Kdo z koho

no tak teda Madlen toto je bohovská poviedka. od prvých slov som vedela že je to pokračovanie udalostí z 3x12
no jednoducho famózne, geniálne, brilantné... zlomený Dean, rozhodný Sam, neodbytná Ruby a krvilačná Lilith... prosto božské

a ešte musím povedať, že hoci som ráno mala kávu, tá nemala na mňa taký účinok ako táto poviedka. ona ma normálne prebrala k životu

tak teším na pokračovanie a už vidím Deana posadnutého a aj posilneného (teraz po tomto otrasnom zážitku) pomstou

Děkuju za pěkný komentář, jsem ráda, že se povídka líbí
Jinak konečně jsem se dala do psaní pokračování, tak by tu snad mělo o víkendu se objevit, jestli bude čas, jakože doposud ho moc nebylo...

malden si borec hehe to bylo krásné a nejvíc ten konec jak tam lillith poskakovala a Sam ji zamával já se musela smát já vím ž su hrozná ale jakože nevím já se prostě musela smát jak sem to četla i přes to že byl Dean zdrcený...to už sem tak zdegenerovala? no možný to je ale nádherné opisi jejich pocitů a prostě jak si psala že je dean opřený o sklo impaly uplně sem ten záběr měla před očima stejně jako poskakování lilith bylo to nádherné a já se moc těším na pokráščko

ow ja som tiez tuto cast uz precitala davnejsie, ale akosi som to zabudla okomentovat.

takze je to uplne skvela poviedka a ja ju uplne zeriem podla mna pises brilantne uz sa ozaj velmi tesim na dalsiu cast. tato poviedka nema chybu

Tý jo, mě tu dneska přibylo krásných komentářů Dneska bych tu měla někdy večer hodit další part. Mám už ji skoro přepsanou..
SNlois- já se taky musela usmívat, když jsem psala ten úsek s Lilith, ani nevím, jak mě to vlastně napadlo ji tam přihodit Říkala jsem si, že takové trochu odlehčení situace snad nebude na škodu
Dionka- jéé děkuju, jsem ráda, že se ti moje psaní líbí

