KDYŽ HOŘÍ MILOST

Nevím, jak se to mohlo stát, ale přidávám sem další povídku, na které jsem se tak trošku podílela - proč píšu tak trošku? - no protože tato povídka vzniká opět ve spolupráci - tentokrát ve spolupráci s Polgarou, za což jí patří můj velký dík.... tvořit s ní tento příběh mě moc baví

teď k povídce - odehrává se po díle 6x22 a je to tak trochu jiná povídka - no, snad se aspoň někomu zalíbí a na komentáře se budeme obě moc těšit.....

zatím sem dám pouze takový epilog - dějově je to chudé, za to na emoce velice bohaté na děj si budete muset počkat (teda pokud to bude někdo číst, pokud ne, tak se na to vy.....a pěkně to půjde do šuplíčku )

KDYŽ HOŘÍ MILOST

EPILOG

Castiel:
Neposloucháš, Deane??? Nechtěl jsem tě po tom všem do toho znova dostat, aspoň jsi měl šanci zkusit být šťastný...

Vidíš, zrovna teď se ti svěřuju a stejně máš za to,že se vymlouvám..a takový pocit jsem měl vždycky....že mi buď nevěříš nebo si myslíš,že se vymlouvám... So, what can I do?

Hmmmm, potřeboval....Přesně, já jsem vždycky měl pocit, že zavoláš, jen když potřebuješ rychle s něčím pomoct....ale nejspíš ty naše vzájemné pocity jsou poznamenané tím, že já jsem anděl a ty člověk a ani jeden si nedokážeme představit jak myslí a cítí ten druhý...

No, řekl bych že já to mám ještě těžší tím, že některé emoce přebírám od lidí a naprosto nevím, co s nimi, jak se s nimi vypořádat...

Já jsem tě vždycky potřeboval,vždycky jsem ti chtěl být na blízku....a ještě to pořád chci, aspoň ta zdravá část mě...

No, vždycky jsem měl pocit, že tě moje přítomnost obtěžuje, že jsem pro tebe jen ten hloupý a naivní anděl, který tě otravuje…

Tak teď už nebudu...za chvíli už nebudu - temnota roste a mučí a moje milost hoří...

O Lise a Benovi jsem nevěděl....ale mám pocit,že ti to nevymluvím....

Se Samem je to jiné a já se za to stydím až do hlouby duše, ale neviděl jsem jiné východisko, jak tě zastavit...

A netvrdím, že jsem to já...už ne….


Dean:
Ale já se o toto štěstí nikoho neprosil. Chtěl jsem svého bratra zpátky - místo toho jste mě všichni vodili za nos a já se užíral tím, jak musí tam dole trpět obzvlášť, když si představím, co všechno musel vytrpět - moje peklo proti jeho nebylo nic...

Jenomže to tvoje „svěřuju“ zní jako výmluva .....

Jenomže ty jinak nepřijdeš - nezjevíš se a neřekneš „Deane, jak je“ - ty přijdeš jenom v případě, když mám za zadkem tucet démonů ....a někdy nepřijdeš ani tehdy - a když jsem se tě zeptal na tu tvou válku v¨nebi, tak jsi řekl, že mi to včas vysvětlíš - nestalo se a podívej se, kde teď jsme - ty jsi v srabu, ze kterého nevíš jak dál a chceš po mě, abych tě zabil.....

Ty víš, že já na emoce nejsem - mohl jsi ale přijít s tím, že nerozumíš tomu , co se v tobě děje - ne ty jsi raději šel za Crowleym.

Ano, jsi má osina v zadku - ale já potřebuji svou osinu v zadku - vzájemně se udržujeme při zdravém rozumu, ale ty jsi mě prostě od sebe odstrčil...

Nedovolím, aby tvoje milost shořela úplně....

Byl jsi s Crowleym spojený, jak ti mám věřit, že v tom nemáš prsty a že jsi o Lis neměl ponětí…

A víš o tom, že to Sama může zničit.....toto je Castieli největší podraz, jaký jsi udělal....


Castiel:
á to vím...ovšem to nemění nic na tom,že jsi tam šel a žili jste spolu dohromady. Navíc Sama jsem dostal ven až s pomocí Crowleyho, bez něj bych na to neměl sílu a to že se ti neozval??? To bylo pouze jeho rozhodnutí a taky si jistě pamatuješ moc dobře, kdy jsme zjistili, že je Sammy bez duše...

Ano, šel jsem za Crowleym a ano byla to chyba, šlápl jsem vedle, ale v tu chvíli mi to přišlo jako to nejlepší řešení...

Ostatně Deane, jsi jenom člověk a nemáš žádné schopnosti, které by mi bývaly mohly pomoct...a to Crowley měl.
A navíc Deane, nalijme si čistého vína: kdybych za tebou tenkrát po tom, co jsi ztratil bratra a vlastně všechno, přišel, tak si dovedu dost dobře představit, kam by si mě asi tak poslal....

Nezapomeň, že tě mám dobře přečteného....byl jsem tvůj anděl ochránce....

Teď už ne....teď už jsem jen prázdná schránka plná démonského zla, které pomalu získává převahu...

A já už nikdy neuvidím nebe...a ani tebe...

Ale může to skončit aspoň předtím, než stačím udělat něco neodpustitelného nebo ublížit lidem a tobě přestat ubližovat svojí existencí.. Ty víš, co musíš udělat....vždycky jsi nakonec udělal to, co jsi musel.

Spoj se s Bobbym a najděte způsob, jak mě zničit dřív než bude pozdě....

O Lise,Benovi a Samovi jsem všechno řekl a už nemám víc, co říct...je na tobě , jak to vezmeš..

DEANE, NEVYSKAKUJ SI, NEBO....uvědom si konečně, kdo teď jsem a že tě můžu potrestat!!!!!!!!!..............už to začíná.....Deane....HELP ME, PLEASE....!!!!!!!!


Dean:
A proč jsi mi neřekl, že je venku - tobě jsem věřil - ano, odešel jsem od všeho a žil jsem jak jsem žil a ano, s Lis jsem byl šťastný.....byl to jeden z nej roků....ano, pamatuji si, jak jsme zjistili, že je Sam bez duše, ale upřímně Casi - jsi anděl, a když jsi tahal Sama ven, to jsi si opravdu nevšiml, že není celý - tomuhle prostě nevěřím....

