Brotherhood - doba tréninku

Tak, po dloooouhe době jsem zde. Omlouvám jse že jsem nekomentovala ostatní články já to prostě nestihla ale to se zmnění slibuji:D opět vás jdu ohrožovat sými povidkami. Dnes ale trochujinak. Jedná se o povídku na základě alternativního vesmíru od R.c. James - brotherhood. Je to o našich lovcích plus o jakém si jejich společenství. Momentálně jsem tím naprosto unešena a hltám každou povídku. a tak jsem se rozhodla taky přispět. Jelikoř RCJ sepsala kompletní chronologii a historii celého bratrstva a má na to asi šedesát povídek které jsou seřazení jak jde čas. jsou i v mé povídce odkazi na některé "historické události" (ale nepotřebujete je znát vůbec si jich nevšimnete) no a to je asi tak vše. Tak pokud se vám to bude líbit budu ráda pokračovat. Pokud ne nevadí, je to přeci jenom trochu jiné... Jo a tady je odkaz na tu chronologii a všechno co se týče AU BROZHERHOOD. Jo a jestli neumíte anglicky. Google překladač stránek a je to, chce to trošku fantazie ale dá s to... http://hunterstomb.popullus.net/Brotherhoodfanfiction.html

No a teď k povídce... je o Deanovi... jak jinak no ale co jste ode mě mohli čekat.

Kapitola 1: Avokádo

Dean stál u rybníka a sledoval vodní hladinu. Miloval tohle místo a miloval Jimovu farmu.Bylo to to jediné co mu přinášelo klid.
„Hej Deuce“
Ozvalo se za Deanem
„Damien“ ušklíbl se Dean dřív než se otočil. Přesně věděl koho za sebou uvidí, byl to Caleb, jeho nejlepší přítel, které ho neviděl dobré tři měsíce
„Zase u vody…“ Poznamenal Caleb suše, nesnášel vodu, díky traumatizujícím zážitkům z dětství byla pro něj voda nepřítel číslo jedna
„Jenom kvůli tobě“ popíchl ho Dean a natáhl ruku na pozdrav
„Rád tě vidím“ opětoval Caleb a přitáhl mladého chlapce k sobě.
„Já tebe taky..“
Caleb slyšel povzdech v Deanově hlase, cítil bolest a smutek.
„Děje se něco..“ zeptal se když se vzdálili.
„Co by se mělo dít nic…“
Typický, že já se vůbec ptám
„No přijdeš mi nejakej bez nálady..“
„Vše OK Damien“
Jasně… Caleb si povzdechl, tušil problém , ostatně Winchester rovná se problém
„Kde máš Sama?“
“Jim mu dal knihu o indiánech… včera“
Dodal Dean znechuceně
„ááá copak..“ rozesmál se Caleb „Že by náš Sammy od včerejška nemluvil o ničem jiném…“
„Zklapni blbečku..:“ odsekl Dean podrážděně
„Co je..? že by si na něj neměl trpělivost?“ Poznamenal Caleb schválně, jelikož Dean byl jediný člověk, který i ve svých sedmnácti dokázal poslouchat žvanění svého bratra a nezešílet. Takovou vydrž neměl ani pastor Jim.
„Nic… nesnáším indiány“
„Rasisto“ popíchl Calebb mladíka ve snaze zvednout mu náladu
„Jdem se najíst mám hlad…“
„Ok“ Caleb neodporoval a následoval svého přítele.

„Kdypak dorazí Mac“
Zeptal se pastor směrem ke Calebovi
„Táta říkal, že přijede zítra odpoledne, prý musí něco dodělat.“
Jim Kývl a podal další talíře s jídlem.
„A John, stihne večeři nebo…“
„Přijde asi dýl Jime“
„V pořádku…Same.. Jídlo“
„Už jdu“
„Hlavně ať nenese tu knihu“
Procedil Dean skrz zuby….
„To si piš Deuc, že ji má“

Večeře byla klidná, všichni se neviděli téměř čtvrt roku a tak bylo o čem si povídat. Jim miloval tyhle děti, i když vyrostli. Byly to jeho opravdové ovečky, nástupci, další generace bratrstva, další členové jeho rodiny….

