Prosím ne!

Jako co to má být??? Jsem naprosto zmatená a čekám na pokračování!!! To mě chceš za tu poznámku o Dallasu fakt zabít

OMG !!! Rada by som vedela, co sa ti prehana tvojou super ultra spisovatelskou hlavickou ked si tu hodila taketo pokracko???Co ma este caka a co zamyslal s mojim oprava nasim drahým Deanom??? ..uz nemam daleko od srdcoveho kolapsu...

Pokráčko:D doufám že jste se ho dožili holky moje
___________

Cestou od motelu (John)

„Tak se prober chlape“
Zatřásl John Chlapcem zabaleným v dece.
„No tak… tak krásně si mi to ulehčil…Teď už mi nic nestojí v cestě…“
Sam se stále nehýbal.
„Hej!“ vykřikl John a chlapec zareagoval.
„Tati..:“
„Konečně…“
“Co se stalo, jak… kde je Dean…“
„Tvůj bratr už mi konečně nestojí v cestě…“
Usmál se John ďábelsky.“
„Co… co je s Deanem, co se mu stalo!!!!“
„Nic…“
„Tak kde je… jak si mě našel…“
„Od tvého narození jsem tě nespustil z očí drahý synu…“
Rozesmál se a jeho oči žlutě vzplály…


U Jima

„Jak se daří?“
Zeptal se Mac když přistoupil k Deanově posteli. Odpověď žádná
„Deane“ přesedl si na postel a odkryl pokrývku, kterou měl přes hlavu…
„tati….“
„Ne Deane…“ povzdechl si Mac… „To jsem já…“
„Macu…“
Dean se díval na lékaře skelným pohledem.
„Jak je ti?“
„Nic moc.“ Přiznal se tiše mladík…
Mac mu dal teploměr do úst, počkal na pípnuti….
„39,5…. Pěkná horečka…“
„skoro mi nic není…“
Pokusil se protestovat Dean
„Jo a já jsem Miss Univers…“
Dean se ušklíbl.
„Prohlédnu tě a pak tě nechám spát.
„Nemohli bychom tu prohlídku přeskočit?“
Mac se usmál…
„Kdepa..Pojď posaď se“ Pomohl mu do sedu a sundal triko.
„Z hluboka Deane…“
„Je mi zima…“
„Vydrž… ještě jednou… nádech…“
Mac sundal stetoskop a přesunul pozornost ke krku…
„Au…“
Zchraptěl Dean, když doktor stiskl nateklé uzliny…“
„Promiň… vypadá to na zánět průdušek, možná zápal plic. Dám ti antibiotika a uvidíme…“
„Prášky?“
„Ano, ano…. Neboj jsou na pět dní, pak uvidíme jak na tom budeš…“
„Pět…“
Zachraptěl Dean.
„Jojo.. Obleč si to….“ Podal mu suché triko „Antibiotika jsou po šesti hodinách. Tady máš první…“
Dean neochotně zapil pilulku a položil se zpátky do postele.
„Spi, kdyby něco zavolejme. Ano?…“ Přikryl ho a nechal spát…


Cestou od motelu (John)

„Kdo si, co chceš?“
„Ale…Sammy…snad by si se nebál?“
„nebojím se… kdo jsi?“
„Nepamatuješ si mě??“
“Ne..ani omylem… co si udělal s Deanem…“
„Já s Deanem nic… zeptej se tvého taťky co mu řekl, když nesl jeho mrtvého malého brášku…“
„Co?“
Sam zbledl…
„Ale…snad tě to tak nepřekvapuje…“
„Ty jsi řekl Danovi… jak si mohl, víš jak mu musí být..:“
“Skvěle, tak skvěle, že mě ani nebude hledat“
„A co táta..bude hledat jeho….a pak ti nakope prdel…“
„To si nemyslím..“
Sam začínal zuřit….
„Jak nemyslím!“
„Potom co mu tvůj otec pověděl…“
„Co.. ty parchante..“
Sam se snažil povolit pouta, ale nepovedlo se.
„Ale Sammy… co ty ošklivý slova… to tě naučila maminka?“
“Hajzle…“
„Ale nebudeme se nerozčilovat, za chvilku jsme na místě…“
„A kde jako ty pitomče..“
Azzazel se jen usmál a pokračoval v řízení..
„Však ty uvidíš…“


