Proč právě já?

Já už se bála, že skončí jako krmivo.
Tak honem, s jídlem roste chuť, očekávám další nášup...

Všem velký dík za komentáře. A mám nového čtenáře - Pantheru - to mě velice těší. Nebojte, další část je rozepsaná a hodím ji sem co nejdříve. A bude zodpovězená další otázka.

Neřekla bych nového, spíše neuvěřitelně lenivého.
Čtu příliš mnoho věcí, převážně ff ve skupinách na lj v angličtině a dost často zapomínám na to, že feedback je pro autory velmi důležitým povzbuzením do další práce - mea culpa...
Jak už jsem psala vícero autorům, omlouvám se, od nynějška hodlám konečně napravovat staré resty a poctivě vyjadřovat pocity. Ale k věci, kdy bude pokráčko?

Každý přidává pokráčka do svých povídek, tak i já jsem něco krátkého stvořila. Nechala jsem vás po celý čas v nevědomosti - co je s Alex!!! Přiznám se, že to bylo úmyslně, pro větší napětí. Ale nyní mohu všechny ujistit, že byla v bezpečí, v pohodě dále vykonávala svoji práci a neměla o ničem ani tušení. A proto ji asi hóóódně překvapí, že ji málem zahubil někdo, od kterého by to v životě nečekala. Tak prosím, je tady další kousek.

V nemocnici
Od okamžiku, kdy Dean naložil Willa do „vypůjčeného“ auta a rozevřením dveří v nemocnici, uplynulo jen několik minut. Dean nikdy nedbal na předpisy a v tomto případě je vyloženě ignoroval. Asi minutku se zdržel, když míjeli Tomův dům ..... všimnul si, že Impala i Samovo auto tam opravdu stále stojí ..... odbočil (Will to stejně nevnímal). Vzal z Impaly svoji pětačtyřicítku ..... nejraději by si nafackoval, tohle se mu snad ještě nikdy nestalo ..... nechal svého miláčka odemknutého, dokonce i klíčky byly v zapalování. Jak byl na bratra rozezlen, vůbec si to neuvědomil. Za to, že tam obě auta a nevykradená stojí, vděčili bratři z velké části místu zaparkování ......přesně, jak to říkala ONA „hoši jsou na návštěvě“ a nikdo si netroufnul před domem uznávaného a respekovaného lékaře provádět nějaké nekalosti. A pak ..... Dean si matně vzpomínal, kolik bylo hodin, než otevřel dveře tohoto domu ..... porovnal to s nynějším stavem na svých hodinkách ...... a vyšlo mu, že tak mnoho času mezitím neuběhlo.
---------
Dean vpadnul na příjem nemocnice ..... Willa již musel téměř vléct, nohy mu vypovídaly službu ...... a hlasitě se dožadoval pomoci nemocničního personálu. Pacienti před nimi s vyděšeným výrazem uskakovali – moc pěkný pohled na ně určitě nebyl. Někdo se Willa konečně ujal ..... Dean pocítil úlevu, nejen fyzicky, ale i duševně, opřel se o stěnu .... zavřel oči ..... jako z dálky k němu doléhal něčí starostlivý hlas, někdo ho chytil za paži a snažil se ho odvést, chtěl mu pomoci. Otevřel oči ..... kolem zmatek, ruch a pak ...... pak uviděl TU, která ho chtěla zabít ...... udělalo se mu rudo před očima, vytrhnul se z těch pomocných rukou ..... nic kolem sebe nevnímal ..... vykročil ..... i ONA mu šla vstříc .... ne ONA se přímo rozběhla.
„Deane, proboha, co se ti stalo?? Kde je Sam?? Je v pořádku??“ vztáhla k němu ruce.
„Nepřibližuj se ke mně, ty ...... ty prolhaná, ďábelská mrcho,“ zařval Dean, „ještě se po tom všem odvažuješ mi přijít na oči?? Co jsi udělala s mým bratrem?? Kde je??“ vyštěkl vztekle.
„Nevím o čem mluvíš ..... potřebuješ ošetřit, pojď za tá .....,“ a znovu k němu natáhla ruce.
„Nedotýkej se mě .....,“ ucuknul před ní, „...... ještě jednou na mě sáhneš ...... a zabiju tě!!“
a že to myslí vážně ..... vytasil svoji stříbřitou pětačtyřicítku.
Kolemstojící personál i pacienti před ním ustoupili, někdo zaječel: „Zavolejte ochranku, je to cvok!!“ Dean si z toho ničeho nevšímal, nic nevnímal .... viděl jen TU, která ho chtěla zabít.
„Vidíš, žiju! Dostal jsem se z té pasti .... nejsi jediná, kdo někoho podvedl,“ zasyčel jí do tváře.
Alex viděla, jak se Deanovi třese ruka, oči vztekem zúžené .... sršely z nich blesky, stačilo jen maličko, aby zmáčknul spoušť. Ale již si dala „dvě a dvě“ dohromady, rázem ji svitlo.
„Deane ..... to byla Tess, moje sestra ......mé dvojče ..... rozumíš co ti říkám??“
Nerozuměl, nechápal: „Snažíš se mě zase obelhat nějakou báchorkou?“ hlaveň pistole se téměř dotýkala jejího čela.
„Deane, podívej se na mě ..... to jsem já, Alex ....poznáváš mě?“ zadívala se mu zpříma do očí. Až teď doputovala její slova do jeho mozku a Dean začal znovu reálně uvažovat. Její oči byly opět měkce čokoládově hnědé, melodický starostlivý hlas .... a její vlasy? Měly stejnou barvu jako oči. Ruka s pistolí mu poklesla.
„Asi už začínám bláznit ..... co se to děje?? .....Alex ......“ splynulo mu ze rtů.
Konečně!! Konečně vyslovil její jméno. Jeho oči již nebyly plné vzteku, nenávisti, ale znovu se rozzářily tou zvláštní smaragdovou zelení. Byl to opět on .... Alex si hlasitě oddechla.
Právě přibíhala nemocniční ochranka, Alex pohotově schovala Deanovu pistoli do svého pláště, dobře udělala, znala jejich způsoby. Jeden hromotluk přitiskl Deana na zeď a druhý ho prohledal ..... nebránil se ..... bylo mu to jedno. V hlavě si urovnával, co mu Alex řekla ..... byla to pravda nebo lež?? Už vůbec nebyl schopen rozeznat pravdu od lži. Potřeboval se v prvé řadě uklidnit ..... potřeboval panáka a ne jednoho ..... ale celou láhev. V okamžiku, kdy ho znovu přirazili na zeď a právě tou naraženou levou tváří (sykl bolestí) a chystali se mu nasadit pouta ..... zasáhla Alex.
„To je v pořádku, bylo to jen nedorozumění ..... děkuji vám,“ Alex se podařilo ochranku přesvědčit o tom, že žádné nebezpečí z Deanovy strany nehrozí ..... pokrčili rameny a odešli.
Alex vzala Deana jemně za loket a odváděla ho co nejrychleji pryč z očí všech těch zvědavců.
Mířila ke dveřím tátovy pracovny, cítila váhu Deanova těla, která byla každým krokem větší a větší. Naštěstí Toma přilákal hluk na chodbě a již šel těm dvěma vstříc, podepřel Deana z druhé strany. Stačil mu jediný pohled a změnil směr ..... ne do pracovny, ale do ordinace.

