Brotherhood - doba tréninku

Tím chceš říct co?! Že raději budeš mučit mě A ano, chápu tě, já bych na přednášce taky raději psala povídky. A to by pak byl teprve masakr

Nééé mučit Johna - to je trochu nuda - z toho nic nemám - prevít to byl vždycky a prevítem zůstane
takže hezky torturuj Deanečka - však od toho ho tu máme a bohdy to taky přežije - sice dělá, že se jí to nelíbí, ale beztak slintá blahem

nikdy bych ho nemučila, nějak mě to neláká, jo zabít ho to je jíná

Klidně ho killni, beru vše A Nemix... jak již jednou řekl Sam... "shut up"!!! Taky nemusíš všechno vykecat I když mám takové neblahé tušení, že Terrik mě už prokoukla

Však Dean to je takový "fackovací panák". Ani si nedokážu představit, že by tomu mělo být jinak. Ale Samovi by mohla občas nějaká ta facka přistát na hubě.

janča napísal:

Však Dean to je takový "fackovací panák". Ani si nedokážu představit, že by tomu mělo být jinak. Ale Samovi by mohla občas nějaká ta facka přistát na hubě.

jj přesně, pokračování je fakt parádní , už aby byla další přednáška , btw: s Johnym by to opravdu nebylo ono, tak leda pár pěstí, aby viděl jaký to je trouba jeden, má takový syny a neváží si jich
Díky moc za povídku

Děkuji za krásné komentáře...
(měly by e někam archyvovat)

janča: fackovací panák to se mi líbí , Sama bych taky nejradši zřídila jak... no nic
Bohdy: zase kilni... to je slovo , ale to ne to by to ten armádní syčák měl moc snadný
Nermix: jou Bohdy slintá...
Astík: přednáška e až ve čtvrtek, ale dneska jsem ulovila trochu času... jsem lovec jooooooooo (pardon, pychyco-labilní stav ze včerejška trvá)

Jo liidi a mě vnehává klávesnice písmenka, jestli to zakhle půjde dál tak....


No a konečně dost keců, další kousek je tu...
____________________


Kapitola 7:Cos tam děll tři hodiny?

Samm šel již několik hodin, došel k nejvzdálenější zastávce, která byla několik kilometrů za mstem.... Už mě asi hledají. Otočil s smutně za sebe... ale měli mě alespon jednou polechnout. Tvář se mu zkřivila hněvm. Otočil se a pokračval. Zastávka, ke které mířil byla za mšstem, celkem daleko na to aby ho tam hledli. Konečně... podíval se na jizdní řád před porolozpadlouu zastávkou... 19:25 byl další spoj, který potřeboval, „paráda, to je za chvíli“ prohodil Sam k sobě a poadil se na lavičku, vtáhl penze, které vzal deanovi, bylo jich celkem dst n nkolik dní. Ecvěděl co pak, co bude ale ted byl duležitý pouze jeh cíl...Green River

Mac dookončil rozhovor s Deanem, Caleb držel Johna venku, snažil se ho uklidnit, nepotřebovali další scénu.
„Tak co...“
„zeptal se John, když za nim lékař přišel ven“
„nic moc, prostě se sbalil a šel, říkal jsem tio, že ho nemáš tahat pryč“
„Macu“ zahrozil John a Caleb vstouopl mezi ně. „tak dost, co budeme dělat“
„já nevím, sbalil si důkladně všechno, abych ho nenašel, abych nepoznal kam šel...“
„Takž tvoje schopnosti jsou ám k ničemu,.. skvělé.“ Vykřikl John vztekle..
„není to moje chyb Johne..“ upozornil ho Mc.
„Já vím, může za tom Ta Deanova neschopniost“ Caleb chytil lovce za bundu a přitiskl ho ke zi, „tohle už neříkej..“
„Synu, nech ho..“
Caleb nochotně pustil svého učitele..“
„Neházej to na něj“ upozornil ho a šel dovnitř,.

„Deauce, kde jsi..“
Caleb se rozhlížel po pokoji..
„Deauce...“ šel ke koupelně,...
„Deauce...“
Dean seděl opřený o vanu a těžce dýchal..
„Dobrý?“
„Jo jde to... jenom jsem se neměl zvedat...“
Caleb si sedl vedle svého přítele..
„Hele, řekni mi, co jsi dělal v tom krámu tři hodiny...“
Dean se pousmál..
„No víš Damien, byla tam moc hezká prodavačka... a zrovna ji končila směna...“
„Deauce..“ zašklebil se Caleb nevěřícně.
„No jo no, hele človče a jakej má“ zamslel se „krásnej....pokoj“ zaskřehotal zasněně...
„Pokoj?“
„“Jo a taky soiustu, krásných jiných věcí....“
„Ty … to snad není možný..“Dean jen pokrčil rameny..
„Normální člověk si nepřipisuje sex na seznam nákupu...“
„Já taky ne...“
„já vim, na to nezapomeneš“
Caleb krouil hlavou...
„Řekni mi jak to děláš...“
„Tomu e říká osobí ouzlo..“
„Sukničkář....“
„zklapni Dmien..“ roesmál se Dean. Netrvalo to ale dlouho...
„Ale, mohl by si s to nechat pro sebe..“ požáal dean tiše.. „ kvůli tomuhle Sam zmizel, řeknu to tátovi sám , až ho najdeme..“
„Deauce, není to kvůli tobě, a ne, neřeknu mu to, neboj...“
„Co se děje kluci..“ Mackland stál ve dveřích..
„Jen se mu udělalo špatně...
„Neni se čemu divit, máš otřes mozku...“
„Co bude dál..:“ ptalů se Dean a Mac by přísahal, že viděl slzy v zelených očích...
„Počkáme přes noc, kdyby se vrátikl, a budem vyškrtávat možnosti, Jim obvolává lovce, ale zatím ho nikdo neviděl... pokusím ho nějak najít, ale potřebuji jeho věci...“ Dean sklopil hlavu „pojďte, ty si púotřebujš odpopčnout a ty půjdeš s Johnem do města, třeba něco zjitíte..“ Caleb se zvedl a podal Deanov ruku... .

