Dean

teda ty se v tom torturu fakt vyžíváš teda abych to upřesnila - v torturu NÁS ČTENÁŘŮ jak můžeš přestat v tomto okamžiku - okamžitě sem přidej další část a hned !!!!!!

už píšu...ste mi nahnali strach....jsem poslušně zasedla ke klávesnici a pracuju

hi hi hi- kdo by to byl řekl, že ti neženeme takovej strach ale v pořádku, tak to má být

Tedá, tady je ale toho torturingu... Jak ve fiction, tak i v reality... To se nám to ale rozjíždí
Pravdou je, že konec je zás v tom nejnapínavějším.
Jéé, super, že ešte dneska bude další!

Tovíte respekt před vámi... jsem strachy neviděla na klavesnici... no ale je tu pokračování a bacha john je zase za Blba.... a děěěěěkuji za komentáře strašně mě těší

Už zase sem napsala úvod a zapoměla vložit pkračování
tak tady je

____________________

„Doktora, potřebujeme doktora..“
„Co se stalo…“
„Potom..“
Peet pochopil Johna svěřil kolegovi a sám si vzal Deana.
„Klid, jenom klid…“
Dean se začal probouzet a vzpírat se lékařům. Byli na něj tři. Dva ho pevně drželi ale Dean se stále zmítal
„Má vysokou horečku..zase“
Poznamenal Peet a snačil se zavést infuzi…
„Deane, Deane…“
„kde je táta, co je s ním,…“
„Nejdřív se uklidni…“
Dean se trochu utišil a uvolnil. Léky začínali zabírat. Oba lékaři opustili místnost a Peet tu zůstal sám…
„Peete, já ho zabil, zabil sem ho…“
Rozplakal se, rozplakal se tak moc… Peet se naklonil aby ho objal, čekal, že Dean odmítne ale ten ho chytil okolo krku a nemínil ho pustit.
„Nezabil Deane, žije, je na sále ale žije“
Nezabralo to , neuklidnilo ho to,stále jeho řeč zanikala ve spustě vzlyků. Vyčerpání a horečka se na něm pdepsali a nakonec snul Peetovi kolem krku. Položil ho zpátky a dodělal co potřeboval. Nasadil zpět všechny léky co před tím a nechal ho odvézt na pokoj.

„Jak je mu…“
Ptal se kolegy po skončení Johnovi operace
„Přežije, vypadalo to hůř než jaký to bylo“
Peet zavolal Sama a Bobbyho do kanceláře. Pověděli mu o všem, věděli, že něco tajit nemá smysl.
Bobby se se Samem snažili něco najít, několikrát během pobytu Johna a Deana v nemocnici vyrazili i na lov do toho domu, ale nic, jako by se po nich slehla zem. Dean se zotavoval jen pomalou, horečka se ho nehodlala vzdát, moc nejedl a otec s ním nechtěl mluvit. Tomu na zdraví taky moc nepřidalo. Denně ale žadonil o propustku a tak Peet nakonec povolil, pustil ho domů, když propouštěli Johna. Nebyl nadšený, že ho opět opouští nemocný, ale tušil, že pokud ho bude držet v nemocnici, moc si nepomůže. Přijel pro ně Bobby. Dean se nedokázal na Johna podívat. A ten se o kontakt ani nepokoušel. Stáli a čekali na chodbě, až je Peet zavolá, dal jim nějaké papíry k podpisu a propustil je domů.
„Kde je Sam?“
„Taky tě rád vidím Johne“
„Promiň,ahoj Bobby“
„Ahoj, jel něco nakoupit“
„To jsou synové,,,,“
Povzdechl si pro sebe ale Dean to zaregistroval. Nastoupily do auta a odjeli. Bobby si všiml, že Dean usnul. Peet ho varoval, že většinu času prospí, a že je to dobře…
„Deane vstávej,“
Budil ho John. Dost neurvale na Bobbyho vkus.
„Počkej nech ho…“
John se odporoučel dovnitř a Bobby pomohl rozespalému Deanovi. Ten si to namířil rovnou do postele.
„Měl si zůstat v nemocnici, bylo by to snažší…“
Křikl John na Deana stojícího na schodišti. Ten se ani neotočil, jen sklopil hlavu a zalezl do pokoje.
„Johne on za to nemůže“
Sjel ho Bobby, ten se však jen ušklíbl a odešel do koupelny
„Měl ti ještě přidat…“
Usrkl pro sebe…
Sam se vrátil domů k večeru, velký nákup vytahával z auta snad půl hodiny…
„Nemáš v tom kufru i trochu instančního rozumu…“
„Mám“
Odpověděl Sam a vytáhl baseballovou. Tušil, že jde o Johna. Bobby se jen zasmál..
„Jěště den a aplikuji to“
„Je to zlé“
„Horší, řek mu, že měl zůstat v nemocnici...“
„To je moc i na něj…“
Bobby pokrčil rameny a odnesl poslední tašku. Dean na večeři nepřišel. Spal. Sam myslel, že to jen předstíral tak mu odnesl jídlo nahoru.
„Kam jdeš“
„kam asi“
„Když může být doma, může se přijít najíst…“
„Myslím, že při pohledu na tebe by ho přešla chuť..“
Otočil se a odešel nahoru do pokoje.
John praštil s dveřmi a zmizel na dvoře.
„Rodiná idylka…“
Poznamenal Bobby a nakrmil psa.

