Kdo z koho

Moje nová povídka, tak snad se bude líbit

PART 1 - TRÁPENÍ
„Sam měl být velkým velitelem a vést velikou armádu. Ale on tak úplně nenastoupil na svou pozici, že? Myslíš, že je to dobře? Teď tu máte chaos, válku bez vedení, stovky démonů, kteří bojují o moc, všichni se přou o korunu. Většina z nich jde po krku tvému bratrovi.“
Lovec sebou ve spánku zavrtěl a převalil se na druhý bok.
„Jak moc jsi si jistý, že to cos dostal spátky je 100% čistý Sam? Ty bys ze všech lidí měl nejlépe vědět, že to co je mrtvé, má zůstat mrtvé.“
S trhnutím se prudce posadil. Pár minut nechápavě mžoural před sebe do tmy, než si uvědomil, že to byl jen další z podivných snů. Svalil se spátky do peřin a snažil se uklidnit. Nebylo to poprvé, co se mu něco podobného zdálo. Jako by nestačily neodbytné myšlenky, které ho pronásledovali ve dne...
Podíval se na mobil, kolik je hodin. Bylo něco málo po půl páté. Vstal. Ne že by se mu už nechtělo spát, ale měl strach z dalších snů – dalo-li se to tak nazvat. Úkosem pohlédl na mladšího sourozence, který pokojně spal na vedleší posteli, a vydal se do koupelny.
„Démoni lžou. Démoni lžou.“ opakoval si tiše stojíce nad umyvadlem v koupelně.
Ale někdy, když chtějí člověku zamotat hlavu, mluví pravdu.
Pustil studenou vodu a strčil pod ní hlavu. Nechal ji pod ní dlouhou dobu, jako by doufal, že mu dokáže odplavit jeho sen a s ním i plno starostí. Když se cítil dostatečné vzhůru, zastavil vodu a utřel si oblyčej do ručníku. V zrcadle uviděl svůj utrápený bledý obličej, zachvěl se. Zavřel oči a když je znovu otevřel nasadil svoji naprostupnou masku neohroženého drsňáka.
Cestou ven z pokoje pohlédl ještě na spícího Sama. Zastavil se a chvíli se na něj mlčky díval. Povzdychl si a vyrazil ven.
Mířil, tak jako každý den, co tu byli, do nedalekého baru. Posadil se k volnému stolu.
„Co to bude dneska?“ přišla k němu hnědovlasá barmanka. Dean jí i přes její krásu věnoval jen letmý pohled.
„Dvojitou whisky.“
Během chvilky ji měl před sebou. Zahleděl se na tekutinu a v příštím okamžiku ji na ex kopl do sebe a poručil si další.
Už nevím, jak dál... Všechno se mi poslední dobou vymyká z rukou.
Ucucl si ze skleničky.
Poslední boj s démony – raději zapomenout, ale kdyby to jen tak šlo!
Potřásl hlavou a znovu se napil.
Měl jsem to domyslet líp. Byla to moje povinnost vůči těm lidem, kteří se kvůli nám ocitli v nebezpečí. Zklamal sem. Oni si to nezasloužili... nezasložili si takhle skončit. Připletli se do toho jen blbou náhodou, která je stála život. Ale proč? Proč oni zemřeli a my žijeme, nemělo to být naopak?!
Dopil whisky a objednal si další.
Nebyl schopný tyto myšlenky vyhnat z hlavy. Pronásledovali ho pořád. A když mu přece jen na chvíli dali pokoj, objevili se další otázky a pochybnosti ohledně jeho mladšího souzence.
Deana znepokojovalo, jak se Sam poslední dobou mění. Připadalo mu, že se z ně stává chladnokrevný lovec, schopný všeho jen, aby lov dokončil. To Deana děsilo, takový nebýval nikdy. Dříve jeho Sam odsuzoval za takové chování po smrti jeho otce. Ještě si živě pamatoval, jak se obával, aby se neprojevila jeho zlá stránka. A Ruby, ta tomu teď jen napomáhala, Deana štvalo, jak si jeho bratra omotala kolem prstu a mrzelo ho, že Sam poslouchá raději ji než jeho samého...
***
Sam se probudil. Zamžoural rozespale do světla v pokoji a podíval se na hodinky. Bylo půl osmé. Posadil se a promnul si obličej, aby odehnal zbytky ospalosti. Pohlédl na bratrovu postel. Byla prázdná a nebýt toho, že nebyla ustlaná, tak by mladý lovec pochyboval, jestli vůbec Dean spal.
„Deane!“ zavolal směrem ke koupelně, i když mu bylo jasné, že tam není.
Sakra už zase?!
Bylo mu jasné, že jeho bratr opět sedí a popíjí v baru Blue Rose. Chodil tam každý den časně z rána, od doby, co se tady ubytovali.
Sam měl o Deana starost. Pochyboval jestli se jeho starší brácha od jejich posledního lovu vůbec pořádně vyspal. Tušil, že ho trápí právě to, co se událo minulý týden, ale nevěděl, jak by mu měl pomoci se přes to dostat. Dean tvrdošíjně odmítal se o tom jakkoliv bavit. Buď dělal, že bratra neslyší nebo uhnul šikovně z tématu. Sam cítil, že se znovu začínají od sebe vzdalovat a Dean byl teď uzavřený do sebe snad ještě víc, než kdy předtím.
Musím s tím něco udělat, pomyslel si a šel se umýt.
Rozhodl se, že se snídaní počká, až se Dean vrátí. Zapnul si počítač, i když si nebyl jistý, jestli by se měl dívat po nějakém dalším případu a tím staršího sourozence dráždit. Posledně, když to udělal uslyšel ostré námitky od staršího lovce a jeho tvrzení, že by si mohli udělat na čas pauzu. Nakonec tomu podvolil, ale jak čas plynul, zjistil, že ho tahle nečinnost ubíjí. Stále čekal, až se Dean ozve nebo nějak naznačí, že by se měl podívat po případu, ale pořád se nemohl dočkat.
Budeme si muset promluvit o tvém nynějším přístupu. Ani trochu se mi to nelíbí.
Přece jen se dal do hledání, ale do hledání Bely. Na nový případ se podívá, až se dohodne s Deanem – jestli se dohodne. Obvolal i pár známých, ale jako by se po ní slehla zem.
Děvka, snad ji Ruby najde.
Když vypnul notebook, bylo už po deváté a Dean stále nikde. Většinou se vracel do půl deváté nejpozději. Začal mít o bratra starost, hodil na sebe bundu a vydal se do Blue Rose.

