Proč právě já?

Syd: souhlas

Holky, všem vám moc děkuju za pozitivní ohlasy (i kritiku od Nemix). A proto vám přináším něco pro zpříjemnění čekání na další díl. Takže prosím vzhůru do čtení a pište svoje názory.

A zatím …..
Cestou Dean (aby nebyl za úplnýho vola po příjezdu k Alex) několikrát prozvonil Sama ….. byl opravdu nedostupný …… ale nepřikládal tomu žádnou vážnost. Stáhnul okénko a čerstvý vzduch mu dal příležitost znovu si to všechno v hlavě „přemílat“ ….. stále se však přikláněl ke své verzi o „nadrženém“ bratrovi ….. a došlo to tak daleko, že si mluvil pro sebe: „Teď mě napadá, že jsem se od toho zmatkaře Bobbyho nedozvěděl, proč si se Samem telefonovali?? Co bylo tak důležité?“
Ale to již zastavoval před Tomovým domem, vystoupil a zamyšleně kráčel k domu ….. mávnul rukou, „teď to nebudu řešit, beztak nějaká hloupost.“ Koženou bundu s veškerou výzbrojí nechal na vedlejším sedadle, jde přece jen o kratičkou návštěvu ….. zjistit, zda tady byl nebo možná ještě je Sam (i když jeho auto nikde neviděl).
(Pozn. autora: Měl se Dean zajímat o čem byl ten rozhovor, byl by více ostražitý a byl by ušetřen toho, co následovalo).
Klepnul dvakrát na dveře, lehce vzal za kliku …… bylo otevřeno.
Zády k němu stála ……. ne tentokrát se již nenechal zmást …… ten chlad, jaký z té postavy vyzařoval …..
„Ahoj Deane,“ zašvitořila Tess …… otočila se, „dlouho jsme se neviděli, stýskalo se ti??“
„Nazdar,“ zabručel, „no to určitě,“ zavrčel hrozivým tónem na oplátku, ale hned pokračoval, „Sam tady čirou náhodou není …… že??“ prakticky si odpověděl sám a měl se k odchodu.
Tess se k němu však přitočila, přejela mu dlaní po tváři …….. Dean ucuknul: „Hele, nezkoušej to na mě zase ……. koukám, že brácha tady není, tak zase jdu ……měj se,“ úsměv o který se snažil, vypadal spíše jako kyselý škleb a pomalu couval ke dveřím, obličejem k Tess …..nechtěl se k ní otáčet zády, nevěřil jí ten „sladký“ pohled a cudně sklopené oči (a jeho tušení se mělo za okamžik potvrdit). Jak tak „šmátral“ po klice, ta před chvílí milá tvář se najednou změnila v pomstychtivou vítěznou masku ….. za sebou ucítil nějaký pohyb a pak ….. pak už nic, jen tma.
--------
Dean zamžoural očima ….. byl to nějaký sklep, opuštěná dílna nebo opravna ….. páchlo to tam benzínem, olejem, starobou, hnilobou. O nějakém vyskočení na nohy nemohlo být ani řeči …. stěží se vyhrabal do sedu. Zůstal tedy opřený zády o zeď …… sebemenší pohyb mu působil bolest. To však nebylo to nejhorší …. příšerně ho bolela hlava a levé rameno. Nemohl si uvědomit, co se stalo ….. proti sobě zaregistroval nějakou postavu ……zaostřil.
„Alex???“ nechápal, doufal, že je to jen nějaká představa, sen …… a až se probudí bude to všechno pryč. Ale bolest v rameni, která se mu táhla až do mozku a působila pomalé ztrnutí prstů, mu připomněla, že je to realita, „co tady děláš …… co tady děláme …… kde to jsme??“
„Nevím …..byla jsem v nesprávný čas na nesprávném místě,“ pokrčila omluvně Alex rameny.
Deanovi to ale v ničem nepomohlo, jen na ni civěl: „Třeští mně hlava, mám úplně mžitky před očima ….. vůbec nic si nepamatuju,“ zašeptal.
„Dostal jsi pořádnou ránu ….. možná máš i otřes mozku, buď v klidu,“ Alex k němu přilezla po kolenou, „ukaž, podívám se,“ a osvědčenou metodou „kolik prstů vidíš?“ zjistila, že s tím otřesem to není až tak kritické. A pak ho chtěla trochu lépe usadit a vzala ho za ramena. Dean vytřeštil oči ….. nečekal to a aby nezavyl bolestí nahlas, zakousl se do rtu takovou silou, až se mu na něm objevila kapička krve ..... zasykl.
„Co je??“ lekla se Alex a okamžitě stáhla obě ruce. Dean stočil bolestí staženou tvář na levou stranu ..... to jí stačilo, okamžitě pochopila. Opatrně mu obnažila rameno …. již se začínalo vybarvovat a zkušenými prsty prohmatala postižené místo.
„Máš je ošklivě vykloubené a k tomu pěkný výron ….. musím ti je nahodit zpátky …… bude to bolet,“ šeptla Alex.
„Já vím, není to poprvé …… jdem na to,“ zatnul zuby a odvrátil hlavu na druhou stranu a doufal, že rameno na tom nebude tak zle jako koleno …..to by byl vrchol, kdyby ještě ke vší smůle, která ho v poslední době pronásledovala, nemohl hýbat rukou!!!
