Proč právě já?

Holky díky za poklonu. Říkala jsem, že tahle část bude taková legrace. A co se týče té svíčkové, mohla jsem to jídlo spíš nazvat maso v zeleninové omáčce nebo tak nějak. Ale když se nad tím zamyslím, Dean je sečtělý, vzdělaný i když ze sebe na veřejnosti dělá hlupáka. Možná mu jednou přišla do ruky evropská kuchařka a on chtěl něco zkusit a volba padla právě na svíčkovou, Samovi strašně chutnala (komu taky nééé). Takže asi tak nějak by se dalo Deanovo kuchařské umění vysvětlit.
Pracuji na dokončení tohoto úseku mé povídky a pak už konec srandy a půjde do tuhého.

Já vím, že jsem louda a že mi všechno strašně dlouho trvá.... ale s tím už asi nikdo nic neudělá
každopádně hrdě přiznávám, že jsem povídku poctivě celou dočetla ... a Jani, fakt klobouk dolů Jsi vážně šikulka a jen tak dál

Syd: Hlavně, že jsi se vůbec tím mým románem prokousala. Díky, že čteš.
A teď lidi, jásejte, konečně jsem dokončila to, co jsem slíbila. Minule byla trochu legrace, teď bude trocha erotiky. Nemám ve zvyku popisovat milostné scény až tak detailně, tak si musí každý domyslet svoje. Ale i tak doufám, že se bude tahle část líbit, přeji všem příjemný zážitek.


Impala po necelém kilometru odbočila na hrbolatou lesní cestu …… zajížděla stále hlouběji a hlouběji do lesa. Hustými stromy slunce téměř neprosvítalo a i když bylo odpoledne, zde vládlo šero. Dean nic neříkal, jen se záhadně usmíval. Jo byla hrozně napjatá, ale ne strachem …… kdyby byl za volantem jiný chlap, začala by se bát ….. ale s Deanem, ani z něho, strach neměla. Byla to taková zvědavá nervozita …… co před ní tají???
Dean nechal Impalu stát pod jedním rozložitým stromem, pomohl Jo jako pravý kavalír z auta, z kufru vzal deku a pak oba ruku v ruce pomalu došli na …… to co Jo uviděla, stálo za to „kodrcání“.
Před nimi se náhle otevřela malá mýtina se svěží zelení, jezírko s nádherně průzračnou vodou, obklopené mohutnými stromy a na druhé straně ze skal padal jiskřivý vodopád ….. na celou přírodní scenérii právě dopadaly sluneční paprsky a jen cvrlikání lesního ptactva občas přerušilo hluboké ticho.
„Bože, to je nádhera!!“ neubránila se Jo lehkého výkřiku.
Dean jak se po celou dobu tvářil sebevědomě, najednou v něm dušička byla malinká ….. napjatě čekal na její reakci, ale údiv Jo byl naprosto spontánní ….. hlasitě si oddechnul.
„Líbí??“ raději se ještě (jen tak pro jistotu) zeptal.
„Blázínku, že váháš!!! To je …… to je …….,“ nebylo třeba dalších slov …… zasypala ho polibky.
Dean se nechal tímto projevem díků chvíli unášet, pak shodil tričko a povídal, „když nás sem poprvé Bobby zavedl, bylo mi deset a Sammymu šest,“ následovaly boty, „vidím to jako dnes, oba jsme čuměli s otevřenou hubou, stejně jako ty …… jééé, pardon, tak jsem to nemyslel,“ zašklebil se omluvně.
Jo se mezitím se usadila na dece, jen se usmála a Dean pokračoval (a ne jen ve vyprávění).
„Nebyl jsem tady skoro deset let, ale vidím, že se nic ….., “ rozhlédnul se kolem sebe, „….. nic nezměnilo, jen snad ty stromy jsou ještě mohutnější. Vlastně jsme se tady se Samem naučili dobře plavat, je tu silný spodní proud a člověk musí trochu zabrat, aby ho překonal,“ a poslední kousek oblečení - rifle, byl dole …… Jo sklopila oči ….. i se mírně začervenala.
„No, co je ….. kdo to před chvílí říkal, že neuvidí nic nového …… a najednou se stydí …. tady,“ a rukou udělal Dean rozmáchlé gesto, „se nemusíme bát, že mě někdo uvidí ….. a kdyby náhodou ….. nemám se za co stydět, nebo ano??“ upřel na Jo smaragdové oči.
Jo si ho prohlížela odshora dolu (dole se zdržela trochu víc) a musela uznat, že jeho tělo je dokonalé v každém detailu, jen ta levá ruka se zchromlými prsty a krvavou jizvou trochu kazila celkový dojem, Jo na ni nechtěně zabloudila pohledem, Dean se podíval tím směrem také.
„Já vím, žádný krasavec už nejsem, co nadělám,“ povzdechl si, „jako model bych se asi
neuživil, ta má ruka každého spíše odpuzuje ….. i těch jizev mám poměrně dost,“ a pravou
rukou se mimoděk dotknul té čerstvé na břiše.
Jo vyskočila, odhodila veškerý ostych …… pověsila se mu na krk.
„Ale já tě miluji pro to, co máš tady uvnitř,“ a dlaň mu položila na hruď (pod tetováním), v místě srdce, „i když některé části těla také nejsou k zahození.“
„Například?“ hrdě se vypnul.
„Tvoje oči, rty, vlasy ……, “ pobaveně pozorovala jeho udivený výraz a se smíchem ho začala líbat ….. přitom se přitiskla na tu část, kterou měl Dean samozřejmě na mysli v první řadě.
Dean využil toho, že Jo má ruce na jeho krku a jedním pohybem jí stáhnul kratičké, lehounké šaty, „no, koukám holka, že nejsem jediný, kdo chodí naostro,“ jemně ji od sebe odstrčil na délku paže a také si ji prohlížel, ale on se nezastavil na partiích, jak by se dalo čekat od každého druhého muže, ale na jejím již ne příliš plochém bříšku (těhotenství už bylo znát) a lehce po něm přejel prsty.
Vteřinku tak stáli a pak nečekaně Dean vzal Jo do náručí, došel na okraj jezírka a pomalu, velice pomalu se s ní nořil do té průzračné vody.
„Deane, néééé ….. to studí,“ začala vřískat Jo.
„Jen křič, nikdo tě neuslyší,“ smál se Dean, „….. a voda zase tak studená není, to přežiješ ….. zdejší podzemní prameny ještě nikomu neublížily, aspoň bude náš syn otužilý hned od mala.“
Jo tedy zmlkla, zatnula zuby (aby jí nedrkotaly) a ještě víc se přitiskla k Deanovi a dokonce pocítila teplo, které i přes ten chlad z Deana sálalo ….. po chvíli voda opravdu byla snesitelnější.
Ale Dean nebyl žádný „nelida“ pitomec nebo surovec, chtěl Jo jen seznámit s tímto překrásným koutem přírody ….. a to se vším všudy ……usoudil, že několikaminutové osvěžení úplně stačilo a zase ji v náručí vynesl na břeh a zabalil do deky. A sám se opět vrátil k jezírku a se slovy „snad tam ještě budou,“ plaval na druhou stranu k vodopádu.
--------
Slunce opravdu již mělo sílu. Jo začalo být v té dece teplo…… vymotala se z ní a zůstala ležet na zádech ……. vždyť Dean řekl, že je tady nikdo neuvidí a kdyby …… i ona se snad nemá za co stydět. Zatímco se plně oddávala těm hřejivým slunečním paprskům …….přiblížil se k ní zcela neslyšně Dean …… jeho přítomnost ucítila až když si lehnul vedle ní a položil jí na břicho něco chladivého. Nevykřikla, nezačala vyšilovat, ale ani se neodvážila otevřít oči, aby náhodou neuviděla nějakou ošklivou ropuchu nebo jinou rybniční havěť. Okamžitě si vybavila své dospívání. Přihlouplí mladíci nalézali v takové zábavě …... kdy děvčata s křikem pobíhala po koupališti (a některým přitom sklouzl nepevně uchycený vrchní díl plavek, protože se chtěly opálit bez bílých proužků od ramínek) obrovskou legraci. Ale hned si uvědomila, že tohle není Deanův způsob „srandy“ ……. otevřela jedno oko …… pak druhé ……
„Ááách ……,“ vydechla úžasem …… byl to asi třiceticentimetrový sněhově bílý leknín, po okrajních lístcích s nádechem růžové, který zakrýval téměř celé její břicho.
Dean otočený na levém boku, hlavu podepřenou rukou ….. se usmíval. Teď už mohl …… dárek se Jo očividně líbil. A k úsměvu měl ještě jeden důvod. Přece trochu přecenil své síly a na zpáteční cestě se málem (a přiznal si to velice nerad) utopil. Spodní proud ho v jednom místě táhnul ke dnu a dole byla voda „sakra“ ledová. Normálně by to zvládnul (nebylo to poprvé co se Samem sázeli, kolikrát kdo porazí „jezerní duchy“). Ale dnes měl co dělat, aby s přírodou neprohrál. Vzchopil se až po několika „locích“ té průzračné vody (ještě, že byla tak čistá) ……. nebo to byla Jo a jejich dítě ……. nebo Sam …… nebo ten jeho úkol?? Netušil. Podstatné bylo, že už ležel na dece vedle Jo a ne tam na dně jezírka. Odsunul ten nádherný květ z těla Jo a začal ji lehce líbat …… nejprve na rty …… pak na krku (věděl, že to se neobejde bez „ošívání“ – a to ho právě tak vzrušovalo) ….. pravou rukou jí přitom přejížděl po mírně vzedmutém bříšku …… přešel svými rty na její pevná ňadra ….. i ruku posunul trochu níž. Jo mu nezůstala nic dlužná …… jak polibky, tak dotyky.
Staleté stromy nad nimi rozprostřely svoje rozložité větve, aby zakryly oči náhodnému zvědavému ptactvu a zvěři …… a těm dvěma takto poskytly co nejvíce soukromí.

