic z toho není pravda. Dean nepadnul do léčky …… nevěřím …… zabije tě, slyšíš ……zabije!!“
Sam zuřivě zacloumal řetězy, želízka se mu jen zařezávaly hlouběji a hlouběji do kůže na zápěstí ….. nevnímal kapičky krve, které mu stékaly do dlaní. Byl tak naštvaný sám na sebe, že nic nezmůže …… a pomoc zvenčí??
„Co je to za rámus?? Dejte mu dvojitou dávku,“ to bylo poslední co slyšel ….. do sklepa vešli dvě robustní gorily ….. Jasper měl přece jen strach, aby to Sam nedokázal.

Teda To je nářez!!! Ještě že víme, že Sam přežil, protože jinak bych to asi nepřežila Další super pokračko

Bohdy: Díky za komentář (koukám, že už jsi jediná). Přidávám další kousek, ve kterém Dean nebude daleko od toho, aby splnil tvoje přání a dal Samovi po hubě. Takže přeji všem příjemné počtení.

Zpět v reálném čase
Sam skončil a Dean v krátkosti porozprávěl svoje zážitky ….. Jo mu chvílemi tiskla ruku tak silně, jakoby mu ji chtěla snad rozdrtit, ale necuknul, vydržel. K osvobozovací akci přidal i Bobby něco a získali tak ucelený obraz toho málem tragického odpoledne. (A protože tohle všechno již bylo popsáno, je zbytečné to zmiňovat znovu.)
Při vzrušujícím vyprávění obou bratrů ztratili pojem o čase, až Ellen se s hrůzou podívala na hodiny a rukou pobídla děvčata, aby jí šli pomoct s nějakým rychlým obědem, Bobby zatápěl znovu v kamnech, která mezitím vyhasla. Hoši osaměli.
Dean zůstal na pohovce, měl přece odpočívat a sám pro sebe konstatoval, že do oběda ležet vydrží. Sam v křesle proti němu se také nemínil motat v kuchyni, dokonce uvítal, že Dean neodešel, chtěl si s ním něco vyjasnit.
„Rád bych viděl ksicht toho pitomce Jaspera,“ zničehonic Dean, „bude se mstít …. to jistě, ale teď dá nějakou chvíli pokoj, stáhnul se, než vymyslí další kravinu …… pěkně jsme mu to natřeli …. co Sammy?!“ měl z toho vítězství nad démonem obrovskou radost, Sam přikývnul, nadechnul se ……
„Byla to past.“
„Já vím,“ Dean sáhnul po televizním ovladači.
„Dali moje auto schválně před Tomův dům, abys je tam našel …… já jsem opravdu odjel,“ ospravedlňoval se Sam.
„Já vím.“
Sam pokýval hlavou: „Myslel sis, že jsem nadrženej a nemůžu to vydržet?“
„Jednu chvíli ano a kdybych tě měl po ruce, přetrhnu tě vejpůl,“ zašklebil se Dean, pak zvážněl, „když jsi nebyl u Bobbyho, první co mě napadlo, že tě unesl nějaký démon …… a to jsem vůbec netušil, jak jsem se trefil.“
„Takže jsme do léčky padli oba dva,“ konstatoval suše Sam.
Dean se na vteřinu zamyslel a pak souhlasně pokývnul hlavou: „Dá se to tak říct.“
„A to jsem si myslel …..“
„Co?? Hovoř!!“ pobídnul bratra Dean.
„…… že tobě se nic takového stát nemůže,“ dořekl nesměle Sam načatou větu.
„Jak vidíš, tak ano,“ stejně suše konstatoval Dean …… chystal se pustit televizi.
Ale Sam byl úplně „posedlý“ rozebíráním předešlých událostí a nevěnoval tomu pozornost. „Ještě, že jsi se z toho dostal tak brzy a vymlátil z Franka nějaké informace,“ Deanovi ta scéna úplně automaticky vykouzlila na tváři úsměv a Sam to bral jako povzbuzení do další debaty.
„Je to stejně zbabělec, ten Jasper,“ Dean s bratrem v duchu souhlasil ….. zároveň si kladl otázku, kam tím Sam míří ….. ten mu nedal čas na přemýšlení a vyhrkl, „dvakrát se mu to již nepovedlo, tak to zkusil přes tvoji slabou stránku ……“
„Přes jakou stránku, co to meleš,“ skočil mu do řeči Dean.
„ ….. přes ženy,“ špitnul Sam, ale hned mu došlo, že tohle nebyl dobrý tah a čekal výbuch zlosti nebo jinou ostrou reakci ….. Dean jen mávnul rukou.
„Bejvávalo, brácho ……. bejvávalo.“
Vypadalo to, že bude konečně ticho, Dean se pohodlně rozvalil na pohovce, už měl prst na tlačítku ……. ale Sam zase ……
„Hned jsem poznal, že to není Alex.“
„To já taky, ale chvíli mi to trvalo,“ zabručel Dean ….. Sam se na bratra nevěřícně zadíval.
„No dobře,“ a Dean se přiznal od koho se tu novinu dozvěděl, „…… ale můžeš za to ty, co se mi stalo!!“
„Já??“ Sam na bratra vyvalil hnědé oči.
„Jasně, že ty ….. vole. Protože na rozdíl ode mě jsi věděl, že má Alex dvojče,“ Samovi nezbývalo, než souhlasně zakývat hlavou.
„Kdybys mi to laskavě sdělil, mohl jsem …… ale, škoda slov, „ Dean mávnul rukou a chtěl si konečně pustit tu televizi …. už byl trochu rozladěný tím bratrovým neustálým (podle něj naprosto zbytečným) vyptáváním, ospravedlňováním a pitváním se v té záležitosti.
„A to ti opravdu na ní nepřišlo nic divného?“ vyzvídal zase Sam.
Teď už toho měl Dean právě dost, ale ještě se ovládnul, napočítal v duchu do pěti: „Vlasy, oči, chování a tak ….. však víš,“ zamručel otráveně a doufal, že už toho Sam nechá ….. ale to hlavní teprve přišlo.
„Přesně!!“ nadšeně Sam, „víš …… tohle mi k Alex vůbec nesedlo,“ naklonil se blíž k bratrovi, „a máš pravdu, můžu za to já,“ Dean protočil oči, jakože – „a co jsem asi říkal“.
„Měl jsem z ní přece cítit démony, pro mě by to nebyl problém a nemuselo to takhle dopadnout …… a sakra,“ zarazil se Sam, až teď si uvědomil co řekl ….. že tohle nesmí před bratrem zmiňovat, tuhle svoji schopnost a ještě se s ní chlubit.
„Cože??“ Dean se zprudka posadil, odhodil ovladač, měl co dělat, aby nezařval ….. Sam se bojácně stáhnul dozadu.
„Víš vůbec, jaký jsem měl strach, když tě drželi v těch řetězech, jestli se nepokusíš ….. „Dean se zadíval upřeně na bratra, Sam se zahryznul do rtu, sklopil hlavu, „…. zkusil jsi to, že??“
Dean v sobě dusil vztek, zlost, bolest: „Řekl jsem ti snad jasně, že to musíš v sobě utlumit, ovládnout a ne to uměle vyvolávat,“ dal si hlavu do dlaní, „Sammy, Sammy, nedělej to, prosím ……. i za cenu, že zemřeš ……. nedělej to, slib mi to ……ty nevíš, co to s tebou udělá.“
„Ale nic se nestalo Deane, ten mizera mi něco dal, nešlo to,“ Sam pokrčil rameny.
„To je jen dobře, měl bych mu vlastně poděkovat,“ zašklebil se Dean, „tady jde o princip, že jsi to vůbec pokoušel. Jen tímhle přiživuješ to zlo v sobě, takhle se ho nikdy nezbavíš!!“
„A už mlč, prosím tě!!“ zarazil rukou Sama, který se chystal zase něco „plácnout“.
Celý rozhovor vedli bratři docela v tichosti, ani jeden z nich netoužil po tom, aby se k nim kdokoliv připojil ……. zůstalo to jen mezi nimi.
„A víš co?? Nechme toho …… nechci si kazit zbytek dne. Ty se nad sebou zamysli a já…..,“ usmál se, smaragdové oči mu zajiskřily, „…… já mám v plánu úplně něco jiného,“ Sam se podíval bratrovým směrem ….. sledoval Jo.
--------

ja by som nemala taky trpezlivost so Samom ako ma Dean ale tato poviedka ma neuveritelne bavi takze sa neviem dockat pokracovania a tajne dufam, ze to Dean nenecha len tak a nakoniec tu facku dá...

Úplně Deana vidím, jak ho Sam vytáčí Já bych taky tolik trpělivosti rozhodně neměla Ale co má dělat, když může Sam každou chvíli vybouchnout, že Takže už se moc těším na pokračování... a to, co dělal Dean s Jo moc rozpitvávat nemusíš

FooFighterkaSN: Jsem ráda, že se ti povídka líbí. A s tou fackou?? No, znáš Deana, je velký dobrák, ale jeho pohár trpělivosti také musí jednou zákonitě přetéct.
Bohdy: I tobě děkuji za přízeň. Jestli máš (a všichni ostatní čtenáři) na mysli jen tu určitou věc mezi Deanem a Jo, tak vás musím zklamat (nebo možná někoho naopak potěšit). Ten Deanův plán s Jo spočívá úplně v něčem jiném. On toho bude mít v plánu víc a jsem zvědavá, zda to, co upřednostnil, poznáte. Takže níže "Deanův plán". Přeji pěkný zážitek.

