Dean

Já jsem debil

______

O několik hodin dříve

„Bobby měli by jsme přidat, ať jsme tam před půlnocí“
„Neboj, pokud se Dean nehne z baráku nic se mu nestane, leda že by ho sám zavolal ale to naštěstí neví“
„Jo asi máš pravdu…. Počkej jak to, že se mu doma nic nestane“
„No on musí získat svou oběť dobrovolně, nebo na své původní půdě, kam je vyláká
John se trochu uklidnil, ale stejě by byl už radši doma. Sam se bál, znal Deana a doufal, že neví nic o obětování, protože to by bylo špatné.
„Bobby jak ještě daleko“
„Same, nevim“
Odsekl Bobby a šlápl na plyn.

Mezitím doma

Dean seděl za stolem a psal. Tedy snažil se, nevěděl co napsat, nevěděl co dodat ale byl si jistí, že to musí udělat.
„Mám vás rád, a bud šťastný když to stihnete zabít,ale pokud ne aspoň to skončí a my se uvidíme na druhé straně….prosím nezlobte se, nemůžu jinak…“
Ty slova mu přišli hloupé, chtěl jim toho říct tolik ale neokázal to. Nechal lístek na stole, nalistoval stranu a zasedl do středu pokoje. Přemýšlel, chtěl by je ještě jednou slyšet, kdyby to nevyšlo. Zvedl telefon a vytočil Samovo číslo
„Ahoj, kde se flákáte“
„Ahoj za chvíli jsme doma“
„To doufám“
Řekl to podivně a Sama to zarazilo
„Děje se něco?“
„ne jen jsem chtěl vědět, jestli jste v pořádku“
„Jo jsme, za chvilku jsme tam“
„Ok, tak ahoj…“
Sam byl na rozpacích. Dean nekončí hovory Ahoj.
„Co chtěl Same“
„Nic jestli jsme v pořádku, byl divnej“
John zbledl a orosilo se mu čelo
„Já nechal na stole tu knížku“
„Si děláš srandu“
Vyjekl Bobby
„Ne, přidej, to nemůže udělat“
„Ale on …!“
Sam to raději spolkl a snažil se věřit že se jim to jenom zdálo, přeci nemůže mít bratra takovýho…
„Bobby myslíš, že v tom má prsty…“
„Jo myslim, asi proto ta předobědní likvidace, potřebuje je donutit, aby ho zavolali sami“
Auto se řítilo potemnělou krajinou ….

Současnost

Carousel zaječel, jeho tělo se roztřáslo a rozzářilo
„Ty…“
Chrčel a z úst se řinula krev…John vytáhl dýku z Carouselova krku.
„Ty hajzle…“
Procedil umírající skrz zuby a explodoval. John odhodil zbraň a vrhl se k synovi.
„Deane, Deane“
Držel bezvládné tělo a třásl jím
„Deane….“ Pomalu otevřel oči. John se usmál ale hned ho to přešlo. Oči jeho syna byly plné bolesti a smutku, ale jinak prázdné, nic neříkající.
„Žije..“
Vyhrkl Sam ale Bobby ho zastavil
„Carousel oběti nezabíjí, dělá tohle…“
Pokýval směrem k dvojici na zemi a Sam cítil jak mu po tváři stekla slza, horká plná zármutku…
Bobby sebral lístek ze stolu, vztekle ho zmuchlal…
„On měl plán, ale my ho nestihly….“

ježiši nééééééééééééééé - co jsi nám to s Deanečkem udělala jsem z toho v šoku a slza v oku - koukej nám ho trošku potrápit a pak vrátit mezi "živé".........

TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ!!! OKAMŽITĚ DEJ DEANA ZASE DO POŘÁDKU!!! A HONEM DALŠÍ POKRAČKO!!! A tentokrát ho tu můžeš opravdu vložit

mám tu ještě jeden kouse, byl už napsanej ale chtěla jsem vám ho dát nadvakrát tak tady je

______________

John stále jěště držel Deana v náručí, ten jen nepřítomně těkal očima po pokoji. Bobby se sehnul k Johnovi
„Pojď uložíme ho“
John ho skoro nevnímal.
„Co budeme dělat“
„Nejdříve ho dáme do postele jo…“
Opatrně ho zvedli, snažili se na něj mluvit, ale nic. Položili ho na gauč, byl vystrašený jako malé štěňátko.
Sam se snažil ovládat, ale po tvářích se mu kouleli slzy. Sedl si k němu. Dean za chvilku usnul a Sam také. John je pozoroval, bolelo ho u srdce. Bobby nalil sklenku a přátelsky ho postrčil ke stolu.
„Bobby, dá se něco dělat“
„Můžeš doufat, zabili jsme ho mělo by to nějak pomoc“
„Ale jak, Bbby“
„Dej mu čas, podle všech informací oběti nemluví, umí se o sebe postarat, ale jsou bojácný, jsou jako zraněné děti“
„Johnovi bylo zle, měl chuť se opít, měl chuť něco rozbít, ale ovládl se ovládl s kvůli svým dětem,“
Bobby si šel lehnout, John přikryl Sama a lehl si v obýváku. Měl obavy, měl strach jaké bude ráno…
Dean bloudil po pokoji, procházel se kuchyní, Sam spal tvrdě, ale Johna to probudilo.
„Deane“
Otočil se k němu. Neříkal nic jen se díval na otce.
„Potřebuješ něco?“
Den nemluvil, jen koukal na lednici.
John ji otevřel a vytáhl pití a nabídl mu.Den sahl po lahvy, pomalu ji otevřel a nejistě se napil. Najednou se probral Sam
„tati?“
Dean se lekl, upustil pití a couvl.
„Potichu Same“
„Co se děje“
„nevím“
John se přiblížil k Deanovi a opatrně ho dovedl zpět k lednici
„Neboj to je jenom Sam“
Dean se na něj podíval, chvilku váhal ale nakonec ho objal. Sam cítil jak se třese. Nevydržel to a rozplakal se byl rád, že je na živu, ale bál se co bude dál.
John si všiml, že Deanovo sevření bratra povolilo, usnul. Společně ho znovu uložili a šli spát, usínali s pocitem malé naděje, snad nebylo pozdě, snad tam někde je, snad tam uvnitř přežívá a snad se jednou vrátí…

tentokrát jsem t vložit nezapoměla

DEAN SE MUSÍ VRÁTIT!!!!!

to je krásná část - věřím, že Dean se z toho dostane, možná to chvilku potrvá - ale zase bude fajn....
ale úžasnej malinkej torturing......

No uvidíme co sním provedeme, ale až zítra

COŽE???!!! AŽ ZÍTRA???!!! NEEEEE!!!!!

Týjo, dobře, že ho zabili!!! Ale co naše malé štěňátko??? To je ale prekérní situace... To jak se na konci objímají - krásnéé!!!

Zítra? Už teď se nemůžu dočkat!!!

Terrik: V jedné části jsi mě vyslyšela - Peet to pěkně Deanovi "vytmavil" - buď bude jíst a poslouchat nebo zůstane v nemocnici. Ale dále?? Ne, že by se mi to nelíbilo, je to stále super napínavé. Jen musím, stejně jako ostatní čtenáři vyjádřit zděšení, co nám to provádíš s Deanem. Chudáček - štěnátko. Pevně věřím v Sama, ten ho z toho určitě dostane.

pokráčko

___

Ráno bylo trpké. Ač bylo vítězství, nebylo radosti. Možná vděku, možná byli vděční, že žije, možná, že byli vděční za noční naději. Sakra, ale to bylo málo, malá naděje, malé světlo v dálce.
Bobby ráno vstal, nechtělo s mu, nechtěl stát tváří v tvář realitě. Sešel do kuchyně, Dean ještě spal, ale Sam byl pryč.
„Johne kde je Sam?“
„někam jel, potřeboval na vzduch“
Bobby pokýval chápavě hlavou,
„Neměli bychom ho vzít k Peetovi?“
John zbystřil, vůbec ho to nenapadlo,
„Jo asi jo, najíme se cestou“
Šel Deana vzbudit
„Ahoj, ospalo“
Snažil se aby jeho hlas zněl co nejmírněji. Dean se jen díval, nemluvil…
„Pojď pojedme za Peetem“
Dean zvedl hlavu a zbystřil. Zakroutil hlavou na znamení odporu.
„neboj, jenom se na tebe podíva“
Znovu stejná reakce
„No tak….“
John zaváhal
„Máš strach, že tě tam nechám?“
Dean jen kývl
„Ne, to,.. neboj zase pojedeme domů“
Nebyl moc přesvědčený, ale nakonec se oblékl a jeli.

