Kdo z koho

Lenka - díky, moc mě tvůj komentář potěšil

no tak som si prečítala toto pokračovanie pekne pomaličky a som si to poriadne vychutnala a poviem ti WOW a WOW a ešte WOW. no teda vážne sqwelé. tak sa teším na ďalšiu časť. no fakt perfektné...

Jeeeeee to bolo úplne super táto časť bola vážne užasná a ten koniec a ked Dean myslel na Lisu a Bena tak som zasa revala jaj krása dakujem za brutálne dobrú čast

Moc děkuju za pěkný komentáře. Jsem ráda, že se povídka líbí a že si ji čtete. Jak vidím, tak se příběh zatím ubírá dobrým směrem

velmi povedený!

Anwiel- děkuju další čtenář, to mě potěšilo :D


PART 7 - PÁTRÁNÍ
Sam se strachem sledoval bratrův odchod, ale nedovolil si na něj znovu zavolat. Rychle do sebe naházel zbytek jídla a vydal se zaplatit. Neuplynulo ani pět minut a dochvátal na parkoviště, kde se mu naskytl hrozný pohled, že se mu až zastavil dech. Dveře Impaly byly otevřené, bratrova peněženka se válela po zemi a po levém boku auta ne zemi jasně viděl stopy krve.
Ne! Ne! Ne! To není možné! To je jenom zlý sen!cítil, jak začíná propadat panice. „Deane!“ zařval z plných plic.
„Deane!“ zařval znova, ale žádná odpověď. Připadalo mu, jako by se mu v hlavě roztepalo obrovské kladivo.To přece nejde! Byla to jen chvíle, než jsem přišel.Oči se mu zalily slzami, které se snažil potlačit. Opět živě viděl svůj dnešní sen; Dean sedí na židli a s hrůzou v očích sebou škube, ale ruka tajemné osoby přesto spočine na jeho hrudi. Ještě poslední zalapání po dechu a je konec...
Sam začal sám sebe proklínat za to, že neřekl nic bratrovi o tom, co se mu zdálo ani o vzkazu Lilith. Jméno démonky v něm vyvolalo vyvolalo pořádnou dávku nenávisti a zlosti.Hraje si se mnou, nechá mi schválně vzkaz, kdo bude další a já, i když jsem to věděl, jsem tomu nedokázal zabránit. Nikdy si neodpustím, jestli se Deanovi něco kvůli mně stane.
Donutil se odtrhnout oči od krvávé skvrny na zemi a začal prozkoumávat parkoviště a okolí. Hledal něco, co by mu mohlo napovědět, kam odvezli jeho bratra.
Bál se, aby Dean neskončil jako démončiny předchozí oběti. Nad tím, že by mohl být už i mrtvý domítal mlaší lovec vůbec pomýšlet. Jenže k jeho zlosti nechápal tento démončin tah. Věděl proč zabila Lisu a Bena – chtěla je sem vylákat.Ruby měla pravdu, byla to past. Ale proč unesla Deana? Nedává mi to ani za mák smysl. Vždyť já měl být nový vůdce, já jsem ta její konkurence. O mě ji přece jde, tak proč Dean? Myslí si snad, že by ji mohl ohrozit nebo ho chce použít jako návnadu?zarazil se. Nalezl za vysokým nákladním autem stopy síry, to ho jen utvrdilo v tom, že šlo o démony. Odtud mohli skvěle vidět na Impalu, ale sami přesto zůstat skrýti a neviděni. Podle množství otizků bot lidí, které posedli, Sam vyčetl, že šlo asi o tři muže. Důkladně prohledal každou píď země, ale nic víc už nenašel. Sklamaně a bezradně se díval na osamělou Impalu. Nic mu nenapovědělo, kde by měl začít hledat. Cítil se podvedený, protože, i když si to nechtěl moc připustit, čekal, že mu Lilith zanechá nějakou stopu – třeba jen kratičký vzkaz. Znovu se pustil do hledání.Musel jsem něco přehlédnout. Něco určitě.Ale když se po čtvrt hodině vrátil znovu k autu, uvědomil si marnost svého počínání.Teď jsem odkázaný sám na sebe a na svoje schopnosti. Co jsem sakra čekal?! Že mě ta děvka nasměruje, kde ho drží? Ne, musím ho najít sám a to dřív než ho najde ona neznámá osoba z mého snu.
Sebral ze země bratrovu peněženku s falešnými doklady. Jeho pohled přitom zavadil znovu o stopu krve. Žaludek se mu sevřel. Doufám, že není nějak vážně zraněný nebo... Ne! Sakra nad něčím takovým nesmím ani uvažovat! To se prostě nesmí stát. Lilith jde o mě a snad si dobře uvědomuje, že mrtvý Dean by ji k tomu moc nepomohl.Uhnul pohledem a nastoupil do auta.
Celá cesta k motelu se mu zdála strašně ubíjející. Dopadaly na něj samé chmurné myšlenky a tentokrát nikdo se ho z nich nesnažil vytáhnout, ba naopak hrobové ticho v autě tomu nahrávalo jen do karet.
Jakmile se ocitnul v pronajatém pokoji, ujistil se, že sůl u oken a dveří je dosud neporušená a pořádně hrubá. Vytáhl ze svého baťohu černý sprej a pod každým oknem a u vchodu nakreslil ďáblovu past. Ještě pro jistotu vše jednou skontroloval. Byl si jistý, že teď se k němu nic nadpřirozeného nedostane a může se v klidu pustit do obvolávání známých a hledání Deana. Věděl, že bude lepší pokud své síly spojí ještě s dalšími lovci nebo spíš lovcem.