„Dobře vy jděte a já se budu snažit něco najít tady..“ Caleb s Johnem odešli. Dean seděl u stolu nad mapou astále přemýšlel...a protestoval, že musí zůstat....
„Napadlo tě něco..“
„Jo ale, nemůžu to dát dohromay...“
„Tak se zkus ukldnit, jo, netlač na to, občas se to po otřesu stává...“
„Macu, musíme ho najít...“ vyštěkl Dean téměř vyčítavě
„Já vím, ale řkni mi“ začal mac optrně „Neděje se ještě něco jiného, než jenom tenhle útěk, něco proč je John na tebe tak...“
„proč mě tak nesnáší...“
„Ne, spíš ho něčm vytáčíš, co se stalo.“
„Nic Macu , opravdu„
„Jsi si jistý...“ Dean se podívl do lekařových očí, věděl, že je to člověk, který je pro něj jako druhý otec, ale nechtěl ho zatěžovat svými problémi otcem, věděl, že Johna Mac vždy usměrnoval vždy hop vedl k cestě otce roku, ale ani on není všemocný.....
„No...“ zašeptal Dean potichu..
„Možná by tu něco bylo...“

teda Terrik: já to čtu bez mrknutí oka a ty zkončíš v tom nejlepším jsem neskutenčně zvědavá, co bude dál - téééda se to ale parádně vyvíjí

Terrik: Okamžitě přihoď pokračko Co to jako má být, skončit v nejlepším Chudáčkovi Deanovi je špatně, fracek Sam si klidně odfrčí a já nevím, co bude dál Prosím!!! Hoď to sem

Terrik: jako vždy excelentní a jako vždy mám nervy co bude dál , ještě že nenosím kšandy, aspoň něco nemám napnutý... , takže přednáška se blíží, jóó a bude hóódně dlouhááá??? a nudnááá??? prosím , pusť svoji fantazii na pořádnej, ale fakt pořádnej špacír

Děkuji za milé komentáře
astík: fantazie se vydala na dlouhej flám... obávám se že až moc...
bohdy: už jsem ti říkala jak miluji toho smajlííka s tou pálkou
nemix: ale nedělám to schválně, ono to tak nějak vždyckys tím ukončením vypline...

tak a pokračujeme dál, je tu malinkej kousek, opět jsem na přčednášce... nuda, nuda, nuda.... a k tomuto kousku, asi jsem to přehnala, ale co, nevadíé, jde o to že Dean je zodpovědnost sama, a tak a že to není normální, tedy podle mě, no raději mlčím, a nechám vás v klidu číst.

---

Kapitola 8: Zodpovědnost

„Tati..“ zeptal se Dean opatrně.
„Jo..“
„Víš já, zkusil jsem...“ zhluboka se nadechl „Zkusil jsem ty testy, co nám nabídli ve škole.“
„Deane, s tvými výsledky to nemá cenu a navíc, hlavní je náš cíl...“
Dean sklopil zrak
„Tati..:“
„Deane dost. A jdi se připravit, za chvíli vyrážíme...“
„Den schoval obálku, kterou třímal v ruce, všechna odvaha kterou měl byla rázem ta tam,
„Ano pane...“ odpověděl tiše...

„Jdeme“
Zavelel John a všichni tři vyrazili ke hřbitovu, byl to starý lesní hřbitov, několik desítek let neobívaný.
„Deane, Same... vykopat hrob, já se jdu podívat kolem.“
Dean kývl a hodil po samovi lopatu.
Kopali dlouho, země byla téměř zmrzlá... Dean nakonec odhodil nářadí stranou.
„Kopej chvíli sám, pak tě vystřídám...“
Křikl na Sama a vylezl z hrobu.
„Ok..“
Dean seděl na kraji jámy a v ruce třímal dopisy... Snažil se přesvědčit sám sebe, že měl otec pravdu, ale co když ne...
„Hej Deane, co tam děláš?“
Slyšel, otcův nahněvaný hlas.
„Okamžitě se dej do práce...“
„tati, chci..“
„Deane!“ zařval John a odtáhl syna stranou.
„tati, ten test,. já... chci ti...“
„Přestaň se rozptylovat a začni dělat... za chvíli svítá...“
Dean chvíli vstál a vzpurně hleděl otci do očí, uvnitř se bál, nikdy se takhle nechoval, nikdy mu neodporoval...“
Z ticha je probral až Samův křik.
„Same“ zakřičel John. Viděl jak jeho syn letí vzduchem rukou naštvaného ducha.
Oba se k němu rozběhli.
„Deane, hrob...“
Rozkázal John synovi a sám se pustil do boje s rozzuřeným nepřítelem.
„Tak dělej..“
Dean rychle posolil mrtvolu a zalil ji benzíńem, o několik chvil déle duch zmizel v ohni.
„Škola?“ vyprskl John vzrtekle synovy do tváře...
„Radši se soustřeď na to co máš, skoro si nechal zabít vlastního bratra, jsi nezodpovědný a sobecký a naprosto nespolehlivý...“
„Tati...“
„Bez diskuzí“ ukončil John rozhovor.“
„Do auta...“
Dean se odšoural do auta, Sam ho následoval, měl bouli na hlavě ale celkem se mu nic nestalo. Oba si zalezli do zadní části vozu.
„Mrzí mě to Sammy“ zašeptal Dean
„Ticho..:“ ozval se hlas jejich otce.
„Myslím, že dneska to stačilo.“
„V pohodě...“
Usykl Sam a zbytek cesty ani jeden nešpitl.


