Proč právě já?

krááása, já už se zaínala o pokračování bát úplně vidím jak Dean špačkuje, užasné strašně mě to pobavilo popsala si to na 100%

janča: Jak jsi to mohla v tak napínavé chvíli ukončit Je to super!!! Už se nemůžu dočkat pokračování!!! Snad budou kluci v pořádku

teda pro hrozně dlouhé doby jsem se opět začetla do této povídky
nejen, že jsem byla šokovaná z dějové linie - ale i po emocionální stránce se to střídá jako ponožky
moc se mi to líbí a doufám, že tentokrát přijde další část dříve
momentálně jsme hrozně napnutá - to mi věř a vůbec ti nezávidím, že musíš vymyslet, jak z toho ven, ale věřím, že to bude stát za to

Nemix, Bohdy, Terrik: Díky za pěkné komentáře a za přízeň, kterou mi věnujete.
No, opravdu mi to dalo dost práce, jak z toho hochy vysekat. Snad se to bude líbit. Přeji příjemný zážitek.


--------
„Pozdě!!“ Pertyr se vítězoslavně ušklíbnul ….. za celou dobu nepronesl jediného slova ….. ani nyní, jeho obličejová mimika mluvila sama za sebe. Nebo to mělo znamenat, „co si myslíš, že děláš ….. co tím změníš ??…… je můj!!!“
Popravdě Dean také zapochyboval, zda tímto zastaví Pertyrovu hrozbu. Ale vzdát to nemínil, rozhodně ne tak lacino ….. ne bez boje. Za pokus to stálo …. všechno, co mohlo zachránit bratra, stálo za pokus …… i jakákoliv šílenost. Pomalu zvedal sklopenou hlavu, jakoby měl strach, že ho žár vyhaslých Pertyrových očí sežehne. A nemýlil se …. ty tmavé, prázdné oči byly tak nepříjemné, pichlavé, ale Dean neuhnul ani o píď. Nejvíce ho však děsil zrychlený Samův dech …. z toho měl největší strach ……. co kdyby ho Sam začal nečekaně zezadu škrtit??? Bylo by to všechno v háji …… no možná to v háji je i tak (ušklíbnul se v duchu pro sebe). Byl zkrátka jako v lisu …. z jedné strany ho mohl rozdrtit ten suverén z minulosti a z druhé jeho vlastní bratr. Měl chuť zařvat do té deštivé, studené noci nějakou hodně šťavnatou nadávku, ale naštěstí si ze svého bohatého slovníku nevzpomněl ani na jednu. V prvé řadě se musel soustředit a zachovat si chladnou hlavu. Otočit se nemohl, aby viděl Samovi do tváře, bylo by pak mnohem snažší ho přesvědčit, uklidnit, ale nemohl…. něco uvnitř mu říkalo, že kdyby jen na okamžik povolil, neunesl Pertyrův spalující pohled a uhnul očima, zapochyboval o sobě ….. je Sam ztracen.
Zkusil to tedy jinak …… nevnímal studený déšť, bolest v koleni, na prsou, levou ruku jako v ohni, ignoroval hlavu jako střep …… začal na bratra pozvolna mluvit: „Same …… Sammy ……. poslouchej mě …… bojuj s tím …… ty to dokážeš,“ a přitom nespouštěl oči z Pertyra.
Jak ho předtím Pertyr hypnotizoval, tak teď to bylo obráceně. Dean upíral svoje jiskřivé smaragdové oči do dávno mrtvých očí svého soupeře ….. až z toho měl mrazení v zádech. Bojoval proti němu jeho vlastní zbraní a kupodivu to fungovalo. Pertyrovi něco bránilo v pohlcení Samovy duše i John doposud neovládnul mysl svého syna ….. a to bylo dobrým znamením. Nebyla to tedy tak zcela pravda, co jim říkal Bobby o okamžitém ovládnutí, záleželo asi na mnoha aspektech. Jedna síla bez druhé nebyla schopna dokončit dílo zla …… zkrátka to muselo být ve stejný okamžik a to se nějak (k velké Deanově radosti, ale k obrovské nelibosti Pertyra) nedařilo.
Dean by uvítal, kdyby Sam v sobě potlačil tu rozdmýchanou démonickou zlobu, kdyby dal najevo, že je v pohodě ….. moc by mu tím ulehčil jeho těžkou pozici, ale Sam jen „funěl“ za jeho zády jako rozzuřený býk, z úst mu nevyšla jediná slabika.
------
Jak dlouho tam ti dva proti sobě stáli?? Nikdo nevěděl. Deanovi to připadalo jako věčnost ….. ve skutečnosti to bylo jen několik sekund. A když už měl pocit, že to déle není schopen vydržet, stalo se něco neočekávaného, takový malý zázrak …… Pertyr se rozplynul ……. ne, vlastně se rozsypal na prach, který vítr a déšť ihned roznesl po celém okolí ….. nezbylo z něho prakticky nic.
A stejně tak, jako mávnutím kouzelného proutku, se Sam probral ze své strnulosti, otřepal se ….. právě včas, aby zachytil svého bratra, kterému se slabostí podlomila kolena. Dean se o něj opřel a konečně měl možnost se mu podívat zblízka do tváře …… žádná známka té jeho démonické posedlosti ….. oddechl si.
„Dokázali jsme to …… je pryč,“ konstatoval suše Sam, sebral ze země lopatu, baterku a pomalu se loudal zpět k bráně hřbitova. Dean zůstal stát, jako „opařený“ ….. koukal za ním s pusou otevřenou. Jak měl sto chutí po něm skočit, přirazit ho k zemi a zařvat, „co to mělo znamenat???“ Sam ho úplně odzbrojil.
Nechal ho tedy jít, stejně by ho s tím svým kolenem nedohnal …… a belhajíc za ním vzal telefon a vytočil Bobbyho, který jako „na trní“ čekal na zazvonění.
-------
„Když se něco totálně posere, tak spadne ještě hajzl!!!“ to bylo první, co Bobby uslyšel.
„Jo, tak nějak to je ….. co se stalo?“ Bobby věděl, že Dean by bez důvodu něco takové neříkal, trochu se mu i třásl hlas a bylo z něj cítit napětí.
„Ten parchant měl teda sílu …., “ a v kostce (všechno zase vědět nemusel) Bobbymu vykreslil průběh akce, jak málem podlehl Pertyrovu vlivu a Sam to nezvládal, „…... ještě štěstí, že ten Antik zničehonic zmiznul, nebo bychom tam „zařvali“ oba dva,“ zavrčel závěrem.
„Říkal jsem, že stačí vyvolat jeho matku a ……,“
„Víš Bobby, šlo to nakonec i jinak,“ přerušil jeho nadšení Dean.
Na druhé straně telefonu napjaté očekávání a spousta otazníků.
„Pertyrova hrozba jakoby se ode mě odrazila ….. jako bumerang …… jinak si to nedokážu vysvětlit,“ a tentokrát co nejpodrobněji popsal svoje pocity, když stál tváří v tvář Pertyrovi.
„To je zajímavé,“ zahučel Bobby, „připíšu si tento způsob na seznam.....i když nemyslím, že někdo by ho někdy použil ….. toto bylo poprvé a naposled.
„Ty myslíš, že už nikdy nikdo takovou bytost ze záhrobí nevyvolá??“
„To nevím, ale vím zcela určitě, že nikdo nebude tak silný, aby to dokázal.“
Dean se zastavil …… chvíli bylo ticho …. než si to v hlavě přebral …... a pak mávnul rukou: „Ále no tak, nech toho …..na tom snad nebylo nic světoborného, čučet na nějakou dávno vyschlou mrtvolu,“ ale moc přesvědčivě to neznělo, když si vybavil, jaké úsilí ho to stálo.
„Nebuď tak skromný, každý nemá takovou vnitřní sílu …… nesmí ani na vteřinu povolit, zapochybovat o sobě ….. a to ty jsi právě dokázal.“
Ještě, že byla tma a nikdo nebyl nablízku ….. Dean zčervenal až po uši. Bobby z toho trapného ticha pochopil, jaké rozpaky mu svými slovy způsobil a raději opustil tohle téma.
„A Deane …… bráchu nech na pokoji, nic mu neříkej ….. teď ne, jen byste se zase pohádali (neurčité zamručení na druhé straně telefonu). Určitě s tím uvnitř sebe bojoval, jinak bych s tebou už v tuhle chvíli nemluvil (další zamručení, tentokrát souhlasné). Máš pravdu v tom, že Pertyr ho částečně také ovlivnil, stejně jako tebe, ale bohužel on je náchylnější …… nesmíš zapomínat, že stále má ve své krvi částice té démonské. A všimnul sis, že v poslední době, Sama vytáčejí spíše malichernosti a když o něco jde, o nějakou akci, soustředí se, uklidní se sám od sebe??“ žádné další projevy či nadávky ….. jen bolestivé zasyknutí.
„Je ti dobře, chlapče???“ starostlivě Bobby.
„Ani ne …… všechno mě bolí,“ vteřinová odmlka, nádech, „….. zkurvený počasí ….. měnilo se podle nálady toho poloboha,“ a znovu zasyknul.
„Potřebuješ se vyspat …… oba to potřebujete …… tak se vraťte.“
„Ne ….nejsem schopen jet zpátky takovou „štreku“ a Sam na tom není o moc líp …. přespíme v Impale a vrátíme se ráno,“ zaklapl telefon, protože už docházel k bratrovi, který na něj čekal opřený o bránu hřbitova.