Nemluv takhle Cassi - přijdeme na něco a ty se vrátíš na nebe - tam ty patříš - prostě jenom přijdeme na to, jak tě toho svinstva zbavit a bude to.....

Ano, udělal jsem, co jsem musel - ale co mě to taky stálo – víš, jak je to těžké a vím, že když budu muset, tak udělám to, o co mě žádáš - možná to bude poslední věc, co udělám, protože mě to zničí - mé vědomí a svědomí to zničí, ale máš pravdu udělám to, co budu považovat za nejlepší...

Casi, uklidni se - hej chlape koukni na mě...ok.....nesmíš se tomu poddat - nesmíš....


Castiel:
Upřímně...ne, nevšiml. Jsem napojený jen na tvou duši a Sama necítím, takže jsem si toho vážně nevšiml. Navíc jsem s ním pak vůbec nebyl v kontaktu. Potkali jsme se, až jsi mě tenkrát zavolal ty...

Deane, ale pospěš si, prosím.....ubývá mi čas a nemůžete čekat příliš dlouho, protože kdo ví, co se ze mě stane a jestli by to monstrum šlo vůbec zastavit...

Už jste na něco přišli, aspoň něco trochu povzbudivého?...abych se měl čeho držet, protože jenom naděje a víra v tebe drží moji milost nad propastí...
Ale dlouho už ji neudržím, ono mít v sobě celý očistec zatracených duší je...no...je to vlastně nepředstavitelné...Jak bych ti to aspoň trochu přiblížil? Vezmi svoje peklo, které jsi zažil a >> vynásob ho nejmíň 100x…

Stop it....stop it, please....už zase ztrácím kontrolu....

DEANE,NEOPOVAŽUJ SE MĚ SNAŽIT ZNIČIT!!! VARUJI TĚ - POŘÁD JEŠTĚ TI TOHO MŮŽU HODNĚ VZÍT - A JÁ TO UDĚLÁM A PAK SE BUDU DÍVAT NA TO, JAK TÍM TRPÍŠ.....CASTIELA UŽ STEJNĚ NEMŮŽEŠ ZACHRÁNIT, TAK ZACHRAŇ ZADEK ASPOŇ SOBĚ A SVÝM BLÍZKÝM....JEŠTĚ JEDNOU - CASTIEL PATŘÍ UŽ JEN MĚ A ZA CHVÍLI SE STEJNĚ PROMĚNÍ VE ZRŮDU...UŽ NEBUDE DÁL TVÝM PŘÍTELEM, TAK RUCE PRYČ !!!!!


Dean:
Casi promiň, že o tobě pochybuji - ale koukni na to z mé strany - nedal jsi mi v poslední době moc podnětů k tomu, abych ti mohl věřit…

Bobby kouknul do knih a o otevření očistce se toho moc neví – vlastně to, co jsi udělal ty, to nikdy nikdo před tím nezkusil - ještě chvilku vydrž.....jedno je jasné, jak se tomu ty sám poddáš, tak už šance na navrácení není…

Casi, jenom…musíš mi dát ještě chviličku - Bobby se pokouší spojit s jedním vědcem, který se zabývá okultismem a religionistikou - snad ten pomůže - něco musí existovat - věřím tomu – víš, Sam má takovou teorii, že by možná mohlo vyjít a to zkusit ten rituál, jak jsi jím otevřel očistec, udělat obráceně ….

Prostě chlape, ještě chvilku nám dej.....

Nech Castiela na pokoji - s TEBOU se tady nikdo nebaví - myslíš, že se tě zaleknu?! Nikdy před tebou nekleknu - před nikým jsem nikdy neklečel a nehodlám v tom začínat ani teď - tak nevyhrožuj - já tě dostanu a přijdu na to, jak Case zachránit – ty hajzle……..!!!!

Skvelé baby, fakt ... dúfam, že budete pokračovať aj ďalej bolo by to škoda, ak nie

no Baby som rada, ze ste sa rozhodli pre spolupracu, musim povedat ze som tuto poviedku shltla:705: na jeden dych a totalne ma ocarila, takze sa modlim k pokracovaniu...

Nemix, Polgara: Holky, no to je totální nářez!!! Paráda!!! Úplně mi z toho spadla sáňka Asi tak A ani neuvažujte o tom, že by jste nepokračovaly To by byl řádný torturing!!! Takže makat se bude!!! A už se těším na akci a na to, co máme rády... víme co, že

P.S. Nemix: ty budeš za chvíli psát povídky s celým fórem

P.SS. Nemix, Polgara: chtělo by to povídku ve třech

mé kruté srdce jásá... nádhera
A kdypak bude další???

vám všem za skvělé komenty....já sama za sebe jsem vůbec nepočítala s nějakým ohlasem
Jsem opravdu HAPPY, že se líbí a pevně doufám, že si to budete užívat dál

Terrik: však naše taky..a to je teprve začátek

FooFighterkaSN a Soniq : pár dalších je napsáno, well...teď už záleží na NEMIX

BOHDY : great idea .... už se těším, bude to o to víc zajímavější

teda baby udělaly jste mi ohromnou radost, že jste to okomentily - fakt že jo

myslím, že nemá cenu víc děkovat - Polgara to udělala už i za mě.....

ale i tak - tato povídka má netradiční začátek a když jste ten přelouskly, tak se sluší vám sem přihodit pokračování - a tentokrát už dějové, takže si ho užijte a jsem zvědavá, co na to řeknete - komentáře vítány

Bohdy: já píšu s tím, kdo chce se mnou psát, nikomu se nevnucuju.....a s tebou a s Polgarou se mi píše opravdu dobře....



Dean vyšel před dům, ve kterém zažil už tolik věcí, že kdyby to měl všechno sepsat, byla by z toho pěkně tlustá kniha. Rozhlížel se po vrakovišti, které bylo součástí pozemku, na němž se obydlí Bobbyho Singera nacházelo.

Sakra co teď mám dělat. Sam v panicroom, anděl na pokraji zkázy a já......Lovec si bezmyšlenkovitě prohrábl své strniště na bradě. Musí Castielovi pomoct, přece ho nemůže zabít - už jen tato myšlenka se mu příčila.

Proč to po něm každý chce. Nejdřív to byl táta, kterej na něj hodil takovej hnus, že kdyby nebyl mrtvej, tak mu za to pořádně jednu praští. Teď Cas - a Dean moc dobře věděl, že jak se Sam jenom trochu srovná, tak že ho o to požádá taky - opět. Copak nikdo nevidí, že já nemůžu - já jsem taky jenom člověk. A teď přicházím o všechno.