PART 5 - PRAVDA

Cesta rychle ubíhala a Samovi se zdálo, že s každým ujetým metrem v něm roste více a více obav o bratra a i z toho, jak to všechno skončí. Vzpomínka, na holčičku kráčející po přechodě, už byla zastřčena někde v koutě jeho mysle.
Impalu zaparkoval vedle policejních aut a vystoupil. Rozhlédl se, ale to už k němu spěchal policista, se kterým se tu bavil.
„Tady.“ ukázal mu mladý Winchester legitimaci.
„Ano.“ letmo si ji prohlédl „Už jsem to říkal klukům. Můžeme dovnitř.“
„Ale stejně pochybuju, že je to případ pro vás.“ spustil cestou do domu.
„Proč?“ naoko nechápal mladý lovec.
„No ono vlastně na tom není co vyšetřovat. Obyčejná nešťastná nehoda. Nějaký plynový skrat nebo co...“
„Jak to mám chápat?“
„Prostě jim bouchl plyn. Musíme jenom zjistit, co to způsobilo. Jinak o žádný trestný čin asi nepůjde, jestli v tom teda nemá někdo prsty.“
„Počkejte, když šlo o výbuch, jako to že se těla našla?“ Přece tělo Hendricksona a dalších se nenašla, jak byla rozmetána.
„No, na to se mě neptejte. Celý dům je uvnitř hrozně zničený, i když z venku vypadá docela v pořádku a ta těla... To je ještě větší záhada. Ležela tam vedle sebe netknutá. Vypadali skoro jako by jenom spali. Žádná zranění, nic.“
„Co je teda podle lékařů zabilo?“
„Je to v tom divné, hodně divné. S něčím takový jsem se ještě nesetkal. Ale lékaři jako příčinu smrti uvedli infarkt.“
„Infarkt?!“ divil se Sam.
„Právě, mě se to taky nezdá. Přece, když vám doma bouchne plyn, tak neumřete na infarkt!“
Ta děvka! Udělala to schválně! Chce abychom je viděli mrtvé! Jenže co tím sleduje? Kdyby je taky rozmetala, tak výsledek bude stejný. Proč je tedy nechala nedotčené?
„Mohl bych potom vidět jejich těla?“ Vůbec se mu do toho nechtělo, ale tušil, že to bude nezbytné. A musí to udělat sám, bez bratra. Dean je takhle nesmí vidět, to mu bylo jasné.
„Neměl by to pro vás být velký problém.“
Vešli dovnitř. Sama překvapilo, jak dům z venku vypadal dobře, skoro netknutě, oproti tomu, co viděl teď. Kusy omítky, nábytku, skla a všemožného vybavení se rozbité a bez ladu a skladu válely po zemi. Stěny byly zničené, na mnoha místech se rýsovaly hluboké trhliny a díry.
Mladý lovec se zachvěl při představě, jak po takovém brutálním útoku Lilith musela vypadat těla Hendricksona, Nancy a dalších.
Jak mocný musí být démon, který toto dokáže? Má vůbec proti ní cenu bojovat? Už když jsme chytali Azazela, tak nám to dalo pořádně zabrat a co teprve ona?potřásl hlavou, aby zahnal takové myšlenkyKdyby mě tak někdo slyšel! Vypadal bych jak zbabělec!huboval si a vykročil dál.
Uvnitř bylo docela dost lidí a každý se něčím zabýval. Navíc Dennis, tak se jmenoval policista, který se ho ujal, se očividně rozhodl dělat mu po celou dobu průvodce, což Samovi nebylo zrovna vhod. Potřeboval klid a nikoho za zády. Takhle nemohl vytáhnout ani jeden měřák a zkoumat drobnosti, tušil, že by se jeho nechtěný doprovod nezdržel otázek.
Nakonec se na něj obrátil s prosbou: „Dennisi, můžu vás o něco poprosit?“
„Ano, zajisté.“ odpověděl pohotově.
„Mohli byste to tady tak na patnáct – dvacet minut vyklidit?“
Policista se zarazil, ale po chvíly úvahy přikávnul. Samův odznak na něj udělal dojem hlavně proto, že sám doufal, že se někdy vypracuje na podobné místečko.
Sam sledoval, jak se místnosti pozvolna vyprazdňují. Hlavou mu vířilo plno otázek, jak se snažil utřídit si události dnešního dne. Stihlo se toho stát víc než dost. Pohlédl na hodinky. Blížila se šestá hodina. Snad ještě stihne zajet podívat se na Bena a Lisu. Naskočila mu husí kůže při představě, jak je uvidí mrtvé.Ale musím to udělat, ještě dneska a bez Deana. Oh, Dean! Doufám, že je v pořádku! Tohle se nemělo stát!Najednou se mu vybavila slova Ruby: „Oni už jsou mrtví.“Věděla, že zemřou? Proč mi to neřekla dřív? Mohli jsme je zachránit, vědět to dřív.
Osaměl a tak se pustil do prohlídky.
O čtvrt hodiny později vyšel ven. Nalezl neklamné stopy po dvou démonech. Ale nic víc. To ho zaráželo. Nevěděl přesně, co by si měl pod tím něčím víc představit, ale stejně čekal víc než jen obvyklé stopy síry. Cestou k Impale poděkoval Dennisovi za všechno a vydal se na nejtěžší část svého pátrání.
Bez dlouhých průtahů ho zavedli do místnosti, kde se nacházely těla obětí, která byla přikrytá bílou plachtou, a nechali ho o samotě na jeho žádost.
