KDYŽ HOŘÍ MILOST

tohle patří k předchozí kapitole, nicméně, tehdy jsem to zapomněla napsat. Hláška

"jenom ho odstraníme, protože on nikdy toho okřídleného blbce nezabije." mně dostala

.. jasně, není to oc vtipné - je to hořkosladké, ale mně se to pervrezně líbí!

A Beatrci je hezé jméno... většinou nedělá dobrotu, když někdo do ff pocídek vkládá vlastní postavy - ale, výjimka potvrzuje pravidlo a když se to provede šikovně, může to být fajn

... hm, bude ho probouzet polibkem?

Miluju tohohle Crowleyho - a miluju mučení Case.. a to přemínání mezi Crowleyho hláškami a zlehčováním a mezi tím, jak Case chladnokrevně mučí!

...já jsem asi zvrácená - když si to po sobě čtu, skoro to tak vypadá

Maky napísal:

Miluju tohohle Crowleyho - a miluju mučení Case.. a to přemínání mezi Crowleyho hláškami a zlehčováním a mezi tím, jak Case chladnokrevně mučí!

...já jsem asi zvrácená - když si to po sobě čtu, skoro to tak vypadá

Jejda MAKY, já Ti opravdu moc a moc děkuji za to, že s tím ztrácíš čas a hlavně, že se Ti to líbí a to děkuji za nás obě ....

Zvrácená??? Hmmm, tak a teď si představ, jak musí být zvrácený ten, kdo to píše

bohdy a Maky: vaše komentáře mi dělají opravdovou radost

a jak to bude s Beatrice - no to sami uvidíte, ale svatá rozhodně nebude

a zvrácené jsem tady všechny a komu to vadí, tak ať to nečte

další kousek je zde - užijste si ho

4. kapitola

Crowley pozvolna dopíjel svoji whisky, když se ozval klapot podpatků. Jediný, kdo o tomto místě ještě věděl byla Beatrice a tak netrpělivě očekával, jestli se jí podařilo zjistit něco, co by mu pomohlo získat veškerou moc duší z očistce. Pevně doufal, že skutečně s něčím důležitým přijde, protože i přes to, že se už uklidnil, cítil, že by mohl zareagovat nepředloženě a na démonce si vylít vztek.
Ke svojí smůle ji ještě potřeboval na mladšího Winchestera a nebyl si jistý, jestli by stačil obrátit pozornost na svého zajatce včas a zchladit si žáhu na něm. Než mu hlavou prolétly tyto myšlenky,tak ze stínu vystoupila štíhlá postava a blížila se k němu kočičím pohybem.
"Můj pane..." sklonila před ním hlavu s dlouhými hnědými vlasy.
"Beatrice...trvalo to nějak dlouho." řekl nebezpečně tichým hlasem, " takže ve tvém zájmu doufám, že jsi něco zajímavého zjistila." Hlava démonky se zvedla a na Crowleyho se upřely ledově modré oči a její postoj signalizoval, že si je vědoma toho, co jí hrozí...
" Můj králi, není vůbec snadné najít nějaké informace, toto se opravdu nestává moc často. Ale myslím, že nakonec jsem byla úspěšná a pokud je pravda, co tvrdí staré magické svitky, tak by se to mohlo podařit."
Crowley během její řeči přešel ke Castielovi zkontrolovat, na kolik je anděl schopen je vnímat. Došel těsně k němu a vytáhnul mu dýku z paže. Tím prudkým pohybem se tělo napjalo, z rány se vyřinula krev a Castiel se podíval na svého trýznitele. Ten se mu zkoumavě díval do očí a zatím v nich viděl ještě pořád hodně nepřítomný pohled a říkal si, jak moc to okřídlenec hraje. A protože měl zrovna v ruce skvělý nástroj, jak zjistit míru hraní, tak se rozhodl, že ji použije...
Jedním pohybem roztrhl košili a přitiskl hrot dýky na odhalený hrudník. Ten přesně našel místo mezi dvěma žebry a Crowley pomalu přitlačil a vedl řez podél linie žeber. Nezpůsoboval mu velkou bolest, jen chtěl zkusit, jak je anděl bdělý...Castielovo břišní svaly se stáhly a ruce v poutech se napjaly a z úst uniklo bolestivé sténání. Ale vše to bylo ještě hodně tlumené a Crowley jasně viděl, že Castiel ještě není schopen vnímat bolest naplno.
Zabil tím dvě mouchy jednou ranou...zajatec neuslyší, co si budou povídat a taky má víc času si naplánovat. co všechno svému " příteli" provede, až to bude cítit v plné míře.

Otočil se zpátky k démonce, která se upřeně dívala na Castielův odhalený hrudník, po kterém stékala krev. Když přenesla pohled na svého krále, tak jí v očích hořel chtíč...
Pobaveně se usmál: " Anděl je můj a až s ním skončím, tak z něj moc nezbude...moc by sis neužila. Ale mám pro tebe jiný úkol...jak by se ti líbil dvoumetrový lovec s vypracovaným tělem a navíc náchylný k démonskému zlu?" Obočí nad krásnýma modrýma očima se lehce svraštělo a Crowley lehce trhnul rameny : " No dobrá, vím, že anděl by byl pro tebe hodnotnější, ale tenhle je jen můj."

Přešel zpátky k ní a už bez náznaku nějakého žertování čekal na zprávu: "No..." " Nebylo to vůbec jednoduché zjistit vůbec nějaké informace, ale z toho, co jsme našli vyplývá, že při dodržení určitého rituálu by to mohlo zdařit. Ovšem jedna podmínka je dost důležitá...Aby byl rituál úspěšný, tak se musí aktivovat moc pocházející od duší z očistce a náš anděl si zatím úspěšně hraje na hrdinu a brání se tomu...."
"Hm, vím, co je hlavním důvodem, že se tomu ten okřídlenej hajzl tak brání. Dean Winchester...ten chlap dělá prostě škody už jenom tím, že žije. Takže, ty máš za úkol dostat Sama Winchestera na naši stranu a to všemi prostředky a způsoby a zajistit, že bude spolupracovat a vydá nám dobrovolně bratra. No a já....já se připravím na zlatý hřeb večera....až s Castielem skončím, tak jeho schránka nebude držet pohromadě a navíc jak se bude soustředit na bolest, tak se přestane soustředit na to, aby držel pod kontrolou přeměnu...a já tak získám to, co jsem měl mít dávno a pak teprve začne mejdan, že i apokalypsa bude jen slabým čajíčkem!" Crowleymu svítily oči při představě, že to on bude ten "bůh" a jen na něm bude záviset osud světa.

-----------------------

Beatrice se přisunula blíže k vysokému muži a najednou ho obejmula. Sam zůstal ohromeně stát a nevěděl, co dodat. Vůbec si nešiml, že zatímco on tak šokovaně zíral na dívku, tak ona mu opatrně přilepila na zátylek drobný amulet a zašeptala zaklínací formulku. Jak to dokončila, tak se usmála a začala dál hrát svou roli.
"Slečno, ehm..." Sam vůbec netušil, jak se slečny zbavit. Démonka se teatrálně odlepila od jeho hrudě a s uslzenýma očima pohlédla na lovce. "Pardon, omlouvám se, ale jsi Sam Winchester, že jo." Muž přikývl, celé to bylo divné a on vůbec nevěděl, co si o tom má myslet. "Můžu vám nějak pomoct, teda kromě toho, že vám půjčím kapesník." Snažil se Sam zlehčit situaci. To už se za Samen objevil Bobby a na jeho obličeji bylo vidět, že nesouhlasí s tím, co mladší lovec dělá.
"Odkud mě znáte?" Samovi evidetně nedělalo nějaké problémy s tím, že dívka se do něj zavěsila a nenápadně tlačila lovce dovnitř. "Moje kamarádka Becky mi říkala, že vy mi můžete pomoct. Něco se děje s mojí rodinou a ona říkala, že vy jste něco jako detektiv, že mi pomůžete."
Sam si vyměnil pohled se starším lovcem. "Určitě, co se děje." To už Bobby nevydržel a pravil "Same, může na slovíčko." Lovec vstal od stolu, kam se s Beatrice posadili a následoval muže do vedlejší místnosti, kde na zemi ještě pořád spal Dean.
"Same, kruci co to děláš. Máme na práci úplně jiné věci, než zachraňovat nějaké děvče." Bobby začal zhurta. "Já vím Bobby, koukni, jenom jí vyslechnu a když zjistím, že to může počkat, tak jí vyprovodím ven, ok." Sam mluvil klidným hlasem, nechtěl, aby ta krásná slečna něco slyšela. "Fajn, jak myslíš, kdyby něco, budu venku." Starší lovec se otočil a práskl za sebou vchodovými dveřmi.

