OK, tak druhý pokus na vložení! Já jsem to cele nakodovala a ono se mi to celé smazalo!!
Přináším vám závěrečnou část. Jsem zvědavá, co řeknete na konec
11.část – ZMĚNYSam se ihned po porážce Lilith vydal hledat bratra. Z procházení místností byl celý nesvůj, protože se mu nedařilo rozeznat, za kterými dveřmi se skrývá člověk a to ho značně mátlo a děsilo.
Snad se mu něco nestalo! Není přece možné, abych nevycítil jeho přítomnost!
„Neboj se bude v pořádku. My Winchesteři vždy jsme.“ Vybavila se mu slova jeho otce. Bylo to už tak dávno...
Deanovi bylo tenkrát necelých patnáct a šel s otcem na lov. Sammy čekal v autě. Po půl hodině zpozoroval vracející se lovce, hned mu ale bylo jasné, že něco není v pořádku. John musel Deana skoro nést. I na tu dálku viděl Sam, že hodně krvácí. Okamžitě otevřel zadní dveře Impaly a pomohl otci uložit jeho bratra na sedadla. Dean byl hodně potlučený a krvácel z četných ran. Šlo vidět kolik úsilí ho stojí, aby neupadl do bezvědomí. „Omlouvám se... moc.“ zašeptal směrem k otci a potom se zkusil povzdbudivě pousmát na mladšího bratra, který neměl daleko k slzám. John se svého nejmladšího syna také snažil uklidnit obvyklou frází: „Neboj se, bude v pořádku. My Winchesteři vždy jsme!“ Do nemocnice tenkrát ani nejeli, protože by se to neobešlo bez zbytečných dotazů a výslechů lékařů. Dean si několik týdnů poležel a uzdravoval se.
Takové štěstí už měl tolikrát. Tolikrát už stál krůček od smrti. Snad ho ani dnes jeho štěstí neopustí.Konečně našel správné dveře. To co ale uviděl za nimi ho ochromilo, cítil, jak se mu hroutí celý svět. Bylo mu jasné, že Dean tentokrát svoje štěstí neměl.
Co neměl štěstí. On by ho měl, kdybych já neselhal. Tolikrát mě zachráníl, proč já to nedokázal ani jednou?! Několika skoky byl u něj. Mávnutím ruky ho zbavil pout. Dean se mu pomalu sesunul z židle do rukou. Sam cítil slzy, které ho pálili v očích.
„Ne Deane! Prosím bojuj. Nedovolíš přece, aby tě Lilith dostala!“ zabořil obličej do jeho ramene a rozrečel se. Nedokázal přestat i kdyby chtěl sebe víc.
Dean je pryč... definitivně pryč. V pekle... „Prosím odpusť mi, odpusť, že jsem tak neschopný bratr a nedokázal jsem ti pomoci! Mohl jsem tě zachránit před peklem, měl jsem tu moc, ale selhal jsem. Co mám teď dělat... jak s tím můžu dál žít?!“
Do pokoje vešla tiše Ruby a pozorovala Sama. Vyhráli, porazili démony i samotnou Lilith. Zbylou Samovu armádu poslala ven. Věděla, že to pro jejich vůdce bude veliký šok, až spatří svého bratra mrtvého. Nechtěla, aby ho takhle viděli.
Pomalým krokem přešla k mladému Winchesterovi. Položila mu ruku na rameno. Cítila jak se chvěje vzlyky. „Same, je mi to moc líto.“ zašeptala soucitně.
„Nech mě napokoji.“ poručil ji. Neměl teď náladu nic slyšet a už vůbec ne něcí soucit s ním, protože věděl, že on není ten, kdo si ho zaslouží.
„Prosím, vyslechni mě. Ještě není vše straceno.“
Ruby měla vše promyšleno. Věděla, že se nemůže Deana nadobrou zbavit. Natolik znala oba bratry, že jí bylo jasné, že Sam, jako jejich vůdce, se neobejde bez svého bratra po boku. Ale naskytla se jí otázka, jak Deana přimět změnit stranu. Ale jeho dohoda a Lilithin únos jí neuvěřitelně pomohly. Poslala ho do pekla proto, aby ho mohla přívest zpět. Ovšem už ne jako člověka, ale jako něco, co už nebude mít šanci změnit stranu ani kdyby chtěl. Jako něco, čemu nezbude nic jiného než zůstat na jejich zlé straně. Sam ten zůstane s ním a to zcela dobrovolně. Uvědomovala si to velké riziko, že si Dean vzpomene na poslední minuty svého života, ale jak už jedno řekla, tohle bude pro ní jen nepatrná oběť oproti tomu, co vše už podstoupila, aby dokončila Azazelovo dílo.
Sam ale jako by její slova neslyšel. Ruby si k němu přidřepla a donutila ho, aby se jí podíval do očí. „No tak, jsi přece náš vůdce a já jsem ti už říkala, že když budeš chtít, dokážeš cokoliv. Dokážeme spolu přivést Deana zpět mezi živé.“ Zabralo to a Sam se trochu uklidnil, nová naděje se mu zračila v očích.