Dalo se to vydržet …… Alex se přece vyznala lépe než Sam, který bratrovi již několikrát napravoval vykloubené rameno. Ale i tak Dean viděl „všechny svatý“.
Chvíli seděli mlčky vedle sebe a najednou Dean …..
„Jak jsme se sem dostali?? A jak se mi to vůbec stalo??“ otočil hlavu k Alex a asi od ní očekával vysvětlení, „jako kdyby mě někdo protáhnul přes mandl, cejtím každičkej kousek svýho těla,“ lehce zaúpěl.
Alex opřela hlavu o zeď, zavřela oči a šla ve svých myšlenkách zpět až do okamžiku, než vstoupila do domu. A pak polohlasem a velice pomalu (aby nezapomněla na žádný detail) začala objasňovat tento pro Deana dosud neznámý úsek.
(Pozn. autora: Tato krátká část nebude podána v první osobě).
-------
V půli cesty si vzpomněla, že nechala doma knížku, co po ní chtěla kolegyně ….. otočila auto. Před domem uviděla Impalu, radostně se rozběhla a prudce otevřela dveře. V tu chvíli ji mělo napadnout spousta proč?? Třeba proč je odemknuto nebo jak se dostali bratři dovnitř (i když pro ně by to nebyl problém, ale neměli důvod k vloupání). Byla však tak nedočkavá, že zase uvidí Sama …… ale obraz, který se jí naskytl, ji úplně přibil k zemi, takže útěk (na který už stejně bylo pozdě) nepřicházel v úvahu. Na zemi ležel bezvládný Dean, nad ním se skláněli dva chlapi a o stůl se opírala …… Tess. Oba okamžitě přiskočili k Alex.
„Co s ní?? Zabít??“ zeptal se Tess jeden z těch darebáků …… Alex zbledla.
„Ne ….. vezmeme ji s sebou, možná se nám bude ještě hodit,“ přitočila se k ní, „neměla ses tak nečekaně vrátit sestřičko,“ zasyčela jí do obličeje.
Alex se konečně vzpamatovala a nemínila se tak lehce vzdát ….. bližšímu z můžů uštědřila loktem pořádnou ránu do břicha a druhému dupla vší silou na nohu. Jen si za to vysloužila od jednoho z nich ráznou facku a než ztratila vědomí uslyšela sestřin smích: „Jsi stejná …. pořád chceš něco změnit …….ty naše malá bojovnice …..“
Probrala se poměrně brzy, na zadním sedadle svého auta, to poznala i přes zavázané oči (podle vůně). A pokud si dál vybavovala, tak cesta sem, do té špinavé díry, nebyla vystlaná kobercem – schody nahoru a dolu, hrubá dlažba, spousta výčnělků.
Za sebou slyšela poznámky, „ty chcípáku, teď ti to oplatím,“ a zvuky podobné kopancům. Nechápala o jakou odplatu se jedná a od koho, a proto tomu moc nevěnovala pozornost. Soustředila se na to, že Tess jí byla celou dobu nablízku …. její přítomnost cítila….koneckonců jsou sestry. Vzpomněla si na Deanova slova a chtěla zkusit apelovat na její dobré JÁ, ubité někde na dně její duše, ale nakonec nedostala odvahu na ni promluvit. A pak ji strčili sem, uvolnili ruce, odstranili pásku z očí a to bylo všechno …… čekala, až se Dean probere.
--------
Alex se mlčky dívala na Deana a až teď, když o tom mluvila, pochopila proč je tak domlácený a v čem spočívala ta odplata ….. hořce se ušklíbla ….. jak ubohé!! Nedokázali se mu postavit tváří v tvář, tak si aspoň vybili nenávist na bezbranném…vláčeli ho po zemi a pravděpodobně jen za jednu ruku (a přitom tam byli podle hovoru nejmíň tři chlapi), tak proč?? Jasně …..aby mu způsobili co největší bolest!! Alex poznala podle ztvrdlých rysů obličeje a zúžených očí, že Dean to také pochopil, ale jemu bylo jasné ještě něco …..tohle má na svědomí pouze jeden člověk – Frank a už v duchu vypočítával, jakou smrtí ho konečně zprovodí ze světa.
Alex se zamračila, ta jeho strnulost se jí příliš nelíbila, nevěděla co má říct a tak se pokusila udělat to, co uměla nejlíp, svoji práci: „Měl bys mít tu ruku zafixovanou,“ rozhlížela se kolem sebe, co by se dalo použít …. nic jen spousta špinavého harampádí, ona sama byla dost spoře oblečená, pak už připadala v úvahu jen Deanova košile ….. začala mu ji svlékat. Ucuknul, ne proto, že se ho Alex dotýkala, ale ……
„Nech to být ….. to přežiju …… musíme se odsud dostat a hned ….. pomoz mi vstát,“ řekl to tak důrazným tónem ….. Alex hned došlo, že situace je vážná a každá promarněná vteřina by mohla být pro ně osudná. S pomocí zdi ho vytáhla na nohy a podepřela ho, bez její opory by se okamžitě skácel k zemi …… pomalu klopýtali k východu. Pozdě …… dveře se otevřely a v nich stál …..