„Deane…“
Tak spal opravdu…
„Večeře..“
„Já nemám hlad..“
„Nic si nejed, a Peet říkal, že jestli nezačneš jíst tak tě osobně odveze zpátky“
„Aspoň by byl klid“
„neblbni…“
„Já fakt nechci…“
„Aspoň drobet“
Samovi se povedlo Deana přesvědčit a vyprázdnit půlku talíře, nadopoval ho léky a nechal ho zase spát.

„Bobby“
„Hm…“
„je to normální“
„Ty máš otázky…“
„Já to myslím vážně..:“
„není, ale je to vůl a s tím nic neuděláš…“
Sam se smutně ale souhlasně usmál…

Uplynulo několik dní, John byl v naprostém pořádku a Dean pomalu začínal nacházet ztracenou sílu. Když říkám pomálu myslím slimáčím tempem. Stále dokázal prospat většinu dne a sebemenší zátěž ho odrovnala. Horečka se pravidelně vracela, ale aspoň začal jíst… Jak se Johnův stav zlepšoval, zhoršovala se atmosféra. John neustále narážel na chování svého syna a Dean stále před odpovědí utíkal…

„Tati…“
„Hm..“
Dean sesbíral všechnu odvahu a chtěl si s ním promluvit.“
„Já jsem…“
„Co přišel mi říct že za to nemůžeš…“
„Ne…“
Tato věta rozprášila veškeré odhodlání a Dean se slovy „promiň“ Odešel z otcova pokoje…
Sam viděl jak vyběhl do toho svého.. Šel za ním ale bylo zamčeno.
„Deane…“
„Sammy, nech mě prosím…“
„Deane no tak… pusť mě dovnitř….“
Zámek cvakl, Sam vešel a viděl Deana sedícího u zdi.
„Co se stalo…“
„nic, jen…je to moje vina… od začátku..“
„není…to sou keci“
„A čí teda…“
„Tvoje ne, nemůžeš za to, ty ne..“
Podíval se na Sama a mírně se usmál, bylo to spíše smutné ušklébnutí, než úsměv
„pojď semˇ“
Sam věděl, že Dean nemá sentimentální situace rád, ale nějak vycítil, že objetí je třeba, a nemýlil se. Dean byl vděčný, že Sam nic neříkal, že tam prostě jen byl…