Rozhodl se zavolat Bobbymu a požádat o pomoc jeho. Ke starému lovci měl naprostou důvěru a s Deanem ho dokonce brali skoro jako svého otce. V mnoha případech jim hodně pomohl a poradil. Mladý lovec nyní začínal litovat, že se mu s Deanem neozvali dříve. Měli to udělat, ale čas se už bohužel nedal vrátit.
Sam vytočil lovcovo číslo a sedl si na postel. Slyšel pravidelné tůtání něž starý lovec přijal hovor.
„Ano Same, je vše v pořádku?“
„Ahoj Bobby, po pravdě není a jsme v pěkným maléru.“
„Co se stalo? Jste v pořádku?“ uslyšel ustaraný hlas.
„Jo já jsem... ale Dean, dnes ho unesla parta démonů.“ hlas se mu zachvěl a oči se mu znovu zalily slzami. Utřel si je do rukávu a trhaně se nadechl a pokusil se uklidnit „Šla po nás Lilith... teda po mě ještě pořád jde, nejspíš.“
„Same, uklidni se. Deana najdeme a bude v pořádku, uvidíš.“ snažil se ho uklidnit. Poznal z jeho hlasu, jak moc je mladý lovec rozrušený. Zatím vůbec nechápal co se děje. Sam mluvil hodně nesouvisle a starý lovec zatím jen pochopil, že zmizel jeho starší bratr a mají v tom prsty démoni. Ale na to, aby mu mohl pomoci, potřeboval vědět víc. Byl ochotný jim ihned kdykoliv přišpěchat na pomoc. Měl Johnovi kluky moc rád od prvního okamžiku, kdy se s nimi setkal.
„Teď mi vše pomalu řekni od začátku. Kde jsi a co se vám přihodilo.“
Sam se pustil do vyprávění pěkně od začátku – od jeho první vize. Jakmile se ale zmínil o Lilith, lovec ho zarazil.
„Kdo je to Lilith? To jméno jsem už někde zaslechl.“
„Nová vůdkyně, ujímá se vedení nad démony – něco jako byl náš Žlutoočko, akrorát ona ve mně vidí konkurenci a snaží se mě zbavit.“
„Sakra Same! To mi říkáš až teď?!“
„Já vím, měli jsme ti to říct dříve, byla to chyba...“
„Ale snad není ještě všechno straceno. Máte už Colt?“
Nastalo ticho. Sam si uvědomil bezmocnost svého postavení. Nemá nic, čím by mohl zabít Lilith a ani neví, kde ji a Deana hledat...
„Same!“ ozval se Bobby „Hej Same!?“ zavolal hlasitěji a mladého lovce vytrhl z jeho úvah
„No jo...“
„Pokračuj.“
„Dobře.“ Sam se pusitl do vyprávění o vraždě Bena a Lisy. O tom, jak špatně to nesl Dean se rozhodl nezmiňovat. Popsal mu vzkazy na jejich tělech, které mu zanechala démonka a dostal se až k jejich společnému obědu v restauraci. „Bobby, seběhlo se to všechno strašně rychle. Dean zmizel za dveřmi a já do tří minut byl na parkovišti! Museli to mít důkladně promyšlené. Kromě stop síry jsem nenašel nic. Vůbec nevím, kde můžou být, jestli je Dean v pořádku a co mají v plánu.“ dokončil svoje vypravování mladý lovec a pocítil úlevu a radost, že se s tím mohl někomu svěřit.
Bobby delší dobu zůstával zticha a snažil si v hlavě vše, co se nyní dozvěděl, urovnat. Kluci se dostali zase do pěkný kaše. Že oni mají vždy štěstí na velké démony. Když je konečně přestal trápit Žlutoočko, je tu zase ta Lilith...„Same,“ promluvil nakonec a prolomil tím ticho.
Po celou dobu lovcova uvažování ho mladý Winchester nerušil a nechával ho přemýšlet.
„Dobře, uznávám, že jste se dostali do pořádný polízanice, ale najdeme z ní cestu ven. Pojedu hned za tebou. Než ale dojedu, chci aby si mi slíbil, že nebudeš sám nic podnikat a počkáš na mě. Jsem teď od tebe dost daleko, ale tak do zítřejší ho poledne bych měl dorazit. Do té doby dávej na sebe pozor. Jo?“
Sam mlčel, ale uvědomoval si, že mu nic jiného než souhlasit stejně nezbývá. „Počkám na tebe.“ i když si moc přál, aby se mohl vydat hledat Deana a neztrácet čas čekáním.
„Až ukončím hovor, zavolej Ellen a popros ji, aby ti zjistila místo, kde se teď démoni nejvíce shlukují.“
„Ale jak to může zjisti, když už nemá Ashe?“
„Zná ale další. Ona to zvládne.“
„Dobře Bobby a díky.“
„Opatruj se.“ a ukončil hovor.
Sam položil mobil vedle sebe a pohlédl na hodinky. Od bratrova únosu uplynuly už dvě hodiny a on pořád nebyl o nic blíž k jeho nalezení. Navíc bude ještě muset čekat téměř jednadvacet hodin na Bobbyho než dojede. Vzal si znovu telefon do ruky a v seznamu našel číslo Ellen. Pěkně dlouho se s ní už neviděl, vlastně naposledy tenkrát ve Wyomingu u brány pekel.
Z mobilu se pravidelně ozýval vytáčecí tón.
„Ano?“ ozval se známý hlas po chvíli.
„Ahoj Ellen, tady je Sam. Potřeboval bych s něčím pomoci.“
„Čau Same. Jasně o co jde?“