Teda jančo! Mám dost soukromým nervů a ty mně přidáváš další. Koukej rychle pokračovat, protože ti to jde velmi dobře a já nutně potřebuju "lék" ve formě tvé povídky.

Woow, tak tohle byla skvělá část! Už je to zase to staré napínavé "Proč právě já?"... Teda, ale takhle to useknout v nejlepším??? To je o infarkt! Doufám, že máš v rukávu pokračování a co nejdřív ho sem nasypeš... Prosííím!

jééééé není nic lepšího na probuzení takhle po ránu! Můžu ti říct, že tohle mě FAKT probralo! Díky moc!

Syd, astík, Danny: Díky moc za komenty. Po delší pauze opět přináším další část, tak si ji užijte.

„Kampak …… holoubkové … snad jste nechtěli uletět???“ z jeho hlasu čišel hrozivý posměch.
„Ty démonská svině, já tě …… já tě ……,“ Deanovi přeskakoval zlostí hlas.
„No co?? Zabiješ?? Né ….ty neuděláš vůbec nic!! Pro tebe už brzy všechno skončí!“ a jediným mrknutím oka poslal Jasper ty dva k protější zdi. Neustál to pochopitelně ani jeden a Dean ještě ke všemu padnul na tu vykloubenou ruku a pochroumaná žebra ….. nahlas peprně zasakroval …. Alex mu rychle pomáhala. Ale to už u nich stál Jasper.
„My dva se ještě neznáme …… křepeličko. Tak to ty jsi ta velká láska bratra tohohle blbce,“ nebyla to otázka, nýbrž konstatování …… nečekaná rychlá odpověď přišla vzápětí.
„Jediný blbec jsi tady akorát ty,“ podívala se mu Alex zpříma do očí a znovu se naklonila nad Deana ve snaze mu pomoci ….. Jasper ji to nenechal dokončit, vzal ji za bradu a otočil k sobě.
„Ale podívejme!! Ono se to vůbec nebojí … kurážná holka …. a to se mi líbí. Jsem rád ….. Alex,
že se konečně poznáváme,“ přiblížil se k ní a jakoby ji očichával, „jsi úplně jiná než tvoje
sestra ……cítím to,“ Alex se s odporem od něho odvrátila, ale to démona neodradilo, právě naopak.
„Máš v sobě bojovníka ….. ani nevíš s jakým potěšením tě zlomenou, poslušnou představím svému pánu ….. pánu temnoty ……,“ Alex se viditelně zděsila ….. Jaspera bavilo takhle ji psychicky deptat, zašklebil se „….. budeš nádherný dárek u příležitosti jeho převzetí vlády nad vámi ….. lidskými červy,“ zavřel oči ……. úplně se v tom vyžíval, mluvil jako v transu.
A opravdu dosáhnul svého …. Alexino zděšení přešlo v paniku.
„Nikdy se nepřidám na tvou stranu, nikdy neřeknu ANO …… nikdy ……. rozumíš ….. nikdy!!!“
„Uvidíme,“ ušklíbnul se Jasper, „budeš ještě prosit, abys se mnou mohla sdílet nepatrný kousek země na této planetě, který dostanu odměnou za své služby a kde budu já vládnout,“ povýšeně zaskřehotal. A pak se odmlčel a zahleděl se do té fixní budoucnosti.
Alex se na něho zoufale podívala, hned věděla o čem mluví – apokalypsa. A jediný člověk, který to údajně může zastavit, leží ….. proboha Dean!!! Jak jen mohla na něho zapomenout!! Otočila se k němu, rozhodnuta nenechat se již tím ďáblem nijak rozptýlit. Nebylo už třeba nějaké pomoci, Dean se během toho jejich rozhovoru (pokud se to tak dalo nazvat) dokázal sám opřít o zeď …. a asi už je i pěknou chvíli poslouchal …..
(Mezitím vstoupili do místnosti další čtyři démonovi nohsledové, v čele s Frankem a Eddiem).
„A Titaniku bys velet nechtěl ……debile??!“ Dean se snažil o co nejvýsměšnější tón, chtěl ….. Co vlastně chtěl?? Ani sám nevěděl. Možná démona vyprovokovat, aby udělal nějakou chybu nebo získat čas!? Jasper zasyčel ….. Dean přivřel oči, očekával ránu pěstí do obličeje ….. nic.
„Jak jsi mohl přežít až do tohohle okamžiku?? Ty jsi snad nesmrtelný Winchestere!!“
„To samé bych mohl říct o tobě ….. jsem myslel, že už si dávno smažíš kaštany v pekle!“ zašklebil se Dean ….. a zase nic, jen otázka.
„A jak jsi se vůbec dostal ven z toho sklepa?“odpověď (a to jakoukoliv) Jasper ani neočekával, proto ho docela překvapila.
„To víš ….. zpackali to, co bys také očekával od ubohých lidských červů.“
Jasper byl kupodivu klidný, vůbec na ty Deanovy slovní výpady nereagoval. Odezva ale přišla od někoho, kdo se do téhle debaty (pro své vlastní dobro) neměl raději vůbec zapojovat.
„Kdo je u tebe červ??? Ty … ty …..,“ Frank se zmohl jen na kopanec do oběti na zemi (Deanův pohrdlivý úsměšek).
„Kvůli tobě se nesmím ukázat v žádném baru, obchodě ….. všichni ze mě mají srandu!!“
„Můžeš si za to sám,“ zavrčel Dean, dostal další kopanec do boku, jen syknul.
A když se Frank chystal k dalšímu podlému útoku, Jasper ho pohybem ruky zarazil ….. jeho ten jejich osobní spor až tak nezajímal ….. ale Frank mu svým výstupem sám „nahrál“. Démon usoudil, že by bylo škoda toho nevyužít …. tušil, že je na správné stopě k získání ještě jedné, pro něho dost důležité, informace …… položil další otázku.
„A jak jsi zjistil, kam máš jít hledat svého bratra?“ žádná odpověď ….. a Dean ačkoliv to vůbec neměl v úmyslu (ale Frank měl tu smůlu, že stál přímo proti němu) upřel svoje zelené oči několik vteřin přímo na něj ….. pak je sice hned odvrátil jiným směrem, ale i to stačilo. Jasper přelétnul ledabyle černýma očima osazenstvo …… trochu déle se zdržel u výrazně nejistého Franka, ve tváři se mu mihnul zvláštní vítězný úsměv.
Deanovi to neušlo ….. tohle často vídal v pekle ….. pomyslel si: „Vypadá to Franku, že tvoje dny jsou sečtené …..no, aspoň mám ušetřenou práci,“ a očekával, že Jasper nebude ztrácet čas nějakým vysvětlováním, obhajováním, „blekotáním“ a „oddělá“ Franka hned na místě, ale předtím se samozřejmě bude ještě vyžívat (jako každý démon) v mučení a škemrání (toho trouby) o život. Ostatní budou nuceni přihlížet (obecenstvo mají démoni rádi) a pak …… a pak by snad byla i šance na útěk. Ale démon (k Deanově nelibosti) úplně změnil taktiku, vůbec se nedržel zaběhlých pravidel …. Franka jen zdrtil pohledem „i na tebe časem dojde“, otočil se znovu k Deanovi a pokračoval.
„Možná bych ti měl Winchestere, než navždy odejdeš na věčnost, něco vysvětlit …..určitě ti spousta věcí vrtá hlavou,“ Jasper se zatvářil tajemně, „umřít v nevědomosti je tak strašné,“
poslední slova již zaváněla výsměchem.
Dean se tvářil, jakože nemá zájem, ale to Jasperovi nevadilo ….. očividně si to nechtěl nechat pro sebe a začal se „sebechválou“.
„Ještě, že ten váš Bobby je takový pivař. Tak jsem mu s pomocí tvé sestry …..stačila paruka a pár vřelých slov,“ zašklebil se na bledou Alex, „trochu vylepšil receptůru. A pak už to šlo podle mých příkazů. Ten starej osel si myslel, že mluví se Samem, vidí Alex ….. a tebe ty hlupáku, tak zblbnul, žes jel hned,“ rozchechtal se Jasper ….. bavilo ho, jak oba jeho vězni na něho v úžasu zírají …… a Jasper triumfoval dále.