--------
A Dean opravdu dostál svému slovu ….. u oběda vtipkoval, na bratra se nemračil, žádné poznámky, narážky. Ani zamlklý Sam (asi zpytoval svědomí) nepokazil tu veselou atmosféru.
Hned po obědě Sam s Alex, zavěšeni do sebe, odešli do podkroví.
„Jsem utahaná, promiň,“ Alex mohutně zívla a padla na postel, „když mi Dean volal, že jsi v pořádku, vzala jsem si ještě noční a po ní jsem jela hned sem …… a teď to na mě jaksi dolehlo ….. únava, stres, strach ….. nebudeš se zlobit Same, kdybych náhodou …..??“ upřela na něho zkroušené, unavené čokoládové oči.
„Ne, to víš, že ne, taky jsem toho moc v noci nenaspal, díky Deanovi ……“
„Chrápal, že,“ chichotala se Alex.
„Jo a to mě ještě ráno hnal do kůlny trénovat, blázen jeden,“ Sam se položil na postel vedle Alex, ta se k němu přitiskla a po několika vášnivých polibcích to byl Sam, kdo se první odebral do říše snů …… Alex ho brzy následovala.
---------
Bobby se zamyšleně díval za těmi dvěma a hned, jak zaklaply dveře, přisedl si k Deanovi, který už zase pololežel s pravou nohou na pohovce …… čekal na Jo, až ji Ellen „propustí“ z kuchyně, aby ho ostříhala. Na tom se mlčky, pouze mimikou domluvili už během oběda, postarali se tak o jeho zpestření a Dean to ještě „okořenil“ tím svým: „Sranda néé.“
„Když si znovu uvědomím Samovu reakci po probuzení …… Jasper mu přece řekl, že jsi s největší pravděpodobností mrtvý a on?? Čekal bych bratrské objetí ….. a on byl takový chladný, žádná radost ze shledání. Nepřipadá ti to divné??“
Dean mu poklepal na rameno: „Víš Bobby, Sam se choval divně celkově. Po tom svinstvu, kterým ho nadopovali, měl okno a asi si v tu chvíli vůbec nepamatoval, že mu tohle Jasper řekl a druhý den by bylo dost hloupé, kdybychom se objímali ……. nemyslíš??“
Bobby našpulil rty – ani souhlas, ani rozpor.
„A už to nech být, je to za námi…..ty Bobby,“ Dean se nadzvednul na lokti, podíval se doleva, doprava, „když nemám moc chodit …… mohl bys pro mě něco udělat?“ naklonil se blíž k Bobbymu a něco mu šeptal. Bobby mlčky kývnul na souhlas, odešel ven a za minutu byl zpět a nenápadně něco dával Deanovi do dlaně …… vůbec nemuseli dělat takové tajnosti, Ellen s Jo byly dost zaměstnané úklidem v kuchyni, obou chlapů si nevšímaly.
---------
Konečně se Dean dočkal ….. Jo mu pokynula prstem …… do koupelny doskákal prakticky po jedné noze. Během celé „procedury“ tam bylo ticho (na Deana až nezvyklé). A to ticho panovalo i když vyšli ven….Jo jen pokrčila rameny, když na ni její máma vyslala tázavý pohled. A stále mlčky zamířili ti dva také do podkroví. Dean se pod schody zastavil, otočil se …… bylo na něm vidět, že chce něco říct, ale neví jak do toho ….. rukou si prohrábnul perfektní krátký sestřih ….. to jakoby mu dodalo odvahy a s takovým mírně provinilým výrazem pronesl.
„Byla to hloupost, že jsem odešel,“ nikdo mu neodporoval, spíše souhlasně kývali hlavami, „myslel jsem, že tím vás ochráním, ale není to pravda, jen jsem oddálil nevyhnutelné, ten zmetek po mě pořád půjde, využije vás, bude hrát na moje city a až se dozví, že Jo čeká dítě .... moje dítě .... naše dítě,“ opravil se, když ho Jo dloubla prstem do boku, „zůstanu tady.“ Dostal za to polibek na tvář ….. a tím se odstranila i ta poslední zábrana, kterou měl …..
„Měl jsem takový strach ....takový strach,“ začal Jo líbat a tisknout tak silně, až se jí tajil dech.
„Dívají se na nás,“ šeptla Jo …… měla pravdu, Ellen s Bobbym na ně zírali.
„Tak ať, je mi to jedno,“ a znovu ji přitisknul …… Jo se od něj mírně odtáhla, překvapeně se podíval, už se přece nemusí skrývat, mají mezi sebou to nejsilnější pouto, lásku a plod jejich lásky, které nosí Jo pod srdcem.
„Blázínku, chceš mě udusit??“ smála se Jo.
Dean jakoby se až teď vzpamatoval: „Promiň ..... jsem úplně zmatený, bylo toho na mě moc.“
Ellen s úsměvem pokračovala ve čtení svého oblíbeného časopisu. Bobby počkal až i tahle dvojice zmizí v podkroví …… tak natěšeně se uvelebil na své vlastní pohovce, pustil si televizi a …….. za chvíli už nevěděl, co tam běží …… usnul.
--------
Dean se opřel zády o dveře, prudce přivřel oči, na čelo si přitisknul dlaň.
„Hlava …… bolí??“ zeptala se útrpně Jo, odtáhla mu ruku a přitiskla tam svoje ruce.
„Příšerně …… asi jsem tomu napomohl tím ranním cvičením …… jsem osel.“
„Tak proto jsi byl v té koupelně tak zamlklý.“
„To taky, ale víc jsem přemýšlel nad tím, co všechno jsem mohl způsobit a hlavně ztratit svým odchodem.“
„Už jsem myslela, že snad já …..,“ Jo si ulehčeně vydechla, „dojdu pro led a ……“ udělala malou pomlku, „…… a pro tablety, přece se nebudeš takhle trápit,“ vzala za kliku.
Dean ji chytil za loket: „Ne, počkej, to bude dobrý …… nechtěl jsem před nimi víš, vypadal bych jako nějaká rozmazlená migrénová slečinka.“
Jo ho pohladila po tváři: „Hlupáčku ….. oni by to pochopili.“
„Oni možná, ale Sam? Kdyby mě teď viděl ……. dovedeš si představit ty jeho řeči??“
„Asi ano,“ a ač se Jo bránila, nešlo to …… živě si představovala Sama, jak tituluje svého bratra a prstem si ťuká na čelo …… skousla rty, aby nevyprskla smíchy.
Dean ji chvíli mlčky pozoroval, jak bojuje se smíchem a pak už to taky nevydržel a místností se rozlehl jeho hluboký, upřímný smích ……bolestně zasyknul a chytil se za spánky. Dokulhal k posteli a naznak se na ní svalil. Jo si lehla vedle něj, hladila ho po vlasech, tváři, pohrávala si s tím bělostným pramínkem ……. sledovala, jak pomalu přivírá oči, vypadalo to, že usíná. Nevadilo jí to ….. hlavně, že jsou konečně spolu …… jen ho tiše pozorovala, slastně vzdychla a i jí se zavíraly oči. Ticho a dotek Deanova těla ji málem ukolébaly do spánku, když …..
„Nikdy jsem na bolest hlavy netrpěl, až po tom úraze. Jakoby se mi ten duch mstil, že se mu to nepodařilo ……nechce mě pustit a takhle mi to dává sežrat,“ Dean si smutně povzdychnul, „bude mě pronásledovat do konce života.“
Jo využila toho, že nespí …… ještě více se k němu přitiskla, hlavu si položila na jeho rameno, cítila polibky ve svých vlasech i jeho ruku, jak pomalu z vlasů sjíždí dolu … špičkami prstů se lehce dotknul toho řetízku na jejím krku.
„Nosíš ho .....měl jsem strach, že se ti nebude líbit.“
„Blázínku …… je nádherný, máš dobrý vkus,“ zašeptala vzrušeně Jo.
„Tohle mi moc chybělo.“
„Co??“
„Ty zdrobněliny ….. od tebe zní tak ……,“ Dean nemohl najít příhodné slovo, „……. no, zkrátka, miluju je ….. ostatně jako všechno na tobě,“ odměnou mu byla další dávka vřelých polibků.
A jen co mu dala Jo možnost se nadechnout: „To Sam mi říká vole, debile, pi ……“, Jo mu pohotově zakryla dlaní pusu a zhrozeně zakroutila očima.
Dean jí ruku lehce odtáhnul: „Chtěl jsem říct pitomče,“ a znovu se oba rozesmáli, Dean již o poznání veseleji ……. bolest hlavy pomalu ustupovala.
„Víš, původně jsem ti ho chtěl dát sám, ale .....“
„Tak proč jsi to neudělal?“ divila se Jo, stále přitisknutá k němu.
„ ..... ale tehdy jsem se ještě vrátit nechtěl, však víš proč ..... a tak mě pálil v ruce, musel jsem
ti ho poslat po Samovi.“
„Ale teď si to chci vynahradit, vychutnat, nechci o ten okamžik překvapení přijít,“ Jo se na něho zvědavě zadívala.
Dean sáhnul do kapsy riflí, vytáhnul podobnou krabičku v jaké byl tehdy řetízek, s úsměvem ji podal Jo a čekal na reakci.
Jo ji pomalu otevřela ..... byl v ní prstýnek, také stříbrný ...... evidentně patřil k tomu řetízku.
Opět jemná ruční práce. Dva plamínky proti sobě, navzájem propletné a v jejich špičkách zasazené jiskřivé kameny – zelený smaragd a modrý safír – symbol barvy očí Deana a Jo.
„Krásné narozeniny,“ Dean navlékl Jo prsten, padnul bezvadně ……. políbil ji.
Jo tím tak zaskočil, zrudla, v očích se jí zatřpytily slzy …… chvíli nevěděla co říct: „Ty víš, že mám narozeniny??“
„Jasně.“
„Mám je ale až za několik dnů.“
„Já vím, ale co když tady už nebudu.“
„Deane, co to ......“
„Nehodlám umřít, neboj,“ přerušil ji a znovu políbil, „může se naskytnout nějaký případ ...... tak jsem to myslel.“
Jo nemohla odtrhnout oči od toho krásného dárku. Dean se kochal pohledem na její šťastnou tvář ….. oba chvíli mlčeli.
„Je poctivý, stejně jako on,“ Dean znovu přejel prsty po řetízku na jejím krku.
„Já vůbec nepochybuji, že je falešný.“
Dean se usmál: „Já to myslím ale jinak, je za poctivě vydělané peníze, žádné falešné kreditky. Mohl jsem z kreditek nakoupit šperků, ale chtěl jsem ti dát něco ..... něco zvláštního, jiného. Když jsem odjel, každý den jsme případ neměli, docela jsem se nudil, prohlížel jsem v novinách inzeráty a tu a tam se něco naskytlo ..... něco přenést, převézt, naložit, postavit, zbourat, spravit – to mě šlo dobře ....... neplatili moc …… a za tyhle peníze jsem ……“
(Pozn. autora: Nyní je jasné v jakém obchodě se Dean tak zdržel při návratu do města – šel si vyzvednout svoji zakázku).
„Teď už vím, proč mě ten tvůj dárek hřál dvojnásob u srdce,“ Jo ho nenechala domluvit a zasypala ho polibky …… pak s hlavami u sebe se mlčky dívali do stropu a rozjímali. A zase to byl Dean, kdo přerušil to ticho.
„Chtěl bych, aby náš syn ……“
„Jak víš, že to bude chlapec,“ přerušila ho Jo.
„Jsem se snažil ….. né,“ Dean se pyšně načepýřil ….. a rázem zapomněl co měl prve na mysli.
„A co když to bude holka,“ Jo by si raději přála holčičku, asi se zatvářila trochu zamrzele.
„Jasně, že i holku budu mít rád, však to zkusíme podruhé, potřetí.“
Jo se na něho překvapeně podívala, jak se změnil, žil naplno, chtěl spoustu dětí ..... zabořila hlavu do jeho hrudi, vytryskly jí slzy, vzal ji za bradu a tiše se zeptal.
„Co je Jo, proč pláčeš?“
„Nepláču to jsou slzy štěstí, že jsme spolu,“ vzala jeho dlaň a přitiskla si ji na břicho, Dean cítil přítomnost jejich potomka, setřel slzy z její tváře a povzbudivě se na ni usmál.
„Já vím na co myslíš,“ zašeptal, „ale už to neřeším,chci konečně žít, třeba to dopadne dobře.
Víš, kdysi mi řekl jeden člověk …… byla to Alex ……. že mám žít naplno, každý den, minutu, vteřinu, s někým mně blízkým …… tenkrát jsem to dost dobře nechápal ….. teď už vím, jak to myslela, měla pravdu, jsem jí za to vděčný,“ Jo to vykouzlilo na tváři úsměv, „vidíš to je lepší ….. nebo chceš, aby náš syn byl smutný? Bude to syn, musí být,“ uzavřel Dean tuhle kapitolu. Byl rád, že tu původní větu nedokončil a že Jo ani nechtěla vědět její obsah …… bylo to právě o tom jeho proklatém úkolu.
Jo se najednou položila na jeho širokou hruď a začala ho vášnivě líbat …. nechal se, bylo to příjemné, moc příjemné …… posléze ji ze sebe lehce strhnul a polibky jí opětoval, tak něžně, jak to uměl jedině on.
A pak …… pak si až do večera povídali a povídali, plánovali společnou budoucnost ve třech.

Sice Jo dvakrát nemusím, ale tys tu scénu popsala tak hezky, že se mi to opravdu moc líbilo Samozřejmě hlavní zásluhu má na tom Dean Je vážně k sežrání Jsem si myslela, že chce Jo požádat o ruku Uf, jsem si oddychla Jen ať ještě chvíli počká! Na to je času dost. Takže super a už se těším na pokračování

Paráda, už se těším na další pokračování

jančo: já se úplně stydím takovou dobu jsem povídku nečetla - ale neboj všechno jsem dohnala a můžu komentit....

jak už zmiňovaly holky, tak ani já Jo nemusím - vlastně mi to celé kazí - ale nevadí - já si místo ní představím někoho jiného a je to v pohodě

jinak krásné pokračování - jenom by to chtělo zase nějakou akci - vrátit Jaspera do hry - zdá se mi, že sentimentality bylo dost a kluci si zase zaslouží trochu trpět (vím, jsem zvrácená)

Všem děkuji za povzbudivé komentáře. I další kousek bude ještě takový "bezakční", vysvětlovací, místy spíš humorný. Ale nic z toho nevyvozujte - Alex a Dean jsou jen přátelé a možná i budoucí příbuzní. Ono jim to vzájemné dobírání náramě vyhovuje. Alex je zkrátka celá po tátovi. Však to znáte a kdo ne, přečte si níže. A potom, slibuji, se již vrhnu na nějakou akci.