„Dovedla by si mi zjistit, kde se poslední dobou nejvíce shlukují démoni. Stát a když to půjde i nějak blíž tu oblast určit.“
„No... zeptám se.“
„Prosím, ať je to co nejdřív.“
Ellen vycítila z jeho hlasu naléhavost a nedalo jí, aby se nezeptala, co se děje a jestli jsou s bratrem v pořádku.
Samovi se nechtělo jí povídat o všem, tak jako Bobbymu. Věděl sice, že se na ni může taky spolehnout, ale říkal si, že by ji do toho zatahovat nemusel. Proto ji odpověděl vyhýbavě: „Víš, my teď s Deanem pracujeme na jednom připadu a kdybychom to měli sami vyhledávat, hodně by nás to zdrželo, tak mě napadlo, že bych o to požádal tebe.“
„A jinak je všechno v pořádku?“ zdálo se jí, že ji Sam přece jen neřekl celou pravdu.
„Jo je... proč by nemělo být?
„To nic. Dobře, co nejdřív se ti ozvu. Kdyby se něco dělo nebo si s něčím potřeboval pomoct, zavolej mi.“ rozhodla se na něj dál nenaléhat.
„Díky, zatím.“ ukončil hovor.
To jsem tam mizernej lhář, že hned poznala, že není něco v pořádku? uvažoval Mám teď plno času, tak co budu dělat?Nakonec se rozhodl zapnout svůj notebook a projít internet a hledat cokoliv, co by mu pomohlo v tomhle boji s Lilith.
Po třech hodinách hledění do monitoru, začal pociťovat přicházející únavu a hlava ho mírně rozbolela. Nechtěl si ale dát pokoj a ignorujíc únavu, pátral dál. Očima prohledával řádky a snažil se potlačit spánek. Připadalo mu, že je konečně na stopě tomu, co hledal.
Znenadání ho zasáhla oslepující bolest, zaskučel a chytl si rukama hlavu. Snažil se otevřít oči a bojovat s tím, ale viděl všude zářivé světlo. Záře byla všude. Najednou ale začala mizet a on se ocitl v autě za volantem a pozoroval ubíhající silnici před ním. Černá kapota a známý zvuk motoru mu napověděl, že řídí Impalu!Jak jsem se tu dostal? Chtěl auto stočit na kraj silnice a spomalit, ale k jeho hrůze zjistil, že nemuže své tělo ovládat! Co se to, sakra, děje?! začala se ho zmocňovat panika. Netušil, jak se tu dostal a kam jede. Naposledy se mu vybavovalo, zářivé světlo a hrozná bolest. Jeho hlava se po chvíli sama pootočila a on zjistil, že ještě dvacet mil rovno a bude v Denveru. Ale na další křižovatce uhnul ze směru. Nechápavě a s hrůzou hleděl na svoje ruce, jak samovolně stáčí volant do leva.
Znovu se mu před očima rozlila oslepující záře a nesnesitelná bolest ho opět zasáhla. A když začal vnímat svět okolo sebe, zjistil že už nesedí v autě, ale opírá se o něj a hledí do údolí na starou barokní vilu, na které se už hodně podepsal zub času. Chtěl se pohnout a jí blíž, ale jeho vlastní tělo ho znovu odmítlo poslechnout. Připadalo mu, že na někoho čeká. Znovu měl nutkání se otočit, když vycítil za sebou přítomnost někoho dalšího. Jeho ústa tiše promluvila: „Kolik jich vedeš?“ Sam svůj chladný, klidný a odměřený hlas málem ani nepoznal.
Pak ho zasáhla opět bolest a začal se znovu vzalovat světu. Viděl všude jen zářivé světlo a odevzadě čekal až to přejde. Najednou šel rozhodným krokem k oné gotické vilce, kterou před chvílí z dálky pozoroval. Už se ani nesnažil zastavit, věděl, že ho jeho tělo neposlechne, tak odevzdaně se nechal unášet ke dveřím. Vířilo v něm plno zvláštních pocitů, které se ho dotýkali ale připadalo mu, jako by skoro nebyli jeho. Dveře se otevřeli. Sammy si ani nepovšimnul, že by je jeho ruka otevřela. Vešel do temné haly, která působila strašidelným dojmem. Ještě si ji ani nestačil pořádně prohlédnout, když se na něj z poza sloupu vyřítil člověk. Samovo tělo se zastavilo a skoro až vyzívavě se na muže dívalo. Sam chtěl něco dělat, ale znovu jen pocítil svoji bezmoc nad sebou samým. Byl uvězněný ve svém těle. Jeho ruka se zvedla a prudce sebou trhla do strany. V tu chvíli se mužovo tělo vymrštilo tím směrem a hlavou narazilo do sloupu. Muž zůstal nechybně ležet s rozraženou lebkou a z pootevřených úst mu začal unikat černý dým – démon.
Sam an to nevěřícně zíral.Jak jsem to dokázal? Mám snad v sobě ukryté další schopnosti, o kterých nevím? Hlavu měl plno otázek. Jeho tělo se opět rozešlo dál. Lovec si vroucně přál uniknout z tohoto vězení. Děsilo ho, že zrovna zabil člověka, ale ani se nad tím nepozastavil.
Světlo opět začalo zesilovat. Bylo ho tolik, že se mu roztřeštila hlava ještě víc než posledně. Připadalo mu, že to trvalo strašně dlouho něž světlo začala nahrazovat tma a on začal upadat do bezvědomí...