„ Tak jo Beatrice, copak se děje." Démonce se zajiskřilo v očích, věděla, že teď přišla její chvilka. "Myslím Same, že by jsi měl jít se mnou. Je to důležité." "Promiň, ale nemůžu jenom tak odejít, mám tu nějakou práci."
Bea si přisedla blíž k lovcovi a položila mu ruku na rameno. "Jsi ale jediný, který to může dokázat a já ti věřím, musíš jít se mnou."
Sam zaváhal, něco se dělo a on měl najednou pocit, že tu neznámou dívku musí poslechnout. "Dobře" odpověděl "ale nejdřív vzbudím bráchu a půjde s námi".
"Same ale brácha tě bude jenom zdržovat, nebylo by lepší, kdyby jsi se ho zbavil. Stejně za všechno může on, za to,že Jessica zemřela, že máma zemřela, že táta zemřel -a to nemluvím o Jo a Ellen." V Samovi se to vařilo začínala ho bolet hlava - na několik vteřin zaváhal.
Po chvilce se po Beatrice podíval a ta hned viděla ten rozdíl v jeho obličeji. "Máš pravdu, musím ho odstranit." Démonka byla sama se sebou spokojená. Viděla jak mladší z lovců vstal a v očích měl nenávist.

TO NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!! DOUFÁM, ŽE SAM DEANOVI NIC NEUDĚLÁ, NEBO MĚ VÁŽNĚ ZABIJETE!!!!!!!!!! Beatrice je pěkná bitch!!!!!!!!!! Doufám, že na konci to pořádně schytá!!!!! Tak honem pokračko!!!!! Naše zvrhlé duše nemají nikdy dost

No, jestli Beatrice donutí Sama k nějaké nekalosti, tak jí zakroutím krkem sama. A pak hned skočím na Crowleyho, aby dal všem pokoj.

tak tedy myslím, že by jsme měli založit odbor zvrhlých čtenářů... no fantastické... jen mu ubliž a pořádně

tak pro všechny zvrhlé dušičky tady mám další část je to delší kus, aby jste si taky trochu početly - je to konec 4. kapitoly a celá 5. kapitola

moc děkujeme za vaše komentáře - co dodat - prostě jste skvělé


Sam se postavil před bratra a plnou silou ho kopl pod žebra. Dean se pod vlnou nečekané bolesti schoulil do klubíčka a pomalu otevřel oči. "Co to sakra." Viděl nad sebou bratra. "Sakra Same, co to děláš a co tady dělám já." Dean byl zmatený, nepamatoval si, že by šel spát - na víc už nestihl myslet, protože ho bratr né zrovna jemným způsobem vytáhl na nohy. "Všechno je to tvoje vina" udeřil bratra do tváře "a toto se ze mě stalo a ty proti tomu nezmůžeš nic." Dean se nestačil vůbec vzpamatovat a už zase ležel na zemi. Cítil, jak mi ze rtu odkapává krev. "Samy já vůbec nevím, co to plácáš. Chlape seber se trochu." Sam si přiklekl k bratrovi "jo tak ty nevíš". Dean se snažil dostat mimo bratrovo pole - viděl, že se se Samen něco stalo, něco zlého stalo. Jenomže mu to teď vůbec nedávalo smysl. Sam ale nepřestával. "Musím se tě zbavit, jinak nikdy nebudu mít svůj klid, o který jsi mě připravil." S těmito slovy si přitáhl bratra opět k sobě a začalo to celé znovu - rány do obličeje a hrudníku. Dean cítil, jak mu křupou žebra, jak díky tomu nemůže dýchat a jak mu natéká obličej. "Sammy přestaň, prosím." Podíval se na něj. To zlo, které z něho vyzařovalo - bylo to jako tehdy před rokem - viděl to v něm - viděl v něm peklo....
Najednou Sam přestal a chytil se za hlavu. Démonka celou dobu svého vyvoleného pozorovala a usmívala se a náhlé změny si všimla velice rychle. Hned byla u lovce a něco mu pošeptala do ucha. Sam se jenom usmál a uštědřil Deanovi poslední kopanec.
Zelenooký lovec zůstal ležet na zemi a nezmohl se už vůbec na nic. Vůbec nic nechápal a tělo ho bolelo tak, že by si nejraději přál umřít. To se ovšem nestalo a tak pouze viděl, že Sam odchází zaklesnutý do jakési dívky - pak upadl do mdlob.

Když vyšli ze dveří tak je najednou pokropila sprška svěcené vody... Démonka se zkroutila bolestí a lapala po dechu a Bobby ji chladně pozoroval: " No to jsem si mohl myslet, vždyť jsem cítil, že to není samo sebou. Tak si to vychutnej a do pekla s tebou!" S těma myšlenkama zvedl ruku s nožem a chystal se jí podříznout krk.
V tom ucítil ochromující bolest v ruce, ze které mu vypadl nůž a hned na to ho rána na solar odhodila na stěnu domu. Zkroutil se v křeči a zoufale lapal po dechu. Když se mu podařilo dostat trochu vzduchu do plic, tak zvedl hlavu a podíval se na Sama. Ten stál ve výhružném postoji s napjatými svaly a očekával nějakou odezvu. Ten postoj byl sám o sobě děsivý až dost, ale mnohem děsivější byl výraz Samových očí v nepřátelském obličeji...Ty oči se na Bobbyho dívaly naprosto chladně, bez jakýchkoli emocí, viděl v nich pouze nenávist a touhu ubližovat.
"Co to s ním ta děvka udělala? Vždyť nereaguje ani na svěcenou vodu.." viděl, jak má Sam mokré vlasy a po tvrdé tváři mu stékají kapky.
Sam si starého lovce nehnutě prohlížel a cítil, jak v něm roste touha ho zabít, rozdrtit jeho tělo. Pak ucítil dotek Beatriciny dlaně na zátylku a při lehkém dotyku jejích prstů, které mu přejely po krku až na klíční kost, se prudce nadýchl a tělo zareagovalo touhou...Obrátil pozornost na démonku vedle sebe, chvíli se jí vpíjel do očí a pak ji drsně políbil. Přestal se soustředit na starého lovce, jenže ten měl ruce a nohy jako z hadrů a navíc ho ani nenapadalo, co by tak mohl v tuto chvíli udělat. Sam se naposledy podíval na Bobbyho a pak se ženou nastoupili do Impaly a za dunivého vrčení motoru odjeli pryč.

