Brotherhood - doba tréninku

Terriku, ty se překonáváš, dneska už druhý pokráčko OMG! a jak se ti povedlo , na konci jsem dostala záchvat smíchu : Ale pak ta sexuální výchova, jak on na tebe koukal jak na blázna prej: chci s tebou mluvit ohledně toho, no sexu a Dean :potřebuješ poradit?
se tomu doktorovi nedivím, že byl na dlouho vykolejenej
John - se konečně projevuje alespoň trochu jako otec - toto trvalo
Dean - není co dodat - perfektní
Sam - doufám, že mu dáš při tom tréninku pořádně do těla - takhle hnusně mluvit o svým bratrovi

Užívám si každý řádek, každý slovíčko, takže ti ani nemusím psát, že hořím nedočkavostí co bude dál. Díky mocmocmoc

Vaše výhružky a prosby si beru k srdci a je tu další kousek, chlapci dostanou do těla a jim skončí na posedu, trochu.
Děkuji za komentáře, jsem ráda že jste se u toho zasmáli, bylo to i cílem, trochu to odlehčit. Bohdy: toho bych tou pálko po hlavě vzala hned, mi věř
Nemix: přesně, já si toho Johna představila a nemohla jsem ani psát
Astík: No Sam,. nebyl by to Sam kdyby mu to toošku prošlo, ale neboj taky si to trochu vyžere

takže a tady je další část, tak snad se i to bude líbit

---

Kapitola 12: Medvedí stezka Alá John
„Takže všechno víte, můžeme začít.“
Zavelel John a trojice chlapců znuděně přikývla. Měl přijet i Joshua ale zkoušky byli přednější. John to moc neschvaloval ale co, bylo mu pětadvacet a neplánoval budoucnost Lovce.
„Snažte se pánové, obvzláště vy dva“ a ukázal na své syny.
„Dávejte pozor a buďte přpravený. Sam po modrej, Caleb po červenej a Dean po černej, každé vynechané stanoviště, jsou trestné body, tak ostatně jako vždy.“
Zase pouze přikývli.
„Ok, takže hurá na to.“
Chlapci se rozběhly do několika stran. John byl ve cvičeních mistr. Společně s Bobbym vymysleli dokonalé pasti a chytáky. Každý z chlapců měl podle stop na cestě odhalit jedno monstrum popřípadě ducha. Cestou dostávali indicie a samozřejmostí bylo silové a vytrvallostní cvičení.
„Nepřehnali jsme to Johne?“
„Ne, myslím, že to zvládnou, potřebujou to.“
„Já vím, jdem.“ Mackland vzal svůj batoh a nastoupil do auta. Cvičení byla sice těžká, ale nikdy by neohrozili jejich bezpečnost, každý sledoval jednoho z chlapců. John se jako rytíř vydal za calebem, koneckonců byl to jeho učitel, Mackland byl „kmotrem“ Deana, jakožtro budoucího guardiana a Jim sledoval Sama. Krom Caleba nikdo netušil, jakou budoucí pozici mu bratrstvo předurčilo, oba Winchesterové pouze tušili, že budou členy budoucí trojice. Jim ale už dávno věděl, komu jednou předá prsteny trojice.

Všichni zkratkou vyrazili na své stanoviště. Většinou šlo o kritické místo, kde by se mohlo cokoliv zvrtnout, voda, propast... Jim se usadil na posedu na druhém kilometru Samovy cesty. Netrvalo dlouho a jeho svěřenec dorazil na místo. První indiciie vysela nahoře na stromu.
„Paráda a mám asi křídla ne?“ poznamenal vztekle a přemýšlel jak nahoru. Rozhížel se kolem. Za ním byl starý posed a žebřík. „O díky bože...“ Jim protočil oči. Sam doběhl k posedu a doufal, že nebude „Na pecno“
Nebyl. Opatrně donesl žebřík ke stromu a opřel je o něj. „Snad jste si nemysleli že tam budu šplhat.“
pomalu vylezl nahoru. Podloží nebylo zrovna pevné a žebřík se vrklal. Rychle vzal první indicii a slezl dolů.
„transfuze s krvý...? Super tak až se příště z toho stromu zřítím, tak ji použiju. Bože tati, proč takovýhle kraviny.“
Jim poslouchal kleni mladého lovce a přemýšlel, zda mu ten žebřík vrátí.
Nevrátil. Sam hodil krev do batohu a vyrazil dál.
„Skvělé, a jak slezu já?“ Ptal se sám sebe Jim a začal se rozhlížet. Naštěstí uprostřed posedu byl v podlaze otvor a vedl ke starému provizornímu žebříčku, který tvořili laťky přibitě ke kmenu.
„Samueli, tohle si vyřídíme.“ smál se pastor, když lezl dolů...