U Jima

„Jimme, tak co zjistil si něco…“
„Zatím ne, jenom v okolí městečka Pickly Pie jsou jistý znaky přítomnosti démona..“
„Pickly Pie.. to není daleko od místa, kde byly…“
„No, právě…“
„Jimme, upřímě..co se ti nezdá?“
„Nezdál se mi John, v jednu chvíli to byl on a pak… nevím neříkám, že když našel Sama bude stejný, ale on mi ho ani neukázal a najednou se změnil. Že se choval jako pitomec není novinka, ale podle mě tohle byla síla i na něj…“
„Myslíš…“
„No možná že John byl posedlí.“
„A mohl to být žlutooko?“
„No byl v okolí a měl zájem o Samma.“
„ty Jime.“ Zarazil se Mac „Kdy ti to se Sammem řekl?“
„je to asi rok zpátky?“
„Dean o tom nic neví?“
„Ví kdo zabil jejich mámu, ale neví proč…“
Mac pokýval hlavou.
„Budeme to muset jít zjistit Macu.“
„Jo Jimme, ale Dean potřebuje klid a dozor.“
„jak dlouho?“
„Týden, tedy, týden je minimum“
„Dobře, tak já to pojedu obhlídnout a ty hlídej.“
„Jsi si jistý?“
„Naprosto… večer se vrátím…cestou zavolám Bobbymu..“
Jim sesbíral věci a vyrazil….

„Deane… Je čas na oběd.“
Mac se odpoledne vkradl do pokoje svého pacienta.
„Deane?“
Viděl chlapce pohlceného noční můrou Položil tác s jídlem na stolek a spěchal k Deanovi
„ššš jenom klid..“
bez odezvi..
„Tak Deane… vzbuď se.. je to jen sen.“
„Macu..“
Hlas byl slabí..
„Jsme tady, klid…“
Dean pomalu nabíral zpátky svůj dech…
„Lepší..“
Dean se na něj podíval bolestným pohledem..
„Já viděl Sama…“
„Deane…“
Mac nevěděl jak mu pomoc, co mu říct…
„Měl ho nějaký démon.. Macu bylo to tak skutečný…“
“Může za to horečka a vyčerpání…“ uklidňoval ho Mac, ale začínal tušit, že Jim měl pravdu….“

Terrik: No tak to je teda nářez Na jednu stranu jsem ráda, že to opravdu nebyl John, co se tak strašně choval k Deanovi, a že Sammy žije, ale na druhou stranu, chudák Dean Myslí si, že je jeho bráška mrtvý. Ještě že Jim začíná něco tušit Snad Sammymu pomůžou a zachrání i Johna, protože toho by mi v této povídce bylo fakt líto. Takže pokračování super a snad brzy přihodíš další kousek

teda pár dní tu nejsem a on takový zvrat v příběhu
řeknu ti to narovinu - HROZNĚ MOC SE MI TO LÍBÍ - ten nápad se žlutoočkem, kterej posedl Johna - no to je prostě wow a ten torturing Deana k tomu nemám, co dodat.....

dějově neskutečně super

ale infarktové stavy jsem taky měla

Aha, tak první verze - Deanova vize. A druhá verze - již skutečnost. To Johnovo chování mi bylo podezřelé a pak ta zmínka o žlutoočkovi, měla jsem nějaké tušení a teď už jsem úplně v obraze. A když pomůže i Bobby, vidím to na jasnou výhru. Jen Dean, chudáček.

omlouvám se za zpoždění...mooooc.....
a všem děkuji za komentáře, jsem ráda, že vyvolali infarktové stavy, ale doufám že jste v pořádku......
Tady je další kousek, po dloooouhé době...a slibuji, že budu opět ve svém tempu.... tohle byl takový výpadek, no jo práce
________________
Jim se s Bobbym vrátil kolem desáté. Oba byli unavení a vyčerpaní. Neslile podstatně mnoho novinek. Mac celý den střídavě kontroloval Deana a surfoval po internetu a snažil se najít… ani nevěděl co… ale co kdyby…
„Ahoj…“
pozdravili příchozí a upoutali Macovu pozornost na sebe.
„Ahoj…. Ahoj Bobby..“
Odpověděl a nadechl se k otázkám.
„Tak co.. Jak to šlo…“
„No“ začal Jim opatrně. „Ve městě se objevili stopy démona a našli jsme asi i místo, kde by mohl být, ale bude lepší vyrazit zase zítra.“
“Proč.“
„Bylo už pozdě a bylo tam docela rušno, zatím jsme ale nezjistili jestli tam s ním někdo je…“
„Aha..“ pokýval Mac a podával oběma večeři. Vypadali unaveně a hladově. S díky ji přijali.
„Jak je Deanovi.„ zeptal se Bobby.
„Jde to, celý den prospal, což je dobře, uvidím zítra, potřebuje klid.“
“Půjdu za ním.. neva?“ otočil se Bobby na doktora….“
„Ne, myslím, že tě rád uvidí.“
Bobby odešel po schodech do pokoje a pomalu otevřel dveře…