Druhý den ráno, Winchestrovi chlapci odešli do školy a Caleb zůstal s Jimem na Farmě. John se vydal na malý lov, který byl nedaleko a chlapce nechal Jimovi.
„Ty Jime?“
Pastor se otočil směrem k mladšímu lovci.
„Co se děje s Deanem…“
„Co myslíš?“
„No já.. přijde mi nějaký divný, víš mám takový pocit…“
„Nic neříkal…“
„Nikdy nic neříká…“
“Já Vím Calebe, ale je jen o něco tišší než jindy. John říkal, že je poslední dobou dost nepozorný a nezodpovědný?“
„Deuce?“
„Ano.“ Potvrdil pastor.
„A ty mu to věříš? Nezodpovědný.. to je slovo co Dean nezná...“
„Znáš Johna trochu přehání…“
„Jo a nebo..
„Nebo co“ zeptal se Jim klidně a se zájmem.
„Nebo to dopadne jako tehdy na jaře…“
Jim si nebyl jistý co Caleb myslel
„Jime, tenkrát byl Dean se Samem na víkend u nás, Deanovi bylo 14 a táta říkal, že to bylo psychické vyčerpání čí tak…. No a podle Johna nic lepšího, než zpátky do boje podle něj neexistuje.“
„John je někdy přehnaně náročný“
„Náročný!“ vyštěkl Caleb. Měl Deana rád, byl to jeho přítel, člověk který mu nesčetněkrát pomohl. Nesnášel Johnovo chování. Hlavně co se týkalo Deana.
„Calebe, je to tvůj učitel.“
„Ano učitel jako učitele si ho vážím, neskutečně Jime ale jako otec, nezlob se na mě, jako otec je nemožném.“
„Calebe.“
„Mrzí mě to nechal jsem se unést.“
„John Je pouze dost náročný na svého syna a Dean má neochvějnout touhu být dokonalým synem“
„Vražedná kombinace…“ poznamenal Caleb jíž s poněkud větším klidem
„Jo to mi povídej.“
Den ubíhal, popoledni se vrátili bratři ze školy a Mac dorazil v podvečer.
„Vítám tě Macu“
„Jsem rád že jsem konečně tady, jime…“
„Špatná cesta“
„Děsná“ usmál se lékař.
Jim ho nechal vybalit věci a šel dodělat večeři. Miloval vaření, když měl pro koho.
„Kde jsou kluci.“ Zeptal se Mac, když scházel ze schodů do kuchyně.
„Sam si čte a Dean s Calebem jeli do města.“
„Jak jinak“
„Jsou jako malý..“ usmál se Jim. Mac se posadil na barovou židličku vedle kuchyňské linky.
„Všechno v pořádku, něco novéno a .. no vždyť víš“
Jim se usmál,
„ samozřejmě že vím. Sam se zabývá indiány, John je na lovu, Dean skoro nemluví a Caleb je z toho nervózní…“
„Vše při starém, …“ Usmál se Lékař. „Ne Jime s Deanem, něco se stalo..:“
„Myslím že ne, jen jako vždycky mnoho nároků a málo vděku…“
„No tak potom je dobře je máme tebe, tvoji farmu a jsme tu.“
Jim se usmál.
„Jo ještě, John chce pozítří začít s nějakým novým výcvikem tak to budou asi dva dny.“
„Dovedu si představit Calebův otrávený obličej když se to dozvěděl..“
„Ještě to neví Macu.“ Pronesl Pastor přejícně.

„Deuce, dělej, vem to“
„A co asi mám všechno pobrat. Proč jsme kupovali tohle…“
„To není tohle to je avokádo“
„A co, tohle je pomeranč a taky s tím nemachruju… počkej to avokádo se jako bude jíst“
„Doopravdy“
Postupně vyndali tašky z auta a snažili se je pobrat směrem k domu.
„Zamknul si auto Damiene“
„Jo… nejsem blbej.“
„Ale jíš avokádo…“

„Jsme tu.“
Zakřičel Caleb, když vešli do kuchyně.
“Rád tě vidím synu…“
„Ahoj Tati…“ odpověděl Caleb a položil tašky na stůl.
„Ahoj Deane, bych tě ani nepoznal skrz tu horu avokáda.“
Caleb vyprskl smíchy a Dean se znechuceně podíval na lékaře.
„Ahoj Macu.“ Usmál se nakonec a odhodil tašky vedle ostatních.
„Jime…“
„Hm“
„Já nebudu jíst, nemám hlad… a musím něco dodělat.“
„Dobře jak chceš Deane, ale kdyby něco víš, kde je lednice..“
Dean kývl a odešel do pokoje.


John se neukázal ani příští den. Pouze volal, že lov je dokončen a že na příští ráno dorazí. Dean se vrátil ze školy se skvělou novinou. Chřipkové prázdniny. Bože to byla slast. Sam jeho nadšení nesdílel. Bručel a zalezl do pokoje.
„Nemá radost“
“ne v dějepise měli brát..“
„Indiány“ dodal Caleb se smíchem
„Jo..“

Na druhý den ráno Mac vstal jako první, měl hovor ze své nemocnice a pak už nemělo cenu zalézat do postele. Začal chystat snídani. Za kolem sedmé uslyšel šramot.
„Ahoj Johne“
přivítal lovce, snažícího se dostat do domu.
„Ahoj Macu. Kdy si dorazil.“
„Předevčírem, a trochu potichu kluci ještě spí, a Jim taky“
„Spí, nemají být ve škole?“
“prázdniny“ pokrčil rameny lékař „Dean je radostí bez sebe“
„Tomu věřím“ poznamenal a namířil si to do koupelny. Když vylézal vyvalila se nejdříve pára a poté až on.
„Dáš si kafe?“
„Jo dám díky“ Mac nalil dva hrnky a nesl je ke stoolu.
„Ty Johne, je s Deanem všechno v pohodě.“
„Ani omylem“ odpověděl lovec a usrkl horkého nápoje
„je nemožném, poslední doubou mi přijde že myslí na kraviny.“
“Je mu sedmnáct, proč mě to nepřekvapuje“
„Ohrožuje sebe i ostatní.“
“Nepřeháníš to trochu….“
„Ne, klidně si odešel, nechal doma sama a vrátil se až v noci.
“To mi nepřijde jako Dean…“
“Ale bohužel je to tak…“
„Ptal ses ho kam šel?“
„Vysvětlil jsem mu to.“
Mc se držel, věděl co znamená vysvětlit v Johnově podání.