John sledoval Caleba. Věděl, že nesnášel vodu, tedy spíše se jí bál. Měl pro něj speciální úkol. Uproostřed jezera byl malý ostrůvek na který vedl provazový most plující na vodě, přejít přes něj vyžadovalo nemalou sílu a koordinaci. Caleb doběhl na okraj a nevěřil vlastním očím
„ty žertuješ!“ vyjekl nevěřícně „tohle už je týrání“
Nicméně Caleb opatrně vstoupil na most. „Tohle, nemám za potřebí, tohle ne.“ reptal a snažil se udržet na dřevěných špriclých.. Po několika minutách se vítězně dostal na druhou stranu.
„Ještě si nevyhrál hochu.“ pomyslel si John a vylezl ze svého úkrytu a odřízl mostek od břehu a rychle zmizel. Caleb si ani nevšiml jeho přítomnosti a zaobíral se indícií. Bylo to několik novinových výstřižků, s několika obětmi. Caleb je strčil do batohu, otočil se a... a most nikde.
„Co, no to snad...“ Nevěřel vlastním očím, koupat se ale nehodlal. Prolezl malý ostrůvek sem a tam, jediné co na 2o metrech čverečních našel, byl jakási deska, naštěstí byla dřevěná, ale stabilně nevypadala.
„To mám jet jako na voru?“ vzekal se a tahl desku ke břehu.
„Dyť se to potopí i beze mě...“ Caleb si opatrně lehl, nemělo cenu pokoušet si sedat, okamžitě by skončil ve voděl. Ležel a rukama pádloval směrem ke břehu. „jako na Hawai...“ poznamenal pro sebe a strašně si přál být na suchu. Po několika minutách bezpečně stanul n zemi.
„Tomu říkám začátek, ale víš co Johne, vím, že jsi tu, něco ti povím ty prevíte, máš to zatraceně dobře vymyšlený...“ halekal a pozvolna se vydal dál.

Mac nevěděl co čekat, znal Johna a jeho talent na cmvičení hochů, i proto byl rád, že se Caleb učí od něj. Ať byl Joh jakýkolkiv, o své „práci“ věděl více, než kdokoliv jiný. Seděl a čekal na Deana, pro kterého to byl 4. kilometr trasy. Bylo to na kopci, Mac protestoval proti zapojení chlapce do tréninku, kvůli otřesu mozku, bylo to sotva tři dny, ale John byl neoblomný a Dean nakonec ani neprotestoval, ostatně jako vždy.
„Tak Deane, kde jsi?“ pomyslel si Mac pro sebe. Dean o několik chvilek déle dorazil k menší propasti, dolů vysel silný provaz uvázaný ke stromu. Na dně..
„Já vím je to zmetek.“ pomyslel si Mac pro sebe. Každý úkol byl přesně určen. Caleb neměl rád vodu a Dean vysloveně neuměl šplhat, né že by neměl sílu, ale nějak mu to nešlo. Johna braly mdloby, když voděl toho „orangutana“ na laně. Chlapec se ale nezalekl. Bral výzvi tak jak přicházeli a měl v úmyslu ukázat co v něm je. Chytil se lana a pomalu se spouštěl dolů. To byla hračka, ale nahoru, to byla jiná. Konečně stanul na dně rokle. Kupodivu to nebylo ošklivé místo a nebylo to ani moc hluboko, takových osm metrů. Dean šel k praporku. Pod uschlým stromkem ležel kus dřeva a na něm vypálený otisk hnubené ruky. Dean nápovědu zvedl. Pod kusem dřeva se rozsvítila zelená kontrolka. Nevěnoval tomu pozornost, bral to jako informační systém. Nález hodil do batohu, najednou ale začal cítit teplo a kouř. Otočil se... stromek, byl v plamenech a šířilo se to dál. Dean se rozhlížel, nebylo ale kudy utéct. Rokle byla celá uzavřený ve skále. Cítil paniku. Musel pryč. Rychle se chytil lana a snažil se vyšplhat nahoru. Nešlo to, nervozita byla velká a panika začínala přebýrat kontrolu. Snažil se uklidnit, vzpoměl si na slova jeho otce a rady, co dělat, jak se zachránit ale prostě to nešlo, oheň pomalu sžíral malý prostor.
„Deane“ křičel Mac který nevěřil v lastním očím a konečně pochopil, proč si měl vzít hasící přístroj. Slezl dolů k Deanovi. Bylo tam opravdu horko. Mackland se snažil uhasit plameny. Protor byl sice malý ale i tak tam bylo dost dřeva, aby jste se udusili. Podařilo se mu utlumit oheň na minimum.
„Macu.. já..“
„Tohle přehnal...“
„Macu prosím, nech mě to dodělat?“
„Jsi v pořádku?“
„Jo docela jo... jen...“
„Já vím, ukldni se, ano?“
Dean kývl, chtěl odpovědět ale rozkašlal se.
„Ne nenechám, vezmu tě do nemocnice.“
„prosím zvládnu to.“ Dean naléhal. Lékař si povzdechl.
„Dobrá, ale o tomhle mlč ano.“
„Ano.“
„Tak lez.“
Dean skočil na lano a netrvalo dlouho a byl nahoře.. Sám sebou byl překvapen, jak to šlo a byl na sebe naštvaný, že to takhle zvoral.
„Tak co.“
zeptal se Mackland, když vylezl nahoru.
„Zvládnu to.“
„Tak běž.“
„Díky.“
Mackland přikývl a Dean se vydal na cestu. Lékař si uvědomoval, že se právě dopustil přečinu podle pravidel, ale nějak mu to bylojedno...