no Jančo...., ty se nezdáš moooooc krásně napsaný, tohle by chtěl zažít každý

jsem ráda, že jsi opět něco napsala

janča: Tohle se ti fakt povedlo Krásná část! Romantika, to je moje. Takže díky a už se těším na pokračování

astík, bohdy: Moc díky za komentáře. Já jsem si tuhle část připravovala dost dlouho, aby byla opravdu "decentní". A podle reakcí se to snad i povedlo.. Teď začnu pracovat na něčem "ostřejším", aby se hoši trochu zapotili a čtenáři měli zase nějakou akci. Démoni jim dali už dost dlouho pokoj, nemyslíte??

janča: jasně že jo, trochu tý mely nezaškodí teď by mohl dostat na kokos Sam, Dean už je poslepovanej ažaž

a taky jsem zvědavá, jak to vymyslí Sammy s tím dárkem

janča: tak opozdilec skládá poklonu jako poslední taky děkuju za pokráčko a už se těším na další

astík: tobě nestačí, jak Sammy dostává na kokos v těch tvejch povídkách? Ne, jen pěkně rovnoměrně

Holky, díky za poklonu. A je pravda, že astík (za přispění syd) má ve svých povídkách (nebo spíše překladech) mučení Sama až dost (i mě to někdy bolí). Takže já jsem se zase zaměřila na svého oblíbence - Deana. Nemůžu si pomoct, ale on už to, že je obětní beránek, má prostě "přiklepnutý". Na pokráčku se pracuje, ale musíte mít trochu trpělivosti. Díky.

Tak konečně jsem dopsala další část. Já vím, že jsem minule slíbila nějakou akci, ale ještě musím přidat kousek toho "sentimentu", protože pak by se mi to už do konceptu nehodilo. Snad se bude líbit a přeji příjemný zážitek.