Dean něco okolo 10 let….
„Deane, co se stalo…“
Chlapec seděl na posteli a očividně zadržoval pláč.
„Nic… jen jsem ospalí…“
Mac nevěřil a přisedl si na postel vedle něj.
„Stalo se něco?“
„Ne jen jsem… táta se zlobí.
„A co jsi provedl“ zeptal se Mac. Věděl jaký je Dean uličník ale byl to hodný kluk. Chtěl ho obejmout a chytit za záda ale chlapec vyjekl a uhnul.
„Deane…“
„To nic Macu.“
Lékař odhrnul chlapcovo triko.
„Deane?“
Na zádech se červenalo několik šliců, zřejmě od pásku.
„Strčil jsem do Sammyho, nechtěl jsem, byla to hra a on… on si zlomil ruku, protože upadl ze schodů. Táta si myslí, že jsem ho zchodil schválně…“
Mac zůstal vyjeveně koukat. Byl u toho opravdu to byla jen hra. Nedokázal pochopit Johnovu otcovskou logiku…..


„Takže si ho zbil…“
“Nebiju své děti“
„Děti ne Deana jo…“
„Co je ti do toho sakra…“
„Nic, jenom se ptám…“
„Ne dostal pár facek, a zřejmě to zabralo. Všechno má hotový…“
Mac pokýval hlavou, věděl, že bavit se s Johnem o výchově dětí je naprostý nesmysl. Společně posnídali a John ho seznámil s plánem tréninku, který chystal pro kluky na budoucí dny.

Terrik: no teda, zhltla jsem to jedním dechem, jestli to takhle půjde dál, tak se neskonale těším. Není to nudný, zdlouhavý, žádný půlstránkový popisy,....prostě paráda. Jsem fakt zvědavá, co si John zase vymyslí za trénink - je tak trochu pošuk - ani ve SWATU nedřou tak tvrdě
Takže jestli budeš pokračovat uděláš mi opravdu radost

teda Terriku už jsem ani nedoufala, že přihodíš další povídku a věř mi, že mám opět velkou radost - takže vítej zpátky a těš se na mé komentáře

co dodat k první kapitolce jiného než - chci další, chci další, chci další - hmmmm tak Dean je nějakej divnej a Johník mu to dává opět sežrat - přesně podle mého vkusu, však víš

koukej si ten čas najít a psát opravdu ale opravdu rychle - vypadá to hodně zajímavě

Astík: Moc děkuju a nejen za tenhle komentář ale i za tu zprávu, strašně mě to potešilo.... jo a pro info jsem se na tu zkoušku vykašlala a nechala ten předmět vyškrtnout.. holt posedlost je posedlost no a s tím SWATEm... docela trefa
Nemix: No já už taky nedoufala že se sem někdy dostanu. A neboj vím co si tvé srdce žádá...

Kapitola : Nahoru a přes řeku...

„To si dělá prdel ne…“ křičel Caleb na svého přítele.
„Jako bys ho neznal Damiene“
„Hej šetřete dechem pánové.“
Chlapci se na sebe zoufale podívali a dál se šplhali do prudkého kopce.
„Magor…“
Zavrčel Caleb
„Mám já tohle ve svých 25ti za potřebí.“
“Neremcej, bejvá to i horší…“
„Nekřič, ještě jsme nevylezli nahoru, radši ani nechci vědět Deuce, co má tvůj otec v tej svej hlavě“
„Amen Damiene“
Zasmál se Dean, kopec byl tak strmý, že v poslední jeho části se muselo lézt po čtyřech.
„Já říkal běh do kopce, co jste na tom nepochopily… Deane mákni“
Řval John shora.
„Ano pane“ zašeptal Dean pro sebe, nebyla v tom ale ironie, jen čistá poslušnost. Caleb nechápal, chvilku ze zastavil pohledem na svém příteli, jeho celkem veselá nálada byla najednou tatam.
„Deuce?“
„Hm…“
„Neblbni, řve furt…“
„Já vim, polez ať už je konec…“
„Konec nebude dokud nepadneme hubou do bahna“
„Seš vůl….“ Uchcechtl se mladší lovec a společně se drápali dál, bylo to ještě dobrých 400metrů.
„Jak je možný, že je to tu tak mokrý, vždyť je vedro… „
„Je dusno… pršelo v noci…“
“Paráda tak to porostou houby..“
“Zapomněl jsem si košík…“
„Nevadí Karkulko tak cestou zpátky…“
„Ty vole Karkulka nesbírala houby…“
„Ne?“
„Ne“
„A co?“
„Karkulka nesla babičce jídlo a pak ji sežral vlk…“
„Hajzl…“
Dean zakroutil hlavou a rozesmál se, oba sotva dýchali v dusném ovzduší, nohy klouzali a zakopávaly o odhalené kořeny stromů…
“Deane…“
„Musím se nadechnout..“
“Pojď je to jen kousek, jestli tě uvidí…“
„Deane, okamžitě se pohni…“ zařval John
„uviděl…“ poznamenal Deana pokračoval vzhůru…