Ahoj kluci děje se něco?“
Peet měl dobrou náladu, byl samý úsměv.
„Čau Deane jak je“
Poklepal ho po rameni, a ten se lekl, schoval se za otce
„Deane“
Peet se k němu opatrně přiblížil, prohledl si ho a upoutali ho jeho oči
„Co jste dělali“
Zeptal se vyděšeně a odvedl je do ordinace. Vše mu vypověděli, Peet jen lapal po dechu.
„Tak se ukaž, hrdino“
Snažil se s ním mluvit normálně, přátelsky.

„Tak pánové,“
Začal smutně
„Je to nějakej hlubokém šok, podle všeho…“
„A je tu..“
„Šance? Ano je… vždycky je ale u některých případů s z něj člověk nikdy neprobere, záleží na člověku a na hloubce prožitku“
„Můžeme mu nějak pomoc“
„Jo, ale jestli s to bude zhoršovat, je tu jediná…“
„Ne já ho nezavřu do blázince…“
„Johne…“
„Nikdy:“

NEEE!!! DEAN NEMŮŽE JÍT DO BLÁZINCE!!! AŤ SE UZDRAVÍ!!!

no já si myslím, že John by Deana do blázince nezavřel, ale tajně si přeju, aby se z toho jenom tak nedostal (moje zvrhlé já se hlásí o slovo)
trochu bych je potrápila a já ráda čtu o zlomenám deanovi.....

Terrik rychle piš další část - PROSÍM......

Tak pokračujeme, no Nemix zvrhlá stránka nezklamala

______________

Bobby odváděl Deana do auta a Peet si ještě Johna pozdržel v kanceláři. Viděl, že je bezradný.
„Sedni si“
„Jo dík, asi bych potřeboval návod…“
„Já vím, hlavně ho nerozmazluj.“
„Co“
Johna to překvapilo.
„Vydrž, nesmíš ho rozmazlovat, ale musíš s ním zacházet s citem Hlavní je zapojovat ho do denního režimu. Jak zůstane stranou je konec“
„A jak si to myslel s tím zhoršováním“
„Víš nečekal bych že po tom všem bude celkem schopný samostatného bytí, ví kdo jste, vnímá vás a to je hodně dobré, je důležité ho nezanedbávat, budeš si na něj muset udělat čas, a nebo“
„Nebo co“
„Znám dobrého psychologa v sanatoriu…“
„Ne nezavřu ho tam“
„Ne je opravdu dobrý a co se týče duchů, něco málo ví, ale pokud se to zhorší, tam mu bude dobře….“
John vztekle shodil lampu ze stolu a praštil s dveřmi
„Já to myslím dobře…“
Dodal Peet a šel uklidit zničenou lampu.
John dorazil k autu vzteklý jak rozdrážděný pes.
„Co je člověče“
„Pak ti to povím“
Nastartovali a jeli.

Sam už byl doma a byl… opilý.
„Same“
„Coe“
„Ty si pil“
„Každý pije“
Bobby viděl napruženého Johna a tak radši odtáhl Sama do pokoje,
„Víš Bobby, je to na nic, všechno je na nic“
„No jo ty tragéde“
Hodil ho do postele a zavřel dveře
Dean se nechápavě díval na Johna, ten jen mávl rukou
„Sundej si bundu“
Jen to dořekl zvonil telefon
„co chceš“
„Johne já to myslel dobře“
„Jo jasně“
„Máš doma ještě ty léky, co jste měli“
„Jo jsou tu“
„Hele nesmíš zapomenout, že je stále slabí, takže dávkování stejný, a pořádně jíst, Johne a „
„CO“
„Zavolám ho aby se na něj aspoň podíval jo…“
„Jo ale nikam ho nepoveze“
„Ne jen ho bude sledovat“