jé...konečeně pokráčko... a je tam i Tom....no krása jako vždy. uplně je vidim jak ho vedou do tý ordinace... už aby bylo další pokračování

Jančo teda musím říct - poslední dobou - co část - to jsem napnutá jak struna a je to fakt super
jak tak ochranka přirazila Deana na tu stěno - to jsem živě viděla před očima
neskutečně se těším na další část - takže koukej rychle vymýšlet co a jak dál...

Dean na stěně, ano, ano a stokrát ano...
Ehm, tak šup, jen dál.

Som rada, že sú v poriadku, ale stále som zvedavá, že čo a prečo...Píš ďalej, lebo chytím triašku ako abstinenčné príznaky

Děkuji všem za krásné komentáře. A po malé odmlce přidávám další kousek. Je takový trochu "odlehčený". Naši hrdinové si potřebují trochu vydechnout. Doufám, že se bude líbit.

----------
Sotva zapadly dveře, z Deana ten stres a napětí spadlo ..... uvědomil si, že ho bolí celé tělo. Levá tvář pálila .... bolest hlavy byla tak intenzivní, že by jí nejraději tloukl o stěnu. Koleno mu pulzovalo ..... jako tehdy, když je měl zraněné, na hruď se bál sáhnout, aby nenahmatal špičku vylézajícího žebra. Alex se mu snažila vysvléknout bundu ..... kroutil se, dělal bolestné grimasy, každý pohyb mu působil potíže ..... svěsila nerozhodně ruce podél těla a koukala střídavě na něj a na tátu. Tom se na svoji dceru překvapeně podíval ..... takové ohledy nečekal, Dean není žádná „křehká květinka“, že s ním tahle zachází. Ano,byl očividně otřesen ...... několikrát dokonce opakoval, že chce „velkýho panáka“, což Tom naprosto ignoroval ....
i tahle pomoc by se mu příčila a svléknul by se sám. Alex jakoby nevěděla, že ho musí prohlédnout a přes oblečení to dost dobře nepůjde ..... připomnělo mu to její první den v nemocnici, také tehdy stála jako „zařezaná“.
„To bychom tady také mohli být až do soudného dne,“ prohodil Tom polohlasem a ukázal své stále útrpně hledící dceři, jak se to dělá ..... několika rychlými pohyby vysvléknul Deanovi bundu ..... nevšímal si jeho bolestných sykotů. Pak už to šlo ráz na ráz .... za okamžik byla i košile dole. Alex zahanbeně chtěla konečně přidat „ruku k dílu“, ale Dean se tím Tomovým hrubším zacházením trochu vzpamatoval ..... tričko si již stáhnul sám. Tom ještě ukázal na rifle .... Dean si zul boty a začal si rozepínat kalhoty, ale v půli naráz přestal, zrudnul jako rak. Alex se moc přemáhala, aby nevyprskla smíchy ..... čekala, co teď bude dělat. Tom se na ty dva chvíli nechápavě díval ..... Dean jakoby v té poloze zamrznul a Alex s rukou na ústech stěží zadržovala smích ..... pak mu to došlo a měl stejné nutkání jako jeho dcera ...... smát se.
A aby ty dva vyvedl z rozpaků a hlavně, aby se už konečně pohnuli z místa .....
„Hele mládeži, tady nejsme na žádném striptýzu, ale v nemocnici, takže ...... šup, šup kalhoty dolu, nebo ti je mám zase rozstříhat??“ a již sahal po nůžkách.
Dean chvíli přemýšlel ..... s určitostí věděl, že dnešní den tímto pro něj neskončil ...... ten nejhlavnější úkol má ještě před sebou .....najít Sama. Pobíhat v kahotách s jednou nohavicí rozstřiženou? Bude mu překážet, ještě se o ni přerazí a na nějaké převlékání není čas .... musí vzít za vděk tím smradlavým, špinavým oblečením. A Tom má v tomhle stoprocentní pravdu. Jsou v nemocnici, je to jejich práce a nebylo by to poprvé, co ho oba viděli jen tak. Zavrtěl tedy hlavou, s povzdechem a stále dost neochotně a s brláním svléknul i ten poslední kousek svého oblečení a přidal k ostatním věcem ..... Alex to všechno zatížila jeho pistolí.
„Tak si vyskoč nahoru, ty stydlivko,“ Tom ukázal rukou na bílý stůl, „ ...... to máš z toho, že chodíš naostro .... dobře ti tak,“ neodpustil si jízlivě.
Alex, která se po tátově poznámce málem udusila smíchem, se nad Deanem smilovala a přes intimní partie mu přehodila kus prostěradla.
„Dík,“ s úlevou Dean a hned se cítil lépe, což dal vzápětí najevo .... sjel Toma pohledem, „no jo ..... ty aby sis nepřisadil.“
„Sranda néé .....“ Tom pohotově odpověděl jeho vlastními slovy, čekal odvetnou reakci.
Nemýlil se .... vteřina ticha a pak: „To je moje hláška ..... vole ...... vymysli si svoji vlastní.“
„No ..... a ty abys neměl poslední slovo, že??“ odsekl naoko Tom, ale v podstatě byl za to rád, Dean už našel sám sebe, svůj humor, bude s ním i rozumnější řeč.
----------
Tom se právě chtěl dát do práce ..... Alex otírala Deanovi obličej od špíny a krve (byly to jen oděrky), když Dean nečekaně vypálil otázku.
„Jak je to s tou tvojí sestrou, s tím dvojčetem??“ upřel na Alex zvídavě zelené oči.
„Je to pravda, mám sestru ..... dvojče.“
„On to neví??“ zamračil se Tom ..... Alex pokrčila rameny.
„A od koho asi? Známe se téměř půl roku a vy jste ani neuznali za vhodné mě obeznámit s vaší rodinnou situací..... málem mě zabila ..... podívejte se, jak zase vypadám!!“
Byla to pravda. Tom si ho letmo prohlédnul od hlavy až k patě ..... soustrastně pokýval hlavou, chtěl něco říct, měl spoustu otázek, na všechno se vyptat, ale Dean ho předešel a
zvýšeným hlasem na něho vyštěkl.
„Ty z toho máš ještě snad srandu!! ...... Neuvěřitelné!!“ vyložil si to úplně jinak ..... prudce se otočil na Alex, „nemáš ještě nějakou třetí sestru?? Jedna černá, druhá hnědá, třetí zrzka??“
Tom jen otevřel ústa ke své obhajobě, Alex stačila mírně zavrtět hlavou .....Dean ani jednoho nepustil ke slovu a už zase pokračoval, „Sam to také neví??“
„Ale ví .... myslela jsem, že ti to při vašich cestách řekl ...... no, jak je vidět, tak asi ne ...... mrzí mě to, opravdu,“ špitla zkroušeně Alex .....Tom se ještě více zamračil, pevně stisknul rty a konečně začal s důkladnu prohlídkou, spojenou s rentgenem a odběrem krve.
Dean mezitím vyprávěl, Tom i Alex na tohle netrpělivě čekali, byli jako na „trní“. Vždy když padla zmínka o té druhé ..... o Tess ...... Alex zesmutněla, slzy se jí hrnuly do očí ..... Tomovo vnitřní napětí pocítil Dean na svém bolavém těle. Chápal to, snažil se být v klidu i Tom mu bolest nezpůsoboval úmyslně, přesto jeho prsty byly chvílemi dost nešetrné. A když mu z kolena vyškraboval ostré úlomky kamenu (památka na ten sklep) ..... zrovna říkal tu část, když ho Tess srazila právě do toho sklepa ..... viděl Dean „všechny svatý“.
Svůj příběh skončil Dean příjezdem do nemocnice ..... Alex sklopila hlavu, Tom se dál mlčky věnoval svému pacientu, tak Dean navázal rozhovor zase sám, čekal vysvětlení od těch dvou.
„Což mě přivádí k úplně jiné otázce. Víte vy vůbec co ta holka dělá?? Že se dala cestou zla??“ obrátil se na Toma a pak na Alex ..... oba mlčeli, „takže víte .... černá ovce rodiny,“ trpce se usmál, „a to jsi nechal jen tak ..... Tome??
„Já vím ..... sakra!! Myslíš, že jsem se nesnažil .... přemlouval, prosil, vyhrožoval ...... ale nebylo to nic platné. Zapadla do špatné společnosti a takové to bylo hodné děvče,“ povzdechnul si Tom a dal se do vyprávění o své druhé dceři, něco přidala Alex ..... určité pasáže byly pro něho naprosté novinky o čemž svědčil jeho překvapený výraz a občas i přerušení práce.
(Pozn. autora: Zmínka o tom, jaký vedla Tess život, padla již dříve. Není třeba to znovu rozepisovat. Každý si o ní již svůj „obrázek“ udělal).
---------