„Uh... Sammy, to už je tolik hodin?“ promluvil Dean, když si k němu mladší bratr s výčítavým výrazem přisedl „Promiň, zapomněl jsem.“ Dopil whisky, kterou měl před sebou, a zamával na barmanku s úmyslem zaplatit.
Sam na to neříkal nic. Pozoroval bratrův obličej, neprostupný a neurčitý jako obvykle. Jak rád by věděl, nad čím tady celou dobu uvažuje, snad by mu potom dokázal pomoci.
Dean vztal, trochu se zakymácel, jak mu vypitý alkohol zatočil se světem, a vydal se ven. Mladší bratr ho následoval.
Vydali se do jedné z restaurací poblíž.
„Co si budete přát?“ zeptala se jich usměvavá, modrooká blondýna s velkým výstřihem.
„Kávu a hamburger.“ ozval se starší Winchester. Čišnice se na něj mile usmála, ale Dean jen dál hleděl před sebe.
„Také kávu a toasty.“ pustil se do objednávání Sam. Když dívka odešla, znepokojeně pohlédl na bratra. Udivilo ho, že o ni nejevil žádný zájem. Opravdu se s ním něco dělo, dříve by si takovou příležitost k flirtu nenechal ujít.
„Deane, co se děje?“ promluvil opatrně po chvíli ticha.
Lovec na něj pohlédl „Nevím o čem mluvíš.“
„Ale víš.“ nedal se odbýt, ale starší lovec mlčel.
„Deane! Já s tebou mluvím. Myslíš, že nepoznám, když s tebou není něco v pořádku?“ snažil se nezvyšovat hlas, aby na sebe zbytečně neupotal pozornost dalších zákazníků „Proč se mi jednoduše nesvěříš, abych ti mohl pomoci?!“
„Proč se jednoduše nezačneš starat o sebe?“ odsekl mu.
„Ale já se ti snažím pomoc!“
„Třeba žádnou pomoc nepotřebuju a nechci!“
Oba utichli, když viděli, jak se k ním blíží dívka s objednaným jídlem.
Ale jakmile odešla ujal se slova Sam: „Myslíš, že nepotřebuješ? O tom bych pochyboval. Něco tě trápí, možná poslední akce, možná něco jiného?! Nechceš lovit, nemůžeš spát a jen piješ. Tohle není moc dobrá kombinace, co? Dovol mi, abych ti pomohl! Vždyť to není tvoje vina! Nemohli jsme předpokládat...“
„Zmlkni!“ přerušil ho ostře bratr „Už jsem ti řekl, že jsem v pohodě. Tak nevím, co chceš pořád řešit!“
„No to teda nejsi! Přiznej si to. Co se děje? Je to kvůli událostem před týdnem, Ruby nebo mě?“ mladý lovec se rozhodl tentokrát nepovolit, i když nevěděl, jestli nedělá chybu, když tak na bratra tlačí. Deanova tvrzení, že je v pořádku ho vytáčela, takže se skoro přestával ovládat.
„Tohle nebudu poslouchat!“ zlostně řekl Dean, zvedl se a odešel.
Sam se ho nesnažil zadržet, jen za ním rozzlobeně hleděl, dokud mu nezmizel za rohem.
Sakra, takhle jsem to nechtěl, povzdychl si, ale už bylo pozdě.