To je dost pánové, předběhlo by vás malý dítě..
„Tak se předved Johnny“
„Junior..“ Okřikl John Caleba, na jeho drzost byl zvyklý ale stejně ji nehodlal trpět.
„Co to bylo…“ postavil se John před Deana a zvedl hlavu oddychujícího chlapce..
„Musel…“
„Nic si nemusel, jenom se dostat sem…“
„A my tu snad nejsme…“ vložil se do toho Caleb.
„Tebe jsem se neptal.“
Sjel chlapce pohledem. Probůh, Caleb věděl že, se od Johna může hodně naučit, že pokud má být nástupcem rytíře musí se to naučit, ale vyjít s ním… věděl, že ho miluje skoro jako syna, že by za něj dal život, ale sakra ta jeho povaha..
„O co ti jde Johnny jsme tu..“
„Jste tu… to je super… Ale dohnal by vás i starej medvěd se zlomenou nohou…“
„Deane…“ John nadzdvihl obočí… Dean přesně věděl co jeho otec chce..
„Omlouvám se, víckrát se to nestane…“
„To bych ti radil… Tak a teď dolů, a hoďte sebou…“
„Ano pane“ odpověděl Dean. Caleb se raději zdržel komentáře… Cesta dolů byla snad ještě horší. Mokrá, bahnitá, a dost strmá… Mladí lovci se „Dovalili“ pod kopec.
„Deuce?“
„Dobrý, to byla jen větev…co si říkal o tej hubě v blátě?“
Zeptal se Dean. Caleb se na něj podíval a rozesmál se, oba byli špinavý jak po baheních zápasech v prasečím korytě.
“Už jsme si pokecali?!“
Zazněl hrnoucí hlas odněkud za nimi.
„Tady jedna řeka, dva provazy jeden úkol…“
„Jak poetické…“
„Calebe jestli chceš, můžeš vylézt zase nahoru mám dojem, že jsem tam nechal zapalovač…“
„Mám dojem, že je v obýváku…“ usmál se Caleb
„Modli se… No nic… tak hurá do toho… a cvátejte“
„Ty Johne… tak řeka je dost mělká…“
„A co hodláš se v ní koupat?“
„Ne ale takhle ta voda docela pozbývá smysl… myslim…“
„Tak nemysli a hoď sebou..“
Řeka byla opravdu mělká, sotva dva a půl metru vody. Bylo to dost málo jelikož provaz byl deset metrů nad hladinou…
Oba vylezly na věž kde kotvily provazy. První šel Caleb
„Dej mi tak pět metrů…“
„Ok..“ Caleb se chytl horního lana a opatrně stoupl na spodní..
„Sakra…“
„“Dobrý?“
„jo Deuce, jde to..“
Caleb dolezl pár metrů od kraje. Lano se dost prohýbalo…
„Pojď Deuce..“
„aleluja..“
Dean následoval svého přítele…
„Ty, nebude lepší, když polezeme blíž u sebe..“
„proč?“
„Protože takhle jsou tu dvě místa co se prohejbaj a strašně se to houpe.“
„Ok. Tak polez já počkám“ Dean se dostal k druhému chlapci a společně pokračovaly.
„Slyšíš to…“
„Co Deane?“
“Nevim, nějak to praská…“
„Vtipný..“
„Já to mys… Calebe…“
Spodní lano se utrhlo a Calebovi podklouzlo horní, Dean ho zachytil na poslední chvíli…
„Měl bys zhubnout Damien…“
„Pusť mě… „
„Ani omylem…“
„Tak p…“
Druhé lajno následovalo první a kluci se zřítili do vody…
„Sakra… blbci..“
John běžel k řece…
„Kluci, Deane, Calebe“
Křičel když vešel do řeky, proud nebyl tak silný ale bál se, že se mohly uhodit do hlavy a ztratit vědomí. Trvalo chvíli než je viděl na protějším břehu jak se navzájem vytáhli ven..
John si oddechl, přejel autem na druhiou stranu řeky. Byl rád že nezaregistrovali jeho chvilkovou slabost.
“Tati…“
Dean se škrábal na nohy..
“Jste v pořádku.?“
„Oba přikývli.
„Pojďte, do auta“
Dean podal Calebovi ruku a pomohl mu na nohy.
„Diky Deuce…“
„není za co…“

„Víte co jsem vám říkal, než jste šli?“
„ne“ odpověděli oba najednou …
„Aby jste chvátali..“
„To bylo schválně, ty jsi…“
“Nerozčiluj se Calebe…“
„Nerozčiluj? To snad není pravda…“
„Je zlato, varoval jsem Vás…“
Dean je přestal poslouchat někdy po nastartování auta a pro jistotu usnul.
„Vzbuď ho…“
„Proč..“
„protože jsme ještě neskončili, na přesunech se nespí…“
“No a, co jako myslíš, že ještě někam jdu, zbláznil si se, stmívá se a venku je zima, kašlu na to…“
“nekašleš Calebe, ještě trest za vaši neschopnost..“
Caleb se vztekle opřel do sedačky..
„zbuď ho!“
„Co… Dean se probral…“
„Kdo ti dovolil spát…“
„Nikdo pane..“
„A..“
„Omlouvám se..“