„Ano, muselo to vypadat věrohodně …… Bobby na pokraji šílenství …..musel hodně naléhat, abys neváhal a okamžitě jel ….. nemohl jsem potřebovat, aby ses vrátil domů a tam přišel na tu velkou lež,“ Jasper s rukama za zády pochodoval ode zdi ke zdi a vlastně si tak vynucoval pozornost všech v místnosti.
„Samozřejmě jsem počítal i s tím, že si to budeš chtít u svého bratra ověřit ….. a pojistil jsem se …. chceš vědět jak?“ nedalo se říct, že by mu Dean přímo visel na rtech, ale teď už ho to začínalo zajímat, možná se opravdu dozví něco užitečného.
„Víš, jak si tvůj bratr spěchal koupit nový kalhoty??“ Dean automaticky pokývnul hlavou a Jasper pobaveně pokračoval.
„Ta prodavačka ….. ty ani netušíš, kde všude mám svoje lidi ….. hned mi dala „echo“ a velice ochotně se postarala o jeho staré oblečení i s mobilem v kapse a trochu ho uvedla na určitou dobu mimo provoz. Jednoduché zaklínadlo zvládla podle mých pokynů i přes telefon, šikovná holka ….. tvůj vzdělaný bratr nic nepoznal.“
Dean se zamračil, tak proto se Samovi nemohl dovolat, „sviňáku,“ procedil mezi zuby.
(Pozn. autora: Teď, když známe pravdu, nutno uznat, že Sam to odhadnul docela dobře).
Jasper ale stále nebyl spokojený se situací, chtěl Deana určitě mučit, ale nejprve psychicky.
„A když se vrátím trochu zpět …..,“ teď už měl Jasper v Deanovi napjatého posluchače.
„Jak jsme se tehdy dostali do domu!? Myslíš, že Sam??“ viděl v Deanových očích překvapení, (jak může vědět, že jemu tohle také přišlo na mysl??) ….. zachechtal se, „ne on to nebyl, ale Bobby ….. a i když pak všechno zdvojnásobil, znovu udělal chybu …… skulinka se našla.“
Jasper už myslel, že má Deana tam, kde ho chtěl mít, čekal záchvat zuřivosti, nadávky na adresu Bobbyho, ale právě naopak. Dean si z hloubi duše oddechnul. Jeho podezření na bratra se tím vyvrátilo a konečně se to vysvětlilo …. i když tomu, co říkal Jasper o Bobbym „ani za mák“ nevěřil ……tohle bylo pro něj mnohem přijatelnější vysvětlení. Jeho klid a lehký úsměv démona zaskočil ….. zamračil se, chtěl ho za každou cenu něčím vytočit a najednou mu v očích zajiskřilo ..... zkusil zaútočit na Deanovu největší slabinu.
„No, koneckonců, ani se ti nedivím, že jsi podezříval bratra….. jemu už nic nepomůže, on to má v krvi, může se v démona změnit, kdy se mu zachce. Jen kdyby trošičku chtěl,“ posměšně pozoroval Deana, jak se začíná třást zlostí, jak v něm všechno pění a nemá daleko k výbuchu, „ale dokud bude mít za zadkem tebe, nestane se to. Taková škoda,“ Jasper si povzdechnul, „je tak nadaný.“
A Dean i když byl takový klidný člověk, nesnášel, když si někdo bral do „huby“ slabost jeho bratra ….. a také to hned dokázal.
„Drž hubu …… ty …… ty ……. hnusná tlamo! To se nikdy nestane!!“ zařval rozžhavený do běla. To neměl dělat, v hlavě se mu rozeznělo snad milion kladívek a zběsile bušilo do stěn spánků …… měl pocit, že se mu hlava rozskočí …… zvrátil ji dozadu na chladnou zeď.
„Ale no tak …… Deane ……. přijmi už konečně ten fakt o tvém bratrovi,“ Jasper se kochal pohledem na Deanovu rozzuřenou tvář, kterou mu najednou zastínil Alexin neméně rozlícený obličej ….. jednalo se přece o jejího Sama ….. také nesnášela, když někdo (a zvláště Jasper) připomínal, co je v Samovi skryto.
„Čemu nerozumíš na – drž hubu??!!“ zavřískla mu do obličeje. Eddie ji okamžitě strhnul zpět.
„Dobře, že jsi se sama připomněla,“ zašklebil se démon na Alex, „tak abychom přešli k
dnešnímu hlavnímu programu ….. měli bychom dát vědět tomu starému lovci a tvému
milovanému Samovi, kdo tě drží …..“
„Nebudou věřit,“ přerušila ho rázně Alex.
„Ale budou……uvidíme, zda budeš i pak taková hrdinská,“ Jasper ji vzal za ruku a s úšklebkem si pohrával s jejími prsty. Alex ztuhla ….. pochopila, tohle znala z televize, věděla jak to únosci dělají, aby přesvědčili rodinu a donutili tak k zaplacení. Ale tihle peníze nechtějí, tak o co jim jde??? Jasper jakoby jí četl myšlenky.
„Neboj se, nemíním finančně zruinovat tvého otce, ale…..,“ odmlčel se, „…. ale takový pohled na rozporcované tělo své dcery také udělá své,“ zachechtal se.
„Neposlouchej ho Alex, chce tě jen zdeptat …… nesmíš to vzdát, teď ne!!“ důrazně, ale jemně na ni tiše promluvil Dean.
„Tebe se nikdo neptal, blbečku,“ vztekle zasyčel démon ….. neměl rád, když mu někdo kazil jeho „rozjetý“ monolog.
„Polib mi,“ Dean ukázal vztyčený prostředníček …… rána pěstí do obličeje a tentokrát si to Jasper vychutnal osobně a asi ho to uspokojilo, neboť k Alex se vrátil s úsměškem ve tváři.
„Nejprve prstík, pak ouško,“ lehce ji zatáhnul za ušní lalůček, „a pak kousek po kousku a tvůj tatíček si tě může doma pomalu skládat dohromady. Může se předvést, jaký je doktor!!“
Alex se dosud držela, rozhodla se, že neukáže slabost, ale dál už to nedokázala …….roztřásla se hrůzou a vyhrkly jí slzy.
„Ano!! To je ono!!“ zavřeštěl radostně démon a prstem jí rozpatlal slzy po celé tváři, „schovej si nějaké holka, budeš je potřebovat ….. už se na to těším, jak tě budu odsekávat kousek po kousku,“ Alexin strach se již nedal ani popsat.
Pak pokynul opodál stojícímu Frankovi a jednomu z mladíků …… a ti společně vzali Alex za ramena a vlekli ji pryč. Vzpírala se, křičela ….. Frank ji uhodil do tváře, z koutku úst jí začal vytékat na bradu malý pramínek krve. Ten zvrhlý bastard Jasper se k ní naklonil a jazykem tu krev olíznul.
„Ty prase ……,“ Alex mu plivla do obličeje ……. obdržela další ránu …… ale strach v očích už vystřídal výsměch a opovržení …… rezignovaně se nechala vést ke dveřím.
„Nechte ji být!!!“ Deanův hluboký hlas ty dva úplně „přikoval“ k zemi a jeho následné, „když už potřebujete nějakou oběť, vemte si mě!!“ vyvolalo u Alex mírný výkřik zděšení.
Jen Jasper jakoby právě na tohle čekal, vítězoslavně se usmál.
„Tak jo, beru tě za slovo …… pusťe ji …… a vemte tady toho zachránce světa.“
Dean setřásl ze sebe ty pohotově přisáté ruce (přece jen se ho dost nešetrně dotýkaly na bolavém rameni) ….. šel raději dobrovolně … a hlavně nechtěl, aby si to Jasper rozmyslel. Když už je „den blbec“, tak ať to neodskáče Alex, která do těch „sraček“ spadla díky bratrům úplně nevinně.
Alexinu vzdalujícímu se křiku: „Né, né ….. Deane nedělej to, prosím …… pusťte ho vy zbabělci!!“ a bušení pěstí na dveře se ti parchanti jen smáli.
--------