nechcem byt zla ale mne sa tie Johnove treningy zboznujem aj ked musim priznat, ze keby som bola ja na mieste chlapcov, skoncila by som hned na zaciatku... velmi sa mi pacila aj predchadzajuca cast, kde John prejavil trochu jemnejsiu stranku, no svoj charakter nezaprel...Sama ako pubertiaka si neviem ani predstavit ale podla mna trosku nazaskodi aj ked sa chlapci vzopru, po tych jeho treningoch sa im ani necudejum ...

Terrik neviem sa dockat pokracka

Wow wow wow Obzvláště vydařená část!!! Perfektní!!! Ta stezka odvahy byla doslova zkouška ohněm. Jsem zvědavá, zda se John dozví o Deanově selhání. Ale vážně super část!!! Už se opravdu nemůžu dočkat pokračování

tééééda - tak tento trénink je naprosto dokonalý - hrozně moc se mi líbí ten nápad - takovýto trénink -bomba

Terrik: máš mou velkou poklonu, toto jsem si vyloženě užila a prostě wow
hi hi ted jsem zvědavá, na další části tréninku - i když jestli se John dozví, že Dean měl pomoc - tak bude asi ouvej

no nechám se překvapit

teda já si tuto část fakt vychutnala

„Paráda a mám asi křídla ne?“ poznamenal vztekle a přemýšlel jak nahoru. Rozhížel se kolem. Za ním byl starý posed a žebřík. „O díky bože...“ Jim protočil oči.

„transfuze s krvý...? Super tak až se příště z toho stromu zřítím, tak ji použiju.

Sammy má čím dál tím lepší hlášky Ani se mu nedivím, že takhle brble, já na jeho místě bych tu svoji pusinku nezavřela vůbec...

Terriku jako vždy nááádherný pokračování. Vsadím se, že to na Deana praskne a to bude mazec, ten bude šplhat i ve snu
Klidně s tím tréninkem přitvrď , ještě že se ho nezúčastním , jinak by do špitálu vezli mě i s Johnem - chudinka by ze mě dostal infarkt

Móc děkuju za krásný kousek a rychle prosím další

Terrik: Ty přidáváš kapitoly takovou rychlostí, že vůbec nestíhám číst, natož komentovat. Ale teď jsem je všechny na jeden zátah zhltla.
Sam - mlátí s ním puberta, potřeboval by pořádnou lekci, aby si nemyslel, že je středem světa a všichni kolem něho budou skákat.
Dean - když se něco posere, může za to on - na někoho se to prostě musí svést - chudák.
John: určitě má svoje syny rád a nedovolil by, aby jim někdo ublížil, ale jeho výchova ..... no co si budeme povídat.
Takže šup - pokračujeme a díky.

já mám takovou radost že se vám to líbí." Zcela chápu vaš pochybnosti o tom,, jak by jste s tréninkem dobadli vy. Nebojte, já bych zdechla hned na začátku.
Moc ráda čtu komentáře, a moc mě potěšili. S každým dalším kouskem roste strach co na to povíte... moc děkuji
A tady další kousiček. Dean bude vzpurný.