Velký den
Od posledního útoku démonů uběhla pěkná řádka dnů a stále bylo, jak řekl Dean „ticho po pěšině“. Bratři vyráželi na lov …… na zpáteční cestě ani doma je nečekalo žádné překvapení …… bylo to čím dál divnější, takové zvláštně uklidňující. Ale Bobby věděl svoje, lovil démony přece jen o nějaký „ten pátek“ déle a znal jejich způsoby. A proto také cítil povinnost důrazně hochům připomenout, kdo démoni jsou … neboť viděl, že oba to pomalu začínají brát trochu na „lehkou váhu“. A hned ten večer, kdy k tomuto zjištění došel, se rozhodnul si s bratry promluvit. Počkal až osaměli …… donesl sobě a Samovi pivo …….Dean už měl před sebou samozřejmě mléko.
„Se divím, že k tomu nepřikusuješ cibuli,“ jedovatě zavrčel Sam.
„A to je dobrej nápad …… zkusím to!“
„Tak to ať tě ani nepadne nebo tě vyhodím i s tou cibulí,“ Samovi jen při pomyšlení, že jeho bratr bude zase „křoupat“ cibuli, začaly slzet oči.
Bobby si rukou vynutil klid a nejprve krátce nastínil téma, aby ti dva byli v obraze …..
„Jasper určitě nepatří mezi začátečníky, stačil se za tu dobu od lidí něco naučit a začal asi přemýšlet a taktizovat ……“
„Na démona dost překvapující“, utrousil Sam ….. jeho bratr se s odporem ušklíbnul.
„…… když už se tolikrát „spálil“, pokračoval Bobby, „….. možná spoléhá na to, že se naše ostražitost časem otupí ……“
„Toho se nikdy nedočká, jen ať si zkusí přijít!!!“ Samovo zavrčení doprovázel další Deanův škleb.
Bobby obrátil oči v sloup …… už si nebyl jistý, zda vybral ten správný večer ke své přednášce, rád by šel spát, ale když mu budou ti dva neustále „skákat“, do řeči, postele se jen tak nedočká …. nadechnul se, zvednul varovně prst a ……
„Takže …… denně kontrolovat pasti, žádné legrácky a řeči typu „asi se na to už vyprdnul“ (významně se přitom podíval na Deana, ten jen sklopil oči, ale šklebil se stále) ……. cítím v kostech, že ten parchant něco chystá.“
„No ….. jestli to není jen revma,“ procedil mezi zuby Dean …… Sam ho šťouchnul loktem, doufajíc, že Bobby neslyšel tu bratrovu nemístnou poznámku.
Ale Bobby mávnul rukou …… co měl na srdci, řekl …… tak snad ho ti dva „idioti“, kteří měli zase hlavy u sebe a něco si špitali, poslechnou.
„Tentokrát se chystá něco opravdu velkého ….. věřte mně chlapci,“ ještě tiše Bobby a než za sebou zavřel dveře do svého pokoje, otočil se.
„A Deane!! Revma to není!“
Dean se zarazil v půlce slova (právě něco sděloval bratrovi)….. trapně zrudnul …… netušil, že Bobby má tak dobré uši. A Sam si ještě musel „přisadit“, sice ne slovně ….. jen stěží zadržoval smích a jeho škodolibý obličej mluvil naprosto jasně: „Dobře ti tak vole!!“
A protože se neozývaly žádné další výbuchy smíchu ani hlasitý hovor nebo hádka, usínal Bobby s dobrým pocitem, že přece jen se jeho slova neminula účinkem, bratři si vzali jeho slova k srdci a přemýšlejí, co dál. Sam s Deanem opravdu probírali jedno téma, ale naprosto odlišné od Bobbyho představ. Deana večerní rozhovor popohnal k jeho největšímu životnímu kroku a rozhodnul se ho zrealizovat hned o víkendu.
---------
S Jo o tom již mluvili dávno …… tak ráno, když vstali, stoupli si doprostřed kuchyně a oznámili „POZÍTŘÍ SE BEREM“. Nikdo nic nenamítal, nikdo nebyl překvapený ……. spíše právě čekali, kdy se Dean konečně„rozhoupe“. A nejvíce se z toho těšila Ellen ….. tak jak byla dříve proti jejich vztahu …. teď, když bylo na cestě dítě, moc si přála, aby byli rodina i před zákonem. Všechny potřebné formality Dean zařídil ještě téhož dne. Původně měl v plánu v restauraci objednat stůl a slavnostní oběd, ale pak si vzpomněl na Bobbyho slova ….. na veřejném místě, by byli snadným terčem. A majitel restaurace by na ně brzy zavolal šerifa, kdyby začali na strop malovat protidémonské pasti, pod okny a ke dveřím rozsypávat sůl a po stole rozkládat svůj zbrojní arzenál. Tohle si prostě nemohli dovolit …… takové počínání by přilákalo nejen lidské diváky, ale najisto i démony.
„A protože nechci, aby na mé svatbě ….., “ Jo se na něho podmračeně podívala,“ ….. na naší svatbě ….,“ oprava byla odměněna úsměvem, „ …… někdo z mých blízkých s „vyplazeným jazykem“ skákal kolem plotny a stolu ….. od toho jsou tahleta zařízení, aby člověku posloužili …… objednal jsem proto hotové jídlo s donáškou až do domu.“
Začínající námitky typu „ale to snad …. můžeme něco …..“, zarazil Dean hned v začátcích.
„Vím, jak by to dopadlo,“ zakřenil se, „ ……a já se odmítám podílet na nějakém vaření,“ znovu našpulil rty, „ ….. to by tak ještě scházelo, abych si vařil na vlastní svatbě,“ zabručel a ještě si dovolil malý dovětek, „a zakazuji to komukoliv z vás.“ Těmito argumenty všechny odzbrojil.
--------
Celý dům se vyspal do „růžova“ a před dvanáctou hodinou odjeli všichni do města, nejprve vyzvednout Alex. Tom se nezúčastnil (i když by strašně rád), ale služba nečeká (to každý chápal), tak alespoň po Alex novomanželům poblahopřál.
Než vstoupili na radnici, vytáhnul Dean z kapsy malou krabičku, na jejíž obsah všichni netrpělivě čekali. Prstýnky byly úplně jednoduché, z hladkého bílého zlata (mělo v tomto případě zastoupit stříbro), jen na vnitřní straně vyrytá jména šťastného páru a datum jejich velkého dne. Sam musel uznat, že bratrův vkus v tomto směru je opravdu vyjímečný. U všech (hlavně u Jo a Alex) získal za svůj výběr „sto bodů“.
A kdo by čekal u nevěsty bílé šaty s vlečkou, byl by asi zklamán. Jo měla jednoduché letní šaty v barvě jejích očí – blankytně modré …. a kytičku pomněnek. A pro Deana nebylo nic neobvyklého obléknout si oblek a kravatu (tak chodili s bratrem dost často jako agenti).
Po krátkém obřadu (ale opravdu krátkém – nechtěli vzbuzovat zbytečnou pozornost) se vrátili zpět na vrakoviště. A protože do příjezdu dodávky z restaurace zbývalo více jak půl hodiny, bylo dost času na několik společných fotek ……. na všech dominovali samozřejmě novomanželé ...... buď sami, jen se svědky (Sam a Alex) nebo s rodiči (Bobby a Ellen). A pak se čtveřice mladých lidí rozeběhla, Dean s Jo trochu zaostávali ….. Dean to sváděl na svoje koleno (ale kdoví jak), na rozkvetlou pampeliškovou louku za dům, kde nafotila Alex se Samem další množství úžasných snímků.