---------
Cestou k Impale Sam schválně hlasitě volal Alex, aby tak nepřímo bratrovi naznačil trasu cesty. Ale Dean mu udělal čáru přes rozpočet …… oznámil, že v noci nikam nepojedou. On sám toho tedy má dost (doufal, že se mu podaří brzy usnout a tu veškerou bolest zaspat) a Samovi klíčky nesvěří (to řekl dost důrazně). Vytáhnul z kufru dvě deky, jednu hodil po bratrovi, kterému vykázal přední sedadla a sám si zabral zadní.
Sam překvapil sám sebe, že neprotestoval ani hlasitě (to si nedovolil) a potichu také ne …… a už vůbec se neptal na důvod, proč nesmí řídit. Koneckonců konstatoval, že je také hrozně utahaný a Alex by asi z jeho návštěvy nebyla nadšená ….. když by u ní padnul do postele „jako špalek“. Poslal Alex kratičkou zprávu, že je všechno jinak, zklamaně si povzdechnul,
nahodil kyselý obličej a zachumlal se do deky. On zase doufal, že usne dřív než Dean, protože to tipoval na hodně „hlasitou“ noc ….. začaly se mu klížit oči.
--------
„A promiň ty nadávky …… musel jsem trochu přiostřit …..,“ ozvalo se najednou ze zadu.
„Já vím,“ přerušil ho tiše Sam, „to je v pořádku.“
Dean zmlknul, ale očividně měl ještě něco na srdci: „A Sammy tam to …. nechtěl jsem ….. ten zmetek to ze mě tahal násilím.
„Co?? O čem to mluvíš??“
Jak Dean nečekal žádná slova omluvy (to Sam neměl v povaze, ale alespoň zmínit se mohl), tak teď mu bylo naprosto jasné,že si jeho bratr opravdu z těch pár okamžiků nic nepamatuje, ani ten svůj „výpadek“. Na jednu stranu to bylo i dobře, nebude mít výčitky, že je oba ohrozil na životě …… a proto Dean poslechl v tomto směru Bobbyho, zatím Samovi nic neříkat a rychle to zamluvil: „Ale nic … nech to plavat … a spi už,“ zašeptal.
A Sam se opravdu dále po ničem nepídil, jen něco zamručel, znělo to jako, „dobrou“, utvrdil tak bratra v jeho pravdě, že nemá o ničem ani „páru“. Ale to už bylo teď jedno, hlavně, že jsou oba v pořádku a toho poloboha vrátili do záhrobí.
--------
Sam už pěknou chvíli pravidelně oddechoval. Deanovi však nedala usnout bolest (která se naštěstí dále nestupňovala, zůstala na určitém bodu), a to mu dalo možnost přemýšlet nad tím bratrovým „oknem“ a jak ho přimět, aby tu svoji sílu dokázal „ukočírovat“ a nepoužít.
Ještě, že k tomu na tom hřbitově nedošlo, asi by mu nebyla nic platná – Pertyr nebyl démon a případné následky??!! Možná i nenapravitelné!! Deanovi se hrůzou zježily všechny chlupy na těle. Zabalil se také pořádně do deky, smutně zavzdychnul, zavřel oči, snažil se na nic nemyslet a také usnout. V kapse mu znenadání zavibroval telefon …..zpráva od Jo… samá srdíčka.
„Jsem to ale idiot,“ nadával si v duchu sám sobě, „to už Sam je v tomhle lepší, hned volal Alex, že je v pořádku ……. jak jsem jen mohl zapomenout (byl příliš zaměstnán bratrovým výstupem) …… ještě, že Bobby to vyřídil za mě ….. díky Bobby,“ poděkoval mu takhle tiše na dálku ….. usmál se a odpověděl Jo stejným způsobem. A i když nebyla u něj ….. jakoby cítil její prsty na tváři, ve vlasech, na pravé skráni …..lehounké polibky jako vánek ….. bolest
pomalu ustupovala …… a v polospánku k němu z dáli dolehlo „ty můj hlupáčku,“ a s takovým
slastným úsměvem ve tváři usnul.
--------
Ráno přivítala oba bratry sluncem zalitá blankytná obloha. Po krátké, ale mlčenlivé rozcvičce vyrazili zpět. Jaro se již přihlásilo rozkvetlými stromy a květinami kolem silnice. Deanovi zajiskřily oči, usmíval se, pustil rádio a broukal si melodii, která tam právě hrála. Sam ho po očku pozoroval …. naivně si myslel, že po té včerejší noci, kdy Dean hubu nezavřel (chvílemi to i nebylo zdrávo), se již „ledy mezi nimi prolomily“. Ale on nic, zase jen mlčel …… mělo to znamenat „případ vyřešen, není důvod mluvit, protože mě sereš??“ Tak si to vyložil Sam, ale Dean mlčel ještě z jiného důvodu ….. jediný světlý bod byl, že se již nemračil.
(Pozn. autora: Ještě se k této málem tragické noci vrátíme, Sam přece musí poznat pravdu).
Impala zastavila na kraji lesa, Sam předpokládal, že z důvodu „příroda volá“ …… on sám toho tedy využil a bylo mu divné, že Dean k tomuto úkonu zašel hlouběji do lesa, jakoby se najednou styděl ….. zaťukal si prstem na čelo, mávnul rukou ….. opřel se o kapotu Impaly, zavřel oči a plnými doušky vdechoval vzduch prosycený jarem. Dean se vrátil brzy, ne však s prázdnýma rukama, ale i s kusem svěžího, vodou nasáklého mechu, udělal z něho zelenou kouli, do které umně nasázel různobarevné květy z nedaleké louky. Měl tak rovnou i přírodní vázu. Sam musel uznat, že jeho bratr má v tomhle směru, jak někoho originálně obdarovat, překvapit (co jiného by to bylo než dárek …. a jasné pro koho) naprosto úžasné, přímo geniální nápady.
Dean položil opatrně tuto květinovou dekoraci na zadní sedadlo: „Nasedni,“křiknul na bratra, který se stále opíral o kapotu Impaly a nechal si dopadat sluneční paprsky na tvář.
„Dej mi ještě chvilku,“ Sam zjistil, že příroda venku je úplně jiná než příroda skrytá za obrazovkou počítače. Nikdy dost dobře nechápal ten Deanův kladný vztah k ní, proč ji upřednostňuje, ale teď ……taková uchvacující krása …… to kouzlo se nedalo s tou „umělou“ za sklem srovnat.
„Řekl jsem, abys nasednul,“ tento tón už nesnesl dalších námitek.
Sam přímo skočil na sedadlo spolujezdce a zůstal sedět ve vzpřímené poloze, jako socha, jako školáček a očekával, co se bude dít.
Několik sekund se nedělo vůbec nic ….. Dean mlčel, ruce na volantu, upřeně hleděl před sebe …… Sam mlčel také ….. až pak ticho rozříznul Deanův hluboký hlas.
„Protože sliby jsou nanic, neplníš je …… tak to zkusíme jinak a řeknu to jen jednou,“ Dean udělal významnou pomlku, „tady v Impale budeš přísahat na její palubní desku, jako v kostele na bibli …..,“ za jiných okolností by Sam vybuchnul smíchy, ale tentokrát mu do smíchu vůbec nebylo, viděl, že to jeho bratr myslí smrtelně vážně, „to protože neznám jiné, pro nás dva posvátnější místo,“ Sam souhlasně pokývnul hlavou a Dean tichým, ale stále důrazným tónem dokončil, „že už to nikdy … rozumíš nikdy … ať se děje cokoliv … neuděláš,“ konečně upřel na Sama smaragdové oči a ……. čekal.
A to bylo všechno?? Žádný křik, nadávky, možná i facka?? Sam očekával něco takového, ale tohle? Trochu ho bratrův zvláštní a klidný přístup zaskočil.
Dean ale stále nestartoval …… vyčkával. Sam tedy položil dva prsty pravé ruky na palubní desku a zašeptal: „Přísahám.“ Dean spokojeně přikývnul a až teď se rozburácel motor Impaly.
Po několika ujetých metrech se Dean pobaveně ušklíbnul …..
„Je něco k smíchu??“ zavrčel Sam.
„No, víš …… představil jsem si …… kdyby tě náhodou napadlo tu přísahu porušit …… jak tě ona,“a Dean prsty lehce klepnul do skla Impaly, „kdekoliv dopaří a udělá z tebe mastnej flek,“ nasadil kamennou tvář, ale koutky úst mu cukaly.
„Vole,“ procedil Sam mezi zuby a dál mlčky sledoval ubíhající krajinu, navenek se zlobil, ale v duchu mu radostí poskočilo srdce – Dean už je zase Dean – vtipkuje na jeho adresu ….. takže zpět do starých kolejí?? No, nebude to tak vřelé, že by si padli kolem krku a všechno odpuštěno ….. Dean mu to určitě dá ještě mnohokrát citelně najevo. Ale tohle je dobrý začátek a nesmí se to už nijak pokazit …… Sam se usmál také. Domů sice dojeli mlčky, ale
napětí již znatelně povolilo. Oba cestou hodně přemýšleli ….. každý po svém. Bylo to jejich
smíření s osudem?? Asi ano.
Dean – po zkušenosti z předešlé noci, jeho bratr už jiný nebude, stále to s ním bude cloumat.
Sam – musí si dávat větší pozor a včas to podchytit a hlavně nelhat ….. upřímnost nade vše.