jejj dakujem dakujem dakujem dakujem
bolo to skvele uz sa neviem dockat dalsej casti do toho madlen , do toho

no, to že jsou kluci rozdělení.......ok, na to jsem se připravovala...
ale ten konec ty jsi to ted pořádně zamotala
nebyl by další kousek

dobrá práce ....vůbec nevím, co očekávat příště... bojim, bojim

Jééé děkuju, jstě mě potěšili hned mám o něco lepší náladu, že se část líbila a alespoň s něčím jsem se "nepiplala" zbytečně!
Na dalším kousku jsem ještě pracovat nezačala ale tak během víkendu něco sesmolím...
Povídku už mám kompletně domyšlenou do konce, ale nic prozrazovat dopředu nechci. Jen můžu říct, že jsem se konečně touto částí dopsala konečně k tomu jakoby akčnějšímu úseku

wow!!!!!tak to bolo fantastické začína sa mi to čim dalej tym viac páčit som strašne zvedavá čo je s Deanom a čo sa to stalo so Samom v tej vízí ja chcem pokráčko ja chcem pokráčko..... vyborná časť DAKUJEM

uzasne to je, uzasne nemam slov. proste nadhera, ale tiez som dost zosokovana z tohto partu tie samove schopnosti a vizie... paaaanniii uz sa neviem dockat pokracka. ozaj sa mi tvoj styl velmi paci

Moc mě vaše komentáře potešili úplně moooc Netušila jsem, že se bude tak líbit:D je to vlastně jen moje představa konce třetí série....
Budu se snažit hodit další část co nejdříve, podle času...

Další, další, další!!!! úžasný!

Anwiel- děkuju

Na pokráčku se už pracuje, jsem už skoro v polovině další části Prozradím jen tolik, že bude zaměřená na Deana a trošičku i na Lilith. Myslela jsem, že mi tam vleze ještě i Sam, ale docela jsem se rozepsala, takže ten se objeví až v další part...

Ty to bude super čast ja sa nemožem dočkat jojda

ilovejensensam - no jo, pokráčko Po pravdě jsem ho tu chtěla hodit dneska, ale ještě ho nemám přepsané do počítače a na víkend dojel bratranec, tak to vidím na pořádný boj o pc... tak snad v neděli by se mohlo zadařit.
Dneska mě ještě napadl jeden flashback, co bych tam mohla hodit. Tak ho dopíšu Jen mám pocit, že začínám stát na čím dál tenčím ledě, tak snad se podemnou neprolomí...

Přínáším vám další část, jsem zvědavá jak se vám bude zdát - nezdát flashback....