---------
Dodávka z restaurace opravdu dodržela požadovaný čas. Dva poslíčky, kteří servírovali objednané jídlo až na stůl, bedlivě pozorovalo šestero párů očí …… jak procházeli přes démonskou past ukrytou pod kobercem …… nic se však nestalo …… byli to obyčejní lidé. I tak po jejich odjezdu chvíli vyčkali ……. člověk nikdy neví …… stále byl klid.
A teprve pak se s chutí a bez obav svatebčané pustili do hodování a museli uznat, že to byl od Deana dobrý nápad …… tady je nikdo nemohl ohrozit ….. zvláště, když ještě překontrolovali veškeré zabezpečení. Jídlo bylo vynikající ….. to nikoho nepřekvapovalo, vždyť je vybíral takový odborník. Ovšem největší překvapení připravil všem Dean, když si nenalil mléko (jak bylo v poslední době jeho zvykem), ale ….. whisky. Sam to nehodlal přejít jen údivem a mlčením, jako ostatní a pohoršeně se na něho zadíval.
„Deane, přísahal jsi, že už žádnej chlast!!!“
„Tohle je vyjímka Sammy …… žením se jednou za život, tak to se toleruje …… a vyjímka potvrzuje pravidlo, pokud to nevíš, bráško,“ usmál se Dean a znovu si nalil …..i Bobbymu, Samovi a Ellen, jen u Jo se s lahví zarazil a udělal takové zamítavé gesto a do skleničky jí nalil pomerančovou šťávu. Alex odmítla alkohol hned na začátku ….. musela se vrátit do služby a také se záhy rozloučila.
No, takovým tempem, jakým Dean otáčel „rundy“, se zakrátko dostali do pěkné nálady. Naštěstí všichni měli „veselou opici“, tak se dobře bavili. Dean se dokonce uvolil, že bude hrát na kytaru a zpívat (a to už je co říct!!).
Jo brzy společnost opustila …….než odešla, přitočila se k svému muži a něco mu šeptala, ten sebejistě přikyvoval. Její matka byla jako druhá, která odpadla. Jak dlouho do noci zůstali ti tři chlapi ještě v místnosti, netušila ani jedna, ale podle toho, jak je pak ráno našla Jo, museli to „rozjet ve velkém“.
--------
Bobby ležel na pohovce, pravá ruka mu visela dolu, pod ní prázdná láhev a …… chrápal. Sam seděl za stolem, čelem opřený o jeho desku …… tzv. poloha „betonový pes“, ve spánku se uculoval a …. trochu i slintal. A Dean ten měl snahu odejít do poschodí za Jo, ale zaškobrtnul hned na druhém schodu a zůstal tak, polosedě, pololeže, objímajíc zábradlí. Až na ten neuvěřitelný puch, jaký se šířil po celé místnosti …… byl pohled na ty tři k nezaplacení.
Jo otevřela všechna okna dokořán …… i dveře, aby byl průvan. Čerstvý vzduch postupně probouzel jednoho opilce po druhém. Dean vstal jako první a rychlostí jakou se osprchoval, převléknul a vyčistil zuby, snad překonal všechny rekordy. To už byli vzhůru i jeho dva „komplicové“. Všichni tři si uvědomovali, že ten nepořádek, který Jo již společně s Ellen začaly uklízet, vesměs vytvořili oni a měli by tudíž přiložit ruku k dílu. Ale zelený Sam byl úplně k nepotřebě, odplazil se do koupelny a Bobby se vypotácel alespoň před dům na vzduch. Dean jen zahanbeně koukal na svoji ženu, jak se na něho ani koutkem oka nepodívá, točí se k němu zády a čekal, že mu každou chvíli přiletí pár facek ….. a právem. Ale Jo schválně nemluvila, otáčela se, aby Dean neviděl, jak se uculuje ….. podvědomě tušila, že ji sleduje na každém kroku …… zkrátka dělala uraženou a nechala ho „dusit ve vlastní šťávě“.
Ellen to její divadlo také bavilo a ze začátku byla při ní, aby Deanovi dala za vyučenou, ale pak už jí pohledem naznačila,aby ho dál netrápila. Jo se na ni usmála (Ellen to brala jako souhlas), ale její dcera ji následným počínáním zcela překvapila …… nasadila nazlobenou tvář a prudce se otočila …… Dean se právě přiblížil o nějaký ten krůček k ní ….. dala si ruce v bok a spustila.
„No, Deane Winchestere, svatební noc jsem si tedy představovala trochu jinak!“
„To já taky,“ zablekotal Dean, „ …… ale když ono se to nějak ……,“ nešťastně svěsil ruce podél těla, oči upřené na podlahu, „…… promiň ….. jsem debil,“ zašeptal ještě.
Stál tam jako učiněná hromádka neštěstí ….. i kámen by se nad ním ustrnul. Jo už, už se mu chtěla vrhnout kolem krku ….. již nedokázala dále předstírat, ale Dean najednou celý ožil, ve smaragdových očích mu zajiskřily šibalské plamínky …… vzal svou ženu za ruku a vedl ji ven.
-------
„Vím, že v takových případech, když …..,“ nadechnul se, „…… když se chlap zachová jako vůl ….. jako teď já …… hodí se kytka,“ Jo mu dala pokývnutím hlavy souhlas, napjatě čekala, co se z toho jeho koktání „vyklube“ a proč ji vyvedl za dům??
„Ale protože …..,“ odkašlal si, „ ……no zkrátka, proč jen pár kytek, když ……,“ znovu se mu rozzářily zelené oči, „ ….. když můžeš mít celou louku,“ trošku poodstoupil a rukou jakoby odhrnul pomyslnou oponu, za kterou se otevřela scéna nekonečné žluti ……. prostá, úžasná, nádherná krása obyčejných pampelišek na zeleném koberci.
Jo tam stála, neschopná pohybu i slova. Včera při focení si toho vůbec nevšimla a vlastně nikdy dříve si jednoduchých věcí nevšímala, až Dean jí otevřel oči svými dárky …… stačilo řídit se heslem „v jednoduchosti je krása“ a úspěch byl zaručen. A platilo to i v tomto případě. Byla tak okouzlena tím pohledem, že nevnímala, jak se na ni již několik sekund z nebe snáší žluté okvětní lístky …… jako zlatý déšť. To Dean využil té zasněné chvilky své ženy a bleskově otrhal nejbližším pampeliškám jejich okvětí …. a pak stačilo jen natáhnout ruce a rozevřít dlaně (s levou rukou měl trochu problémy, ale co by neudělal pro svoji Jo).
Jo byla jako omámená ….. rozběhla se do té žlutozelené krásy, ale dlouhé stonky pampelišek se jí omotávaly kolem kotníků a po několika metrech ji donutily zastavit a ona se docela ráda nechala stáhnout do měkké trávy. Dean ji s úsměvem pozoroval …… zhluboka si oddechnul, to svatební „faux pas“ bylo zažehnáno ….. a zakrátko se položil vedle ní do zeleného polštáře.
A jen včelky, které poletovali z květu na květ, slyšely co si ti dva povídají (a nejen to)….. určitě se snažili vynahradit si tu nevydařenou svatební noc.
(Pozn. autora: Jak asi vypadli po návratu domů, si dokáže každý představit - je známo, co umí pampelišky).