hurá... pokráčko. Už jsem se bála že nepokračuješ.
„případ vyřešen, není důvod mluvit, protože mě sereš??“ .............. tohle sedlo
Krásný kousek a doufám že píšeš dál:D

Janča:no teda, takový kus.... paráda, krásný pokračování vztah bratrů... hmm...něco mi to připomíná

„No, víš …… představil jsem si …… kdyby tě náhodou napadlo tu přísahu porušit …… jak tě ona,“a Dean prsty lehce klepnul do skla Impaly, „kdekoliv dopaří a udělá z tebe mastnej flek,“ nasadil kamennou tvář, ale koutky úst mu cukaly.
„Vole,“ procedil Sam mezi zuby ...

skvělý nápad, přísahat na palubní desku Impaly když jsem si představila Sama, jak tam pokládá ty svý prstíky a přisahá

díky moc a už se těším na další

Jančo další část je opět super - ale tak hezky si z toho vybruslila - to se musí nechat
budu se moc těšit na další část

Janča: Jsem ráda, že to s hochy nakonec dobře dopadlo a vypadá to, že snad překonali i tu svou vztahovou krizi, tak snad už bude vše o.k. Těším se na další část

opat skvelá cast

citácia :

„tady v Impale budeš přísahat na její palubní desku, jako v kostele na bibli …..,“

s napatim som cakala co sa bude diat dalej a potom napises jednu peknu vetu a jasom si skoro obliala klavesnicu to ma uplne dostalo, neviem sa dockat pokracovania

Všem moc děkuji za komentáře. Další část bude asi chvíli trvat, neboť teď nebudu mít tolik času. Takže prosím o trpělivost.

Tak a všem trpělivým čtenářům přináším po delší době další kousek. Není v tom žádná akce, jen spíše mluvení a název této kapitoly nevěstí nic dobrého (pro koho, to bude snad zřejmé po přečtení), no posuďte sami. Přeji pěkný zážitek.