---

kapitola 13: Přes hory a doly, Přes vodu a stodolu



Pokračovalo se cestou dál, Caleb se chystal zdolat další, poslední podlý úkol. Byl celkem překvapen, když se podíval na hodinky.
„Jsem frajer.“ prohodil nonšalantně a pustil se do posledního úkolu. Chytil se provazového žebříku a lezl nahoru do jakéhosi stromového domku. Uvnitř našel poslední nápovědu, byl si sice témeř jistí co „lovil“ ale potvrzení nebylo k zahození.
„A mám tě“ zasmál se když si přečetl kus papíru, šlo o legendu indiánského kmene, kde se většina z nich navzájem pojedla.
„Wendigo, no Johne čekal jsem něco težšího. Třeba Hanibala Lectera.“
Usmál se a chystal se dolů. Čekalo ho ještě pět mkilometrů běhu. Vyndal lahev a trochu se napil.
„No jo, měl by si trénovat olympijskej maraton, pořád samej běh.....“ vyrazil
„A nebo plavce.“ dodal znechuceně, když se zastavil před obrovskou nádrží s vodou.
„To si děláš...“ Byla tu možnost oběhnout, nebo přeplavat. Caleb k smrti nenáviděl vodu ale těch několik kilometrů navíc se mu taky nelíbilo.
„Jo super, ale ten batoh ...“
Přemýšlel nahlas.
„Počkej... ty, ty zmetku, dokonalé.“ Křičel, aby ho John slyšel. Vzpoměl si totiž na nafukovací dětský kruh, který mu dal John jakoby žertem.
„Tak proto.“
Caleb rozepl batoh a vyházel skoro všechny věci. Na dně ležel růžový nafukovací kruh s usměvavou kachničkou.
„To se mi zdá.“
Naházel věci zpátky a začal nafukovat. Dětská pomúcka se pomalu formovala.
„A je to, vypadám jak pedofil.“
Rozčiloval se, vyslékl si mikinu a narval ji do batohu. Kruh položil na vodu a přes něj dal ještě plachtu aby se mu otvorem uprostřed nezmáčely věci.
„Super, geniální.“ odíval se před sebe, voda byla všude a Calebovi se svíral žaludek.
„nesnáším tě.“ Rychle vstoupil do mokré propasti, nebylo proč otálet. Snažil se co nejrychleji mlohl, jen aby už byl na druhé straně.

Sam běžel po stezce směrem ke staré stodole. Neměl ani tušení, že v Jimově okolí něco takového je.
„Co teď otče, budeme farmařit?“ Ušklíbl se a zalezl do stodloly. Uprostřed na něčem, čemu by se s nadsázkou dalo říkat stolek, ležela lahev, s krví.
„Zase, to je jako nějaká úchylka?“ bručel mladík. Když lahvičku zvedl, válelo se pod ní ušmudlané parte.
„Pan XY? O jaká kreativita.“ Vše opět nacpal do batohu a šel dál. Měl plné zuby téhle připitomělé hry. Podle instrukcí ho čekali Tři kilometry do mírného stoupání.
„jenom ať už je konec.“ Vyrazil ku předu...

Dean začínal tušit co je to za stvoření, tedy spíšeza zrůdu. Další stopy nebyli tolik podle schované, ale i tak to dalo docela práci se k nim dostat. Poslední stopa vedla k mýtině. Dean doběhl k praporku, kde vedle byla zapíchlá lopata a cedule „1,5m“
„Néé“ povzdechl si a hodil batoh na zem. Po chvilce přemlouvání začal kopat.
Půda byla naštěstí nakypřená, jak někdo nedávno jámu vyhloubil.
„A..“ zarazil se, když nářadí narazilo, do něčeho tvrdého.

„No vida, a máš to.“ přemýtal lékař ze svého úkrytu.

Dean vytáhl treuhličku a otevřel ji, uvnitř bykla zase jen cedulka s datem a textem: „Den, kdy syn zklamal svého otce“ Dean se začal třást. Nevěděl jak se to staklo ale po tvářích mu stékala slza.
Mackland pozoroval scénu z povzdálí, netušil co mohlo být uvnitř, ale měl dojem, že se mu to nebude líbit. Dean otřel vlhkou tvář ..
„Striga.“ zamumlal neslyšně, vstal a běžel k cíli
Mackland vylezl z úkrytu. Dean nechal truhlu i s „pokladem“ na místě, a lékař neodolal zvědavosti. Vzal lístek a četl.
„To si dělá srandu ne? Od příště, milý příteli, tvá trasa podléhá mé cenzuře.“ Zašeptal zlostně a sebral indicii i lopatu a vrátil se k autu.