„Co tady děláme.“
„ty ještě nic Calebe. Domů je to deset kilometrů… Deane hoď sebou a ne jako na tom kopci…“
„Za ..“
„Za co? No tak zaprvé to kecání na tom kopci, dále jste nestihli přelézt pitomou řeku a navíc si vyspalej ne… tak prosím…“
„Dean vylezl z auta a otráveně vzal od otce batoh naplněný kameny…
„Johne…“
„mlč“
Auto odjelo a Dean se vydal na cestu, představa deseti kilometrů byla ubíjející…
„A já jako co… proč si to udělal?“
„Máš s tím problém..“
„Docela jo.“
„Tak si zvykej.“ Auto zase zastavilo. To samý domů jsou to tři kilometrů, tady je batoh, příjemnou cestu. Jo a Dean půjde jinudy, nečekej na něj…“
„rozkaz!“
Caleb vztekle zabouchl dveře.

„Kde máš kluky…“
“Na cestě“
„Aaa trest“
„Ne ponaučení, že když řeknu rychle, nemyslím, že se budou vykecávat.“
„Jsou to drbny, když jsou pohromadě..“
Usmál se Jim.
„Jo, chtěl bych je vidět, až je bude nahánět vlkodlak, jak je se budou vykecávat.“
„Kde si je nechal?“
Zeptal se Mac
„Caleb tu bude za chvíli, jsou to jenom tři“
„A Dean?“
Otázal se lékař opatrně.
„Deset, stále mi ještě splácí jistý trest“
„Nepřehnal si to… zejtra nevstanou z postele…“
„Neboj, to přežijou“.
„To doufám“

Terrik: tak přesně tohle jsem myslela
John je zase bitch a Dean si všechno nechává pro sebe - a no prostě wow

díky díky díky a už se moc těším na další kousek

John je zase bitcho
taky výraz:D
no a tady kousíček ještě jeden. Původně jsem si ho chtěla nechat v počítači a předělat ho ale nakonec ho nechám takhle....

Kapitola 3 : Návrat k jednotce
Mac začínal být nervózní. Bylo to již docela dlouho a Caleb nikde… John se mezitím sbalil a odjel do ěsta zřejmě obhlídnout bary. Ostatně Mac byl rád. Postará se o kluky a nebude muset poslouchat,že je rozmazluje. Venku už byla tma a Mac začal přecházet po kuchyni.
„Calebe..“
„Tati…“
Chlapec se zhroutil na židli.
„Já ho nenávidím..“
„Klid… jsi v pořádku“
„Jo jde to… to je takovej…“
“Ššš snaží se vás jen naučit co nejvíc, chce vás tím chránit…“
„Jo ale asi by mu někdo měl vysvětlit, že jsme lidi…“
„Jo trochu to přehání…“
„Trochu…?“
„Drobet víc..“
“Ono tě to přejde až uvidíš Deana..“
“je s ním něco?“
„Ne nic se mu nestalo… ale John je magor..“
„Říkal něco o splácení trestu…“
„Co?“
„Nevím, běž se osprchovat, a vezmi si aspirin,…. Radši..“
„proč?“
„Chtěl bych předejít svalové horečce…“
„Ok..“
„A teplou vodu synu…“
Dodal Mac, když tahal Caleba ze židle. Poteškal batoh co měl chlapec na zádech…
Opravdu blázen…. Pomyslel si Mac. Sebral oblečení co jeho syn poházel po celém pokoji..
„Ach jo..“ Vzpomněl si na dobu před lety, tehdy byl jeho adoptivní syn u něj teprve pár týdnů, bylo mu třináct….

Mac vešel do pokoje a sesbíral poházené věci..
„Calebe proč jsi byl drzí na učitele….“ Mladík byl vyloučen na týden ze školy a Mac si s ním už nevěděl rady.
„Neodpovíš mi…“
„Mrzí mě to..“
„Dobře..:“ Caleb odešel do pokoje a Mac se chopil telefonu. Mluvil s Jimem. Caleb stál za dveřmi a poslouchal jejich rozhovor. Chtěl pomoci Macovi s večeří jako akt usmíření…
Než ale slyšel co Mac říká..
„Myslím, že by mu bylo lépe s někým jiným…“ Caleb ucítil slzy v očích. Utekl do svého pokoje a padl na postel.
„Ne Jimem, miluju ho jen jsem měl slabou chvilku… omlouvám se….“
Mac zavěsil telefon a šel zkontrolovat chlapce. Našel třesoucí se hromádku dek. Posadil se na postel a odhrnul dítěti obličej.
„Děje se něco?“
Chlapec neodpověděl….
„Calebe, máš bolesti…“ Chlapec se na chvilku zastavil… ale nakonec zavrtěl hlavou.
„Vidím že jo, řekni i co tě bolí, ať ti mohu pomoci..“
Smutné oči se na něj upřeně podívali.
„Hlava viď?“ jemné přikývnutí. Mac zmizel v koupelně a za chvilku se vracel s léky.
„vezmi si to, bude to lepší“
Chlapec k Macklandově překvapení prášek přijal a posadil se na posteli.
„Tak co nechceš si promluvit?“
Calebovi stékali po tvářích slzy.
„Prosím, neposílej mě pryč, slibuju, že už to nikdy neudělám, bdudu hodný..:“
Mac pochopil, Caleb musel slyšet jeho rozhovor s Jimem.
„Ne Calebe..“ přitáhl si chlapce k sobě.
„Mrzí mě to, nikdy jsem to neměl říct, slíbil jsem ti, že tě nikam nepošlu a to taky dodržím, od té doby co tě mám, má můj život nějaký smysl. Mrzí mě, že jsi to slyšel.“ Chlapec se rozbrečel ještě víc. Od smrti jeho rodičů přes psychiatrickou léčebnu, byl tohle konečně člověk kterému věřil, u kterého mu bylo dobře…