Zelenookého chlapce vyrušil z myšlenek šustot riflí třoucích se o sebe. Otočil se. Za jeho zády stál Bobby. Dean se na něj podíval. Ve vrásčité tváři se odrážel smutek. "Máš něco Bobby?" "Deane, asi by bylo opravdu nejlepší kdyby....." mladší lovec ho nenechal domluvit. "To mi neříkej, vždycky je nějaká šance, jenom musíme pátrat dál." "Chlapče, já to nevzdávám, já jenom říkám, abychom nehledali moc dlouho, protože jak se Cas přemění, tak…" Bobby sklopil hlavu "…tak to můžeme rovnou zabalit." Deanovi se do očí vedraly slzy - potlačil je. "Nemůžu ho nechat padnout Bobby, jeho ne....i po tom všem." "Já vím, Deane, já vím."

Mladší lovec najednou změnil téma. "Jdu za Samem." Dean přešel pomalým krokem ke dveřím a na prahu se otočil "Bobby, vím, že děláš, co můžeš - díky..."

--------------

Deane, prosím.... pomoz mi - tato myšlenka hodně vzdáleně, ale vytrvale rezonovala Castielovou hlavou. Castiel natočil mírně hlavu, snad aby hlas zachytil a nechal ho znít jako svůj záchranný kruh, jako pohasínající maják za velké,prudké bouře....A ta bouře teprve začínala...

Castiel se ztěžka nadechl a otevřel oči.Před sebou viděl vzdálené kopce, před nimi se matně leskla řeka a v dálce se prudce zablesklo. Nad krajinou visely těžké, temné mraky, které hrozily každou chvíli velkým lijákem a začínal foukat prudký vítr, který se opřel do Castiela jako by ho chtěl shodit dolů do propasti, na jejímž kraji stál. Instinktivně se zapřel proti síle větru a chmurně se usmál. " Proč se bráním? Bylo by to přece jednoduché a nejlepší řešení..." zamračil se," ale to bych musel být pouze člověkem. Takto bych rozbil pouze lidskou schránku, ale to, co potřebuje zničit, by zůstalo."

Anděl přivřel oči jakoby pod náporem bolesti, ale dál stál nehnutě. V jeho nitru zuřila větší bouře než okolo něj a on se snažil udržet zbytky starého Casse pohromadě, než jeho přítel vymyslí způsob, jakým to vyřešit.

Začínalo to být pro něj těžké, cítil, jak jeho milost žhne a zlo pomalu, ale jistě začíná zabíjet všechno to dobré, co dělalo anděla andělem. Ale pořád se držel, protože Deanovi slíbil, že počká, že mu dá ještě nějaký ten čas, než ho požádá znovu...
To myšlenka na lovce, na přítele, který měl plné právo ho odsoudit a zavrhnout, tlumila žár, který mu stravoval milost.

Jeho přítel....ten, který neváhal a přišel mu na pomoc....ten, který slíbil, že ho nenechá padnout...Ale je to jen člověk, lovec s velkým potenciálem (jak mu bylo řečeno, když se vydával zachránil Deana z pekla), ale to proti čemu teď stojí... skoro poraženecky sklopil hlavu...

Hypnotizoval propast pod sebou a přemýšlel, jak skončit utrpení a ochránit lidi, které měl rád před tím, kým se stane...a cítil, že se v něm začíná vzdouvat vlna zla a starý Castiel začíná ustupovat a ztrácet na síle... a v tom zaslechl slabě, ale zřetelně Deanův hlas:....nemůžu ho nechat padnout, jeho ne... A ten hlas na chvíli utlumil oheň, který anděla spaloval.

---------------

Dean za sebou zavřel dveře a chystal se jít zkontrolovat bratra. Když tu zaslechl hlasité vzdychání z vedlejší místnosti. Pomalým krokem se vydal za hlasem. Bál se toho, co by mohl vidět. Nechtěl si připustit možnou prohru. Castiel seděl na zemi a rukama se držel za hlavu a nekontrolovatelně se třásl. Dean by ho nejraději vzal a uložil do postele, ale nemohl. Cass seděl uprostřed ohnivého kruhu a zničení jej by mohlo mít neblahé důsledky. Snažil se na něj teda aspoň promluvit. "Casi - hej Casi slyšíš mě." Tělo anděla se zachvělo. Dean věděl, že je tu jeho anděl ještě pořád s ním. Nevzdal to - zatím.

"Casi poslouchej, ať se děje cokoliv, tak se tomu nesmíš poddat - jasné." Castiel otevřel oči - koukl s na lovce svýma modrýma očima a byl v nich děs. "Deane - rychle." Poté anděl upadl opět do neklidného spánku. Lovec se postavil. Ještě chvilku koukal na anděla. Sebral ze stolu whisky a šel za bratrem doufajíc, že aspoň tady uvidí něco, co by mu vlilo energii do žil.

Dean stál opřený zády o studenou železnou zeď panicroomu a pozoroval svého bratra, který klidně ležel, jen tu a tam mu tělem proběhl jakýsi impuls - což aspoň svědčilo o tom, že stále žije. Lovec do sebe obrátil láhev a pil - tekutina ho příjemně hřála a pálila zároveň. Co vlastně zapíjí - prohru - konec - svou neschopnost někomu pomoct. Nechtěl si to připustit, ale selhal na plné čáře. Bratra nezachránil, Ben a Lisa neví ani o tom, že s nimi někdy byl a Cas - vypadá to, že ani pro něj nebude mít útěchu....

"Deane, Deane....!!!" Ve dveřích se objevil zadýchaný Bobby. "Castiel...." "Co je s ním - mluv...!!!" Dean byl okamžitě ve střehu. "Je pryč. Deane, Cas je pryč."

----------------

Castiel prudce zamrkal očima a nechápavě se rozhlédl kolem sebe. V jednu chvíli myslel, že stojí na okraji propasti a tak přemýšlel, co by měl nebo spíš, co může udělat a teď najednou stojí připoutaný k zrezivělé stěně, po které stékaly kapky vody a nepříjemně mu zatékaly pod límec. Nejspíš právě to ho vytrhlo z jeho snění nebo možná spíš komatu a přivedlo ho to zpátky do reality.

