Dean

Terrik: To je tak úžasné!!!!! Fakt super píšeš!!! A s tou školou... z vlastní zkušenosti vím, o čem mluvíš, ale tak... když musíš, tak musíš, že Relax je třeba Takže klidně piš dál!!!

co to je - to je výborné tolik tortutu najednou - to zase neusnu
opět výborná práce

a néééé že bych ti chtěla bránit ve vzdělání, ale z vlastní zkušenosti vím, že je potřeba dělat přestávky a myslím, že psaní ff je dostatečné odreagování se

jééé děkuji holky nejen za pochvalu ale i za to že jste mě utvrdili v teorii relaxu

Tak je tu něco alinko...

__________________________
„Jme tady“
Řekl Bobby, když dorazili k domu, Johna to probralo, ale Dean spal dál… Bobby obešel auto a vytáhl z něj Deana. Bál se s ním pohybovat aby mu ještě nějak neublížil…. Sam šel z druhé strany.
„To je dobrý Sammy… Pomoc Bobbymu“
„Ok…“
Sam s Bobbym odnesli Deana dovnitř, do sklepení, kde měl Bobby vybudovaný úkryt… Jak říkal byl Duchovzdorný…
Dean se začal probírat do jakési Agonie. Začal sebou neovladatelně trhat a třást se…
„Boby..???“
„Same , hlavně klid…“
Už byly skoro dole, Bobby opřel Deana o stěnu a trochu ho propleskl…
„Co děláš…“
„Neví kdo jsme, vypadá to, že si myslí, že je pořád tam….“
Měl pravdu, Dean se začal bránit proti jejich sevření, kterým ho drželi na nohou…
„Deane, to jsme my… klid…“
„Bobbby… Já… pomoc…“
Opět upadl do bezvědomí, ale jeho tělo se uklidnilo, až na třes způsobený horečkou….
„Jdem, je to za rohem…“
Bobby otevřel dveře a Sam přenesl Deana do jedné z postelí….
John byl u nich za chvíli. Zavřeli dveře krytu, měli tam vše, co potřebovali, včetně lékařských zásob….
„Já to udělám…“ chytil Bobby Johna za rameno a ukázal k posteli…
„Ošetřím ho a ty se zatím vyspíš…“
John nakonec souhlasil, cítil se mizerně a věděl, že Bobby je dobrá zdravotní sestřička…
„Má vykloubené zápěstí…“ Poznamenal asSotva to dořekl usnul.
„Pustíme se do toho…“
Sam přinesl potřebné věci a sedl si vedle Bobbyho. Klepali se mu ruce a byl rád , že je tam Bobby, aby se o vše postaral…
„vypadáš, že tady omdlíš…“
Ani to nedořekl a Sam se skácel k zemi…
„To snad ne…. Same… ty slečinko…“
Bobby se k němu nahnul, zvedl mu hlavu a dal mu k puse whiskey… probral se téměř okamžitě…
„No snad se nebojíš krve… neblbni potřebuju pomoc…“
„Ne Bobby nebojim, ale… ale je To Dean… chápeš…“
Bobby přikývl, a bylo vidět, že i on má co dělat, aby se udržel v klidu….
Sam se vzpamatoval a začal Deana vyprošťovat z oblečení. Ten bolestí křivil tvář a zatínal zuby…. Byl při vědomí a každou část svého těla si krutě uvědomoval…

__________________________

A k samotnému zdravotnímu výkonu se dostaneme přístě

Terrik:ty potvorka ty si teda vies vybrat kedy to mas skoncit uplne si ma dostala som napata ako stuna

Terrik: takže žádné učení - a koukej psát - jsem napnutá k zbláznění a ty to utneš ale je to super a Sam v mdlobách

Terrik: Tak hele!!! Psychickej torturing si piš do povídek a nezkoušej ho na nás!!! Áááááá!!!!!! Kdo má tohle vydržet!!! Koukej přihodit hned pokračko!!!!! A doufám, že tentokrát bude hoooodně trpět někdo jiný