no teda, toto je skvely a uz sa neviem docakt pokracka

teda Madlen - to je nádhera moc pěkný, dobře jsi to rozjela no teď se zase nebudu moc dočkat pokračování. Vážně super

jůůůů tak tohle vypadá hodně zajímavě
no to se teda moc těším, jak to bude pokračovat
krása....moc se mi ten příběh líbí

Jéé to jsem ráda, že se vám tento začátek líbíl, jsem si říkala, aby vás moc nenudil Pokráčko se pokusím hodit do konce týdne.
Jop a ještě jsem zapomněla zmínit, že tato povídka navazuje na události ze 3x12 Jus in Bello

po Jus in Bello, jo teda to mi nedošlo..já si říkala, kam to časově zařadit.....no tak teď jsem napjatá o to víc

no mne to s tym jus in bello doslo, kedze sa tam tak trapil ohlaodm toho lovu a tych mrtvych, ale dobre, ze si na to upozornila a sup sup s pokrackom, nenapinaj nas, please

Krása, Madlen, ako vždy super...skvelý nápad napísať pokračovanie k 02x12, hlavne teraz, v období suchoty. Len tak ďalej, veľmi sa teším na pokračovanie..a ten názov Kto z koho..jejda..

Lilith a Deanova smutný očička na konci, to se mi zdálo, jako skvělý téma na psaní

podla mna je to tiez super napisane, tesim sa na pokracko

velmi pekna poviedka.. priznam sa,ze som nevedela,kam to zaradit,diky za objasnenie..uz sa tesim na pokracko

Další část je domyšlená a dopsaná. Zbývá mi ji jen hodit do počítače. Tak během dneška nebo zítřka by se mohla objevit

to by bolo skvele keby si ju sem mohla hodit uz teraz lebo som strasne zvedava na pokracko a nemam co citat