U démona…

„Tak co synku, jak se ti tu líbí..“
„Hnus… jak by řekl Dean..“
Odsekl nevrle mladík svázaný na židli.
„Ale ale, Dean, no myslím, že tvůj bráška, …“
“Nemluv o něm ty zrůdo…“
„Ale, kdopak je tu zrůda…“
Zaskřehotal a přistoupil k němu blíž….
„Myslím, že si budeme rozumět…“
„Leda ve snu… neboj on mě najde a pak ti nakope tu tvoji démonskou řiť..“
“Pochybuju, on věří, že si mrtví, zapomněl si?“
„Neboj on není blbej..:“
„Myslíš? A myslíš, že ještě žije, já nevím, ale podle toho co se stalo…. No nemohl se třeba zabít?“
„Dean??? tak to ho neznáš…“
“Myslíš, mám tělo tvého otce, a to co mu řekl, mu ublížilo stejně jako tvoje náhlé úmrtí… to by se dalo počítat jako důvod k sebevraždě…“
“Neboj, to by neudělal..“Odsekl Sam ale v duchu se bál, sakra ten žlutej parchant měl pravdu…
„No nic, nebudeme ztrácet čas, plán byl původně jiný, původně jsi ke mě měl dorazit až starší, ale proč to trochu neurychlit….“
„Co?“
Sam se na démona tázavě podíval…
„Ty to nevíš? Já jsem ten kdo vám zabil mámu…“ tuhle větu si opravdu vychutnal…
„Hajzle… ty…“
„Šššš a taky ti povím proč..“
„Proč?“
Znělo to žádostivě a Sam si to uvědomoval, ale nemohl si pomoci.
„Tvoje máma mi bránila v přístupu k tobě… ale já se k tobě dostal…. Víš…“
Démon začínal vypovídávat hrůzostrašný příběh a Sam začínal blednout strachy a rudnout vztekem.
„to… ty zmetku, jak si mohl, proč!“
„Protože povedeš mou armádu… armádu démonů a mých dětí, jako ty…“
„To stěží…“ syčel vztekle na démona stojícího zády
„Ale ano… a začneme hned…“ Azzazel se rychle otočil a zabodl chlapci jehlu do ramene..
„Ne… co to je…auu“
Křičel Sam jak se krvavý obsah stříkačky vyprazdňoval do jeho těla..
„No myslím, že je to jednoduší, než tě to nutit pít….


O tři dny později.

„Macu…“
„Hm.“
„My jedeme…“
„Jo snad už se to nějak pohne..“
„Snad jo, pořád kroužíme kolem..“
Lékař pokýval a vyprovodil je k vozu.
„Ty Macu… co je sDeanem, neměl by už být v pořádku?“ zeptal se Bobby opatrně…
„Měl, ale vzhledem k tomu co se stalo, je možné, že to bude trvat dýl, stres oslabuje tělo, i když tomu málo kdo věří…“
Bobby se smutně ušklíbl a nastoupil do auta. Rozjeli se a Mackland se vrátil do domu.
„Hej… co tady předvádíš…“
Okřikl Deana, když si všiml jak se sápe do kredence…
„kafe“
odpověděl laxně a jako by nic…
„Kafe?“
„Jo?“
„Skvělý a nemáš bejt v posteli?“
„Ale já, už mě to nebaví…“
“To věřím ale zpátky..“
Došel k němu, zkušeně přiložil ruku na čelo a sjel ho pohledem.
„Úplně hoříš, patříš pod deku ne do kuchyně…“
„Ale já chtěl…“
„Žádný kafe, čaj a…“
Mac se zarazil.
„Kde máš sakra ponožky, ťapeš tady bos po studenech dlaždičkách.“
„Já..“
Dean se sotva nadechl a už ho doktor táhl ke gauči.
„Jestli chceš můžeš být tady, ale pořádně přikrytý a v naprostém klidu.“
“Macu…“
„Neprotestuj.“ Odsekl přísněji než zamýšlel. Dean zmlkl. Bylo chvíli ticho. Nakonec si Dean odkašlal a podíval se na lékaře
„… a udělal by si mi ten čaj?“
Zeptal se zkroušeně…
Lékař zakroutil pobaveně hlavou…
„Za chvíli je tu.“
Přehodil přes něj deku, pak ještě druhou a odešel uvařit čaj. Než se vrátil Dean spokojeně spal. Položil hrneček na stolek vedle.
„To bylo keců co…“
Prohodil po sebe a soucitně se na chlapce usmál.