Nemoc
Rozkvetlá zelená mechová koule v okrasné misce vystřídala na okně již uvadlé sněženky.
Po Jasperovi jakoby se slehla zem, byl klid ……. relativní …… takzvaný klid „před bouří“…. měl otupit jejich ostražitost. A i když život v Bobbyho domě běžel normálně dál ….. bylo to jen zdánlivé …….jeho obyvatelé byli dnem i nocí v pohotovosti.
Toho dne se Ellen s Jo měly vrátit z nemocnice až kolem poledne …..v domě zůstali jen chlapi. Sam s Deanem se chystali do dosti vzdáleného městečka, odkud volal Bobbyho starý známý. Bobby tam vyslal bratry záměrně, protože jejich „nalomená“ vzájemná důvěra potřebovala „stmelit“ právě takovými akcemi, kdy byli oba nuceni mezi sebou komunikovat a krýt si záda. A Dean se Bobbymu stejně v posledních dnech zdál takový …… ne naštvaný …… jen takový zamlklý, smutný …… s bratrem se nehádal, ani na nikoho „neštěkal“…… byl zkrátka divný. Sice absolvoval každé ráno s bratrem trénink (tohle pravidlo se oba snažili dodržovat) a pak se na celé půldne ztratil a vrtal v Impale …. tam trávil (když neměli případ) většinu času.
---------
Dean právě dokončil vyčištění a kontrolu zbraní, vstal od stolu a vykročil s těžkým batohem ke dveřím. Sam měl od rána nějakou „rejpavou“ náladu, asi se špatně vyspal nebo se nepohodl s Alex nebo se mu nikam nechtělo nebo ….. takových nebo bylo bezpočet. A aniž by zvednul oči od počítače …… v rychlosti projížděl Internet, co by se ještě dalo o případu zjistit ….. a jen tak koutkem oka zaregistroval jeho pohyb, si myslel, že jde zase zvelebovat svoji krasavici (no, možná nějaké malé úpravy Dean v úmyslu měl, čas na to relativně měl, protože nechtěl odjet bez rozloučení), se o bratrově činnosti vyjádřil tak trochu jízlivě. „Impala už musí „šlapat“ jako švýcarské hodinky ….. a můžeš ji používat místo zrcadla“.
Dean to přešel s malým smutným úšklebkem a již bral za kliku, ale Bobby to už nevydržel a ostře na Sama vyjel.
„Ty máš velké štěstí!!“
„Proč??“
„Že máš takovýho bratra ….. tak ho nech být!!“
„Proč??“
„Nevíš??“
Sam zavrtěl hlavou a až nyní ji zvednul: „O čem to mluvíš, Bobby??“
Teď už zbystřil i Dean a než mohl jakkoliv zasáhnout ….. Bobby dokončil: „Postavil se mezi tebe a toho Antika.
Sam vykulil hnědé oči a koukal z jednoho na druhého jako kdyby „spadnul z višně“.
„Bobby, mlč prosím tě …… už je to pryč, nerozmazávej to,“ Deanův prosebný pohled byl výmluvný. Bobby až teď pochopil, že Dean dodržel slib a jeho bratr o tom, co se tehdy stalo, nemá „ani páru“. Ale už to nakousnul a tak musel s pravdou ven.
„Proč jsi mi nic neřekl?? Nedělal jsem zase …… však víš??“ Sam visel očima bratrovi na rtech.
„Ne, v pohodě, zvládnul jsi to …..“
Sam zaklapl počítač: „Teď mi dopodrobna řekneš o co jsem na tom hřbitově přišel.“
„Tak jo,“ odevzdaně vzdychnul Dean, „ …. teď už je to jedno, když to ten osel Bobby vyvalil,“ pomyslel si pro sebe. Znovu se usadil ke stolu (Bobbymu se zdálo, že nějak ztěžka, ale dával to za vinu jeho koleni) …… a opravdu nevynechal žádnou maličkost
Sam celou dobu poslouchal, jen se mu co chvíli rozšiřovaly oči a pak na bratra vybafnul.
„Co tě to, ty vole, vůbec napadlo …… mohl tě zabít!!!“
„A co jsem měl podle tebe dělat?? Stát tam a dívat se, jak z tebe dělá zrůdu?? Ne, risknul jsem to a kdyby mě zabil, aspoň bych neviděl co by se z tebe stalo,“ na to se nedalo nic říct.
Ale to by nebyl Sam, aby neměl okamžitě po ruce pádný argument: „A co Jo a dítě?? Na ně jsi
nemyslel …. co??“ Na tohle se také nedalo nic říct. Kus pravdy měli oba dva.
Bobby se otočil k bratrům zády, aby neviděli a neslyšeli, jak do stěny „hustí“ nadávky ….. sám sobě si nadával do idiotů. A proto ani nevnímal další Samova slova, kterému prostě tohle nahrálo ….. měl dobře „našlápnuto“ ……. a všechnu tu špatnou náladu si „vylil“ na ztrápeném Deanovi …… ale úplně se odklonil od původního tématu.
„Deane, ty už vůbec nechlastáš ani to pivo si nedáš, ale cpeš se sladkým a kdo říkal - Sammy, nejez ty bonbóny, zkazí se ti zuby.“ Dean se na něho zazubil …… odkryl dvě řady bělostných zubů, možná aby mu dokázal, že u něho to neplatí.
A Sam se rozjel a díval se přitom na prázdnou sklenici od mléka: „Ani to černý kafe do sebe neliješ po litrech, ale piješ mlíko, minerálky, co se ti stalo?? Aha já vím, neříkej to ..... jsi jiný člověk,“ Dean se trochu podivil, co to sem jeho bratr najednou plete ….. a to už i Bobbyho otočil Samův prazvláštní monolog.
„Jak jsi dříve běhal za každou sukní, jako by ses teď děvčat bál, ani se za žádnou neohlídneš,“ Sam se skoro rozesmál ……. Dean se celou dobu usmíval, až teď se zachmuřil.
„To jsi mi nemusel připomínat, víš přece sám nejlíp, proč jsem nechtěl ….. nemám teď na mysli můj vztah s Jo ….. i ten jsem dlouho odmítal,“ lehce se usmál, „ano jsem jiný člověk a jsem tomu rád,“ otočil se k němu zády a beze slova vyšel ven.
Bobby se zle zamračil: „Nejradši bych ti dal po hubě, už to s tebou zase cloumá, okamžitě se seber, běž za ním a omluv se!!!“
Slova stejně ostrá jako facka, Samovi stačila k probrání ….. vstal a šel. Bobby se za ním díval a najednou mu přišel na mysl nedávný, zvláštní rozhovor a velice podobný tomuto …… i tehdy byl veden pouze ve třech.
