RPG- WORLD

Jo, tak takhle!Pomyslel si po démončině otázce.
"Od narození... otec byl vlkodlak, matka člověk... a z toho jsem vznikl já. Jsem jako každý jiný člověk pokousaný vlkodlakem... nejsem jinačí." při posledních slovech se zarazil. Trochu rozdíl mezi ním a člověkem přeměněným ve vlkodlaka pokousáním byl rozdíl. Ale nebyl si jistý, jestli to může Judith říct nebo jestli by bylo lepší nechat si to pro sebe, alespoň prozatím.

Judith sa nato zamyslela. Tak akoto, že ešte nemá svoje schopnosti? povedala si pre seba.
"A mohol by si mi povedať, že koľko máš rokov?"

Závan čerstvej kávy jej myšlienky zahnal do iného kúta a spokojne si odpila. Sama pre seba sa spokojne usmiala užívajúc si svoju horúcu závislosť. Nečakane sa v kuchyni objavila Jasmine.
"Ahoj," pozdravila ju prívetivo. Káva jej vylepšila náladu a tak sa konečne úprimne usmievala.

Misaki se cítila celkem unavena. ´Chtělo by to kávu...´ řekla si v duchu. Pomalým krokem se začala blížit ke kuchyni. ´Možná bych se mohla i toršku najíst.´ přemýšlela dál. Byla tak zabrána do svých myšlenek, že se lekla holek, co už v kuchyni byly. "Ahoj!" pozdravila je.

Jasmine vošla do kuchyni a videla ze calla tak uz bola "ahoj" tiez sa pozdravila prešla ku kávovaru aby si naliala šalku kavu a potom si sadla k stolu k nej. potom sa v kuchyni objavila aj misaki "ahoj" pozdravila ju.

"Je mi 24." odpověděl na otázku. "Proč ses mě na to nezeptala před nimy? Nebo se něco děje?"

Judith sa nad odpoveďaou len usmiala. Takže preto ešte nemá schopnosti povedala si pre seba.
"Ale nič len by som bola zvedavá, že odkiaľ si a ako si vôbec vedel, že zámok je na blízku. Viem, že vyčaruje moc ale až tak ľahko sa sem nedostane ani ten, kto má dar alebo nejakú tú schopnosť. Keď budeš nejaký podfukár alebo niečo tak si ťa vlastnoručne podám" povedala mu výstražne a nechala ho v izbe.

"Dejú sa tu zaujímavé veci," povedala Cala a pustila sa do zeleniny, ktorú si nakrájala na tanier. Milovala čierne olivy a tak si tam vysypala celý sáčok. Spokojne si dve vložila do úst a nechala ich slanú chuť rozplývať sa na jazyku.
"Čo vravíte na vlkodlaka? A čo chudák Hannah?!"

Odešla tak rychle, že ani nestačil odpovědět.
Asi nejsi tak dobrá jak si myslíš, nejsem ničím dalším vyjímečný a přesto mi nedělalo vůbec žádný problém zámek uvidět a přiblížit se k němu... Zamyslet by ses měla nad sebou... pomyslel si a rozhodl se to už neřešit.
Byl celý rozlámaný a vyčerpaný. Moc si nevšímal pokoje kolem sebe, odešel přímo do koupelny a dal si horkou koupel. Poté, hledal lékárničku, potěšilo ho, že ji našel hned na první pokus v nočním stolku a ošetřil si nejhorší rány a zavázal ruku, na které měl hluboký dlouhý šrám. Našel ve skříni nové oblečení přesně jako by na něj ušité. Oblékl se do něj a jen co lehl na krásnou měkkou postel, tak usnul.

Judith bola zase v miestnosti s démonmi a tešila sa.
"Nové správy o vlkodlakovi. Má dvadsať štyri rokov a za pol roka bude mať dvadsať päť, čiže bude plnoletý medzi vlkodlakmi a začnú mu pribúdať nové schopnosti." Judith sa zamyslela apokračovala. "Asi nevie nič o tom, že nejaké bude vôbec mať a myslím si, že v boji proti Lilith nám bude vedieť pomôcť. To je na dnes všetko." rozlúčila sa a všetci démoni sa vyparila a ona išla do kuchyne lebo bola strašne hladná. našla tam dievčatá a usmiala sa na ne.
"Ahojte baby. No keby sme chceli ani tak by sme sa tu nestretli pokope. Inač ako sa máte. A čo si myslíte o novom prírastku?"