Part 8 – KŘIŽOVATKA

Dean začínal pomalinku procitat k vědomí. Hlava ho hrozně bolela. Po pravé straně tváře mu stékal rudý pramínek krve z rozbitého čela. Nechápal, co se stalo. Snažil se rozvzpomenout.
Peněženka... černé oči... úder... Sam... Sam?! Rychle otevřel oči vstal, aby zjistil, kde je a co se vlastně stalo s jeho bratrem. Jenže svět se mu před očima divoce roztočil a všechno začala zastírat tma. Dean cítil, že ještě chvilku a znovu upadne do bezvědomí, proto se posadil na postel, kde doposud ležel a zavřel oči. Pomohlo to a trochu se mu ulevilo.
Musela to být pořádná rána, kterou mě omráčili. Jenže, co se stalo se Samem? Taky ho dostali nebo jim unikl? A kde to, sakra, jsem?!Rukou se opatrně dotknul temena hlavy. Syknul bolestí. Měl tam pořádnou bouli. Na co jsem si to na tom parkovišti chtěl hrát?! Jak jsem si mohl myslet, že sám dokážu přemoci démona?!Měl sám na sebe vztek. Uvědomoval si, že kvůli své zbrklosti ohrozil Sama. Na mysli mu vytanula jedna jediná otázka, která mu nedovolovala klidně sedět. Kde je Sam? Znovu, tentokrát opatrněji otevřel oči. Byl v rozlehlé kamenné místnosti. Postel, na které ležel, se nacházela v rohu, vedle stála židle, jinak byl pokoj prázdný. Naproti lovcovi stály mohutné pobité železem. Světlo tu pronikala jen po skromnu přes velké okno zakončené lomeným obloukem. Sklo bylo špinavé a zdobené vitráží. Deana zarazila výška okna, nedalo mu, aby se nepodíval na strop. Užasle hleděl, jelikož ho odhadoval tak na sedm metrů nad sebou. Celé to na něj působilo hodně tíživě a pochmurně.
Tušil, že dveře budou zavřené, ale rozhodl se alespoň se pokusit o jejich otevření. Vstal a mírně se zapotácel, jak se mu znova roztočil svět. Chvilku počkal, než to přejde a pomalu se vydal vpřed. Chytil kliku a zacloumal s ní ignorujíc přitom ostrou bolest pulsující mu do hlavy. Byly zamčené a Dean si uvědomoval, že jakýkoliv pokus o jejich vylomení je předem stracený. Ale přesto se nechtěl vzdát naděje na útěk.
Jediná možnost se naskytovala v oknu. Lovec přešel k němu a pozorně si ho prohlédl. Bylo v něm plno barevných plošek, které se navzájem spojovali olovem, skoro jako mozaika. Mladý Winchester na něj zaklepal prstem. Nezdálo se mu moc silné, něčím by se určitě dalo rozbít. Jeho pohled padl na židli. Vzal ji do ruk a vrátil se zpět. Začínal se cítit hůř a hůř po této námaze, celá místnost se s ním houpala a hlava ho začínala bolet. Ale lovec se to snažil nevnímat, jediné co ho zajímalo bylo rozbití okna a následný útěk. Prudce se rozmáchnul a uhodil do skleněné plochy. Židle se jen odrazila zpět, ani trochu mu neuškodila. Deanovi se zatočila hlava a kdyby se neopřel o studenou zeď byl by upadl. Vztekle pohlédl na okno. Štvalo ho, že se na něm neobjevila ani prasklinka, ač uhodil ze všech sil. Posílený zlostí chytl znovu židli a uhodil s ní do skla ještě víc. To zadunělo, ale nepoškozeno stále vzdorovalo. Zato lovci se podlomila kolena a sesunul se k zemi. Rukama si chytil hlavu, jako by doufal, že mu pomůžou stlumit bolest, která ho ostře zasáhla. Připadalo mu, že se s ním celá místnost točí, jako kdyby jel na bláznivém kolotoči. Raděj zavřel oči, protože se mu z toho začal zvedat žaludek. Trochu to pomohlo. Nevěděl, jak dlouho tam ležel bez hnutí. Nevnímal čas, jen čekal až bolest trochu pomine.
Se zaskřípěním se otevřely dveře a dovnitř vešel zarostlý muž, co Deanovi přeochotně vracel na parkovišti peněženku, a za ním vešla plavovlasá žena o něco mladší.
Lovec pootevřel oči, pokoj se pořád houpal, ale už snesitelněji. Uviděl blížící se postavy a pomalinku, podepíraje se o stěnu vstal. Poznal démona z parkoviště.
„Ty hajzle.“ procedil skrz zuby.
Ten se na něj jen provokativně usmál. „Po tom všem, co jsem o tobě slyšel jsem opravdu nečekal, že tak snadno vlezeš do pasti a necháš se zajmout.“
Dean na něj jen kamenně hleděl rozhodlý, tentokrát se nenechat vyprovokovat.
Démon se na něj pohrdavě zahleděl a se znechuceným odfrknutím se odvrátil. V tu chvíli promluvila démonka, která celou dobu stála tiše za ním. „Podívám se ti na ránu na hlavě. Byla to velká rána.“
Dean na ni překvapeně a nechápavě pohlédl. Tohle bylo to poslední, co od jejich návštěvy čekal. Ale znal démony natolik, že věděl, že se nevyplatí jim důvěřovat. „To je dobrý, je mi fajn.“ zalhal.
Než mohla odpovědět, ozval se démon. „Víš, to je rozkaz od Lilith. Nám by bylo jinak srdečně jedno, co s tebou bude, ale ona chce aby si byl v pořádku. Alespoň teď. A kdyby ses nějak moc vzpozel její pomoci, tak od toho jsem tu já.“ Přiblížil se k lovci, ale Dean bleskově zareagoval a pořádnou silou uhodil pěstí démona do obličeje. Opět se mu ale hlava roztřeštila, ale snažil se to potlačit.
Démon zamrkal překvapením, ale v příštím okamžiku to Deanovi vrátil. Mladý lovec zaúpěl, nohy ho zradili a propadl se opět do tmy.
Oba démoni na jeho bezvládné tělo se strachem pohlédli.
„Tohle si neměl, Talone.“ promluvila tiše žena.
„Talone!“ ozval se za nimi tvrdý velitelský hlas, až sebou oslovený bezděky ucuknul.
„Chtěla jsem, aby jste mu pomohli a ne ho znovu poslali do tmy! Dokud nemám v hrsti Sama je pro nás důležitý a musí žít.“
„Paní odpusť, já nechtěl.“ zaškemral démon a otočil se na svou vůdkyni.