--------
Dean připravoval něco k jídlu, Sam „lelkoval“ na pohovce, Bobby u stolu se docela rád nechal obsloužit ……. a ve chvíli, kdy mu Dean přistrčil talíř ……
„Víš Bobby, přemýšlel jsem …… jak se sem vůbec ti démoni dostali?? Máš tady přece dost pastí proti démonům!!!“
„Nějak je porušili,“ zamumlal Bobby s plnou pusou, „hned poprvé jsme je se Samem opravili a zdvojnásobili……“
„To vím ……,“ skočil mu do řeči Dean, rukou naznačil Samovi, aby také přisedl ke stolu, ten už měl takový nepříjemný pocit, že z toho bratrova „štourání“ v minulosti nevzejde nic dobrého (s tím už nějakou zkušenost měl), ale mlčky si přitáhnul talíř, „ ….. proto mi to dodnes není jasné, jednou to beru jako náhodu, ale podruhé??“ a pohledem sledoval sedajícího si bratra.
„Co se díváš na mě!! To jako já jsem je sem pustil? To pro tu mou krev?? Tohle si opravdu myslíš???“ vykřikl vyčítavě Sam (Dean nezklamal, ty jeho zásady!!!) …… vidlička mu vypadla z ruky ….. cinkla o talíř.
„No, když chceš vědět pravdu ….. i tahle možnost mě napadla, ale …..“
„Deane, to snad nemyslíš vážně?“ přerušil ho zhrozeně Bobby ….. i on přestal jíst.
„Ale Bobby, nedělej ze sebe „svatouška“ a přiznej si to ……. každý v tomto domě nad tím určitě přemýšlel ……,“ rukou udělal Dean takové rozmáchlé gesto.
Tak to už bylo pro Sama příliš, takhle bezostyšně mu to vmést do očí ….. přiskočil k bratrovi, že tomu také vypadla vidlička z ruky …… leknutím.
„Hoši ….. hoši ……. přestaňte!!! Ty se uklidni Same ……. oba se uklidněte.“
„Já jsem naprosto klidný,“ odvětil Dean, „kdybyste mě nechali domluvit ….hele brácho, sedni si, zhluboka dýchej,“ Sam si opravdu sednul, několikrát se nadechnul, krev ve spáncích už nepulzovala tak intenzivně, bratrův hluboký hlas měl blahodárný, uklidňující vliv (ostatně tak jako vždy).
„Co si pamatuješ z dob, kdy jsi byl mimo??“ upřel na bratra smaragdové oči, „nic, že?“ Sam jen neurčitě pokrčil rameny.
„Tak nemohlo to být stejné?? Nemyslím, že jsi to udělal vědomě ……,“odmlčel se Dean, „ano,
poprvé to beru jako náhodu, ale podruhé už Jasper využil právě tu tvoji ….. nevím, jak to
nejlíp nazvat – slabost?“ Bobby se Samem s ním v duchu souhlasili, „…..a nějakým způsobem
ti dokázal vsugerovat, abys ……,“ dál nebylo třeba slov.
Sam mlčel, vůbec na tu možnost, že by on …… !!!! Z té představy mu naskočila husí kůže po celém těle, v oblasti žaludku měl svíravý pocit, viditelně se otřásl. A Dean, aby mu dokázal, že nic není nemožné a je třeba vzít i tohle v úvahu …… pokračoval.
„Jak to bylo, když jsi mě škrtil? Co ti to vnitřní zlo našeptávalo? Abys mě zabil….mám pravdu?
Sam se zmohl pouze na tiché, „nevím, možná, asi ano,“ cítil se hrozně, bylo mu na zvracení.
„Ale je to jen jedna z možných verzí …… všechno mohlo být úplně jinak …… a je to pryč, tak se s tím už netrap,“ povzbudivě poplácal Dean přes stůl bratra po rameni, pak zakroutil nechápavě hlavou, „proč jsem to vůbec začal?? ….. omlouvám se.“
Několik vteřin nepronesl z těch tří jediné slůvko, jen se mlčky vrtali v tom jídle na talíři.
Byl to Bobby, kdo přerušil tu „hustou“ atmosféru: „A i kdyby ……teď už se sem žádný z těch parchantů nedostane ….. že Same??“
Ten rozpačitě přitakal: „Jasně …..“
„Věřím ti Sammy …… a jez, vystydne ti to,“ usmál se Dean.
„Jasně,“ opakoval Sam, „pasti jsou opravené a dost silné.“
Dean právě dojídal poslední sousto ….. zaskočilo mu, jak téměř vyprskl smíchy, „udav se vole“ prohodil polohlasem na svoji adresu. A aby tu, teď již trochu komickou situaci ukončil ….. protože on a Bobby o „voze“ a Sam o „koze“ …… mávnul rukou: „Jen aby, raději je překontroluji.“
Sam jak byl stále zmaten, to pořád nějak nechápal …… ještě stačil říct: „Ty máš strach?“
„Ano, mám, ale ne o sebe,“ ušklíbnul se Dean, protočil oči a odešel (spíše toho využil, aby mohl vypadnout na čerstvý vzduch, protože to už se fakt nedalo).
Samovi chvíli trvalo než mu došla poslední bratrova slova (alespoň že něco) ….. zastyděl se ….. jak si mohl myslet, že Dean má strach z démonů ......ano měl strach, ale o Bobbyho, Ellen, Jo a jejich dítě …… o Sama.
--------
Bobby se vrátil zpět do přítomnosti a ještě se nenápadně pohledem z okna přesvědčil, že Sam opravdu šel za svým bratrem. Jak ho znal (když se jednalo o takovéto rodinné věci), byl schopen okamžitě za prvním rohem zabočit na druhou stranu …… ale Sam už docházel k Deanovi ….. ten se vrtal v motoru Impaly.
„Deane .....“
„Hmm …..“
„Mrzí mě to ...... víš to před chvílí ....,“ Sam koktal .... „vůbec jsem si neuvědomoval, že ti tím ubližuji ...... promiň,“ zahanbeně se díval do země.
A nic …… Dean nepřerušil ani na vteřinu práci ….. až trapné ticho ukončilo jeho ….
„Zapomeň na to ..... podej mi támhle ten klíč,“ Sam ochotně přiskočil a v momentě, kdy bratrovi klíč podával, se Dean na něho zašklebil, „to bolelo co?“
Ťal do živého, omluvná slova nikdy nešla bratrovi dobře přes rty, možná tak jen v jeho mysli nebo když ho nikdo neslyšel, ale veřejně to ne ….Sam zrudnul v obličeji, ale neutekl .....zůstal. Domů se vrátili oba s dobrou náladou ….. právě přijížděly Ellen s Jo.
--------