---------
Brzy ráno Alex sešla dolu, pospíchala do služby a již na schodišti nasála vůni něčeho ….. až se jí sbíhaly sliny. V kuchyni „ranní ptáče“ Dean právě připravoval snídani ….. trhnul sebou, když se mu za zády ozvalo.
„Nemůžeš dospat?“
„Hmm …… a koukám, že ty také ne.“
„Já musím do práce, ale ty …..“ Alex ho přejela profesionálním pohledem, „aha …. bolí, že?“
Dean se neurčitě zašklebil, „říkala jsem ti, že na té …..“
„…… že na té noze nemám moc dlouho stát … já vím,“ dořekl Dean, „ale když něco dělám, zapomenu na to a tak zlý to zase není, zažil jsem už horší věci ….. že to na mě neřekneš,“ udělal na Alex psí oči.
„No, když tak pěkně prosíš,“ usmála se Alex ….. zamířila k věšáku pro svoji bundu.
„Ale už to mám hotový ….. sedni si, nasnídáme se, než se vzbudí ostatní,“ a přistrčil k ní vrchovatý talíř se stočenými a zavařeninou promazanými palačinkami.
I když Alex dost spěchala, nedalo se odolat …… Dean se posadil proti ní …. ona pomalu usrkávala čaj a on před sebou (jak jinak) velkou sklenici mléka ….. mlčky si to vychutnávali, až Dean ……
„Co táta?? Asi prskal, že?“
Alex pokrčila rameny: „To víš, že ano …… ten poškozený nelenil a i s šerifem ho navštívil v nemocnici,“ a přidala na dramatičnosti v hlase, „to bylo pozdvižení …… vysvětlování, vyptávání ……. táta pěkně pěnil, chtěl tě roztrhnout.“
„Dokážu si to představit,“ uchechtl se Dean, ještě teď z toho měl velkou legraci.
Alex se zatím oblékla, zamířila ke dveřím.
„A máš se za ním co nejdříve zastavit.“
„To jako, aby mě přetrhnul??“ stále stejným odlehčeným tónem Dean.
„Ale ne,“ Alex obrátila oči v sloup, „chtěl jsi přece nějaké informace ohledně toho domu??“
„To jo ….. to jo,“ přitakal Dean (i když v duchu si myslel, že po nových poznatcích je to již bezpředmětné), odsunul nedopitou sklenici „a co když …….??“ Alex připadalo, že se Dean trochu ošívá, nedalo jí to, aby ho trochu nepopíchla.
„Přece máš z táty vítr!!!“
„To rozhodně néééé ….. chtěl jsem říct, že bych mohl jet s tebou,“ v zelených očích mu zableskly šibalské plamínky, „ …… ať už to mám za sebou,“ povzdechnul si tak nešťastně, natáhnul se pro svoji koženou bundu a se svěšenou hlavou klopýtal také ke dveřím … kdo by ho neznal, věřil by mu to. Alex jen zakroutila hlavou, podívala se na hodinky.
„Tátovi právě končí služba a bude se chtít vyspat …… tak jestli s ním chceš mluvit, přestaň blbnout a pohni.“
Dean se napřímil a zakřenil: „No, dobře … prokoukla jsi mě,“ a právě probuzenému Bobbymu sdělil jednou krátkou větou, kam oba tak pospíchají.
Ještě než nasedli do svých aut, se Alex otočila: „A Deane, díky za snídani,“ odpovědí jí byl široký, bělostné zuby odhalující, úsměv.
---------
Tom se zrovna chystal zalehnout, ale takovou vzácnou návštěvu nemohl odmítnout. Nejdříve Deana zběžně prohlédnul ……. všechno bylo OK. A pak na něho spustil.
„Nic mi nevykládej …… všechno už vím od Bobbyho!! To tedy byla ztřeštěná akce!!! To jsi vymyslel hlavou?“
„A představ si to, že svou vlastní,“ odzbrojil ho Dean pohotovou odpovědí.
Tom už se s ním raději do další debaty nepouštěl, mávnul rukou, nabídnul mu židli, sám si sednul proti němu, oběma nalil džus a pokračoval v tématu o kterém byl přesvědčen, že bude Deana náramně zajímat.
„Než jsem stačil kamkoliv zavolat …. už to ten …. ani nevím, jak se jmenoval ….. nahlásil jako krádež. A pak v doprovodu šerifa na mě přiletěl až do nemocnice,“ Alex s Deanem se na sebe podívali, oběma cukaly koutky úst, Tom je zpražil pohledem, „musel jsem ho hóóódně ukecávat, aby stáhnul obvinění a že škodu dostane zaplacenou,“ podal Deanovi účet, „asi se ti to nebude líbit.“
Dean se podíval na účet za opravu, usmál se ..... jak typické, ten člověk využil situace a nechal si kompletně opravit celé auto, prakticky GO. Tom s obavou pozoroval, že vybuchne, bude se vzpírat zaplacení (a vůbec by se mu nedivil, tohle udělat jemu ...... pěkně by vyskakoval), ale Dean nic, vytáhnul z kapsy hrst bankovek, odpočítal poměrnou část ..... s drobnými se nezaobíral a podal Tomovi se slovy.
„Máš pravdu, byl rychlej jako sračka …… předej mu to, prosím,“ a protože Tom stále zíral nevěřícně, „v mé situaci si nemůžu dovolit smlouvat a zaplést se s policií,“ objasnil Dean. „A co jsi řekl šerifovi …… hovoř??“
„No, pravdu,“ odvětil Tom naprosto bezelstně, Dean vytřeštil oči, „a nebyla snad pravda, že jeden můj známý v nouzi byl nucen použít to auto?? Chtěl vědět tvoje jméno, ale přesvědčil jsem ho takovými argumenty, že při odchodu už ho raději vědět nechtěl.
„Seš dobrej,“ uznale Dean, „ máš další bezvýznamné plus.“
„A které bylo to první??“
„Že mě přestala třeštit hlava ……. alespoň na tu dobu, co jsem ji potřeboval mít jasnou. A pak
se ti musím omluvit za to koleno ……“
„?????“
„Kdybych je neměl tak pevně stažené, málem to se mnou seklo o zem …. a obul bych se sám, promiň Alex,“ ta právě procházela kolem (byla si pro něco ve svém pokoji) a jen na něj šibalsky zahrozila …… a pak oběma zamávala vesele na rozloučenou.
A Tom pokračoval tam, kde ho Dean svým výrokem přerušil.
„Řekl jsem šerifovi o tom domě …… jó, abych nezapomněl, ten dům je na jméno ……“
„Nech mě hádat,“ skočil mu do řeči Dean, „Lucas Black a nikdy ho nikdo neviděl,“ a chvíli pobaveně pozoroval jeho překvapený údiv, „nejsem žádný jasnovidec, ale stejný chlap vlastní i tu chatu v lesích … takže? Žádná vysoká matematika v tom není. Snadný jak chcaní.“
Tom už se nad Deanovými výrazy a obraty nepozastavoval, jen nahodil trpitelský obličej a hned přešel k dalšímu bodu.
„A musel jsem také přiznat, že jedinou přeživší oběť mám na svém oddělení ….. chápeš, že tohle zatajit nešlo.“
Dean mlčky přikývnul: „Chudák,“ utrousil ještě, představil si Willa, jak identifikuje svoji mrtvou zohyzděnou přítelkyni a kdoví na co myslel Tom, možná na to samé …… po několika sekundách tuto pochmurnou atmosféru přerušil ……
„Šerif je kamarád, ale co jsem mu mohl říct?? Udat svoji vlastní dceru??“ Tom se zoufale podíval Deanovi do očí.
„Udělal jsi dobře ……. víš ……,“ zahryznul se rtu, „tehdy jsem k tomu A neřekl i B.“
„Jak to myslíš??“
„Teď ji musíš přesvědčit, že vám na ní záleží, že vy jste její rodina a ne tamti,“ Dean udělal malou pomlku, „a aby trvala na vrácení svého ANO,“ Tom nechápal …. tak se dal Dean do vysvětlování.
(Pozn. autora: Jak lze získat to ANO zpět, proběhlo již v rozhovoru Deana s Willem, musí ten dotyčný sám chtít).
Tom střídavě rudnul a blednul. Bude to těžké, ale musí zkusit všechno, aby znovu získal svoji dceru zpět. Dean se potichu zvednul, usoudil, že nyní bude lepší nechat Toma samotného, už bral za kliku, když …..
„Mimochodem, ještě jsem ti nestačil poděkovat za to, jak jsi na mě poštval tu policejní hlídku …… sousedům mohli vypadnout oči z důlků a ty jejich řeči ……,“ lehce zamračeně Tom.
„Tak promiň,“ uchechtl se Dean, „chtěl jsem tě informovat, abys ses na to mohl připravit, neměl jsi tak rychle zavěsit ….. tvůj problém,“ a vypadl ze dveří, nechtěl riskovat, že po něm Tom něco hodí.
---------
Na parapetu okna se v truhlíku stále ještě tyčily sněženky ..... pomalu vadly .... ale vydržely opravdu dost dlouho, až do narozenin Jo. Oslava proběhla docela v tichosti ……pár drobných dárků, vždyť tím nejkrásnějším, nejmilejším se Jo pyšnila již několik dnů. Okamžitě sklidil chválu a obdiv ….. a nejvíce od Alex, která s nádechem lehké závisti popíchla Sama (sedícího u počítače), že by také nějaký ten prstýnek na ruce unesla. Ale odezva z jeho strany žádná …… až mu musel Dean „vlepit výchovný“ pohlavek …. a stejně to nepomohlo. Sam jen zasyknul, „co blbneš vole,“ zvednul nechápavě hlavu, jakoby nevnímal o čem je řeč a dál se věnoval brouzdání po Internetu. Alex i Jo pokrčily rameny a Dean mávnul rukou – jako nad ztraceným případem.
---------
Dny ubíhaly. Všichni byli stále ve střehu, útok démonů mohl být zcela nečekaný, ale nic se nedělo. Asi se opravdu (jak řekl Dean) Jasper stáhnul a přemýšlel, jak se jim znovu dostat „pod kůži“. Bratři pravidelně obnovili trénink v kůlně – box, posilování, střelba. Při jedné takové cvičné střelbě Sam prohlížel terč a kroutil hlavou (a dával to dost okatě najevo) nad Deanovým výkonem.
„No, čistý střed to není, býval jsi lepší.“
„Uhni!!! Zkusím to znovu.“
Sam zase zavrtěl hlavou, „není to zlý, ale pořád ne sto procent,“ díval se na bratra, všechno bylo v pořádku, ruka se mu nechvěla …… ale ten střed netrefil ani na třetí pokus.
„Co to s tebou je?? Jsi zamilovanej??“ uculoval se Sam.
„Jdi do háje, vole. Ty máš zrovna co mluvit.“
„A nebude to tím brácho, že piješ to mlíko místo piva??“ stále si bratra dobíral Sam.
Dean ho probodl pohledem: A tím chceš říct co?? Že mám jako začít zase chlastat??“
„Ale ne ……. jen jsem si vzpomněl, jak to bylo dřív. Mohl jsi vypít třeba celou flašku a trefil jsi se pokaždé.“
„Asi už stárnu, kámo,“ zašklebil se Dean, „nemám zkrátka tu správnou motivaci,“ mávnul rukou …… měl toho dost, byl unavený, zpocený, hladový, žíznivý …… odcházel.
Najednou se prudce otočil, bleskurychle vytasil svoji pětačtyřicítku, namířil a zmáčknul spoušť ….. čistý střed. Sam se právě chystal prozkoumat na terči svoje zásahy (ty byly jen o malinko horší než bratrovy) …… ztuhnul ….. střela z Deanovy pistole mu zasvištěla těsně kolem hlavy. Pomalu se otočil, byl bledý, krve by se v něm nedořezal.
„Ty debile ….. co to …… co to bylo ……. mohl jsi mě zastřelit,“ hlas se mu maličko třásl.
„Nemohl, neboj …… představil jsem si toho hajzla Jaspera a motivace tady byla hned,“ Dean mezitím došel k Samovi, plácnul ho lehce po tváři, aby se vzpamatoval. Samovi se vracela barva do obličeje, došlo mu, že Dean by ho nikdy neohrozil, kdyby si nebyl jistý sám sebou. Zhluboka se nadechnul a podíval se stejně jako Dean na terč …… uznale hvízdnul.
„Tak to bylo dost dobrý….. z otočky. Tobě stačí si představit toho sviňáka a jsi zase ve formě ….. nechtěl bych být tvým nepřítelem.“
„Hele, už to nerozebírej a pojďme, mám chuť na mlíko, chci se osprchovat a ty …..“ potáhl nosem Dean, „….. ty taky nevoníš zrovna nejlíp,“ a vykročil ke dveřím.
Sam mu byl hned v patách a než vešli dovnitř domu: „Buď tak laskav a příště tohle nedělej …… málem jsem si ucvrknul,“ zahučel ještě, koutkem oka zahlédnul bratrův pobavený škleb.
----------

I když nebyla žádná akce, i tak se mi to líbilo. Jen nechápu, proč Sam Alex také nepožádá o ruku. Už by bylo na čase. Alex je fajn, líbí se mi. To spíš Sam nemá někdy všech pět pohromadě. Snad už ty své návaly vzteku překonal. A Dean je fakt sladký! Stále vtipný, skvěle vaří, co víc si přát A nejvíc se mi líbila ta závěrečná akce! Prosvištět mě kolem hlavy kulka, tak Deana asi přizabiju Se divím, že Sam nevybouchnul. Prostě super!!! Těším se na pokračování

Všem děkuji za komentáře. A po delší době je tady i delší část. Jak jsem slíbila trochu přitvrdím. Nebude to však akce v pravém slova smyslu, ale mezi bratry to bude pěkně jiskřit. Přeji příjemné počtení.