Sam cítil, jak se mu svírá žaludek při pohledu a ně. Nikdy tohle neměl rád, prohlížet si mrtvé. Zavřel na chvíli oči a z hluboka dýchal. Bál se odkrýt bílou plachtu, ostatně jako vždycky se děsil pohledu, co uvidí. Přál si aby tu byl Dean s ním, jednak proto, že před ním se nikdy neodvážil těmto pocitům podvolit, protože věděl, že by se z něj jeho starší brátr dělal srandu. Ale i když sám pátral v domě, cítil, jak ho to ubíjí. Nebyl tam s ním nikdo, kdo by mu kryl záda a s kým by mohl prodiskutovat situaci. Nechápal, jak mohl dřív Dean lovit sám, on by to asi nezvládal. Doufal, že zítra už bude s ním pátrat po Lilith.
Vzpomínka na Deana a na to, jak by si ho teď asi dobíral, Sama popohnala k činu. Odkryl Lisu. Zarazil se. Kdyby nevěděl jistě, že je mrtvá, myslel by si, že jen tvrdě spí. Tváře měla růžové, místo aby se na ní projevovala mrtvolná bledost. Mladý lovec na ni chvíli hleděl. Nemohl si pomoci, musel vyzkoušet nahmatat ji tep na krku. Sotva ji ale přiložil prsty na kůži, její pravé předloktí zazářilo jasně rudou barvou. Sam sebou okamžitě ucuknul nazpět a ostražitě sledoval, jak se na Lisině ruce objevuje latinský nápis:„Hoc exsisto dumtaxat inceptio!“ Písmo zářilo jasně rudě a setrvalo jen do chvíle, než si ho lovec stačil přečíst, poté začalo blednout až úplně zmizelo. Kůže na ruce vypadala opět netknutě jako dřív.
„Tohle je jen začátek.“ mumlal si Sam tiše. Nepochyboval o tom, že je to vzkaz od Lilith.
Z Lisi se jako kouzlem začala vytrácet její zdravá barva z pokožky, která z ní dělala dojem, že jen spí. Bledla a na těle se ji začaly objevovat četné rány, které se zvětšovaly.
Samovi se prudce rozhoupal žaludek a rychle ji opět přikryl. Cítil, jak se celý třese a nebyl si jistý, jestli se co chvíli nepozvrací.
Tohle tím Lilith sledovala? Chtěla mě jen ujistit, že v tom zabíjení hodlá pokračovat?
Jeho pohled padl na Bena a zanadával, když si uvědomil, že tohle musí podstoupit ještě u něj. Ale nebylo vyhnutí.
Přešel k němu a prudkým trhnutím ho odkryl. Působil na něj stejným dojmem jako Lisa – že jen spí. Když ho tak Sam viděl, začal Lilith nenávidět ještě víc. Tuhle válku musíme vyhrát! Toto nemůžeme nechat jen tak, nemůžeme dovolit, aby zabíjela nevinné lidi a hlavně děti. Je to naše zodpovědnost vůči ostatním, kteří nevědí nic o odvrácené tváři světa – o nadpřirozenu, o Lilith, která k nim i s jejími nohsledy vtrhnout a bez nejmenšího důvodu, jen tak z rozmaru, je zabít.
Obraz se mu rozmazal pod přívalem slz. Snažil se je potlačit a zaostřil znovu pohled na Bena. Polknul a třesoucí se rukou se dotknul jeho čela. I jemu se rozzářila rudě pravá ruka a začala se na ní tvarovat písmena.
Sam opatrně odtáhl ruku. Znovu pocítil příval slz a zamrkal. Přišlo mu strašně nespravedlivé, že jsou mrtví, navždy.
Otřel si slzy rukávem a pozorně se zahleděl na latinský nápis.Quis exisisto porro? Aliquis apprime juxtim?
V Samovi hrklo, když si to přečetl. Vybavila se mu jen jediná osoba, jemu velmi blízká, Dean.
Ona jde po Deanovi?!V hlavě se mu rozhučelo.
Rychle zakryl opět Bena, na kterém se začala taky projevovat příčina jeho smrti.
Mladý lovec už nemyslel na nic jiného než jak se dostat, co nejrychleji za bratrem. Snad po druhé v životě řídil tak rychle. Prudce zaparkoval auto na parkovišti před motelem.
Brácho, snad budeš v pořádku! strachoval se tiše. Těch několik metrů, které ho dělily od dveří, proběhl. Už za běhu v kapse nahmatal klíč a když stanul před dveřmi snažil se uklidnit, aby se dokazal strefit do zámku. Po chvíli se mu to povedlo a prudce vrazil dovnitř. Když uviděl bratra, jak se na něj nechápavě dívá, pocítil, jak mu z hrudi pádá obrovský kámen. Cítil se hned o hodně lépe.
Alespoň něco dobrého za dnešek, pomyslel si.
„Copak nového, Columbo?“ zeptal se ho Dean zvláštním tónem „Co jsi vykoumal?“
Sam byl rád, že s ním jeho bratr komunikuje, ale něco nebylo v pořádku, cítil to z jeho hlasu.
„Byla to Lilith.“
„Kurva jedna!“ ulevil si vztekle a položil si hlavu do dlaní. Sam ho pozoroval a věděl, že musí něco udělat, nesmí bratra nechat znovu propadnout trýznivému smutku a ještě horším výčitkám.
„Deane, dostaneme ji a za tohle všechno zaplatí.“ přešel k němu.
Bratr na něj pohlédl. Vypadal pořád stejně zničeně. „Ano, zabijeme ji!“