Jančo: konečně pokračování - hurrráááá a opět perfektní - Dean je zase pěkně dolámanej, co mě fakt překvapuje, že to nechal Tom zajít tak daleko (myslím to s jeho druhou dcerou)
chudák Dean

doufám, že na další část nebudu muset čekat tak dlouho

Ty Deanovi nedas pokoj co? ...som rada, ze tu ptibudlo dalsie pokracko

to je nádhera... ta postava Toma to je slast... úolně ho vidím....

Nemix: správná otázka, proč to nechal Tom zajít tak daleko. Snad další přídavek dá na tohle alespoň trochu odpověď. A kdo se bojí, že utrpělo Deanovo koleno!! Nebojte, koleno je OK. Jen se Samem je to zatím velký otazník.
Všem děkuji moc za komentáře A níže trochu delší kousek. Příjemné čtení.


Konečně Tom skončil a mohl konstatovat, že .....
„Máš neuvěřitelné štěstí, nic zlomeného, jen spoustu podlitin. Ani v krvi nic ..... bylo to pouze neškodné uspávadlo ....,“ a Tomovi okamžitě problesklo hlavou, „Tess mně to musela vzít z tašky, již ani doma a před vlastní rodinou si nemůžu být jistý ..... promiň Alex, tebe se to netýká,“ omluvně se na ni podíval ..... a ta jakoby ho slyšela, otočila se a usmála.
„Ani bych neřekl, něco takového se snad může stát jedině mně, ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat,“ zavrčel Dean, „ale na druhou stranu, když nad tím tak uvažuju, máš pravdu ..... jsem vlastně dítě štěstěny,“ zazubil se.
„Tak se oblíkni, ty šťastlivče ..... ať tady nebudíš veřejné pohoršení,“ rýpnul si ještě Tom,
pak se podíval na hodinky, zakroutil hlavou, co by jindy zvládnul za půl hodiny, trvalo mu tentokrát třikrát déle. Bylo to tím, jak všichni tři neustále mluvili a on sám se často zamyslel a přerušil práci.
Dean po něm loupl očima, pak mávnul rukou, seskočil ze stolu a natáhnul se pro svoje oblečení ..... Alex mu je již podávala.
„A nemusela jsi být tak ohleduplná, přece něco vydržím,“ usmál se Dean.
„Já vím .....promiň,“ špitla Alex, „najednou jsem viděla na tvém místě Sama ......,“ oči se jí rozšířily hrůzou, „proboha Sam!! ..... Kde je?? Co je s ním?? Je naživu??“ chytila Deana za ruce ...... právě si natahoval rifle, opět je pustil na zem. Teď již ani jednomu nevadilo, že před ní stojí, jak ho „Bůh stvořil“, hlavním tématem byl Sam.
„Snad ano ... ale vůbec nemám ponětí, kde ho hledat, kdybych se měl aspoň čeho chytit ..... ti tři o žádném konkrétním místě nemluvili .....a když otevřel hubu ten smraďoch, málem mě porazilo .....,“ pomalu se dooblékal ..... ještě pistoli ...... a boty, ale .....
„Sakra, musel jsi mi to koleno tak stáhnout? Nemůžu je vůbec pokrčit a ruce jako šimpanz vytahaný nemám ..... můžeš mě říct, vole, jak se mám teď obout??“ vrčel, ale v zelených očích mu plály veselé plamínky, byl to zase on, dělal si legraci sám ze sebe a Toma oslovoval, jako sobě rovného ..... ten mu nezůstal nic dlužný a hned mu to vrátil.
„Jak říkám, měl jsi štěstí ....ale jistota je jistota, já už tě znám, zase budeš skákat někde jako kamzík a ......,“ Tom již nedořekl, Alex vyprskla ......ti dva jak se dají do slovní potyčky ...... raději poklekla a boty Deanovi obula.
---------
„Tak a teď půjdeme ke mně do pracovny, chci ti něco ukázat,“ Tom zamířil ke dveřím, „a tam si můžeme dát toho panáka, co říkáš Deane?“ s potutelným úsměvem ho pozoroval, co on na to.
„Ty si ho klidně dej, ale já mám ještě práci ....,“ zarazil se, překvapeně zamrkal očima, „.... co blbneš.....já žádnýho panáka nechci. Jó, takovou pěkně velkou a vychlazenou sklenici mléka,“ Dean slastně mlasknul, olíznul si rty, měl ji živě před očima, „tou bych nepohrdnul ..... ale whisky?? Tu si strč někam!!!“
„Ale, když jsi vešel těmito dveřmi,“ a Tom na ně prstem ukázal, „vypadalo to, že jedna láhev by ti nestačila ..... asi si to neuvědom .....“
„Já vím náhodou naprosto přesně, co jsem říkal,“ přerušil ho Dean, „ ..... a můžu ti s důvěrou oznámit, kdyby v tu chvíli ta flaška byla po ruce, tak je v momentě prázdná.“
„Rád věřím,“ usmál se Tom, „no tak, co ti brání, abychom si spolu nalili,“ zkoušel to zase, on měl docela chuť, po tom, co všechno vyslechl a zvláště o Tess.
„Bylo to jen takové chvilkové pomatení mysli,“ okamžitě se to snažil Dean zamluvit, „ ...... jen pomyslím na chlast, dělá se mně zle,“ znechuceně se otřásl, vůbec nechápal, jak mohl dříve v alkoholu nalézt takové potěšení ..... v tomto byl tedy neoblomný.
Tomovi nezbývalo, než ocenit Deanovu pevnou vůli ...... uznale pokývnul hlavou a podruhé vykročil ke dveřím a ty dva strkal před sebou.
----------
V pracovně se Dean rozvalil na té široké, pohodlné pohovce (zkrátka jako doma), Alex zůstala stát a její táta sednul za stůl, vytáhnul láhev whisky a ...... opravdu si nalil.
„Mléko bohužel nemám,“ s takovým omluvným výrazem ve tváři Tom, až se Alex musela zahryznout do rtu, aby nevybuchla smíchy.
„No, to máš teda dost blbý,“ zakřenil se Dean, „ale abychom přešli k věci, chtěl si mně něco ukázat ..... tak honem ..... i tak už jsem ztratil spoustu času.
Tom vzal z poličky za sebou zarámovanou fotografii, podal ji Alex a ta si přisedla k Deanovi.
Na tom obrázku (asi tak deset let starém) byl Tom se svými dvěma dcerami. Všichni tři rozesmátí, šťastní.
Alex napřáhla prst a .....
„Tohle je ......“
„Počkej, já sám,“ odsunul jí Dean lehce ruku a začal pečlivě zkoumat fotografii. Opravdu byla obě děvčata k nerozeznání i barvu vlasů měla tehdy shodnou a ještě to umocňovaly stejné šaty. Ale přesto po malé chvíli Dean .....
„Tohle jsi ty Alex a tohle ...... tvoje sestra,“ nějak mu stále nešlo přes rty její jméno.
„Správně, jak jsi to poznal??“
„Přece se v něčem odlišujete ...... vaše oči.“
„????“
„Když jsem si myslel, že jsi to byla ty,“ omluvně se otočil k Alex, „...... ty černé oči ..... jasná známka posedlosti. Ale teď, když vím, jak se věci mají .....už to chápu ....byla to barva jejích očí .... žádný démon, je stále člověkem, má naději se z toho dostat, tou nadě ......“