Bobby se ještě chvíli opíral o stěnu a hlavou se mu hodily myšlenky, které měly daleko do optimismu: " Tak toto nám ještě chybělo k tomu všemu...anděl bůhví kde a bůhví co se s ním děje, Sam - ten přešel na druhou stranu, já starej, zmlácenej dědek, kterej už moc síly nemá a Dean....Bože, co je s Deanem? Co s ním udělal?" Pod vlivem těchto myšlenek se Bobby ztěžka odlepil od stěny a vešel dovnitř. Pomalu šel do obýváku, kde zanechal omámeného Deana a opravdu se bál toho, co uvidí.
" Jsem to ale takový blbec, kdybych ho neomámil, tak by měl aspoň nějakou možnost se bránit, ale takhle..." srdce mu bolestivě naráželo do žeber a žaludek se mu svíral.
Deana našel zhrouceného v bezvědomí u stěny v první chvíli si myslel, že už mu nepomůže a Sam bratra opravdu zabil. Když k němu došel a přiložil mu prsty na krk, tak vydechl úlevou..ucítil slabý, ale pravidelný tep. Dean byl hodně domlácený, jedno oko mu otékalo, ret měl ošklivě roztržený,
po obličeji rozmazanou krev a když ho Bobby aspoň trochu pohodlněji ukládal, tak ze sebe vydal zaúpění. " No nazdar, to vypadá asi i na zlomená žebra a doufám, že na nic horšího, přece jen je Sam hromada svalů a když je v takovém nenávistném rozpoložení....divím se, že ho nezabil.." a Bobby se sesunul na zem vedle Deana a vůbec neměl ponětí, co by měl dělat...


Když stanul Sam před Crowleym, tak nebylo třeba nic říkat. Démon si v duchu promnul ruce, opravdu krásná práce a přeměna se zdá téměř dokonalá a teď ho teda využije pro své účely.
" Vítej k nám, Same. Já věděl, že si nenecháš ujít tu náramnou legraci a přidáš se. Tak tady máme našeho andílka, zatím čekal trpělivě jenom na tebe. Řekněme, že jsem si vědom, jak moc asi toužíš mu projevit svoji vděčnost za jeho službu."
Po démonových slovech se Sam obrátil ve směru, kam ukazoval Crowley a pomalu, ale neúprosně se začal přibližovat k připoutanému Castielovi. Crowley ho s pobaveným úsměškem pozoroval a neuniklo mu, jak se Samovi napjaly svaly a z celého jeho těla jakoby začala vyzařovat nenávist a touha zabíjet, pomalu a bolestivě.
Castielovo vyřazení ze hry už bylo to tam a on si velmi dobře uvědomoval,že toto střetnutí nebude vůbec příjemné. Pozorně sledoval Sama, jak se k němu blíží a když stanul těsně před ním, tak si bolestně uvědomil, co spáchal tím, že strhnul zeď v jeho hlavě. Bolestně zavřel oči a snažil se v sobě sebrat sílu, aby mohl čelit následkům.
" Podívej se na mě, ty jeden hajzle!" zavrčel lovec, " jen si vychutnej, co jsi udělal."
" Same, je mi to tak líto, myslel jsem, že to všechno dokážu dát do pořádku..." zachrčel Castiel, "nikdy jsem neměl v úmyslu ti takto ublížit. Prosím, musíš mi to věřit!" Castiel hledat nějakou cestičku k tomu Samovi, kterého měl rád a vždycky ho pokládal za svého přítele.
"Věřit!?!?! Tobě mám věřit?" lovec ze sebe vyrážel slova jako šípy a anděl bezmocně sklonil hlavu. Samova zeď byla nejspíš úplně pryč a jen on mohl za to, co se teď s lovcem dělo. " Ach Deane, tolik bych si přál....měls pravdu a já se mýlil...a teď..teď se stane něco, co se nikdy nemělo stát." s tímto smutně pozoroval, jak Samovi oči nenávistně sálají a čekal, kdy překročí hranici a vyleje si hněv na něm.
V tu chvíli Samova pěst vystřelila dopředu a přesně mířenou ranou dopadla přímo na zraněná žebra. Castiel vyhekl a cítil, jak se mu bolest rozlévá po těle a z rány stéká nová krev. Vzápětí přilétla nová rána a jeho hlava odlétla dozadu a praštila do stěny. Ústa se mu naplnila krví a měl pocit, že má snad zlomenou čelist. Sam ale ještě neskončil, vypadalo to, jakoby andělovo utrpení jen rozdmýchávalo jeho zuřivost a on nenávistně zúžil oči.
" Když už jsem to,co jsem, tak vyzkoušíme, co všechno mi to nabízí." zle se pousmál a zajatce zamrazilo. Viděl oheň v Samových očích, který ho spaloval.
Sam sklonil hlavu a podíval se na svoji pravou ruku a jak v něm oheň sílil, tak ho napadlo něco, co vypadalo nepravděpodobně, ale pořád mu něco šeptalo, ať to zkusí. Proto přistoupil ještě blíž, levou rukou sevřel Castielovo poraněnou paži, až sebou anděl škubnul a natáhnul pravou ruku a prsty se zabořil do krvácející rány mezi žebry. Castiel prudce otevřel oči spalující bolestí a to doslova. Samovo prsty byly jako rozžhavené železo a on jimi s potěšením projížděl v Cassovo ráně. Mučené tělo se křečovitě otřásalo a pak ze sebe Castiel vydal zmučený výkřik.
Jak výkřik dozníval a andělova koncentrace se začala díky bolesti rozpadat, tak v sobě začal cítit vzdouvající se oheň očistce. Šeptal a našeptával, hučel jako příboj v hlavě, že to tak nemusí být, že stačí jen přestat se tomu bránit a může zničit své nepřátele....
Sebral poslední zbytky svojí milosti a soustředil se na to, aby nepodlehnul...kvůli Deanovi, slíbil mu to přece, slíbil...a i kdyby to mělo být to poslední, co udělá, takto musí zkusit vydržet a věřit, že Dean ho nezklame...

Crowley si celé představení užíval, ale pak kývl na Beatrici...ještě není ten správný čas, ještě musí mít toho červa, toho staršího Winchestera a pak teprve to začne...Celý okouzlený představou, jak budou trpět ti dva, poslal démonku, aby Sama uklidnila.
Beatrice se zastavila u Sama a znovu mu položila ruku na zátylek a něco mu zamumlala do ucha. Sam trochu naklonil, naslouchal tomu, co říkala a nesouhlasně se mračil. Pak se ale pomalu napřímil a vytáhl prsty ze spálené rány. Chytil Castiela za bradu a praštil mu hlavou o stěnu: " To byl teprve začátek, ty jeden okřídlenej zmetku...a já to dokončím a náramně si to užiju." krutě se usmál a díval se na zajatce, který trhaně dýchal.
" Pamatuj, zase se vrátím a tak lehce z toho nevyvázneš!!!" s tím odešel ke Crowleymu a oba přešli ke stolu, kde měl Crowley nástroje.

Beatrice ještě zůstala před andělem a fascinovaně hleděla na jeho rány a na bolest, která se mu zračila ve tváři. Prsty mu lehce přejela břiše, přejela po ráně a chtivě se usmála, když se prudce nadechl. Pak zvedla ruku a přejela mu po strništi na tváři a po rozbitých rtech. Pokusil se uhnout hlavou, ale nebylo kam. Opět se chtivě usmála, naklonila se a jemně přitiskla rty na jeho a dráždivě mu olízla krev.
" Hm, stál bys za hřích, možná.....možná z tebe zůstane dost na to, abych si taky mohla něco užít." zašeptala mu do ucha, pak se otočila a přešla ke svému králi, který ji pobaveně pozoroval....

Pak se otočil na Sama a prohlásil: " Tak a ty teď uděláš jednu věc...přivedeš mi Deana..."