Crrrrrrrrrrrrrrr, telefon se rozezněl na kuchyňské lince, … Bobby…
Mac sáhl po telefonu
„Ano?“
„Sam žije.. viděli jsme ho, je s Johnem, tedy s tím co má Johnovo tělo?“
“A… počkej..a Sam?“
„Sam je Sam… neboj… ale ztratili se nám, někam zmizeli a netušíme kam..“
hlas v telefonu chrlil informace…
„Sakra.. ale aspoň žije….“
„Jo…žije…“


U démona…
„A kde to jsme jako teď…“
Ptal se svým pubertálním přízvukem, o kterém věděl, že Johna vždycky dokonale vyprovokoval
„Říkej tomu třeba cvičiště..:“
Ok, démon byl odolnější než otec
„A co tu jako budeme nacvičovat“
„Tvoji roli…“
„Promiň už mě mají zamluveného v Hollywoodu….“
„Ono tě to přejde….a čeká na tebe obrovská moc…“
„Super…“
Ušklíbl se Sam ale v duchu byl stále ve střehu, všiml si že po tom ďábelskym tripu je nějakej divněji,…. podle jeho slov. Všiml si že, je vnímavější a hodlal něco zkusit, vlastně už to zkoušel, jenom neznal výsledek….
Já ti ukážu ty hajzle….


„Deane…. Sakra brácho…Já jsem na živu, ale hodila by se mi pomoc ….“
Dean se oklepal a prudce se posadil. Mac zpozorněl, všiml se, že za posledních pár dní se často budil z ničeho nic a často se mu zdáli jakési noční můry. Ani jako doktor nemohl říci, že je to normální.
„Deane?“
Chvíli bloudil očima po místnosti….
„Jo…“
Vykoktal ze sebe nakonec…
“Děje se něco…“
„Ne jen sen…“
„Jsi si jistý? Poslední tři dny je to hodně snů …“
„No…“ Dean se snažil vyhnout odpovědi
„No?“ naléhal Mac a posadil se na k němu na gauč…
„Víš… je to jako kdyby mě Sam žádal o pomoc… víš… tak nějak no….“
Mac vyklepal z rukávu uklid’ňující vysvětlení a Dean zase poklidně usnul, ale už věděl, že je to buď past, a nebo Sam opravdu žije, a potřebuje pomoc…

Terrik: Upřímně doufám, že pokračování bude brzy, protože takhle to ukončit To teda ne!!! Snad Dean Sammymu pomůžu, protože jinak je Sam v pěkný bryndě

no hurrráááá konečně pokračko - já myslela , že už jsi na nás zanevřela

teda je to napnuté jako blázen - koukej rychle psát, jsem zvědavá, jak z toho Sama dostanou a jak bude yed trénovat Sama tak šup šup šup

nezanevřela nebojte:D a jsem ráda, že vy na mě taky ne

___________

U démona…

„Tak jak se ti tu líbí….“
Ptal se Azzazel očividně vyčerpaného Sama. Hlava volně vysela a sotva dýchal.
„Skvěle…“
Zasyčel tiše
„Ale, ale, snad tě to neunavilo. Dyť to byl jenom druhořadý démon… a upřímně moc si mu toho neukázal…“
„Třeba proto, že nechci ty tupče…“
„Ale, ale, takový ošklivý slova, já ti dávám šanci naučit se necínového a ty takhle na mě…“
„Nemám zájem…“
„Budeš mít,… uděláme dohodu….“
Sam zpozorněl..
„Když se budeš snažit… nechám tvého otce jít…“
„Co?“
„No ano, tvoje poslušnost za tvého otce….“
Sam chvíli zíral a přemýšlel a nakonec se zeptal proč…
Protože pak ho zabiješ ty sám…
Usmál se Azzazel v duchu ale neřekl nic
„Tak proč ty mizero…“
„Jsi cennější než on“
Sam se ušklíbl…
„Jo a co ode mě teda budeš chtít..“
Azzazel cítil pocit vítězství…
„Poslušnost, snahu, odhodlání…“
“To jako, že by si ze mě udělal pak démona jo?“
„Asi tak. Ale silnějšího než si dovedeš představit…“
„Na to zapomeň, trhni si…“
Odplivl si vedle jeho nohy. Azzazel rychle přiskočil a chytil chlapce za krk.
Aha tak tohle na tebe platí…
usmál se, když se mu konečně povedlo démona vykolejit.
„Nezahrávej si se mnou, stejně nemáš na výběr…“
Zaprskal vztekle a odešel z místnosti…..
„To se ještě uvidí…“