Položil telefon a všiml si, jak Dean prohledává lednici.
„Máš hlad“
Dean se lekl a praštil se hlavou o strop chladničky.
„Tak se najíme“
Bobby sešel dolů v ruce měl telefon
„Volal mi známí, ve městě něco řádá, a podle všeho jsou to Carouselovi oběti“
„Paráda“
Odvětil John a Bobby si všiml jak se Dean otřásl, když vyslovil jeho jméno.

U oběda to probrali, Dean poslouchal a oba sledoval.
„Podle všeho jsou to obyčejní duchové“
„Takže spálíme kosti a je to“
„Jo asi jo, snad“
„A co Peet, co si se dozvěděl“
„Pak ti to povím. Deane..“
Zvedl hlavu
„Kde si nechal knížku co byla na stole“
Dean se zamračil a pokrčil rameny
„No tak kam si ji zahrabal“
Dean odešel od stolu, prohrabal polovinu obýváku a přinesl ji do kuchyně
„Díky… kam jdeš“
nevnímal ho lehl si na gauč a koukal na vypnutý televizor.
„Bobby prý to asi bude horší…“
A pokračoval až vypověděl vše co mu Peet řekl.
„A kdy má dorazit, ten slavný cvokař“
„Zítra“
„Hele jedu nakoupit, vezmu ho sebou.“
„Myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Máme ho zapojit ne…“
„Nesnáší nákupy“
„Ale být doma taky není nic moc“
Bobby šel za Deanem a hodil po něm bundu.
„Princezno, jedeme na výlet“
Dean se ani nepodíval, jen se oblékl a následoval Bobbyho.

Vrátili se za dvě hodiny. Bobby Deana podpíral a vedl ho do domu.
„Co se sakra stalo“
„Trochu zpanikařil a skočil do silnice“
„Co“
„Jo, nějakej magor zatroubil a on se lekl“
„A to ti jako skočil do silnice“
„Né to auto parkovalo, tak má jenom odřenou nohu, i když moc hezky to nevypadá“
John si konečně Deana prohlédl, tváře měl mokré od slz a v očích ještě větší prázdnotu a strach. Posadili ho na sedačku a ošetřili ho. Nohu měl od kolene dolů zkrvavenou a kotník vyvrknutý. Během ošetřování ani nepípl. Johnovi se klepali ruce a Bobby se posilnoval kořalkou.
„Začínám chápat co Peet myslel tím, bude to pro ně lepší…“
Problesklo Johnovi hlavou, až ho píchlo u srdce…

Terrik: Opovaž se Deana strčit do sanatoria!!! To ho raději přivez ke mě, já se o něj postarám

teda to je super - takto nějak jsem si to představovala díky Terrik - a vůbec mi nebude vadit,když to takto bude pokračovat ještě kapitolku či dvě

bohdy: nebuď taková měkota

Jen ho ještě trochu pohmoždi... Johoho...

Bohdy: asi se ti to nebude líbit....
Nemix,Panthera. Sadistky jedny, si pište že ho trochu pohmoždíme

No a jinak ještě dneska sem dám pokračování, nějak mě to chytlo, tak snad to nebude vadit....

____________________

„Ahoj Deane, já jsem doktor Martin“
Dean nevěřícně koukal na osobu, která ho táhla za rukáv
„Nechceš si promluvit“
Dean se ušklíbl, až by člověk řekl, že si myslí něco o zadní části těla.
„Tak ti povím něco já…“
Chvilku si s ním povídal, působil sympaticky, přátelsky, dostal všechny, až na Deana, ten ho ignoroval, odmítal.
„No chtělo by to abych ho měl denně na očích, víte, sanatorium není blázinec, je tam volný vstup a může odejít kdy chce.“
John to radikálně odmítl, souhlasil pouze s další návštěvou. Jenže jak šli dny bylo to horší, Dean se uzavíral více a více, byl sobě nebezpečný, stalo se několik nehod a Jonh uznal, že Martin je jediná rozumná možnost, Sam byl ze začátku proti, ale později uznal, že pro jeho bratra je to doma nebezpečné.