Podobné situace byli na dením pořádku. Dean přestal vycházet z pokoje pokud byl John doma. Na Hiksony se zapomnělo s tím, že možná zemřeli všichni, že stačilo zabít ji, Vše tomu nasvědčovalo. Jednoho dne měl byt John na kontrole v nemocnici. Dean sešedl dolů ale najednou se otočil a vracel se zpět. John tu stále byl.
„Kam jdeš“
Křikl John na odcházejícího syna…
„já, „
„Nejdřív mě chceš zabít a teď se mnou nemůžeš být v jedné místnosti.
Jeho hlas se nebezpečně zvyšoval.
„To není pravda..“
„Co to první nebo to druhé“
„Joihne“ „tati“ okřikli ho Sam a Bobby ale John pokračoval.
„Když ti něco je nebo něco potřebuješ to jsem ti dobrej viď. Ale jen je možnost, vymlátil by si ze mě duši…“
„to ne já nechtěl, nemohc sem…“
„Moch Deane, kdyby si chtěl moch si se bránit. Ale na to si slabej, potřebuje pořád vodit za ručičku. Už od mala si se pořád držel u mámy. Vůbec nechápu proč si šel domů, měl si zůstat v nemocnici bylo by o starost míň.“
„Johne dost“
Okřikl ho bobby
„Né dost, dyť s podívej, pořád potřebuje někoho, je nesamostatném, nesoustředěném, samá chyba samej nepovedeném lov…..“
Nadechoval se aby pokračoval ale Bobby ho srazil k zemi
„Mlč“
John se zhluboka nadechl…
„není to můj syn, ten by tohle neudělal, takový člověk nemůže být můj potomek…zklamal si mě“
To byla poslední rána do Deanova srdce. Sebral bundu, kliče od auta a praštil vchodovýma dveřmi. Po tváři mu stékali slzy a zmáčeli bílé triko.Sam za ním vyběhl, chtěl ho zastavit ale Dean se ani neotočil, Nasedl do auta a odjel
Sam jen zašeptal…
„Deane vrať se,…. tohle tě zabije…“

JÁ VĚDĚLA, ŽE JOHNOVI NEMÁM VĚŘÍT!!!!! TEN PARCHANT!!!!! TEN HAJZL!!!!! JAK JÁ HO NENÁVIDÍM!!!!! A JESTLI SE KVŮLI NĚMU NĚCO STANE DEANOVI TAK HO OSOBNĚ ODDĚLÁM!!!!! TERRIK, DALŠÍ POKRAČKO!!!!! ŠUP ŠUP!!!!!

to asi nemá cenu komentovat - je to hajzl první velikosti brečím jak želva ale když se nad tím pořádně zamyslím, tak se mi tato část náramně líbila - bylo to super (mé zvrhlé já se hlasí o slovo)
takže - zase vyvinu mírný nátlak, ale koukej nám prozradit, co bude s Deanem......

deana zabiju neee nebojte na to nemám srdce... zatím

Nejvíc ostrý pokráčko! "Doma" maj teda hrozně hustou atmosféru. Uražený John - to je neštěstí... A chudák Dean radši musel vypadnout pryč od něj. Tu baseballku snad měli použít...
Doufám, že se tu během dne zas objeví nejedno pokračování

Bohdy: připrav si zbraně budeš Johna chtít zastřelit
Nemix: tvoje zvrhlá stránkamě nezklamala
petík: Děkuji za pochvalu a na basebollku možná dojde

jinak díky že čtete i tak pozdě v noci. mám strašnou radost a tady je další díl


_____________________

„Tak Deane zvedni to…“
„Nic?“
„Ne, Bobby už jsou to dva dny a pořád nic nevíme,“
„Klid najde se, „
Utěšoval Sama ale sám potřeboval slyšet, že to bude dobré. John se potuloval po hospodách a hrál poker.
„Same..“
„Hm“
„Kam by jel, přemejšlej..:“
„Bobby… jel by sem, když se něco děje jel by sem, ale teď? To fakt nevim“
„Nevim co dál…“
„Nevzal si sebou žádný léky nic, daleko bejt nemůže, Peet řikal, že bez nich…“
„Mlč…“
Sam ztichl.

Nastal večer a John se dostavil domů, značně pod obraz.
„Ještě se nevrátil..škyt“
Sam se na něj zlověstně podíval a sykl…
„Jak by moh…“
„Asi mu nic moc nebude, když byl schopném odjet, vždycky trochu simuloval…“
Sam raději odešel z pokoje, protože by mu jednu musel vrazit. Bobby to ale nevzdal, nalil Johna kafem a trochu ho probral.
„Přemejšlej Johne, kam moh jet…“
„Já nevim, ať si jede kam chce…“
„Johne…“
„Co! Hele to co se stalo…“
„S tim on nemoch nic dělat…“
„jak to ..“
Zeptal se pohrdavě…
„Protože za to můžeš ty, ty si to mohl ovlivnit, od malička si mu křivil a oni toho jen zneužili, Dean by ti nikdy neublížil“
„Možná, ale stejně neměl odjíždět“
„Řek si mu, že to není tvůj synů
„moc si to bere..“
„Jdi spát, nebo to špatně skončí…“
Bobby odkráčel z kuchyně na dvorek a posadil se na schody. Velký pes si sedl vedle a položil mu oslintaný čumák do klína.
„Ó Deane, kde jsi…“