Bobby s Jimem pátrali další den po stopách žlutoočka, ale nenašli nic. Vrátili se tedy domů, pomalu je opouštěla naděje, že je někdy najdou. Věděli, že žijou, tedy alespoň Sam, ale neměli tušení kam se poděli. Nenáviděli se za to, jak snadno se nechali obalamutit a proklouzli jim mezi prsti. Vrátili se domů, slyšeli hlasy z kuchyně. Tedy spíše Deanův hlas. Opatrně otevřeli dveře a vešli. Viděli Maca jak sedí v křesle vedle Deana. V ruce držel tužku a papír a psal. Bobby se nechápavě podíval na Jima a on zase na Maca. Ten jim prstem pokynul, aby byli zticha.
„Kam Sammy, nevím kde to je…. Musíš… na západ….jak to víš….“
Dean mluvil ze spaní, tedy spíše z noční můru a Mac si zapisoval každé slovo, měl řádně popsaný papír.
„Nemyslíš že by si ho měl probudit..“
Zašeptal Bobby nevrle.
„Zatím ne, pořád má stabilní puls, neboj kontroluji to…“
„Ale… trápíš ho …“
„Pak ti to vysvětlím, mlčte… prosím…“
Dobře… dvě hodiny… dvě hodiny odkud… z posledního… co koho si viděl…“
Hlas začínal slábnout. Mac zkontroloval znova puls a teplotu… obojí bylo vysoké. Neváhal, i když si přál vědět víc., odložil věci na stolek a opatrně ho vzbudil.
„klid kámo, je to jen sen….“
Nereagoval..
„Deane, .. Deane..“
Lehce jím zatřásl, Dean neochotně otevřel oči, leskli se v nich slzy.
„Je to v pořádku, je to jen sen…“
“Ne Macu…. Myslím že ne….“
Všichni zpozorněli.
„Co tím myslíš…“
Ptal se lékař opatrně…
„Vím to o Sammym, táta si myslí že ne, ale jedou jsem našel nějaký poznámky na stole a tak nějak jsem našel i zbytek…
„Tak nějak?“ zeptal se Bobby káravě.
„Zvědavost.“ Pokrčil Dean rameny.
„A co myslíš že to je…“
Dean se naklonil a podal ze stolku časopis. Uvnitř byli nějaké poznámky o démonech
„Kde si vzal tohle..:“
“V knihově, tady u Jima..“
Vščichni se na pastora podívali.
„Já o tom nevím, opravdu…kde jsi to našel.“
„V té malé Červené vzadu v rohu…“
Pastor se usmálo „ano ta je, tedy byla, jednoho lovce, hodně stará, mysleli si o něm, že z té práce zešílel a tak se to nebere moc vážně…“
Mac četl text a vše odpovídalo, úmrtí matek, při požáru v den kdy jejich dětem bylo šest měsíců, záhadné chováni sirotků, které bylo připisováno tragickému osudu rodičů.
Mac se zahleděl do Deanových očí, viděl nevyřčenou otázku. Otázku na kterou chtěl tak moc slyšet odpověď.
„Deane, Bobby s Jimem….“ Začal pomalu. „Viděli Sama, živého…“