janča: Konečně jsme se dočkali další části I když nebyla žádná akce, i tak se mi to líbilo. Jsem ráda, že se to mezi bratry vyjasnilo a snad již bude jejich vztah lépe klapat. A příště se již možná nějáké akce zase dočkáme

Janča: no klobouk dolů , to bylo fakt krásně napsaný a vůbec nevadilo, že tam nebyla žádná akce, i když.... vlastně byla - ta citová a tu mám mezi kluky moc ráda... a Bobbyho ´hustící´nadávky do stěny , zkrátka a dobře, moc hezké pokračování a děkuju ti za ně

Astík, Bohdy: Díky za vaše komentáře. V této části akce žádná nebude, nebo vlastně záleží na každém, co si pod tím pojmem představuje. Bude to spíš trochu nápor na Samovy nervy. Posouzení nechám na vás, milí čtenáři. Pěkný zážitek.


Případ - nic neobvyklého, jen obyčejný poltergeist. Za ta léta se bratři setkali s několika, je pravda, že s některými bylo horší pořízení, ale tohle šlo hladce, vyhnali ho starými, dobrými, klasickými metodami.
Bobbyho kamarád jim stále děkoval a nutil nějakou odměnu …….. a když vycítil, že by je tím urazil, vymínil si alespoň, že zůstanou na veřeři ….. pečené maso nádherně vonělo až na ulici. Protože z domu odjeli jen s lehkým obědem …. Sam měl tedy hlad jako vlk ….. a proto se dost podivil, že Dean (takový gurmán) si nechal dát jen malou porci, mlčky ji snědl, pochválil, poděkoval a už očima popoháněl Sama, který se mimochodem „cpal jako neuvázaný“. Paní domu potěšilo, že Samovi tak chutná a přidala by mu další „nášup“ …….. kdyby ho Dean nekopnul pod stolem …… a s omluvou, že už opravdu musí jet, se zvednul s mírně zkřivenou tváří. Když se ho paní otázala (jediná si toho všimla), zda mu něco není …… odpověděl, že se ozvalo staré zranění …… přesto vrhla tázavý pohled na Sama, který to kývnutím hlavy jen stvrdil (zvyknul si, že koleno Deana často zlobí). A ač nerad opouštěl výbornou večeři, raději následoval bratra ke dveřím. Už se šeřilo, když oba bratři nasedali do Impaly.
--------
„Co děláš???? Chceš nás zabít??? Zastav, seš v pohodě??“ vykřikl podřimující Sam ….. Dean pevně stisknuté rty ..... neodpovídal. Těsně před protijedoucím kamionem strhnul volant na levou stranu, vlastně mu překřížil trasu ..... Impala zůstala stát na široké polní cestě. Sam si jen uvědomil hlasité troubení tahače, divokou gestikulaci a určitě i nadávky řidiče za volantem a následné poklepání na čelo. Vůbec by se nedivil, kdyby zastavil a šel dát Deanovi přes hubu ...... nejraději by to udělal sám, ale když se na bratra podíval, jak se chytil oběma rukama za pravý bok a hlava mu padla na volant .....
„Ty vole ..... ty vole …… ty máš slepák!!“
Vyskočil z auta, oběhl ho a vytáhnul Deana ven ….. právě včas ….. jinak by to odnesl interiér jeho černé krásky. Normálně by Sam odešel stranou, na zvracejícího a dávícího se člověka není nikdy pěkný pohled, ale tentokrát stál těsně u bratra, aby ho v případě potřeby zachytil. Dean by bez Samovy pomoci nevstal, byl tak zvláštně bledý, třásl se ……. Samovi se to vůbec nelíbilo …… s obtížemi ho uložil na zadní sedadlo a vyrazil.
Cestou volal Tomovi …… bylo to sice k němu trochu daleko, ale nechtěl bratra nechávat v nějaké neznámé nemocnici a v rukou neznámého doktora.
Tom mu po vyslechnutí příznaků nakázal: „Co nejrychleji ho sem doprav a zatím to domů neoznamuj, jen by vypukla zbytečná panika ……až ho prohlídnu, budeme moudřejší,“ chtěl skončit a dále Sama nerozptylovat, ale ….., „počkej, teď mě napadá, nebude mi to děvče tady omdlévat a dělat nějaké scény??“ Po Samově ujištění, že Jo je i s mámou dnes doma, si Tom hlasitě oddechnul, tušil, že s Deanem bude mít práce nad hlavu a ještě, aby se mu pod ruky pletla nějaká hysterka.
Sam tedy šlapal na plyn jako kdyby mu dýchalo na záda tucet démonů …… na předpisy kašlal. Neustále na bratra mluvil, snažil se ho (dle příkazu Toma) udržet při vědomí …..sledoval ho ve zpětném zrcátku …… bledost přešla do sinalosti. Průběžně Toma o jeho stavu informoval a také kde se právě nacházejí ….. jak daleko to ještě mají do nemocnice.
Dean zprvu komunikoval celými větami, pak jen jednoslabičně, přešlo to do mručení a bolestivého skučení až do naprostého ticha. Ale to už dojížděli k nemocnici ……. ve dveřích postával Tom s několika zdravotníky.
Sam prudce zabrzdil, otočil se na bratra: „Zvládli jsme to brácho, jak ti je??“ Ten mrtvolně bledý ležel zkroucený na zadním sedadle ….. bez známek života.
„Deane!!!!!!“ rozlehlo se prostranstvím.
-------
Operace trvala ….. na tak banální zákrok, jako je vyjmutí apendixu ….. docela dlouho. Po chodbě nervózně pochodujícího Sama vzal Tom do své kanceláře, usadil ho do té pohodlné pohovky a sám ztěžka padnul do židle za stolem.
„Tak Same, to bylo za minutu dvanáct …… ne, za vteřinu dvanáct,“ zamračil se, „vy jste na něm nic nepozorovali?? Musel mít už několik dnů bolesti ….. moc nechybělo a byl po smrti …… osel jeden,“ Tom nechápavě zakroutil hlavou.
„Znáš přece Deana. Tak jak on dokáže skrývat bolest …..,“ Sam omluvně pokrčil rameny
a stejně se i zatvářil …… najednou mu došlo, co Tom říkal …. vytřeštil oči, „cožeeee???“ vyskočil z pohovky jako na péru.
(Pozn. autora: Už si nějaký ten „pátek“ tykali, Tom byl v tomhle neoblomný. Sam se sice zdráhal, vůbec si neuvědomoval, že začal jako první, ale nakonec podlehl Tomovu nátlaku).
„Prasklý apendix a začínající zánět pobřišnice …..,“ diagnóza Sama ale vůbec neuklidnila,
právě naopak, vypadal jako před nervovým zhroucením, a proto Tom rychle dokončil.
„ ….. měl štěstí, že jste byli spolu, nevím jak by to dopadlo, kdyby ……,“ odmlčel se, nechtěl domyslet důsledky (Sam byl na tom stejně), „….. jo a to jaký je paličák mně vůbec nemusíš vysvětlovat, já to vím moc dobře ……,“ lehce se usmál a byl rád, že jeho slova vykouzlila, sice slabý, ale přece úsměv i na Samově zděšené tváři.
Sam padnul zpět na pohovku, uvolněně se opřel ….. i když nebyl doktor, natolik byl sečtělý, něco z lékařství znal také …… věděl, že Tom nepřeháněl …… přivřel oči. Obraz, jaký se mu naskytnul, byl přímo apokalyptický …… plačící Jo, jak objímá bezduché Deanovo tělo a za vinu to dává jemu ….. Samovi.
„ …… pár dnů si tady poleží …… hej, Same, vnímáš mě??“
Probral se …… tak byl rád, že to byla jen představa …… i když hodně zvláštní ….. nechápal, proč měl takovou strašnou vidinu, když všechno dopadlo dobře!!!
„ …… jak říkám,“ opakoval Tom, „pár dnů si ho tady nechám a pak asi tak týden klid ….. a ty ho budeš po ten čas hlídat Same, aby ho nenapadlo někam lézt a polámat si ještě kosti,“ uchechtnul se Tom.
Až teď se Sam úplně vrátil zpět: „Jasně že jo ….. jen ať pěkně leží,“ slyšel sám sebe, jak automaticky odpovídá Tomovi, ale jednou půlkou mysli byl stále v tom divném polosnu.
--------
Byl podvečer, ale následujícího dne. Jo seděla u Deanovy postele, držela ho za ruku …… podřimovala ….. ucítila na svém rameni nepatrný dotyk ….. vešel Tom. Nechtěl ji budit, ale tohle bylo důležité ……Dean se právě probíral z hluboké narkózy.
Kontrola pacienta byla uspokojivá, ale přesto si Tom neodpustil poznámky typu …..
„Dal jsi mi tedy pořádně zabrat …… ty snad ani neumíš žít normálně ….. už jsem myslel, že budeš spát do soudného dne …..“ Od nadávek zatím upustil, ty si schoval, až bude Dean v plné síle ….. tu jeho paličatost, která ho málem stála život, mu jen tak nedaruje. A chtěl nechat ty dva o samotě, ale ještě ve dveřích se otočil.
„Obejde se alespoň ta vaše svatba bez problémů??“ podíval se z jednoho na druhého …… Jo zrudla a Dean, pokud byl již schopen vnímat, určitě také, ale ruměnec se přes tu jeho bledost neprodral, „no, zatím ji musíte odložit, mohl by na ní zkolabovat,“ usmál se na smutnou Jo a odešel.
(Pozn. autora: Ten apendix chytil Deana asi tak dva týdny před plánovanou svatbou).
--------
„Mě ….. mě to tak mrzí …..,“ ozvalo se téměř neslyšně do ticha, které přerušovalo jen pípání monitorů.
„Co to povídáš ….hlupáčku,“ Jo vzala Deanovu bezvládnou ruku do svých dlaní a přitiskla si ji na tvář.
„Teď to vypadá, že …… že si tě ……,“ přerývaně Dean, těžko se mu mluvilo, „že si tě nechci vzít …… že se vyhýbám ……“
„Pšššt,“ Jo mu dala prst na rty, „nemluv, vysiluje tě to …… za to přece nemůžeš …… blázínku. A spi ….. nejprve se musíš uzdravit a pak budeme mluvit o naší budoucnosti,“ usmála se a začala ho uspávat osvědčeným způsobem …… lehkým masírováním pravého spánku …..prsty mu přejížděla přes ten zářivě bílý pramínek vlasů. Během této procedury nepronesl nikdo ani slovo ….. jen na sebe koukali. Deanovi se zavíraly oči, když ……
„Je mi blbě …… zavolej někoho …… prosím.“
„Jen klid … zhluboka dýchej … to bude dobrý,“ a opravdu bylo (hlas, doteky prstů a samotná přítomnost Jo měly takový vliv na Deana nebo se již něco přiučila a věděla jak na to). Dean tu nevolnost překonal a během chvilky usnul. Jo se zvedla, políbila ho na čelo a odešla ….trochu se prospat než jí začne služba.

janča: Teda Něco tak akčního jsem nečekala!!! Paráda Tak Deanovi visel život na vlásku Ještě že to vše dobře dopadlo. Fakt se stále přeceňuje a tentokrát mu to nemuselo vyjít. Tak se těším na pokračování a možná se už dočkáme svatby

Janča: no to je o infarkt ty se nás normálně chceš zbavit tak nedopadne Dean, ale já jak jsem začala číst, že má slepák, tak jsem se už jen zasmála, protože chudáček Deaneček odnese všechno - ten by si ten nemocniční pokoj mohl už zamluvit jen pro sebe - 100% využití
já jen doufám, že nám nechystáš další šok typu - parte pro Deana to proboha nééééé, povídka je úúúúúžasná, tak ať i dobře dopadne - prosííííííííím, jinak někoho killnu
takže moc a moc děkuju za skvělé pokračování a začínám se dalšího bát a zároveň se moc těším

Jančo, jedno se ti musí nechat ještě v žádné povídce jsem nečetla, že by Dean byl na operaci se slepákem originality si vážím
jsem zvědavá, co bude dál a nějak doufám, že k té svatbě nedojde (ale je to můj názor a já Jo nemám ráda )

Teda, už pěknou řádku dnů čtu tuhle povídku - v práci, doma, vytištěnou v autobuse... Než jsem jí začala číst, tak jsem nechápala, jak může mít povídka tolik stran... Ale teď teda smekááám!!! Naprosto úžasná! Obdivuju čtenáře, že přežily ty čekací období na pokráčka, já sem teďka dohnala tu skoro tři roky(!) starou povídku a už mám absťák po pokráčku!!! Doufám, že brzo nějaký přibude, nebo mě asi klepne! Jen... taky tiše doufám, že ta svatba s Jo nějakým způsobem nevyjde...