Sam ucítil, když si vedle něj sedl, závan alkoholu. Nemohl přesně určit, co bratr pil, ale bylo toho bez pochyby dost. Došlo mu, co mu v jeho tónu nesedělo. On je opilý! blesklo mu hlavou Jak si může toto dovolit, když po nás jde jeden z nejnebezpečnějších démonů!?
„Ty jsi pil?!“ zeptal se ho naštvaně, i když mu byla odpověď jasná.
„Hmmm...“ zamručel „Sammy, nezlob se na mě. Je toho poslední dobou na mě moc a... přestávám to zvládat. Tolik lidí zemřelo a já jim mohl pomoci, ale sklamal jsem.“
„Nikoho jsi nesklama, Deane. Nemůžeme je všechny zachránit.“
„Kvůli mýmu poslednímu plánu zemřelo plno lidí! Plno nevinných lidí. A teď i Lisa s Benem!“ zalily se mu slzami, rychle si je utřel do rukávu.
„Nemůžeš za to. Nebylo v naší moci je zachránit, jinak by žili.“
„To nebylo... Ale víš, táta mi vždy říkal, abych si nikde nedělal žádné dobré přátele, že toho démoni umí zneužít. Měl pravdu, já ho neposlechl a doplatili na to životem oni. Kdyby mě neznali, žijí.“ slzy se mu koulely po tvářích. Bylo mu už jedno, že ho takhle jeho sourozenec uvidí.
„Deane...“ Sam nevěděl, jak by na to měl reagovat. Konečně se mu starší brácha trochu víc otevřel a mladému lovci se vůbec nelíbilo, že si za dnešní události i za Hedricksona, klade vinu.
„Sammy, víš, já mám poslední dobou pocit, že už prostě nemůžu dál, ať udělám cokoliv, vždy se to nějak zmrví. Cítím se poslední dobou, jako bych už ani nechtěl žít... prostě to už nejde.. Ale víš co je na tom nejhorší? Že i kdybych chtěl, tak nemůžu zemřít. Nechci žít a nemůžu zemřít. Co s tím mám sakra dělat.“
Sam na něj s hrůzou a lítostí hleděl. Nikdy by ho nenapadlo, že je na to Dean poslední dobou, tak špatně. Vždy ho pokládal za velkého bráchu, který překousne všechno. Ale teď, při posledních bratrových slovech mu šel mráz po zádech. Pamatoval si, že Dean před nedávnem změnil svůj názor na odchod do pekla, ale nikdy se nedozvěděl proč. Uvědomoval si, že teď má jedinečnou možnost to z něj vytáhnout.
„Proč nemůžeš zemřít?“ zeptal se ho pomalu.
Dean na něj pohlédl a pevně chytil ho za ramena. „Opravdu to chceš vědět?“
Mladý lovec přikývnul, i když si tím přestával být jistý.
„Nikdy si neuvažoval nad tím, jak se z démonů stávají démoni? Já ti to řeknu. Démoni jsou vlastně duše lidí, kteří se upsali peklu. Za desítky – stovky let pobytu tam dole se z nich vytratí všechna lidskost, jde jim jen o jedno. Uniknout ven. Někdy se jim to povede... Teď mi řekni, jak můžu tam jít, když vím, co ze mě bude?“
Sam mlčel a hleděl na Deana, který uhnul s pohledem někam před sebe.
Tohle jsem opravdu netušil. Proč mě to nenapadlo dřív, je to docela logické. Bože, už je mi jasné, proč teď se chce z tý dohody dostat. Srdce mu divoce bušilo, věděl, že tenhle jejich rozhovor mu nedá klidně spát dost dlouho. Cítil se za to zodpovědný.
„Půjdu do pekla a stanu se tím, co jsme lovili.“ promluvil do ticha starší lovec.
„Ne, to nedovolím. Najdeme cestu ven. Slibuju. Ale teď už je pozdě, lehni a odpočiň si a zítra uvidíme co dál, jo?“
Dean k jeho údivu ani nezaprostestoval a lehl si. Sam přešel k oknu a vyhlédl ven. Byl hrozně unavený z dlouhého dne, ale to co se nyní dozvěděl mu nedalo pokoje. Vytáhl z baťohu sůl a posypal zemi okolo dveří a oken. Když měl hotovo, sedl si na židli a podepřel si rukou hlavu. Chtěl jsem vědět pravdu a tak ji mám. Musíme najít cestu ven. Přece nemůže kvůli tomu, že mě zachránil na věky pykat. Jedna dohoda přece nemůže vymazat tolik dobrého, co kdy udělal pro další, nebo snad jo?Pohlédl na sourozence, který už klidně spal a šel si taky lehnout. Dlouho se ještě neklidně převaloval až konečně usnul.
***
Malá lampička osvětlovala spoře velkou místnost. Stěny, kdysi bílé, byly pokryty vrstvou špíny. V roho stála malá postel a v druhém byla židle. Na ní seděl svázaný člověk. Když zaslechl blížící se kroky, které k němu blížili, ztěžka zvedl hlavu a pohlédl na příchozího. Měl strhaný a unavený obličej. Na čele se mu rýsovala rána, která dříve hojně krvácela, ale jinak se zdál být docela v pořádku.
Jakmile vězněný muž poznal příchozího, na jeho tváři se rozhostila nefalšovaná radost, ale jen do chvíle, než začala osoba tiše mluvit slova a přibližovat se k němu s nataženou rukou.
Spoutaný muž sebou škubal a v očích se mu objevila hrůza. Ale ruka příchozího přesto spočinula na jeho hrudi. Mladý vezeň zalapal po dechu a mrtvý klesnul v poutech...