„Nevypadalo to tak!“ pronesla tvrdě. Malými ráznými krůčky přešla k ležící postavě. Drobná dlaň se jí rozzářila oslnivou září, když ji pokládala na lovcovu hlavu. Vypadala pořád hodně rozzlobeně. Začala mumlat slova, kterým rozumněla snad jenom ona. Lovcovo tělo se začalo třást, ale když démonka po chvíli skončila, chvění ustalo. Lilith se napřímila a poodstoupila několik kroků směrem k Talonovi, který ji s neskrývanou hrůzou pozoroval.
Dean se za ní pohnul a začal procitat. Po chvíli otevřel oči a dezorientovaně hleděl kolem sebe. Nemohl si vzpomenout, co se stalo, že opět leží na zemi. Pohledem bloudil po osobách kolem něj, až jeho zrak padl na zarostlého muže krčícího se před malou holčičkou.
Rozkaz od Lilith... od toho jsem tu já... tvrdý úder.... tma....vzpomněl si. Démon ho omráčil. Pohnul se. K jeho velkému překvapení zjistil, že ho hlava už nebolí. Cítil se jako by se právě probudil z dlouhého osvěžujícího spánku, který už dlouho potřeboval. Znovu pohlédl na malé dítě. Co ta tu dělá?
Najednou se holčičce rozzářila bíle dlaň. Démon před ní padl na kolena. „Paní odpusť, víckrát už vás nesklamu.“
„Ano, víckrát to už neuděláš.“ řekla tvrdě a bez milosti na něj seslala bílý záblesk ze svojí dlaně. Klečící muž se shroutil k zemi, z úst mu unikal černý dým, který se rozptýlil ve vzduchu.
Dean strnul a ohromeně na to zíral.
Liliht se k němu pootočila, ale muž, z něhož právě vyhnala démona, se trhavě nadechl a rozkašlal se. Tím na sebe znovu upoutal její pozornost. Její ruka se znovu rozzářila a bílý paprsek smrti zbavil tiše člověka života.
Lovec na to hleděl, neschopný jakkoliv reagovat a snažil si v hlavě urovnat to, čeho se stal právě svědkem. Neustále se mu v hlavě vybavovala slova Ruby: „Ona, jmenuje se Lilith.“ jenže nechtěl si připustit, že by si tak velká démonka vybrala tělo malého děvčátka.
Démonka pokynula ženě, která stála opodál a vše pozorovala. „Odkliď ho a nech nás o samotě.“ Poté se otočila zpět k lovci. „Konečně se setkáváme, Deana Winchestere.“
Lovec se postavil na nohy nespouštěje z ní přitom oči. Vše nasvědčivalo tomu, že jeho tušení bylo správné.
Jelikož mlčel, ujala se malá dívenka opět slova: „Jistě si už o mě slyšel. Jsem Lilith.“ a její oči, při vyslovení svého jména, zbělely.
„To si ze mě děláš srandu.“ uniklo tiše lovci.
Lilith se pousmála a její oči opět získali barvu poměnek. „Co se ti nezdá? O mojí moci ses mohl zrovna přesvědčit na vlastní oči.“ přistoupila k němu a Deana neznámá síla posadila na postel, kde se nemohl ani pohnout. „Mám neuvěřitelnou moc. Dokážu zbavit života kohokoliv, ale i vyléčit jakoukoliv nemoc či zranění.“ zašeptala mu do ucha a o krůček odstoupila a pohlédla mu do očí. Dean na ni překvapeně hleděl. Z jejího chování byl dost zmatený. To ona mi pomohla, díky ní mě nebolí hlava, ale proč to udělala? Co to má vše znamenat?
Lilith vytušila jeho nevyřčenou otázku a zasmála se milým dětským smíchem. „Chceš vědět proč?“ tvrdě se mu zadívala do tváře, až měl mladý lovec nutkání uhnout s pohledem, ale ovládl se. „Nemůžu se teď dovolit, aby si zemřel dřív než si pro tebe dojde tvůj bratr.“
„Zemřít?“
„Byl to dost velký otřes, bez ošetření by si brzo znovu upadl do bezvědomí a už se neprobudil. Ale neboj, zemřeš. Dlouho takhle milosrdná nebudu. Zabiju tě, jen co splníš svojí úlohu.“
„Sam neudělá takovou hloupost, aby tu šel.“ výsměšně prohodil.
„Netvař se, jako by mu na tobě nezáleželo. Všichni vědí, že jsi jeho slabina jako on tvoje. Proto si tu pro tebe dojde. Mohla jsem ho už snad tisíckrát zabít, ale já se rozhodla si to vychutnat.“
„Ty děvko!“ zařval Dean „Zabiju tě, jestli mu něco uděláš!“ vztekle sebou zaškubal, ale neviditelná síla ho nepustila.
„Opravdu?“ řekla posměšně.
„Sam nebude tak hloupý aby...“
„Aby tu šel sám.“ přerušila ho „Já vím. Vezme si na pomoc další lovce. O to mi jde. Bude to velká bitva, plno lovců v ní zemře. Jsme silnější, je nás víc a na tuhle válku, která rozhodne o dalším osudu světa jsme se připravovali dost dlouho. Nemáte šanci.“
Dean si uvědomoval, že má pravdu. Co proti ní a jejím poskokům zmůžou a ještě ke všemu bez Coltu. Lovců tady se Samem nikdy nepřijde tolik, aby je převýšili jak počtem tak sílou. Navíc plno lovců na ně po otevření brány pekel nepohlíželo zrovna nejlépe.
„Víš, nikdy není dobré, když člověk dlouho utíká před smrtí.“ přerušila jeho úvahy „Vždy se tím natropí jenom plno zmatků. A ty, Deane, jsi jich nadělal víc než dost. Vem si to tak, kdyby si zemřel, jak si měl, John by žil a taky bych teď kvůli tobě nedostala Sama.“
Dean se snažil nepřipustit si pravdivost jejích slov, ale čím déle mluvila tím více si uvědomoval jakou má pravdu.
Takhle jsem to nechtěl, nikdy. Chtěl jsem je jenom ochránit, ale jen jsem svoji rodin přivedl do záhuby.Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy a vší silou se je snažil potlačit. Nechtěl, aby ho takhle viděla Lilith.
„Sám víš moc dobře, že co je mrtvé má zůstat mrtvé. Budeš Samova smrt a s ním i dalších lovců.“ zasmála se.
Síla, která Deana držela povolila. Démonka odešla a nechala lovce o samotě s jeho myšlenkama.
Přešla přes rozlehlou chodbu a vešla do jiného pokoje. Střežila se pohledu na okno, jež bylo zdobeno drobnými andělíčky. Nechodila tu často, ale přesto si nemohla pomoci a musela se tu jít znovu podívat. Pokaždé se si dávala pozor, aby se nedívala na okno, ale dnes o něj přece jen zavadila letmým pohledem. Zarazila se a pomalu k němu přešla. Lehce se prsty dotkla barevných křidélek andělíčků. Měla je tak ráda...