Dean stál před posledním úsekem. Byla to cesta skrz mokrý les. Mechová podlož byla nasátá vodu a nohy se bořili místi až do půly lýtek. Běželo se pomalu a ztěžka.
„Sakra...“ zaklel Dean když zkončil na zemi. „Au..“ podvrkl si kotník, nebylo to nic vážného ale znepříjemňovalo to cestu. „Proč teď.“ Byli to naštěstí už jen sotva dva kilometry.

Caleb se vyhrabal z nádrže. Vypadal jako naštvanej bobr. Voda z něj srčela a vzeky neviděl. „hurá.“ zařval a tahnul batoh ven. Růžový kruh s kachničkou hodil vdál a posledních pár metrů k cíli došel. Všichni tři starší muži už netrpělivě čekali.
„A vodní princezna je tady,.“ poznamenal John pobaveně.
„haha...“ odsekl Caleb a ždímal triko.
„Co jsi ulovil synu.“ Ptal se Jim netrpělivě.
„Nic chyběl mi prut a pramice.“
„Velmi vtipné.“ Pokáral ho otec.
Caleb švihl poohledem po Johnovi.
„No možná kdybych se nemusel tolik koupat, tak bych ulovil wendigo.“ oznámil vztekle Mimochodem primitivní.“ dodal.
„Nešlo o to aby to bylo těžké, byl to jenom trénink.“
„V plavání?“
„Ve výudrži.“
„Ve výdrži v plaván?.“ Nenechal se Caleb odbít.
Slovní přestřelka byla přerušena Samem.
„Větší pitomost by nembyla!“ řval sotva je zahlédl.
„Samueli, pozor na jazyk.“ Upozornil ho Jim. „Myslím, že ti trocha pohybu prospěje.“
„Pohybu...“ syčel Sam vztekle jako unikající pára.
„Hej Runt...“ zakvílel Caleb na hocha jeho přezdívkou. „Aspoň si neplaval.“
„Ježiš, Calebe, vypadáš ja kdyby si projel myčkou.“ ušklíbl se Sam.
„Dík.“
„Kluci dost.“ usměrnil je lékař. „Co jsi ulovil ty.“ zeptal se Mac poté co hoši ztichli.
„Upíra...“ odpověděl sebejistě.
Tři z přítomných se podívali na Johna pro potvrtzení.
„No vidíš, a šlo to i bez keců.“
Sam se nadechoval ale byl zastaven.
„Ani slovo!“ Poznamenal John přísně a Sam spolkl jakoukoliv námitku.
Čas ubíhal,Caleb se zatím převlékl do suchého oblečení a všichni dál čekali.

„Kde sakra je, měl tu být..“ rozčiloval se John, když jeho syn stále nebyl v dohledu.
„Je to pár minut co přišel Sam.“ snažil se ho uklidnit Jim.
„Je to dvacet minut, to je bez deseti půl hodina.“
„ó tvoje matematické dovednosti jsou obdivuhodné.“ poznamenl Caleb rejpavě.
John ho sjel pohledem a maldík byl raději sticha, nerad by ho naštval a přitížil tak svému příteli, který stále nedorazil.

Dalších deset minut.
„Hele.“ Š´touchl Mac do Johna.
„Támhle je.“
Dean výrazně kulhal a blížil se k nim. John mu šel naproti. Chytil ho za límec a prudce s ním trhl.
„Kde si sakra tak dlkouho.“ nebyl to vztek ale strach, jenže to John odmítl přiznat a raději dál zuřil.
„Já...“
„Mlč, kde jsi tak dlouho?“.“
„Zvrknul jsem si nohu.“
„To má být omluva?“
„Ne Pane.“
Mac to dál nemohl sledovat.
„Johne, myslím, že už je tady a limit vyprší za deset minut, podle mého je to v pořádku.“
John nerad, ale přijal tento argument a odstoupil od syna.
„Co jsi ulovil ty?“
Dean chvíli mlčel. Přemýšlel jestli má odpovídat.
„Strigu.“ zašeptal nakonec.
John se usmál.
„Jo, strigu.“ Potvrdil a otočil se. Videl Jimův překvapený výraz. „Vážně Johnatane?“
Zeptal se ho pastor opatrně.
„Ano.“ odpověděl John a sylšel jak se syn za ním nadechl.
„Tati.“ znělo to nahněvaně. John se prudce otočil.
„Víš, ten první úkol ta rokle.“ začal Dean sebejistě a Mackland se začínal bát.
„To se mi tak úplně něpovedlo.“
John se podíval na lékaře. „A co Johne, měl jsem ho tam nechat umřít?“
„Měl Jsi ho přivézt.“
„To je jedno, já jsem ho ukecal, ale čekal jsem od tebe cokoliv tati, ale takovejhle podraz ne!“ Řekl Dean klidně, ale důrazně a John začínal rudnout.
„Zopakuj to.“
„Bylo to od trebe hnusný, bylo to i na tebe hnusný!“ to už Dean křičel. Celý se chvěl. Byla to směs vyčerpání a stresu.
„Byl to test, co jsi čeka, procházku parkem.“
„Víš,“ nadechl se „.. už tam chyběla akorát mámina fotka.“ řekl kysele a svět zčernal.