Maca z myšlenek vytrhl nějaký hluk…
„Deane“
„Macu…“ Lékař si oddychl, oba byli už doma…
„Pojď, sednout…“
Mac pomohl chlapci s batohem… byl těžší než Calebovo a Mac cítil jak mu stoupá tlak… Vysvlékl Deana z mikiny,…
„Proč jste oba mokrý..“
Dean jen zakroutil hlavou…
„Nevadí… ukaž…“ vzal věci a odhodil je stranou…
Dean padl čelem na stůl a oddychoval.
„Jak to šlo…“
Zeptal se Mac snažící se ho povzbudit…
„Nešlo…“
¨“Dýchej, zhluboka… bude to dobrý…“ Konejšivě přejížděl chlapci po zádech
„Je tu táta…“
„Ne je ve městě..“
„Aspoň že tak…“
Mac cítil horko vyzařující z mladého těla…
„Bolí tě něco Deane…“
„Ne, spíš mám pocit, že nevstanu… sakra proč je tu taková zima?“
„Není tu zima… máš horečku…“
„Z čeho?“
„Pak ti to vysvětlím, ale teď do sprchy..“
Caleb vylezl z koupelny a za ním se vyvalila pára.
„Deuce, žiješ…“
„Chtěl jsem se zeptat na to samé…“ usmál se Dean.
„Zvládneš to sám?“ Zeptal se Mac…
„Jo, myslím, že jo..“
„Nech odemčeno jasný…“
„Rozkaz..“ Dean se dobelhal do koupelny a Caleb se usadil na křesle.
„Vzal jsi si ten aspirin…“
„Jo..“
„Tak tady… jídlo..“
„Já nemám hlad…“
„To já vím, ale najíst se musíš….“ Caleb do sebe nasoukal palačinky a polívku.
„Není tam nějak dlouho?“
„Neboj. A běž si lehnout já se o něj postarám.“ Caleb chtěl něco namítat ale otec ho nasměroval k pokoji.
„Dobrou tati..“
„Dobrou..:“
Mac šel ke koupelně.
„Deane…Deane…“
Nikdo se neozval a tak Mac pomalu otevřel. Dean seděl vykoupaný a převlečený na zemi a opíral se o studené dlaždičky..
„Deane..“
„Macu, víš jak jsem říkal že mi nic nebolí…“
„Tak teď bolí všechno vid…“
Dean s úsměvem kývl.
„musíš se zvednout…. „ pomohl chlapci na nohy a dovedlo do křesla, kde před tím seděl Caleb.
„Tak tohle sníst..“
„Nech…“
„Vím ale jez…“
Dean poslušně snědl od každého něco. A navrch aspirin.
„A do postele.“
Doploužil se do pokoje a padl na postel,ještě než se přikryl tak spal. Mac šel zkontrolovat nejdřív Caleba a pak jeho. „šípková Růženka, jen lehnu už spim, a přikrývat se bude kdo..“ žertoval lékař sám pro sebe. Smích ho ale přešel. Viděl jak se tělo na posteli lehce chvěje.
„Kluci vám bude zejtra blbě…“ Přikryl ho a nechal spát. Když zavíral dveře, připomnělo mu to doby kdy byly malí a ukládali kluky ke spánku, byli to večery plné mušketýrských příběhů a radosti…
Mackland se usmál a vrátil se do kuchyně. Bylo kolem deváté hodiny. Jim akorát zaparkoval před domem. Byl se Samem v kině. Jeho se dnešní trénink netýkala tak pastor využil situace….

teda tak i tuto část jsem naprosto zhltla toto se dalo čekat - jsem zvědavá, co na to Johny - určitě je šetřit nebude a já se na to těším

Terrik: fííííííhááááá, zase parádní kousek , John mi jen potvrdil, že je stále ťululum. S tím SWATEM jsem to ani trochu nepřehnala . Jen když čtu o tom tréninku , tak jsem totálně vyčerpaná . Dialogy - awesome . Takže móóc děkuju a please pokráčko jo?

PS: to jsem netušila, že mě poslěchneš, vykašleš se na zkoušky a budeš psát, mám na tebe asi špatný, nebo dobrý? , vliv

Tak až teď jsem se dostala k této povídce. Teda John je ..... nemám slov.