Pravda
Dean rozhodl, že nebudou pořád jen tak sedět na prdeli a donutil Sama, aby našel nějaký případ. Čekat na Jaspera je podle něj pěkná hloupost, když je bude chtít napadnout, udělá to stejně v tu nejnevhodnější dobu. A okolní svět potřebuje osvobodit od příšer, monster a oni takhle jen „zabíjejí“ čas. Tak Sam balil věci a zbraně a Dean se ještě vrtal v motoru Impaly.
Dokončil práci, zaklapnul kapotu, mírně poodstoupil a prohlížel si svoji černou krásku. Ještě by chtěla přeleštit. Otřel si ruce od šmíru do kusu špinavého hadru a otevřel kufr auta, věděl, že tam pro tento účel má měkký flanel …… nesnesl by ani škrábanec na hladkém povrchu Impaly. Při přehrabování v kufru mu padly do ruk pomačkané, starší noviny, pro něho naprosto cizí „plátek“ …… zakroutil hlavou a zamručel cosi „o bordelářích“ na Samovu adresu …… chtěl si do nich ještě jednou utřít ruce, ale v tom ho upoutal titulek jednoho článku.
„Půl kilometru od města Little Horn byla po proudu řeky stejného jména vylovena mrtvola neznámého muže.“ Deanovi okamžitě začaly pracovat mozkové závity: „Little Horn …….tam jsme přece nedávno byli …..,“ bručel si polohlasem a začetl se do článku. Podle popisu oběti poznal, že se jedná o toho zmetka, který ho v tom městečku málem zabil …… zamračil se, neměl na tu noc právě dobré vzpomínky a četl dál.Zatím na tom nebylo nic divného, všechno to pro něho byla známá fakta, ale až došel v textu k příčině smrti a zvláště k jedné velice důležité poznámce – žádná střelná rána – udělalo se mu rudo před očima a dál nepotřeboval nic vědět. Rázem zapomněl na údržbu Impaly, oči se mu zúžily zlostí, vztekle zaklapl kufr a s těmi novinami v ruce prudce vykročil k domu.
--------
Dovnitř vlítnul takovou rychlostí, až se v místnosti rozvířil vzduch. Dvěma skoky překonal vzdálenost mezi dveřmi a svým bratrem (na jeho koleno to byl úctyhodný výkon) a nic netušícímu a v poklidu sedícímu Samovi mrsknul do tváře ty noviny.
„Co děláš vole??“ Sam sebral z podlahy pomačkaný plátek, „……. co je to???“
„Nepoznáš noviny ….. vole!! A představ si, že v takových novinách se dočteš občas zajímavé věci!!“ Dean zvyšoval hlas každým slovem, „třeba, že ti vlastní bratr lže do očí,“ Sam na něho zazíral (stejně tak Ellen s Jo a právě vcházející Bobby) a Dean jak byl v „ráži“ pokračoval.
„A když už seš tak blbej a nechal jsi je pohozené v kufru …… aha, musel sis je schovat na památku, aby ti připomínaly ten tvůj super hrdinský čin,“ z jeho hlasu bylo cítit zhnusení. A protože se Samovi rozšiřovaly oči v čím dál tím větším údivu, zabodl Dean prst do příslušné pasáže ….. založil si ruce křížem přes prsa, rozkročil se a zlověstně vyčkával.
Ti tři zbývající nechtění aktéři tohoto divadla by nejraději „vyklidili pole“ a nechali ty dva o samotě, Dean stejně mluvil tak hlasitě (chvílemi i řval), že by ho dobře slyšeli i na dvoře. Ale byl to právě on, kdo je pohybem ruky zastavil …… naopak chtěl, aby toho byli svědky ….. a tak přitisknuti k sobě čekali, co se z toho vyvine.
Sam stále nechápal, také on viděl tyhle noviny poprvé v životě, ale bratrův výhružný postoj a zelené blesky sršící z jeho očí nevěstily nic dobrého, proto raději začal číst ….. hned při titulku věděl „kolik uhodilo“ …… zbledl. Teď nastal ten okamžik, kterého se tolik bál a tak dlouho ho oddaloval ….. bude muset s pravdou ven …. a nejen s touhle …. teď mu Dean všechno pěkně „omlátí“ o hlavu…..a bude to zlý moc zlý. Pomalu odložil noviny na stůl, zadíval se nešťastně a smutně na rozzuřeného bratra a třesoucím se koktavým hlasem spustil.
(Pozn. autora: Jak to bylo doopravdy - každý se již dočetl dříve).
Skončil…. jeho bratr stál nad ním, nic neříkal, ale tvářil se jako „Bůh pomsty“…..Sam se přesto nesměle odvážil …..
„Ale Deane, kdybych to neudělal, byl bys mrtvý ….. oba bychom byli ….. pak jsem se přece zase vrátil zpět …..“
„S tímhle na mě nechoď!!“ zasykl vztekle Dean, „stačilo ukázat, kdo je tady pánem, když jsi si sebou tak jistý, že to dokážeš ovládnout …… ale ty ne, musel jsi to dokončit, nechat zlo v sobě propuknout, dělalo ti to dobře, že??“ každou slabikou opět přidával na intenzitě, „cítil ses nepřemožitelný, pán světa .....,“ odmlčel se.
„Ale Deane,“ začal znovu Sam, „po staru to nešlo, na to nebyl čas ….. byl to zkušený, silný démon a v tom těle byl již příliš dlouho, ten člověk zachránit nešel …..musel jsem ho zabít ….“
„To vím i bez tebe …… blbče,“ skočil mu do řeči Dean, „ale ty neposloucháš, co ti tady celou dobu říkám,“ a zase zvyšoval hlas, „ukázat sílu, zastřelit a spálit.“
Sam zprvu nechápal, ale pak si s hrůzou uvědomil, že Dean má pravdu. Tehdy ho vůbec nenapadlo démona jen znehybnit a pak by se k bratrově pistoli dostal úplně snadno ….. byl
opravdu tak uchvácen svou vlastní mocí?? …… Bože!!!!! Nechal to v sobě propuknout ..... je
stejná zrůda jako démoni, možná ještě horší!!!!
Sam se choulil na židli, přál si být co nejmenší (on taková hora), ztratit se ….. zatímco Dean (o půl hlavy menší) nad ním rostl a mohutněl.
„Musíš nad tím převzít kontrolu hned z počátku. Tohle není žádná omluva, že až potom, co jsi to už udělal,“ Deanovi zlostí přeskakoval hlas, „já tě asi nemůžu nechat bez dozoru, když jsme byli spolu, nikdy se nic takového nestalo ….,“ zarazil se, přimhouřil oči, došlo mu, že v poslední době s bratrem netrávil tolik času, „kolikrát jsi to ještě udělal??? ….. hovoř!!!!“ vyštěkl vztekle.
„Nikdy …… už nikdy ….. přísahám,“ šeptnul Sam ….. zrudnul (zase lež).
Deanovi neušlo, že Jo po jeho levici si mimoděk dala dlaň na ústa, aby utlumila výkřik, otočil hlavu ….. úlek v jejích očích, kterými se snažila uhýbat, se nedal přehlédnout …… ale Deanův pronikavý pohled ji přímo hypnotizoval, přitahoval ….. nešlo nedívat se. Těch několik sekund jí připadalo jako věčnost, nemusela nic říkat, Deanovi bylo všechno jasné ….. hořce se usmál. Pomalu se vrátil zpět k bratrovi, udělal krok směrem k němu. Sam znal ten Deanův pohled, naposled, když se takhle díval, dostal od něj pořádnou nakládačku (už ani nevěděl za co – bylo to hodně dávno). Vyskočil ze židle ….. neměl kam uniknout, byl tak popletený, vyděšený, vždy měl respekt před svým bratrem a teď se ho vyloženě bál a byl to oprávněný strach, přimáčknul se na zeď, zavřel oči a očekával jeho pěst na své bradě.
Z Deanových zelených očí létaly zelené blesky, přiblížil se k Samovi na dosah ruky, který se právě zhluboka nadechnul, jakoby se chystal něco říct: „Raději drž hubu …… byla by to zase jen nějaká pohádka,“ syknul, „…… teď poslouchej ty mě! Já si moc dobře pamatuju, co jsi před pěti měsící říkal …..“
„A je to tady,“ prolétlo Samovi hlavou, toho se obával, co jiný zapomene, jeho bratr ne, on si velice dobře a hlavně hodně dlouho pamatuje.
„ …… zlomil jsi jim vaz a tečka. Ale lidská smrt, jak známo, démonům neublíží, že?? Nechal jsem to být, tehdy jsme byli všichni trochu mimo. Už tenkrát v nemocnici jsem tušil, že není něco v pořádku ….. dal jsem ti snad dost času na rozmyšlenou,“ vztekle rozhodil rukama.
„Celou dobu jsem čekal, že řekneš třeba: „Hele brácho, neovládl jsem se, bylo to silnější než já, použil jsem svoji sílu, neměl jsem čas na nějaké vymítání ..... nebo něco takového, co já vím, ale ty?? …… mlčíš nebo lžeš!!!“
„A ty Bobby,“ obrátil se ke jmenovanému, „takový zkušený lovec neví, že zlomení vazu na démony nepůsobí?? Tak jak to udělal?? Vrátil se do hořícího domu pro mou pistoli? Nebyli zastřeleni, že??“ Bobby se zamyslel a pak neurčitě přitakal, „…..a nebylo ti to divné??“
„Tehdy ani ne, ale teď, když o tom mluvíš .....přiznám se, že jsem je obzvlášť důkladně neprohlížel,“ Bobby zahanbeně zrudnul, „byli mrtví, což bylo podstatné ..... měl jsem jiné starosti ..... s domem, s tebou …..,“ zamyslel se, „ale je fakt, že Sam měl nějak napilno se spálením jejich těl ….. než jste odjeli do nemocnice, ještě mi to připomínal, jako bych nevěděl co mám v takovém případě dělat …… trochu tomu teď nerozumím …..“
„Ale já ano!!“ zahřměl Dean …… Sam by nejraději splynul se zdí za svými zády, „udělal to a měl strach, že se to provalí!!!!“
Dean mávnul znechuceně rukou ….. byl nasranější čím dál tím víc ….. Sam lže, Bobby asi už stárne, mlčenlivost Jo nechápal …… a s čím ještě„vyrukuje“ Ellen?!
Sam využil chvíle ticha a odhodlal se špitnout: „Stejně by již nebyli lidmi, víš přece, jak to s nimi dopadne, buď se neproberou vůbec nebo skončí v blázinci, málokdo se vrátí zpět.“
Ostatní samozřejmě také věděli, jak zachráněné oběti posednutí většinou dopadnou ..... Sam jim vlastně prokázal službu, zbavil je trápení ….. záleží však na způsobu, jakým se to provede.
Začínali chápat (v Jo byla strachem malinká dušička), proč se Dean tak vzteká.
„Možná, ale měl jsi to zkusit,“ pokračoval Dean, „jde o princip…..ty jsi měl na výběr, měl jsi možnost, proč jsi je ještě zabíjel? To já potom ne, když nás napadli podruhé …….nedali by mi šanci, nejsou to tři slova, víš to přece sám a v tu chvíli jsem si nevzpomněl ani na jedno, byl jsem rád, že vůbec udržím pistoli ….. neumím vymítat démony pouhou myšlenkou jako ty....“ zarazil se, přejel bratra zamračeným, zkoumavým pohledem, „……a ti dva byli zastřeleni mou vlastní pistolí a mou vlastní rukou, to si ještě pamatuju ……nesnaž se mě něčím oblbnout!!!“ zařval a otřásl se odporem …… několik vteřin zhluboka oddechoval ….. trochu se uklidnil.
„A když už jsi tedy nepoužil klasiku, ale svůj způsob, měl ses pak k tomu postavit jako chlap.“
„Zuřil bys,“ hlesnul Sam.
„Dal bych ti přes držku, to jistě, ale už jen to, že jsi se přiznal by byla pro tebe polehčující okolnost. Pohlídal bych tě, čelili bychom tomu společně, takhle s tím bojuješ jen ty sám a bude to horší a horší. Bude tě to nutit čím dál víc, nebudeš se snažit to ovládnout,“ Sam otevřel pusu k námitce, Dean zvedl varovně prst, „mlč, nepřerušuj mě laskavě ….. a teď už ani nemám chuť ti jednu vrazit, nějak to nejde, už to prostě nemá smysl ….. jsem naštvaný, znechucený, otrávený ..... protože jsi mi tak dlouho lhal. Copak nevidíš, jak tě to stahuje tam dolu,“ a palcem udělal gesto tím směrem. Sam horečnatě přikyvoval hlavou, jakože si je toho vědom a už myslel, že bude klid, ale Dean ještě neskončil se svým pro Sama naprosto zdrcujícím odhalením.
„Místo toho, abys přiznal barvu, stále jsi to zamlouval ..... však si to dobře pamatuju, kdykoliv jsem toto téma otevřel, odváděl jsi řeč na něco jiného (teď měl zrovna na mysli ten jejich rozhovor v kůlně), vždy jsi měl něco moc pilného na práci ..... sis myslel, že to nechám jen tak?!!“ přidal na intenzitě hlasu, začínal být nepříčetný a to nebylo dobré.
Sam přivřel oči ..... jasně, byla to hloupost, teď po těch měsících se Deanovi vůbec nediví, že je tak vzteklý, rozzuřený i on by na jeho místě byl, kdyby mu něco takového tak dlouho zatloukal …… nejraději by si nafackoval.
„Je mě jasné, proč jsi toho démona hodil do řeky, musel se prostě ztratit, nesměl jsem ho vidět,“ Dean zlostí zatínal pěsti, až mu zbělely klouby, „ale proč Same? Nedošlo ti, že je lepší přiznat pravdu??“ Sam mlčky sklopil hlavu ….. Dean na něho najednou upřel smaragdové oči.
„A teď mi něco došlo!! Ten den před akcí jsem měl plný zásobník, nevystřelil jsem a víš co pak vždycky dělám?“ Sam lehce přikývnul, „zkontroloval jsem náboje a co myslíš? ...... nechyběl ani jeden a nebylo z ní vystřeleno …. to já poznám, nedělej ze mě vola. Ale ty jsi využil toho, že jsem nebyl úplně OK a toho vola jsi ze mě udělal.“ Sam zrudnul až po špičky uší …… ostatní nechápali …… a proto Dean pokračoval ve svém monologu.
„Přesně na tohle jsi sázel …… budu si myslet, že jsi doplnil zásobník ….. a já, protože mi nebylo dobře, nepoznám, zda z ní bylo vystřeleno. Málem ti to vyšlo. Celou dobu mi to vrtalo hlavou, nikdy se mi nic takového nestalo …… no, teď v tom mám jasno. Je vidět, že máš školy, moc přemýšlíš,“ uštěpačně procedil mezi zuby Dean, „nebylo by jednodušší pak vystřelit jen tak do vzduchu???“ a nechápavě zakroutil hlavou …… Sam zahanbeně mlčel.
„Vždyť ty jsi jako ti démoni ….. ne, horší jako oni. Myslel jsem, jak jsi mě málem uškrtil a všechno vyšlo najevo, že jsi pochopil jakou máš sílu a nesmíš připustit, aby tebou cloumala. Jak tě Jasper uvěznil v tom sklepě nepočítám, to už jsem překousnul …… Je mi z tebe nanic!!“ odvrátil od bratra hlavu, ale jen na okamžik.
„Já už to chápu, ty jsi to nezvládnul …..,“ Sam chtěl něco říct, ale Dean ho zvednutým prstem zarazil, „….. nezvládnul, to zlo je v tobě pořád a převzalo nad tebou kontrolu, sice jen na okamžik, ale to stačilo.“
„Byl jsi zaslepený zabíjením, prostě kdo byl po ruce, toho jsi „sejmul“. I ten zkurvysyn Jasper raději zdrhnul, nechtěl se s tebou pouštět do křížku, měl z tebe strach, podruhé tě přece svázal …..on to věděl, že jsi to udělal už tehdy. Ještě, že to s tebou nezačalo lomcovat, možná bys nás pozabíjel všechny,“ Sam chtěl oponovat, ale Dean mávnul znechuceně rukou.
„A možná by bylo lepší, kdyby se tak stalo …… nemusel bych se dožít tohohle.“
„Proč se na mě teda nevykašleš??“ špitnul Sam.
„Proč?? Ty se ptáš proč???“ Dean také ztišil hlas a přiblížil se na milimetry k bratrovu obličeji, „tady se jedná o tebe, jsi můj bratr a já nedovolím, aby se z tebe stala zrůda, monstrum a šel
tam dolu,“ palec otočil opět tím směrem, „já vím, jaké to tam je,“ zavřel oči, sklopil hlavu a
téměř neslyšně dodal,„to tě raději sám zabiju.“