„Nebojte, je tu šance, a věřím, že vám ho brzy vrátím.“
Ani jeden z nich neměl srdce, na to ho tam odvézt. Doktor ho nasměroval k autu, ale Dean se začal prát, vrazil mu jednu a podkopl mu nohy
„Deane, klid, jenom klid neboj se“
Uklidňoval ho John…
Nakonec mu doktor dal sedativa a odjeli. John se šel opít, Sam rozmlátil půlku pokoje a Bobby skroušeně seděl se psem u krbu. Bylo jim smutno, bylo jim zle, zle ze sebe samých, jak mohli něco takového dopustit.

V autě

„Jo další blbci co se nechali chytit“
Prohodil Martin k spícímu chlapci a zčernali mu oči.
„Třeba ty budeš lepší než ti předtím“
Sešlápl plyn a uháněl silnici. Najednou mu zazvonil telefon, byl to Peet.
„Ahoj, tak co,“
„Jo je mi jich líto, ale snad se z toho dostane…“
„Jo snad, díky Martine, nevěděl bych jak mu pomoc, na to nemám hlavu“
„Není zač“
Položil telefon a hlasitě se za smál
„Já děkuji ty blbče“

Dojeli do sanatoria. Martin zavolal poskoky.
„Odveďte ho na 4 a připoutejte ho“
Poslechli a odvlekly nebohého pryč.
Démon se usmíval, měl skvělé plány, ale zatím nenašel toho správného. Večer šel za Deanem.
„Ahoj chlapče“
Dean jen koukal a poslouchal, léky mu v hlavě nadělali maglajs a spolu s démonovo našeptáváním si pamatoval jen jak… Bože najednou přišla obrovská bolest… vzpomínal jak ho John s Bobbym nacpali do auta a zabouchly dveře, vzpomněl si jak se ho zbavili…. Po tváři mu tekla slza…
„Zabralo to“
Pomyslel si démon ale nahlas ho konejšil
„Neboj, bude to dobré…“

Odešel do kanceláře.
„Ahoj krasavče, no lepší tělo si posednout nemoch“
„Co tu děláš Ariel“
„Ale slyšela jsem, že hledáš dokonalou oběť, tak se ptám proč, to víš jsem zvědavá“
„Nejsi zvědavá, chceš se přidat“
„I tak se to dá říct, tak co má být ta dokonalá oběť“
„Taková, která mě nebude omezovat, chci jen schránku bez ničeho, nebo lépe jen s něčím“
„S čím…“
„S nenávistí jen s tou“
„A kde to sebereš“
Otázala se ironicy a posadila svou démonskou zadnici do křesla.
„Je to starožitnost“
„To ty taky…“
Odvětila ale nezvedla se
„Tak kde ji vezmeš“
„Koukej kočičko, je to tu samej cvok, šílenec, pomatenec, stačí jim trochu pomoc a je to“
„Jak dlouho se už snažíš…“
„No nějakou dobu, pár jich to nepřežilo…“
„Aha a co ten poslední, prej si chytil Winchestera….“
„Jo ale né Johna…“
„A koho…“
„Deana“
„Jsi zvrhlý…“
Usmála se a dychtivě ho políbila
„A ty mrcha“
Probodl ji dýkou
„Promiň zlato, hraju sám“

Plynuli dny a Martin se snažil z Deana vymést i zbytky osobnosti. Předešlé oběti nepřežili, a nebo nevyhovovali.. Démona obtěžovali návštěvy rodičů a příbuzenstva.

