Prosím ne!

hele netlem se - vždyť je to fakt teda když nepočítám ty povídky, které píšu s někým, tam ho chci sice taky vždy killnout, ale nikomu jinému se ten nápad nelíbí - asi mám na to nějakou úchylku nebo ce

Sera nad náma všema zvítězí .............

ať to dopadne jakkoliv, tak zklamaná určitě nebudu

killnout

jsem ráda, že se bavíš

ani nevíš jak doufám že mě taky necheš killnout

to si ještě rozmyslím - podle toho, kdy dáš další pokračování a zda se mi bude líbit

ale jinak jsem vážně milej a hodnej člověk

věřím věřím

Tak Bohdy tě zabije rozhodně Co to jako má znamenat??? Piš dále, protože já jsem úplně na hadry!!!

Terrik: jedno musím uznať. Čím dlhšie čítam toto Tvoje dielo, tým viac ma utvrdzuješ v tom, že si vybrala neskutočne trefný názov. Skutočne by bolo veeeľmi ťažké vybrať iný názov, ktorý by túto poviedku tak perfektne vystihoval. Klobúk dolu.

just-me: akceptuji tvůj názor a je fajn, že se ho nebojíš vyjádřit - ale jedno nechápu - když se ti to nelíbí, tak proč to i nadále čteš pokud se mě něco nelíbí, tak už se k tomu nevracím.....je tady spousta povídek, které se ti budou líbit třeba více, tak proč raději nezkusíš jinou.....

Byla jsem pár dnů pryč a v této povídce přibylo tolik pokráček. Takže Sam už nemohl snášet Deanův odmítavý postoj k usmíření a raději utekl. A teď co?? Přece nemůže být Sammy mrtvý!! To aby se Dean rovnou odstřelil.
Jsem ráda, že se just-me vrátila a komentuje a tentokrát velice pochvalně. Ani slůvko o chybičkách, asi už se přes ně přenesla a soustředila se pouze na děj a to je jen dobře.

moja prva reakcia WTF? no Terrik dej nabral velmi zaujimavý smer, teda aspon pre mna a nesmierne sa tesim na dalsie pokracovanie tak prosim rýchlo pis...

Nemix - to si povedala Ty, nie ja. Ale je celkom zaujímavé, že práve takto interpretuješ môj príspevok.

just-me: ano, takto jsem to cítila, možná se pletu, možná ne....a je mi to vlastně jedno......jenom jsem nepochopila, když jsi před tím už tuto povídku tak kritizovala, že se k ní znovu vracíš... neber to nějak zle, pokud ti stále tato povídka, z jekéhokoliv důvodu, stojí za další čtení, tak proč ne

ale v jednom máš pravdu - ten název je naprosto trefný

jsem ráda že tak komenrujete ale já se musím přiznat... Jsem v koncích.
Chci zachránit Sama, ale nechci aby to byla pohádka, chtěla bych zabít i Deana, ale na to nemám srdce... no asi se půjdu zastřelit já... každopádně, teď jdu do práce a mám celý den na to si to rozmyslet, ale fakt nevim....původní verze je úplně v tahu

taky mi překvapilo že just-me to čte...a to to víc jsem ráda....
Janča FooFighterkaSN: psala bych ráda...ale jak jsem psala.... jsem asi tak

Ale brzo to ějak vyřeším a do pátku dám poračování....
a všem vám

Nemix, Terrik - to je teda prekvapenie, že. Ale aj keď som občas nepríjemná a protivná, som taktiež neskutočne zvedavý tvor, ale aj to som, myslím, o sebe už prezradila. Takže asi tak...

Tak a teď nevím jestli jsem to nezabila:D v každém případě je to ta původní verze jen drobet upravená, a prodloužená, takže nás ještě pár kapitol čeká. Tedy pokud to se mnou vydržíte. Možná že někdo namítne, že je to skoro to samé jako minulá kapitola, ale je to důležité do budoucna Snad se vám bude líbit....