janča: I když jsme se ještě nedostali k pořádné akci, tak i za tuto část ti patří dík Krásná, romantická... tohle se musí líbit každé ženě Dean se fakt překonává! Ideální chlap. Jo teda pěkně závidím Takže díky moc a už se těším na pokračování! Snad se ho brzy dočkáme

janča: asi začnu slintat OMG! tolik romantiky, no kdo by ji nechtěl takhle nějak si představuji ráj Dean je dokonalost sama a nechyběla ani deanovština moc děkuju za pokračování, snad další bude brzy

no neke... tady něco přibylo!? WOW! hned jdu na to! Díkes!

janča: just WOW! to je úžasná pohádka před spaním.... já a moje slabost pro Deana - tohle je pastva pro moji dušičku patří ti velký dík!

Syd, Astík, Bohdy: velký dík za pochvalu. A níže si můžete přečíst další kousek. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Jak jsem slíbila, pomalu se bude přiostřovat. A abych nezapomněla, v této části bude zmínka o tom, jak se Sam vypořádal s Alexinými narozeninami. Možná trochu zklamání pro ty, kdo doufali, že Samův mozek vyplodí něco velkolepého. No, ostatně posuďte sami.

Úder
„Deane, zvedni to .....ne ještě ty .... prosím!“ Bobby mobil úplně hypnotizoval.... konečně!
„Už jedu,“ zahučel Dean.
(Pozn. autora: Bratři se vraceli z akce, na kterou vyjímečně použili dvě auta, protože se potřebovali na místo dostat ze dvou různých stran …..jinak nic náročného ….. vcelku nezajímavé. Samovi se to však docela hodilo, mohl si pak jet kam chtěl a hlavně kdy chtěl, nebyl vázán na bratra a jeho Impalu).
„Kde jsi?“
„V autě.“
„To vím taky ty pitomče, ale kde??“
„Jsem na cestě zpátky.“
„Chválabohu ...... Deane ....,“ hlas se Bobbymu třásl.
„Bobby?? Co se děje?? ...... Něco s Jo??“ teď se hlas roztřásl jemu.
„Ne, ta je v pořádku, je ještě s mámou v nemocnici, ale .....,“ Bobby nevěděl, jak pokračovat.
„Ale ....??“
„Sam …..“
„Co?? Před půl hodinou jsme se rozloučili …… nechápu, co mohl za tu dobu udělat? I když on je schopný všeho,“ dopověděl si pro sebe Dean …… ale to už Bobby neslyšel a pokračoval dál.
„Normálně jsme spolu mluvili a najednou ….“
„A najednou ……?“
„Ozvalo se zaskřípání, rána a pak …..“
„A pak ….?“ Dean obracel oči v sloup, podle něj to Bobby zbytečně natahoval ….. již měl na jazyku, „pomaleji by to nešlo?? Leze to z tebe jako z chlupatý deky,“ nebo ještě něco pikantnějšího, ale nakonec zůstalo u jeho oblíbeného, „hovoř ….. prosím tě!!“
„Nic …… ticho,“ z Bobbyho hlasu byl cítit strach.
Dean chvíli mlčel: „Neblbni Bobby …… asi mu „klekla“ baterka v mobilu …… možná mu spadnul do kanálu ….. co já vím,“ zamručel otráveným hlasem, už ho to fakt přestalo bavit.
I na druhé straně telefonu byl zprvu klid (Bobby to musel rozdýchat) a pak vybafnul.
„Deane, nezlehčuj to!! Volal jsem i Alex …… také to nebere …… a přitom mi říkal, že jede za ní,“ jeho nervozita stoupala každým okamžikem, „co když ho chytili …… co když oba dva???“
V Bobbyho hlase byl náznak zoufalství ….. samozřejmě měl strach o Sama, ale jeho hoši těžkým situacím čelili již mnohokrát. Kdyby však i Alex padla do spárů démonů!! Tohle by Tom již neunesl (dost těžce se vyrovnával s tím, co se stalo s Tess) …..a Bobby??? I kdyby mu „nakrásně“ Tom nic nevyčítal, protože stejně jako jeho dcera věděl, jaké riziko podstupuje, když se „zakoukala“ do Sama, Bobby by se svému příteli nedokázal podívat do očí …. největší vinu by si kladl on sám a proklínal by den, kdy se ti dva seznámili.
„Zajímavé ….. o tom nepadlo ani slůvko, chtěl si jen koupit nový rifle ….. trošku při té akci vzaly za své,“ zamručel Dean, „ale jestli to pak na něho „přišlo“ a jel přece za ní .… no jasně,“ Bobby uslyšel plácnutí do čela, „ ….. její narozeniny …… možná prostě nechce, aby je někdo rušil, tak vypnul telefon …..co je na tom tak zvláštního a nepochopitelného??“ Přemýšlel nad tím z úplně jiné stránky. Vzpomněl si, jak byl Sam nucen narychlo odbýt Alexiny narozeniny, které bohužel připadly na den, kdy bratři odjeli za případem. Však také Sam pěkně „prskal“, když po příjezdu na místo zjistili, že jejich osobní účast nebyla až tak nutná (jak to Bobbymu barvitě vylíčila jedna z obětí), stačilo ty lidi instruovat po telefonu.
„I když silně pochybuji, že k té obrovské kytici, kterou se přede mnou snažil ukrýt za záda, jakoby se za ni snad styděl a do auta ji málem našlapal ….. to asi předal Alex pěkné koště,“ ušklíbnul se Dean, „dnes přidal ještě něco jiného …… ledaže by ty rifle byly pro ni …. už vidím, jak prodavačce vysvětluje Alexiny míry,“ uchechtl se.
(Pozn. autora: Sam opravdu na Alexiny narozeniny nic speciálního nevymyslel, ať byl jakkoliv vzdělaný, v tomhle na Deana prostě neměl. Nakonec to udělal podle bratrovy rady, naprosto jednoduše – koupil velkou kytici. A jak se říká, potěší i maličkost, třeba jen gratulace i Alex to tak brala, nepotrpěla si na velké, honosné oslavy, stačila jí Samova přítomnost a také mu to dala okatě najevo. Sam si okamžitě vzpomněl na bratrova slova, která zněla nějak takto: „Ten nejlepší dárek jsi TY.“ Tak se tím, jak se Dean vyzná v ženách (a štvalo ho to) zaměstnal, že ani nepostřehnul, jak se Alex najednou upřímně rozesmála. Ukázala mu objekt svého veselí. Dlouhá blahopřejná textovka byla podepsána BEJD. Sam nejprve zůstal chvíli hledět na displej, kdože to je, znělo to nějak exoticky (a trochu i žárlil), ale pak se podíval, od koho ta zpráva přišla a vzápětí z okna na chechtajícího se bratra v Impale a hned mu to došlo. Byla to počáteční písmena jmen, čtyř jemu velice blízkých osob. Jen taková „blbinka“, ale originální ….Sam zrudnul v tu chvíli až po uši ….zase ho Dean „strčil do kapsy“).
„Mohl bys těch hloupostí už nechat?“ Bobbyho roztřesený hlas nakonec přece přiměl Deana k vážnosti, kterého jeho myšlenkové pochody na okamžik přenesly úplně někam jinam ….. k jedné konkrétní osobě.
„Dobře, hlavně klid ….. za chvíli jsem doma. Ale jestli mně pak řekneš, že se Sam mezitím našel ….. a byl to jen nějakej fór!! Prvně přerazím tebe a pak mého ctěného bratra!!“ vyštěkl Dean do telefonu.
Hrobové ticho na druhé straně telefonu donutilo Deana k prudkému zabrzdění a otočení Impaly zpět k městu: „Podívám se po něm raději hned, aby měla „dušička“ pokoj …. ozvu se,“ a zavěsil.
-------