„ahoj Deane“
Pozdravili ho Bobby s Johnem
Dean seděl v zahradě a sledoval krajinu. Zvedl oči
„Co tu chcete, nechci s vámi mluvit, nechci vás vidět, zmizte“
„Deane ty …“
“Ano já vypadnětě“
Postavil se a začal do Bobbyho řezat jako bezhlavý…Odtrhla ho až ochranka.
„Nechci vás vidět, byl bych nejraději, kdyby jste chcíply, všichni…“
Ječel jako smyslů zbavený a ochranka ho odvlekla
Martin je chytil až u brány.
„Johne… slyšel jsem“
„Jo, byl to on nebo ne?“
„Není blázen, je téměř v pořádku ale to co si myslí neovlivním“
Oba sklopili smutně hlavu a odešli. Pak už se do sanatoria nikdy nevrátili. Byli domluveni, že až bude moc být propuštěn vyzvednou ho.
Martin šel za Deanem. Ten ležel připoutaný na lůžko v ordinaci.
„Víš chlapče, to co jsme jim spolu řekli byla pravda, oni tě tu nechali zavřeného a dál se nestarali, aspoň si jim to teď oplatil“
Démon hypnotizoval mysl mladého lovce, a pak se pustil do „léčby“
Mučení umocňovalo slova o nenávisti, pomstě… zradě. Démon začal s lidskými zbraněmi. Pálil Deana elektrikou, utápěl ho ve vodě, přivozoval bezvědomí, Dean měl na krku modřiny a popáleniny. Pokračovalo to dál, několik dní, týdnů, Deanovo tělo pokrývali modřiny všech barev a popálená místa zapalovala infekce.
„Neboj, až si tě vezmu uzdravím si tě…“
Démon se rozesmál…

Doma vládla ponurá atmosféra. Bobby už vyvraždil všechny Carouselovi oběti a odeslal je k věčnému odpočinku. Sam se snažil o dálkové studium a John… John se utápěl v bolesti. Jeho syn ho odvrhl, nevěřil tomu, ale bylo to tak… Jednoho dne se dostavil Peet.
„Zdravím,“
„Ahoj“
Zabručel Bobby
„Co se děje“
Peet nic netušil, ak ho se vším seznámili, nevěřil vlastním uším.
„A jak vypadal“
„Co“
„Zajímá mě jak vypadal“
„No měl pár modřin na krku a zapěstí odřené“
„A to tam byl Martin“
„Jo“
„To není možné, protože ten nepoužívá násilné léky, i když jsou povolené, a jako doktor ví, že ani uklidňující prostředky, jako pouta nesmí zanechat stopy…“
„Co tím chceš říct“
„To nemohl být on“
„Ale tak to bylo, byl tam“
„Zkusím mu zavolat“
Peet zvedl telefon a vytočil číslo svého kolegy, Telefon na druhém konci nikdo nebral.
„Je to divný“
„Jak si jím můžeš být tak jistý“
„Kdybych si jím nebyl jistý, nikdy bych ho k Deanovi nepouštěl“
„Tak tam zajedeme a uvidíme“

Dena ležel připoutaný na lůžku, bolest ho pohlcovala, přesně tak jak Martin chtěl, ale i tak si Dean uchovával trochu sebe.
„Sakra, ty seš ale oříšek.“
Klel Démon nad paličatostí své oběti, pokaždé když ho posedl cítil, soucit, lásku, odpor k němu… Pořád byl moc silný aby byl dokonalá. Potřeboval aby ho nic nebrzdilo, protože potom by byl mnohem silnější, než kterýkoliv jeho démonický známí…
Pokračoval v mučení a ničení existence Deana Winchestra…

a začínáme se stáčet k bdsm, jen tak dál...

Terrik: Máš pravdu!!! Tohle se mi ale vůbec nelíbí!!! Jak můžeš takhle Deana mučit??? Vždyť já tu bolest už taky cítím!!! Ale věřím, že na Deana čekají lepší časy Takže ti dám ještě šanci Ale jestli ne, tak...

já jsem asi natvrdlá co je to bdsm?
A Bohdy děkuji za šanci, snad tě nezklamu

Široká zkratka, ve ff označující povídky s násilným obsahem, zejména - svazování, mučení, sadismus, masochismus, dominanci, submisivitu atd.

Já tu přednášku asi nakonec příští rok udělám.

páni ano, jsem zvrhlá a toto se mi moc líbí takže jen tak dál Terrik a neposlouchej Bohdy neví, co mluví - mě se to líbí a moc

Nemix: Provokace