Dean se ani nepohnul, jen pár slz si našlo cestičku po jeho tváři.
„Může to být pravda?“
Zeptal se nakonec potichu…
„Co myslíš?“
„Tohle…“
Ukázal na zvýrazněný text….
Pomocí krve démona, dosáhnou děti stejné a možná i mnohem větší síly než samotný démon. Jsou agresivnější a mnohem nebezpečnější. Proces se dá zastavit, ale po úplném dokončení se nedá dělat nic… sakra. Nejpoddanější kjsou odvrženci, zločinci, lidé bez rodin a bez přátel, Výtají moc a těší se na ni, jsou tím nejlepším zbožím. Naopak těm co na někom záleží odolávají hodně dlouho, slyšel jsem i o případu, že se proměna nepovedla. Celkově tihle lidé, mívají vize, mohou komunikovat pomocí mysli, někteří hýbou předměty…. Měli se pozabíjet už jako děti, jsou to monstra…
Mac dočetl poslední řádky a pochopil Deanovu otázku. Nešlo o to jestli s ním mohl mluvit, ale právě o tu poslední větu.
„Ne, jak řekl Jim, byl trochu vyšinutý, že na to přišel, neznamená že má pravdu. Neměl právo je zabíjet, nikdo nemá, záleží na okolnostech, za jakých vyrostou….a tvůj bratr má tebe, nikdy to nevzdá…“ Mac viděl pochybnosti v jeho tváři…
„A myslíš, že to co se mi zdá, že…“
„že to je jeho práce?“
Dean přikývl
„Ano, možné to je. Máte spolu silné pouto,… Co všechno ti řekl.
„No… „ podíval se na stůl „Ty jsi si to psal?“
„Jo“ odpověděl Mac trochu zaraženě
„Půjčíš mi to?“
Lékař kývl a podal mu desky s papírem a Dean začal vepisovat něco nad jeho poznámky. Byli to útržky, které Mac neslyšel, které měl Dean jen v hlavě, a bylo toho hodně.
„Díky“ řekl lékař a odebral, teď už dokonale popsaný papír.
„Je čas na léky“ zvedl se a odešel do kuchyně a dva lovci s ním. Posadili Za chvilku byl zpátky. V jedné ruce pilulky a v druhé čaj.
„A pořádně to zapí“
Dean poslechl, konec konců měl žízeň. Podal prázdný hrneček na stůl, chystal se vylézt z postele ale lékařská ruka ho zastavila.
„Kampa?“
„Já…“
„Lehni si, a spi..“
„Teď jsme se probudil“
„Ano a máš zase horečku, z tý postele nevylezeš…“
„Macu…“
„Maximálně na záchod jinak nic.“
Dean váhal, nebylo to co chtěl, ale byla to šance se projít.
„Ok.“
Dobelhal se do koupelny a musel dát doktorovi za pravdu. Hlava se mu točila a popadla ho silná zimnice.
„Dobrý.?“
Zeptal se lékař, všiml si že Deanovi zmizela barva z obličeje.
„Jo jde to.“
„Tak pod deku.“
Lehl si a Mac ho přikryl až ke krku. Než odešel Dean už spal.