Byl v nějaké vlhké místnosti, ve které nebylo moc světla, a proto toho anděl moc neviděl. Pokusil se osvobodit z pout, zaškubal rukama, ale nic se nestalo a navíc zjistil, že má připoutané i nohy. Něco se stalo. Castiel byl dezorientovaný a myšlenky se mu honily v hlavě jedna přes druhou. Byl jsem přece u propasti, pak jsem slyšel Deanův hlas a teď jsem tady...Možná lovci zjistili, že mi nejde pomoct a spoutali mě tady než zjistí, jak mě zabít.. Odevzdaně sklonil hlavu, hluboce v sobě cítil, že si to všechno zaslouží a že musí přijmout trest...Jen doufal, že to lovci stihnou včas, dokud ještě není celý proces dokončen a on je ještě schopen bránit zlu, aby se postavilo pevně na nohy.

Neměl představu jak dlouho strávil u stěny , když zaslechl něčí kroky, které zněly vzadu a blížily se k němu....Ani se nesnažil pohnout hlavou, stejně by za sebe neviděl, ruce ho bolely od pout a uvnitř hořel....začínalo to v břiše a pomalu to postupovalo nahoru a on věděl, že až se oheň dostane do hlavy, tak pro Castiela už nebude žádná naděje...

Kroky se pomalu blížily a každou chvíli už měl zjistit, kdo ho uvěznil. Anděl se zachvěl a zavřel oči...a připravoval se na bolest, na to, jak ho bude bolet vidět Deana a slyšet ho říkat, že není naděje...

Si děláte srandu, ne???!!! Okamžitě tu hoďte další pokračko!!! Takhle to ukončit!!! To chcete, aby mě z toho kleplo???!!! Je to naprosto supeeer!!! A ta temná atmosféra... skoro přes ní nevidím na monitor Takže šup šup šup, ať už je tu pokračování!!!

To bolo... normálne mi naháňate strach baby ...ale prečo ste to museli takto ukončiť nechápem toto sa predsa nerobí!!!

páni... potřebuju další část.....

tak jo holky - ukecely jste nás házím další část - užijte si jí a koukejte okomentovat, ať víme, na čem jsme

váš zájem nás neskutečně těší, tak doufám, že se vám to bude líbit i nadále

" No, páni..tak se na něj podívejme. Nějak ti ta hra na Boha nejde, co?" hlas se silným skotským přízvukem se posměšně rozezněl přímo před ním.
Castiel překvapeně otevřel oči a podíval se dolů na Crowleyho. " TY? Co tady děláš? Vždyť jsi přece přede mnou utekl...To ty mě tady držíš?" ptal se nevěřícně Castiel. " Ale no tak...co jako myslíš, baculáči? Chci dostat to, o co jsi mě připravil a myslím, že už brzy přijdu na to, jak na to. A protože nejsem jen tak pro nic za nic Králem pekla, tak se nenechám připravit o skvělý kulturní zážitek, jaký mi bude skýtat malé poupravení tvé fasády." krutě se pousmál Crowley a Castiel pocítil mrazení, protože s tělesnou bolestí neměl moc zkušeností a jako anděl ji blokoval, ale teď na to nemá sílu a pokud Crowley dostatečně poničí jeho schránku, pak se jeho pád urychlí a anděl to už nebude schopen zadržet.

"Nemám strach,už nejsem jen obyčejný anděl a moji přátelé přijdou... Winchestrové mě najdou a zabrání ti v tom." chladně řekl Castiel a upřeně se na démona díval. Crowley si odfrkl: " Tvoji přátelé? Ale ty přece už žádné přátele nemáš! Ne po tom, co jsi Sama sám odrovnal a leží v komatu nebo kam si ho poslal - ostatně dobrá práce, tahle by snad nenapadlo ani mě, s radostí tě u nás dole přivítáme. Ten staroch? Hm, ten moc pije, možná by mohl být nebezpečný jedině tak v hrabání se knihama a pak taky sám sobě, no a Dean??? Velký Dean Winchester!!! Tak ten už je těsně před zhroucením a brzy z něho zůstane jen zoufalá troska a mě pak bude stačit hnout jen prstem a vrátit jim všechno i s úrokama. Teda řeknu ti...fakt se na to těším. Musím si to zařídit ve stylu párty, však to taky bude jedna velká slavnost, cha." Castiel hleděl upřeně na Crowleyho a ten v jeho očích uviděl, jak anděl začíná sílit a řekl: " Vida, jsi ještě pořád silnější než jsem si myslel. Tak to ne, ještě abys varoval Winchestera. Musím tě vyřadit, abys mi nekazil legraci." a zamumlal něco pod nos a Castielovo tělo napjala křeč a pak se jeho oči zavřely a tělo zůstalo viset na poutech.....

----------------

"Sakra Bobby, jak je tohle možný." Dean koukal na ohnivý kruh, který plápolal stejně, jako když ho Dean viděl naposledy. "Žádný anděla se z něj přeci nedostane, tak jak jenom zdrhnul." Bobby se zhluboka nadechnul, to co se chystal říct, se mu vůbec nelíbilo. "A co když to už není anděl." "Bobby to neříkej." Lovec přecházel pokojem sem a tam. " "Deane, nehci tomu věřit, ale jak jinak by se odtud dostal." "Sakra Bobby já nevím. Celé to je na houby. Všechno, co jsme udělali ......- sakra proč se to děje." "Deane, uklidni se." "Já jsem klidnej." "Ne nejsi a to že tady budeš přecházet po pokoji a lamentovat, to nic nevyřeší." "A co mám podle tebe dělat - hmmm. To mám jako sednout do auta a jezdit po okolí volat -hej Castiely, zjev se." Bobby nesupeně přišel před mladšího lovce a bez zábran mu jednu praštil, až se Dean zapotácel. "Takže co, už ti to v té hlavě seplo, nebo chceš přidat. Myslíš, že nevím, v jakém jsme srabu. Myslíš si, že by bylo lepší, kdybychom se tedy sesypali a vzájemně se vyplakali na ramenou. Okamžitě se koukej dát dohromady a začni uvažovat jako lovec - a začni tím, že uhasíš ten oheň, nechci mít z domu hromádku popela." Po těchto slovech si Bobby sedl za stůl a čekal, co bude. Věděl, že Dean se vzpamatuje - stejně jako vždy pohřbí své pocity hluboko uvnitř. Viděl na něm, jak přemýšlí s hlavou skloněnou. Zatracenej panchart, on mě fakt donutí udělat to, co se mi tak příčí. Starší z lovců přesně věděl, co musí říct, aby ho ten mladší poslechl. "Deane, tak co bude, na tvoje fňukání není nikdo zvědavej. Okamžitě uhas ten oheň a koukej sebou hodit. To je rozkaz." Sakra jsem jako John - nesnáším se za to./Bobby pozoroval svého chlapce. Ten sebou po větě "to je rozkaz" trhl a zůstal na Bobbyho koukat. Párkrát zamrkal a odpověděl "ano pane" a odešel.