Druhý den ráno sešel John dolů. Tvářil se divně.
„Co je?“
„Nic já jen, no asi sem to přehnal…“
„Přehnal…???“
Vyjekl Sam až mu přeskočil hlas…
„Nebuď drzej“
Sam se držel co mohl ale neměl daleko od praštění dveřma.
„Jo přehnal ale on je paličák a neměl odcházet, teď ho musíme najít..“
„Jo a nezapomeň mu říct, až ho najdeš, že si musel trávit den hledáním ho…“
„Co si to dovoluješ?“
Sam jen zavrtěl hlavou a nodpověděl…
„Nech toho a pojeď“
„Kam“
„Řekl bych, že do našeho srubu..“
Bobby protočil oči… „Proč mě to nenapadlo“
Dodal ironicky
„aaa napadlo, tam už jsme totiž byli“
„Já vím ale Dean je chytrej, nechce aby jsme ho našli tak počkal, věděl, že tam pojedete jako první a tak čekal až zmizíte“
Ač byl Bobby nerad znělo to rozumě. Nasedli do aut a odjeli. Sam jel s Bobbym a John sám.
Den se blížil k večeru a oni dorazili na místo. Před srubem stálo Deanovo auto, dveře byli otevřené a na zápraží někdo ležel.
„Deane!“
Vykřikl Sam a hnal se k bratrovi. Ten se nehýbal, neodpovídal a téměř nedýchal.
„Bobby on…“
„Ne Same žije…“
John k němu přistoupil blíž, viděl jak se něco mihlo v zadu v pokoji. Byl to Hiksonův syn.
„Á to je mi rodinka… no to je ale pěkné“
„Ty „
„Co, nejsem hrdý na to co chci udělat, nicméně teď trčím v mezipatře a nemohu dál“
„Co…“ Ptal se Sam a nechápal
„Je to zvláštní, ale já je zabil a já musím čekat, až je někdo zabije znova..“
„jak to myslíš..:“
Ptal se Bobby ale tušil.
„Dá se tomu říkat kletba. Dokud jejich duše nenajdou mír a nezemřou, nemohu odejít ani já. Nabízím pomoc“
„To určitě, a věřit ti máme jako proč“
Prskal Sam vztekle
„Protože ten žabikuch, kterým jste zabili Clare patřil sice mě, ale to vám moc nepomůže. Zbytek rodiny to maximálně poraní“
„Jo a ty máš něco lepšího?“
„Jo mám…“
Duch vytáhl pozlacenou dýku
„To je ta co zabila tu malou holčičku…“
„Ne, ta přeci vypadla z okna“
„Ale, nejdřív sem jí to zabodl do tý mrňavý hlavy, pád z okna to jen maskoval…“
„Seš zrůda..“
Možná, ale nabízím vám pomoc, váš boj je marný, pokud Deana chtěj, pokud je jeho duše tak krásná jak říkají máte smůlu, bude to ještě hodně mučení, hodně trápení, než ho definitivně zabijou a udělaj z něj svou děvku…“
Sam se neudržel a vyběhl proti němu. Duch zmizel a za chvíli se objevil znova…
„Proč by si nám pomáhal…“
„protože jsem tu už moc dlouho…“
není v tom něco jiného…
„Máš snad na výběr?“
„Ne“
Sam natáhl ruku a vzal si dýku. Duch zmizel.
Bylo dost chladno a Sam si všiml že Dean zakašlal
„Deane“
Nic, nevnímal ale žil.
„rychle do nemocnice“
Dorazili k Peetovi, tomu z očí lítali blesky, když viděl Deanovo bezvládné tělo. Tentokrát to bylo hodně zlé, Dean byl v kómatu, podle lékařů kolegů nenávratně…. Peet to nevzdával, tušil, že to nebude jen tak.
„Pánové“
„Ano“
Odpověděli všichni tři najednou
„Co jste proboha dělali..“
Peet se ptal dost zoufale a Sama to vyděsilo
„Je v pořádku“
Peet jen zavrtěl hlavou a odvedl je k pokoji
„Je v kómatu, má těžký zápal plic a k tomu všechno co před tím, musel se uhodit do hlavy, protože je tam mírné krvácení. Nevypadá to dobře, je možné že zbývá jen pár dní, snad měsíc..“
Samovy tekli slzy proudem, koukal skrz sklo na svého bratra a v ruce síral dýku. John se nepohnul a Bobby se zeptal.
„Můžeme tam“
Peet přikývl, šli všichni až na Johna, ten odjel neznámo kam.
„Same musíme je zabít“
„Já vím Bobby, snad není pozdě…“
Podívla se na Peeta, snažil se ale jeho oči říkali
„Bojím se, že je příliš pozdě…“