PART 2 - NOVÁ VIZE

Holčička s tmavými vlásky a očkama jako pomněnky stála v parku a dívala se na fontánu.
Lidé ji míjeli a divili se, kdo mohl takové malé dítě nechat samotné. Opodál si hrály děti jejího věku, ale nepřidala se k nim. Začala si tiše prozpěvovat zvláštní píseň, které nikdo z lidí kolem ní nerozumněl.
„Malá, nestratila ses?“ oslovila ji kolem jdoucí paní a starostlivě si ji prohlížela.
„Ne.“ odpověděla ji milým dětským hláskem a dál si pobrukovala otočená zády k ní.
„Maminka by tě tu neměla nechávat samotnou.“
Děvčátko si přestalo prozpěvovat, obrátilo oči v sloup a otočilo se k ní. Žena zděšením ztuhla. Oči malé holčičky byly tak zlé a tak studené.
„Starej se o sebe!“ rozkázala ji tvrdě hlasem, který už nepřipomínal dítě.
Paní s hrůzou v očích utekla pryč.
Lilith se za ní ještě kus cesty dívala, pak nahodila znovu obličej hodného dítěte a dala se do zpěvu.
Do parku vešla vysoká štíhlá žena a hnědými vlasy a rozhlédla se, její pohled padl na holčičku u fontány a zpěšně se k ní vydala. Pár kroků od ní se zastavila a tíše ji oslovila: „Má vládkyně.“
Lilith se obrátila a s kamenným výrazem na ni pohlédla.
Žena se ji uctivě uklonila.
„Jaké zprávy pro mě máš?“
„Omlouvám se, má paní, ale nenesu dobré zprávy.“
Lilith mlčela a s nezměněným výrazem si ji prohlížela.
„Nepodařilo se nám je najít.“
„Jak je to možné?! Jsou jenom dva, to je pro vás takový problém?!“
„Myslíme si, že je musí chránit nějaké kouzlo... magie, jinak bychom je už dávno měli. Ještě jednou se omlouvám.“
„Sklamali jste mě. Jak můžeme vyhrát tuto válku, když nedokážete najít ani dva lovce – smrtelníky!“ Lilith zuřila a bylo ji jedno, že se po ní otačejí tázevě kolem jdoucí, když vidí, jak malé děvčátko peskuje dospělou ženu, která by klidně mohla být její matkou. A žena to poníženě přijímá.
„Odpusť...“
„Ticho! Uvažuju, jaké další kroky podniknout.“
Tak Winchesterové si hrají na schovávanou! Však vás to přestane bavit!
„Dobře.“ promluvila do ticha holčička „Hrají si na schovávanou, jak chcou, už je nebudeme hledat. Ale postaráme se o to, aby toužili najít mě.“ zle se zasmála „Mám pro tebe nové příkazy, Avaro, zjistíte mi a přineseš mi seznam lidí, se kterýma se, během posledních pěti tří – čtyř let, setkali. Proště lidi, na kterých jim záleží. Doufám, že mě tentokrát nesklamete a ať je to co nejdřív!“
„Ano, nesklameme tě.“ uklonila se a odešla.
Teď teprve uvidíte, čeho jsem schopná, abych tě, Same, dostala. Doba, kdy si měl možnost vést démony, dávno skončila, pomyslela si a poté i ona sama zmizela.
***
Když se Sam vrátil do hotelu, Dean tam ještě nebyl. Mladý lovec usoudil, že si zašel na snídani jinam. Sedl si na gauč, neměl vůbec představu, co bude celý den dělat. Město už měl prochozené, na televizi ho už nebavilo se dívat. Nakonec si znovu zapnul notebook.
Asi za hodinu uslyšel, jak se dveře otevřely. Myslel si, že jde o bratra, ale z omylu ho vyvedl ženský hlas, který ho pozdravil.
„Ruby!“ otočil se.
„Není moc chytré držet se dlouho na jednom místě.“ přešla místnost a sedla si na jednu z postelí, aby lépe viděla na mladého lovce. „Kde je Dean? Potřebuju mluvit s váma oběma a mám pro vás práci.“
„Jo... Dean, on...“
Znovu se otevřely dveře a do pokoje vešel starší z lovců. Po pár krocích se zarazil a překvapeně pohlédl na démonku.
„No to je dost, že si přišel. Nemáme moc času.“ spustila.
Příchozímu Winchesterovi se její přístup ani trochu nelíbil, ale než mohl jakkoliv zareagovat, předešel ho Sam, kterému bylo jasné, že Dean má na jazyku pádnou odpověď.
„O co jde, Ruby?“
„Zjistila jsem vám mezitím, co jste se tu nečinně váleli, kde je Bela.“
„Kde je?!“
„Dva státy odsud, v Iowě. Zdržuje se ve Waterloo v hotelu Delta Kitchener. Je tam už druhým dnem a nejspíš na někoho čeká. Je to dobrá příležitost, jak znovu získat Colt, tak doufám, že ji nepromarníte a hodíte sebou!“
Dean zjišťoval, že začíná být alergický na její panovačný tón hlasu, kterým jim znovu přikazovala, co mají dělat.
Jedná s náma, jako bychom si nedokázali poradit sami a byli nějací posraní amatéři! Vždy jsme si veděli rady sami, pak se tu objevila ona a myslí si, že bez její pomoci nic nedovedeme.
Kdyby nebylo získání Coltu, tak důležité, dal by ji hned jasně najevo, co si o ní a její pomoci myslí, ale rozhodl se tuhle debatu odložit, až bude mít v starodávnou zbraň Samuela Colta. Navíc se nemohl dočkat, až se setká s Belou a vyřídí si s ní nevyřízené účty.
Dali se do balení. Ruby tam s nimi ještě chvíli byla a pak odešla se slovy, že se ještě brzo uvidí.
„Ehm... Deane.“ ozval se Sam, bylo to poprvé od chvíle, kdy jeho starší bratr odešel z restaurace, co ho oslovil.
„Jo?“
„Necháš mě taky řídit, že? Jako abychom se cestou do Iowy prostřídali.“ pokračoval, když Dean mlčel.
Ten, i když moc nechtěl, musel uznat, že to bude asi nejlepší. Ale bál se toho že, když bude jen sedět na místě spolujezdce, usne.
„Dobře, Sammy, ale řídíš jako první.“ hodil mu klíče, když došel k názoru, že bude lepší nechat Sama řídit jako prvního, protože se mu tak lépe podeří zůstat vzhůru, a když ho začne přemáhat spánek za volantem, snáze se mu bude dařit nepoddat se tomu. Nechtěl usnou dřív, než to bude nezbytné.
Pletl se, po půl hodině jízdy se mu začaly zavírat oči a stálo ho velké úsilí, nechat je otevřené.
Sam po očku sledoval bratrův tichý souboj s únavou.
Nakonec Dean přece jen usnul. Mladší lovec stlumil hudbu, aby ho nebudila. Byl rád, že si jeho bratr odpočine. I když se to snažil, jako obvykle na sobě nedát znát, působil vyčerpaně a unaveně. Jenže proč se tomu tolik brání, byla pro Sama prozatím záhada.
Cesta stereotypně ubýhala, ale mladý lovec si vychutnával řizení, bylo to opět po dlouhé době. Pomalu se blížili do Missouri.
Najednou sebou Dean ve spánku trhnul. Sam na něj pohlédl, ale starší lovec spal a něco nesrozumitelného mumlal. Začal se neklidně vrtět, až se s výkřikem probudil. Pár minut dezorientovaně hleděl před sebe, než si uvědomil, že sedí v Impale. Opřel si hlavu o sedadlo a vydechl. Na čele se mu leskl pot.
„Deane, je vše v pořádku?“ zajímal znepokojeně Sam.
„Jo je. Byl to jen sen.“
„Co se ti zdálo?“ pokračoval ve vyptávání.
„Uhm... proč si to dal tak potichu? Skoro to nejde slyšet!“ uhnul z tématu a zesílil Metallicu, potřeboval se uklidnit.
„Deane...“ Samův hlas zaniknul v proudu muziky, tak to opět vzdal.