Za 5 minut se vrátil. Už z dálky si Bobby všiml jeho změny v obličeji. Už je to zase on - ten Dean - Dean lovec. Bez reptání uhasil oheň a pak se otočil k Bobbymu. Pokývnutím hlavy mu naznačil, že děkuje za to, co udělal. Starší lovec to přešel bez poznámky. Každý si hleděl své práce.

Najednou Bobby zpozoroval, že Dean je až moc potichu. Zvedl oči od knih, do kterých už delší dobu koukal a viděl, jak Dean něco zkoumá mezi prsty. Najednou vstal a otočil se k němu. "Ten hajzl, přísahám Bobby, jestli v tom má prsty, tak ho fakt zabiju a je mi jedno jak, ale zabiju." "Nechceš mi náhodou říct, o čem to tady plácáš." Bobby nechápal, ale stačil pohled na lovce a hned věděl, že na něco přišel. "Síra - našel jsem z vnitřní strany kruhu síru - a kdo jiný by měl zájem o Castiela, než Crowley. Bobby přísahám, že......" Deanovu myšlenku přerušilo hlasité dýchání a dopad nohou na schody. Oba lovci nezaváhali a sáhli po zbrani a pomalým krokem se blížili ke schodům. První, kdo zareagoval byl Dean - odhodil zbraň a okamžitě byl u bratra a podpíral ho, protože na něm bylo vidět, jak neskutečně trpí. "Sammy, chlape, to bude dobrý - slyšíš - zvládneš to" a byla to spíš prosba, než konstatování.

---------------------

Po odstranění Castiela tam, kde nebude moct ohrozit jeho plány, Crowley ještě chvíli zůstal stát před Castielovým bezduchým tělem a zamyšleně si mnul bradu. " Tak anděl je zatím u ledu, toho si vychutnám později, stejně musím počkat s čím přijde Beatrice.Takže teď si dopřeju odpočinek a zvednu si náladu." při tom, jak přemýšlel, přecházel a sklepením rezonovaly jeho kroky.

Znovu se zastavil před zajatcem a jak pozoroval pramínek krve stékající Castielovi po předloktí z pohmožděného zápěstí, oči se mu začaly rozjasňovat a koutky se mu pobaveně nadzvedly.Pro jistotu ještě zvedl vězňovu bezvládnou hlavu a nadzvedl jedno zavřené víčko. Zakalené modré oko nejevilo skoro žádné známky života, no Crowley uviděl nebo spíš vycítil někde v hloubi toho pohledu potlačenou bytost - otázka byla, která z částí Castiela to byla. Trochu ho to znepokojilo, protože to bylo velmi silné kouzlo, které ho mělo paralyzovat úplně, ale i když to nebylo přesně tak, jak si to představoval, tak si byl jistý, že až se vrátí zpátky, tak ho tady najde přesně tak, jak ho zanechal. Pak se zachvěl vzduch a v místnosti se rozhostilo ticho, které přerušovalo jen pomalé kapání vody...

TAK TO JE NAPROSTÁ PARÁDA!!!!! A JÁ CHCI POKRAČKO SE SAMEM!!!!!! JAK MU HEZKY SPADLA TA ZEĎ!!!!! CHCI TORTURING!!!!!! Ale vůbec nejsem zkažená A Crowley je super!!!!!! Doufám, že na tu jeho párty dostanu taky pozvánku

Tak jsem se dostala až teď k této povídce. Je super. To si jen Crowley myslí, že Castielovi už nikdo nepomůže - jeden v kómatu, druhý ožrala, třetí troska. Oni se všichni z toho dostanou, dají se dohromady a pak mu ukážou. Alespoň tak si to já představuji.

Jedno se Seře musí nechat - i když jí ted všichni nenávidíme a tvrdíme, že nenávidíme i nového Case a upřímně, já si nemůžu pustit žádný díl SN, jinak bulím, jak želva - tak, přesto přese všechno, všichni o tomhle novém Casovi píšeme.. asi trápíme rádi sami sebe a Sera věděla, že všichni fanoušci SN jsou vlastně sadomasochisté

Líbí se mi námět a líbí se mi, no, prostě celá koncepce "chudáka Case" a chudáka Deana a - všichni jsou chudáci.. všichni jsou trochu parchanti, trochu chudáci, trochu sobci, trochu ztracení... krása

myslím, že budu mluvit i za Polgaru, když řeknu - HOLKY DĚKUJEME, ŽE TO ČTETE A ZA KOMENTÁŘE člověku se hned lépe píše, když ví, že to někdo čte....

bohdy: až uvidíš, co jsme pro Sama vymyslely, tak budeš chrochtat blahem

janča: no nechci tě nějak zbavit tvého pozitivního přístupu, ale......no však uvidíš

Maky: no já si myslím, že se člověk z toho hororu, co nám Sera nachystala, musí vypsat a tak si aspoň vymýšlí alternativní konce - takové konce, aby to bylo pochopitelné a aspoň trochu jako staré spn....jinak jsem potěšená, že zrovna TY tuto povídku čteš, je to pro mě velká pocta, protože si myslím, že v tuto chvilku jsi tady na foru nejlépe píšící osůbka....takže díky za komentář a doufám, že i další části se ti budou líbit

tak - jsem tu s další částí, tak doufám, že se bude líbit stejně, jako ty předešlé - tak si to užijte a komentáře opět vítány....