Tom ho nenechal domluvit, po těch posledních slovech úplně pookřál: „Obejdu všechny její přátele, někdo musí vědět, kde se scházejí, najdu ji, přivedu domů, všechno bude jako dříve ..... a když mi ji nevydají po dobrém ...... šerif je můj známý ....“
„Ne, ty to nechápeš .... žádnou policii,“ zarazil ho Dean varovně zvednutým prstem, „zašlo to mnohem dále. Tohle není nějaká parta, která se rebelantstvím chce vzepřít svým rodičům, občas něco ukradnou, rozbijí výlohu a den ve vězení to spraví, táta zaplatí kauci .....,“ Dean se odmlčel, hledal slova, jak nejvhodněji a zároveň co nejšetrněji sdělit těm dvěma, do čeho a s čím se jejich člen rodiny zapletl. Přemýšlel nad tím, co mu Tom řekl o své druhé dceři...... očividně netušil, že zabředla do „bahna“ toho nejhoršího zla. Určitě jako otec dělal, co bylo v jeho silách, ale to nestačilo ...... Dean ho i trochu litoval ..... nadechl se a .....
„Je to sekta ...... a velice nebezpečná,“ zděšení na tváři těch dvou, „utrpení a smrt druhých pro ně nic neznamená. Ani jejich vlastní smrt není překážkou, tak jak klidně obětují druhé, obětují sami sebe,“ v Tomovi s Alex by se již krve nedořezal ..... Dean tedy dokázal navodit dramatickou atmosféru, z výrazu jeho tváře bylo jasné, že žádný fór to nebyl, ale také to (a sám to v duchu uznal) trochu nadsadil, přesto pokračoval ve stejném tónu tvrdé reality.
„Takové odpadlíky od společnosti, od rodiny, démoni právě potřebují. Nevím, co jim ten parchant slíbil ......,“ další otazníky ve dvou napjatých tvářích, „.....ano, mám takové tušení, že se jedná o toho samého, co po mě už dlouho jde .....o Jaspera,“ Alex vyjekla, přitiskla si dlaň na ústa ..... Dean se nenechal vyrušit a dokončil svoji myšlenku, „..... možná nesmrtelnost, možná neomezenou moc v podobě posednutí ..... jako odměnu za dobré služby.“
Tom si musel nalít dalšího panáka a Dean ho málem dorazil poslední větou: „Jak tam jednou někdo zapadl, už není návratu, nelze odtud vystoupit, jako z autobusu ...... Alex seber prosím tátovi tu flašku, ožralý doktor, to by tak ještě chybělo,“ Dean si všimnul, že Tom sahá opět po té whisky, ten protočil oči a láhev odsunul sám.
„Ale pro Tess .....,“ Deanovi už kupodivu vyslovení jejího jména nedělalo potíže, „..... možná ještě není pozdě,“ Alex s Tomem na něho upřeli v naději oči.
„Když si to znovu promítám v hlavě .... ona je sice jejich přisluhovačem a podle řeči, jak s těmi dvěma „zametala“, asi má tam u nich docela velké slovo.“
„Ale stále má srdce ..... cit, lásku, bohužel však někde úplně na jeho dně ..... musí to v ní někdo znovu probudit ..... a vy jste její rodina ..... její naděje,“ Dean se vrátil o několik sekund zpět, než ho Tom přerušil .... tohle byla jednoduchá a holá pravda, kterou těm dvěma musel říct, „znám to, věřte mně,“ Dean se na oba povzbudivě usmál.
Vteřiny plynuly ..... až Tom s povzdechem přerušil to ticho a vrátil se k tématu, který bylo třeba vyřešit jako přednostní.
„Máš nějaký nápad, jak zjistit, kam odvlekli Sama??“
Dean zavrtěl nesouhlasně hlavou ....všichni tři sklopili oči dolu .... další sekundy míjely.
----------
Až Dean jako první zvednul hlavu.
„Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že jsem někde ty dva hlasy už slyšel ..... kdyby mně aspoň tak netřeštila hlava,“ chytil se za oba spánky a bolestí zaskučel.
Tom mu podal nějakou tabletu.
„Co je to??“ nedůvěřivě Dean.
„Neboj, žádný oblbovák .... rychle ti to uleví od bolesti,“ Tom ještě přistrčil sklenici s vodou.
Dean se znovu zamračeně podíval na napřaženou Tomovu ruku s tím lékem, pak na Alex, čekal od ní rozhodné slovo ...... s úsměvem ho ponoukla.
„Tak já teda do toho jdu,“ odevzdaně Dean ..... schmatnul tu tabletu a zapil vodou. Přivřel oči, nechal proudit tu utišující drogu svými žilami ..... a opravdu během chvilky cítil uvolnění, hlava mu přestávala brnět ........ rázem mu svitlo ...... byli to ti dva frajeři tehdy z toho baru.
„Už vím, kam mám jít,“ zelené oči mu zlověstně zableskly ...... zvednul se z pohovky a mírně kulhajíc mířil ke dveřím ..... v půli cesty se otočil na Toma.
„Ten tvůj kámoš – šerif by přece něco mohl udělat ..... ať nechá prohledat to krysí doupě, myslím, že tam těch obětí bude víc,“ v duchu se otřásl při té představě, „ ..... a hodně by mi pomohlo, kdyby se mu podařilo zjistit, komu to patří,“ adresu té ulice si Dean zapamatoval.
„A abych nezapomněl, tu škodu na tom autě, co jsem si půjčil, zaplatím..... jen ať to ten majitel nedává policii, mohl bys to zařídit ..... prosím?“ Tom pokývnul souhlasně hlavou.
Přede dveřmi se Dean ještě jednou otočil: „Alex, musím se ti ještě omluvit .... dával jsem ti
hrozná jména .... promiň,“ nevěděl kam s očima, bylo mu trapně, „ .... raději je nechtěj slyšet.
„Dokážu si to představit,“ ušklíbla se Alex, „a běž už a přiveď mi Sama celého,“ objala ho, nevadilo jí, že je špinavý a smrdí.
„Přivedu, slibuji,“ a s těmi slovy zanechal Toma s Alex zasmušilé, zdrcené ..... každého se svými vlastními myšlenkami.
Tom, kde udělal ve výchově Tess chybu, ve kterém momentu se to zvrhlo. Tak se snažil nahradit oběma dcerám matku. A Dean mu naprosto „naboural“ jeho teorii, že to bylo jen rebelantství, které se spraví nějakým zákazem, příkazem, možná i fackou.
Alex se v duchu samozřejmě modlila také za spásu duše své sestry ..... a hlavně, aby Dean svého bratra našel včas a živého.
„A na tu hlavu si dej led a pořádně se vyspi,“ to ještě Tom adresoval Deanovi ..... ten ho již neslyšel, v myšlenkách už byl na tom místě, kde zjistí něco o Samovi a živě si představoval, jak tu informaci z někoho dostane nebo spíš „vymlátí“.