V Missoury se u volantu vystřidali.
Dean za volantem svého čtyřkolého miláčka opět pookřál a Sam uvažoval, co za noční můry ho můžou trápit, pokud si dobře pamatoval, nikdy s tímto neměl problém. Tak proč teda teď?!
Začala ho pobolívat hlava.
Sakra, proč to musí vždycky tak řvát, stěžoval si tiše, ale přece jen se neopovážil hudbu stlumit nebo vypnout. Neměl ani trochu náladu se dnes ještě jednou dohadovat se svým tvrdohlavým bratrem.
„Budeme muset natankovat, jinak už daleko nedojedeme.“ vysvětlil Dean, když odbočil směrem k blízké benzínové pumpě.
Sam toho využil a taky vystoupil ven. Porotahoval si ztuhlé nohy od dlouhého sezení. Hlava ho přestala bolet, což uvítal s radostí. Opřel se o kapotu a pozoroval okolí.
Najednou ho zasáhla ostrá bolest, jako by se mu měla hlava roztrhnout na kusy. Vykřikl a chytil se za ni. Nohy mu vypověděli službu a svezl se na zem.
„Same!“ zařval Dean, když viděl, jak se jeho bratr v bolestech sesunul k zemi. Rozběhl se k němu a chytil ho za ramena. „No tak, co se děje?!“
Ale mladý lovec se kroutil a očimal hleděl někam do dáli skrz staršího lovce.
Celý záchvat trval sotva deset sekund. Jak nečekaně přišel, tak i odešel. Sam ztěžka oddechoval.
„Jsi v pořádku?“
„Deane, já měl další vizi! To byla určitě další vize!“ šokovaně na něj pohlédl.
Dean na něj chvíli nevěřícně koukal a pak mu pomohl vstanout.
„Co jsi viděl?“ zeptal se ho šeptem, to jaké zděšení měl jeho sourozenec ve tváři, se mu ani trochu nelíbilo.
„Viděl jsem Lisu a Bena.“
Starší lovec ve chvíli, kdy vyřkl jejich jména, jako by mu hruď stáhla neviditelná drtivá síla, která mu bránila se nadechnout. Zmocnila se ho hrůza, kterou se ani nesnažil zakrýt.
Lisa a Ben,znělo mu v hlavě.
„Co... co jsi viděl...?“ vysoukal otázku a bál se odpovědi.
„Oba leželi na zemi... možná mrtví.“ byl si jistý, že byli mrtví, ale před bratrem se to bál vyslovit „Ale ještě něco tam s nimi bylo... nějaká síla... ničivá síla ve vzduchu. Neviděl jsem to nebo toho, co ji vydával, ale...“
„Ale co?!“ Dean ho chytil za ramena, až to Sama zabolelo.
„Ale myslím, že to byla možná Lilith. Nikdy jsem nic podobného ve vizi necítil!“ domluvil a pozoroval staršího lovce.
Dean se celý chvěl zlostí a strachem o milované osoby. „Jestli jim něco, ta kurva, udělá, tak přísahám bohu, že ji zabiju! Kdy se to má stát?“
„Nevím, nic mi neprozradilo den ani čas.“
„Nastupuj, jedeme do Cicera. Colt musí počkat!“
„Počkej, Deane, a co zaplatit?“
„No a?!“
„Nechceš přece, aby nás ještě honili policajti!“