Lékař se přidal k lovcům v kuchyni. Nesl poznámky a netvářil, se zrovna nadšeně.
„Asi máme problém…“

Terrik: Ty si to žehlíš Druhé pokračování tak rychle po sobě... tak se mi to líbí Doufám, že Azazel Sama nezlomí, protože kdo ví, co by se s ním pak stalo. I když... na druhou stranu by to mohlo být velice zajímavé... Sam jako démon Jsem zvědavá, co nám přinese další pokračování. Doufám, že nebudeme čekat dlouho

teda už aby tu byla další část se mi to fakt líbí takže šup šup šup do další části

Také doufám, že je Sam dost silný, aby démonovi odolal. A Dean? Co ten chudáček zkusí. Zdravotně na tom není dobře a po psychické stránce také ne.

Co k tomu dodat?

I love hurt Dean
→a hlavně tvoje "pycho" povídky←

děkuji všem za komentáře další kousek je skoro na světě
A tuti... vítej

Terriku, už se nemůžu dočkat pokračování, je to skvělá povídka

Jé tak další čtenáří.. to mě teší a aby jsem trochu utěšila vaši zvědavost tak tady je další kousíček:D... malinkej
__________

Bobby si pročítal popsaný list papíru a kroutil hlavou…. Kruci to vypadá jako by byli…
„Jo taky mě to napadlo, ale není to blbost?“
„No já ne vím, proč by ne…“
„To je ale dost zvrhlý…“
Zašklebil se Jim znechuceně….
„Cos čekal, je to démon..:“poznamenal Bobby a hodil desky na stůl.
„Co budeme dělat, tedy, jak to uděláme…“
„No…“ začal Bobby „ musíme toho démona zabít…“
Jim přikývl ale Mac zbystřil..
„Je v Johnovi, nemůžeme ho jen tak zabít…“
„Já vím, ale asi nemáme na výběr…“
Mac se podíval na spícího chlapce…“Musíme ho z něj dostat, nesmí zemřít…“
„Fajn Einsteine… a jak…“
Prskal Bobby…
„No asi vymítání ne…..“
„Myslíš že na něj zabere?“
„Proč ne?“
Jim sledoval slovní přestřelku a smutně se mračil
„Nechte toho… tímhle si nepomůžeme…“
Oba se zarazili
„jo promiň…“ Jo omlouvám se..“
Jim měl na ně zvláštní vliv…
„nemyslíte, že by bylo dobré použít ďáblovu past… svěcená voda možná nefunguje ale past.. je past..:“
„To jako, že si tam nakráčíme, načmáráme ji na zem… počkej Azzazel, já si tu střelím hodinu výtvarky?“
Vyjekl Bobby téměř histericiky a Mac se neudržel vyprskl smíchy a Jim je oba sjel káravým pohledem.
„Občas si říkám že jste jako děti…“
Poznamenal suše…
„Ne možná by se dal využít Dean…“
„Jime?“
Zeptali se oba naráz..
„No myslím, pokud s ním Sammy mluví ve snu, mohl by s ním mluvit i Dean“
„nejsem si jistý zda je to bezpečné..“ Namítal Mac. Jeho lékařské instinkty křičely ne.
„proč myslíš..:“
„No při posledním „setkání“ stoupala horečka i puls. Bojím se bezvědomí, nebo krvácení do mozku…“
„Jak.. jak to víš… tedy jak tě to napadlo.“
Kdysi se dělal průzkum s médiem. Lidé jako Sam zapojují část mysli kterou člověk normálně nepoužívá, a pokud s ním druhý .. normální člověk spolupracuje… musí ji zapojit taky. Pro něj je to ale nebezpečné..“
„ty jeden Mengele…“
Poznamenal Bobby škádlivě…
„A kde si ty pokusy prováděl…:“
„Jime,“ povzdechl si „Takhle to z ní opravdu jak nějaký šílený profesor. Byli to jen testy s Chrisem a ten druhý byl taky lovec…“
„Netuším kdo je Chris ale to nevadí… jak moc to může být nebezpečné…“
„Docela hodně… ten lovec tehdy zemřel..:“
Bobbymu zmizel pobavený úsměv.
„Co?“
„Ano zemřel, byl jsem od začátku proti, po hodině toho spojení se u lovce objevili příznaky mozkového krvácení…. Ihned byl převezen na sál. Po operaci se ale už neprobral a za tři dny zemřel… chcete to udělat s Deanem… ani omylem…“
Bylo ticho hleděli na sebe a přemýšleli…. Nakonec Bobby vzal Whiskey a nalil…
„Víš jak to udělat..?“ Ozvalo se najednou tiše
„Deane?“ „Víš jak to udělat Macu?“
„Ano… ale..:“
„Ne….musíme to udělat…“
„Může tě to zabít…“
„Možná…“
„Deane, to ne…“
„Ano…nemůžu ho tam nechat…“
Mac se nadechoval k odporu. Nakonec se zvedl a došel k němu.
„Deane, nenecháme je v tom, ani jednoho, ale tohle je moc nebezpečné…“ objal chlapce kolem ramen a vedl ho do jeho pokoje
„Půjdeš spát, zítra si promluvíme, až ti bude líp.“ Snažil se odpoutat pozornost od šíleného plánu, ale Dean se nehodlal vzdát…
„Já to chci udělat…“
„A já ti nechci ublížit….“

Už jsem se nemohla dočkat, kdy tu něco přibude... ha, modlitby byly vyslyšeny
takže, jak to zhodnotiti??
Still hurt Dean + new super vražedný nápad na úplně nově hurt Deana...
GO!! GO!! GO!!!

jop, už jste si někdo všiml, že začínám být sadista?

Tuti: Všimla jsem si a věř, že mezi nás sadisty perfektně zapadáš

Terrik: Takže se schyluje na nový torturing Doufám, že do toho Dean půjde a že to nebude bez komplikací Ale samozřejmě nakonec všechno dobře dopadne Takže se už těším na pokračování

Tuti... Bohdy má pravdu
Komlikace nastanou..... už bych to chtěla ale ukončit je to takové ... no uý moc dlouhé... takže se chýlíme ke konci:D
_______