já naa pokračování čekám jak narkoman na dávku.... no bomba...naprostá....prej ruce jako šimpanz

tak čekání se vyplatilo - ale teď jsem ještě víc napnutá, než před tím - sakra už nám koukej prozradit, copak nám dělají se Samem

Janča: Máš novou obdivovatelku Tak jsem celou tuhle povídku, respektive román stáhla za dva dny a je to fakt bomba Nebudu zabíhat do podrobností, protože to bych tu taky mohla psát do rána, ale ty Deanovy hlášky a to, že s Jo čeká dítě a hlavně ten torturing Máš další zvrhlou fanynku Takže se už moc těším na pokračování

Všem děkuji za komentáře a zvlášť nové čtenářce - Bohdy. Ani jsem nedoufala, že budu mít tolik příznivců. A v rámci udržení vás všech se samozřejmě na dalším pokráčku pilně pracuje.

Tak jsem zase po delší době dopsala další pokračování. Vidíš Terrik, přece jsi se něčeho dočkala. Jsem zvědavá na ohlasy, ono to je jen takové doplňující. Ale snad přece něco. V dřívějších komentářích vyvstala otázka (myslím, že to byla JMMM), proč se tohle Deanovi děje, proč to démoni a jejich věrní dělají?? Trochu to bude (a myslím si, že to již vyplynulo i dříve) v tomto pokráčku "nakousnuté". Ale někdy později bude vysvětleno pořádně. Takže vám přeji příjemné počtení.