Teda To je fakt hádka s velkým H... Pochybuji, že to bráchové jen tak překonají. To se s nimi potáhne dlouho... Ale musím říct, že si nemyslím, že má Dean ve všem pravdu. Ano, Sam nemusel používat svou sílu vždy a všude, ale někdy fakt neměl na výběr a pokud chtěl ostatním zachránit život, musel se zachovat tak, jak se zachoval. Takže se těším na pokračování, jak to vše nakonec dopadne

Bohdy: Díky za tvůj komentář. Přidávám ještě dodatek k minulé části. Přeji všem příjemné počtení.

--------
Sam se odevzdaně opřel hlavou o zeď, lehce přivřel oči, jakoby očekával splnění hrozby okamžitě nebo aspoň tvrdou pěst na své bradě …… nedopadla ……. uslyšel jen zařinčení skla a prásknutí dveřmi …… leknutím sebou trhnul. Uviděl Ellen klečící na zemi, vyděšenou Jo a mračícího se Bobbyho ….. jeho bratr, jehož dílo tohle všechno bylo, již v místnosti nebyl.
--------
Dean se od bratra prudce odvrátil a mířil ke dveřím …… ve skle zrcadla uviděl svoji vztekem zkřivenou tvář ….. zatnutou pravou pěstí a s tichou nadávkou „kurva“, udeřil do toho odrazu v zrcadle. Sklo se roztříštilo s třeskotem po podlaze na tisíc kousků. Ale to mu ještě nestačilo, prásknul dveřmi takovou silou, že div nevypadly z pantů, obrázky na stěnách se zatřásly a skleničky na stole nadskočily. Nikdo nepromluvil, byli z toho trochu rozčarováni a bylo jim trapně. Ellen poklekla na zem a dala se do sbírání střepů.
--------
„Pořezal se,“ oznámila suše Ellen.
Ostatní si až teď všimli kapek krve na zemi a krvavé šmouhy na dveřích.
„Co tím chtěl dokázat? Blbec jeden!! Tohle si pěkně zaplatí!!“ Bobby nebyl ani naštvaný, jen to prostě vypustil z pusy ….. potřeboval si nějak ulevit, „jdu za ním, ještě mi tady všechno zakrvácí,“ a začal hledat něco na ošetření.
„Ne, půjdu já,“ Jo mu s prosebným pohledem vzala z rukou obvaz. Nemusela Deana hledat, prostě šla po stopách krve a ani nemusela jít daleko. Seděl venku, zády opřený o zeď, s hlavou sklopenou. Z pravé dlaně mu pomalu odkapávala krev na zem …… i na riflích již měl znatelné červené skrvny. Jo k němu poklekla, vypadalo to, že nevnímá okolí, ale ……
„Proč jsi mi nic neřekla?? Hrozil ti?? Vydíral tě??“
„Ne, jen prosil, ale …… ale i tak jsem měla strach …… co kdyby ….. a pak nechtěla jsem žalovat, myslela jsem, že už jste si to dávno mezi sebou vyříkali, že Sam našel odvahu ….. opravdu jsem nevěděla, že to ještě neudělal,“ vzala Deana za ruce a zahleděla se mu do očí, zda to chápe a věří jí. V jeho smaragdových očích se však zračila jen velká vnitřní bolest, smísená se vztekem, zklamáním, bezradností. Až teplá, lepkavá krev na jejích prstech jí připomněla, proč sem vlastně přišla … dala se do ošetřování řezných ran, nebylo jich moc, ale silně krvácely, celou dlaň mu jen lehce omotala obvazem, krev ihned prosakovala ….. chtělo by to nejprve vymýt čistou vodu.
„A teď jsi chromej na obě ruce a pěkně dlou ….,“ zarazila se, „…. a pěkně dlouho budeš,“ dořekla tiše ….. neodvážila se však zvednout oči, byla si vědomá, že jí to trochu ujelo.
„Já vím,“ vzdychnul Dean, „sklo je svinstvo.“
„Tak proč jsi to udělal …… hlupáčku,“ usmála se na něj Jo (oddechla si, nevzal to ve zlém), přejela mu po pravé skráni s bílými vlasy.
„Nevím,“ pokrčil rameny Dean, „nevím …… co mám dělat.“
„V prvé řadě vstaneš, vrátíme se dovnitř, převlíkneš se, umyješ …..“
Dean se pomalu zvedal ze země: „Nevím co mám dělat se Samem,“ zoufale se podíval na Jo.
A teď opravdu nevěděla, kam s očima, skousla rty …… tak ji znervózněl …. on chce radu od ní!
„Musíš …..“
„Odpustit???“ přerušil ji Dean, zamračil se a úkosem se na ni podíval.
„Ne, ne ….. to není to správné slovo,“ rychle vyhrkla Jo, „ale musíš si s ním promluvit a bez emocí, v klidu …… vím, že ti na něm záleží ….. i on je z toho nešťastný. Já ho asi chápu, proč ti to zamlčoval …..“
„Vážně???“ Dean zvýšil mírně hlas, Jo se lekla, že zase začne řvát a jeho zuřivost se nyní obrátí proti ní, ale ……., „tak to si teda rád poslechnu,“ a s mírným úsměvem (nebo možná úšklebkem) na ni upřel zelené oči.
Nadechla se a vysypala to ze sebe: „Nechtěl ti přidělávat starosti, už tak jich máš nad hlavu,“ vlastně ani nevěděla, zda tomu, co právě řekla, sama věří. Ale, když chtěl slyšet její názor …..
má ho mít.
„Hmm …. možná,“ přikyvoval, ale hned záporně zavrtěl hlavou, „já bych to nazval trochu jinak – strach. Sam se odjakživa bál podívat pravdě do očí ….. kdykoliv něco vyvedl … myslím jako kluk,“ upřesnil Dean, „přišel za mnou „škemrat“ ať to u táty nějak „vyžehlím“.
„?????“
„Dostal jsem přes hubu já a bylo to vyřízené,“ trpce se ušklíbnul při té nepěkné vzpomínce.
„Promiň, nechtěla jsem ….. ,“ špitla Jo, pohladila ho po tváři, „ale Sam mohl přijít i teď ….“
„No, to mohl …. ,“ Dean se zamyslel, „…. jenže tady chyběl ten prostředník, který by to šel „žehlit“,“ zašklebil se, „no každopádně dám na tvou radu a promluvím s ním.“
„To je dobře …… uvidíš, že se to urovná,“ Jo ho radostně políbila.
Za řeči došli až ke dveřím do místnosti …… Dean je zlehka otevřel. Po krvi a skle ani památky. Nejprve se omluvil za svoje chování (tak jak bylo jeho zvykem), Bobby jen mávnul rukou a pomyslel si něco o „ztraceném případu“, Sam seděl u stolu se sklopenou hlavou (kdoví, co se mu v ní teď honilo), Ellen otočená ke kamnům …… celková nálada pod bodem mrazu.
Dean shodil z ramen koženou bundu, levou rukou si ji podržel před očima, prozkoumal ze všech stran: „Ty!!!“ prstem ukázal na bratra, „máš velkou „kliku“, že nemám na bundě ani kapičku krve,“ zavrčel a šel do koupelny, Jo mu byla v patách s čistými riflemi, bílým obvazem a tou hnusně zelenou dezinfekcí.
Sam nasadil takový ublížený obličej, „a za to bych jako mohl já??“ a moc také nechybělo a vypadlo by z něj něco takového, ale bratrův tvrdý výraz a předešlý výstup ho přesvědčily, že v tuto chvíli je lépe mlčet a udělal dobře ….Dean se ještě ve dveřích otočil (naštěstí neviděl ten Samův škleb).
„A než se vrátím, ať máš všechno sbaleno, hned vyrážíme.“
Za půl hodiny tomu také tak bylo …….bratři se mlčky rozloučili a mlčky odešli k Impale, kde si Dean s nasupeným výrazem prohlížel svoji pravačku pevně staženou v bělostném obvazu.
„Řídíš,“ a hodil Samovi klíčky.
---------

Janča: Tahle část je moc hezká Líbí se mi Deanovy emoce a vůbec se jim nedivím. Sam mu to neměl zamlčovat, i když chápu, že měl strach. Známe Deana, kdyby mu řekl pravdu, tak by to taky neskončilo úsměvem Ještě že má Dean Jo. Ta to teď zachránila. I když tu jeho tlapku bych mu raději ošetřila osobně Takže už jsem zvědavá na další část, protože mě velice zajímá, kam to kluci jeli

Janča: Jupíjou! Takhle část mě hoodně potěšila! Taková "so cute". Už dlouho jsem tu nebyla přihlášená a nekomentila, i když jsem si nové části vždy pilně četla. Tak aspoň teď (na ty Vánoce) to musím napravit.