No se omluvuju... já vás nechtěla mučit

____________________________

„Bobby kde začneme…“
„Sundáme to triko, podej mi nůžky…“
Bobby rozstříhl oblečení až ke krku… Dean se ošil zimou, když mu Dean položil ruce na hruď, chtěl zjistit, zda nemá zlomené žebro.. Očividně ne, ale svalstvo ho začínalo bolet, přicházel stále více k sobě….
„Ahoj Deane..“
„Ahoj Bobby…. „
Dean kašlal, byl horečný a začínala se ho zmocňovat úzkost…
„Deane…“
„Usnul…“
Pověděl Sam a podával Bobbymu jehlu…. Bobby se pustil do šitá, měl co dělat,… ran bylo opravdu hodně, vypadali jako od drápů. Spolu ho posadili a sešitý hrudník pevně stáhly… Dean párkrát bolestně zasípal… Než ho položili zpět na postel, obvázali mu krk a obložili ho ledem, modřiny na hrdle bolely a chlad ten pocit alespoň trochu zmírnil…. Zápěstí se Bobbyu moc nelíbilo, bylo hodně nateklé a úplně fialové…
„Same, potřebuji tu mast…“
Sam podal mastičku, po které se Bobby ptal… Byl to lék, který Bobby kdysi dostal od Peeta. Bya to běžně nedostupná věc. Tišila bolest. Mírnila otoky a zánět, nic lepšího zatím neměli. Bobby potřel ruku a pevně ji opět stáhl, Dean zasténal…
Sam se snažil najít něco na horečku, nebylo tu nic silného a tak se Sam uchýlil k starému způsobu…. Namočil několik šátku ve studené vodě a omotal Deanovi ruce a nohy…. Nakonec ho celého zabalil do suchého prostěradla a přikryl… Doufali že to zabere, protože horečka protínala hranici 42 stupňů…
„Bobby?“
„Hm…“
„Co teď?“
„Teď ho necháme spát…“
„Ale to nemyslím..“
„Já vím… Počkáme, až se vyspí, oba a uvidíme pak…“
„Bobby jdi si taky lehnout, já u něj zůstanu..“
Bobby kývl, nebyl si jistý, že je to nejlepší nápad, ale byl utahanej,…
Sam si přitáhl křeslo k Deanovi a položil si nohy na stoličku…. Za chvilí už slyšel jen pokojné Bobbyho chrápání….
Bylo něco po půlnoci… Sam spal, ač se snažil sebevíc spánku se nubránil.… Probudil ho tichý křik, byl to Dean.
„No tak brácho, přeci to nevzdáš…“
„Neboj …eee… nevzdam….“
„Jsi vzhůru…“
„Jo, je mi zima.. a.. a nemáš něco k pití…“
„To víš že mám…“
Podal bratrovi skleničku s brčkem, Dean ji téměř vyprázdnil….Sam ho přikryl ještě jednou dekou, kterou našel ve skříny…
„Jak je ti…“
„Já nevim,… divně…pálí mi oči…“
„To je od horečky…“
„Jistě doktor…“ usmál se na bratra, ten se zaculil jako andílek….
„Tady jeden hadr na předpis…“
A položil bratrovy obklad na čelo… Tomu po tváři přejela zima, oklepal se….
„Jen spi bráško…“

jéééééé to je tak hezký, jak se Sam o brášku stará.....
chudák Deanek - jemu musí být tak hrozně - ta horečka, ty rány, to zápěstí.....huďátko naše - pěkně mu dáváš do těla

Terrik: Tak zatím jsou všichni relativně v pohodě. Ale mám takový pocit, že to bude mít nějaký dopad na Deana, takhle lehce ho ti zmetci ze svých spárů nepustí.

Tak jsem se konečně dostala k přečtení další části a moc hezky jsi popsala ten vztah Deana a Sammyho Jak se o něj Sammy tak hezky stará

Tak je tu malinké pokráčko je to zase jedna přechodová část mezi něčím akčnějším, ale chybět nesmí