I ty jeden sadisto... takhle nám likvidovat Deanouška... paráda... nádhera...dokonalost... jen tak dál

No tak to je teda nářez!!! Jsem mrcha, ale Castielovi to přeju!!! Když to tak pohnojil, tak ať si to teď pěkně vyžere Doufám, že Sam s ním neskončil!!! Ale co chudák Dean??? Snad ho Sam neoddělá!!! Nebo Bobbyho!!! A Beatrice mi trochu připomíná Mag, jak by se nejraději do Castiela zakousla Jsem zvědavá na pokračování!!! Takže holky... pěkně prosím

Terrik a bohdy: moc moc moc díky za super komentáře - ano , torturingu není nikdy dost pokud se vám toto líbí, tak se těšte na další části - hi hi hi - jsme fakt zvrácené

jenom bych chtěla připomenout, že tuto povídku nepíšu sama - píšu ji s POLGAROU - a upřímně, ta má na povídce tak velkou zásluhu, že by měla být opěvována do nebes a psaní s ní mě opravdu moc baví......takže VELIKÉ DÍKY patří hlavně JÍ.....

Nemix a Polgara zboznijem vas...nie pockat ja vas totalne zeriem...Kde na tie napady chodite???

FooFighterkaSN: děkujeme no a kam na nápady chodíme - no vzhledem k tomu, že nejvíce částí vzniklo v pracovní době, tak možné lepší nepřemýšlet, kde a za jakých podmínek všechno vymýšlíme (naši šéfové by se asi divili, na co myslíme)

no a protože nás váš zájem těší, tak přidávám další kousek


Ještě dobrých 5 minut seděl Bobby zoufale nad Deanem a snažil se přijít na to, jak ho ošetřit tak, aby mu moc neublížil. Nakonec došel k závěru, že bez toho, aniž by byl Dean při vědomí to nepůjde. Začal tedy lovce budit. Po chvilce se mu to podařilo. Jakmile Dean otevřel oči - tak v tu chvíli by si byl býval Bobby přál, aby se již Dean nikdy neprobudil. Možná lovce bolelo celé tělo, možná se držel při životě jenom za jeden provázek -ale to, co se odehrávalo uvnitř jeho duše - to bylo peklo. Bylo to Deanovo soukromé peklo. "Bobby - Sam" mladší z lovců zasípal. Vzduchu se mu moc nedostávalo, díky zraněným žebrům. Bobby si jeho reakci vysvětlil špatně "Neboj se Deane, je pryč - už ti nikdo neublíží." "Bobby" lovec se pokusil posadit a bolestí přivýral oči "on - jeho zeď - musíme to vrátit do pořádku." "Sakra chlapče pomalu jasný - nejdřív pomůžeme tobě a pak až bratrovi." "Jsem v pohodě." "Aha a to že vypadáš, jako by tě někdo přejel náklaďákem to je jenom maska na hallowen, že. " Dean na to nic neodpověděl, bylo mu zle - hodně zle - v hlavě mu hučelo a sám se divil, že ještě vůbec dýchá. Ale co má dělat. Nemůže tady přece jenom tak sedět se složenýma rukama.

Bobby pomohl Deanovi posadit se na pohovku a začal mu ošetřovat rány tak,jak to nejlépe uměl. Dean se držel hodně statečně - ani nemukl a jenom nepřítomně hleděl před sebe. Nikdo z nich nepromluvil ani slovo. Teprve až když došlo na zpevnění žeber - tak to už lovec nevydržel a zařval si - byla to obrovská bolest ale věděl, že když to Bobby neobváže pevně, tak že to pak bude ještě horší.

Když byl Dean ošetřen, nastal ten moment pravdy. "Bobby, co se tady vlastně stalo, vůbec nic si nepamatuju a ta žena, kdo to byl?" Bobby převyprávěl události posledních hodin svému chlapcovi. Dean byl celou dobu tichý. "Proč jsi to udělal Bobby. Neměl si na to právo." "Nevím, o čem to mluvíš chlapče." "Kdyby jsi mě neuspal, tak jsem tomu mohl zabránit." "Deane udělal jsem co jsem udělal a udělal bych to znovu - myslíš si,že by si proti němu něco zmohl, kdybych tě nechal padnout vyčerpáním. " Mladší lovec se zamyslel "promiň Bobby - není to tvá chyba." Dean si vyčerpaně podepřel hlavu.

".....měl jsi pravdu Deane...." lovec zamrkal prudce očima. Co to sakra bylo. Viděl ho, viděl přivázaného Castiela. Co to má znamenat. "Bobby - Castiel on je.....je připoutanej." "Co to říkáš Deane, ty víš kde je Cass." Zelenookého muže nečekaně přepadla bolest hlavy - syknul - zase ten samý obraz - Castiel připoutaný a trpící - ale držel se - pořád se držel - takže pořád je naděje..."Deane, jsi tu se mnou." Bobby klečel u lovce. "Vidím Casse - nevím jak , ale vidím ho- a pořád je to ještě on - nevzdal to." Lovec se pousmál - nesmí ztratit veškeru naději.....

Naděje ale umírá jako poslední - nebo vlastně ne jako poslední - naděje někdy zemře dřív, než na ní člověk stačí pomyslet.

Dům Bobbyho Singera byl starý a zažil už spoustu věcí. Kdyby měl člověk spočítak, kolik démonů už doplatilo na všechny nástrany, které dům ukrýval, tak by se člověk nedopočítal. Co by ale nikoho nenapadlo je, že člověk, který toto místo nazýval domovem, může veškeré rodinné pouto rozetnout vedví....

Dveře se prudce otevřeli a v nich stál Sam v obětí Beatrice. Hned se rozhlížel po tom, co hledal. "Tak kdepak ho máme." Začal zvesela. "No tak Deane, vím že jsi naživu, tak se ukaž -nechce se mi tady strávit mládí." Sam vstoupil do obývacího pokoje. Dean seděl na pohovce a Bobby stál před ním. "Same tohle nemusíš dělat. Nepoddávej se tomu." Bobby se snažil co mohl, ale nezabralo to. Beatrice šeptla do ucha Samovi "dokud bude ten staroch naživu, tak s tebou Dean nepůjde,musíš ho zničit." Sam se koukl své démonce do očí a políbil jí "máš pravdu zlato." Rychlím pohybem přešel k lovcovi a jedním škubem mu zlomil vaz a Bobbyho tělo padlo bezvládně k zemi. Dean ani nestihl zareagovat. Viděl jenom jak démonka něco našeptává jeho bratrovi a pak viděl, jak Bobbyho tělo klesá k zemi. "Néééé." To bylo to jediné na co se zmohl. Sam přistoupil ke svému cíly.. "Tak co bratříčku, vidím, že už je ti líp - půjdeš teď se mnou a dobrovolně. Nebo má zemřít další z tvých bezduchých kamarádů." Dean už se ani nesnažil potlačovat slzy. Nechal Sama, aby mu svázal ruce, pouta ho řezala a jak se mu napnul hrudní koš, tak sotva dýchal. Dean si přál rychlou smrt - vlastně se začal v duchu modlit, ani nevěděl, proč to dělá – ale modlil se – po hodně dlouhé době se modlil.