pozn. pohrála jsem si i trochu s latinou, takže text by měl znamenat toto:
Hoc exsisto dumtaxat inceptio! - Toto je jen začátek!
Quis exsisto porro? Alequis apprime juxtim? - Kdo bude další? Někdo velice blízký?
Nikdy jsem se latinu neučila, jsou to pouze sestavená slovíčka, žádnou gramatiku a nic podobnýho v nich nehledejte Děkuji za pochopení

toto je skvele ja ta milujem uplne tuto poviedku zeriem, ruchlo rychlo dalsiu cast please

Jééé moc děkuju za pěkný komentář! Jsem ráda, že se povídka líbí, ani nevíš jak!! Pokráčko se budu snažit hodit co nejdřív

Paráda, Madlen.. to, ako si opisovala, keď si tam Sam prezeral tie ich telá a chudák Dean... dúfam, že si to ta čubka Lilith poriadne odskáče.. Len tak ďalej..

paci,paci
a dorazilo ma"ja nechcem a nemozem zomriet...."

Jéé, jste skvělé Krásné komentáře, to mě vždycky skvěle naladí na psaní další části! Jsem moc ráda, že se vám povídka líbí! Na další část se vrhnu asi dneska, ale přibude tady až někdy během příštího týdne, jako vždy podle času.

no krásné pokráčko.... už se jen třesu, jak to bude pokračovat...skvélé
takové pěkně informačně vyvážené...

čo to, čo to, čo???? z Deana alkoholik čo tú ťarchu nezvláda??? hmmm z takého pohľadu ho nepoznám, tedaaaaa ale hádam sa vzchopí a nebude z neho dajaká troska a poriadne nakope Lilith do zadku, aspoň takto alebo :504: :504: :504: :504: či takto jednoducho perfektné
no a ten koniec moja som napätá jak guma v trenkách... sa teším na pokračovanie

Děkuju za pěkné komentáře Moc jste mě potěšily!
Nikita- neboj v další part bude už Dean takový, jak ho známe ale kdo koho nakope do zadku, to se ještě uvidí

kurva už potřetí to sem píšu dokurvený forum..no už sem tak nasraná že budeš Madlenko trochu ošizena

ale prostě kársný a excelentní zase a ten nápad se vzkazy v tělech a poté jejich proměna..ten opis bylbombastický už se moc těším na další část bylo to skvělé

Páni toto je dalšia super poviedka som sa do nej totalne zažrala kedy bude pokráčko to je strašné to čakanie

Jéé moc děkuju! Mám ohromnou radost, že se vám povídka líbí Mě ty vaše úžasný komentáře vždy tak suprově naladí na další část JInak na další part jsem včera docela dost zapracovala, tak začátkem víkendu by mohla tu být... ale nic neslibuju.
SNlois, ten vzkaz na těch tělech mě napadl tak docela náhodou. Nejprve jsem myslela, že toto bude asi tak nejkratší úsek... ale pak si říkám, že přece tam Sama nepoženu nadarmo No a při tom popisu jsem si připadala tak trochu jako nějaký psycho