No jančo! Tak tohle vypadá, že mám stejný názor jako Dean na závěr! Tak dlouho nic, pak šílenej napínák a ..... zase nic! Co je se Samem???!!! Skřípění, ticho, nezvedání mobilu.... To není vtipný, rychle sem dej pokračování, plííííííís
btw: jinak se ti moc povedlo

tahle část je úžasná! parádní probuzení po ránu!!! ale ty nervy tak šup šup pokráčko, Jani, já se flákám, tak pracuj aspoň ty každopádně moc díky!!!

Jančo: přečetla jsem si s vypětím sil kapitolky, které jsem ještě nečetla a prosím neuraž se a ber to jako můj názor - celá tato povídka mi připomíná seriál - zpočátku to bylo hodně dobré čtení, povídka se mi líbila a já se nemohla dočkat pokračování a fakt jsem byla zvědavá, jak to dopadne - opravdu byla, jak jsi ale konec protahovala, tak mě to přestalo bavít, a nebylo to díky Jo (i když jí nemám ráda), ale bylo to tím, že to je už uměle natažené - je to jako 6. série - aneb kde nic, tu nic - jenom sem tam nějaké avízo akce, která nakonec byla nic moc a teď - upřímně - teď už mě to opravdu nebaví a myslím si, že už ani ty sama pořádně nevíš, jak z toho ven a jak povídku smysluplně ukončit - omlouvám se, ale to je můj názor

Jančo, uměla jsi to mnohem lépe a opravdu není na škodu přestat v nejlepším

ale dle ohlasů své příznivce máš, tak vlastně není, co řešit

měla jsem jen potřebu ti to napsat a doufám, že to přijatelně vezmeš

Děkuji za ohlasy. Ano, jsem si vědoma, že se z povídky "vyklubal" román. Původně jsem chtěla nějakou akcí jednotlivou povídku ukončit a začít novou, ale pak jsem se rozhodla všechno spojit v jeden celek a vytvořit něco většího, a proto tam musí být i ta "omáčka" kolem. Ale už se pomalu dopracovávám do konce. Ano, dříve mi to šlo líp i jednotlivé části jsem připojovala častěji, ale moje práce (i soukromí) mi zabírá moc času. Mám v hlavě ještě spoustu nápadů, jen je hodit na papír (respektive do počítače). Každopádně níže máte další kousek, snad se bude líbit.