---------------

Když mu Sam svazoval ruce, Dean se modlil. Sam dokončil uzel a zkontroloval pevnost pout. Prudce trhnul Deanovýma rukama dozadu, až mu začaly protestovat ramenní klouby a poraněná žebra se okamžitě ozvala s plnou silou.
Bolest měla svůj účinek...okamžitě se přestal modlit: "....co to dělám? Kdy mi toto pomohlo? Kdy mi pomohl Bůh?....mysli, Deane...dostal ses i z horších šlamastik a Cass na tebe čeká..."
Sam ho trhnutím obrátil čelem k sobě, sehnul hlavu a vyzývavě se díval na staršího bratra.
" Tak co, brácho....Nic? Žádná moudra, žádné kecy o rodině a o tom, že to nejsem já??? Fakt nic?...tos mě teda zklamal." pousmál se, " ale já si myslím, že nezůstaneš dlouho potichu, tak jako tak začneš mluvit. Všechno je připraveno a Cass už čeká na společníka...víš, aby v tom nebyl sám...tak jdeme." hrubě postrčil Deana ke dveřím.
Táhl Deana za sebou k autu a ten se snažil aspoň udržovat rovnováhu, aby nespadl na zem. Jak ho Sam hodil na zadní sedadla, tak se ještě pořádně praštil do hlavy,až uviděl jiskřičky.
Po celou cestu byl zticha a snažil se přemýšlet. Nejhorší ale bylo, že si vůbec nedokázal představit, co může očekávat, ale byl si jistý, že tentokrát bude těžké dostat se z toho se zdravou kůží.
"Víš, že je nebudeš moct hned zabít. Musí se nám povést ten rituál a k tomu nám poslouží Dean. Myslím, že když Castiela ještě trochu fyzicky oslabíme po tom všem,co už přestál a pak ho donutíme se dívat, jak Dean pomalu, ale jistě umírá v bolestech, tak by mohl uvolnit to, co má v sobě." obrátila se na Sama Beatrice.
Když se Sam obrátil tváří ke svojí společnici, tak to, co Dean ze zadního sedadla uviděl, mu sebralo veškerou naději. Tohle už přece nebyl jeho Sammy, neviděl ani kousek, ani záblesk toho Sammyho, kterého miloval a chránil celý svůj život.
"Hm..." temně zavrčel.
Beatrice natáhla ruku a prsty mu začala přejíždět po zátylku a chvíli se do sebe vpíjeli pohledem.

Dean ze svého místa pozoroval démončinu ruku, jak čechrá bratrovo vlasy a v tom mu něco blesklo do očí. Zamrkal a znova zaostřil pohled na Samův zátylek. Nedokázal zachytit, co to viděl, ale něco tam bylo, za to by dal ruku do ohně.
"Co to tam Sammy má? Nejspíš nějaký talisman nebo něco podobného, co jí pomáhá Sama ovládat. No, tak s tím už se dá nějak pracovat...ale jak se k němu tak blízko dostat a jak mu to sundat? Budu mít příležitost to udělat nebo třeba Cass?, přemýšlel v duchu a snažil se ulevit zraněným žebrům, " no, ale podle toho, co jsem slyšel, tak Cass mi asi moc nepomůže...Bůh ví, co všechno mu ti hajzlové udělali..."

Dean neměl ponětí jak dlouho jeli a kam, ale po nějaké době se auto stočilo ze silnice a zastavilo u staré, polorozpadlé továrny. Sam otevřel zadní dveře Impaly a surově vytáhl Deana z auta. Vzal ho za paži a když ho vedl ke dveřím, tak k němu prohodil: " Těšíš se? Za chvíli začne ta pravá zábava...i když si myslím, že ty se nejspíš asi moc bavit nebudeš."

BOBBY!!! SAM ODKILLOVAL BOBBYHO!!! NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!! No holky doufám, že nakonec Bobbyho nějakým způsobem přivedete zpět k životu, protože tohle bych asi nerozdýchala!!! Jinak Deanův torturing samozřejmě super Co si budem povídat, jsme prostě zvrhlé Doufám, že Dean se nějak k bratrovi dostane a sundá mu tu značku nebo co to má a pak bude teda řádný torturing Sama, když zjistí, co provedl Bobbymu Ale pak bude Bobby v pořádku, že jo Rychle další pokračko, nebo to fakt nepřežiju

Ale no tááááák.......klíííííd

To se ještě budete divit, protože....průsery nám nekončí a jak jsem napsala už dřív:.......a bude hůř

Takže si držte klobouky a jedeme dolů z kopce

Nemix, Polgara: Tak Bobby je mrtvý. Ze Sama je nenávistná, vražedná zrůda. Dean je téměr mrtvý. Co na nás ještě chystáte??

a blížíme se pomalu k závěru

děkujeme za komentář a doufám, že jste Bobbyho oplakali a teď jedeme dál

komentáře vítány


Prošli opuštěnou továrnou, sešli ze schodů a pak už ho Sam postrčil dovnitř nějakého sklepení. Dean se pomalu rozkoukával v nastálém šeru a začínal rozeznávat obrysy věcí. Jak ho Sam vedl dovnitř, tak pomalu přejížděl pohledem kolem sebe. Na stěně proti sobě začínal rozenávat obrysy těla a se zamrazením v zádech si uvědomil, na co to vlastně kouká. Z šera se začalo vynořovat Castielovo tělo připoutané ke zrezivělé stěně, hlavu měl anděl skloněnou a Dean viděl, že roztržená košile mu odhaluje hrudník, po kterém se táhla ošklivá popálená rána a na pod ní měl zaschlou krev, která se částečně vsákla do jeho kalhot.

" Tak támhle máš rezervované místečko, hned vedle svého kámoše, kterého si chtěl pořád chránit. Kdybys ho zničil, když byl čas, tak se tohle všechno nemuselo stát! SLYŠÍŠ?!?!? Stačilo, kdybys ho včas oddělal!!!! Ale to ty ne, pořád bys jen někoho zachraňoval, ale ono se ti to moc nedaří, co?" syčel na něj vztekle Sam a oheň v něm zase začínal plát a získávat navrch.

Za jeho řeči přišli k andělovi a Deanovi se sevřelo srdce nad tím, jak vypadá. To přece není možné, vždyť je to anděl. Vlastně byl, teď by měl být ještě něco víc... " Hej Cassi....Cassi.." slova mu uvízla v krku, když se tělo před ním zachvělo při zvuku jeho hlasu a skloněná hlava se zvedla.
" Bože, co ti to provedli...." polovina Castielova obličeje byla napuchlá a modrala, ret měl roztržený se zaschlou krví a oči měl podlité krví. Ale toto všechno nebylo nic proti tomu, co Dean uviděl v jeho očích....zmučeného anděla, který se z posledních sil své hořící milosti snaží udržet v sobě nepředstavitelnou hrůzu, kterou nechtěl pustit ven, protože.....protože to slíbil..........a on hodlal svůj slib dodržet, aspoň to poslední mohl zkusit pro svého přítele udělat..........

Zaostřil pohled kdysi krásných průzračných očí a bylo vidět, jak si pomalu začal uvědomovat, koho má před sebou...
" Deane....to nemůže.....ty ne...." víc nestačil a slova se rozplynula ve zdušeném výkřiku po tom, co ho Sam nešetrně praštil loktem přesně tam, kde to nejvíc bolelo.
Toto Dean už nemohl přejít bez toho, že by něco udělal, zkusil se prudce otočit a praštit Sama spoutanýma rukama. Ten se jen uchechtl : " To bys musel být v jinačí formě, abys na mě aspoň trochu stačil" a smýkl s Deanem na stěnu proti Castielovi a připoutal ho k ní a pevně utáhl pouta.

" Vida, a už ho tady máme , tatínkova chlapečka .... Vítej mezi nás, i když tobě se to nejspíš moc zamlouvat nebude jako nám tady, ale no co...všem se přece zavděčit nemůžu. Vidím, že svoje apartmá jsi už dostal i s perfektním výhledem přímo na kousek nebe, řekl bych..." s těmi slovy vystoupil ze stínů Crowley...
Ty hajzle, co jsi mu to udělal?“ Dean se snažil mluvit plným a rozhodným hlasem, nechtěl dát na sobě vidět slabost. Moc přesvědčivé to zřejmě nebylo, protože Crowley se jenom uchechtl: „Ale, tak ono se to bude ještě rozčilovat. Deane, měl bys vážit svá slova. Podívej tady na andílka, ten to už pochopil“a démon pevně stiskl Castielovu tvář. Anděl se zmohl jenom na vzdych.