co to je???!!!! teda ty jsi s tou smrtí Deana zase tak nevyhrožovala, viď.....
tak to teda ne, koukej ho nějak zachránit - Sam určitě na něco přijde a doufám, že dá Bobby Johnovi pořádně do drž....do čumáku

Terrik: No, snad nám nenecháš Deana umřít? Když už toho tolik vytrpěl!! Věřím v Samovy schopnosti, ten je chytrá hlavička.

pokráčko:D
a děvčata zachránit Deana by se vám líbilo jo.....No nevim nevim....


______________________

Peet se uchýlil do své kanceláře a nechal je v pokoji. Nemělo cenu je posílat pryč. Zasedl ke stolu a podíval se na rozesmátý obličej své sestry.
„Víš sestřičko, asi se setkáte…“
Snažil se aby to znělo co neoptimističtěji, asi tak nějak jako „Víš aspoň něco je na tom dobré“ nebo tak něco…. Sám tomu ale nevěřil
„Mrzí mě to, ale tohle asi nezvládnu dát dohromady… Kdyby si tady byla co by si udělal, co by si mi poradila…“
Praštil rukou do stolu
„Stejně za to může on, já, já vím. Vím že ho obviňuju ze všeho ale tohle je pravda…“
Rozčiloval se ale fotka se stále jen usmívala
„Tak mi řekni…. Ne neříkej, musím ho najít a… a pak… pak ho asi… já nevím“
Poslední slova vydechl zoufale a položil hlavu na stůl. Párkrát s ní praštil o stůl a pak jen zvedl oči ke své malé sestřičce
„….“
Ale neřekl nic jen se zvedl a odešel pryč. Odešel jako nasupený býk….

Bobby se Samem usnuli. Oba oseděli ze stran lůžka a hlavy měli opřené o postel. Spokojeně chrupkali. Sestřička si jich všimla, ale nechala je tam, jen se usmála a odešla pryč. Sama probudilo zavření dveří.
„Hej Bobby“
„No…?“
„Vzbuď se je na čase něco vymyslet“
„Jo a co génius…“
„No nevim ale máme tu dýku, co sakra povraždit tu rodinu“
„Jo a nechtělo by to Johna“
„Jako že by sme ho zabili s nima?“
Bobby se zasmál, byla to trefa do černého…
„Né ale potřebujeme pomoc“
Snažil se zachovat vážnost ale nedařilo se, Sam se rozesmál taky. Byla to chvilková úleva, kterou oba nutně potřebovali. Zvedli se a naplněni odhodláním odešli na lov bestie.
„Vydrž chlapče“
Otočil se ještě Bobby ve dveřích

„Ahoj Johne tady Peet“
„Co je“
„Potřeboval bych s tebou mluvit“
„Jo a o co jde“
„O co asi. Máš chvilku…“
„Jo a kde?“
„Kde jsi…“
„V motelu…“
John nadiktoval adresu a Peet se rozjel za ním. Ani nevěděl co chce podniknout ale věděl, že musí něco udělat.
„Tak co si chtěl“
„Řekni mi, švagře… co se stalo, a všechno od začátku…“
„co vždyť to víš“
„No jenom bych se rád dozvěděl, proč nebyl Dean doma…“
„Trochu jsme se nepohodli, choval se…“
„jak“
„Odmlouval…“
„A proč byl v nějakým lese…“
„Hele do toho ti nic není, nestarej se, jestli je to všechno co si chtěl, můžeš zase jít“
Trochu Peeta popostrčil, tím projel záchvat zuřivosti, zrudl a začal na Johna ječet. Byly to obvyklé nadávky a urážky, z minulosti ze současnosti,…. V Peetovi se hromadil vztek, Popadl koště stojící u stěny a přetáhl jim Johna po hlavě. Ten se skácel k zemi. Peet toho ale nenechal. Skočil po ležícím muži a začal ho mlátit, bral všechno co měl po ruce, nakonec do něj několikrát kopl.
John byl už dávno v bezvědomí ale Peet ho ještě řádnou dobu řezal jako smyslů zbavený, nakonec odešel jako by nic. Nechal ho ležet na zemi a nechal otevřené dveře.
„On si někdo všimne…“
Pomyslel si a vrátil se do nemocnice….