Mac se zájmem poslouchal chlapcovo vyprávění, nestávalo se to částo, jen málokdy, Dean, někoho pustil k sobě...
„A co se stalo doma...“ Zeptal se Mac, když Dean s vyprávěním skončil.
„No.. nic moc..“
„To znamená“ ptal se lékař dál..
„Nemluvil se mnou několik dní...“
„Nemluvil...“ podivil se Mac, netušil jak dětinský dokáže jeho přítel být...
„Jo asi tři dny ani sovo, teda akorát, když jsme přijely, řekl ...ani na krok...to bylo vše.“ odpověděl chlapec a sklopil zrak. Po chvíli ticha se lékař odhnodlal ke slovu, ale dříve než se nadechl skočil mu dean do řeči.
„Macu on měl pravdu, skoro jsem nechal zabít sama, kvůli... kvůli takové kravině..“
„kravině?“
„Jo byla to blbost to vůbec zkoušet...“
„Proč myslíš?“
„Nemám na to jít na nějakou školu, bylato ztráta času, vůbec jsem to neměl dělat...“
Parchant jeden jak se mu tohle povedlo...
Pomyslel si Mac... Dokázal vlastního syna přesvědčit o tom že je hloupí? 17-ti letej kluk se zaobírá svojí nezodpovědností?
Najednou se Mac pousmál, když si vzpoměl na Caleba v jeho věku, to byla jiná... Samej průšvih, samá poznámka, drzostí přetékal, a blbej nápad následoval ještě blbější. Zodpovědnost, nikdy... a tak to mělo být, tedy tak si to alespoň Mackland myslel.
Dean sledoval Macův úsměv
„Myslíš si, že má táta pravdu...“
Znělo to smutně.
„Ne Deane, já jen jsem si vzpoměl na Caleba v tvým věku...“
„Co?“
„No, jen tak... neřeš to..“
Dean vypadal dost zmateně..
„Nechápu.“
„To nevadí, řeknu ti pár věcí a chci aby si si je pamatoval.“
Dean kývl.
„Zaprvé... Nevidím důvod, proč by jsi neměl vysokou školu zkusit, myslím, že vyzkoušet test byl dobrý nápad a celkem rozumný krok. Za druhé, nebyla to jen tvoje vina, ano je hloupé se na lovu zabívat nečím jiným, ale vzhledem k tomu, jaký John je to chápu. No a nakonec, Chtít zodpovědnost, soustředěnost rozumné chovaní po chlapci tvého věku je trochu naivní.“ Dean se na něj díval vyděšeně.
„Macu, já nevím, ale ty jsi byl vždycky zCaleba úplně vyřízenej...“
„Vy jste dva extrémy, Caleb si plně užíval a využíval svého postavení teenagera, vzpomínám si, že si tehdy někde přečetl článek o tom, že v těchto krásných letech má výsadní právo na nezodpovědné chování... trvalo roky, než jsem mu to z tý hlavy dostal...“
„On si to myslí doteď“ poznamenal pobaveně Dean.
„To jsem nepotřeboval slyšet. Chtěl jsem ale říct, že by jsi se měl soustředit na sebe, vím, že je tenhle život težší než ostatních dětí, vím že tvůj otec je doma generál. Ale zkus to, nebo ze z toho brzy zhroutíš a skončíš na psychyatrii, a to myslím vážně...“
Dean zoufale položil hlavu na stůl. Mac se němu natáhl... „Dost promlouvání do duše vid?“ Usmál se muž, poznal, že Deanovi na nervy zabrnkal až až...
„Jo už asi jo...“
„Takže kdyby něco jsem tady ano?“
„Ano..“
„A máš tady někde ty výsledky“ Dean zvedl udiveně hlavu?“
„Mám...“
„Ukážeš...“
„Tebe by to zajímalo?“
Mac kývl a Dean zmizel v pokoji, během chvilky byl zpátky a v ruce třímal tři obálky.
„Kolik jsi...“
„Tři“
„Tak ukaž“ Dean váhavě předal obálky a posadil se zpátky na židli...
Mac otevřžel první a začal pomalu číst...
„Deane, to vážně?“ zeptal se překvapeně...

Já nechápu, proč se někdo diví, že je Dean inteligentní. Je pravda, že se někdy chová, jako by neuměl napočítat do pěti, ale pálí mu to Doufám, že si Dean vezme rady Maca k srdci a taky si trochu postaví hlavu a tu vysokou zkusí. A John ať si škubne Terrik, super část a těším se na pokračování

Souhlasím:

bohdy napísal:

Já nechápu, proč se někdo diví, že je Dean inteligentní. Je pravda, že se někdy chová, jako by neuměl napočítat do pěti, ale pálí mu to Doufám, že si Dean vezme rady Maca k srdci a taky si trochu postaví hlavu a tu vysokou zkusí. A John ať si škubne Terrik, super část a těším se na pokračování

Terrik: Ježíši, já miluju tvoje přednášky , kdy bude další Moc děkuju! Já mít Deana za syna, tak bych pukla pýchou , Johny je trotl

teda kvůli takové kravině dělal Johny takovej rozruch - no jo - jak typické

Dean je chytrej kluk, jenom je mu to málo říkáno a to pak tomu člověk lehce uvěří, že na nic nemá