Terrik: tak toto bylo snad ještě lepší než předchozí část přesně takto nějak jsem si to představovala (to víš, já si vymýšlím pokračování povídek v duchu a pak jsem překvapená na kolik jsem to odhadla a na kolik ne )
tahle povídka mě moc baví a užívám si jí - díky Terrik

a poslední slova Deane, Deane........chjo

Wow wow wow!!! Nechápu, jak může být tahle část ještě lepší, než ta předchozí, která byla tak super!!! Překonáváš se!!! A Dean měl naprostou pravdu. A ta poslední věta... tady snad už jen dodám... chjo... Takže díky moc za další část a už se nemůžu dočkat pokračování

na to se snad dá říct jen mooooooc
Taková vyplňující část. Nic závratného.... vášnivá debata bude až v dalších kapitolách.
_______________

Kapitola14: Tvrdá hlava

Jim s lékařem se seběhli kolem mladíka, který se skácel kzemi rukou svého otce. John si třel zhmožděné klouby a Caleb ho tahal stranou.
„Neříkal jsem ti něco?“
Zavrčel Mackland.
„Copa si ho... nedělej ze mě mizeru“ rozčiloval se John. „Ty jsi porušil pravidla hry, neměl jsi ho nechat jít.“
„O to tady přeci vůbec nejde. Ty to fakt nechápeš? Chtěl ti dokázat ,že na to má.“ Křičel lékař a s Jimem se snažili chlapce probrat. Dean se po pár pohlavcích začal pomalu vracel k vědomí.
„Dobrý?“
Ptal se Jim a Dean kývl. Opatrně ho zvedli. Mac trval na lékařské prohlídce v nemocnici, bylo to přeci jen druhé zranění hlavy a druhé bezvědomí za několik málo dní. Jako neurochirurgovi mu vstávali vlasy hrůzou.
„Macu to vážně není nutný?“
„Já se neptám Deane, prostě pojedeme tečka.“ Dean vzdychl na znamení souhlasu. John se mezitím uklidnil a přistoupil k dvojici. Ostatní již dávno seděli v autech. John si odkašlal a podíval se na syna, který mhouřil oči před světlem.
„Deane“ začal pomalu. „Přehnal jsem to, je mi to líto, ale teď poslechneš Maca a pojedeš s ním, rozumíš.“ Mluvil důrazně ale klidně a Dean opatrně kývl. Složil hlavu do dlaní jak mu lebkou projela ostrá bolest.
„Dost řečí, jedeme.“ Mac nasměroval Deana k autu a John nastoupil ke Calebovi. Sam přes svůj hněv, způsobený tréninkem, neviděl nic, nevnímal nic. Jim v něm poznáv al jeho otce... Já a můj hněv...

„Dobrý den. Jmenuji se Mackland Ames, tohle je muj synovec Dean.“ Představil se lékař na recepci.
„co se stalo pane?“
Zeptala se milá sestra na příjmu.
„trochu se nám popral. Jde o několik úderů do hlavy“
„jste lékař?“
„Ano?“
„Nezapřete se.“ usmála se a dovedla je do vyšetřovny.

„Dobrý den kolego, jsem doktor Newman.“
Mac kývl na odpověď a podal lékaři ruku.
„Tak co se stalo... Dean?“
Chlapec kývl.
„Kulečník... no a pak... znáte to?“
Dean se zaculil a uhnul před světlem lékařovi baterky.
„Pocit na zvracení?“
„Trochu?“
„Uděláme rentgen, jen pro jistotu.“
Newman, se usmál, když viděl Deanovu otrávenou reakci...