Na chodbě Dean málem vrazil do zřízence, který právě převážel Willa na pokoj ..... zamručel nějakou omluvu a chtěl pokračovat, ale Will ho nečekaně chytil za ruku.
„Amber,“ šeptnul.
„Co?? Kdo je Amber??“ zeptal se stejně tiše Dean ..... měl takové zlé tušení.
A ač to neměl vůbec v plánu, doprovodil Willa až do jeho pokoje .... ono mu ani nic jiného nezbývalo, Will se ho držel tak křečovitě a tak urputně na něho upíral oči. Nešlo se vytrhnout a utéct, to Dean neměl v povaze .....pochopil, že se mu Will chce s něčím svěřit.
Will počkal, až budou o samotě ..... natáhnul se do stolku, kam dali jeho osobní věci a ukázal Deanovi fotku ....byl na ni spolu s nějakou plavovláskou, oba dva nesmírně šťastní. Dean bolestně přivřel oči, okamžitě se mu vybavila ta mrtvá, zohyzděná dívka.
„To je Amber, moje snoubenka, chtěli jsme se brát,“ zhluboka si povzdechnul ..... Dean i přestože ho tlačil čas, si raději přitáhnul židli (bylo jasné, že to nebude na minutu) a usadil se, jak jen mu to jeho znehybněné koleno dovolovalo .... v duchu posílal nepěkná slova na Tomovu adresu. A protože Will stále mlčel a zamilovaně se díval na fotografii, prolomil to trapné ticho Dean takovou obvyklou frází o zdraví: „Jak se cítíš?? Co noha??“
Will se odtrhnul od té fotky: „Dobrý .... asi mě nadopovali nějakými utišujícími léky.“
A zase bylo ticho. Dean se pokradmu podíval na hodinky ...... čas běžel jako voda. Už začínal litovat toho, že zůstal, ale slib je slib a on sliby plnil (i když to slíbil jen sám sobě). Již chtěl položit další otázku, když do pokoje vstoupila postarší doktorka. Dean si ji pamatoval, usmál se a pokývnutím hlavy pozdravil ..... úsměv mu opětovala. Zkontrolovala pacienta a pak se naklonila k Deanovi.
„Je to od vás hezké, Deane (i jeho jméno si po té dlouhé době pamatovala), že jste ho navštívil, ale dlouho ho neunavujte, potřebuje spát,“ poodstoupila o krok a přeměřila si ho pohledem, „no, koukám, že i vám by vydatný spánek prospěl a ...... a trochu se dejte do pořádku!!!“ Asi narážka na jeho zevnějšek.
„Takže pánové, rozuměli jste??“ oba kývali souhlasně hlavami ...... tahle žena byla autorita, mateřský, starostlivý pud z ní přímo vyzařoval ..... odporovat se nedalo.
„Teď ještě obejdu ostatní pokoje a až se vrátím, nechci vás,“ prstem ukázala na Deana, „tady už vidět,“ a odešla.
Dean na ni koukal svýma zelenýma očima ..... čekal ještě, že mu k těm mateřským výtkám přiletí i facka. Nevěděl, jestli se má zlobit nebo se smát. Byla sice na pacienty pěkný „metr“, sám to zažil, ale zároveň velice hodná, ochotná kdykoliv a komukoliv pomoci. Will ten koukal ještě překvapeněji. Nechápal (ani chápat nemohl), proč ta příjemně vypadající doktorka na Deana tak ostře i familiárně vyjela ..... že Dean se před několika měsící stal „celebritou“ nemocnice (hlavně svými vtípky).
A dala se očekávat další trapná pauza, kterou by Dean už asi nerozdýchal, ale naštěstí začal Will sám ztěžka, přerývaně a s velkými pomlkami vyprávět svůj krátký, ale tragický příběh.
„Nejsme odsud ..... jen jsme městem projížděli ..... chtěli jsme si naposledy užít svobody, volnosti ..... utéct od nudného stereotypu velkoměsta, od rodičů, někde se nechat oddat a pak všechny postavit před hotovou věc ..... prostě udělat něco „na truc“ ..... chápeš??“
Dean pokývnul chápavě hlavou, ale hned se zamračil, jako kdyby slyšel sám sebe ..... neříkal něco podobného před několika minutami Tomovi o jeho druhé dceři?? ..... odpadlík, rebelant .... to je jako „voda na mlýn“ lidem z té sekty ..... a na to konto hned otázka.
„Počkej, počkej ...... jak vás vůbec kontaktovali??“
„V jednom baru jsme se trochu rozšoupli, oba jsme přebrali .....pamatuji si, že jsem se chlubil naší „malou vzpourou“ a zakrátko jsme měli několik spřízněných duší,“ Deanovi se při zmínce o baru zvednul adrenalin, hned věděl o jaký se jednalo, ale nechal Willa pokračovat, „byli tak chápaví k našemu problému, nabídli nám pomoc, ochotně jsme souhlasili,“ Dean měl v očích otazníky, „myslím tu naši svatbu,“ dořekl tiše Will.
Dean protočil oči: „Znáš to přísloví – Podej někomu prst a urve ti celou ruku??“
„Ono je to trochu jinak,“ na Willově tváři se mihnul lehký úsměv, asi byl lepší znalec přes rčení a možná chtěl i Deana opravit, ale ten mu nedal šanci a spustil ......
„Dost možná, to je fuk,“ mávnul rukou, „ale v tomhle případě jste to byli vy dva, kdo tu nabízenou ruku schlamstnul se vším všudy, kdo se chytil do jejich sítí,“ Dean ho vůbec
nešetřil ..... Will jen zahanbeně koukal.
„Ano máš pravdu .... teď už vím, že to byla hloupost, dát se s nimi do spolku ....,“ ztěžka polknul, „nejprve to byla docela legrace, velké dobrodružství. Mysleli jsme, že je to jako hra, pobavíme se, budeme mít oddací list a vrátíme se zpět do všedního života ...... ale oni ......“
„Kdo, oni?? Co, oni??“ Dean na něho upřel zelené oči.
„ ....... oni chtěli více ......“
„Co, více?? Leze to z tebe jako z chlupatý deky ..... nemohl bys to prosím trochu upřesnit??“
Dean si právě připomněl svůj prvořadý úkol – zachránit bratra ..... tím tlacháním ztrácí drahocenné vteřiny.
„O to se právě snažím,“ Will přivřel oči, povzdechnul si .... možná to mělo znamenat, aby ho Dean stále nepřerušoval, „musím to vzít od začátku .....“
„No, nazdar hodiny ..... že jsem nešel do prdele hned ..... nic podstatného jsem se zatím nedozvěděl!!!“ Dean se málem neudržel a vykřiknul to nahlas ..... ale teď z toho již nešlo vycouvat a sám ze své zkušenosti věděl, že se člověku uleví, když se podělí se svým trápením. A tak pevně doufal, že každá maličkost, kterou mu Will sdělí, mu pomůže při hledání bratra ...... zatnul zuby a poslouchal.
„Nepamatuji se, co všechno jsme napovídali, ani jak jsme se dostali z toho baru, jen ...... jen si matně vzpomínám,“ Will soustředěním nakrabatil čelo, „že nás strkali do nějakého auta a pak .... probudil jsem se v malém, ale útulně zařízeném pokoji. Amber na posteli a já na koberci. Vůbec nemám ponětí, jak jsme se tam dostali ..... asi nám dali v tom baru do pití nějakou drogu,“ Dean se zašklebil, jestli mezi těmi „dobráky“ byla i Tess ..... není se čemu divit. A vzápětí se na Willa snesla sprška otázek jako u výslechu.
„Co to bylo za dům?? Někde ve městě nebo osamocený?? Byla kolem zahrada? Další domy?? Dokážeš si vybavit nějaké maličkosti, které ....??“
„Nestačil jsem se rozkoukat,“ přerušil ho Will, „vlastně tam dva chlapi vtrhli okamžitě, jak jsem přišel k sobě ..... asi měli po celém domě kamery.“
„No, paráda, takže víme kulový,“ zavrčel Dean, „ ..... a co bylo dál?“ v jeho tváři se zračilo zklamání.