________________________________________________________
„Ne… neeee… prosím…ne!!“
Chlapec křičel ze spaní. John se ho marně snažil probudit a uklidnit. Mladé tělo se zmítalo na posteli.
„Deane, prosím prober se…“
“Johne…tady…“
Jim podával ledový obklad a bojácně sledoval mladíka. Přes čtvrt hodiny se ho snažili probudit a stále se to nedařilo..
„Má horečku Jime…“
“ Musíme ho probrat.“
John přikývl a vodou z misky, ve které byl obklad, polili chlapci obličej. Oči se otevřeli. Vyzařovalo z nich vyděšení a Hrůza. Dean lapal po dechu jak se lekl ledové vody. Snažil se posadit, ale silná ruka jeho otce ho přitlačila zpět. Na čele cítil chlad a na hrudi uklidňující Johnovu dlaň.
„Jen klid Deane, byl to jen sen…“
Chlapec zavrtěl hlavou..
„ššš už je to dobré…“
“Tati..ne… Sammy…“
„Co?“ John se nechápavě podíval na Jima…
„Kde je Sammy, je v pořádku? Je tady?“
„Klid chlapče…“ vložil se do rozhovoru Jim „Je v pořádku neboj…“
„Chci ho vidět, prosím..“ žadonil zoufale a celý se třásl. „Proč?“ ptali se oba starší muži s lehkou obavou v hlase….
„prosím…“
Jim se zvedl a odešel do Samova pokoje. John zatím uklidňoval staršího bratra. Vzpomněl si jaké to bylo po požáru, kde zemřela jejich matka. Dean se budil s křikem a pláčem, skoro tak jako dnes. Jenže dříve to rychle zaspal. Teď se Celý třásl, byl bledý a měl vysokou horečku….
„Klid Deane, asi si se nachladil a z horečky máš špatné sny…“
Snažil se ho uklidnit John, možná spiše uklidňoval sebe, nedovedl si to jinak vysvětlit..
„Ne tati, nic mi není, kde je Sammy…“
Ptal se stále dokola a nemohl se zbavit toho pocitu uvnitř sebe….

„Je pryč…“
zakřičel Jim, když se vracel k Deanovi.
„Tati…Musíme ho najít hned… než bude pozdě…“
“Deane, klid….“
„Tati… utekl kvůli mně…“
„Deane….“
„Ne tati…“
Dean se snažil vysápat z postele…
„Lež, půjdeme ho najít. Ale ty zůstaneš tady, rozumíš….“
“Tati…“
„Ne Deane, …“ John se snažil být klidný, aby přesvědčil Deana zůstat doma.
„Tati prosím…“
„Ne Denae. Zůstaneš tady a to je rozkaz….“
Dean neochotně přikývl a uvolnil tělo na postel…
Lovci se sebrali, posbírali pár věcí a vyrazili, každý jiným směrem.

Deana sužovala horečka a nenechala ho usnout. Stále se mu zdálo, jako by k němu někdo mluvil… Přetočil se na posteli a viděl obličej. Usmíval se na něj… párkrát zamrkal a obraz zmizel.
Byly to již tři hodiny co otec s Jimem vyrazili najít Sama a stále se nikdo nevracel a nikdo nevolal. Dean se vyhrabal z postele. Hlava se mu točila jako na kolotoči a sotva se dobelhal do kuchyně. Jen dosedl na židli uslyšel cvaknutí kliky. V mžiku vstal, opíral se o stůl aby neupadl.
„tati…“
Vyhrkl, když si všiml jak John nese chlapce v náručí….
„Sammy…“
Nech ho…“
Zavrčel John zlostně a švihl pohledem po Deanovi..
„tati…“
špitl zoufale a koukal po Jimovi. Pastor měl zasmušelý obličej. Natáhl ruku a lehce si přitáhl Deana k sobě.
„Johne, není to jeho vina…“
Bránil chlapce a držel ho od otce.
„Co je se Sammym?“ Ptal se a v hlase se ozývala panika.
„Co je s ním Jime…“
„Co je..“ vyštěkl John „Je mrtví, protože utekl, kvůli tobě….“ S těmihle slovy se Deanovi podlomili kolena.Jim ho tak tak chytl a dovedl k židli, ale John si ho ani nevšiml. Odnesl tělo mladíka do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.
„Ne, Jim…“
Chraplal Dean zoufale a hleděl naPastora…
Jim měl vždy slova útěchy a vysvětlení pro jakoukoliv situaci, ale teď. Neřekl nic. Pouze ho pohladil po tváři a pevně objal. Slyšel vzlyky přejít do lítostivého pláče. Cítil horečku pulzující tělem, cítil smutek mladého chlapce.
„Jime on nemůže být mrtví….“