PART 6 - OKAMŽIK

„Deane! Ne, Deane!“ kopal kolem sebe a svíjel se „Deane!“ zařval už skoro vzhůru „Ne!“ prudce vyskočil z postele na nohy. Zrychleně oddechoval a několik minut se dezorientovaně rozhlížel kolem sebe než si začal uvědomovat, že zrovna probudil a nachází se v pronajatém pokoji.Co to sakra bylo?! Další vize nebo jen obyčejný sen?! ptal se sám sebe.
Na vedlejší posteli začal i Dean procitat ze spánku.
Byla to vize nebo sen?! znovu a znovu si musel pokládat tuto otázku neschopný na ni odpovědět.Může to být klidně i nic neznamenající sen, posílený včerejšími událostmi a vzkazem od Lilith, ale i přesto ho nemůžu brát na lehkou váhu, Dean v něm zemřel. Sakra, kdybych alespoň se dozvěděl něco víc... Kdo byla ta osoba, co ho zabila, z jeho pohledu se dalo vyčíst, že příchozího znal nebo předpokládal, že mu pomůže, ale ona ho zabila! Kdo ho kde věznil? Co to má všechno znamenat?! Má se to stát?Měl pocit, že se mu hlava pod přívalem otázek ohledně jeho živý sen. Deana v něm zabila neznámá osoba a on nebyl nikde poblíž, aby mu pomohl. Děsilo ho jen pomyšlení na to, že by to mohla být další, byť jen kratičká ukázka z toho co se má stát, další vize. A tomu musí zabránit stůj co stůj.
„Same?“ z úvah ho vytrhl hlas staršího bratra „Je všechno v pořádku?“ ptal se a pomalu si sedal, rukou si držel bolavou hlavu. Cítil se po včerejšku mizerně.
„Jo... jo.“ dostala se mu jen strohá odpověď, která ho vůbec neuspokojila.
„Slyšel jsem tě, že si mě volal.“
„Jen se mi něco zdálo. Už je to v pořádku.“
„Dobře.“ zamumlal a promnul si oči. Vstal a vydal se pomalu do koupelny dát si ledovou sprchu a trochu se probrat. Včerejší příchod Sama zpět si pamatoval opravdu velmi mlhavě.
Sam se mezitím posadil na postel a zase a znova musel rozebírat svůj sen.
Když Dean o čtvrt hodiny vyšel z koupelny, nalezl bratra sedět zamyšleně na posteli. Chtěl se ho znovu zeptat, co se děje, ale slova mu uvázla v krku, jak se mu znenadání vybavil ustřižek z jejich včerejšího rozhovoru. Zarazil se.Proboha, co jsem mu to včera musel všechno napovídat!?zhrozil se tiše, nejraději by si za to jednu pořádnou vrazil. Odkašlal si.
Mladší sourozenec sebou trhl, neslyšel ho vyjít z koupelny, a podíval se na něj.
Vrtá mu hlavou ten náš včerejší rozhovor? Nemůže se přece trápit kvůli něčemu, za co nemůže!
„Same, včera jsem musel kecat pěkný blbosti, co?“
„Blbosti?“ dostal pohotovou odpověď „Ani bych neřekl.“
„Hele!“ zvyšil hlas „Nemůžeš brát vážně to co jsem ti říkal ve stavu v jakém jsem byl.“
„Deane, já vím, že to byla pravda.“ řekl po chvíli s rozhodností.
Starší lovec uhnul s pohledem a zadíval se z okna ven. Byl ve slepé uličce a nevěděl, jak by mohl bratra přesvědčit, že jen povídal nesmysly.
Nastálé ticho přerušil nakonec Sam: „A přísahám ti, že ti najdu ven z té dohody. Nedovolím, aby ses jednou stal jedním z nich“ řekl to tónem u kterého si byl jistý, že na bratra zabere.
Dean cítil, jako ho jeho slova potěšila. Když Samovi poprvé oznámil, že nechce jít do pekla, byl jeho bratr docela dost překvapený, slíbil mu sice pomoc, ale Deanovi se nezdálo, že by nějak začal znovu hledat. I když měli v té době jiné starosti a ostatně je i pořád mají. Navíc se Sam poslední dobou dost měnil, a tak se starší lovec v hloubi duše bál, aby se na něj nakonec nevykašlal. Teď nechápal, jak si mohl něco takového absurdního vůbec myslet. Věděl, že na tohle by klidně nedokázal odpovědět a tak raděj uhnul z tématu.
„Ses tady bál? To snad ne?“ zašlebil se na bratra při pohledu na sůl.
„No přípouštím, že trochu jo.“ sklopil jako by zahanbeně hlavu k zemi „Nebude me se o tom ale bavit, jo? Já mám teď strašnej hlad, nezajdeme někam na snídani? Dostal jsem obrovskou chuť na hamburger s obrovským kusem masa a mastnýma hranolkama s tatarkou.“ usmál se Sam, věděl, že se trefil do černého.
„Ty vrahu!“ zaúpěl Dean, při té představě se mu hrozivě zahoupal žaludek a měl pocit, že se co chvíli pozvrací.
„Mňam.“ dokončil svoji představu mladší lovec a smál se, jak viděl bratra mizet v koupelně.
„To bylo pěkně kruté.“ ozval se starší lovec vycházejíce z koupelny.
„Jo? Já za to nemůžu. Zlobit by ses měl na toho, kdo mě to naučil.“
Dean se pousmál. Vybavila se mu vzpomínka na starý hotel a jejich hoodoo případ. Tam snad popvé v životě viděl Sama pořádně opitého, však si ráno taky užíval zlobení ho představami jídla.
„Nesváděj to na druhé.“ řekl naoko bojovně.
Sama překvapovala jeho dobrá nálada. Dlouho takhle Deana neviděl, ale tušil, že jakmile se zmíní o Lilith a o včerejšku, jeho bratr se vrátí zpět do hrozné reality, proto se tu chvíli snažil oddálit co nejdéle to půjde. Přece jenom na to přišla řeč, když seděli v malé restauraci. Dean si dal kávu a Sam i něco lehčího na jídlo, tak aby příliž nedráždil bratrův žaludek.
„Co jsi včera zjistil?“ zeptal se už vážně mladšího bratra. Ráno se snažil bratra přívést na jiné myšlenky, aby netrápil se zbytečnými úvahami nad jeho včerejšími slovy, což se mu společným pošťuchování skvěle povedlo i sám se cítil, že trochu pookřál, i když smrt Lisi a Bena stále nesl velmi těžce. Tyto pocity však schoval hluboko uvnitř sebe a rozhodl se nedávat je na sobě znát, ostatně jako vždy. Nepamatoval si kolik toho včera Samovi řekl o svých pocitech, ale byl si jistý, že to jen u jeho strachu z odchodu do pekla nezůstalo. Nechtěl tím mladšího sourozence zatěžovat a tak se rozhodl snažit se ho přesvětčit, že je v pořádku. Ale u legrácek nemohli zůstat věčně. Sam se dvakrát neměl k tomu, aby začal o případu a dal se do vyprávění o tom, jak včera pochodil. Staršímu lovci se do toho taky moc nechtělo, ale věděl, že čas utíká a vraždy, které způsobila Lilith nemůžou zůstat bez trestu.
„Moc jsem toho včera nezjistil, ale jsem si stoprocentně jistý, že za tím stojí Lilith.“ a pustil se do vyprávění o jeho včerejším pátrání v domě. Snažil se volit taková slova, aby sourozence zasáhla co nejméně. O skoumání těl a tajemné latinské vzkazy od démonky se rozhodl nezmiňovat. Dean ho po celou dobu tiše poslouchal s neutrálním výrazem na tváři, jako by šlo o jejích běžný případ. Sam si uvědomoval, že je to už opět jeho velký bratr, tak jak ho zná od jakživa, držící svoje city pevně v sobě.
„Teď se musíme rozhodnout co dál. Nezanechala po sobě žádné stopy nic, podle čeho bychom ji mohli najít.“ zakončil svoje vyprávění mladší Winchester.
„Myslíš, že tu ještě někde je nebo jela za... za dalšími?“
„Těžko říct.“ pokrčil rameny Sam „Jenže i kdyby tu byla, máš nějakou představu, jak bychom ji mohli dostat?“
„Hmm... Na to se přijde, až ji najdeme.“ odpověděl vyhýbavě.
„Deane, žadný kamikaze.“
„Hele, nenechám ji uniknout jen proto, že momentálně nemáme Colt!“
„Takhle jsem to nemyslel.“ zarazil ho mladší lovec „Jen chci abychom na ni byli pořádně připravení.“
„S tím souhlasím.“
„Jenže pořád tu zůstává ta otázka, co teď.“
Starší lovec si promnul bradu a uskrnul trochu kávy z hrnku. „Dobře, postupujme jako u běžného případu, jo? Co by právě teď byla na programu? Hm? Šli bychom se poptat sousedů, jestli něco neviděli.“
„Ale Deane, no tak. Na co se jich chceš ptát, když je to jasný...“
„Jasný, jo?“ nadzvedl udiveně obočí „Tak mi řekni, jak Lilith vypadá, abych věděl s kým mám tu čest až ji jednoho dne potkám.“
„Myslíš, že ji mohli vidět?“ zarazil se mladší lovec.
„Možná... Jsi tedy pro prověření?“
„Jsem.. jo a jdeš taky nebo... ehm..“ Sam nevěděl, jak správně bratrovi navrhnout, jestli by nechtěl zůstat v motelu. Jestli by to nebylo pro něj lepší.
Starší sourozenec ale pochopil, kam Sam směřuje a ujal se slova: „Hej, to teda ne. Jdu s tebou jasný?“ dopil kafe a vydal se zaplatit jejich snídani.