„Lilith zlatíčko, pojď si lehnout.“ volala na svoji dceru vysoká tmavovlasá žena.
„Ano maminko.“ odpověděla ji a drobnými prstíky pohladila andělíčka na skle. „Chrání mě, že mami?“
„Ano, střeží tě a nikdy neopustí.“ smutně se na ni pousmála.
„Děje se něco maminko?“
„Ne zlatíčko. Maminka je dneska jenom unavená a potřebuje si odpočinout, tak buď hodná.“
„Budu.“ slíbila ji osmiletá dcerka a pomalu k ní šla. V polovině cesty se zastavila. Zdálo se jí, že zaslechla z dálky štěkot a vrčení. „Mami, on je tu nějaký zatoulaný pejsek?“
Žena si nervozně přešlápla z nohy na nohu. „Ne není, něco se ti zdálo.“
Lilith došla k posteli a nechala se uložit ke spaní.
„Dobrou noc a sladké sny.“ políbila svoji dceru.
„Dobrou maminko a odpočiň si.“ Znovu uslyšela vrčení. „Mami, necháš prosím ty svíčky hořet?“
„Jak si přeješ.“ naposledy se na ni žena usmála a vyšla ven.
Lilith dlouho nemohla usnout. Převalovala se ze strany na stranu. Tajemný štěkot a vrčení obrovského psa se jako by přibližovalo a nenechal ji usnout. Ale neodvážila se jít s tím znovu otravovat rodiče, když slíbila, že bude hodná. Její maminka byla poslední dobou hodně nesvá, jako by jí něco trápilo. Najednou zaslechla na chodbě rozhovor rodičů.
„Je to opravdu dneska?“ matčin hlas se chvěl.
„Ano je to přesně deset let, co jsem si stoupl na křižovatku a přes noc se stal skvělým architektem. Dva roky potom se narodila ona.“
„Víš, nešlo by...“
„Cože?! To nemyslíš vážně! Dostal jsem náš z bídy, bohužel to, jako nic na tomto světě, nebylo zadarmo. Nechceš se přece toho všeho vzdát jen kvůli Lilith.“ otcův hlas zněl tvrdě.
„Ne... to ne.“ zakoktala se žena.
„No vidíš, až se vrátíme do Francie, budeme mít plno dětí, Sophie.“
Venku se rozfoukal vítr, začal bubnovat do okna a přehlušil rozhovor rodičů. Lilith s vytřeštěnýma očima hleděla na dveře. Nechápala celý jejich rozhovor, ale přesto pochopila, že ji za něco zaprodali a to něco si má pro ni dnes dojít.
„Maminko... tatínku.“ špitla a slzy jí začaly stékat po tvářích. Ozvalo se vrčení a pak náraz do dveří, za kterým následovalo neustálé škrábání. Lilith vykřikla a začala se chvět hrůzou. Zadívala se na andělíčky na okně, vyklouzla z pod peřiny a rozběhla se k nim. Zoufale k nim vztahovala ruce a prosila je o pomoc. Modlila se k nim a doufala, že alespoň oni ji dnes neopustí. Slzy se jí řinuly v proudu po tvářích...