Dean zachytil bratra a tím zabránil jeho pádu na zem, ale pod Samovou váhou oba padli na kolena. Dean držel Sama za ramena a snažil se podívat do jeho tváře a zjistit, jak je to zlé. Příliš se mu to nedařilo, protože Sam měl hlavu skloněnou a tak Dean jen slyšel, jak těžce oddechuje.
"Hej chlape, no tak, tohle mi nesmíš dělat. Překonej to, Sammy, vím, že tu sílu na to máš. Potřebuju tvůj mozek, můj je k ničemu, ty víš, že na vyhledávání nemám buňky ani trpělivost a Cass potřebuje naši pomoc, přes to všechno si zaslouží, aby jsme se aspoň pokusili.." z Deana se slova jenom hrnula, sám se divil, kde se to v něm bere. Mírně s ním zastřásl: " Jsi tady brácho?" Nedočkal se však žádné odpovědi, vlastně ani nějaké reakce, která by aspoň něco naznačila. Bobby viděl, jak Deanovi poklesla ramena a pak se střetl s lovcovým bezvýrazným pohledem.

Tak tohle vůbec není dobré proběhlo Bobbymu hlavou musím ho nějak vyburcovat, sakra, já mu snad seženu nějakou babu, aby přišel na jiné myšlenky nebo spíš aby přestal myslet úplně. A nahlas prohodil: " Budeš se ještě modlit nebo mi hodláš pomoct a dáme Sama na pohovku?" Dean po něm střelil pohledem a starší lovec se usmál pod vousy. Každý podepřel Sama z jedné strany a zvedali ho na nohy a pak se ho snažili dostrkat na gauč. " Bože, to musel tak vyrůst, jakoby nám to udělal schválně, třeba se nám teď v duchu směje." bručel Bobby.

Za zvuků Bobbyho remcání přišli k pohovce a posadili na ni Sama. Dean si narovnal záda a v okamžiku, kdy chtěl přikročit k bratrovi bylo něco špatně, cítil to a jeho instinkt lovce ho zatím nikdy nezklamal.
Než to mohl mozek začít analyzovat, tak Sam zvedl hlavu a upřel na Deana pohled. Pod tím pohledem Dean ukročil dozadu a zamrazilo ho v zádech. Jeho Sammy byl pryč a on jen doufal, že ne navždy.
Deana spaloval nenávistný pohled a on se nemohl pohnout ani cokoliv říct. Pak se náhle Samův pohled obrátil k oknu , jakoby ho někdo volal. Dean se taky podíval tím směrem a zaplavil ho silný pocit nenávisti a vzteku. Byl si jistý,že venku v začínajícím příšeří vidí stát postavu, kterou znal velmi dobře a kterou chtěl celou svou bytostí zničit tak, aby se ani do pekla nemohl vrátit. " Crowley.." zavrčel vztekle,"já ho fakt zabiju!" Zvuk jeho hlasu měl překvapivý výsledek, Sam přestal koukat z okna a jakoby kouzlem se přerušilo spojení mezi ním a Crowleym a on se začal třást..." Moje hlava...hrozně to bolí..." zachraptěl zmučeným hlasem a pak se zhroutil na pohovku...

Crowley byl víc než spokojen, bylo to ještě lepší než jak si to představoval. Sam se probral, takže byl použitelný pro jeho plán, dokonce víc než použitelný. Ten hloupý anděl mu prokázal velkou službu tím, že zbořil Samovu zeď a ten byl teď více než přístupný jeho ovlivňování. Takže je velká šance, že dostane Sama na svoji stranu a pak konečně zatočí s Deanem a náležitě si to vychutná!!!!! A Sam mu při tom pomůže...Když na sobě ucítil Deanův nenávistný pohled, tak mu na hladce oholené tváři přejel posměšný úšklebek a kdyby si nemyslel, že vzhledem k jeho postavení je to nevhodná možná přímo nedůstojné, tak by si snad poskočil radostí....a hned na to zmizel připravovat svůj plán....

-----------------

Následujících několik hodin probíhalo stejně. Sam se probouzel, aby následně mohl zase upadnout do mdlob. Bobby byl celou dobu nosem zarytý knihách a Dean z vyčerpání už sotva chodil. Nikdo nevěděl, co dělat. Dean s Bobbym odmítl jakoukoliv komunikaci, což lovcovy neskutečně lezlo na nervy...

"Chlapče, měl by sis odpočinout, v takovémto stavu jsi tu prd platný." Bobby začal mírným tónem. "Já nikam nejdu, nenechám tu Sama samotného, kdyby se probudil." Dean hned nasadil odmítavý postoj. "Já s ním tady budu a pak se vystřídáme." "Ne Bobby - už jsem řekl." Starší lovec se postavil a odešel do kuchyně. Asi po 5ti minutách se vrátil a přistoupil k Deanovi "promiň synku" a přiložil lovcovi na tvář hadřík napuštěný chloroformem. Dean se snažil bránit, ale marně. Za chvilku upadl do bezvědomí. Bobby ho položil na zem, podložil mu hlavu a přikryl dekou. Vzdychl si. Toto není vůbec dobré.

----------------------

Sam stál na propastí a koukal se dolů - cítil, jak ho nějaký žár spaluje a dostává se mu do každé buňky jeho těla. Chtěl umřít - chtěl umřít a necítit nic. Nešlo to. Najednou to všechno přestalo a on se ocitl ve staroanglicky zařízeném pokoji. Byl zmatený. V místosti byl sám. Najednou uslyšel klapot bot. Jeho instinkt lovce ho varoval a okamžitě si stoupl do úkrytu za skříň. Do místnosti vešel Crowley.