Sakra toto není vůbec dobré snažil se Dean zhodnotit situaci. Sam je nepoužitelnej a dokud bude v blízkosti ta děvka, tak on nemůže nic dělat. Cass… – lovec se skutečně divil, že to ještě nevzdal, ten vypadal, že má dost starostí sám se sebou a Dean – visel přivázaný ke stěně. Hlava ho neskutečně bolela a ještě občas se mu před očima objevily hvězdičky a o nějaké akci se mluvit taky nedá. Žebra na odpis (bylo až kupodivu, že zatím žádné neprorazilo plíci) a celé tělo měl pokryto modřinami.

"Tak jo, pánové“ Crowley si stoupl mezi své zajatce a usmíval se od ucha k uchu: „myslím, že bychom se mohli začít bavit. Ale abyste neřekli, že nejednám podle pravidel, tak vám dám možnost výběru. Všichni budou v pořádku, když se tady andílek dobrovolně vzdá duší z očistce.“ Démon se zájmem očekával nějaké reakce.
Dean natočil hlavu směrem ke Castielovi a v jeho očích uviděl rezignaci a vyčerpání. „Casi, opovaž se to udělat, nesmíš se tomu poddat! Nějak se z toho dostanem,rozumíš? Slíbils mi to!“
Castiel přivřel oči a zašeptal: „ Nesmí ti ublížit, ne kvůli mně. “
„Kámo, o mě se neboj – jasný – hlavně se drž ty.“

Crowley byl potěšen, jeho plán vycházel nad očekávání dobře: „Tak teda pánové, předpokládám, že odpověď zní ne. No, pak tedy budeme muset přejít k něčemu, co uměli ve středověku na jedničku a říkali tomu tuším právo útrpné. No – tak začneme a obávám se Deane, že jsi na řadě – vyhrál si první cenu.“
Crowley se nebezpečně přibližoval a lovec se pokoušel sebrat veškerou svou sílu. Věděl, že toto nebude vůbec, ale vůbec příjemné, ale snažil se na to nemyslet, protože tady nešlo jenom o něj nebo o Castiela, šlo tu o všechny a o všechno...
Crowley začal...

„Deane, přemýšlel jsi někdy nad tím, jak moc démony bolí svěcená voda? Jaké to je, když ti někdo postříká tělo něčím, co neskutečně pálí a štípe? Asi ne, viď? – no, máš štěstí, že máš mě – o tento zážitek bys totiž fakt neměl přijít!“
Démon vzal do ruku lahev s čirou tekutinou a něco do ní nasypal.
„To mě chceš vykoupat? – no teda, až takový luxus jsem nečekal“: ironickou poznámku si lovec nemohl odpustit.
Crowley beze slov přistoupil k lovci a luskl prsty. V ten moment se připoutanému otevřeli na těle všechny staré jizvy a začaly pomalu krvácet a bolely – sakra bolely. Lovec zalapal po dechu ,ale po chvíli bolest prodýchal a s úsměvem na rtech se podíval démonovi do očí: “To je všechno? To ses teda moc nepochlapil.“
Crowley se ušklíbl a pomalu začal polévat Deana roztokem soli a alkoholu: „Tak Deane, přesně takto to bolí.“
Na toto nebyl Dean připraven, pálelo to, tak strašně to pálelo – propalovalo se to skrze rány až do mozku. Tělo reagovalo instinktivně, svaly se stáhly a adrenalin začal kolovat žilami. Všechny ty pocity se hromadily uvnitř lovce a i když se snažil je potlačit, tak prostě musely ven. Začínalo to hluboko v hrudi a dralo se to na povrch a nakonec se bolest projevila táhlým, tlumeným výkřikem, který postupně odumíral, jak Dean nad sebou získával znovu kontrolu.
Křeč svalů povolila a on ucítil své ruce, pouta okolo zápěstí mu prořízly kůži a z drobných ran začala kapat krev.
Crowley byl potěšen: „Jak je vidět, tak i ty z toho máš požitek, fakt mě to moc těší.“
„Ty hajzle….“ procedil Dean mezi zaťatými zuby .
„Ale no tak, nebudeme přece sklouzávat k urážkám. Tak jak? Paráda, že? No, co ti mám povídat, to mám od našeho společného přítele – Alaister – to byl mistr,že? takže chápu, že to pro tebe asi není příjemné. Ale řekni mi – na stupnici od jedné do desíti – jak moc to bolelo?. Ne? Nic? Sakra, taky si chci něco užít…“ mrmlal si Crowley pod nos a pozoroval zajatce.
Dean mu pohled opětoval a jeho rty se roztáhly do ironického úsměvu.

„Tak dobře – zkusíme něco jiného.“ S těmito slovy vzal do ruky stříkačku s dlouhou, silnou jehlou a naplnil ji tou samou tekutinou, kterou prve Deana pokropil. Přistoupil k němu,jehlu pomalu vedl mezi žebry až do plic a pak tam celý obsah vtlačil .
Lovce se zmocnila panika, nemohl se nadechnout, každý pokus dostat vzduch do plic byl doprovázen ohněm, který se šířil z plic snad do celého těla a Dean měl neodbytný pocit, že hoří a zároveň se topí. Nemohl dýchat a z očí mu začali stékat slzy. Dean se snažil obsah plic vykašlat, ale zdálo se, že marně.
„Deane… klid, je to možná nepříjemné, možná hodně nepříjemné, ale na to neumřeš. Teda zatím. Takže tady nehraj divadýlko – anebo víš co, pokračuj – mě to vlastně opravdu těší.“:
s tím se Crowley otočil a poodešel do míst, kam lovec už nedohlédl.
Dean se podíval na Castiela a snažil se ho uklidnit pohledem. Moc se mu to nedařilo, protože s dechem byl velice na štíru a hrozně to pálilo. Přesto věděl, že pokud má Castiel vydržet, tak musí vydržet i on.

„Deane, tohle jsem nechtěl. Omlouvám se.“ Anděl zavřel oči a něco si pro sebe broukal.

NO TAK TO JE NAPROSTÁ BOMBA!!! MÉ ZVRHLÉ JÁ PLESÁ ROZKOŠÍ Ale co ten konec??? Doufám, že Cas nechce udělat nějakou blbost!!! Dean to určitě vydrží!!! A určitě ještě mnohem víc Tak rychle další pokračování!!! A abych nezapoměla...

To je přímo otřesné, jak Deana mučí. Doufám, že se Sam konečně vzpamatuje a pomůže jim.

po delší době, která byla způsobena účastí na FF, sem dávám další část - teda spíše řečeno poslední část - rozhodla jsem se sem přihodit už celý zbytek povídky, protože si myslím, že se moc nehodí tuto část dělit......