Bobby se Samem se připravovali na večerní lov.
„Myslíš že to zabere…“
„Jo musí…“
„Asi máš pravdu, moc chytrý zrovna nejsou“
Dočistili zbraně, naplnili je duchařskými omráčovadli a vzali pozlacenou dýku. Večerní lov byl celkem úspěšný. Nikde žádná past, zastihly je nepřipravené. Zabili 3 ze zbývajících 5. Doufali, že se jim povede lépe, ale spoň něco. Ráno se vypravili do nemocnice.
„Ahoj Peete, prosím tě nevidě jsi Johna, nevíš , kde je?“
„Ahoj, ne netušim, volal jsi mu?“
„Jo a nebere mi telefon“
„Tak to netuším“
„No nic neva, A co Dean… jak je na tom“
„Stejně…“
Doprovodil je do pokoje a sám odešel do kanceláře. Nedalo mu to a obvolal okolní nemocnice, zda se někde nenachází John. Nikde nic, jako by se zlem slehla. Nakonec se odhodlal prohlédnout i internet, třeba se něco najde.
Na titulní stránce novin svítil tučný nadpis
„Muž ve středních letech nalezen mrtvý…“

COŽE John je mrtvej - no to snad néééééé......bože ty snad necháš všechny umřít - John, Dean a kdo bude příště na tvé mušce - Bobby a Sam....opovaž se Terrik

Co sa to deje???ja potrebujem pokracko...prisaham, ze Johna zabijem to ako sa zas sprava k Deanovi ...on je cistý debil, joj ako som sa rozculila...normalne by som si priala,aby ten titulok v novinach bol o Johnovi....terrik rýchlo sem hod pokracko, pls
...

Terrik: Vůbec se neodvažuji pomyslet, kdo je ten mrtvý muž. Tak rychle vysvětlení.

Teda Terrik... mrknu tady, a rovnou dvě další pokračka! Jsi fakt rychlá No, doufám, že ten mrtvý muž je John I když si myslím, že to bude někdo jiný... Ale nechce se mi věřit, že by Peet Johna jen tak zmlátil... určitě za tím bude něco hodně temného a určitě nebyl sám sebou No a Deana koukej brzy uzdravit!!! Chudáček maličký

No zda John žije nebo ne se ještě nedozvíte, ale dozvíte se, že Peet... no taky není svatoušek:angel:

_______________________

„Same, myslím, že jsem našel ty zbylé dva…“
„Hm, ukaž, kde..“
„Tady je to druhý sklep, mohly tam být celou dobu…“
„Jo to je dost možné…“
„Tak dneska večer to dorazíme, nemáme moc času“
„Jojo, no a zdá se, že ten zmetek s tou dýkou nekecal…“
„Zdá se…“
Bobby se šel nasnídat, Sam ne, nějak neměl chuť, zkusil znovu vytočit Johnovo číslo ale nikdo to nezvedal.
„nevolal Peet, jestli je něco Nového…“
„Ne nevolal,“
„Zajedu tam…“
„Same, tím mu nepomůžeš…“
„Nemůžu ho tam nechat samotného, to nejde…“
„Tak se vrať včas , ať všechno stihneme připravit..“
„Neboj“
Sam nasedl do auta a odjel

Peeta užírala nevědomost, netušil co bude dělat. Jeho dilema rozčísl Sam.
„Ahoj můžu za Deanem?“
„jo jo, ahoj, už se vám ozval John“
„Ne pořád nebere telefon. Při posledním pokus byl vypnutý…“
Peeta polévala horkost, ale nedal na sobě nic znát
„on se ozve, až se uklidní“
Sam přikývl
„Je něco nového“
„Ne pořád je to stejné, i když podle předpokladů se měl stav zhoršovat, takže stagnaci můžeme brát i jako dobrou zprávu“
„Myslíš že má naději“
„Začínám malinko věřit…“
Usmívali se, oba tohle potřebovali slyšet. Sam odešel k Deanovi do pokoje, povídal si s jeho nepřítomným já až do odpoledne. Pak se vydal za Bobbym a spolu na lov.
Peet znovu obvolával nemocnice ale znova se nic nedozvěděl. Dnes se do tváře sestry nedokázal podívat, sklopil fotografii aby na ni neviděl
„Co budu dělat?“
Ptal se zoufale sám sebe….