To je VŠECHNO?! To jako vážně? To mi nedělej takový věci! Teď sis podepsala ortel - koukej mi Deana zachránit - a to hodně rychle!
A teď vážně - super práce a bezva čtení na ráno do práce Fajn čtivo člověku hned zvedne náladu... Díky moc, Jani

Páni, další kousek! Ale zase tak zákeřně ukončenej?! Teď to vypadá, že přijde pěknej torturing!Dean, to bude krutý čekat na pokráčko... Jinak Deanovy hlášky jsou skvělý, úplně ho slyšim...

citácia :

„A Titaniku bys velet nechtěl ……debile??!“

Děkuji velice za ohlasy. A tak vám hned přihazuji ten zbytek, ale přichystejte si kapesníky. Nebo možná spíš nějaké zbraně na ty parchanty.

Věznitelé vyšli se svou obětí do tmavé chodby…. bylo tam několik dalších dveří (které vedly ke svobodě Dean nedokázal odhadnout) ….. do jedněch zabočili. Místnost byla ještě špinavější, smradlavější a hnusnější než ta předchozí ….. uprostřed jí vévodily obrovské rezavé pákové nůžky na železném stole ….. kolem spousta harampádí a jinak nic. Zatím byl Dean v klidu ….uštípnutí prstu bude určitě nepříjemné a bol …. myšlenku nedokončil….. vytřeštil zelené oči. Nebude to kleštěmi, ale chtějí právě použít to „monstrum“ na stole, které by useklo nejen prst, ale celou ruku, možná i člověka vejpůl. Přemýšlel proč a pak mu to došlo …… vzbudit hrůzu, děs a určitě také mnohonásobně větší bolest. Snažil se ke stolu natočit levou stranou (nechtěl přijít o prst ještě na pravé ruce). Srazili ho na rozviklanou židli ….. Jasper se rozkročil s rukama v bok proti němu a mlčky si vychutnával svoje vítězství.
„Proč to děláš?? Proč mě nezabiješ?? O to ti přece celou dobu jde ….. magore!! Nemám tam strčit rovnou hlavu?? Jako pod gilotinu?? Dean se křečovitě rozesmál, cítil, že už nad sebou
nějak ztrácí kontrolu …. nervy má na pochodu ….. hlava mu třeštila, rameno v jednom ohni.
„Neboj, všechno bude …… jen pěkně popořádku! Budu pokračovat v tom, co Warrick nedokončil!!! A já ….. to mi věř ….. já to dokončím!!“ zasyčel Jasper.
Deanovi zatrnulo, ihned se mu vybavila hrůza, kterou zažil v pekle a pak jak ho Warrick překvapil na té silnici (o tom ale Jasper zas tak moc vědět nemohl) …… kupodivu ho ty nepříjemné vzpomínky neroztřásly ještě více, ale přivedly znovu ke klidu. Už mu to došlo!! Jak ho nejdříve chtěl Jasper zabít, bude ho nyní chtít nejprve mučením zlomit ….. když zklamal Warrick, myslí si, že jemu se to podaří?? Možná dostal příkaz od svých nadřízených, možná je to z jeho vlastní vůle, aby za to dostal tam dole „metál“. Deanovi tohle ve vteřině prolétlo hlavou ..... a pak ještě jedna zásadní věc, „nesmím ustoupit, nesmím se vzdát za žádnou cenu,“ …… přejel Jaspera pohrdavým pohledem.
„Můžeš to zkusit, ty zasranej šmejde,“ další rána pěstí do zubů od Franka ….. vyplivnul krev,
„jsem zapomněl, ty máš na špinavou práci lidi …. kreténe!!“
Frank zkroutil Deanovi pravou ruku za záda, pevně mu ji držel, aby ho náhodou nenapadlo vzdorovat. Ale Dean nic takového v úmyslu neměl …… sám (a zraněný) proti čtyřem a k tomu jeden démon ….. byl naprosto bez šance …. spíš by si ještě pohoršil. Došla by jim trpělivost a tou pákou by ho postupně rozsekali na kousky (což ho asi stejně nakonec čekalo) ….. a pak by se jejich pozornost znovu obrátila k Alex. A to nemohl dopustit!!
Eddie zatím neurvale strhnul Deanovi levou ruku na stůl (až zasyčel bolestí) a snažil se mu urovnat ten pokřivený malíček …… zbývající prsty visely volně přes okraj stolu. Stále se tam však „pletl“ ten druhý ztuhlý prst ….. myslel si, že Dean to dělá schválně …..tak to vzdal, ale loktem ránu do obličeje si neodpustil.
--------
Vše bylo připravené …… čekali jen na pokyn svého šéfa, který to mlčky pozoroval a jakoby nad něčím přemýšlel ….. pak se naklonil k Deanovi.
„Mimochodem,“ ušklíbnul se „to bylo chytré Winchestere, nastavit tu svoji ruku,“ v Deanovi se zatajil dech ….. snad ho nechce připravit o víc, než jen o prst?? A daleko od pravdy nebyl.
„A ty tvoje nepoužitelné prsty!!! Nepřekáží ti? K čemu je vůbec máš?“ Jasper čekal dychtivě na odpověď (bylo vidět, že s Deanovým zdravotním stavem je obeznámen) a když žádná nepřicházela, odpověděl si víceméně sám.
„A víš co?? Já tě jich zbavím jednou provždy,“ následovala krátká pomlka na závěrečný triumf (alespoň tak si to Jasper myslel), „vemte mu oba!!!“ zavřísknul.
Své posluhovače dvakrát pobízet nemusel, oni s velkým potěšením a škodolibým smíchem, udělali nové přípravy. Jejich oběť jim to usnadnila, nebránila se (z důvodů již známých).
Dean zavřel oči, zamumlal si pro sebe: „Děj se vůle Boží,“ a odvrátil hlavu. Vzduchem zasvištěla páka a na tvář mu dopadly teplé kapičky jeho vlastní krve.
-------

Jančo, protože tuto povídku už čtu hodně dlouho a jsem zvědavá, jak to ukončíš (a nevím, jestli zvědavá v pozitivním slova smyslu), tak jsem si přečetla další části.

Obsahově to nebudu rozebírat, to jsem ti jednou napsala a bohužel k mé nelibosti opět nic moc. I když je tam torturing Deana, který já moc ráda, tak mi to přijde nudné a nijaké. Nebývalo to tak vždycky. Koukni se, jak jsi psala dřív.

Co mi ale vrtá hlavou, to jsou ty tvé tečky téměř za každou větou. Vůbec nechápu, proč jich tolik používáš? Ruší to.

Nechci být zlá. Jen jsem kritická.

Mně se příběh líbí Ale tak každej má svůj názor a respektuju to
Poslední dobou se plácám v anglicky napsanech povídkách a musím říct: "laik žasne, odborník se diví!" A člověk někdy musí hodně improvizovat, aby to mělo hlavu a patu A občas přivítám nějakou pěkně napsanou povídku, nad kterou nemusím přemýšlet, co tím vlastně chtěl básník říct

Teda mé srdce zaplesalo, když jsem viděla pokračování takhle brzo. Mně se příběh taky líbí, zatím se vždycky těším na další část. Už je to vlastně takový malý seriál, protože běží přes tři roky, ale přesto jsem si ho oblíbila. Fakt je, že ty tečky, jak psala Nemix, se poslední dobou v textu trochu přemnožily. Mrkla jsem na začátky a tam se "trojtečky" objevovaly taky hojně, ale vždycky vyjadřovaly jakési pauzy v řeči (třeba takový lapání po dechu při nějakým torturingu... ) nebo pauzy v myšlenkách, atp. a možná, že se přirozeně staly vizitkou týhle povídky. Ale teď jsou i tam, kde vlastně vůbec být nemají, nahrazují třeba čárku ve větě a kazí tak dojem povídky. Tady je pár příkladů, kde je to znát...

citácia :

Ale Dean nic takového v úmyslu neměl …… sám (a zraněný) proti čtyřem a k tomu jeden démon ….. byl naprosto bez šance …. spíš by si ještě pohoršil.

citácia :

Deanovi tohle ve vteřině prolétlo hlavou ..... a pak ještě jedna zásadní věc, „nesmím ustoupit, nesmím se vzdát za žádnou cenu,“ …… přejel Jaspera pohrdavým pohledem.

citácia :

Stále se tam však „pletl“ ten druhý ztuhlý prst ….. myslel si, že Dean to dělá schválně …..tak to vzdal, ale loktem ránu do obličeje si neodpustil.

Ale to je asi jediný, co bych vytkla, protože jinak ji mám ráda a baví mě to, takže se jen můžu modlit, že povídka nepřestane bavit Janču... Díky ti za ni!

I já děkuji za povzbuzení. To víte holky, nikdo není dokonalý, jsem jen amatér, ale budu se snažit.

Tentokrát jen malý kousek, nějak mi nezbývá čas. Snad se bude alespoň trochu líbit.