_________________________

Ráno bylo chladné Bobby se probudil a viděl spící osazenstvo krytu. Za pár okamžiků byly vzhůru všichni kromě Deana.
„Bobby měli bychom sehnat pár věcí…“
„Já vím Johne, ale ty odtud nevylezeš, ta bestie tě chce dostat tak jí to nebudeme ulehčovat.“
„Hm…“
John souhlasil, byl značně rozladěn svým „Vězením“ Ještě než Bobby se Samem odešli chytil je za rameno…
„Chlapi… já … děkuji…“
„Nemáš zač…“ odpověděli společně a odešli. John našel na stole zápisky, byly Samovy, šlo o podrobnosti z Noxova deníku. Přitáhl si křeslo k posteli, kde ležel stále ještě spící Dean. John se pohodlně usadila začetl se do poznámek. Ač nerad připustil si, že už brýle opravdu potřebuje, stárnoucí oči už nebyli to co dřív. Vytáhl je z batohu a začetl se. Pročetl téměř vše a Dean stále spal.
„Tak chlapče…Bude poledne.“
Nic, Dean nebyl k probuzení. Sundal obklad z jeho čela a znovu ho namočil do ledové vody. Dean se otřásl…
„No dobré poledne…“
„Ahoj…“
Skelné oči mluvili za vše. Horečka se ho nehodlala pustit.
„Jak je…“
„Až ta čubka umře bude mi skvěle…“
„Co jsi vybrejlil“
Dean si nodpustil poznámku směrem k otci… Ten se zašklebila nalistoval stránku.
„No něco tu je…“
„Ukaž…“
„Lež, přečtu ti to…“
Dean se stejně posadil, deka z něj spadla a odhalila pohublé tělo.
„Zalez zpátky…“
„Já si to jenom přečtu“
Zuby mu drkotaly ale zvědavost a hrdost byli větší. Odmítal znovu ukázat slabost. John to poznal.
„Tak jinak.. Ty zalezeš pod deku a hotovo“
Deanlův vzdor byl tatam. John věděl proč je na něj v těchto případech tvrdý. Deanova paličatost ho může zabít. Žádost o opatrnost, nebo o odpočinek mizeli v nenávratnu, jediné co platilo byl rozkaz, to fungovalo vždy. I teď. Dean zalezl pod deku jako poslušný pes do boudy a otočil se ke stěně.
„Počkej…“
Chytil ho za rameno a otočil ho.
„Uděláme to takhle.“
Pomalu ho zvedl za záda mu naskládal polštáře a po krk ho zabalil do deky. Obklad na hlavě převázal šátkem.
„Co ruka…“
„Hm… jde to…“
„Ukaž..“
John viděl oteklé prsty. Vzal led a chladil bolavé zápěstí. Ruku mu položil stejně tak jako předtím v tom sklepení… Deanovi projel hlavou znovu ten pocit. Když ho otec uklidňoval…
„Dobrý…“
„Jo… jsem jako mumie…“
John se usmál, věděl co Dean žertováním ukrývá, ale nechal ho.
Posadil se tak aby i on viděl do zápisek.


„A co ta dýka jako má být…“
„No to kdybych věděl tak ti to nedávám číst.“
„a já to jako mám vědět…“
„To nevim ale myslel jsem, že by tě něco mohlo napadnout“
„Nenapadlo“
„Nebuď drzej..“
„Promiň…“
Za nedlouho se vráti Bobby se Samem. Otevřeli dveře a hodili nákup na stůl..
„Máme novinky…“

To je tak krásný Vážně moc hezky se John o Deana stará, konečně jako otec! Akorát se bojím, aby ho to nepřešlo, až bude zase Dean v pořádku... jestli bude v pořádku Ano ano... zase ze mě mluví má sadistická dušička

řekla bych že sadistů je tady hooodně...že:)

ja som sadista

Konečně má John o svého chlapce strach a ošetřuje ho. Snad mu ta péče vydrží trochu déle.

Johnova starost o Deana je sice moc hezká - ale já mu to nevěřím... myslím si, že jak bude moct, tak to dá Deanovi zase všechno vyžrat....a tak nějak tajně v to doufám

koukej rychle dál psát, protože jsem zvědavá co Bobby a Sam mají za novinky....

a též se hlásím k sadistům

no ja mu to taky moc nevěřim...no uvidime uvidíme

tak sadisté pokračujem

__________________

„A jaký“
Vykřikl aniž by je nechal nadechnout.
„Dobré ráno…“
„Promin…“
Zavrčel.
„Tak co jáký jsou ty novinky“
Přidal se netrpělivě John
„Přes noc zemřelo 6 chlapců, místního fotbalového týmu…“
„Asi prohrajou ligu…“
prohodil Dean, John do něj šťouchnul, ale musel se zasmát.
„No a co se stalo…“
Večer odehráli zápas, neznámá faninka je přišla povzbudit do šaten… že no a ráno je našli mrtví. Oficiálně šlo o drogy. Podle policie se předávkovali.“
„A není to možné“
No bylo by to možné, kdyby se nenašli u Hiksonů na zahradě.“
Všichni mlčeli, přemýšleli…
„CO teď“
„Já nevím Johne, nemám tušení co je dáblova dýka, natož jak ji sehnat…“
Zamračil se Bobby a Sam začal vyndávat jídlo. Všichni uč pociťovali prázdný žaludek.
„Já nechci…“
„Deane“
Okřikl ho John, ten se ale jen otočil a otcův hněv ignoroval. Za chvíli slyšeli jen jeho chrápání.
Sam se snažil najít cokoliv co by připomínalo nějakou ďábelskou zbraň, internet mu ale odpověď nedal. Nakonec se rozhodl pro knihovnu. Bobby namítal, že sám nikam nepůjde. Sam nakonec s Bobbyho podmínkou souhlasil a vyrazili. John s Deanem spali. Nechali jim vzkaz na stole a odešli….