Co bych si bez ní počnul. Pomyslel si vděčně. „Jak ho přivedeme zpět?“
„Je to jednoduché. Jeho duše je v pekle, kvůli dohodě. Zajdeme k nejbližší bráně pekel, to je ve Wyomingu, a otevřeš ji. Já jeho duši pomocí starého čarodějnického zaříkání přivedu zpět do těla.“ odmlčela se a čekala na reakci.
„A Dean. Jak moc ho změní pobyt tam dole?“
„To ti nemůžu jistě říct. Aby se stal démonem, potřeboval by k tomu staletí, ale takto tam bude jen relativně chvíli.“
„Otevřením brány pustíme ale další démony.“
„Pustíme zbytek tvojí armády, co před rokem nestihl utéci. A jestli se najdou někteří další odpůrci, tak s těmi si hladce poradíme.“
Otec tenkrát taky vešel z pekla ven a ještě nám pomohl zabít Žlutoočka. „Ale když ho pustíme ven... nebude...“ hlas se mu zadrhl v hrdle a do očí se mu vlily slzy, párkrát se nadechl a snažil se donutit uklidnit. Nebylo to nic lehkého. „Nebude lepší nechat ho jít... a ne ho pomocí magie vrátit zpět do jeho těla?“ hlase se mu nekontrolovatelně třásl a slzy se mu koulely po tvářích. Byla to pro něj hrozná představa, navždy Deana ztratit. Ale jestli to bude pro něj lepší, byl rozhodnut to podstoupit.
Jednou je už mojí vinou mrtvý, tak ho tu nemůžu násilně držet, jen proto abych se s jeho odchodem nemusel vyrovnávat.Ruby se zarazila. Tuhle jeho reakci fakt nečekala, nepředpokládala, že Sam dokáže v takovém stavu ještě myslet na dobro svého bratra.
Jasně Sammy, bylo by pro něj lepší, kdybys ho nechal jít. Sám to přece znáš: Co je mrtvé, má zůstat mrtvé. Ale pro tebe ne! Nejde tu o blaho tvého milovaného brášky, ale o tebe! „To si nemyslím.“ řekla už na hlas „Myslím, že máme jen dvě možnosti; buď ho necháš, aby trpěl v pekle, nebo ho vrátíme zpět. Když otevřeš bránu a necháš ho jen utéci s dalšími, může se časem stát, že ho budeš muset časem lovit ty nebo jiný lovec.“
„A co když z něj nebude zlý duch, ale odejde jako otec?“
„Kde bereš tu jistotu, že John proště – jak říkáš – odešel?“
Sam se zarazil, nikde neměl tu jistotu.
„Same, rozhodni se rychle, čas běží. Nedokážeš si představit, jak dlouho tam dole trvá jedna minuta.“ naléhala na něj.
Samovi se znovu nahrnuly slzy do očí, při představě, co musí jeho bratr teď dole prožívat. „Dobře, přivedeme ho zpět.“
Ruby spokojeně kývla hlavou. „K tomu obřadu je vhodné zatmění měsíce – nov. Měsíc se bude v této fázi nacházet pozítří, ten večer ho dovez na starý kovbojský hřbitov ve Wyomingu a já mezitím seženu vše potřebné.“ Na to přistopila k mrtvému lovci a rukou mu obkroužila ve vzduchu celé tělo šeptajíce přitom latinská slova. Poté vstala. „Tohle zařídí, aby celé dva dny jeho tělo nezačalo nést zádné známky smrti. Bude ti připadat, jako by jenom spal.“
A opravdu. Deanova mrtvolná bledost z pokožky se vytratila a nahradila ji zdravá barva, až mladému lovci připadalo, že se každou chvíli nadechne a probudí.
„Co s démony?“
„Ať si jdou. Až je budu potřebovat, zavolám si je.“
„Dobře.“ přikývla a odešla.
Sam čekal až zmizí venku, poté vzal bratra do náruče a vynesl ho ven. Pomocí svých schopností si otvíral dveře. „Neboj, Deane, za chvíli se vrátíš zpět. Nenechám tě tam, tak jen prosím vydrž.“ Pomalu a opatrně ho uložil na zadní sedadlo Impaly a rychle odjel z místa, kde ten den padlo mnoho posedlých lidí, včetně jeho bratra. Měl teď dva dny čas a tak se rozhodl, že si najdě nějaké odlehlé místo a bude se věnovat objevování a ovládání svých schopností.
***
Tmavé mraky se hnali přes noční oblohu. Byla to tmavá tajemná noc, kdy se měsíc nacházel ve své neviditelné fázi. Na opuštěném hřbitově zrovna rozestavovala žena věci potřebné k provedéní obřadu. Když už byla u konce, zaslechla v dáli brumlání motoru auta. Neznepokojilo jí to. Poznala v něm přijíždějící Chevrolet. Auto zastavilo a z něj vystoupil vysoký uroslý muž, který ze zadního sedadla vynesl svého mrtvého bratra a opatrně ho nesl k Ruby.