Dveře od Johnova pokoje se rozlétly. Vyšel ven v náručí měl Sama a přes rameno tašku. Jim držel Deana v pevném obětí a sledoval jeho otce…
„Co se děje?“
„Odjíždím….“
Dean zvedl hlavu…
„Sám..“
Dodal hrubě směrem k synovi.
„Tati…“
„Už nejsi můj syn. Zabil si vlastního bratra…“
„Tati…“ zoufalství rozeznívalo Deanův hlas jako zvon
„Zbohem…“
Otočil se a odcházel ze dveří..
„Tati, prosím ne, nemůžeš odejít…“
John se naposledy otočil a podíval se nenávistně do synovi tváře…
„Ale mohu, a rád… konečně tě nebudu muset sebou vláčet….“
Dean se s těmito slovy sesunul na kolena a upadl do bezvědomí….

NO TO SNAD NEEEEE!!!!! Terrik, to nemyslíš vážně!!! Tak jak jsem měla Johna ráda, tak teď se projevil jako pořádná svině!!! Teda, holka, venku 40 stupňů a teď tohle... chceš mi přivodit kolaps??? Jako doufám, že to napravíš, protože tohle fakt ne... A taky čekám na vysvětlení, co měl znamenat ten Deanův sen... že by nějaká předtucha

pusť si větrák a nechej se překvapit
neboj... napravim to... celé... a i to Johnovo vystoupení vysvětlím...ale později, později...

A s tím snem... skoro

Jak to myslíš... později NOW!!!!! TO JE ROZKAZ!!!!!

pche... rozkaz
ale pracuju neboj

Teď jsem nabyla dojmu, že první i druhá verze jsou jen výplodem Deanovy zoufalé mysli. A uvědomí si, že pokud bude ve svém přístupu k Samovi nadále pokračovat, tak k něčemu takovému opravdu dojde.

Nebo se Dean probudí ve sprše a zjistí, že vše byl jen sen a Abby žije... aneb Dallas 21. století

No toto

Pokračování Dallasu je tady.... ropná sága pokračuje

Je v tom trochu narážka na oficiální fanouškovskousérii bratrství kterou má na svědomí. R.C. James. Ale pokud ji neznáte vůbec to nevadí, já si pujšíla jen doktora:D
______________________

Jim vzal hned ráno poté Deana k sobě domů. Nehodlal čekat jestli se John vrátí nebo ne. Dean se zdráhal a odmítal vše co mu navrhl. Ale nebyl zlý. Žádal pastora aby ho nechal být, aby ho prostě opustil a zapomněl. Jenže to Jim odmítl. Dean byl součást jeho rodiny, miloval ho a tahle situace ho zabíjela.
Po cestě domů Dean Spal. Jim zběžně zkontroloval Deanovo čelo a usoudil, že horečka se nehodlá vzdát. Na benzině zavolal Macklandovi Amosovi. Rodinnému příteli a člověku, který ví co je lov. Patří do bratrstva lovců, ve kterých je i Jim s Johnem a jeho kluci. Mac je špičkový neurochirurg, ale při práci s bratrstvem má specializaci, která je zrovna třeba. Co ale jim potřeboval teď, byl Deanův „učitel“ John kluky občas u Maca nechával a ten si Deana zamiloval jako vlastního.