Mezi bratry to je teď pěkně napjaté - klidně ještě chvíli jen tak dál... A Jo se mi líbí čím dál, tím víc. Bez ní by to nebylo ono. Taky jsem zvědavá, kam to klucí vyrážejí (vzhůru do nekonečna a ještě dál). Můžu jen doufat, že tu brzy objeví další část (alespoň kratičkáá). Vůbec nejsem závislá na této super povídce...

janča: kam chlapci odisli? dufam ze odpoved sa coskoro dozvieme, takze sa tesim na dalsiu cast

janča: máš neuveřitelnou schopnost naprosto přesně vystihnout charakter postav... tedy alespoň podle mě... úžasný

Janča: Už několik dní čtu jen tu tvoji povídku a nemám slov Vůbec se mi nechtělo od pc , pořád bych jen četla a četla. A bohužel i dočetla , teda pokud to je konec, nebo bude nějaký pokračování ? Strašně se mi líbilo, že je zde úplně všechno: napětí , láska , akce , romantika , hromada humoru - miluju, když se ti dva tak "něžně a láskyplně" oslovují: debile, vole,....to nemá chybu!!!!! Je taky perfektní, že tato povídka je tak dlóóóuhá. Čte se velmi lehce! Zkrátka a dobře - je dokonalá, takže se vůůůůůůůůůůbec nebudu zlobit, když bude mít pokračování, či napíšeš jinou. Jen nevím , proč všichni píší, že Sam má oči hnědé, když jsou zelené? Takže moc a moc děkuju za krásný chvilky - tvoje fantazie je awesome

Bohdy, Petík, Terrik, FooFighterkaSN, astík (nový čtenář): Moc vám všem děkuji za kladné a povzbudivé komentáře. Podařilo se mi vyplodit zase nějaký kousek, snad se bude líbit. Přeji příjemný zážitek.


Smíření s osudem????
Bratři dělali to co vždy ….. svoji práci. Ale chyběly Deanovy vtipné hlášky (někdy i nevhodné) a Samovo protáčení očima a jeho tiché „Bože, co jsem komu udělal, že mám za bratra takovýho vola?!“ Dean toho moc (na to, jaký byl vždy hovorný) nenamluvil ….. jen to co musel a k věci, k případu. A Sam by se tak rád pustil do družnější debaty, ale netroufal si ….. pokaždé, když chtěl začít, Dean ho zpražil pohledem a tak raději mlčel také, nechtěl bratra zbytečně popouzet. Raději se soustředil na práci, osobní věci musely zatím jít stranou.
--------
Sam sledoval stopu na svém počítači ….. Dean mu to svou pochroumanou pravou rukou trochu zkomplikoval. Nejen, že Sam řídil ….. několikrát byl nucen i zastavit a tím se dost zdrželi. Pravda, mohl bratra navigovat, ale věděl, že Dean počítači moc „nehoví“ ….. ne že by se v něm nevyznal, ale nemusel u něho sedět od rána do večera ……. a navíc těmi svými zchromlými rukami!!! Sam logicky usoudil, že zdržení by bylo ještě větší …… raději udělal několik zastávek a rychle „prolítnul“ potřebné stránky na Internetu. A aby toho nebylo málo ……. hustě se rozpršelo. Dean se schoulil na sedadle spolujezdce, hlavu odvrácenou, to aby jeho bratr neviděl, jak bolestí křiví tvář a kouše se do rtu ……. Sam ale věděl svoje.
--------
Případ se jevil jako docela obyčejný, jakých bratři už vyřešili desítky. Na zcela odlišných místech došlo k náhlým úmrtím. Jednou zemřel mladý muž, podruhé zase otec početné rodiny a naposledy to byla dokonce žena. Na první pohled nic neobvyklého – smrt si nevybírá. Rodiny se navzájem neznaly, žádná spojitost mezi nimi nebyla. Podivné na tom bylo pouze to, že se jednalo o naprosto zdravé lidi, žádná násilná smrt či nehoda. Smrt je překvapila jako blesk z čistého nebe a tak nějak to i komentoval Sam, „jako by ty lidi zasáhl blesk“. Vypadalo to, že ten duch, démon, monstrum, či co to bylo …. si vybírá náhodně, jen tak pro zábavu. Ale to by nebyli bratři Winchesterové, aby v tom neviděli něco víc. Bratři postupně navštívili všechny postižené rodiny (museli k velké Deanově nelibosti do obleků), všude se setkali s truchlícími pozůstalými, žádný náznak škodolibé radosti …… jen upřímný pláč.
--------
Na Deanovi bylo vidět (i když se to snažil zakrývat), že je naštvaný na celý svět …… sice už překousnul, že Sam použil svojí sílu, teď se mu v hlavě honilo, jak mu pomoct …… byl zamlklý, nevrlý, chvílemi i mimo. Jindy by si to s ním Sam vyříkal hezky „od plic“, ale tohle nebyla normální situace …… věděl, že jeho bratr nesnáší lež a tahle (Samova) byla přímo „kapitální“.
O tom, že Dean není ve své kůži svědčilo i jeho vzteklé: „Tak kde je „zakopanej pes? …. do prdele!“ a chtěl pravou pěstí udeřit do betonového sloupku u silnice. Sam mu na poslední chvíli ruku zadržel, Dean se prudce vytrhnul, „kdyby aspoň tak nechcalo!!!“ zavrčel a tou obvázanou rukou si setřel z obličeje pramínky vody. Takový výbuch byl u něho opravdu dost neobvyklý, zvláště při řešení případu ….. on takový vyrovnaný člověk.
Sam to přešel mlčky: „Alespoň jeden z nás musí myslet racionálně“, řekl si pro sebe i když věděl, že ta bratrova rozmrzelost nebyla způsobena jen tou rozepří, on změnu počasí „cítil v kostech“ již od jejich odjezdu …… proto to s ním bylo dvakrát tak horší. Léky na bolest si nevzal a ten nejlepší lék – Jo – byl na míle daleko. Sam měl na paměti, aby mu náhodou přes rty neunikl, byť jen náznak projevu lítosti ….. z dřívějška už byl poučen ….. jen si v tichosti povzdechnul. Oba se však snažili nezavdat důvod k hádce, ani slovíčkem se nezmínit o tom, co se stalo ….. i když je to uvnitř sžíralo. Naoko naprostá pohoda…… napětí mezi nimi ale stále panovalo.
--------
Sam se nemohl dál dívat, jak se Dean trápí (neměli vůbec vyrážet do terénu) a už chtěl navrhnout, aby to zabalili …… stejně s případem nepohnuli ani o píď ……
„Všimnul sis??“ syknul Dean, při odchodu z domu poslední oběti ….. Sam přikývnul, byl rád,
že nadále funguje „bezdrátové“ spojení jejich myslí ….. i přes to, co se mezi nimi přihodilo.
„No, ty bys s tím taky neměl problém ……,“ Sam se zarazil, zahryznul se do rtu ….. aby to jeho bratr nevzal jako provokaci. Dean se opřel rukama o střechu Impaly, nadechnul se …..
„A je to v pytli,“ prolétlo Samovi hlavou, „teď začne řvát ……. jsem to ale pitomec,“ a už čekal hromy a blesky nejen z oblohy, ale i z bratrovy strany …… a v dobré víře to napravit dodal, „ale ty jsi vyjímka.“
(Pozn. autora: Co oba bratry upoutalo v tom domě s mužem a dvěma malými dětmi, kterým před dvěma dny zemřela matka???? Až neuvěřitelný pořádek!!! I kdyby se snažil sebevíc,
„padnul do toho rovnýma nohama“, trvalo by několik dnů, než by si navyknul na koloběh domácích povinností. Tenhle člověk to už dělal předtím, tak mu nepůsobilo potíže v tom pokračovat a udržovat dům v pořádku. Otázkou však zůstávalo, proč??? Že by koníček?? Bratrům se představil jako manažér jedné dodavatelské firmy, takže určitě dost vytížený člověk - žádný výstřední boháč, který neví co s časem. Dohnala ho nutnost?? Špatná volba ve výběru manželky?? Nebo v tom bylo něco víc??).
Dean se po několika vteřinách (pro Sama nekonečně dlouhých), k velké bratrově úlevě usmál ….. vzal to jako poklonu. Už chtěl nasednout do auta, oči mu padly na pravačku ….. odmotal obvaz ……. ruka byla funkční, prsty mohl hýbat, řezné rány se vlivem té (jak řekl) „zelené sračky“ zatáhly …… spokojeně zamručel. Sam těch několik vteřin dobré nálady svého bratra využil k bleskurychlému přemýšlení a najednou zabočil do sousedního menšího domu.
„Kam to jdeš …… vole??“ syknul na něj Dean.
„Možná se vyptáváme na nesprávných místech,“ houknul na bratra Sam přes rameno ….. ten zůstal stát a překvapeně zamrkal očima, „sousedi a zvláště zvědaví sousedi, vědí víc, než si myslíš ……. a mnohdy i to, co nevědí manželé jeden o druhém,“ doplnil Sam a už klepal na dveře. Otevřela jim postarší paní s bílými vlasy. Hoši se představili jako agenti FBI (jak jinak) a bělovlasá dáma je hned strkala dovnitř …… ani ji nemuseli ponoukat, rozpovídala se sama ……
A dozvěděli se velice zajímavé věci. Danny a Tara byli šťastná, přímo ukázková rodina. A pak
se něco změnilo nebo spíše někdo. Často byl z jejich domu slyšet Tařin křik a pláč dětí. Jí ale nikdo neubližoval. To on byl tím bitým a možná i děti! Při vynášení odpadků špatně zakrýval „monokl“. A černé brýle nosil i ve dnech, když pršelo a nesvítilo slunce. Danny si nikdy nestěžoval, ale lidi nejsou slepí. Bratrům to stačilo ….. měli naprosto vyčerpávající informace.
„Říkal jsem ti, že taková sousedka je k nezaplacení,“ prohodil Sam hned, jak za nimi stará
paní zavřela dveře.
„Mrcha jedna,“ procedil mezi zuby Dean.
Sam se zarazil, teď nevěděl, koho tím míní …… zda tu upovídanou paní nebo její mrtvou sousedku, tak to zkusil: „Hmm, chudák chlap.“
„Jakej chudák, trouba to je, když se nechal mlátit!“ rozohnil se Dean, mávnul rukou, „…..ale jestli tloukla i ty děti a on nic proti tomu neudělal!!“ oči se mu zúžily, zablesklo se v nich, „myslím, že si znovu promluvíme s naším drahým pozůstalým,“ a rázně vykročil k tomu domu …… ten pohled Sam znal, teď to vezme pěkný spád.
--------
Zvonek řinčel jako na poplach, Danny pootevřel bojácně dveře ….. Dean mu nedal možnost je znovu zavřít, prostě je rozrazil. A než mu v tom mohl Sam zabránit, chytil majitele domu pod krkem, dotáhnul ho na pohovku v hale a přirazil na ni.
„Já jsem Taru nezabil …… já ne …… nikdy bych jí neublížil ……. miloval jsem ji,“ sípal Danny.
„Tak kdo??“ zařval Dean, mírně povolil stisk, trochu ho překvapilo, že dostal odpověď na dosud nevyřčenou otázku.
„To on,“ šeptnul Danny, ustrašeně se rozhlížel kolem, jakoby měl strach z přítomnosti onoho neznámého.