JSEM TU Pokud sis myslela, že ode mne budeš mít pokoj, tak jsi se šeredně pletla Udělala jsem si chvilku čas mezi učením, protože já jsem šrotka a na učení se nevykašlu Ale tahle povídka stojí za pozornost Takže... NESNÁŠÍM JOHNA To je taková SKETA!!! Chudák Dean!!! John ho svým přístupem přivede do hrobu Takže doufám, že časem bude líp, protože jinak si to s Johnem vyřídím osobně!!! Už se těším na pokračování, protože tahle povídka stojí za to!!! Jako ovšem všechny tvé povídky

Bohdy vítej... ne já si opravdu nemyslela, že bych měla klid ty jsi šrotka... tý jo taky bych chtěla trochu toho nadšení do učení No nic k povídce. Jsem ráda že jsem tě naštvala s Johnem a neboj bude to horší a horší, Mám napsanou osnovu jo, tak přesně vím co bude, a jsem docela ráda, že nevíš kde bydlím, by se mi mohlo taky něco stát...
Astík: no řekla bych že máš na mě dobrý vliv, tohle je o něco smysluplnější než dobrovolná zkouška:D
Janča: děkuji moc, jsem ráda že se líbí
Nemix: máš pravdu, Johny bude ...Johny

Táák moc děkuji za komentáře, a aby jste si mohly představit toho Caleba.. tak tady je pár fotek: Jo a myslím že se vám bude dostatečně zamlouvat.

Jméno: Caleb Reaves/Ames
Poloviční démon, telepat,
Herec: Victor Webster (mutant x)



Kdo chce slintat ať jde na Youtube:D

Kapitola 4: KO

„Tati… já.. mrzí mě to..“
Mac se nakláněl nad Deanem..“
„Ššš to nevadí… jen zase hezky spi…“
„Já…“
„Klid…“ Jemě vzal předloktí blouznícího chlapce,,,
„Trochu to štípne a pak se ti uleví…“ Mackland se snažil aby ho uklidnil, ale horečka byla moc vysoká na to aby ho vnímal.
„Tak a je to…“ byla to jednostranná konverzace, lékař vrátil ruku pod deku a zachumlal ho až po bradu…
„Tak klidnou noc Deane…“ Zašeptal a zavřel za sebou dveře. Bylo něco kolem třetí ráno. Šel se ještě podívat za svým synem. Spal. Sedl si k němu na postel. Natáhl ruku na jeho čelo…
“exhibicionista..“ zasmál se pro sebe, když si všiml odkopané deky na konci postele. Sahl po ní a přikryl ho.
„Tati?“
„Jenom spi, a zkus zůstat přikrytý…“
„Bylo mi horko…“
“Dobrá…“ Pohladil ho po vlasech a než odešel opět spal. Calebovi mohlo být sice 25 ale Pro Maca to byl stále ten 12 letý klučina, který k němu před lety přišel. Zavřel dveře pokoje a vydal se do vlastní postele.

„Jak je klukům“ zeptal se pastor Jim, když viděl Macklanda scházet po schodech.
„Ahoj Jime.. nevím zatím jsem je nechal spát, v noci měli horečku, ale řekl bych, že se z tho vyspí…“
„Tak to je dobře… káva, palačinky, tousty, vajíčka…“
„Jime jsi královna kuchyně…“
Pastor se rozesmál.
„A kde je John…“
„Volal mu Josua, že potřebuje s něčím pomoc, není to nic extra ale Ian ani Ricky nemají čas, tak jel…“
„Aha…“ Odpovědel lékař a vrhl se na snídani…
„Víš Macu, že obžerství je jeden ze sedmy hříchů?“
Mackland jen přikývl, jelikož přes narvaná ústa nemohl ani mluvit.“
“Víš. Tak proč se tak cpeš nikdo ti to nesní.,..“
Lékař polkl.
„Nekřič, až se vzbudí ty dvě tasemnice sežerou to neposezení…“
„Jedna tasemnice už jde..“ Mackland se otočil
„Dobré ráno synu…“
„Co je na něm dobrého… je palačinkiy..“
Lékař se jen podíval na pastora, jehož tvář zdobil škodolibý úsměv.
„Měl jsi zůstat v posteli..“
„Aby si to všechno snědl sám…“
„Víš Calebe, ani tušíš jak blízko jsi pravdě…“ uchechtl se Jim a sledoval Caleba jak se láduje jednou palačinkou za druhou.
„Vzdávám se..“ prohlásil lékař a popadl noviny.
„Tati…“
„Hm…“ Mac nezvedl oči od novin..
„Je mi blbě..“
„Hmmm…. Co!“
Položil noviny a viděl akorát jak jeho syn utíká do koupelny…
„Calebe…“
Vstal ze židle a utíkal za ním. V koupelně našel chlapce sklánějícího se nad záchodovou mísou.
„To nic…. Šššš… jenom v klidu…“
Klekl si vedle něj a konejšivě ho hladil po zádech.
„Lepší…“
„Jo..“
Pomohl mu na nohy.
„Tady… „ Mac mu podal kelímek s vodou
„Vypláchni si pusu..“
Caleb poslechl. Najednou cítil jak se mu celé tělo třese.
„Pojď, lehneš si..“
„Hm..“
Mackland odvedl syna do postele.
Lékař počkal v místnosti dokud chlapec neusnul a šel zkontrolovat druhého „bratra ve zbrani“
Otevřel dveře pokoje a vstoupil.
„Jak je“ zeptal se, když viděl jak ho pár zelených oči pozoruje z poddeky.
„hmmm...“ Bylo t spíše kňučení než slovo, ale Mac pochopil..
„Tak, vezmeme to od hora. Co hlava…“
„Bolí“
„Co ruce?“
“Ujde to“
„Břicho?“
„Jestli vstanu budu zvracet.“
“Nohy…“
„Nejsou moje.“
“Tak nějak jsem to tušil. Teď vážně. Sundám z tebe tu deku.“
„Mi bude zima..“ Vyjekl Dean zoufale.
„Slibuji, že budu rychlý.“
Lékař stáhl Deaku a prohlédl mladíka.
„Tak co, bylo to rychlý“
Dean kývl.
„Máš pořád dost vysokou horečku…“
Dean neurčitě zavrtěl hlavou…“
„Něco přinesu…“
„Ne…“ zasténal Dean věděl o co šlo..
„Tak… Teď to bude nepříjemný, ale uvidíš že se ti úpak ulevý.“
„Ne Macu, mě už je vážně líp.“
„No tak, to zvládneme.“ Mackland namočil několik ručníků do studené vody a omotal je chlapci kolem rukou a nohou.
„Jsi sadista...“
Vrčel Dean nevrle.
„A skoro to je.“
„Zima…“
„To přejde uvidíš.“ Namáčel posledníku látky a přikládal ho na čelo.
„Než se naděješ bude dobře.“ Dean ještě chvíli remcal, lékař sice zaznamenal jenom mumie a zima, ale i tak tušil, že jsou to protesty na léčbu. Než Mac sklidil věci Dean už spal.
„No vidíš….“
Zasmál se lékař od dveří..