Bohdy, Astík, Nemix: Díky holky za Vaše komentáře. Pokráčko mám rozepsané, ale mám teď moc soukromých povinností, tak nestíhám. Ale udělám co můžu, slibuji. Jen poznámku k té svatbě Dean - Jo. Dean je čestný muž a mně by se tedy nelíbilo (a doufám, že nikomu), kdyby se z toho nějak "vyvlíknul" a Jo řekl: "Já jdu lovit, budu ti posílat peníze a když náhodou budu mít cestu kolem, mrknu na prcka." Tohle by nikdy Dean (v mé povídce) neudělal. Na to má příliš velké a dobré srdce. A na druhou stranu Jo si je vědomá, že Dean je lovec a nemůže si být jistá, že svatbou ho připoutá k sobě natrvalo. Musí oba najít nějaký kompromis. A pak je tady ještě jedno velké ALE - Deanův úkol. No prostě jejich život je příliš komplikovaný, oba vědí, že vzájemné štěstí se může den ze dne skončit, tak chtějí alespoň na malou chvíli prožít normální život se vším všudy. A já jim ho chci na tu chviličku dopřát.
Danny.T: Vítám tě na fóru. A děkuji za tvoji přízeň mé povídce. Slibuji, že tuto povídku hodlám dokončit. Protože je tu mnoho pěkně rozepsaných povídek a bohužel asi už zůstanou nedokončené. Autoři i na opakované výzvy čtenářů nereagují, je to škoda. Ale v sekci dokončených povídek, máš postaráno o "čtivo" na celý rok. Je tam opravdu spousta vynikajících děl.

janča: My si rádi na pokračování počkáme. To se neboj A ano, Dean je čestný, takže jen kvůli závistivým fanynkám přece nenechá Jo u oltáře samotnou I tak to nebudou mít ti dva vůbec lehké. A nepochybuji o tom, že ty jim to ještě řádně okořeníš

janča: souhlasím s Bohdy, ať si ji klidně vezme, jen nám prosím nezabíjej brášky

sice jsem už nedočkavá , ale lepší si počkat a dočkat, než....než... nic taky mi vadí ty nedopsané povídky, to ať je sem raději nedávaj, než "konec" bez konce takže ti patří dík, že to není tvůj případ

A pro všechny čtenáře přináším další kousek. Bude spíše "lehčího" rázu, taková oddechovka. Příště tuhle kapitolu kolem Deanovy nemoci uzavřu a pak už to bude z jiného "soudku". Přeji všem příjemný zážitek.