Terrik: opravdu super - já si u toho vždycky tak odpočinu - a za to ti moc děkuju

děkuji holky jste zlaté.... ty přednášky dneska, já ani nevím na čem jsem byla:D

jedeme dál.... děkuji za přízeň a za komentáře, tady je jeden kousek,... začínám mít pocit že nic jiného nežDean oběť jeho otce a Sam zmetek nenapíšu. Jedu sice podle předpřipravené osnovy, kde to nemělo být takhle markantní, ale nějak to vždycky do toho zklouzne, takže pokud vám to leze na nervy, omlouvám se ale jinak mi to nejdeeee o to víc jsem ráda, že to někdo vydrží číst no jo jsem vadná...ale spokojenááá

---

Kapitola 9:Spratek se našel

Bylo něco kolem jedné odpoledne. Od časného rána jeli, nevěděli přesně kam, ale Mac podle Samoovi školní výbavi zhruba tušil jakým směrem. První zastávka byla na ošuntělé pumpě. Dean vystoupil a šel pro jídlo, kupodivu jeli John, Caleb a Mac, Dean. Byl to lékařův nápad, nemělo cenu výřit vody.
Natankovali a než se ydali zase na cestu Dean znovu projel mapu, jeli po stejné cestě jako od Jima do Blue Jay. Dean viděl, že jeho otec ztrácí trpělivost a sám se začínal bát. A navíc pořád ten pocit, že to ví, že ví kam Sam šel...
„Macu...“
Zavolal Dean naléhavě.
„Kam jsi říkal že míříme?“
„Tady, zhruba někam sem... Proč?“ Lékař označil okruh kolem národního parku.
„No... tady, tady je Green River..“
„Ano?“
„Vzpomínáš o čem básnil Sam, když jsme dorazili k Jimovi?“
„No, že někam pojedete, protože od Jima je to kousek...“
„No... je to kousek, celou dobu žvanil o Green River...“
„Jsi si jistý...“
Dean opatrně přikývl...
„Zavoláme Jima, ať se poptá v jeho okolí...“
Dean sbalil mapu a... zastavil se a podíval na svého takřka strýce.
„Neříkej mu to, jo, až když to vyjde.“ odpověděl Mackland na nevyslovenou otázku.
Dean souhlasil.

Sam se procházel nádherným údolím, sed si na kamen a pozoroval říční zátočinu. Včera našel srub za řekou, byl opuštěný, ale celkem zachovalý, dalo by se říct že oproti některým motelům, byl tento Srub Hilton.. Cítil se jako hrdina, byl na sebe pyšný, sám v divočině... tedy v parku, ale konečně to byl jen on a jeho přání. Dlouhé minuty pozoroval hladinu a pak se vydal dál. Bylo třeba zatavit se ještě v krámu na parkovišti, potraviny docházeli a na zítřk plánoval delší cestu, potřeboval zásoby.

Greenn River bylo 4 hodiny od místa, kde tankovali.. Jim zjistil, že jeden z lovců osamoceného chlapce v blízkosti zahlédl. V Deanovi rostla nervozita a strach, rotože zůčtování za tuhle chybu teprve přijde. Ale bylo hlavní ho najít, v pořádku...živého... Cestou Mac zavolal Calebovi a vysvětlil situaci. John s nimi moc nesouhlasil, ale nebyli v situaci, kdy by mohli zahodit jakoukoliv stopu.
„Jsme tady.“
Vytrhl ho z přemítání lékař...
„Unavený?“
„Trochu.“
Vystoupily z vozu. A caleb rozložil plánek parku.
„Tak, kde začneme, podle...“ Zarazil se, když si všiml Deanova nepřítomného výrazu...
„Deauce“
Ten ale neslyšel, rozběhl se směrem k obchodu, kde zády k nim stál mladý chlapec.
Otočil ho...
Byl to on...
„Sammy...“ sevřel ho v medvědím obětí a odmítal ho pustit.
„Sammy, jsi v ořádku?“
„Jo..“ zamumlal Sam vztekle...
„Jsem rád, že jsme tě našli..“
„Pusť...“
Dean povolil obětí a ustoupil...
„Zbláznil jsi se?“ Ptal se Dean a prohlížel si svého bratra, jestli není zranený...
„Přitáhl si i tátu, super.“
„Samme...“ Dean nevěřícně hleděl na svého bratra. Ostatní stáli hned za nimi.
„Já...“
„Nech mi Deane, nechyběli jste mi, byl jsem rád, že jsem od vás konečně vypadl, od obou a ty sem nakráčíš s plnou parádou.“ Vztekal se Sam (měla jsem chuť napsat spratek mizernej)
„Sammy, bál jsem se o tebe.“
„A co, nezajímá mě to, nezajímáš mě ty ani on, nikdo...“ Caleb odolával nutkání ho praštit. Jo některé geny jsou holt dědičné, pomyslel si v duchu a podíval se na Johna zpět k Samovi. A většinou ty nejlepší. Na povrch se však prodral jen Ironický úšklebek. Mac se při pohledu na svého syna neubránil úsměvu, naprosto přesně věděl, co ten úšklebek znamenl.Oba úsměv přešel, když se Dean otočil a rychle odcházel k autu.. „Je v pořádku“ oznámil cestou kolem otce. Otevřel Macklandův vůz a zapadldovnitř.
„No, Johne tak se předveď“
John se nadechl, poprvé po dlouhé době si uvědomil, že není vše tak jak si myslí. Že by přeci jen Dean nemohl za vše od hladomoru v Africe až po propad akcií Appelu na burze?
Nadechl se a pobídl mladšícho z chlapců aby šel k nim.
„Co jsi si myslel?“
„Nemyslel, chtěl jsem, a bylo to skvělé, teda až do teď?“
„Měli jsme o tebe strach, copak nemáš rozum?“ John byl klidný, zkoušel to podobrém.
„Mám, ale nikdo mě neposlouchá...“
Lovec si povzdechl, nebyla to ale zlost...
„Promluvíme si doma. Jdi do auta.“
„Promluvíme, myslíš tím, že mě zmlátíš jako Deana, všiml jsem si nejsem pitomej.“ Tady ale všechna snaha o klidný rozhovor zmizela.
„Dou auta...“
„Aaa došli argumenty...“ poznamenal jízlivě … plesk. Jedna dobře mířená facka přistála mladíkovi na ústech.
„Řekl jsem do auta Samueli.“
Sam s vyděšeným výrazem sledoval otcovu napřaženou ruku.
„Ano pane..“ zašeptal nakonec a zalezl do vozu.