„Kde jsi proboha byl?? Proč nebereš telefon?? Dean tě jel hledat!!!“ Bobby vychrlil na Sama vodopád otázek hned ve dveřích, „a teď se neozývá ani on,“ zmateně pobíhal po místnosti, „co když se mu něco stalo!!“
„Uklidni se Bobby …… Dean ne ….,“
„Mluvíš jako on …… uklidni se …… uklidni se,“ přerušil ho Bobby, „jak se mám uklidnit, když mám na krku takový dva idioty ….. kteří dobře vědí, jaká je situace, lehkovážně hazardují, já tady „trnu“ strachy ….. vy mě připravíte o nervy!!“ oběma rukama se chytil za hlavu a pak vystartoval proti Samovi, ten překvapeně couvnul o krok (dál ani nemohl, byla za ním zeď). Nechápal, proč Bobby tak vyšiluje a teprve až mu snad již podesáté řekl, aby se nejprve uklidnil, dozvěděl se o co šlo.
„Počkej …… počkej …..,“ zarazil ho hned v začátcích Sam, „ale já jsem ti vůbec nevolal ….. proč taky?!“ nechápavě zavrtěl hlavou.
„Šel jsem si koupit nový rifle, to ano …… v té údajně strašidelné stodole,“ zamračil se při myšlence, jak zbytečná byla tahle cesta, „jsem chytil za nějaký hřebík a pěkně jsem si rozerval nohavici …. ještě, že to nešlo až do kůže …. to bych asi vraždil!!“ a znovu se mu tvář zkrabatila nevraživostí, „no a pak rovnou sem ….umýt se, převlíknout,“ a zamířil ke koupelně.
„Co na mě civíš??“ vybafl Sam na překvapeného Bobbyho, „taky jsem se změnil ….. já vím, že jsem býval pěkný …… ,“ to zvíře, které si libovalo v nečistotě, raději nevyslovil, ale i tak mu ta sebekritika vykouzlila na tváři lehký úsměv (hned si vybavil Deana, jak ho svým přístupem k pořádku a hygieně častokrát pěkně vytáčel). Ale Bobby na něho „necivěl“ z tohoto důvodu, něco takového vůbec neměl na mysli a proto ho do té koupelny nenechal ani dojít, natož se osprchovat a prstem mu ukázal na židli …. sám si sednul naproti němu. Sam rezignovaně poslechnul …… a aby se zase vrátili k tématu a on se do té sprchy dostal co nejdříve, vznesl otázku, která měla padnout hned na začátku.
„A co jsem ti jako údajně měl do telefonu říkat??“
„Už přesně nevím,“ Bobby pokrčil rameny, „že jste si to užili, počasí vám přálo, Dean si zašel do baru na pivo, ty jedeš za Alex a …….“
„Zadrž Bobby ….. zadrž!“ Sam ho chytil za ruku, „nechci slyšet další hlouposti ……co je to za kraviny?? Tak za prvé - byla to akce na hovno, za druhé - lilo jako z konve, a za třetí …..,“ nadechnul se a nevěřícně vytřeštil oči, „……kam že měl jít Dean?? Takový nesmysl!!“ Sam obrátil oči v sloup ….. Bobby koukal, nějak si to nedokázal srovnat v hlavě.
Sam naklonil hlavu a prohlížel si důkladně Bobbyho, jehož zorničky byly mírně rozšířené.
„Ty seš sjetej …. nebo co???“ Samův hlas nabral nebezpečně na intenzitě, ale Bobby to (jako většinu) neregistroval ….. rád by, aby mu Sam pomohl se v tom zorientovat, už otevíral pusu ….. ale ten ho nenechal ani nadechnout a podrážděně vyštěkl.
„To tě nenapadlo, že to může být nějaká „bouda“??“ Bobby bez rozmýšlení zavrtěl hlavou. „A vůbec!!“ zaťal Sam pěsti, až mu zbělely klouby, „už jsme ti někdy sdělovali takový …. takový ……,“ došla mu slovní zásoba (nebyl v tom tak dobrý, jako jeho bratr, který by okamžitě vychrlil vodopád příhodných slov). Cítil jak mu krev stoupá do hlavy, začal vidět nějak rudě, věděl velice dobře, co to znamená …. a také věděl, že to musí v sobě potlačit nebo to dopadne špatně nejen s Bobbym, ale i s Deanem (pokud je v nebezpečí) a následně vlastně i s ním samotným, protože už nebude nikoho, kdo by mu pomohl. Přivřel oči a zhluboka se nadechoval. Ještě, že Bobby moc nevímal okolí a nehledal, čím by Sama v krajním případě opět „přetáhnul“ po hlavě. Tentokrát však by byly jeho případné obavy zbytečné ……Sam s potěšením zjišťoval, že to zvládá a bez cizí pomoci. Ještě nějakou minutu si dal na úplné vrácení do normálu ….. a Bobby zatím navázal na přerušený rozhovor o tom podivném telefonátu.
„Ale to není možný ……,“ a přistrčil Samovi před nos svůj mobil, který (již naprosto v pohodě) se zamračil a proletěl v rychlosti příchozí zprávy, „nic tam není,“ zavrčel.
„Cóóó??“ Bobby mu téměř vytrhnul telefon z ruky a nevěřícně hleděl na displej, Sam měl pravdu …… poslední příchozí zpráva byla od Ellen a pak jeho volání Deanovi a mezitím nic (a on byl typ, který mazal zprávy, až když mobil „praskal ve švech“).
A Sam raději ještě pro klid Bobbyho duše překontroloval svůj mobil: „Můžeš se přesvědčit, že jsem ti nekecal …… podívej!!!“ a také mu strkal před obličej telefon.
Ale Bobby už nechtěl nic slyšet, natož vidět …… začalo mu to všechno pomalu docházet ….. teď, když znovu vlastními ústy slyšel, co mu ten hlas napovídal ……. ne, to v žádné případě nemohl být Sam.
„Co jsem to udělal!!!!“ zaúpěl polohlasem, „jestli se kvůli mně Deanovi něco stane!!“ a chytil se oběma rukama za hlavu. Byla to pravda!!! Jak mohl takovým blábolům uvěřit …… a zvláště tomu jednomu!!!
Sam ho nechal bědovat, alespoň měl čas na přemýšlení …… byl rozhodnut za každou cenu zjistit příčinu toho Bobbyho nepochopitelného „výkyvu“. Očima zabloudil na plechovku piva na okraji stolu ….. přitáhnul si ji k sobě a začal ji podrobně prozkoumávat a vcelku brzy našel vpich po jehle.
„Odkud je to pivo??“ vybafnul.
„Donesla ho Alex, prý ti určitě přijde k chuti ….. jedno jsem otevřel ….. vadí to??“ omluvně „pípnul“ Bobby.
„A víš, že vadí!! A odkdy se v tomto domě servíruje pivo v plechovkách? Co?? Kde je zbytek?“
To bylo na Bobbyho příliš otázek najednou … automaticky pohodil hlavou směrem k ledničce. Samovi trvalo jen několik sekund, aby zjistil, co potřeboval ….. prudce zabouchnul dveře od ledničky a jednu plechovku rázně postavil před stále dost tupě zírajícího Bobbyho …… prstem ukázal na téměř neviditelný vpich.
Bobbymu málem vypadly oči z důlku: „Jed???“
„Kdyby to byl jed, tak už je dávno po tobě,“ neodpustil si kousavou poznámku Sam, „spíše to tipuju na nějaké halucinogeny ….. podívej se na sebe, koukáš jako čerstvě vyoraná myš.“
Bobby ty jeho poznámky přešel bez povšimnutí, jen se zimomřivě otřepal: „Myslíš, že Alex?? Proč by to dělala??“
„Ne Alex, ale její sestra v tom má určitě prsty ….. musela mít nějakou zvláštní jehlu,“ bručel si pro sebe Sam a jak tak zkoumal a obracel tu plechovku (i k ní čichal), jedné kapce se podařilo proniknout na stůl a okamžitě se začala vypařovat zvláštním červenočerným oparem (normální pivo se takovým způsobem nechová).
Sam udělal rukou gesto, které říkalo: „Vidíš, tady máš důkaz, tady máš ten svůj jed,“ a nahlas
dodal, „a seš si jistý, že tady Alex byla?? Nebyl to jen další výplod tvé fantazie??“
Bobby už nevěděl čemu má věřit … jestli i Sam není jen v jeho představách….. jestli tohle
všechno není jen hloupý sen, ze kterého se každým okamžikem probudí ….. nepřítomně hleděl do zdi před sebou .... byl opravdu k nepotřebě. Sam se proto rozhodl pro razantní řešení. Někde četl, že nejúčinnějším lékem na otrávený alkohol je čistý, nezávadný …… tak to zkusil, nalil Bobbymu skleničku whisky …… a vyšlo to. Za několik okamžiků měl Bobby jasnější oči. Těch pár sekund stačilo Samovi na utvoření si nějaké racionálního vysvětlení.
„Měl jsi halucinace a tak tě to vystresovalo, že jsi volal Deanovi a on ……,“ Sam se zarazil, „co na to vůbec říkal?? Se divím, že jen tak otočil Impalu a šel mě hledat …… a sám. Kdo jiný by nejlépe věděl, že to jsou všechno samé lži a výmysly, než on!! Co Bobby??“ Sam upřel na lovce hnědé oči.
„Víš Same ……. víš,“ začal koktat Bobby, „on to asi neví ….. já …..“ Bobby se zahryznul do rtu.
„Coooo? Ty jsi mu to neřekl?? To si snad ze mě střílíš!!“ Samovi se opět nebezpečně zúžily oči, ale nic to neznamenalo (možná jen, že kdyby nebyl Bobby trochu v letech, asi by mu už jednu vrazil).
„….. já si vůbec nepamatuju, jestli jsem mu to řekl…..,“ zkroušeně blekotal Bobby.
„To je to o čem mluvím, nic si nepamatuješ!!“ vyštěkl Sam, ale hned usoudil, že se zlou nic nepořídí a pokračoval o tón klidněji, „bůhví, jak se to pivo sem dostalo, možná poslíček,“ on už v tom měl docela jasno ….. Bobbymu dal ještě chvíli na zorientování.
„Tím chceš říct, že …..??“ nakousnul Bobby otázku a doufal, že Sam mu ji vyvrátí, ale …..
„Ano ……. slyšel, viděl a mluvil jsi co oni chtěli (oba věděli, koho má na mysli). Je to droga zatemňující mysl ….. asi to funguje jako nějaká telepatie. Na jedné straně je našeptávač, kterému stačí jen pomyslet a na druhé straně vykonavatel. Dobře věděli, že jsi v domě sám a pivu neodoláš,“ Bobby zahanbeně koukal do stolu …. takhle hloupě a jednoduše se nechat nachytat, nejraději by se neviděl.
„Až jsi se napil, zapomněl jsi, co bylo předtím …… i to, že tady byla Alex ti vsugerovali,“ Sam se odmlčel a hleděl na nešťastného Bobbyho, „a sotva jsi začal vnímat, stačil další doušek toho svinstva a ……,“ Sam udělal pomlku, „že ty jsi i během hovoru s Deanem nasával??“
Bobby neurčitě pokrčil rameny, Sam protočil oči, „no pak je to jasné ….. veškerá realita byla v háji ….. ale pro tebe to skutečnost byla …… bohužel,“ pokýval hlavou, „ještě, že po tobě nechtěli, abys někoho zabil…..vole,“ ulevil si Sam (zabručel si to víceméně pro sebe …… tím by Bobbyho asi dorazil úplně).
Oba lovci se poté pustili do vážné debaty. Shodli se, že démoni Deana šikovně vylákali přes Bobbyho a následně jeho největší slabinu – Sama ….. a on s největší pravděpodobností (protože jeho mobil byl stále hluchý) padnul do nastražené pasti.
„No, tak to je v pytli,“ konstatoval suše Sam.
„Řekl bych, že někde dál a mnohem hůř ….. přímo v pr …..,“ doplnil ho Bobby v Deanově stylu, ale vůbec to nenavodilo humornou atmosféru, spíše naopak.
-------