„Jsme v knihovně…“
„Hm to máte štěstí“
Zavrčel Dean a lístek zmuchlal. Postoupil k Johnovi, ten stále spokojeně spal.
„O jak se ti odpočívá… otče..“
„CO?“
Zamumlal rozespale
„Deane měl bys ležet“
„Měl bys zemřít“
John se rychle posadil
„Deane?“
„Jo..“
„Co…“
V ten moment ho už ale Dean držel pod krkem a mrštil jím o zeď, oči mu svítili rudě, Dean Johna na chvíli pustil. Otevřel dveře od krytu a vpustil dvnitř… Clare.
„Ty mrcho co tady…“
„Ale Johne, vždyť jsem ti slíbila, že tě zabije vlastní syn, a nebo že bych ti to zapomněla říct? Víš náš otec miluje divadlo a tak to musí mít trochu teatrální nádech. Kdyby sme tě zabli en tak nebude to ono… No a jak už víš, duše tohohle krasavce“
Přejela Deanovi rukou po tváři
„…bude po tom dokonalá Takže teď tě opustíme, ale příště až se uvidíme, bude to naposledy“
Dean se na ni podíval a zmizel v oblaku prachu spolu s ní.
Za pár okamžiků se vrátil Bobby se Samem
„Co se stalo. Kde je Deam?“
„mají ho, a tohle je od něj…“
„Co jak to mohl udělat on“
„Nevím Bobby..“
John mu ve stručnosti vše povyprávěl.
„A co vy přišli ste na něco?“
„Jo vlastně jo“
Začal Bobby
„ Jak jsme říkali, že je zabil jejich syn, tak to asi není tak úplně jisté. Clare totiž byla toho údajného vraha dcera, nemanželská. Milostpán si ji pořídil ve svých 15 letech. Na tehdejší dobu nic mimořádného. Mimořádné ale bylo, že její matku tehdy znásilnil a Clare se tudíž narodila jako Parchant..Clare se to dozvěděla pár dní před onou událostí. Chtěla se s ním seznámit a vědět o koho jde, bylo jí taky patnáct. No jenže on o ni nejevil zájem, přímo ji vyhnal. Clare byla mrcha, asi to zdědila po tatíčkovi a podplatila jednoho místního, který pak fungoval jako svědek.“
„ten co potvrdil ten rozhovor o léku atd..“
„Jo jo to je on. No a šla do jejich domu. Pan Hikson ji přijal vlídně a vyslechl ji, netušil o co jí jde. Spolu počkali na mladého pána. Ten vše přiznal ale odmítal jakoukoliv odpovědnost. Starý pán se rozzuřil a syna vydědil. Clare už tehdy věděla, že je nemocná a podle některých zpráv byla duševně narušená. S čím ale nepočítala že vrah ji zavře v jejich sklepě a nechá je tam zemřít.“
„Takže on je chtěl nechat vyhladovět a ona se je chystala zabít morem… vrah zabil vraha…“
„Asi tak. Mladík se za několik dní vrátil na místo činu aby se ujistil, že se nikdo nic nedozvěděl. Pak informace mizí, začínají až tím, že dům byl vypálen, protože na místě bylo nalezeno několik těl obětí moru a jedna usmrcená neznámým způsobem. „
„byl to Hiksonoův syn?“
„Jo“
„Takže kdo je naštvaném duch?“
Sam se zasmál
„No tati, jednak oběti svého syna, jednak nechtěný potomek a jednak syn, kterého otec považoval za černou ovci rodiny“
„Jo ale na toho jsme nenarazili“
„Ano já vím, ale vím co proved jako malí. Když se mu narodila sestřička, cítil se odstrčený a jednoho dne našli malou holčičku mrtvou. Nikdo neprokázal, že to byl on ale 5ti měsíční dítě si okno neotevře“
„Takže ji zabil“
„Nejspíš jo… A to není to nejlepší…“
„Co je ještě lepší“
Zeptal se ironicky John“
„Víme co je ďáblova díka“
„Co“
„On, vrah neviného dítě byl tehdy označován, jako ztělesnění ďábla“
„A on měl nůž?“
„no nejspíš je to cokoliv co mu patřilo…“
„A proč by je to mělo zničit“
„Protože všechny nakonec zabil on, když je zavřel…“
John vstřebával informace a Bobby pokračoval
„Nejspíš to bude tohle“
Ukázal na nákres nože
„Co je to“
To se našlo u těla oběti zabité neznámo jak. Je to to jediné co máme“
„A kde to seženeme?“
Bobby se usmál….