„Vydíš Johne, tohle je výchovná facka, a né že ze svýho dítěte vymlátíš duši“ Usmál se Mac a poklepal přítely na rameno
„Díky, to je fakt skvělé...“
„Ale tak to je, ten malej skřítek ti začíná přerůstat přes hlavu, potřebuje zkrotit, není to už bezbraný dítě, za který Dean zodpovídá, má svoji hlavu a svůj rozum, a měl by se naučit zodpovědnosti...“
„Já vím Macu, je zhýčkanej...“ přiznal John poraženecky.
„A víš co je nejlepší“
„Ono může být ještě něco víc skvělé?“
„Jo. Sam si myslí, že je ten co to odnese, má pocit, že hýčkaný je tady Dean...“ usmál se lékař „..přeji úspešnou výchovu.“
„Miluji tvůj smysl pro humor Macu.“
Caleb poslouchal rozhovor a nevěřil vlastním uším. Ještě včera by se pomálu poprali. Ale tak to bylo často, když se jednalo o výchovu Johnových chlapců.
„Hej, co takhle jet“
„Jo“ odpověděli sborem a nastoupili do vozů.

Cesta byla tichá, Caleb se opřel o okýnko a usnul. Sam ani nehlesnul a John se raději neptal, jelikož vztekat je za volantem, no řekněmě, že se mu to párkrát vymstilo. V druhém voze to nebylo o moc lepší. Dean sleoval okolí opřený o studené sklo, a Mac hledal způsob jak zaháíjit rozhovor.
„Macu?“
„Ano?“ Lékař se vduchu zaradoval, neměl rád ticho mezi lidmi a ta atmosféra mu přímo náháněla hrůzu.
„Nebudeme mluvit, prosím...“
„Já...“
„Já to vidím, hledáš způsob jak začít, ale já nechci“ Jak to poznal...
„Dobře...“ lékař se vzdal...

Bože Terriku! já jsem otevřela stránku a srdce se mi radostí až zastavilo - je tu pokráčko a to jsem ho ještě nečetla a už mám šílenou radost
bolí mě palice, ale už se to z tý radosti lepší
takže nerušit, jdu číst

Tak jsem to konečně přečetla - just paráda!!! Sammy konečně taky jednu schytal , moc ho šetříte Dean je takový otloukánek. Musím přiznat, že jsem jednou taky jednu parádně slízla, až jsem na jedno ucho chvíli neslyšela, za svého sourozence a ten se mi smál, že mám bejt rychlejší a uhnout. No zabít ho je málo dneska se tomu už jen směju Proč mi Dean jenom připomíná "Prince Chuďase"?
John je klasicky John...
Díky moc za pokračování

Paráda!!! Konečně ten spratek (Terrik, neboj se nazývat věci pravými jmény) dostal jednu výchovnou Ale ta poznámka Maca byla super Nepochybuji o tom, že Sam si ubliženě opravdu připadal Ať si škubne!!! Hajzlík!!! Jak již bylo řečeno, snad si teď John uvědomí, že Dean opravdu za vše nemůže Takže díky moc!!! Ale musím se přiznat, že já si to nejprve přečetla, než jsem začala děkovat

Děkuji vám holky, jsem ráda že s jednou výchovnou u Sama jsme za jedno. A jsem ráda že se vám kapitola líbila. Děkuji za komentáře, já se usmívala jak blbec, když jsem to četla.

No a tady je další kousek 10: Ne, já za to nemůžu.