„Jime?“
„Ahoj Macu…“
„Ahoj, co se děje…“
Jim obvykle povolával lovce, když se objevila nějaký ta „akce“ ale tentokrát zněl dost nejistě a Mackland zpozorněl.
„Potřeboval bych pomoc…“
„Lov?“
„Ne… „ pastor se nadechl „Dean..“
„Co je s ním, je v pořádku? Stalo se mu něco….?“
„Ne Macu….Sam.. on je mrtví….“
V telefon bylo chvíli ticho. Když se Mackland zmohl na odpověď, vylíčil mu pastor vše, co se stalo… Od začátku s Abby až po konec se Samem.
„Jak je na tom Jime…“
„Jak myslíš….“
„Budu tam k večeru…“
„Jo… my už jsme skoro taky doma, zatím Macu…“
Rozloučili se a pastor pokračoval v jízdě.

„Deane…“
Zaklepal chlapci na rameno. Ten stále ještě spal na sedadle spolujezdce…
„Deane, jsme tu… vzbuď se…“
Dean pomalu otevřel oči a smutně se podíval na pastora..
„Jime, já bych radši měl odejít… nemůžu vás…“
„Deane, ticho….“
Sklopil zrak a vylezl z auta….
U dveří ho vítala Lola. Obrovský černý pes. Skoro rotvajler. Jim ho kdysi našel jako malé štěně a nechal si ho. Lola se posadila před Deana a podala mu pac. Jim sledoval tu krásnou scénu a v duchu se usmál. Dean vzal nabízenou packu a jemě s ní potřásl. Pohladil psa z uchem a hodil jí pamlsek, co měl Jim schovaný na parapetu verandy. Pes se oblízl a ustoupil mladíkovi z cesty.

„Jime?“
„Ano?“
„Mohu sprchu?“
Jim přikývl a Dean na hodinu zmizel v koupelně. Když se vrátil Jim mu nabízel večeři ale chlapec s kývnutím hlavy odmítl.
Odcházel do pokoje, když se ozvalo klepání na dveře. Jim se zvedl a šel otevřít. Byl to Mac. Vysoký urostlá lékař. Tmavé vlasy ve středních letech.
„Ahoj Jime…“
„Rád tě vidím Macu…“
Jim zavřel dveře a Mac položil Kufr do předsíně.
„Kde je?“
Zeptal se potichu doktor…
„V kuchyni kdyby si ho donutil něco sníst, bylo by to fajn…“
„Pousím se.“ Usmál se a odcházel ke kuchyni. Jim se taktně ztratil, chtěl jim nechat klid.