"Ale no tak Same.To je neslušné se přede mnou schovávat - zvlášť poté, co jsem tě pozval na návštěvu." Lovec se vzpřímil a vyšel z úkrytu.
"Crowley, co to děláš?" Démon pokynul své návštěvě, aby se posadil. Sam poslechl.
"Co po mě chceš." Crowley nasadil výraz spokojeného hostitele: "Chci ti nabídnout šálek čaje."
Sam na něj hodil pohled, že by i zabíjel, kdyby Crowley nebyl démon.
"Klid Same, chci si s tebou jenom popovídat." ušklíbnul se.
"Přejdi k věci." Sam byl už značně nervozní.
"Dobrá tedy přejdeme k obchodnímu jednání" Crowley si přehodil nohu přez nohu a pokračoval: "Same, jak se ti líbí žít bez té tvé zdi, co ti andílek tak úspěšně zbořil?"
Lovec neodpovídal. "No, co jsem slyšel tak asi nic moc. Chvilku jsi v pekle,chvilku na zemi - a ta bolest - csss to je nepříjemné."
"Crowley,k věci." Samovi začínalo docházet, kam tento rozhovor povede.
"Same nabízím ti dohodu, protože vím, že nechceš, aby někdo z těch pobíhajících lidiček kolem přišel k úhoně. Tak mám pro tebe řešení. Oba dva se snad shodneme na tom, že jestli máme zachránit svět, tak musíme zničit Castiela, což ale znamená zničit i tvého bratra..."
"Hej, tak to prrrr - posloucháš se vůbec, co mi to tu říkáš? Já Deanovi nikdy neublížím!" mračil se Sam.
"Klid hochu, nebo se ti něco stane. Neříkal jsem, že ho zabijeme - jenom ho odstraníme, protože on nikdy toho okřídleného blbce nezabije."
"Crowley, já nepůjdu proti svému bratrovi. A vůbec, kde to jsem? Okamžitě mě vrať domů." odmítavě se zatvářil mladší lovec.
"Same však ty si to rozmyslíš! Pamatuj,že já tě varoval, mohlo to jít po dobrém, ale při tomto tvém postoji to půjde po zlém - až budeš stírat bratrovu krev, tak za mnou nechoď brečet.... - jo a zlato - ty doma jsi - stačí jenom otevřít oči...." S tímto král pekla zmizel a Sam se probudil na Bobbyho pohovce....

"Deane!!!"

Po Samově zoufalém výkřiku Bobby vyskočil od stolu, na kterém byly haldy knih, i když dost dobře tam nemuselo být nic, protože si Bobby připadal jako slepec, který se snaží najít záblesk světla.Přiběhl k pohovce, kde se Sam dezorientovaně rozhlížel kolem sebe a snažil se určit, kde to vlastně leží.
"V pohodě,kluku. Jsi tady s náma, jenom Deana jsem musel uspat, už byl docela otravnej..." zakřenil se Bobby.
Sam na něj upřel pohled a Bobby se oddechl, když viděl, že ho Sam poznává a dokonce se usmál.
"Měj jsem hrozný sen, Bobby! Crowley...." Sam potřásl hlavou a měl pocit, že mu něco podstatného uniká, ale prostě to nemůže z nějakého důvodu sdělit.
Starší lovec se na něj upřeně zadíval a čekal,jestli Sam ještě něco řekne. Ale vypadalo to, že mu v tom něco brání a Bobby se poškrábal ve vousech: " Hmm, tak tohle musí souviset s tím, jak Dean viděl Crowleyho z okna. Jen přijít na to, co to hraje Crowley za hru..."
" No tak Same, přestaň trápit hlavu, hlavně si musíš odpočinout a nabrat síly." položil mu ruku na rameno, aby se Sam uvolnil. Ten si povzdechl a zavřel oči, hlava ho tupě, ale jen mírně pobolívala, takže všechno bylo vcelku fajn.
Bobby ho ještě chvilku tiše pozoroval a pak se otočil, že se vrátí ke svému studiu. Cestou ke stolu se zastavil u Deana, aby ho zkontroloval. Ten spal hlubokým spánkem a když ho Bobby přikryl, tak něco zamručel a otočil se na druhý bok.
Lovec se uchechtnul a už se těšil na chvíli, kdy se Dean probere a všechno si uvědomí.
"No co, ať se vzteká jak chce...mám přece jen dvě ruce, jednu hlavu a trpělivost už mi taky dochází a ještě abych se pak staral i o něj...Člověk aby měl hlavu jako pátrací balón,sakra."
Unaveně se doštrachal ke stolu, mezi vším tím bordelem na stole vyhrabal sklenku, která by nejspíš potřebovala umýt, ale kuchyň byla pro něj daleko, tak pokrčil rameny, vytáhl flašku whisky a nalil si pořádnou lampu..." Sper to ďas, potřebuju nějakou vzpruhu." a obrátil do sebe najednou celý obsah sklenky, spokojeně vydechl,nalil si znova a zvolna se posadil za stůl.
Promnul si unaveně oči a znovu se ponořil do knih.....

HOLKY, TAK TO JE NAPROSTO SUPER!!!!!!!!!! Torturing Sama, to je moje A ty Bobbyho hlášky Z toho fakt nemůžu!!!!! Doufám, že si Crowley všechny pěkně vychutná Ale jinak jsme všechny normální

ááá super... nádhera..a jak říkal jeden soudrh mučit, mučit mučit... nebo to bylo jinak?

.... .... !!!!
Som zvedava na Deanovu reakciu ked sa preberie...
Dont worry be happy

tedááááá lidi....Thank you very much za vaše komentíky

jj, jak vidím, tak si to všichni užíváme, no co známe se, že

FooFighterkaSN : no, Dean toho až tak asi moc nenamluví, ještě se uvidí

Terrik : cha chá...že bych žila někde jinde???

bohdy : torturingu Sama si ještě užiješ dost a dost, myslím no a Crowley??? Ten si prostě užívá a bude až do konce

Jsme s NEMIX opravdu moc rády, že si to užíváte, tak jako my psaní...a bude hůř...

Tak Crowley má se Samem pěkně "hnusné" plány (docela se těším jaké). A Dean?
Snad to nebude Bobbymu moc zazlívat - to uspání. Bylo to vlastně pro jeho dobro.

Nemix: Jé, děkuji za kompliment... ted jsem v rozpacích - ale, děkuji Ti

... já tuhle povídku čtu ráda - však mě znáš, když někde vidím "Castiel" tak rozlikávám a když jsem si přečetla "milost" bylo to jasné

dobře, řekněmě, že finále bylo přinejmenším inspirativní - i kdy bych si tenhle druh inspirace ráda odpustila

líbí se mi námet povídky a líbí se mi opisy emocí a pocitů postav - pohled do jejich uvažování.

Mám jen drobné stylistické výtky - ale nevím, jestli chceš abych je rozebírala? Myslím to dobře jako názor druhé osoby (samozřejme ho nemusíš brát v potaz) a možná o ně ani nestojíš, takže kdyžtak zapoměn na to, že jsem něco řekla - ale, pokud chceš, můžu sem svojí "analýzu" napsat - záleží mi na tobě a ráda bych to pro tebe udělala - ne jako kritiku, ale prostě coby další názor - ale jak říkám, není to důležité a nebudu to sem psát bez tvého svolení, protože bych ti tím mohla lézt na nervy

Maky: budu moc ráda za každou kritiku - písni mi to do soukr. zprávy, ať tím tady nezdržujeme - takže šup šup ať vím, kde se zlepšovat....

a děkujeme moc za pochvalu

opět přináším další část této povídky......a jako vždy - čtení si užijte a komentáře (i ty negativní) vítány...