Sam prásknul dveřmi a zmizel v pokoji. John nevěřícně kroutil hlavou, kde udělal chybu, a hlavně, kdy se to stalo? Kdy se jeho roztomilý Sammy stal rozazleným frackem.
Nepřišel na nic...
Zkusil štěstí vedle v pokoji. Zaklepal na dveře uvnitř byli slyšet hlasy. Dean nebyl sám. Nejspíš to byl Claleb. Neváhal a vstoupil do pokoje. Byl to Caleb...
„Hej Junior, můžeš nás nechat o samotě?“ zeptal se John směrem k staršímu z chlapců.
„Nejsem si jistý“
„Calebe!“ vyštěkl John rozčíleně a odstoupil od dveří. Caleb se neochotně zvedl.
„Opovaž se Johnny...“
Prohodil výhružně, když procházel kolem svého učitele.
„Nestarej se..“
Caleb se nadechoval k odpovědi, ale Dean ho zastavil.
„To je dobrý Damiene...“
Caleb poraženecky přikývl a se zlostí odešel.
John se podíval na svého syna. Nemohl si pomoci ale viděl v jeho očích vzdor. U Sama to byla běžná věc, ale Dean?
„Deane...“
„Ne, nemůžu za to a nezkoušej to na mě hodit, nemůžu za to, že se sbalil a odešel, není to moje vina.“ začal Dean odhodlaně.
John nevěřícně stál a hleděl na syna. Nebyla to drzost v jeho hlase, ale naprostá sebejistota.
„Zopakuj to..“
Dean trochu zaváhal..
„Zopakuj to!“ Vyštěkl John
„Nemůžu za to že Sam utekl!“
Postavil se proti svému otci a hleděl mu do očí.
„Jsi si tím jistej!“
„Naprosto...“ odsekl Dean a stále sledoval otcovu tvář.
„Dal jsem ti za úkol ho hlídat. Měl jsi na něj dát pozor.“
„Nemůžu za to, že tě má plné zuby a chtěl zmizet. Snažil jsem se opravdu.“
„Mohl zemřít protože jsi ho neuhlídal.“
Zase to zkouší, bože, tohle ne...
„Nemohl jsem ho zastavit..“
„Myslíš: Řekni mi Deane, kde jsi byl tak dlouho.“
Sakra...
„Já“ váhal ale nakonec se narovnal a naprosto sebejistě se přiznal „...s jednou holkou, a byly to tři hodiny, ale...“
„Žádné ale, protože, kdybys byl doma hned, buď by si ho stihl a nebo by jsi ho našell v okolí, jenže můj syn nedokáže projít kolem ženský aniž by to nebral přes postel!“
„Nemůžu zato!“
„Nejsem si jist, vystavil si bratra nebezpečí, kvůli své sobeckosti, a to podruhé za pár týdnů.“
„Já..“
„Zítra se pokračuje v tréninku, můžeš se předvést.“ Řekl John a byl připraven odejít.
„Nikam nepůjdu.“
„Prosim?“ Vyštěkl John překvapeněm a otočil se zpět.
„Ne, nemám zájem, je mi to jedno, víš. Je mi to všechno fuk. Možná jsem přišel pozdě, možná jsem ho nechal o samotě, ale víš co? Stejně by šel, btřeba v noci. A neslyšel si ho? Bylo mu jedno, že ho hledáme, tak to přestaň svalovat na mě...“ Dean se nadechoval k dalším větám, když na tváři pocítil Johnovu dlaň.
Ticho.
„Dean se díval na člověka proti sobě. Byl plný hněvu, vzteku, ale nejhorší byl pociz zrady od jeho bratra. Chvíli váhal má-li něco říct. Nakonec se otočil a odešel do koupelny.
„Deane vrať se!“
Vykřikl John, ale slyšel jen bouchnutí dveří a zamykání.
„Ani náhodou.“
John se rozběhl ke dveřím.
„Deane, okamžitě otevři ty dveře.“
Bylo ticho John jen slyšel zrychlený dech. Dean seděl opřený o dveře a nevěděl co bude dělat.
Sakra, zbláznil jsem se? Co jsem to …. to ne... tati, mrzí mě to...
John pár minut mlátil do dveří a vyhrožoval, ale nic, Dean ani nemukl. Nakonec toho John nechal a odešel.

„Doufám, že to přežil.“
Poznamenal Caleb směrem k příchozímu muži. John se vztekle na mladíka podíval.
„To jsi mu poradil ty?“
„Co?“
„Co? Neptej se tak blbě..“
„Já mu neporadil nic?“
„Ne, a kde by to asi tak sebral?“
„Můžeš mi říct co?“
John nevraživě sledoval mladíka před sebou.
„Áaaa, že by poslušný syn projevil vlastní názor. Snad ti neodporoval.“
„Pak, že o tom nic nevíš...“
„Nevím, ale nic jiného by tě takhle nenaštvalo. Sakra Deauce, dobrá práce.“
„Ještě ho podporuj.“
Zařval John a šel ke stolu.
„Neodpověděl jsi my na otázku“ vzpoměl si Caleb „Přežil to, že jo?“
„Neboj, zamknul se vkoupelně.“
Odsekl John podrážděně.
„Sakra já mu, chtěl jsem s ním jenom mluvit, a hned na mě vyjel.“
„Jo koho mi to připomíná.“
„Calebe...“ vložil se do rozhovoru jeho otec.
„Nech toho ano.“
„Ano tati.“
„Tak co se stalo Johne.“ zeptal se lékař a posadil se vedle Johna. Caleb kapituloval a raději odešel.
„Než jsem vůbec stihl cokoliv říct, začal si vyskakovat, že to není jeho vina a bla, bla la... no a to je celé vlastně.“
„Takže jste se pohádali.“
„Dá se říct, a já se mu vlastně šel tak trochu omluvit.“
„Stává se, ale možná, že teď je ještě lepší čas, na omluvu.“
„Jo, teď bych ho asi zabil.“
Mac se usmál.
„Víš on od tebe omluvu nečekal a rozhodl se bránit. To co řekl Sam ho muselo ranit a na tvoje výčitky prostě už neměl sílu.“
„Já mu...“
„Já vím, že jsi mu nešel nic vyčítata, ale vždycky to tak děláš, tak se nediv, že s tím počítal...“
„Macu,,děláš ze mě hyenu.“
„Já ne:“ ušklíbl se lékař pobaveně.
„Chci jen říct, Johne, že “ lékař to ani nedořekl.
„Já vím, jdu za ním..“
„Hodně štěstí..“
„Jo a mimochodem, víš co dělal ty tři hodiny?“
„Vím, Cassanova... aaa zlaté mládí.“ povzdechl si Mac.
„Mi povídej.“
Oba zasněně vzdychali a hleděli do prázdna.
„No nic. Jdu.“ Vzpamatoval se nakonec John a zvedl se od stolu.
No alespoň v něčem je po mě... pomyslel si hrdě, když odcházel.