„Vytáhli mě na nohy .....přestávalo se mi to líbit, měl jsem strach ...... nechtěl jsem Amber opustit, něco jsem křičel, snažil jsem se jim vytrhnout, ale byl jsem ještě natolik omámený ..... snadno mě ti dva donutili k poslušnosti,“ Will se odmlčel, aby nabral novou sílu, Dean mu očima visel na rtech.
„Vedli mě po točitých, dřevěných, vyřezávaných schodech do velké přízemní haly ve stejném dřevěném stylu ..... v jednom z oken jsem zahlídnul stromy,“ Will se zamyslel, „ ...... ne, nebyl
to park, ale les.“
„No, vidíš, přece něco,“ Dean byl mile překvapen, že natrefil na tak všímavého člověka a s dobrou pamětí. Což se stávalo málokdy, většina obětí byla tak vystrašená a psychicky na dně, že se Samem z nich žádnou kloudnou odpověď nedostali. Už teď se mu rýsovalo, že ztráta času nebyla marná a jeho trpělivost a pevné zásady zase jednou přinesly své ovoce.
„Bylo tam několik mužů a žen, vesměs mladí lidé ...... dobrá polovina jich měla černé oči .... jak může mít tolik lidí naráz stejnou barvu očí, můžeš mně to vysvětlit??“ on snad čekal od
Deana nějakou rozumnou odpověď!!!
„Ne, nemůžu ......,“ Dean zavřel oči a na okamžik se pohroužil do svých myšlenek, „démoni, byli to démoni kamaráde a buď rád, že o tom nevíš víc a že vůbec žiješ, tvoje Amber takové štěstí neměla,“ uvnitř sebe měl smutek, zlost .... ale navenek nedal na sobě nic znát a na Willa se i usmál, ten to bral jako pokyn k pokračování.
„Rozestoupili se .... ve vysokém křesle byl usazený jeden, který budil strach a respekt všech.“
„Aha, sviňák Jasper,“ problesklo Deanovi hlavou, „no, ve mně tedy nic takového nebudil, jen hnus a odpor,“ tvář se mu zkřivila nenávistí.
Will se právě podíval z okna, tak ten jeho škleb neviděl.
„Pak někdo začal cosi předříkávat, jako nějaký rituál ..... přesné znění si nepamatuji, ještě se mi stále točila hlava, ale měl jsem přísahat bezmeznou věrnost a poslušnost jejich pánu ..... tomu sedícímu člověku ..... a pak i mně bude splněno všechno i nemožné.“
„No, to určitě ..... zlatý voči,“ ušklíbnul se Dean, „kdo tomu věří, je vůl.“
Na Willovi již byla znát únava, Deanův slovní obrat nijak nekomentoval, chtěl to zkrátka co nejdříve dokončit ...... Dean se přesto zatvářil omluvně, dal si prst na rty na znamení, že už bude mlčet.
„Kolem se ozývalo: „Řekni ano, řekni ano, řekni ano!“ Proč jim tak záleželo na mém souhlasu, myslel jsem, že něco takového se stvrzuje podpisem, možná i krví?“ Will zakroutil nechápavě hlavou a opět čekal od Deana vysvětlení.
Ten to chápal velice dobře. Již se s touhle praktikou démonů několikrát setkal. Stačí pouze dobrovolný souhlas a mají tě ve své moci .... to ANO je jako podpis vlastní krví a smlouva je zpečetěná a pak už je jen krůček do pekla. Nějaké papírování!!! Jsou s tím jen starosti – s uschováním, krádeží – papír se snadno zničí, roztrhá. Takhle má ten bastard Jasper všechny smlouvy ve své podělané hlavě. A tak, jak je dobrovolně získal, stejně tak se jich musí dobrovolně vzdát. Samozřejmě pokud je ten dotyčný stále člověkem a chce svoji lidskost získat zpět. Jasper některé ze svých věrných nechal posednout démony pro „špinavou práci“, ale zároveň potřeboval i obyčejné lidi, aby splynuli s davem. Dean, ač v hloubi duše znechucen, musel uznat, že tohle byl od Jaspera velice dobrý tah .... asi jediné, co kdy chytrého ten kretén vymyslel ..... Dean byl tak zabrán do svých myšlenek, ani nepostřehnul, že Will již pokračoval.
„ ..... řekl jsem, že nic takového neudělám, nedám souhlas ...... dokud mi nepřivedou Amber. Chvíli si mezi sebou něco vzrušeně šeptali, potom ten nejvyšší dal rukou pokyn, pocítil jsem píchnutí do krku a pak ......,“ Will se musel nadechnout.
„ ...... probralo mě šimrání na tváři, ve vlasech, na rukách, po celém těle a ..... a ten strašný zápach ...... byly to ty krysy ..... udělalo se mi špatně,“ zhnuseně se otřásl.
„Ze začátku na mě ani neútočily ...... jen mě očichávaly, jakoby zkoumaly svou oběť ....“
„Jasně ...... nasytily se tvojí přítelkyní ..... vlastně tě zachránila,“ pomyslel si hořce Dean.
„..... dařilo se mi je odhánět, ani mě nespoutali, nepovažovali to za nutné,“ Dean otevřel pusu k otázce, ale Will ho předešel.
„Ptáš se, proč jsem se nepokusil utéct??? Zkoušel jsem to, v té tmě jsem tápal rukama po zdech v naději, že natrefím na dveře .... vůbec mě nenapadlo, že východ je směrem vzhůru,“
Dean pokrčil rameny, jakože „teď už je to jedno.“
„Ale pak ...... pak mě jedna bestie kousla ..... a jak ucítily krev, vrhly se na mě ...... řval jsem, kopal kolem sebe, vždy daly chvíli pokoj. Bál jsem se usnout, ale věděl jsem, že to jednou příjde, stále více jsem byl unavenější. Asi jsem opravdu zadřímal ...... probudila mě ostrá bolest. Ohryzávaly mi nohu .....již se nedaly odehnat, smířil jsem se s tím, že mě zaživa sežerou,“ téměř plačtivě Will, „....a pak jsi přišel ty,“ dořekl tiše ..... čekal, že ho Dean pěkně setře za to, jaký je slaboch a jak lacino vzdal boj o svůj život ..... ale on nic, jen se na něho mlčky díval. Další vteřiny ubíhaly.
Willovi znovu padly oči na tu fotografii: „Amber,“ šeptnul, „možná jim dala souhlas a žije!! Zachraň ji ..... prosím!!“ s obrovskou nadějí v hlase se otočil na Deana.
Dean sklopil hlavu, skousnul rty, „nedala ..... té už nepomůžeš,“ řekl si pro sebe, nechtěl to být on, kdo Willovi oznámí tu krutou pravdu, zvláště, když viděl jeho optimistické vzplanutí. A byl proto rád, že Will vzápětí odbočil od svého již nesplnitelného přání.
„Po svatbě jsme plánovali co nejdříve děti ..... máš děti???“ upřel na Deana zvědavě oči.
„Ne, ještě ne ..... ale už jsem na tom zapracoval.“
„Přeju ti to, jsi šťastný člověk,“ Will otočil hlavu, oči se mu zavíraly.
Dean se usmál, tohle slyšel v krátkém časovém intervalu dnes již podruhé, okamžitě měl před očima Jo, nositelku nového života, jejich potomka .... trhnul sebou ....., „Bože, kecám tady a ti zmetci zatím .....,“ Dean si v hrůze přejel oběma rukama obličej, nechtěl domyslet, čeho by byli schopní ..... „k Samovi mě to zatím ani o krůček blíže nepřivedlo ..... Bobby, Ellen ..... možná se už démoni mezitím zase dostali do domu, vězní je tam, čekají na mě .....“ myšlenky se mu zběsile honily hlavou .... rychle vstal a ..... Willa ten pohyb ještě na okamžik vytrhnul z přicházejícího spánku.
„Kulháš,“ všimnul si až teď „stalo se ti něco v tom sklepě??“
„Ne, to je úplně jiná historie,“ zavrtěl Dean hlavou, mávnul rukou ..... nechtěl na tu pro něj málem osudnou noc a týden vůbec myslet. Ještě na Willa povzbudivě kývnul hlavou a odešel.
Ale hned za dveřmi se zastavil a zamyslel. Je přece všeobecně známo, že všechno se vším souvisí. Už začínal tušit, že každé jeho dřívější setkání s démony i ta dnešní příhoda mají společného velice mnoho....byl to důsledek jejich nenávisti vůči němu a strachu z jeho úkolu.
-----------