„Kdo on?? Jak se jmenuje?? Kde ho najdeme?? Mluv ….. sakra,“ na bělostnou košili majitele domu dopadly krůpěje krve …… Deanovi se tím napětím znovu otevřela jedna z řezných ran …. pustil ho a poodstoupil (Sam ho stejně už chtěl od Dannyho odtrhnout).
Oba bratři se usadili do křesel proti Dannymu, kterého Sam pohledem uklidnil, zatímco Dean (za neustálého brblání) si dlaň stahoval kapesníkem.
-------
„Byli jsme šťastní, všechno nám vycházelo, až jednoho dne …..“ Danny nasucho polknul, „….. jednoho dne se jakoby v Taře něco zlomilo. Z hodné starostlivé ženy a matky se stala …..“
„Fúrie,“ pohotově doplnil Dean …… Danny slabě přikývnul …… Sam si raději prohlížel špičky svých bot, dalo mu dost práce, aby nevyprsknul. Ale konečně to přišlo …… konečně jeho bratr pronesl nějakou hlášku.
„Poroučela, přikazovala, křičela ….. donutila mě k domácím pracem a když nebyla spokojená ….. uhodila mě,“ povzdechnul si Danny, Sam soustrastně přitakal a Dean ….. aby nemusel vyštěknout poznámku o blbcích (urputně se mu drala na jazyk), raději vstal, pomalu pokulhávajíc (počasí mu připomnělo, jeho bolavé koleno) se procházel po místnosti a prohlížel si fotografie tehdy ještě šťastné rodinky.
Dannymu se v očích objevily slzy: „Trpěl jsem to kvůli dětem ….. aby se její zlost neobrátila proti nim ….. musel jsem, kdo by se o ně postaral ….. chápete???“ díval se z jednoho na druhého …..nic ….. pouze kamenné obličeje.
„Snažil jsem se to utajit, ale podle chování kamarádů a kolegů jsem pochopil, že i oni pochopili ….. někteří se na mě dívali s lítostí a druzí s opovržením,“ i od bratrů očekával nějaký projev pochopení, třeba i znechucení ……ale z jejich tváří nevyčetl naprosto nic (když přišlo na věc, dokázali se ovládat velice dobře - letitý trénink). Nadechnul se a určitě chtěl pokračovat v sebelítosti ….. Dean ho předešel.
„Tak abychom se někam dostali. Ty svoje nářky si schovej, nikdo na ně není zvědavej. Byla to jen a jen tvoje blbost ….. když ona přitvrdila, tak ty jsi měl taky….. trochu ukázat, že jsi chlap,“ přistoupil k Dannymu a opřel se levou rukou o vrchní část pohovky, ale nepočítal s její měkkostí. Ruka mu sklouzla na Dannyho rameno a prsty se mu do něho pořádně zaryl …..
Danny zavřeštěl a vyděšeně se snažil se před Deanem uhnout, chápal to z jeho strany jako
úmyslný projev ukázky moci.
„Sorry,“ a Dean udělal takové gesto, jakože „já za nic nemůžu“ a přešel rychle zpět k případu.
„Už jsi to nemohl dál snášet a uzavřel jsi s nějakou pochybnou existencí dohodu??!!“
Danny vyskočil z pohovky: „Probůh to néé …… nic takového …… to on …..“
Již podruhé se Danny zmínil o nějakém tajemném neznámém. A protože bratři mu viseli na rtech …… konečně se odhodlal k tomu, co měl říct (podle výmluvných pohledů obou bratrů) hned na začátku.
„Tara mi často vyprávěla o svém dědovi, byl to prý pěkný despota, který terorizoval nejen své blízké, ale celé okolí. I v pokročilém věku dokázal holí rozdávat pěkné rány. Když zemřel, bylo to pro všechny vysvobození. Prý Boží trest ….. zlobou mu puklo srdce. Já sám jsem ho nepoznal, ale v Taře jsem ho naprosto zřetelně viděl, jakoby se do ní vtělil ….. vrátil z onoho světa,“ Danny ztichnul a pohledem těkal ze Sama na Deana a obráceně, čekal když už ne výbuch smíchu, tak alespoň úšklebky ….. nic …… oba s vážnou tváří mlčky odešli.
--------
Bratři znovu prověřili všechny případy a udělali to Samovou metodou, vyptali se sousedů …… bylo to stejné jako u Dannyho a Tary. Naprosto nečekaný obrat v chování obětí, které nápadně připomínalo již dávno zemřelou, jim blízkou osobu.
Počáteční doměnka bratrů, že se jedná o nějakého ducha, se nyní potvrdila. Ale ani Sam nechápal a Dean už vůbec ne (ten už toho měl plné zuby a netajil se tím, aby už bylo po všem), jak se ta „nemoc ducha“ (tak ji trefně nazval Sam) přenáší. Ty lidi nepostihla naráz jako epidemie, ale postupně ….. v krátkém časovém intervalu jednoho po druhém, jakoby se to něco přemísťovalo. A jako obvykle, když si hoši nevěděli rady, volali Bobymu, ten se jim zpět ozval do půl hodiny. Sam dal mobil na hlasito.
„Tak poslouchejte …..ne jak se to šíří, ale kdo!!! Jmenuje se Pertyr a je to nějaký starodávný antický polobůh a asi pěkně naštvaný, tak si s ním moc nezahrávejte ….. blbci.“ Sam se usmál nad tím pro Bobbyho typickým familiárním oslovením ….. i jeho bratrovi to vykouzlilo na utrápené tváři úsměv.
„Podle legendy byl synem smrtelníka a jedné z Diových bohyň, která požadovala, aby dostal své místo na Olympu. Zeus to rázně odmítnul a přisoudil mu místo na Zemi, jako obyčejnému smrtelníkovi. Pertyrův otec se brzy oženil s jinou ženou, to kvůli chlapci, který potřeboval matku. Bohyně svého syna tajně navštěvovala a neustále mu vštěpovala do hlavy, kdo je a kým mohl být. A když už tedy nebyl mezi vyvolenými na nebi, tak aspoň ukázal svou moc na zemi, ale dělal to dost nevybíravým způsobem. Z Pertyra se stal zlostný, nenávistný člověk. Terorizoval své okolí fyzicky i duševně a nejvíce své rodiče, přitom ho jeho nevlastní matka milovala,“ Bobby se odmlčel, „nakonec tomu udělal přítrž sám Zeus ….. pro jeho velkou krutost ho sežehl bleskem.“ Bratři se na sebe podívali, to Samovo přirovnání o „blesku z čistého nebe“ tedy sedělo.
„A nějaký osel, který nedomyslel následky svého jednání, ho mně neznámým rituálem přivolal na tento svět a jeho řádění pokračuje. A podle toho, co jste mi řekli, pokaždé v jiném těle a nikdy ne na dlouho. Zkrátka, až se jeho zvrhlá duše nasytila lidského neštěstí a rozšířila kolem sebe zlobu a nenávist jako mor…..opustil hostitele, který zemřel podivně náhle a pokračoval dál ve svém tažení.“
„A jak se dá zastavit??“ otázal se Sam.
„Ještě je na tebe brácha naštvaný??? Hmm, takže mlčení je souhlas. Mohli byste toho využít a přivolat Pertyra.“
„My?? A jak??“ ozval se nechápavě do ticha Sam ….. Dean se zamračil.
„Myslel jsem, že vám to dojde, zvlášť tobě Same,“ vzdychnul si Bobby, „Pertyr vždy vyčkal, až ten dotyčný, pořádně rozezlený, vypustí z huby tu hloupost, „kdyby byl na mém místě ….,“ Bobby udělal malou pomlku, „ ….. a jméno té osoby,“ dodal tiše, „….. od které zakusil bolest, příkoří ….. kdo mu byl špatným příkladem …..“
„A to mám Sammyho jako mlátit?“ Dean už začínal něco tušit ….vytřeštil na mobil zelené oči.
„Jindy ti problém nedělalo bratrovi jednu vrazit (zlostné Deanovo zafunění) ….. ale ne …. zase
až tak do krajnosti to hnát nemusíš,“ uchechtl se Bobby, „….. stačí když mu budeš hodně …… hodně nadávat …… a to ty dovedeš, né!!“
„Zase já!!!“ vrčel Dean, „to nemůže jednou něco „obsrat“ Sam??“
„Pokud jsem dobře slyšel, sám jsi se před chvílí dobrovolně přihlásil,“ (Samův posměšný škleb, Deanův nasupený obličej), „a potom, ty máš lepší důvod …. to co se ti stalo za poslední půl rok byla jeho vina,“ Bobby uslyšel dutý zvuk (to Dean prudce udeřil do volantu) a kdyby ještě viděl pohledy obou bratrů, nikdy by tohle nevyslovil.
„Ale …. ale to přece vůbec není pravda ….. jsem na něho naštvaný z úplně jiného důvodu,“
dotčeně koktal Dean.
„Já vím …. promiň …… všichni to víme,“ ospravedlnil se okamžitě Bobby, „přesto byste toho i vašeho nedorozumění mohli …… nepřerušuj mě…..,“ Bobby cítil i na dálku, že mu Dean chce zase oponovat, „ …… využít a poslat ho zpět do záhrobí.“
Na straně bratrů bylo ticho, pro Bobbyho až příliš velké a dlouhé.
„No, vidím, že vám musím všechno „polopaticky“ vyložit …. idioti. Žádná z obětí nečekala, že se něco takového, jako převtělení, může stát, nebyla připravena …. ale vy budete .… „ušijete na něho boudu“ a až bude ta vhodná chvíle, tak ….“
„A jak poznám, že už nastal ten pravý čas???“ zarazil ho Dean.
„Něco bude jinak, možná budou blikat světla, co by nemělo se bude hýbat …..co já vím. Však jste zkušení lovci, nééé???? Nějak si poradíte!!“ trošku to zavánělo ironií.
„Jasně,“ Dean se hrdě nadmul, Sam se na to moc netvářil.
„Takže, až bude ta správná chvíle,“ navázal zase Bobby, „a Pertyr bude kroužit kolem a čekat na vyřčení jména té osoby ….. a myslím, že to pro tebe bude těžké …..chlapče,“ smutně Bobby ….. i oba bratři se na sebe podívali takovým smutným výrazem ….. pochopili, koho má na mysli.
Po malé chvilce opět Bobby: „A v tom okamžiku musíte toho rozsévače zla poslat zpátky ….. ještě sice nevím jak, ale to zjistím ….. dejte mi hodinu nebo dvě.“
„Moment,“ Dean vztyčil prst, „mám technickou poznámku …… co když se to nepovede a ten „rádobybůh“ si vezme moje tělo …… co bude pak???“
„Pak budeme v prdeli,“ suše konstatoval Sam.
„To jsou teda vyhlídky,“ zavrčel Dean ….. a bylo ticho na obou stranách telefonu.
„Musíte to zkrátka stihnout, než …..,“ Bobby to ani nechtěl vyslovit. Popravdě, již začínal litovat, že do toho ty svoje chlapce „dotlačil“, vzpomněl si, jak to málem „nedopadlo“ před půl rokem. Opravdu se to mohlo zvrtnout ….. jejich tetování je stoprocentně ochrání před démony, ale tohle není démon. Musejí se spolehnout pouze jeden na druhého. Neviděl jak se oba bratři na sebe dívají, co se jim honí hlavou ….. byly to pro něj neskutečně dlouhé vteřiny a stejně již bylo příliš pozdě je od toho zrazovat.
A Samův rozhodný hlas mu to vzápětí potvrdil: „Jdeme do toho.“
--------