Sam Impalu zaparkoval hned před domem, do kterého se chystali jít, a pohlédl starostlivě na bratra. Ten se ale tvářil pořád stejně klidně a vystoupil ven. Uvnitř byl ale celý nesvůj, neodvažoval se cestou ke dveřím pohlédnout na Lisyin dům, nebo spíš na to, co z něj zbylo. Už tak mu dost práce dávalo, aby zachoval klidnou tvář a bál se, že by ho ten pohled mohl rozhodit úplně. Chtěl Sama přesvědčit o tom že je vše pořádku, tak si nic podobného dovolit nemohl. Stanul přede dveřmi a zazvonil. Uvažoval, kdo tu vlastně bydlí, jestli je to nějaká kamarádka Lisy, ktero třeba potkal tenkrát na oslavě.
Nikdo neotvíral, ale nevzdával to a zazvonil znovu. Viděl, jak se mu ruka nepatrně chvěla, když ji natahoval směrem ke zvonku, proto poté obě dlaně zasunul do kapes.
Sam tiše postával kousek za ním.
Najednou zaslechli kroky, které se pomalu blízily ke dveřím, následovalo tiché pootočení klíčku v zámku a dveře se malinko pootevřeli. Vykoukla ven sotva třicetiletá žena se světle hnědými až zrzavými vlasy.
Dean se snažil upamatovat, jestli ji už někdy nepotkal, ale než se stači rozpomenout, oslovila ho ona: „Dean?“ zeptala se tiše.
„Jo... to jsem já.“ řekl a pousmál se překvapeně, nečekal, že by ho mohla ona poznat.
„Já jsem Paula. Potkali jsme se tenkrát na Benově oslavě...“ smutně sklopila pohled.
„To je můj bratr Sam.“ uhnul pohotově Dean z tématu „Pracuje u FBI a potřebujeme si s tebou trochu promluvit.“
„Ehmm... jo jasně, pojďte dál.“ zavedla je do obývacího pokoje „Co si dáte na pití?“
„To je dobré, nic nechceme. Nebudeme tě dlouho zdržovat.“ přerušil ji starší lovec „Potřebujeme se tě jen zeptat na několik věcí ohledně včerejšku.“
Tiše přikývla na znamení souhlasu a sedla si na křeslo, které bylo naproti bratrům.
„Je to hrozné... opravdu hrozné neštěstí.“ vytáhla si z balíčku kapesník a utřela do něj volně stékající slzu po tváři „Víte, ještě včera, před tím, tu u mě byla na návštěvě.“ odmlčela se a snažila se uklidnit, pak se dala do pokračování, ale hlas se jí nebezpečně chvěl. „Byla to moje nejlepší kamarádka. Když jsme se kolem poledne rozloučily, jak měl dojít Ben ze školy... Nikdy by mě nenapadlo, že jí vidím vlastně naposledy v životě...“ vysmrkala se a kapesník hodila do koše. Promnula si oči. „Omlouvám se.“ špitla.
„To nic, vím jak se cítíš...“ pronesl tiše Dean.
Jelikož Sam viděl, že se jeho bratr nějak nemá k tomu, aby ji položil hlavní otázku, kvůli které tady přišli, rozhodl se toho ujmout.
„Je nám velice líto, co se stalo. Chtěli jsme Lisu navštívit po dlouhé době... a zrovna se muselo stát takové strašné neštěstí...“
„Myslíš si, že by v tom mohl mít někdo prsty?“ pohlédla na Sama.
„Myslím, že ne. Nebo si myslíš, že by jí někdo mohl chtít ublížit?“
„Ne to určitě ne. Znala jsem ji dost dobře už řadu let a můžu prohlásit, že žádné zavilé nepřátele neměla.“
„Hm...“ zamumlal tiše Sam a úkosem pohlédl na bratra, který seděl vedle něj a tiše vše poslouchal, a pokračoval: „Takže poté, co od tebe odešla nikdo už k ní na návštěvu nepřišel?“
„Ne, jedině Ben se vrátil ze školy. Vracel se vždy společně s Katie, mojí dcerou.“
„Víš to určitě?“
„Určitě rozhodně ne, nesleduju její dům. Ale připravovala jsem oběd a oknem z kuchyně můžu vidět její domovní dveře a navíc bych nejspíš zaslechla, kdyby se s někým bavila, protože většinou mám to okno pootevřené.“
„Dobře, můžu ti položit, ještě poslední otázku?“
Najednou se Dean zvedl a Paula se Samem na něj překvapeně pohlédli.
„Jen si odskočím, za chvíli jsem zpátky.“
„Jsou to ty druhé dveře na chodbě.“ volala za ním Paula.
Dean vešel do koupelny a zavřel za sebou dveře. Byla to jen záminka, jak se nachvíli vytratit. Potřeboval se uklidnit. Citíl, jak znovu na něj vše strašně začalo doléhat. Chytl se křečovitě umyvadla a oddechoval z hluboka v marné snaze zachovat klidnou tvář a potlačit slzy, které se mu draly do očí. Opřel se čelem o kraj umyvadla, hlavu měl v jednom ohni a plnou vzpomínek, které mu nechtěli dát pokoj. Věděl, že se jich musí zbavit nebo je alespoň zatlačit někde do kouta, jinak to bude čím dál horší. Chvíli ještě setrval v této pozici, pak si opláchl obličej ledovou vodou. Setrval malinký okamžik stát před dveřmi, a pak se vrátil za Samem a Paulou. Našel je stejně jako byli před jeho odchodem, jen Paula už opět kapesníkem zastavovala příval slz a Sam se ji snažil uklidnit, a když zahlédl Deana mezi dveřmi, řekl: „Myslím, že už je nejvyšší čas jít. I tak jsme tě zdrželi víc než jsme chtěli.“
„To nevadí, nic se neděje.“ vzlykla a vstala, aby je doprovodila ke dveřím.
„Je nám opravdu moc líto, co se stalo... nashle.“ rozloučil se mladší lovec a vydal se k Impale.
„Ahoj...“ řekl Dean, ale než stačil odejít, Paula ho nečekaně chytla za ruku. Zastavil se a zahleděli si do očí.
„Proč si přijel až tak příliž pozdě? Ona tě milovala, vzpomínala na tebe a s nadějí čekala, že se jednoho dne k ní a Benovi vrátíš...“
„Já..“ staršímu lovci se zadrhl hlas a hleděl na ni, neschopný odpovědět.
Paula rázně zavrtěla hlavou „Už je pozdě na napravování těchto chyb. Opatruj se...“ s těmito slovy za ním zavřela dveře a Dean se vydal k autu. Skoro ani nevnímal brumlání motoru svého čtyřkolého miláčka a ani bratrův hlas, který se ho na něco ptal.
„Deane! Posloucháš mě, sakra?“ Sam rudce zastavil a tím na sebe upoutal bratrovu pozornost.
„Co blbneš, vole?“ řekl nasupeně.
„Kam mám teď jet?“
Dean přemohl pokušení odpovědět mu stylem; jeď si kam chceš. Rozhodně neměl náladu navštěvovat další sousedy, ale ani do motelu se mu nechtělo. Pohlédl letmo na hodinky. Bylo už skoro půl dvanácté. Sam bude mít určitě hlad.. „Co tak třeba někam na oběd. Mám hlad.“
„Dobře.“ mladší lovec nastartoval a vydal se hledat restauraci.
Zaparkoval před menší restaurací a oba vystoupili. Po dlouhé době si Sam konečně mohl vybrat místo, kde poobědvají. Bratrovy fastfoody mu už lezli krkem.
Posadili se do poloprázdné jídelny a čekali až jim čišnice přinese menu.
„Co ti ještě říkala, když jsem byl pryč?“ zajímal se Dean a listoval jídelním lístkem.
„Nic moc. O nic jsme nepostoupili. Víme toho pořád tolik, jako když jsme tu včera přijeli.“ zavrtěl hlavou Sam.
Dean místo odpovědi zamumlal tiše nějakou nadávku adresovanou Lilith a po celý čas obědvání nepromluvili ani slovo. Starší lovec se prohraboval v jídle a uvědomoval si čím dál větší nechuť až odpor. Položil příbor a odsunul od sebe talíř, poté vstal.
Sam ještě jedl, a když viděl bratra vstávat a chystat se odejít, vzpomněl si na včerejší vzkaz od Lilith a zneklidněl. Nakonec na bratra ještě zavolal: „Hej Deane, počkej tu na mě.“
Dean se zarazil. „Počkám na tebe v autě, jo?“
Starší lovec nastoupil do Impaly, tentokrát na místo řidiče. Opřel se zády o opěradlo a zavřel oči. V hlavě se mu pořád opakovala poslední slova Pauly. Měla pravdu, sklamal je... Najednou někdo zaklepal na okno.
Bože, zase starostlivej bráška, co?pomyslel si a podíval se ven. K jeho údivu šlo o zarostlého muže, asi čtyřicátníka.
„Co je?“ zeptal se ho Dean přes okno.
Muž místo odpovědi ukázal lovci penězenku, která bez všech pochyb byla jeho.
Starší Wincheter vystoupil „Díky kámo, to bude asi fakt moje.“ natáhl pro ni ruku.
„Není zač.“ opověděl neznámý člověk a oči se mu znenadání zčernaly a jeho pravička bleskově vyletěla směrem k Deanově hlavě. Lovec rychle uhnul, ale přece nej ne dostatečně na to, aby se ráně vyhnul. Pěst ho zasáhla jen letmo, ale i tak s neuvěřitelnou silou. Zapotácel se a před očima se mu roztančily hvězdičky. Ale ten pohled do démonových očí stačil, aby se v něm zvedla pořádná dávka nenávisti. Uvědomil se, že tento démon se nejspíš podílel i na vražde Bena a Lisy. Veděl že nemá šanci nad ním zvítězit, ale přesto si nemohl pomoci, potřeboval se na někom pořádně vybít. A v duchu doufal, že brzo dojde Sam a pomůže mu.
Chystal se úder vrátit, když v tom ho zasáhla prudká ráno do hlavy ze zadu. Kolena se mu podlomila a připadalo mu, že padá do hluboké propasti než tvrdě narazil na zem a stratil vědomí.