skvělá část...teda až na to jak si my zase připoměla že bude mít Dean dítě... to je strašný... já byla tak ráda když jo natáhla bačkory a vona si tady plodí potomky
No alke jinak pěkně... zlatý voči mě pobavili.... jenom doufám že pokračování bude brzy... né že bych chtěla nějak naléhat

POKRACKO a dokonca vynikajuce...

Tak to je fakt super Jsem moc ráda, že sis na nás vzpoměla Chudák Will, taky si vytrpěl. Deana už nemá cenu ani komentovat Ten už toho vytrpěl tolik... Snad už brzy Sama najde, ale v jakém stavu

Všem děkuji za komentáře. Dean to teď nemá vůbec lehké. Trochu se mu to celé zkomplikovalo. Sotva zjistil, že Alex a Tom jsou v pořádku, musí se opět strachovat o Bobbyho, Ellen, Jo a dítě. Nemluvě o tom, že o Samovi ví zatím "kulový" (jeho vlastní slova).
A Terrik - Já už jsem to jednou vysvětlovala, proč jsem si vybrala Jo jako partnerku k Deanovi. Ale neboj, v závěru své povídky to ještě jednou shrnu.
Doufám, až se všichni navrátí domů z festivalu fantazie zase se to zde rozproudí, přibudou pokráčka k povídkám i více komentářů.

No, koukám, že návrat Jo do seriálu všechny nemile překvapil. Tohle oživování se mi také moc nelíbí. Jak řekl jednou Dean "co je mrtvé, má zůstat mrtvé". Snad to bude podobné jako s Ellen, jen ve formě vzpomínek, jiná realita. A já teď s hrůzou zjišťuji, že jsem jako jednu z ženských postav ve své povídce použila právě Jo, kterou ostatní tak nesnáší. Mě osobně nikdy Jo nevadila, tak proto jsem ji úplně v klidu do povídky "zamontovala". Doufám, že proto neztratím své čtenáře. A ještě chci dodat, že vztah Dean-Jo, Sam-Alex a jakýkoliv jiný není hlavním tématém této povídky. I když trocha erotiky nikdy neškodí. Pilně pracuji na pokráčku - Dean už je pěkně naštvaný, špinavý, nevyspalý, vidí se ve sprše a pak v posteli (a klidně i sám). Však uvidíme.

No tak mě v povídkách Jo nevadí tak moc, jak v seriálu, takže klid, Jančo. A navíc ještě není všem dnům konec a jen Chuck ví (Castiela neuznávám), jak to nakonec s Jo dopadne ... a samozřejmě ty

Tak mě Jo nevadí když se cupuje, stahuje z kůže, uvádí do kašovitého stavu(nebo jak to někdo napsal:D )….. no však vy víte…a to vše pěkně Deanovi na očích….
Né já ji v té povídce přehlížím je tam moc pěknej děj takže ta megera se dá nějak odklidit z mé hlavy.. Nadruhou stranu Alex je sympatická postava……