„Ahoj…“
Dean se otočil od schodiště…
„Macu…“ vykoktal ze sebe..
„Jak je prcku….“
Dean sklopil hlavu k zemi. Lékař neváhal, přišel k Deanoiv a sevřel ho v náručí…
„Je mi to líto, Deane…“
Pustil chlapce ze sevření a podíval se na něj. Byl bledý.
„Nechceš si promluvit…“
Dean zavrtěl hlavou..
„Opravdu ne…“
zvedl chlapci bradu a podíval se mu do očí..
„Tak dobře jak chceš, pojď.“
Nasměroval Deana ke schodišti a vedl ho nahoru, kde měl pokoj. Posadili se spolu na pohovku. Mac si ho přitáhl k sobě a jednou rukou hop objal….
„Tak jak se to stalo….“
Začal Lékař bez okolků.
„Já…“
Dean chvíli váhal, ale nakonec vypověděl všechno, i o tom obličeji, který se na něj smál, i o snu.
„Vím že to nechceš slyšet, ale bude to …lepší, neříkám, že to bude dobré Deane, ale bude to lepší…“
Dean se podíval do lékařovi tváře a kývl.
„nevím jestli to vydržím…“
Zašeptal tiše…
„Jsem tady, a ty si to pamatuj, vždycky…“
Dean se ošil, jak mu tělem projela zimnice. A lékaři automaticky vystartovala ruka k jeho čelu….
„Máš horečku…“
„To nic není…“
„Seď..“
Nařídil a poklekl před něj.
„Bolí tě něco…?“
„Hlava…“
Mac prohmatával uzliny na krku. Byly nateklé.
„Hned jsem tu..“
Sešel dolů pro lékařskou tašku a vrátil se zpátky.
„Sundej si triko..“
„Macu. Mě nic není…“
Mac se jen podíval přísným profesionálním pohledem, a triko bylo dole.
„Jak se ti dýcha?“
Ptal se se stetoskopem na jeho zádech.
„Docela dobře…“
„Docela?“
“Posledních pár dní nic moc…“
Lékař schoval stetoskop a podíval se na Deana.
„Vypadá to na plicní infekci. Po otravě kouřem se to někdy stane. Dám ti léky a budeš ležet. Za pár dní by to mělo být v pořádku.
„Macu…“
„Nefňukej, do postele..“
„Nic mi není… chci jen…“
„Umřít…“ řekl Mac a podíval se mu do očí.. „Vím“
„Já…. „
„Deane, nikdo tě neodsuzuje za to jak se cítíš, nikdo tě ani nemůže pochopit, ale o jedno tě prosím, nevzdávej se….“
Dean chvíli mlčel, kukal do země…
„Chtěl jsem se zastřelit Macu.“
Lékař při těch slovech zbledl..
„Dean…“ nadechl se
„Ne Macu, já už jsem… ale přišl Jim…. Nezjistil to…“
Mackland si uvědomil jak moc je to zlé…
„Víš, jsem rád že jsi mi to řekl, vážím si toho.“ Vzal chlapce za ruce a podíval se na něj…
„Teď si pojď lehnout.“ Dovedl ho k posteli a dohlédl, na to že si opravdu lehne.
„Příjdu tě zkontrolovat, spi…“
Odešel z pokoje, byl trochu nesvůj z jeho přiznání….


Jim čekal v kuchyni na zprávy o Deanově stavu.
„tak co,jak mu je?“
„Je to infekce, oslabená imunita po otravě kouřem nadělala svoje. Ale to mě tak nezaráží.“
„A co tedy“
„Ten sen, věděl si o něm?“
“Jsem rád, že nejsem jediný, komu se to zdá divné… už jsem myslel že šílím.“
„ne, nebude to jen tak Jime“
„Něco málo už vím,“
Mackland se usmál a následoval pastora, který mu podával sklenku…
„Tak co víš…“
Jim upil ze skleničky a spustil.
„No požár způsobl žlutooko. A ten jak víme, má se Sammem plány…“
„Jo počkej, to kluci ví? Teda Dean to ví?“
„Ne, neví, bylo lepší jim to neříkat.“
„Jo a pokud chápu tvůj úšklebek, tak si myslíš, že by žlutej smraďoch nikdy nedovolil zabít jedno ze svých „dětí“? zvlášť když je tak blízko?“
„Ano, asi tak nějak, a navíc… na místě té nehody, kde se našel Sam byla Síra….“
„proč si to neřekl Deanovi?“
„V tomhle stavu? A co když to není pravda, dám mu marnou naději.?“
Mackland se podíval na pastora.
„pousil se zastřelit“
„Cože?“
„Ano, řekl mi to.“
„Macu, jsi jediná, komu ten kluk řekne pravdu, jak to?“
„To nevím, ale láme mi to srdce vidět ho takhle. Musíme zjistit co se stalo…“
“Souhlasím, je to divné…“
Oba se rozloučili a každý zašel do jedné z ložnic. Lékař ještě zkontroloval pacienta a pak celý dům potemněl…