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa chuda dean...
ale pacilo sa mi to s hranolkami a vobec cele pokracko
chudakto dean...
Sammy,Sammy kde si?Brat need you

já se přidávám...to s hranolkama bylo super

a jinak- opět skvělé pokračování...taky vždycky trnu, co zase vymyslíš...
a chudák Dean, jak je z toho celý přešlý...no a ta bitka v závěru
uvidíme, co se z toho vyklube
moc se těším na další part
sem s tím co nejdřív to půjde

uzasne pokracko ja tuto poviedku milujem, som do nej uplne zazrana a dean... akoze no comment, presne tak ako to mam rada uplne som unesena tym, ako super si opisala tie jeho pocity to bolo uzasne.... a ten koniec akoze je to cim dalej tym lepsie

no a hranolky to bolo skvele

Skvelé Madlen, zasa v tom najnapínavejšom je koniec.. Jaj, Lilith, čubka jedna...
teším na pokračovanie, plííís čo najskôr..

Jééé jsem moc ráda, že se vám pokračování líbí Jsem teď tak přibližně ve středu povídky. A doufám, že vás dalšími částmi moc nesklamu, páč to bude asi tak - Sam samotný a Dean samotný...
Jsem ráda, že se vám část s hranolkama líbila, já jsem si vůbec nebyla jistá jestli se to tam hodi...
Na další časti se už pracuje, ale hodím ji sem podle času...

Madlen-ne, že by mě nepolévala hrůza z toho, když říkáš, že budou oddělení, ale .... nevím, proč by si nás měla zklamat- vždyť přeci, pokud zašátráš v paměti, tak si vzpomeneš, že v mé povídce jsou momentálně bráškové taky oddělení ....prostě ty to určitě zvládneš

aaaaaaaaaaaa... madlen to je parada,tomu hovorim SN poviedka ... uz sa neviem dockat pokracovania,len prosiiim co najskor,lebo to cakanie ma fakt zabije ,tolko tam je toho,co chcem vediet,jeejda .. uz sa fakt tesim na pokracko