Dakota – Bobbyho dům (přibližně ve stejný čas)
A zatím Sam zjistil, že Alex má hluchý telefon (stejně jako Dean). Ani v nemocnici o ní nikdo nevěděl, to se prý ještě nestalo, aby se opozdila do služby. Sam už měl na displeji Tomovo číslo, když Bobby začal rozvíjet teorii, kterou vůbec nechtěl slyšet.
„Čekali jsme, že Jasper udeří tady,“ Bobby rozhodil oběma rukama, „pěkně nás tedy převezl, teď má Deana ….. krásně jsme mu ho naservírovali,“ Bobby úplně zbělel zlostí, Sam po něm sekl očima, „teda já, promiň, ale to už je jedno, kdo to zavinil ….. a víš, co je horší?“ starší lovec zezelenal hrůzou, „má asi i Alex!!“
Sam nesouhlasně zakroutil hlavou: „Vůbec není jasné, jestli ji Jasper má taky…. to, že nebere telefon, nic neznamená,“ takhle sebe a Bobbyho uklidňoval, ale dušička v něm byla malinká. Uvnitř sebe mu totiž něco napovídalo, že tomu tak je, ale do posledního okamžiku si to nechtěl připustit, teprve až to Bobby vyslovil nahlas, tak i on s touhle variantou začal počítat.
„O Deana se nebojím, spíše o Alex …..“
„Jak …. o Deana se nebojím!“ skočil mu do řeči Bobby, „právě o jeho život tady snad běží,“ udiveně zavrtěl hlavou.
„Ne Bobby!“ vykřikl Sam, „to její život je v ohrožení! Využije ji proti Deanovi a nebude váhat
ji mučit, aby ho zlomil, ale to on …. to on nikdy neudělá,“ Sam polknul naprázdno, „mám strach, že než aby povolil, nechá Alex zemřít,“ dodal tiše.
„Same, neblázni,“ zatřásl s ním Bobby, „copak ho neznáš?? Nedokáže se dívat na cizí utrpení a raději obětuje sebe.“
„Já vím ….. sakra!!!“ zostra Sam, „a toho se právě bojím. Moc dobře ví, co je v sázce. Nevím Bobby, opravdu nevím,“chytil se Sam za hlavu, „jak se Dean zachová.“
„I kdyby se nakrásně nabídnul, ten šmejd ho zase tak rychle nezabije, vychutná si jeho utrpení do posledního okamžiku. Bude to psychický nátlak spojený s fyzickou bolestí a ……“
„Počkej, počkej, jak to víš tak jistě?“
„No právě ….. nějakým šestým smyslem tuším, že na to Jasper tentokrát půjde úplně jinak.
Bude chtít být nejlepší a co se nepodařilo druhým,“ Sam hledal nejvhodnější slova, „prostě dokázat, že Winchestery lze zlomit a bolest nelze ignorovat do nekonečna.“
Bobby hleděl s otevřenou pusou.
„Je to určitě tou mojí démonskou krví, nakonec přece jen bude k užitku,“ zakřenil se Sam.
Bobby zalapal po dechu: „Tak tohle jsem jako neslyšel a buď rád, že tady není Dean.“
„Já vím, zase by vyhrožoval, že mě zabije …. ostatně jako pokaždé,“ vzdychnul Sam.
„Vole,“ ulevil si Bobby, „vy opravdu nezapřete, že jste bratři. A nech už těch keců, raději přemejšlej, jak zjistíme, kam je odvlekli??“
„Nevím,“ pokrčil Sam rameny.
„Takže?? Co budeme dělat??“
„Čekat, nic jiného mě nenapadá, ledaže bych ……“
„????“
„Pokusím se nabourat do Jasperovy hlavy a …..,“ a Sam již na nic nečekal (na Bobbyho svolení už vůbec ne) soustředěně přimhouřil oči, dlaněmi se zapřel o stůl.
Bobby rezignovaně rozhodil rukama a sednul si na židli proti němu a čekal.
Asi po pěti minutách se značně nervózní lovec dočkal. Sam se zhluboka nadechnul, Bobby si zase zhluboka oddechnul ….. Sam nejevil žádné známky démonních stop, pouze čokoládově hnědé oči strnule upíral před sebe.
„Same??“ Bobby se naklonil před něj, „Same …… slyšíš?!“ lehce ho plesknul po tváři.
„Co?? Co??“
„Byl jsi úplně mimo, jako v hypnóze, chvílemi šel z tebe strach.“
„Ne, neboj,“ Sam se pokusil o chabý úsměv, „mám to pod kontrolou.“
„Vážně??“ Bobby nechal Samovi chvíli prostor na vzpamatování a pak na něho vybafnul, „tak co jsi zjistil?“
Sam našpulil rty: „Kulový …… nefungovalo to ….. zas tak dobrej nejsem.“
„A co jsi čekal??“ zabručel Bobby, mávnul rukou a namířil si to k ledničce, „na, dej si pivo.“
Sam natáhnul automaticky ruku ….. rychle ucuknul: „A není to …..“
„Copak jsem blbej,“ dotčeně Bobby, „ostatně vidíš, že je to láhev,“ a v jedné ruce pivo a ve druhé si pohrával s mobilem a po chvíli váhání vytočil Tomovo číslo.
-------
Tom se po své dceři nesháněl (a proč taky?) měl od ní na mobilu vzkaz: „Vyrazily jsme s Tess na malý výlet. Nevolej mi, nehledej nás, musí to zůstat v tajnosti, snad se ty ledy mezi námi prolomí,“ a tak se podle toho také zařídil. Ze samého rozrušení si ve své pracovně otevřel láhev whisky, rozvalil se na pohovce a … služba – neslužba, pomalu upíjel. Byl z té zprávy, že se obě sestry daly po letech dohromady, tak nadšený ….. a že by bouda? To ani náhodou!
(Pozn. autora: No uznejte, kdo by nebyl rád, že se zase stmeluje rozpadající se rodina).
Až když mu zazvonil telefon (byl to Bobby)….. teprve pak na něho šly „mdloby“. Znovu se podíval na tu zprávu od své dcery a chybělo tam jedno, co si v první chvíli neuvědomil, co Alex nikdy nezapomněla, „mám tě ráda.“ Mobil mu vypadnul z ruky a ani těm slzám zlosti, lítosti a bezmoci, které se mu draly do očí, se nebránil.

No neke! další kousek... paráda! Díky moc

Je to jen malý kousek, ale snad potěší věrné čtenáře.