Ty jo! Skvělé pokračko!!! Ale co bude s Deanem???!!!

takže už pomalu začínají přicházet na to, jak na to super...

koukej další část napsat o Deanovi, protože mě velice zajímá, co bude s ním....

Terrik: Tak honem pokráčko, vidíš přece jak jsme všichni nedočkaví. Doufám, že Deana najdou a zachrání včas.

Pokračujeme.... A děkuji za komentáře... moc moc moc

___________________

„Deane..“
Ten jen apaticky pootočil hlavu směrem k Hiksonovi.
„Ano“
„Víš synku, jsi pro mě důležitý…“
Clare se smála, přišlo jí vtipné jak z toho vzdorného hřebce je poslušný pejsek, který ani netuší co všechno udělá. Deanovi stále žhnuli oči rudým plamenem.
„Nakonec uděláš vše co budu chtít…“
Dean se jen věrně usmál.
„Je čas…“

Bobby se zamračil a vytáhl cosi z kapsy.
„Co to je?“
„Dýka, ďáblovo dýka…“
„Kde si to vzal…“
„V kriminálním archivu… no hodně starém archivu. Je to ta co byla u jeho těla…“
„Takže, teď jenom hurá na ně…“
„jo,jo musíme jen vymyslet jak..:“
Povzdechl Bobby.
„To asi nestihneš“
„Deane“
Bobby se zhrozil, viděl v Deanově tváři zlo, spousty zla a za ním stála Clare s vítězným úsměvem ve tváři.
„Ahoj Bobby“
Usmál se a zlověstně mu blýskli oči.
Clare připoutala Bobbyho i Sama ke zdi.
„Je jen tvůj“
Usmála se a kývla na Deana stojoícího u dveří.
„Ano jenom můj“
Usmál se A chytil otce pod krkem. Několikrát s ním praštil o zeď.
„Deane nech toho“
Křičel Sam a zoufale se snažil ze sevření vyprostil. Ale Dean pokračoval dokud z něj nevymlátil duši.
„Deane...“
Vydechl Sam bolestně, viděl jak tělo jeho otce padlo k zemi…
Clare se spokojeně usmívala,

„tati..“
Vyhrkl najednou Dean, nevěřícně koukal na svoje ruce, byli od krve, opět se cítil zle, opět ho uchvátila horečka. Podíval se na Johna.
„Tati“
„ano ano tatínku. Jo víš Deane zabil si svého otce, jaké to je, jak se cítíš“
Dean se na ni podíval uslzenýma očima. Clare se rozesmála, zlostným smíchem, vítězoslavným smíchem.
„Jo teď si ten pravý diamant“
Na chvíli její mysl na chvíli vypnula a sevření dvou lovců povolilo. Bobby neváhal a chopil se dýky. Clare ho nestihla zregistrovat a až když cítila nůž ve svém krku uvědomila si o co jde.. Takhle to neplánovala, měla se domů vrátit jako vítěz i s Deanem a jeho klenotem – duší…
„ďáblova… dýka…“
Zasípala a padla mrtvá k zemi.
Bobby se vrhl k Deanovi, toho se zmocnila histerie. Bobby ho odtáhl od otcova těla.
„ještě dýchá…“
zakřičel Sam. Bobby držel Deana upadajícího do mdlob. Nejdřívě naložili do auta jeho a pak Johna. Oba je odvezli do nemocnice. Potřebovali ji oba. A rychle.
„Bobby co dál“
„Dál, …. Musíme je z toho dostat a zabít zbytek…ale sranda to nebude?
„Hlavně rychle…Bobby“

MY GOTT!!!!! Okamžitě pokračko nebo máš o jednu fanynku méně!!! Chudák Dean!!! Ale nepochybuji o tom, že to oba přežijí a John mu to pak dá určitě pěkně sežrat!!!

Jéé to né nechci přijít o fanynku ale nevím jestli to dneska stihnu. Vím jak dál a přesně ale uvidím jestli na vás nezkusím nějakej ten torturing