no teda toto je stale lepsie a lepsie. deanove nocne mory su tak akoby pre mna lilith je skvela na tej scene a navyse sam ma spat vizie skratka nadhera..... tesim sa na pokracko

Děkuju dion, potěšila si mě
Jinak tahle část patří ještě mezi ty pohodovější, další by se to mělo už trochu víc "rozjet" - podle toho, jak moc se u některých pasáží rozepíšu

á ted sem měla dvojitou dávko no a skvěé Samy má vize, Lilith nastoupila a Dean se nám ke konci zase bál obratra a pak ta Lisa a Ben..nádhera Madlen už se těším na pokráčko

Skvelé Madlen, ty sa vždy vieš presne trafiť do mojej noty.. Sammyho vízie sú späť a Lilith..proste super...hlavne nás dlho nenapínaj..

Děkuju za pěkný komentáře
Pokráčko nevídím na dřív než na víkend... a tiše doufám, že tu nejsou nějací velcí zastánci Lisi a Bena, kteří by mi chtěli potom možná vyhlásit válku

Mne osobne chýbať nebudú, ale ty chceš zabiť decko...sa nezdáš.. fúha, to potom nechcem vidieť, čo bude stvárať Dean..

NO já právě ještě nevím, jak pokráčko bude přesně vypadat, ale tak chci vědět koho bych mohla mít eventuálně proti sobě

Aha, ale tak myslím, že to dámy prežijú..horšie by bolo, keby si čosi také plánovala s Samom alebo Deanom..

to se ještě uvidí ....

páni...tohle vypadá dost drsně.... moc se těším na další část....... fíha, bereš to pěkně zhurta
a je to jen dobře

Dneska jsem dopsala další (třetí) část, a o víkendu - možná i trochu dřív - ji sem hodím. Ještě jsem se rozhodla dát jednotlivým částím názvy, aby to nebyli jen "part1, part2"... Oznamuju to proto, aby vás to nepletlo, když uvidíte, že byl článek změněn. Na příběhu jsem nic neměnila, jen jsem dopsala ty názvy částí

Samabel děkuju za pěkný komentář Tohle to jsou moje představY ohledně konce třetí série