Po pár minutách se lékař držel v ruce rentgen.
„No tady vzadu, prasklina.“ Ukazoval.
„Není to tak zlé ale bude to chtít klid, krvácení se neprokázalo“ Oznámil a dal rentgen stranou.
„Myslím že si tě tu ne...“
„Ne, nechcci, to není třeba.“
Mac se usmál, tuhle reakci čeka,l ale rozhodl se tentokrát stát na straně pacienta.
„Myslím, že bychom na něj doma mohly dát pozor.“ Newman se zasmál.
„Nemá rád nemocnice?“
„Poznal jste to?“
Lekáři se smáli a Dean se podrážděně podíval.
„já jsem tady kdyby něco.“ poznamenal Dean a lékaři utichli.
„No každopádně musí mít někollika dení klid. A to myslím absolutně.“ Podíval se na chlapce , Dean odhodlaně kývl a okamžitě toho litoval.
„Bolí?“ zeptali se oba naráz.
„Jo... „ Zasyčel potichu.
„Píchnu ti něco na bolest, a pak tě svěřím do rukou tvého strýčka.“ mluvil konejšivě.
„Hm..“ Souhlasil Dean a snažil se bolest rozdýchat.
„Dobrá“ Lékař odložil prázdnopu injekci a místo vpichu zalepil.
„Pár dní a bude to ok. Ostatně to platí i o tom kotníku, je tam otok a natažené některé šlachy. Na noc si na to dej studený obklad a pokud možno měj tu nohu vevýšce. Chodit s tím můžeš v rámci možností. Zkrátka to nebrat přes bolest.“
Zručně mu kotník stáhl a propustil jej domů.

V kuchyni se rozebíral treénink a Jim cnhystal večeři. John seděl v čele stolu. Sam se tvářil znechuceně. Poslední částí cvičení, byl test jak zabít svoji uklovenou nestvůru.
Oba chlapci uspěli a Sam se odporoučel do postele. Měl toho dost a hlavně nechtěl svého otce poslouchat už ani minutu. Caleb trpělivě poslouchal učení svého mistra a doufal v brzkou večeři.
Dříve než se ale dočkal vytouženého jída, vrátil nse Mackland s Deanem.
„Ahoj, jsme tu...“
„A, ahoj, všechno v pořádku?“
Ptal se John a podával Calebovi talíř.
„No ne tak docela.“ Odpověděl Mac a Dean se chystal odejít.
„Né tak zhurta mladej, sedni si.“
„Chci si jít lehnout tati.“
„Řkl jsem sedni.“
Rozkázal John´ a Dean se vzdal naděje na brzký spánek.
„Myslím, že bude lepší když to necháš na zítra Johne.“
Snažil se Mac vydobýt odpočinrk pro svého svěřence.
„Deane?“ Obrátil se otec k chlapci.
Dean přikývl a posadil se. Mac naštvaně vzal židli vedle a Jim jim oběma podával večeři.
„Ne já nebudu.“ odmítl Dean tiše a čekal na rozsudek.
„Dobře, vzhledem k tomu, že jsi nesplnil prvníé část úkolu, čeká tě to znovu.“
Dean se hrozivě podíval na svého otce.
„Čemu se divíš, jasné porušení pravidel.“ odpověděl Deanovi na nevyřčenou otázku, jestli to myslí vážně.
Mac toho měl za celý den dost. Jeho trpělivost byla obrovská. Běžně byl klidný a diplomatický, což odpovídalo prestiži, kterou držela jeho rodina a jeho povolání. Vězšinou působil v téhle skupině jako mírotvůrce, ale dnes i jeho pohár trpělivosti přetekl.
„Tak dost Johne. Dean má natažené vazy v kotníku a drobnou frakturu v zadní části lebky. Takže to bude tak jak řeknu já.“ Mac praštil do stolu.
„Tati, ty jsi se rozvášnil.“ Poznamenal Caleb žertem, ale v duchu byl rád.
„Ano, nenchal jsem ho jít, čímž jsemporušil pravidla já.“
„Ano, to je sice pravda, ale je to jasné, střelíš si to znovu“ Odpověděl John směrem k Deanovi. Ten kývl a zvedl se od stolu.
„Ještě nechoď.“
„Tati, nesplnil jsem, co ještě?“
„No, ostatní nebylo tak zlé, ale jsi dost pomalý. Bylo to tak tak.“
„Hm, fajn.“ John se nadechoval ale Jim mu položil ruku na rameno.
„nech to být Johne. A už jezte, bude to studené.“ Jim umožnil Deanovi odejít, Čtyři muži se konečně pustili do jídla. Caleb je opustil a následoval své dva přátele – zapadl do postele a spal jako zabitý.