tak si jí užijte a doufám, že nás s Polgarou neukamenujete

8. kapitola

Castielovo peklo se prohlubovalo....Tělo ho bolelo, každý pohyb, každý nádech byl hodně bolestivý....ale co bylo vůbec nejhorší?....to, že Castiel CÍTIL....cítil spoustu lidských emocí, které mu byly do této chvíle hodně vzdálené...
Lidské emoce...teď nepřemýšlel o tělesné bolesti, teď měl vztek,přemýšlel o vzteku, který v něm sílil jako příboj už jenom tím, jak se musel dívat na svého trpícího přítele a on si s tím pocitem vůbec nevěděl rady. Věděl jen, že se tím nesmí nechat strhnout, protože pak by praskla hráz, hráz, kterou se všemožně snažil udržet celou a dostatečně pevnou, aby nepustil do světa tu hrůzu, která se v něm skrývala....
Věděl, že kdyby se to stalo, tak nic už by nebylo jako dřív, možná že by nebylo už vůbec nic......Byl odhodlaný vydržet a zaplatit jakoukoli cenu, byl si vědom, že to on má ten největší podíl na tom, co se teď děje.
A to bylo to, co teď převažovalo nad vším ostatním.... obrovský pocit VINY, viny tak velké, že ho dusila, svírala a mučila víc, než kdy dokáže Crowley nebo Sam. Co oni mu můžou udělat? Ve srovnáním s tím, JAK se teď cítil, CO teď cítil, to byla opravdu velmi nepatrná bolest...
Castiel pozoroval přítele jak bojuje o dech a snaží se dodat mu sílu a cítil VINU...tak toto způsobil, sem se dostali .....po tom všem, co spolu prožili, o co se pokoušeli ….
Teď už věděl, že měl udělat jiné rozhodnutí,ale tenkrát v tu chvíli prostě nemohl Deana znova zatáhnout do toho všeho, ne po tom, co to lovce stálo…
A tak se tím snažil nějak probíjet sám a pomalu se odřezával od jasu své milosti a ta pořád víc a víc matněla a teď pod nánosy špíny a špatných rozhodnutí už jen velmi nejasně problikávala...
Ale pořád ještě nějaké světlo zůstávalo a on ho hodlal použít už jen správně...
Byl si vědom toho, že když jeho milost pohasne a už nebude zářit, že to je ten konec, to je ten dokonaný pád a anděla už nečeká nic, jen nekonečné zatracení a s tím spojený zákaz návratu na nebe....
Castiel přenesl pohled na Sama...a k veškeré té vině se přidal další pocit, pocit LÍTOSTI....tak velmi litoval toho, co udělal tomu obrovskému lovci s velkým srdcem, který se vždy snažil pomáhat ostatní i za cenu osobních ztrát...ano, narodil se pod špatným znamením a život se s ním rozhodně nemazlil, ale on neměl PRÁVO na to, co mu provedl...
Teď se ze Sama stalo něco, co by se nikdy s nikým stát nemělo...odsoudil jeho duši do věčného zatracení už tady na zemi...
Objekt jeho zájmu si všiml, že ho anděl pozoruje a přistoupil k němu: " Tak copak andílku, copak to máme za pohled? No, to né, to mě teda držte...že by vina a lítost? Od tebe, tak to mě fakt nejspíš zabije." sklonil trochu hlavu a díval se upřeně, bez jakýchkoli emocí Castielovi do očí.
" Že bys mi chtěl něco říct? No, ale já si myslím, že vše co bys mi třeba chtěl říct, už nemá žádný smysl." odfrkl," jediný smysl mi teď dává tvoje zničení a to je teď to jediné, co chci. Takže buď tak laskav a už nám konečně dej, to co máš a všechno skončí, pro tebe sice ne zrovna příjemně, ale no tak s tím jsi přece musel počítat."
Tvrdě se pousmál: " Ale končíme s pokecem, nejsi zrovna dobrej společník a mě stejně baví dělat něco jiného než tady s tebou plkat."
Pomalu se narovnal a podíval se na svoje velké, silné ruce. Anděl se podíval taky dolů a pak zpátky Samovi do tváře a věděl, že přichází temnota.
Sam natáhl ruce před sebe,položil je Castielovi na hruď a zaryl mu do ní prsty. Očima se propaloval do andělových modrých a oheň začal pálit. Propaloval se Castielovi dovnitř a jeho tělo se napjalo a začalo se třást...
Vystupňovaná bolest donutila anděla otevřít ústa a jeho výkřik naplnil sklepení.


" Same! Přestaň, hned přestaň...slyšíš?" ozval se Deanovo chraplavý hlas, " Cassi, zůstaň tu se mnou, už mě nesmíš opustit, teď už ne, už nikdy. Jsem tu s tebou, jsem tu až do konce."
Do andělova bolestí ochromeného vědomí pronikl lovcův hlas a pomáhal mu držet hráz, jenže ta už stála na velmi vratkých základech a on prostě cítil, že je jen otázka času, kdy padne.
Sam se obrátil po zvuku bratrova hlasu a uvolnil sevření. Castiel pomalu sbíral zbytky sil a když se mu pročistila hlava, tak byl schopen aspoň trochu myslet. Ale hlavou mu šla jen jedna jediná myšlenka....kéž by šel vrátit čas, vymazat vše a začít znovu, ale nikdo neměl takovou moc....tak to prostě bylo a jediná jistá věc byla, že za všechno se musí zaplatit, že každý čin je po zásluze odměněn...

Ano, tak to je a bude vždy až do skonání světa....a .... Castiel byl v tuto chvíli připraven zaplatit, jen chtěl, tak moc chtěl udělat tu poslední dobrou věc a tou byla záchrana jeho přítele a taky možnost dát světu naději...
...a Castiel se podíval na Deana, jejich oči se střetly a poprvé od jejich setkání spolu mluvily, opravdu mluvily....byla toho spousta, co bylo řečeno, ale nejdůležitější věc, která mezi nima proběhla,byla vyslovena :
" Deane, odpusť mi, prosím." říkaly nebesky modré lovcovým zeleným a v těch se zračilo odpuštění, absolutní odpuštění...

Anděl si zhluboka povzdechl a po dlouhé, velmi dlouhé době udělal něco, co už dlouho ne.....začal se modlit, upřímně z hloubi své bytosti, šlo to z hloubky jeho pohasínací milosti:

" Bože můj....Bože můj, prosím, aspoň teď při mě stůj.....milost má špinavá trpí, tak ji opatruj... mám se kát? je mi to tak líto, stydím se, že jsem tě zavrhl, že jsem ztratil víru, že jsem dopustil, aby má milost hořela....já tě prosím, pomoz, aspoň teď při nás stůj, shlédni na nás se svou láskou a se svým odpuštěním.....já tě prosím Bože, měj nás rád!"

Crowley zaznamenal nepatrnou změnu. Nevěděl z čeho, nebo co to způsobilo, ale po těle mu přejel mráz. Hmmm,zajímavé. Démon si nalil skleničku whisky a chvilku ji pozoroval. Ten nepříjemný pocit nemizel – naopak, stupňoval se.
„Beatrice, běž se podívat ven, něco se mi nezdá.“ začal král pekla rozdávat rozkazy. Pak přistoupil ke svým vězňům. Všimnul si, že ačkoliv má Castiel zavřená ústa, tak nepatrný pochyb vidět byl. Přistoupil k němu: „Co to sakra děláš?“
Anděl zvedl hlavu a z posledních sil řekl: „Modlím se.“
Démon se zamračil, začínal mít pocit, že se mu situace začíná vymykat z rukou a obsah skleničky v jeho ruce se zachvěl.
“Fajn, no jak myslíš, chtěl jsem si sice ještě chvilku hrát,ale nejspíš už je čas na velké finále. Same,tu dýku.“ Sam poslechl – podal mu ji a démon si ji vzal slastně do rukou a otočil se ke Castielovi.
„Vypadá to, že jsi se rozhodl tak trochu vstoupit do děje a to se mi ale vůbec nelíbí. Koukej se a trp.“ Crowley se otočil k Deanovi a vší silou mu dýku vrazil pod hrudní koš. Z rány se okamžitě začala řinout krev.
„To ne....to jsem nechtěl...Deane...“ Castielovy oči se zamlžily a i v tomto okamžiku si překvapeně uvědomil, že mu po tváři stékají slzy. Crowley luskl prsty, pouta obou zajatců povolila a oba se svezli na zem.