Crowley se po nepodařeném pokusu se Samem vrátil zpátky do sklepení, kde držel anděla. Ten se pomalu začínal vracet zpátky a když se pohnul, trhnul sebou bolestí a zasténal.
Démon k němu přišel, chytil ho za vlasy a trhnutím mu zvedl hlavu. Castiel na něj upřel ještě zamlžený,nepřítomný pohled.
Crowley na něj chvíli hleděl a pak mu pustil vlasy, hlava anděla klesla dolů.
Ještě chvíli stál na místě a pak začal přecházet po místnosti a cítil, jak v něm narůstá zuřivost. Uvědomoval si, že potřebuje chladnou hlavu, aby přišel na nejlepší řešení, jak se zbavit Winchesterů a to nejlépe navždy. Potřeboval nějak vybít narůstající vztek..normálně by vymazal pár démonů, ale tady s ním žádný nebyl. O tomto úkrytu věděla jenom Beatrice a to jenom proto, že zatím potřeboval její schopnosti. Později se jí zbaví, to nebude pro krále pekla žádný problém a až dostane z toho přiblblého anděla duše z očistce, tak bude víc než to.....sám si vlastně nedokázal představit, jak velká bude jeho moc. Ale do té doby musí brát to, co je k dispozici.

Zastavil se u stolu, na kterém byly všechny možné nástroje a přístroje, které potřeboval k tomu, aby si náležitě užil svou zábavu... Pohled mu padl na dýku s tenkým, ostrým hrotem...vábila ho, zvala ho....vzal ji skoro nábožně do ruky a palcem pohladil její ostří...
Najednou se prudce otočil přímo na Castiela a švihnul rukou. Dýka vylétla jako blesk z jeho dlaně a naprosto přesně trefila cíl.
Když dýka prudce přišpendlila ruku ke stěně, tělo anděla sebou škublo a ze rtů mu vyšel tlumený výkřik. Crowley přikročil blíž a prohlížel si svůj zásah.....
"Jsem fakt dobrej, prostě King of hell." spokojený sám se sebou cítil, jak se vztek vytratil a on byl schopný zase chladně uvažovat. Posadil se na židli, zapálil si doutník a ze stolu vzal svoji skotskou whisky....

" Už vím, co udělám...na mladšího Winchestera pošlu Beatrice, takto nahlodaný jí neodolá a brzy jí bude zobat z ruky....potom ještě celý žhavý přivede bratra přímo k němu.." vyfoukl kouř, " ano, přesně to udělám...Beatrice na něj..."

------------------

Sam a Bobby seděli za stolem v kuchyni a jedli. Byli potichu a jenom sem tam se ozvalo mírné zachrápání z vedlejší místnosti. Sam to už nevydržel a uchechtnul se. „Bobby, co jsi mu vlastně udělal. Spí jak miminko.“ „Same, hele jenom mě nezabíjej. Tvůj brácha je pěknej paličák, to víš. On by raději padl vyčerpáním, než by mě poslechl. No tak mi pomohl starý známý chloroform.“ „Cože, to si děláš srandu.“ Bobby se jenom potutelně ušklíbl. „Bobby, tak za tohle tě Dean zabije.“ Sam se usmíval od ucha k uchu.

Do obou lovců jakoby přišla nová chuť do boje. Nálada se jim trochu zvedla. I když uvnitř oba dva věděli, že nezbývá moc času ani Castielovi a ani Samovi.

„Bobby, zvoní ti telefon“ křikl na lovce Sam, který právě vytahoval knihu z poličky a přitom se přidržoval zdi, protože co čert nechtěl, kniha kterou hledal byla úplně nahoře a kdyby Sam neměl dva metry, tak by si musel vzít židli, ale na to byl moc líný.
„Halo“ Bobby začal obezřetně hovor. „Ahoj Bobby, tady Mike. Tak co, ještě pořád ten váš anděl nepřešel na tmavou stranu.“ „Miku, ani nevíš, jak rád tě slyším. No to já právě nevím, vyskytly se nějaké komplikace – ty ale vyřešíme. Máš něco, co by nám pomohlo?“ „Upřímně, ani ne – teda našel jsem nějaké staré listiny, ale nevím, zda to k něčemu bude.“ „Povídej“ nabádal svého přítele. „ Dobře jedná se o to, že duše těch zatracenců mohou opustit svého hostitele pouze v případě, pokud to on sám dovolí, takže jak jsem říkal, jak to vzdá, tak jsme v háji, protože pak to bude nevypočitatelné monstrum.“ „ Chápu, to nám došlo. Co dál.“ „No ono toho moc dál není, v podstatě, když se jich dobrovolně vzdá, tak by se to mělo vrátit do normálního stavu, pokud nedojde ke komplikacím.“ „Jaké komplikace máš na mysli.“ „No Bobby třeba ty, že vám ten anděll zdrhne a vy ho nebudete moc ohlídat.“ „Jo Miku, díky naprosto jsi mi zvedl náladu, to jsem potřeboval“ zavrčel starší lovec. „ Ale díky, kdybys na něco přišel, tak dej vědět.“ Bobby položil telefonní sluchátko do aparátu a otočil se k Samovi, kterej na něj vyzývavě koukat. „Tak co – to byl ten tvůj kamarád religionista?“ „Jo, to byl on a nemám moc radostné zprávy.“ Lovec převyprávěl rozhovor tak, jak nejlépe mohl. Samovi se začali na čele tvořit čím dál větší vrásky. „Musíme probudit Deana Bobby – není jiná možnost.“

Když už se shýbal Sam nad bratrem, tak někdo zabouchal na vchodové dveře. Lovec si oddechl. Tak budíček bude muset chvilku počkat a šel otevřít. Ve dveřích stála vysoká štíhlá a hnědovlasá dívka. „Ahoj, jmenuju se Beatrice, můžu jít dál?“

Holky, super pokračko!!! Crowley je vážně King of the Hell!!! Chudák Castiel! I když... A Beatrice... to vypadá na Ruby na entou... Takže můžeme očekávat, že jí bude Sam zase zobat z ruky... no to potěš koště