Asi o čtrnáct dnů později
Samovy narozeniny proběhly v podobném duchu jako Deanovy …… malý čokoládový dort,
upřímné gratulace …… od Alex krabice nejvybranějších pralinek, nad kterými se Sam mlsně olizoval.
Alex se dlouho nezdržela ……spěchala do služby hned po výborném obědě, který navrhnul a vesměs připravil sám Dean (kdo jiný by také věděl, které jídlo Sam zbožňuje, než jeho vlastní bratr) - byla to svíčková. Někdo by namítnul „obyčejné jídlo“. Ale jak maso správně naložit a pak na závěr dochutit, to vyžadovalo umění. A aby celý chod lahodil nejen jazyku, ale i oku, dozdobila Jo každý talíř kopečkem šlehačky s brusinkami. Bylo to na Deanův popud, přece trochu té pomoci potřeboval, ještě po té operaci nebyl zcela „fit“ a jen ať se Jo učí. I to jak má připravit a uvařit knedlík jí nadiktoval. A přesto, že ji každou chvíli (žertem) napomínal ….. od něho by si nechala líbit všechno ….. jen když byla v jeho blízkosti.
Ellen ty dva, jak se v kuchyni za veselého smíchu otáčejí i jak servírovali jídlo na stůl, zadumaně pozorovala: „Holka, ty sis uměla vybrat ….. takový pohledný chlap ….. není snad ženy, která by se za ním neohlédla ….. a ještě umí vařit ……,“ ani klapnutí dveří (to Sam vyprovázel Alex k autu), ji z toho snění nevytrhnulo. Až Bobby to dokázal ……. potřeboval venku s něčím poradit (nebo to byla spíše záminka, aby se tam těm dvěma nepletli).
--------
Kratičká cesta trvala těm dvěma neuvěřitelně dlouho (za tu dobu by člověk normální chůzí ušel nejméně kilometr), ale ti dva se loudali …… zkrátka si to užívali.
„Víš to, že mám v tomto měsíci také narozeniny?“ Alex právě otevírala dveře od auta.
„Nevím.“
„Tak teď to víš,“ s těmito slovy a lehkým polibkem na tvář nasedla a odjela.
Sam šel hned za bratrem, vyzvídat, kde nechal udělat tu nádhernou stříbrnou kolekci pro Jo – řetízek s prstenem.
--------
V místnosti byla již jen Jo (uklízela) a Dean pohodlně rozvalený v křesle (nějak ho to vaření znavilo), začtený do knížky ….. vychutnával si Samův dort, který mu Jo postavila na židli po pravé ruce. Sam si přitáhnul židli z levé strany ….. Dean zvednul oči a vyslechnul si bratrův nenadálý problém.
„Máš nějakou určitou představu?“
„Nemám,“ pokrčil Sam rameny, „třeba …… prostě nějaký prsten ……..“
„Tak to běž do zlatnictví …… oni ti něco nabídnou,“ přerušil ho Dean a pokračoval ve čtení.
„Myslel jsem, že mě poradíš,“ Samova naděje přešla do zklamání.
„Ani náhodou,“ Dean přestal číst, „už jsem ti snad jasně řekl, že se ti do života nebudu plést …… kromě vyjímek a tohle vyjímka není, je to tvoje osobní věc, tak se snaž, zapoj fantazii,“ nabral si lžičkou kousek dortu a otočil další list.
Sam udělal psí oči …… seděl tam jako hromádka neštěstí.
„Tak dobře,“ Dean s vážnou tváří odložil knížku na kolena …… Sam se zaradoval, dychtivě upřel na bratra čokoládové oči, jeho naděje opět ožila, ale to ještě nevěděl, že ……, „běž do květinářství, kup velkou kytku, tou nic nepokazíš.“
A bylo ticho. Sam „čučel“ na Deana, ten se tvářil jako vždy neutrálně, Jo se otočila …. málem vyprskla smíchy.
„Blbče,“ až teď Samovi došlo, že od Deana se žádné rozumné rady nedočká, bude si z něho utahovat, „…… já přijdu za starším, zkušenějším bráchou ….. teda aspoň on to o sobě tvrdí,“ neodpustil si jízlivou poznámku, „pro radu a on takhle..…,“mávnul rukou a měl se k odchodu.
„Jestli si myslíš, že tím mě nějak obměkčíš nebo donutíš nebo že máš narozeniny …… tak jsi vedle bráško,“ knihou zakryl Dean pomalu se rozprostírající smích po tváři.
„Bavíš se dobře?!“
„Docela jo,“ ozvalo se zpoza knížky …… Deanovy cukaly koutky a než Sam zavřel dveře, ozval se dusivý výbuch smíchu ….. a Jo, která ho mírnila.
„Nesměj se tomu,“ snažila se o vážný, káravý tón, ale moc dobře jí to nešlo.
„A to mám brečet???“
(Pozn. autora: Sam odešel docela tiše, neprásknul dveřmi, nebyl brunátný ve tváři, nejiskřily mu oči, proto si to Dean mohl dovolit a proto ho také nechal odejít ….. poznal by, kdyby se
s ním něco dělo).
„Proč jsi na něho takový?“ Jo sebrala Deanovi knihu, zaklapla ji a obkročmo si mu sedla na stehna a začala ho lehce líbat po celé tváři.
„Jen ho nech, všechno pro něj udělám, ale tohle ne ….. nedokáže něco vymyslet ….. trouba jeden!?“
--------
Po pár krocích se Sam zastavil, uvědomil si, že jeho bratr má naprostou pravdu. Co se týká žen, je nerozhodný, jako nějaký puberťák …… tohle by si opravdu měl vyřešit sám. Otočil se zpět do místnosti, že dá Deanovi za pravdu a požádat Jo, aby nenápadně zjistila, na které datum připadají Alexiny narozeniny.
Vzal za kliku a ….. uslyšel takové i jemu dost povědomé mlaskavé zvuky ….. potichu pootevřel dveře. Dean seděl čelem proti (Jo v pozici, jak bylo již popsáno) a rukou a očima bratrovi naznačoval, aby vypadnul a nerušil. Jo si té jeho mimiky všimla a chtěla vyskočit, ale Dean ji lehce přidržel. Sam konečně pochopil, že jeho přítomnost „je nežádoucí“ a vycouval.
-------
Slunce pěkně připalovalo a to již třetí den po sobě … bylo téměř letní počasí. Jo dokončovala úklid (a nutno říct, že to přerušení bylo velice příjemné) a Dean kdesi v kůlně „vyštrachal“ staré rozkládací lehátko, ale pak je jaksi nedokázal dát dohromady ….. požádal bratra (zahlédnul ho skrze okno do kuchyně) o pomoc. Sam byl v dobré náladě …… právě od Jo zjistil datum Alexiných narozenin, tak byl ochota sama. Ale co se zdálo jednoduché, bylo i na něj trochu složité ….. kroutil nad tím „krámem“ hlavou, zkoušel různé varianty a přitom povídal.
„Hele, brácho ….. a kdybych se nenápadně Alex zeptal, co by jí udělalo radost ….. potěšilo??“ dokončil sestavení toho lehátka, otočil se na Deana a rukou mu pokynul, aby vyzkoušel jeho pevnost.
Dean stáhnul tričko ….. nasadil si černé brýle a usadil se do té staré konstrukce ….. ta sice pod jeho tíhou trošku zavrzala, ale vydržela ….. a hlavně byla pohodlná.
„To ti můžu říct hned teď …….TY.“
Sam zamrkal očima: „Cože???“ chvíli mlčel, pak se zamračil, nakrčil čelo, „jsi debil …… s tebou se fakt nedá rozumně mluvit ….. jdu si zatrénovat.“
„Když myslíš,“ Dean pokrčil rameny a vzápětí se šibalsky usmál, „…… jen běž, třeba tě něco napadne …… hlavně mně zmizni ze slunce ….. zacláníš.“
Sam jen zalapal po dechu, „on snad bude mít pokaždé poslední slovo,“ zabrblal si pro sebe. Byl naštvaný sám na sebe, že tomu nikdy není naopak …..honem proto přemýšlel, jak bratra uzemnit a to co ho napadlo, považoval za naprostou „bombu“…… vítězoslavně se usmál.
„Co jste tam v té kuchyni vyváděli??“ Sam udělal krok stranou, dal tak možnost slunečním paprskům odrazit se od bratrova vypracovaného těla a doufal, že Dean na tohle nenajde odpověď, ale to se spletl.
„Já ti to řeknu a ty to budeš chtít dělat taky ….. nic nebude,“ zakřenil se Dean, „a už „vyfič“, máš „tlustý sklo“.
---------
„Jsi ten trénink nějak odfláknul, nééé!?“ Dean měl černé brýle, možná i zavřené oči a přesto podvědomě ucítil, že mu nějaká postava zastínila slunce, „ale když už jsi tady, pomoz mi vstát, dobře se v tom sedí, ale horší je z toho vylézt,“ napřáhnul pravačku ….. až podle dotyku druhé ruky poznal, že před ním nestojí jeho bratr, ale Jo.
„Bolí tě ta jizva?“ Jo nepouštěla jeho ruku …… všimla si, že má mírně rozepnuté rifle, odhalila se mu tak část ještě ne zcela zhojené rány po zásahu skalpelem.
„Hmm …… trochu …… pálí mě jaksi celý tělo, cítím všechny jizvy, jakoby byly čerstvé,“ Dean se zavrtěl.
„Tak proč sedíš na tom slunci??“ vznesla Jo naprosto logickou otázku.
„Nevím …… abych se opálil??“ odpověděl také otázkou Dean.
Jo jen zakroutila hlavou, takovéhle nápady může mít snad jedině on, celá kůže ho pálí a peče
se na sluníčku: „Víš co?? Raději si dej studenou sprchu,“ a začala ho tahat teď již za obě ruce z toho lehátka.
„Počkej ….. neblázni …… spadnou mi kalhoty,“ se smíchem Dean.
„Neviděla bych nic nového,“ stejně vesele Jo.
„Ty možná ne, ale co by na to řekla tvoje máma …… vypadal bych jako nadrženej kretén, který to nemůže vydržet a musí na to sko …..“
Jo mu zakryla dlaní ústa a naoko zhrozeně: „Mlč, prosím tě,“ ale stěží zadržovala smích.
Dean si zapnul rifle a pak teprve za pomoci Jo se vysoukal nahoru ……. pevný pásek riflí mu přitom pěkně tlačil na tu jizvu ….. bylo to hodně nepříjemné, ale snažil se (jak bylo jeho zvykem) nedát to najevo. Ale Jo věděla svoje a aby ho trochu popohnala, vzala jeho tričko a vykročila zpět do domu, po třech krocích se zastavila a otočila.
„Tak jdeš??“
Dean spiklenecky našpulil pusu: „Dostal jsem jinej nápad …… dones mi klíčky od auta.“
--------

Janča: no konečně už jsem myslela, žes na nás zapoměla

jak píšeš - oddychová část, moc hezky a mile napsaná, jsem zvědavá, co to Deana zase napadlo, určitě nějaká deanovština honem, honem piš, fakt mě to zajímá

chudák Sammy, velký bráška mu dává kapky - "milé kapky"
jj, dáreček si bude muset vymyslet sám, se vsadím, že se mu to povede

moc děkuju za další suprovou část

janča: Mě spíše zaujo, že Dean umí uvařit svíčkovou... Asi se zabývá i mezinárodní kuchyní Tato část byla opravdu oddychovka... ideální na ty vedra, co teď panují a já se již těším na další část, která snad bude trochu víc akční

Parádní pokráčko, těším se co Dean zase vymyslel. Teda Jančo, ty to umíš tak podat, že já si tu Jo snad i oblíbím...