Ve spárech démona
Čtvero rukou strčilo dovnitř Deana …. klopýtnul, Alex ho stěží zachytila, pomohla mu dojít ke zdi, pomocí které ho pomalu usadila na zem. A teprve potom začala zkoumat „škody“, co na něm napáchali. Kromě toho, že měl zakrvácené oblečení a byl bledý „jako stěna“, jeho levá ruka byla omotaná jakýmsi kusem špinavého hadru neurčité barvy, se spoustou mastných skvrn od oleje a z jehož spodní strany již prosakovala krev. Alex v prvním momentu chtěla Deana toho hnusu zbavit a už začínala ten hadr odmotávat, ale ….. najednou se jí roztřásly ruce, jakoby dostala strach ….. strach z toho, co skrývá ten „obvaz“?? Nebo si vzpomněla na tátova slova, když jako nezkušená sestřička nastoupila na oddělení?? Hned první případ byl zraněný lesní dělník motorovou pilou a její prvotní reakcí bylo – okamžitě z té rány sundat tu špinavou košili. Táta ji zarazil a jak že ji to učil??
„Tohle nikdy nedělej!! Nevíš jaké povahy zranění je a tím, že odstraníš ten provizorní obvaz, třebas je ti odporný, můžeš tomu zraněnému ještě pohoršit. Mohla by ses dočkat nemilého překvapení a mít pěkně napilno. Riskuješ velkou ztrátu krve, šok i vykrvácení. Takhle stažené je postižené místo relativně v klidu, až do doby, než si budeš jistá odbornou pomocí. Že může hrozit infekce? To zcela jistě. S otravou krve se však dá nějakou dobu přežít, ale vykrvácet a zemřít může člověk během chvilky.“
Tehdy v nemocnici to bylo v pohodě, ale co si má počít teď?? Znovu se roztřásla. Byl to tedy víc strach osobní nebo profesionální? Ať tak, či tak, vůbec na to nechtěla myslet, zklidnila se a udělala alespoň to nejnutnější.
Roztrhla Deanovi rukáv košile až po rameno ….. i za tu chvíli mu začínala ruka nebezpečně natékat. A pak mu ji co nejšetrněji svlékla a udělala z ní jednoduchý závěs. Alespoň takhle mu tu jeho zraněnou ruku s vykloubeným ramenem zafixovala. V momentě, kdy mu uvazovala cípy košile kolem krku, vzpomněla si, že měl určitě na ruce hodinky …… nahlédnula pod ten hadr. Jak jinak!! Měl je!! Proč by se také někdo obtěžoval!! Tvář se jí v tu chvíli zkřivila zlostí. Opatrně mu je sundala ….. nebylo by dobré, kdyby mu zůstaly na zápěstí …. v kombinaci s tím rychle postupujícím otokem by působily jako škrtidlo a mohlo by dojít k odumření tkáně.
Snubní prsten nenosil (to Alex dobře věděla), měl ho jen v den svatby a to ještě ….. Alex i přes vážnost situace vykouzlila vzpomínka na ten okamžik úsměv na tváři. Jaké problémy měla Jo, chudák se zpotila, když se prsten snažila Deanovi navléknout na ohnutý ztuhlý prst. Nakonec mu ho za všeobecného smíchu položila jen symbolicky na dlaň, aby pak skončil v té původní originální krabičce.
Víc zatím nemohla dělat. Vyčerpaně klesla vedla Deana, který doposud nepromluvil ani slovo, nenadával, ani zasténání mu nepřešlo přes pevně semknuté rty, prostě nic a to se jí nelíbilo …… že by šok??
„Deane??“ zašeptala opatrně.
„Jsi v pořádku??“ až teď se k ní otočil …. hloupá otázka i slepý by viděl, že není, „promiň.“
„Ne, to je dobrý, jen jsem přemýšlel, jak se to mohlo stát, jak jsme se dostali do takovýho průseru, jestli všechno, co ten sviňák říkal, je pravda …..,“ Dean zvrátil hlavu dozadu, v levé ruce mu bolestivě škublo, „….. je to jako zlej sen,“ zakroutil hlavou, ale je to tak …. jinak bychom tady nebyli,“ odmlčel se a i Alex pěknou chvíli nebylo do řeči.
„Nesvázali nás.“
„A??“
„Můžeme přece utéct,“ Alex dost dobře nechápala Deanův nezájem …. jasně, byl zraněný, ale to by mu určitě nezabránilo v útěku ….. hned ji vyvedl z omylu.
„A ty si myslíš, že by nás Jasper nechal jen tak, kdyby si nebyl stoprocentně jistý, že odsud nezdrhneme? Vidíš nějaká okna?? Já tedy ne. A ty dveře jsou dobře zabezpečené, všimnul jsem si, když mě odváděli ….. na ně by platil tak dynamit.“
Alex sklopila hlavu ….. zase bylo několik minut ticho.
„Deane …. proč??“
„Co proč?“ nechápal.
„Proč jsi to udělal?? Proč jsi se obětoval?“
„To už je asi zvyk. Sam by ti mohl vyprávět,“ smutně se usmál Dean, pokrčil rameny …. syknul bolestí, zapomněl na to vykloubené, „o mě si starosti nedělej, jsem na to zvyklý, ale ty z toho můžeš mít trauma do konce života.“
„Jen jestli se toho konce dožiju,“ ušklíbla se Alex.
„Dožiješ, neboj. Sam s Bobbym nás už určitě hledají a se všemi hajzly tady pořádně zatočí.“
Alex pokývala hlavou, jakoby mu dávala za pravdu, ale souhlas to nebyl: „Fakt si myslíš, že nás najdou?? Máme nějakou naději se odsud dostat živí?? Nechci umřít ….. mám strach,“ šeptala už plačtivým hlasem.
„Pesimisto,“ zabručel Dean, podíval se na ni, jak tam sklesle sedí se svěšenou hlavou i ta slza jí ukápla do prachu na zemi ….. už neměl sílu dále živit planou naději na záchranu.
„Ale jo, máš sakra pravdu. Pochybuji, že démoni zanechali nějakou viditelnou stopu, Sam s Bobbym se nebudou mít čeho chytit. Jestli nám nepomůže zázrak, tak jsme v prdeli.“
Zmlknul, cítil ve zraněné ruce nějakou divnou bolest, která se mu táhla až k rameni, skousnul pevně rty a snažil se ji ignorovat. Alex, jejíž psychika už byla pěkně narušená, opřela hlavu lehce o jeho rameno, zavřela oči a … „Ach bože, Same, kde jsi, najdi nás ….. prosím ….“
--------

Janča prosim ta... na kolenach ta prosim pridaj pokracovanie co najskor ... clovek hlta kazde slovko od zaciatku a potom zisti , ze uz je na konci ....navyse ked to uz ani Dean nevidi optimisticky tak uz potom ani ja... dufam vsak,ze ich Sam vcas zachrani

Tak "věrný čtenář" to právě dočetl a souhlasím s FooFighterkou! prosím prosím, další dávku To jsou nervy! ... Ach bože, Same, kde jsi, najdi JE ….. prosím ….

Potěšil a ještě, ještě víc by věrného čtenáře potěšila nějaká další nálož. Takovej kousíček mi podráždil čtecí buňky a co teď dál...?

Tak holky stvořila jsem další kousek, přeji hezké počtení. A samozřejmě velký dík za komentáře a podporu.