Terrik: To je hezké zpříjemnění neděle, takhle tu najít pokračování John se mi začíná zamlouvat Že by šel konečně do sebe a pochopil, že Dean nemůže za všechny rány světa?! Ale z Deana mám radost ještě větší Jak si konečně nenechal kydat hnůj na hlavu a řekl svůj názor I když z toho byl pěkně vyjukaný A jsem moc zvědavá, co to jde John Deanovi říct Tak prosím o brzké pokračování

No Terriku, tvý repliky jsou božský, ještě teď mi cukají koutky

„Áaaa, že by poslušný syn projevil vlastní názor. Snad ti neodporoval.“ - Deane

KONEČNĚ!!!!!!!!

Móóc ti děkuju, že jsi tak rychle přidala pokráčko a teď jsem ještě napnutější, jak dopadne pokračovací rozhovor Dean vs všechápající tatínek

Jo a prosím tě nezapomeň na Sammyho, ať z toho nevyjde tak lehce

Takže jako vždy paráda a prosím spěchej

Terrik: ač mám ráda Deana trpícího, tak mám radost, že se taky konečně projevil a nenechal si jen tak všechno pro sebe. Je teda pravda, a doufám v to, že z toho zase tak snadno nevyvázně no znáš mě
Sam je takovej hajzlík - bych mu jednu praštila a bylo by - teda puberta s ním pěkně mlátí hi hi jsem zvědavá, jak to s ním pořešíš dál

další naprosto super část

PS: John se jde sice omluvit -ale doufám, že nám z něho najednou páprdu neuděláš, to by mě štvalo

Nemix: neboj to je jen chvilková slabost, John se zase vrátí v plné parádě
Bohdy:

citácia :

I když z toho byl pěkně vyjukaný

Co to jako je ty se mu nemáš smát, chudinka
Astík: Neboj jen tak z toho nevyjde smraďoch jeden

Už jsem dneska nechtěla přidávat, ale vaše komentáře mě tak potešili, že jsem byla sama napnutá na další část i když vím co v ní je... no to zní asi blbě, ale neva
Tady je další kousíček:D
A díííky za čtení moooc

---

Kapitola 11: Rodičovské peklo

John rozvážně vešel k Deanivi do pokoje. Tajně doufal, že chlapec už bude v posteli, ale proč by to někdy mělo jít hladce. Zavřel tedy dveře a šel ke koupelně.
„Deane.“ zaklepal a čekal na odpověď.
„Deane, prosím otevři dveře, chci s tebou jen mluvit.“
Ticho. John si povzdechl.
„Mrzí mě to Deane, vím, že to nebyla tvoje vina.“
Ticho. Opatrně zkusil vzít za kliku, bylo odemčeno. „Deane?“ Otevřel. Jeho syn seděl opřený o vanu a spal. Tedy John doufal, že spal.
„Deane“
Klekl si k němu
„hej, Deane.“ Chlapec stále spal. Byl neskutečně bledý. John nechápal, byl pryč pár minut, co se sakra stalo. Všiml si poloprázdné sklenky s vodou a Dean třímal v ruce ubrousek.
„Hej Deane.“ zkusil to hlasitěji.
„Tati“ by to téměř šepot.
„Co se stalo?“
„Není mi dobře.“
John se soucitně na chlapce podíval.
„Musíš z té podlay, je studená.“ Pomohl Deanovi na nohy.
„Tati...“
„Teď ne Deane.“
„Ano pane.“ Otec ho dovedl k posteli a posadil.
„Co se stalo.“
„Já nevím, jak...“ začal, ale najednou se zarazil.
„Víme, pokračuj.“ popstrčil ho John.
„Nevím začala se mi točit hlava.“
„Zvracel si?“
Dean přikývl.
„Zajdu pro Maca.“
„Ne tati. Mě už je dobře, opravdu.“
„Poslouchat budeš ty mě, rozumíš?“
„Ano pane, rozumím.“
John došel pro lékaře. Naštěstí pro Deana to vypadalo pouze na doznívající otřes mozku. Mac nařídil klid a Dean to docela uvítal. Doufal, že ho do rána nechají na pokoji, chtěl jen spát.
„Deane.“ John vstoupil do pokoje.
„Tati?“
John přešel k posteli. Dean se snažil posadit, ale síla ho nějak opusila. John mu pomohl a položil mu za záda několik polštářů.
„Takže“ zažal lovec opatrně.“Když jsem za tebou dneska přišel“
„Tati já..“
“Ne počkej Deane“ Chlapec kývl. „Když jsem přišel, chtěl jsem ti říct, že jsi měl pravdu, nebyla to tvoje vina, že utekl. Měl jsem vztek.“ Dean poslouchal „To ale neomlouvá tvou drzost. Co to sakra bylo?“
„Tati, já...“
„Ne, Kde se to v tobě bere.“
„Mrzí mě to tati, naštvalo mě co řekl Sam ...“
„Vím co řekl a bylo to opravdu hnusné, zítra bude mít možnost se ukázat v plné parádě.“
„Tati, nech ho.“
„Ne Deane, trest si zaslouží.“
Dean sklopil zrak.
„A ty, ještě jednou si na mě takhle otevřeš ústa a ty kilometry co naběháš ani nedokážeš spočítat. Nehledě na to, že když řeknu hlídej Sama, nebudeš lovit holky někde po barech.“
„Byla prodavačka.“
„To je jedno, sakra vnímáš mě?“
„Ano, promiň, já jen že jsme nebyl v baru.“
„No to by ještě scházelo.“ rozčílil se John a Dean sykl bolestí.
„Tati prosím, bolí mě hlava.“ John se zarazil.
„Co?“
„Prosím nekřič.“
„Aha, dobře, každopádně sečteno podtrženo, jdna hlka a jeden drzý výstup... to je pěknej malér.“
„Ano, já vím.“
„Na druhou stranu, to co se stalo v Blue Jay když jsem se vrátil... taky malér. Takže bych řekl, že dnes vyvázneš bez trestu a zítra jsem na tebě zvědav.“
Dean se nevěřícně koukal na otce.
„C-co?“
John se lehce usmál.
„Říkám, že na to zapomeneme, ale Deane uklidni se ano... víc myslet.“ Dea přikývl na souhlas.
„A..“ usmál se John „Jaká byla..“
„Kdo?“
„Jsi blbej nebo co? Ta prodavačka?“
„Pěkná?“
„To jsme nemyslel.“
„Jooo tamto... no dobrá.“ Deanovi se rozlil úsměv po tváři.
„Bože synu...“ povzdechl si John „Odpočin si, zítra tě šetřit nebudu.“
Dean kývl a zachumlal se pod deku, než John stihl odejít chlapec spal.