janča: Čekání se vyplatilo Naprosto LUXUSNÍ pokračování Just AWESOME Vážně se Ti to moc povedlo Nejprve jsem dostala těžkou depresi z toho začátku, kdy se kluci spolu vůbec nebavili, pak se mi líbila moc ta pasáž s tím bohem a prostě celá ta legenda. Hezky jsi to vymyslela. No a ten konec mě uvádí pomalu ale jistě v děs, protože se strašně moc bojím, že to kluci nestihnou a ten bůh jednoho z nich posedne Tak prosím o brzké pokračování, protože jsem pěkně napnutá

janča: „Pak budeme v prdeli,“ suše konstatoval Sam. Tak tahle hláška sedla

Ty mě napínáš jak kšandy, to jsou nervy , prosím , prosím , nechci tě honit, ale dělééééééj a napiš pokračování jde ti to skvěle

Bohdy, Astík: Díky moc. Tak konečně se mi podařilo vytvořit další část. A hoši budou (jak říkal Sam) skoro v pr.... Dá jim hodně práce (nebo spíš mně) z toho vybruslit. Přeji hezké počtení.


--------
Podle pokynů Bobbyho bratři zamířili na hřbitov, kde byla pohřbena Tara. Než Bobby zjistil to podstatné (setmělo se, ale déšť neustával ….. právě naopak), že ten zloduch Pertyr se pokaždé po několik dnů zdržoval na místě posledního odpočinku oběti, aby si vychutnal do poslední kapky smutek a bolest pozůstalých, kteří se nemohli smířit s náhlým odchodem svého milovaného a navštěvovali ho zde denně. Protože zatím se neobjevil nikdo další, který by se zničehonic pomátl, dalo se předpokládat, že se Pertyr ještě zdržuje na tom hřbitově a mohla by to být jedna z posledních příležitostí tohle ukončit. Než ho to (jak řekl Bobby) omrzí a vyhlédne si jiného hostitele ….. a to by znamenalo čekání a hlavně další nevinnou oběť.
--------
Deanovi nedělalo problém bratrovi nadávat (chvílemi i dost sprostě), v hlavě si přepnul na kanál NADÁVKY …… nemusel se ani moc přemáhat, ještě v něm dozníval ten předchozí vztek. A protože koleno ho bolelo čím dál víc i zjizvená ruka přidala bolestí na intenzitě, špatně se mu dýchalo a celkově mu nebylo dobře…… šlo to „jako po másle“. Ale pořád se nic nedělo, žádná změna. Dean už začínal být naštvaný doopravdy ….. studený déšť chvílemi sílil vlivem ostrého větru a čerstvé rány na pravé ruce pěkně pálily (to ještě ke všemu), tak ty nadávky byly o to víc šťavnatější. A každých pět kroků se otočil, rozhodil rukama a spustil na Sama, co mu slina na jazyk přinesla ….. i to co nebyla pravda. Sam zkroušeně klopýtal se sklopenou hlavou za ním ….. neodvažoval se ani „pípnout“. I jeho velmi tížil bratrský výstup, v hlavě si přehrával všechny svoje lži …… a musel uznat, že Dean je rozzlobený právem. Ale v této situaci se to docela i hodilo, v tom měl Bobby tedy pravdu, vypadalo to věrohodně – zlý bratr a hodný bratr. Dean kulhal čím dál viditelněji, zpomaloval a nechával Sama předejít, ale s nadávkami nepřestával, zase mu je pro změnu „hustil“ do zad. Několikrát se tak vystřídali.
I přes to divadlo (a nutno uznat, že dobře zvládané), byli oba ostražití, vzájemně si kryli záda.
-------
Minuli čerstvý hrob Tary s věnci a kyticemi a jakoby náhodou se zastavili hned u vedlejšího náhrobku.
„Podle mapy je to pod tímto stromem,“ Sam otáčel v ruce nějaký kusem papíru (byla to stránka z časopisu).
„To už jsi říkal před půl hodinou …… ostatně já žádný strom nevidím,“ Dean loupl po bratrovi očima, jakože „příště se pořádně rozhlídni, než něco plácneš!!!“
Sam okamžitě zaimprovizoval: „Mapa je stará, strom mezitím pokáceli, ale souřadnice sedí,“ také on loupl po bratrovi očima, jakože „zase tak detailní být nemusíš, Pertyrovi je určitě „šumák“, jestli tady stojí strom, keř nebo nic.“
Dean našpulil rty, pokývnul hlavou, pokrčil rameny …. zda to mělo znamenat souhlas sám nevěděl, ….. nenechal se však nijak vyvést z míry a jel podle svého scénáře: „A seš si jistej, že je to tady??“
„Stoprocentně,“ zavrčel Sam a aby jeho bratr nedostal další „vynikající“ nápad pitvat se v detailech, vrazil mu do ruky baterku s příkazem „sviť!!!“ na to mu stačily i ty tři prsty na levé ruce a sám sáhnul po lopatě.
Dean se rozkročil proti Samovi, posvítil mu do obličeje: „Jestli tohle nebude to správné místo (ani jeden z nich neměl tušení, co by jako měli hledat), tak si mě nepřej…..“, hrozivě zakroutil zelenýma očima, „a hejbni kostrou ….. nemíním tady strávit mládí ….. rád bych se už vyspal.“
Sam se usmál: „Tak tohle byla asi jediná skutečná pravda z celých těch jeho „blábolů“ ….. ani se mu nedivil i on toho měl za celý den dost a vůbec by se nezlobil, kdyby to vzal na zpáteční cestě kolem domu Alex …… ta představa se mu docela zamlouvala a s takovým přihlouplým, nepřítomným úsměvem se začal vrtat lopatou v zemi. Ani nepostřehl, že se k němu Dean přiblížil na délku paže.
„Vidíš něco??“ šeptnul Dean.
„Leda hovno,“ syknul Sam a silou zaryl lopatu do hlíny … noc s Alex se mu pomalu rozplynula, už to viděl na hodně protažený večer nebo na naprostý nezdar.
--------
Dalších pět minut bylo ticho jako na hřbitově ….. a to doslova. Oba lovci mlčeli, příroda kolem mlčela také …… jen občas se ozvalo zaskřípění lopaty o kámen. Až to Dean už nemohl vydržet a zkusil trochu pomoci osudu.
„Ty vole jeden blbej, zase jsi to zvoral, já tě tou lopatou přetáhnu,“ vyštěkl na bratra a vytrhnul mu nářadí z rukou (nedbal na znovuotevření ran na pravačce) a opravdu se proti němu napřáhnul. Sam si instinktivně zakryl rukama obličej ….. vyděsil se. Že by Dean byl ochoten zajít až tak daleko, jen aby to vypadalo věrohodně??? To už fakt přeháněl!!!
Lopata zasvištěla Samovi kolem hlavy a sjela po rukávu jeho bundy na zem ….. téměř se ho ani nedotknula ….. Dean to měl přesně vypočítané. Zase jen divadlo …… ale zabralo to. Náhle se něco změnilo. Vítr se utišil, ani lísteček se nepohnul, během sekundy přestalo pršet. To bylo asi jediné, co Deanovi zvedlo náladu …… a popohnalo ho to k dalšímu kroku.
I když měl stále na mysli Bobbyho slova: „Pamatujte!! Pertyr má tu moc, že okamžitě po
vyřčení jména té osoby ovládne ona mysl a on duši oběti. A v této kombinaci je osobnost toho člověka naprosto v háji …… nepřístojné chování, zloba, krutost ……. však to už víte. Tak si dávejte pozor….. pitomci!“ (Což mimochodem bratři svorně zakončili úšklebkem a oblíbeným „ano tati.“) …. zcela samovolně mu splynulo ze rtů.
„Kdyby teď byl na mým místě tá…. !!!“ včas se zarazil v půlce slova, nemohl uvěřit, že by byl schopen někdy něco takového vyslovit ….. moc nechybělo a podepsal si svůj vlastní ortel smrti. Zhluboka ulehčeně vydechnul.
--------
V mlžném oparu se k nim přibližovala postava v antickém rouše, byl to Pertyr. Bratři bez sebemenšího pohybu zírali …… bylo to úchvatné setkání se starodávnou mýtickou postavou.
Pertyr se zarazil také, nemohl ovládnout další tak lehce se nabízející oběť ….. nedokončila vstupní rituál …..tohle se mu ještě nikdy nestalo ….. kroužil nerozhodně kolem.
Deanovi se vybavila další Bobbyho slova: „Tak tady je psáno, že bytost vyvolanou za účelem moci, nadvlády – tak to měl ten dotyčný původně v plánu, ale ono se mu to vymklo, nevěděl zkrátka s kým má co dočinění - lze vrátit zpět do záhrobí vyvoláním jiné, jí blízké osoby, která ji přesvědčí o nesprávném konání a vezme ji s sebou zpět ….. a v tomto případě je to jeho matka – bohyně. Takže Deane, až ty přivoláš Pertyra, tak Sam vyvolá jeho matku a pak se raději stáhněte, Pertyr se bude určitě vzpírat a bude kolem sebe pěkně „kopat“, tak abyste nepřišli k úrazu!!!!“
První z těch tří se vzpamatoval Dean, aby dal bratrovi prostor na jeho úkol.
„Super vohoz …..vole,“ zvednul palec pravé ruky na dotvrzení svých slov, pochvalně zamručel a prohlížel si ho od shora dolu a obráceně.
Pertyr ztuhnul, přeměřoval si ho zlověstnýma očima ….. „připlul“ k němu tak blízko, že Dean mohl rozeznat rysy jeho obličeje. Bylo mu něco málo přes dvacet (myšleno v době jeho smrti před staletími), urostlé tělo …… typický polobůh. Původně to byl určitě pohledný mladík, ale Diův trest citelně poznamenal jeho levou tvář …… žár blesku na ní vyryl hluboké jizvy. Pravá polovina obličeje byla zkřivená také ….. zlostí.
Ale Sam místo toho, aby urychleně říkal, co je třeba (očividně se mu Bobbyho slova nevybavila), dloubnul bratra do boku: „Drž hubu …… neprovokuj ho,“ syknul.
Dean dost dobře nechápal, proč stále otálí ….. nahodil sebevědomý škleb: „Klídek Sammy ….. on nám nerozumí,“ strojeně se usmál, „tak ty sis myslel, že budeš mít takové štěstí a hned někoho polapíš?? Ale s tím už se rozluč!“ a na poslední větu dal důraz, aby bratra popostrčil, aby se konečně „rozhoupal“ …… koutkem oka po něm seknul ….. a nic, Sam se ani nepohnul.
Pertyr vteřinu zamračeně hleděl a pak se znovu začal ve větvích ostře prohánět vítr a spustil se prudký liják ….. rozzuřil se. Deana ta jeho znalost angličtiny dost překvapila a až nyní si uvědomil (trochu pozdě), že Pertyr rozuměl všemu, co říkal.
Sama zase až tak ne. Jemu bylo jasné, že Pertyr si bez problému okamžitě osvojí jakoukoliv kulturu a řeč. Jak jinak by bez znalosti jazyka dokázal splynout s oběťmi po celém světě?? Vždyť to bylo celkem logické!!! Ten idiot si pustí hubu „na špacír“!!!! V Samovi to už pěknou chvíli bublalo a teď přímo vřelo …… vůbec na sobě nepozoroval, kdy k tomu zlomu došlo …. otočil se prudce na bratra: „Ty jsi fakt neskutečnej debil, říkal jsem ti …… sklapni!!“
„No jo, pořád …… teď už je to jedno,“ zahučel otráveně Dean. Studené kapky mu stékaly po tvářích, za límec bundy ….. rozbolela ho ještě ke všemu i hlava. Změny počasí mu nedělaly dobře a teď bylo jinak každých pět minut ….. rozzuřil se také …… vsadil všechno na jednu kartu …. to znamená na sebe. Sam byl nějak zcela nepochopitelně mimo nebo to mělo být stále součástí toho jejich divadla? Nyní už naprosto zbytečného …… teď musí urychleně jednat, než Pertyr prokoukne tu jejich hru a zmizne.
„To jsi prosral, co?“ vyštěkl Dean, „pošleme tě tam kam patříš!“
Kdyby si někdo myslel, že z vyhaslých očí nemůžou sršet blesky, právě naopak a Pertyr byl přímo ukázkový případ. Ten nespočet blesků, co vyslal, by spálil celý hřbitov, natož jednoho člověka. Naštěstí pro Deana byly neviditelné, ale přesto dost citelné….na tváři cítil takový podivný žár. A ty Pertyrovy oči!!! Byly uhrančivé, přímo hypnotizovaly, jakoby promlouvaly, „řekni to, řekni to.“ Dean nemohl od něho odvrátit oči, ani je sklopit, natož zavřít a jako v transu začal znovu ......
„Kdyby tady teď byl tá …..,“ s hrůzou si uvědomil, že neříká to, co má vést ke zničení Pertyra, to co se dozvěděli od Bobbyho …… že vypouští z pusy naprostý opak. S velkými obtížemi se ještě ovládnul a nedořekl jméno, ale nemohl zarazit další slova, „dal by ti pořádnou lekci, takhle zpackat akci (to teď tedy sedělo) ……. já jsem to schytal nesčetněkrát …… i za tebe.“
„Bože, co to povídám,“ Deanovi se konečně podařilo od Pertyra odtrhnout oči a vymanil se z jeho narůstajícího vlivu ….. nikdy tohle nechtěl říct i když to byla pravda a Sam ji zajisté znal ….. ale nikdy ji nechtěl před bratrem přiznat, aby nevyzněla jako výčitka. Zmobilizoval v sobě veškerou sílu, „do třetice všeho dobrého,“ řekl si pro sebe, nadechnul se a …….
„Jo, máš pravdu, už je to jedno ……,“ pokud před tím v Samově hlasu jen něco skřípalo, nyní se jeho intonace přímo zlověstně změnila.
Dean až doposud nevěnoval změnám v bratrově chování až tak velkou pozornost ……ty jeho narážky, nadávky, nepřítomný strnulý výraz …… stále to mohla být z jeho strany hra. Až nyní zbystřil ….. došlo mu to! Žádné divadlo, žádná hra....Sam má zase jeden ze svých „okamžiků“.
Zrovna v tu nejnevhodnější dobu!! Deanovi se jako bleskem v hlavě promítaly možné příčiny. Přehnal to on s těmi nadávkami?? Má to na svědomí Pertyr?? Ale ať už byl důvod jakýkoliv, tohle nebylo vůbec dobré a Sam to hned také následujícími (pro Deana šokujícími) slovami potvrdil.
„…… protože kdyby tady byl táta …..,“ pokračoval Sam, v očích mu zlověstně zablesklo.
„Sammy néééé!!!!!“ zařval Dean, „to nesmíš!!!!“ smaragdové oči hrůzou rozšířené ….. celý život bratra ochraňuje ……přece všechno nezničí jeden jediný okamžik …… postavil se vyzývavě ….. ale uvnitř byl k smrti vyděšený ….. mezi Pertyra a Sama. V tu chvíli vůbec nepřemýšlel nad tím co dělá ….. zda ten „lidský štít“ Pertyra zadrží, či nikoliv a polobůh je „smete“ z povrchu zemského oba dva. Byl to souboj mezi těmi dvěma …. současnost proti minulosti ….. kdo z těch dvou světů bude úspěšnější?
--------