--------
„Vstávej ….. děvko!!“
Alex sebou trhla, nádherná vidina v Samově náručí se rozplynula …… do obličeje se jí šklebil Eddie. Bezmocnému Deanovi právě uštědřil Frank kopanec do boku. Na rozvrzané stoličce sedící Jasper to všechno pozoroval. Otevřené dveře ještě vyplňoval další neznámý mladík se založenýma rukama. Dean měl pravdu, jejich šance se odsud dostat byly téměř nulové. Bůhví, co je to za místo, jak je zabezpečené, kolik lidí a démonů se tady skrývá!? Ale přesto se v Alex všechno bouřilo. Tohle skrze jednu slabou ženu a jednoho zraněného? Co si zase vymysleli za zrůdnosti?? Budou se znovu kochat bolestí druhého!! Nejraději by jim všem plivla do obličeje ….. ubožáci!
Jasper seskočil se stoličky a rozkročil se před svými vězni: „Tak abychom se pohnuli dál.“
Alex se ještě více přitiskla ke zdi a Deanovi zároveň. Ano, Jasper bude pokračovat v mučení a asi to nemine ani ji. Umínila si, že bolest i jakékoliv ponižování bude snášet statečně.
„Nebojím se tě!!“ přešlo jí přes semknuté rty.
„To si jen myslíš,“ hlas mu nepříjemně zaskřípal, „nakonec přistoupíš na moje podmínky a budeš hrát moji hru,“ to stačilo, aby se Alex vyděsila ještě více …. Jasper spokojeně zamručel.
„Ale nejprve se musím postarat o to, aby tvého přítele Sama nenapadlo vyrazit na trestnou výpravu a už vůbec nepotřebuji, aby se tady objevil a dělal problémy,“ Jasper zněl sebejistě, ale Dean (který doteď mlčky snášel Frankovy a Eddieho kopance) v jeho hlase postřehnul i něco jiného.
„Bojíš se, že ti natrhne prdel …. šmejde,“ rozesmál se ….. a to neměl dělat, ale nemohl si pomoci, bylo to silnější. Nejenže mu už tak bolavá hlava chtěla puknout, ale dostal další rány a jednu do té zraněné ruky ….. bolest mu úplně zastřela mysl ….. zaúpěl.
„Vy ….. vy …..vy bastardi,“ Alex začala rukama šermovat, snažila se odehnat Franka s Eddiem, měla tendenci Deana chránit vlastním tělem. Vyneslo jí to smích těch dvou pitomců, ale svého dosáhla …. oba poodstoupili a vzápětí se shlukli kolem svého šéfa.
Alex toho využila, klekla na kolena a pozorně si Deana prohlédla ….. zhrozila se, vypadal příšerně. Bledý, oči mu žhnuly, těžce oddechoval. Alex došlo, že je to začínající otrava krve a do takového stavu se nedostal během chvilky. Usnula!! A jak dlouho?? Půl hodiny, hodinu, dvě?? Jak jen mohla?? A jak to mohl dopustit Dean?! To je celý on. Druhý by skuhral, naříkal, vyžadoval pomoc, ošetření, lítost ….. ale on?? Klidně ji nechá spát a tiše trpí. Chtěla mu vyhubovat, ale jeho horečnaté oči byly upřeny někam za její rameno ….. otočila se. Nevěřila vlastním očím.
„Co to ……?? Jak …… jak je to ….. možné??“ koktala, dívala se střídavě z jednoho Deana na druhého. Kdyby nevěděla, že ten pravý leží v zuboženém stavu přímo před ní, asi by váhala.
Byl to Dean a zároveň nebyl. Na první pohled naprosto identické dvojče. Jen ty jasně zářící smaragdové oči originálu byly nezaměnitelné. U té „ničemné“ kopie, nebyly tak výrazné, spíše bledé, chvílemi i probleskávala čerň. A po zdravotní stránce byla ta tělesná schránka stoprocentně bez škrábance.
„Čumíš, co …. krávo??“ i ten hlas zněl jako „nakřáplý hrnec.“ Podle toho Alex poznala (i podle košile), že tou záhadnou proměnou prošel Eddie.
A nebyla jediná, kdo si toho „skřehotání“ všimnul, Jasper ho také hned okřiknul: „Dávej si pozor na jazyk, na to co mluvíš, jak se chováš …… nebo tam nepřežiješ ani hodinu!!“
„Tohle se ti nikdy nepovede,“ bolestně syknul Dean, „Sam není žádný pitomec, pozná to.“
„Já vím,“ Jasper se přiblížil na centimetry k Deanovu obličeji, „není účelem, aby tě tady tenhle,“ hlavou pohodil k Eddiemu, „zastoupil natrvalo, jen musí na chvíli odvést pozornost, než dokončím svůj úkol,“ i když to bylo určeno pouze pro Deanovy uši, Alex to slyšela také, ale stále nechápala pointu této proměny.
„Ale máš pravdu,“ pokračoval Jasper už nahlas, „tvůj bratr není pitomec, tak musíme doladit detaily,“ a pokynul Eddiemu, ten stáhnul Deanovi stříbrný prsten, náramek a natáhnul ruku po amuletu. Jakoby Dean dostal impuls elektrickým proudem, probral se ze své apatie vůči okolí.
„Nedotýkej se ho!“ znělo to vražedně.
Eddie ucuknul, ale přívěšek si prohlížel dál: „Co pro tebe taková cetka může znamenat??“
„Víc, než si myslíš. Je to dárek, nikdy ho nesundávám, jen když musím. Jestli se ho dotkneš, zabiju tě. Můžu tě ujistit, že každý, kdo na něj neprávem sáhl, je už pod drnem.“
Tohle přimělo Eddieho zarazit se (asi přemýšlet), ale pak …..
„Pche,“ prsknul posměšně, „tak dárek?? To se teda ta tvoje malá blonďatá coura nepředala, však já už jí ukážu!!“
Alex až teď pochopila, proč volba padla na Eddieho (věděla z vyprávění, co se odehrálo tehdy v baru). Frank má důvod mstít se Deanovi a Eddieho tehdy pěkně uzemnila Jo ….. a právě z toho Alex neměla dobrý pocit. Dean si toho, že to bude právě Eddie, kdo se dostane do blízkosti Jo, byl vědom také …… udělal chabý pokus po něm vystartovat. Většinou se říká „za pokus to stálo,“ ale v jeho případě se o to neměl ani pokoušet ….. samovolně padnul zpět, hlavou se udeřil o zeď. Měl pocit, že mu odumírá celá levá půlka těla, krev ve spáncích divoce pulzovala. Jeho druhé já, už i s amuletem v ruce, se mu míhalo před očima ….. všechno viděl dvakrát. A i kdyby mu vzali cokoliv dalšího, třeba ho i svlékli ….. nebyl schopen jakékoliv obrany ….. už ne.
--------

To je ale blbej konec další části! Ne, Jani, neber si to osobně, já jen čekala kavalérii a ono je to ještě horší! Božíčku, to jsou nervy! tak šup šup, ať to frčí a konečně dorazí ta kavalérie Každopádně díky moc

Tak tohle pokráčko bylo skvělý! Plný adrenalinu, už se těším až tam nakráčí Sammy

Jak tohle skončí?! Dean je na už pokraji a Sam nikde! Díky za další část!

citácia :

A i kdyby mu vzali cokoliv dalšího, třeba ho i svlékli …..

To by mohli...

Všem moc děkuji za komentáře. A s tím svlékáním? Mohli by začít od trička, přes boty a ponožky, ale nevím jak by se tvářili až by došlo na rifle. Všichni dobře víme, že Dean chodí "naostro". Raději nechám Deana oblečeného, on už je tak chudák zraněný dost, tohle by ho dorazilo úplně.

Asi takhle ? Být tam já, tak by tohle byl můj výraz... Ale no tak dobře, tak ho nesvlíkej, Dean toho má fakt dost. My už si to kdyžtak domyslíme... Těším se na pokráčko!