no paráda, nejdřív mám strach o Sama a teď zase o Deana chudák Bobby, tys z něho udělala pořádný idjit tak honem honem, co je s Deanem?

Nemůžu si pomoct, ale patřím mezi "obdivovatele" Moc dobře vím, jaký to je vymyslet něco kloudnýho, smysluplnýho, co má hlavu a patu, a eliminovat chyby, co se jen dá... Kolikrát se potím u klávesnice a stejně z toho nic není. Dlouhá povídka mi nevadí, když to má spád - aspoň si můžu myslet, že čtu celou knížku Ale teď vážně - tenhle rozhovor mezi Bobbym a Samem se povedl a těším se na další kousek ...

Astik: Bobby za to nemůže. Ty by sis to pivo dala taky ... vzpomeň na Stellinku, když jsem ti ji přinesla, taks jí hned načla... a taky jsi nevěděla, co jsem ti do toho namíchala

Syd: máš pravdu, následky mám doteď :rotfl:já neříkám, že za to může Bobby, za to může janča ale jsem ráda, bylo hezký "poslouchat" ten rozhovor mezi Bobbym a Sammym rozhodně se na pokračování moc těším

Astík: Znáš to: "Já ho nevožrala, on chlastal sám." Hlavně že to máš na koho hodit - jak halucinace Bobbyho, tak i ty tvoje ale bohužel si už nepamatuju, co jsem ti do toho piva přidala to víš, my vědátoři - do hlavy se nám už toho moc nevejde a co si nenapíšeme, to si nepamatujeme takže máš smůlu... je to neléčitelné
Ale na pokráčko se už taky těším! Přiznám se, že to po ránu čtu v práci... Někdo hold čte noviny, já si čtu tady

Syd: tak je to konečně venku.... teď už konečně vím, co to se mnou je btw: nakopej už konečně toho němčoura do ....eeee.... pozadí
noviny....ble....samej fujtajbl

Astík: hele bacha, za němčoura nemůžu - to je jedna z mála věcí, ve který prsty nemám! A noviny jsou ble - proto říkám, že Proč právě já? je lepší