Dean ležel tváří k zemi, neměl už ani sílu se otočit na záda. Umíral – věděl to. Castiel se k němu doslova připlazil. Otočil svého přítele a položil si jeho hlavu do klína. Dean se na něho usmál a v zápětí začal vykašlávat krev a přes chroptění mluvil ke svému andělovi: „Zachraň Sama – vzadu... na krku..má….“ Dean myšlenku nedokončil – už nemohl – scházel mu dech a polykal krev.
Castiel si přitáhl lovce blíž k sobě ,pak zvedl hlavu a podíval se směrem ke Crowleymu:
„Ty hajzle, dobře – zachraň Deana a já to udělám, dám ti ty duše, slyšíš? Máš je mít...“

Crowley se potěšeně usmál nad tím, jak jeho plán vychází: „Tak dobře – zachráním ti ho, ale nejdřív ty duše.“
Dean celou situaci vnímal, ale neměl dost sil na nějakou reakci. Chtěl Castielovi říct, že to za to nestojí, že nesmí podlehnout. Nezmohl se ale ani na slovo.
Castiel opatrně položil lovcovu hlavu na podlahu a pomalu vstal. Vzpřímil se, zavřel oči a mírně zaklonil hlavu.
Vypadalo to, jako by se zastavil čas a Crowley už začínal být nervózní.
Sam k němu přistoupil a ošil se: „Hele, nechci do toho kecat, ale nemělo by nás zase osvítit to super světlo?“
A pak se něco změnilo....zpočátku to bylo velmi nenápadné, spíš něco jako tušení něčeho...něčeho silného, co přesahuje věškeré chápání. I přes to, že se anděl ani nepohnul, Crowley ustoupil o krok dozadu, ale z Castiela nespustil oči. Velmi pozvolna začalo šero ustupovat zábleskům světla, které začalo vyzařovat z nehybného anděla a Deanův přívěsek začal tlumeně zářit.
Světlo sílilo a zahánělo stíny....Castiel otevřel oči a jeho oči byly znovu čisté, průzračně modré, plné prastaré síly a moci.
Démon zděšeně poodstoupil. „ Ne, to ne, to nejde! Já jsem, nikdy bych….“ blekotal a přivíral oči před světlem, které sálalo z Castielových očí.
Anděl k němu přišel a usmál se na něj – a v ten moment se démon rozprskl v miliardu drobných kapiček, které se duhově zaleskly než dopadly na zem. Sam a Beatrice zůstali jako přikovaní, neschopní pohybu. Castiel se otočil a začal se přibližovat k démonce. Když procházel kolem Sama, tak se na chvíli zastavil a podíval se na něj. Zvedl ruku a sáhl mu na zátylek skoro jakoby ho hladil – dotkl se amuletu a ten s cinknutím spadl na zem a lovec omámeně zamrkal očima, vypadalo to, že se právě probral z nejhorší možné můry. Pak se mu podlomila kolena a on se sesunul na zem.
Spokojen s výsledkem, obrátil anděl pozornost na démonku, které vše sledovala s hrůzou v očích. Nátahl ruku a dotkl se jejího čela a sledoval, jak začíná zářit zevnitř. S posledním prudkým zábleskem se sesunulo k zemi její bezduché tělo.

Světlo se stalo ještě pronikavějším a sklepení bylo naplněno rezonujícím zvukem...hlasem... vědomím...i když anděl nic neříkal...
A světlo pozvolna ubývalo na síle a vědomí nadpřirozené moci a síly pomalu pohasínalo.

Castiel otevřel oči a to, co v tuhle chvíli cítil, byla neskutečná úleva. Je to zase on – anděl Páně a žádné monstrum plné duší z očistce. Nevěděl, jak se to stalo, ale věděl, že teď už je všechno v pořádku, tak, jak to má být. Opět cítil svoji milost…čistou,bílou a zářící. Opět cítil Boží přítomnost a jeho víra byla zpátky...Dostalo se mu největšího z darů...dostalo se mu odpuštění, toho odpuštění, které měl Bůh jen pro lidi. Teď už věděl, že jako anděl udělal tu největší chybu...pochyboval o svém otci, o jeho schopnosti lásky a odpuštění pro všechna stvoření. Obrátil hlavu k nebi a celou svou bytostí děkoval za to, že je Bůh nezavrhl, hlavně jeho - anděla, který pochyboval, ztratil víru a padl.

----------------

Po chvíli sklonil hlavu a podíval se do míst, kde nechal ležet Deana...
Na jeho místě teď seděl Sammy , v klíně měl položenou Deanovu hlavu. Lovec měl zavřené oči, rysy obličeje stažené bolestí a ztěžka dýchal.
Mladší lovec v té chvíli zvedl oči od bratrovy tváře a v lesknoucích se očích měl naději… naději, že Castiel něco udělá, nějaký zázrak a vrátí mu Deana.
Ale anděl se nehýbal, jen se soucitně díval Samovi do očí a bolelo ho vidět, jak naděje v jeho očích pohasíná a nahrazuje ji bolest a utrpení.

„ Proč? Proč ho nezachráníš? Udělal toho tak málo?“: zlomeně zašeptal.

„ Já…nemůžu….je mi líto…..už to prostě nejde..“ Cass sklonil oči a podíval se na svoje ruce.
„ Tolik by si přál….tak moc…….ale on nemohl…“

„Cassi…“ ozval se slabý zvuk Deanova hlasu a Castiel zvedl oči, „ je všechno….?“

Castiel lehce pokývl hlavou a usmál se: „ Ano, Deane…vše je tak, jak má být…“

Bylo vidět, že se lovci ulevilo: „ Aspoň neumřu zbytečně…“, díval se na svého anděla, jako by něco hledal….a on našel to, co hledal….pomalu se jeho zelené oči zavřely a s posledním výdechem se mu na tváři objevil spokojený úsměv….

Ano, vše je v pořádku……..jeho anděl zase zářil.....

NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!! BOŽE (Chucku, Cassi) PROOOOOOOOOOČ!!!!!!!!! CHUDÁČEK DEAN!!!!!!!! TO JE HROZNÉ!!!!!!! Ale aspoň Cass se z toho dostal. Jsem ráda, že jste tu hodily už celý konec a nedělily to. Super povídka, i když já bych byla samozřejmě radši, kdyby Dean přežil. Tak ještě popřemýšlím nad tím torturingem Když to shrnu, super povídka a těším se na další Jste prostě moje hvězdy na nebi zářící

Co to je???? zabít Deana...zlomia jsi mi srdce.....

Kde je ta naděje?
Mučeníčko, to je naše potěšeníčko, krásný popis, některé části povídky jsem si opravdu vychutnala po svém, ale proč, proč zemřel Dean? Abych byla konkrétnější, proč ho měl v náručí zrovna Sam? Já ho tam úplně viděla, jak

holky moc se omlouvám, ale já ho musela nechat umřít - ano, byl to můj nápad a né Polgary a věřte mi, že o konci byly takové debaty, že konec málem ani nebyl

díky, že jste si to vůbec přečetly - těší mě to

bohdy: muselo ti být jasné, jak to dopadne, však mě znáš, ale šplhla si si tím sluníčkem

Terrik: jéééééé tak to jsem ti nechtěla nic lámat - víš co, tak si v hlavě vymysly alternativní konec a je to

Panthera: taky by se mi to líbilo, ale když já tu povídku psala s Polgrou a konec byl naspán ještě před ff a to ona nechtěla o slashy vůbec slyšet - takže proto Sam......i když ten tvůj konec je hoooodně zajímavej ale jinak díky, že jsi si na naší povídku udělala čas a že se ti aspoň trochu líbila


a na co jsem zapomněla - to je poděkování POLGAŘE - bez ní by nebyla ani čárka, bo já jsem děsně lenivá a ona mě hnala dál a dál ....díky zlato za vše

nemix to mě pobavilo.... prej si vymysli alternativní konec...si rozenej psycholog