„Měli jste mě chránit, tak proč? Zradili jste mě, když jsem vás nejvíc potřebovala stejně jako rodiče!“ rozkřičela se na ně a slzy ji zaplavily oči. Chytla starý svícen, který stál dosud na svém místě, a prudce ho hodila do okna. Tisíce kusů skla se rozsypalo po zemi.

Už to bylo dávno, co se její otec postavil na křižovatku a vyvolal démonku. Se svou ženou, Sophie, byli chudí jak kostelní myši. Přál si být architektem a umět projektovat. Celý svět ovládala Gotika a kdo uměl projektovat stavby neměl hluboko do kapsy. Démonka jeho přání vyplnila a za to chtěla jediné. Jejich budoucí dítě za deset let. Souhlasil, aniž by tušil, že jednou bude z jeho dcery nejmocnější démonka své doby.

teda, Lilith se nezdá máš zajímavé nápady
a vypadá to na obří bitku...kopa akce užse moc těším na další kousek

Samabel - to bude bitka, ale ještě koho s kým.... doufám, že se mi povede dobře i napsat Na další části se už pracuje. Mám ji už skoro napsanou, takže by se tu mohla objevit dřív než o víkendu. Nějak mě to chytlo, místo učení do školy píšu další part...

my god
chudaci chalani---dean to teraz nema lahke a lilith...no...chudatko,hned po bratoch
naaaaaadhera tesim na pokracko!

Madlen: hmm, tak to jsem vážně zvědavá, kdo s kým a jak velká ta bitka bude
a určitě to napíšeš dobře...já ti věřím....jé to bude počteníčko
tak pěkně pokračuj ve psaní další části, ať je to tady co nejdřív

Další část už mám dopsanou, jen ji ještě hodit do počítače a je to.
Ale dneska s tím už rozhodně nepočítejte. Před chvilkou jsem otevřela sešit do literatury a málem mě švihlo, když jsem uviděla kolik se toho mám učit. Tak snad ve středu by to mohlo být. A děkuju za důvěru, snad nesklamu

to nevadí... když říkáš, že jí máš dopsanou, tak myslím, že už se klidně můžeš soustředit na literaturu
juchů, se tak těším

tak som predsa len neodolala a dala si pauzi v uceni, aby som si to precitala nemam slov je to proste uuuzasne to s lilith bol brilantny napad ozaj skvely a ten zaciatok a muenie deana omg proste nemam slov pokracko a co najskor please

wow!
tak toto bolo uzasne
Tal Lillith sa nezda
uz se neviem dockat pokracovania