Mac se vrátil k Jimovi do kuchyně..
„Jak je na tom Caleb?“
„Víš Jime to bude to obžerství…“
Pastor se rozesál…
„Ne, byly dost vyčerpaný, včera sice něco snědli, ale Caleb se ráno nacpal a po takové zátěži to žaludek nevydržel,…“
„Takže boží mlýny..“
„Ano, ano, boží mlýny. Jo a Dean má pořád horečku, staré dobré zábaly ho neminuly..“
„Víš Macklande, kdybych tě neznal, řekl bych že si to užíváš…“
„A jak… Ne Jime. V porovnání s rizikem které podstupují během lovu, je tohle celkem hračka, tedy když se to nepodcení…“
„Chápu, takže teď už jen zlikvidujeme Sama a máme volno…“
„Ty že jsi služebník boží?“ Zasmál se lékař
„Ne, budu tě tu muset s našimi marody nechat o samotě, slíbil jsem Samovi, že půjdeme do Muzea..“
„Myslím, že to zvládnu…“
Odpověděl lékař a napil se studeného kafe.
„zlikvidovat…“ zasmál se sám pro sebe…

Tak jsem si našeho Caleba vygooglila a myslím, že k Deanovi přesně pasuje Takže už se těším na další pokračování!!! Jo, a jestli budeš provokovat, tak já už najdu způsob, jak zjistit tvoji adresu

ááá výhružky... styď se

A pokračování je perfektní... John na míle daleko a chudáček Dean nemocný Hlásím se do služby

Děkuji ...a já bych šla hned stebou

cha chá - tak mi už to máme i s fotečkama představitelů super

tak Deaneček nám marodí holky k tomu ošetřování se přidávám k vám (až na to, že jak se objevím já, tak vy budete mít po - ehm "ptákách")

Terrik: děláš mi radost, tak John bude dick - super teď jsem jenom zvědavá, až zjistí, že to Dean odstonal

Já vám ho musela ukázat... a kdyb jste četly jak je ten jejich vztach popsanej od Ridley.... awww
Jo a co John na to... no to uvidíš... neboj
Jo a co si myslela po ptákách... to se mi nelíbí

A proč myslíš, že bych tě s sebou vzala

koho

hele já na ty stránky (jak jsi dávala odkaz) koukala a něco už i četla - můžeš mi nějakou povídku přímo doporučit

Terrik: a pálka je ti na nic to víš, lásce neporučíš a Terrik - nevykecávej se a piš další část

Bohdy: se tě na tvůj názor taky nikdo neptal

Hele hele!!! Já si půjdu za Deanečkem sama a vy si tu klidně plkejte A Terrik nekecat a psát

Heroes Revisted
mě se líbí tahle, ta je s deanem v bezvědomí, se samem v zajetí, s Calebem jako zachráncem a Johnem... je hned než začnou skákat povídky aje uprostřed
http://hunterstomb.popullus.net/maja/HeroesRevisited1.html

No a pak je taky hezký Machiaveli Prince - tam se Dean přiotrávý a pak vykecá své pocity, je to hezky napsaný.. no a jinak... mě se líbí všechno, taky papírový tygr není špatný...ale nejlepší je to vzít postupně a pak na stránce http://www.sensue.net/brotherhoodau/ tady jsou tak sesumírobvaný fanouškovský.

a já ti dám lásce neporučíš...se uvidí

Terrik: moc díky za tip s chutí se na ně kouknu

hi hi a jsem zvědavá, co uvidím bo já se nejvíc těším, až uvidím další část, kde bude psáno, jak se Nemix hezky o Deana starala a Terrik a Bohdy pouze utřely slzy

Nemix... tvůj problém je, že TY tuhle povídku nepíšeš

no jo vlastně - sakra