Macovi se povedlo přesvědčit Deana, aby nechali rozhovor na zítra. Doprovodil ho do pokoje a se ujistil, že si lehne a nebude vymýšlet kraviny. Nakonec se vrátil zpátky do kuchyně. Na obou mužích byla vidět tohoa zkusit to. Mac si povzdechl a posadil se naproti nim.
„Je to riskantní, já vím, ale pokud by nám to pomohlo?“
Mac se udiveně podíval na pastora.
„Ty by si ho vážně obětoval?“
Vyhrkl zděšeně. Jim se trochu podivil, o obětování nepadlo ani slovo
“Ne, jen bychom s jeho pomocí přivedli zpět jeho rodinu…“
„To je totéž!“
“Věřím, že by si to zvládl, navíc Dean je dost silný a se svým bratrem má velké pouto…“
„Ale může ho to zabít, posloucháš se vůbec?“
Rozčiloval se lékař.
„Macu, Jim má pravdu,..“
“I ty… Chápete, že můžeme Deana zabít?“
„Víš, jde o to, že pokud to neuděláme, Dean se o to pokusí sám… a to by bylo mnohem horší…“
Pověděl Bobby trochu tišeji a Jim s ním souhlasil.
„Ale… prostě mu to nedovolíme…“
„Deanovi?“ zasmál se Bobby.
„Myslíš, že si to nechá zakázat?“
pokračoval … Mac svěsil hlavu….
„Tak řekněme, že to uděláme, k čemu to bude?“
„Co…“ zeptali se lékaře oba naráz.
„Ne co? K čemu bude to, že se Samem spojíme, co nám to pomůže?“
Bobby se nadechl.
„Myslím, že by se Sam mohl pokusit nakreslit ďáblovu past. A nechat do ní démona vstoupit.
„Jo jako, že on se jen tak nechá..: že ho nechá volně pobíhat po domě a dělat si co chce…“
Odporoval Mackland.
„Ano, podle tohohle má Sam přístup téměř všude. Ptal se co má dělat, jak si pomoci. Tady koukej…“
Bobby zvedl poznámky a zaťukal na místo kam Dean dopsal Sammy ho volaní o radu.
„Dobře“ vzdal to mac „Ale co dál. Určitě tam není sám…“
„Ne není, Ale pokud se povede chytit ho do Pasti, Máme tohle…“
Bobby položil na stůl zbraň, starou zbraň..
„Bobby to je?“ Začal Jim opatrně…
„Ano Jime Je to Colt…“
Macland slyšel o Coltu, ale nevěřil že je skutečný.Pomalu po něm natáhl ruku, chtěl si ho prohlédnout
„Pracky pryč“ pleskl ho Bobby a vzal zbraň opět k sobě.
„Nehledal ji náhodou John?“ zeptal se Jim
„Ano… ale když by ji našel, jeho vztek by ho přinutil nakráčet přímo před démona, a jediný výsledek by byl, že zemře… tak jsem ji raději uchoval v bezpečí….“
Jim chvíli přemýšlel a pak spustil.
„Dobře Pokud se Samovi povede spoutat démona, musíme si pospíšit, past nevydrží věčně a navíc žlutoočko je silný démon, mohl by ji prolomit…“
„Fajn..“ Mackland byl stále proti… „A jak se vy dva koumáci dozvíme, že se chytil? Nemůžu nechat Deana v tom stavu moc dlouho, a tohle je otázka možná i dní…“
„Najde telefon…“
„Fakt skvělí Bobby….“
„Ne myslím to vážněMac. John má mobil stále u sebe určitě,“
„A když ne..:“ Mac se nevzdával….
„Budeme doufat…“
„To je tak stupidní plán, až to bolí…“
Bobby opět dolil skleničky a všichni se napily. Jim nakonec začal.
„Dean zná ďáblovu past jen okrajově, budeme ho muset naučit jak se dělá, aby ji mohl ukázat Samymu..“
Mac znechuceně kývl a Bobby do něj pod stolem kopl
„Co budeš potřebovat k tomu spojení.“ Zeptal se Bobby přímo.
„Je to jeden amulet, mám ho v autě posiluje nadpřirozené schopnosti a umožňuje podobné seance…“
„Jak se postupuje…“
„Jime… já… no dobře. Dean musí vypít lektvar, jeho složení mám taky, pak se mu na krk pověsí amulet a musí se počkat. Dostane se do určitého tranzu a pak s trochou štěstí i k Sammymu.“
Jim kývl, dopil skleničku a vstal od stolu.
„Myslím, že bychom měli jít spát, zítra to bude dlouhé..“
„Zítra!!“ vyhrkl Mac
„Jime, musí být zdravý…“
„Macu, za pár dní už možná nebude co zachraňovat…“

Uáááááá!!!!!!! To začíná být fakt hard!!!!! Už aby byla ta seance... Snad to Dean přežije Terrik, nemuč nás a rychle přihoď pokračko!!!

Jo, rychle pokračování, nebo je po mě!!
Muhaha...

sup, sup pokracko

teda Terrik to je prostě paráda - já jsem tak zvědavá co bude dál - zachrání Dean Sama - přežije to i John??? přestaň nás napínat a šup šup pokračko sem

I já se přidávám k davu a netrpělivě čekám na další přídavek.