„Bobby, tady to je.“
„Našel si vchod..“
„Jo, pojď“
Sam s Bobbym sestoupily do druhého sklepa. Procházeli skrz chodbičku, opatrně prošli do nějaké místnosti.
„Jsou tam“
„Jo jsou tam oba“
Ozval se za nima nějaký hlas
„ty? co ty tady děláš“
„Jdu se podívat jak je zlikvidujete…“
Sam s Bobbym nad Duchem-ďáblem jen zavrtěli hlavou.
„Jdeme na to“
Vtrhly do místnosti, mladík jim trochu pomohl. Podržel rodinku u zdi a počkal, až je Bobby probodne.
„A je to“
„To bylo moc snadný “
Sam přikývl ale duch se rozesmál
„Ani bych neřek, víš jak dlouho já čekám až je někdo zabije, až je oddělá a já konečně dosáhnu svého.“
Rozesmál se, oči mu zčernali…
„Ale, že jste mi pomohli, nechám vás teď odejít. Ale jestli váš ještě někdy potkám, zabiju vás…“
Duch zmizel
„Bobby…“
„Jo?“
„To jsme podělali…“
„myslíš?“

„Ty zmetku, jak jsi jen mohl, vypařil si se někam na bůhví jak dlouho a ani si ji nedal vědět“
„Co je ti do toho, jsem tu sem…“
„Jo ale víš, že měla narozeniny… Ano a přál jsem jí, já jí telefonoval“
„Ale nebyl si tu, ty že ji miluješ…“
„Sakra já měl práci..“
„jak jinak, už se k ní nepřibližuj“
„Ty mi to nezakážeš..nic ti do toho není tak zmlkni“
Peet do Johna strčil a začala rvačka, velká rvačka. Peet mlátil Johna a John mu to vracel. Najednou se John ocitl nad Peetem. Mlátil ho do obličeje a nehodlal přestat.. Peet nahmatal nějaký klacek a praštil jím Johna po hlavě. Ten okamžitě upadl.
„Neeee, Johneee.“
Křičela dívka a obímala bezvládné tělo svého muže.
„Mary“
„Mlč Peete, žádala jsem tě, aby si se ovládal, prosila jsem tě. Zmiz mi z očí“
„mary“
„Zmiz!“

Peet se probral.
„Byla to jen noční můra“
Ulevil si, ale moc mu to nepomohlo, ta můra byla vzpomínka.
„Ach jo sestřičko, já jsem fakt vůl“
Zvedl fotografiii
„Asi jsem to přehnal“
Povzdechl, vydal se za Deanem. Šel ho zkontrolovat a vyčistit si hlavu.

Bylo druhý den ráno. Peet přespal v kanceláři. Ráno ho vzbudila sestřička.
„Doktore…doktore…“
„Ano co se děje..“
„Probral se“
„Co“
Peet utíkal za sestřičkou. U postele stál jeho kolega a tišil mladíka na posteli.
„Jacku?“
„Pšš, a pojď sem“
Peet přistoupil k posteli.
„Co se děje?“
„Probírá se ale je zmatený, hodně zmatený…“
„koukám…“
Položil mu ruku na čelo
„Šššš Deane, to jsem já, jen klid…“
„Mám…žízeň…“
„Nemůžeš pít, teď ne“
Utěšovali ho lékaři a otřeli mu rozpraskané rty. Dean za chvíli zase upadl do bezvědomí…

hmmmmm zajímavé - no to jsem zvědavá, co se z toho všeho nakonec vyvrbí - ty jsi to rozjela teda na pěkné strany

Terrik: Tohle mi holka nedělej! Co je s Peetem?!

Týjoo 3 nové díly! Opravdu supér, že nám to takhle pěkně dávkuješ! Teďka to je totiž potřeba. Peet se nám teda pěkně vybarvil. A Deanovi ani moc nepomohlo zabití tý povedený rodinky... Jak je to možné?