„Tady ho polož.“ označila mu místo přibližně ve středu rozestavěných svící. Sotva tak učinil, poslala ho i s Coltem k bráně. „Stůj tam a až ti řeknu, zasuneš hlaveň zbraně do zámku a poodstoupíš.“
Sam přikývl. Z té jeho nynější pozice moc neviděl na bratra a démonku, a tak mohl jen doufat, že Ruby udělá opravdu to, co mu slíbila. Sám nevěděl, kde se najednou ta nedůvěra vůči ní bere.
Démonka obcházela dokola kruh svící a mluvila tajemné zaříkání. Vítr se prudce rozfučel až kolem začaly poletovat trsy trávy a drobný štěrk. Toho však nedbala a pokračovala. Přidávala na intenzitě hlasu. První dešťové kapky, které dopadly na zem, jí napověděly, že nastal správný čas.
„Same!“ překřičela lomoz větru.
Lovec hbitě zasunul hlaveň zbraně do otvoru v bráně. Zámek zacvakl a mechanismus skrytý uvnitř se začal otáčet. Sam poodstoupil a šel k Ruby. Ta se znovu mezitím pustila do přeříkávání formule. Zámek cvakl a brána se rozletěla dokořán. Ze vnitř se vyvalilo mračno důší. Mladý Winchester se nemohl ubránit pocitu, že jeho bratr je nejspíš v první řadě.
Všechny ty démony a příšery, které jsme za ten rok poslaly zpět tu budou znova. Pomyslel si posmutněle. Najednou za sebou pocítil něčí přítomnost. Otočil se. Za ním stál Dean – přesněji jeho duch. Sama až zamrazilo, když uviděl kolik utrpení a bolesti se zračilo v jeho očích, avšak byla v nich i vzdálená divokost. Viděl ho jen na okamžik, pak zmizel. Sam stál jako přikovaný a hleděl na místo, kde ještě před chvílí viděl bratra. Teprve zvuk dusivého kašle, který se ozval z vnitřku kruhu, ho probral zpět do reality. Dean se chvěl na zemi a snažil se popadnout dech. Bratr byl několika skoky u něj, to už ale starší sourozenec z hluboka dýchal a dezorientovaně se kolem sebe rozhlížel. Sam cítil, jak se mu do očí derou slzy radosti.
Ruby poodstoupila stranou a mlčky je sledovala.
„Deane!“ Sam byl hrozně šťastný.
„Sammy...“ vyslovil bratrovo jméno Dean a posadil se „Co se to... co tu dělám?“ Nechápavě se díval na bratrovu tvář. Vůbec mu nedávalo smysl, kde se ocitnul a jak se tu dostal. Vybavovalo se mu neskutečně mnoho hrůzostrašných vzpomínek...
Zmatek, neskutečná bolest, horko, hluk, chumel těl, nářek... ale ještě předtím... byla to jiná bolest.. byla tam Ruby. „Co se stalo?“
„Zemřel si. Lilith tě zabila.“
Sam je přesvědčený, že me zabila Lilith. Stále té mrše věří... O bože, já byl fakt v pekle! „Lilith? Ne, ona to nebyla.“ řekl chladně a odměřeně hledíce přitom na Ruby.
„Ne?! A kdo teda...“ sledoval, kam míří jeho pohled. „To ne!“ vydechl překvapeně „Ruby! Jak si mohla... proč jsi to udělala!“ cítil jak se v něm zvedá obrovská vlna vzteku a nenávisti. Osoba, které celou dobu věřil, o které si myslel, že je na jeho straně, mu zabila bratra! Nedávalo mu smysl, proč ho přivedla zpět, ale to mu bylo teď jedno.
„Same, bylo to...“ nedomluvila. Lovec sevřel ruku v pěst a démončino tělo kleslo k zemi a temný oblak se rozptyloval pomalu ve vzduchu – znamení, že i démonka je nadobro mrtvá. Poté se rozhostilo ticho i vír a déšť ustaly. Samovi najednou dopadla těžce bratrova ruka na rameno. „Dobře brácho! Tohle je ta nejlepší věc, kterou si kdy udělal!“
Mladší lovec se pousmál, ale jeho úsměv mu zmizel ze rtů, když si uvědomil, že Dean patrně ještě neví, že se stal vůdcem. „Deane, víš od té doby, co jsi zmizel se dost věcí změnilo.“
„Já vím. Stal si se vůdcem.“ řekl mu s klidem, který Sama nemálo překvapil. „To teprve teď budeme fakt dobří.“ znovu ho poplácela po zádech.
Sam zahlédl v jeho očích divný lesk. Byla v nich bojovnost a ničím nevázaná divokost.
Jak moc se může člověk v pekle změnit? Když i mě přechod tam a zpět nejspíš trochu pozměnil?„No tak Same, jdeme. Moje zlatíčko a práce čeká! Musíš mě představit svojí armádě! Teprve teď všichni poznají, že s náma si není radno zahrávat.“ vykročil a Sam ho následoval s nevyslovenou otázkou. Pospíšil si za ním a dohnal ho. Za chvíli se krajinou rozezněl zvuk motoru vzdalujícího se auta.
KONEC