Byl na řadě další rozhovor.
„To bude zajímavé“ pomyslel si a vstoupil do pokoje mladšího syna. Sam seděl za notebookem a ani se neobtěžoval podívat na otce.
„Same...“ Ani ťuk. John přešel ke stolu a počítač zavřel. Sam vztekle prašti s myší.
„Co je?“
„Co je? Nemyslíš že máš co vysvětlovat?“
„Nemám.“ John zpřísnil pohled.
„Chtěl jsem tam jet, není co vysvětlovat.“
„Opravdu? Od kdy se chováš jako spratek?“
„No podle tebe jsem spratek pořád ne? Dean je hodnej kluk.“ Poznamenal Sam ironicky
„Deana do toho netahej, schytal to za tebe až až. Bál se o tebe, a když jsme u toho. To co jsi mu řekl, vážně by si se měl nad sebou zamyslet.“
„Co? Nemá mě furt otravovat.“
„Otravovat? Je tisíce lidí co by dali cokoliv mít tvého bratra.“
„Jo to musí být magoři.“
„Dobrá tohle nemá cenu, na další tři týdny máš zaracha a tohle..“ vzal notebook „..Se zabavuje. Zítra v šest zažíná trénink, opovaž se přijít pozdě.“
„A..“
„Samueli Winchestere, ještě slovo...“
„Jasně..“ Zase to jasně já ho snad zabiju... pomyslel si John, chvíli se jen na svého syna díval. Viděl ten povýšený úsměv. ...Plesk.... Jednu zchytal „Odmlouvat mi nebudeš, ani jeden nebudete. Zítra v šest. Nezapomeň!.“
„Ano pane.“ odpověděl sam a mnul si zarudlou tvář...

„Tak jak dopadlo rodiné sezení?“
„Macu,... Whiskey.“ Mackland se usmál a vyndal dvě sklenky.
„Sam začíná zlobit?“
„Sam ani ne je to puberťák, ale Dean, já nevím něco se sním děje. Mám strach aby se mu něco nestalo, je roztržitý a to ho může zabít.“
„Nemyslím si, je to chytrej kluk. Ale asi by potřeboval vědět, že se za tebou nemusí bát přijít.“
„Bát?“
„Ano bát.“
„Moje děti se mě nebojí?“
„Děti ne on ano. Možná že ti chce něco říct a dokud se to nevyřeší nebude mít klid“
„Macu měl bys být psycholog né neurochirurg.“
„Mozek jako mozek“ Poznamenal lékař a upil ze sklenky.
„Ten jim oběma chybí.“
„Já bych řek, že jsou chtří až dost.“
„Řekni mi proč Dean v Samově věku tak nevyváděl.“
„No mám dojem, že si z Deana téměř lezl po stromech.“
Lékař se začal smát.
„To není vtipný, myslel jsem že ho zastřelim. Ale byli to klukoviny. I když fantazie tomu taky nechyběla.“
„Jo bylo to dobrý, tráva ve škole, sex ve škole, noční návštěva bord...domu služeb. Schůze se školním poradcem a následně psychologem“ Mac se bránil výbuchu smíchu
„Nebyl to psycholog ale psycholožka, s výstřihem a jak to říkal Dean... jo s výstavníma kozama co si zaslouží péči.“
„Jojo, to nemělo chybu...“
„Vyváděl pitomosti, ale nikdy se se mnou nehádal a dokázal uznat vinu. Sice to udělal znovu, ale uměl připustit že to zvoral“
„Jo to je pravda. Ale pak ta sexuální výchova, jak on na tebe koukal jak nablázna prej: chci s tebou mluvit ohledně toho, no Sexu a Dean :potřebuješ poradit? Víš jako doktor bych to asi měl umět ustát a pomoc ti ale tohle mě odrovnalo na několik dní....“
„Jsem rád , že se bavíš na můj účet.“
„Johne ber to s klidem. Je mu 13 uklidní se to, kolem dvaceti to bude dobrý“ Zase se začal smát
„Jestli se dvaceti dožije.“

Terrik: Jsem ráda, že jsme tě přinutili přihodit další část Protože je zase super!!! Chudáčkovi Deanovi není dobře A jak znám Johna, tak líp mu jen tak nebude... Ale Samovi pěkně přistála Škoda, že jsem tam nebyla osobně, přilítla by mu ještě z druhé strany A i ta pálka by se možná hodila!!! Takhle nadávat na Deana!!! Takže super část a těším se na další

Terriku: tak zatím jsem se u tvé povídky nikdy tak nezasmála, jako u tvého posledního dostavce cha chá to bylo výborné až je mi Johna líto - mít puberťáka na krku je fakt nic moc a do toho úlety Deana prostě perfektní nápad to tam zapojit

moc moc díky za další část a doufám, že pokračování tu bude co nevidět a Sam si trest náležitě vychutná a Dean zase nějakou tu chybu nechá svést na sebe a tak - no však mě znáš