Terrik: Ty nás tedy napínáš. Mám stejné otázky jako ostatní. Co je s Deanem, Peetem, Johnem??

Takových otázek, to nepovím musíte chvilinku počkat. No ale jinak děkuji.... Tady je kousíček, ještě dneska bude další. ale dám vám to postupně.
Jo ajinak mám první zápočet, takže můžu zase chvilinku malinkou psát.

___________________

„Bobby?“
„Jo já vím, podělali jsme to Same, nemusíš mi to říkat“
„To nemyslím, měli by jsme se jet podívat na Deana, přeci jsme je jenom zlikvidovali, mělo by to nějak zabrat ne?“
„Snad, ale moc v to nevěřím“
„Bobby…“
„Jo už mlčím…“
Oba lovci se vypravili do nemocnice. V autě to Samovi nedalo a zeptal s
„Ty Bobby?“
„No“
„proč se vlastně Peet s Johnem tak nesnesou“
„To je dost pitomá storry“
„Povídej, jsem zvědavej“
„No takže, znali se prakticky od mala a nějak si nepadli do oka, mírně řečeno, podle jejich rodičů se zmydlili už ve školce. Pokud se ve škole strhla rvačka byli to ti dva. Měly své, no řekněme kamarády. John Peeta provokoval a Peet nešel pro ránu daleko. Několikrát se seřezali tak až skončili v nemocnici. No a když pak John začal chodit s Marry bylo to jako výbušnina. Kdykoliv se ti dva potkali končilo to hádkou. Kdykoliv se o něm Marry zmínila končilo…
„To hádkou..“
„Jo no a když si ji vzal, řekněme, že ji nechtěl dorazit na svatbu. Nakonec ho ale umluvila. Občas měli slabé chvilky a zašli spolu na pivo nebo někam yrazili, ale jinak...John býval často pryč, poletoval všude možně a jednou se Peet domák, že nebyl doma na její narozeniny. Byla to hloupost ale Peet to bral jako záminku. Tenkrát se servali jako psy a Peet praštil Johna po hlavě větví. Marry se s ním pohádala a dlouhé roky s ním pak nepromluvila.
„A co po její smrti“
„Nic se nezměnilo, nenávidí se dál a navíc mu John nahrává. Peet miluje děti a, no řekněme, že Johnova výchova ho, no nepřijde mu vzorová“
„Kdo by to byl řek“
Bobby se ušklíbl
„Jo no a tak to je. Peet Deana zbožňoval, tebe si moc neužil, protože po Marrině smrti vás vidě jen zřídka. No a to je další důvod proč tak vyváděl…Má o děti své sestry strach kdysi jí slíbil, že se o vás postaráá kdyby něco.“
Dojeli k nemocnici. Peeta našli v pracovně nad nějakými papíry.
„Ahoj, je něco nového“
„Ahoj, jo no… probral se“
„Vážně?“
„Jo ale to neznamená, že máme vyhráno..“
„Já vím ale,…“
„Ano, ale, ale teď už je tu reálná šance…To si chtěl říct“
„Jo…“
Peet se usmál a pustil je za Deanem. Ten se probral, jenom na chvilinku ale i to byl úspěch“
„Jak je brácho“
„žiju“
Dean se zeširoka usmál, byl rád, že je vidí
„Co ta mrcha…“
„Je po ní…“
Chvíli si ještě povídali ale pak je Peet vyhnal.
„Musí odpočívat“
Samovi se od něj nechtělo. Přemlouval Peeta ale neměl šanci
„Pojď, taky musíš někdy spát“
„Bobby má pravdu, přijďte zítra jo…“
„Jo, holt jo“
„A co John už jste ho našli“
Zeptal se až když byli na chodbě, tohle Dean vědět nepotřeboval.
„Ne zatím nic, nevím kam zmizel“
Odjeli domů a Peet zapadl do kanceláře. Byl strachy bez sebe. Měl starch, že ho zabil. V noviách o identitě může nic nebylo. Jen ráno vydali zprávu, vysoký, černovlasí. To mu na klidu moc nepřidalo. Odhodlal se nakonec a nasedl do auta. Nastartoval, cítil jak se mu ruce třesou.
„Bože ať to není on“

Terrik tak nás už přestaň trápit - je to John nebo ne