Terrik: chudák Dean - už chci vidět, jak ho John nechá odpočívat
je to fakt s každou částí lepší a lepší - nemůžu na to přestat myslet - paráda

John je hajzl Ten by přestal mučit Deana snad až ve chvíli, kdyby byl Dean v kómatu a John ho neprobral. Heh Už to vidím před očima... torturing Deana, Johna konečně začne hryzat svědomí, pak se po pár dnech Dean probere v nemocnici a bude mít amnézii a Johna nepozná Hrůza!!! Víkend strávený s Nemix a už přeju Deanovi to nejhorší

Terrik: Ano, Dean by měl opravdu pořádně zkolabovat a to by teprve John viděl ten "tanec", co by mu předvedl Mac.

awesome neviem co chce John dosiahnut tym, ze Dean si ten trenink zopakuje, ale velmi sa na to tesim ...

Jste velm sadistické publikum dámy.... a to se mi líbí.
Jsem ráda že se vám i další část líbila, a jsem ráda, že jsem (ted myslím) popsala Maca tak, že jste pochopili že jde o ochránce. On je totiž člen trojice pozice Guardian - ochránce (mimochodem Dean ji dědí po něm, proč asi že jo... , jo a Jim je učenec a to zase zdědí šprtík Sammy) jen tak na okraj.
Bohdy:

citácia :

John je hajzl

přešla si na tvrdší kalibr než je pálka?
Jo a jsem ráda že jsi strávila víkend s nemix, Alespoň vyplula na povrch tvá pravá identita
Nemix: Dobrá práce
FooFighterkaSN: přesný záměr je spíše než pomsta nebo nějaká osobní nenávist, snaha ho ochránit, ale blbým Johnovým způsobem
janča: na všechno dojde

všem znovu mooooooc děkuji a tady jsem si dovolila další kousek.

---

Kapitola 15: Jó v lese, jó v lese...

„Dean doufal, že lehne a bude spát ale omyl. Dlouho se převaloval a hlavou mu lítaly vzpomínky z celého dne. Měl dojem, že ten oheň co zůstal v rokly je s ním. Byl bledý a bylo mu zle. Za noc několikrát zvracel a k ránu usnul v koupelně opřený o zeď. Probudil ho až Jimuv hlas, který je zval k snídani.
Dean se neochotně posbíral a dohrabal dolů k ostatním.
„Vypadáš jako chodící mrtvola.“
„Díky Damiene, taky nejsi krasavec.“ odsekl svému příteli, opravdu neměl na srandičky náladu.
Caleb se ušklíbl, ale na Deana opravdu nebyl hezký pohled.
„Nebudu jíst Jime.“
„Ale měl by si.“
„Možná dýl“ odpověděl dean a přitáhl si hrnek kafe.
„No já to klidně sním.“ Vrhl se Caleb na oba talíře a začal se ládovat.
„Víš pohled na tebe mě naplnuje štěstím.“
Pronesl Jim vzletně.
„Rádo se stalo.“ zamlaskal Caleb, Dean protčil oči a položil hlavu na stůl.

„Dobré ráno.“ Pozdravil Mackland a posadil se ke stolu.
„Dobré“ odpověděl Jim , Caleb zahuhla něco s plnou pusou a Dean tiše zakňučel.
„Jak ses vyspal?“ Zeptal se lékař.
„Moc ne.“ Dean zvedl hlavu a podíval se na Macklanda.
„Koukám. Máš opravdu zdravou barvu.“ pousmál se a vzal místo.
„Nebylo mi moc dobře.“
„Zvracel jsi?“
Dean pokýval a vrátil hlavu zase na stůl.
„Proč jsi mi nevzbudil?“ Ptal se lékař skoro láskyplně.
„Nebylo třeba.... „
Mackland si povzdechl a péohladil soucitně chlapce po vlasech.


John vzal Caleba se Samem na další část tréninku, trochu běh, ale hlavně střelba. Caleb ji nepotřeboval ale mezitím co Sam trénoval sejmutí cíle, John učil svého žáka dalším vychytávkám, které jeho naučila armáda. Caleb byl rád, tohle bylo to co ho zajíma, věděl, že vše ostatní je důležité, ale tohle bylo ono, tohle bylo to, co chtěl znát.
Mac stál pevně za svým odhodláním, nechat Deana odpočívat. Pohrozil Johnovy možnými komplikacemi Deanova zranění. Trochu to přikrášlil, ale účel to splnilo. Koneckonců, mackland znal svého přítele až moc dobře, a věděl co na něj platí.

„Deane, můžu.““
Zalepal Mac na dveře a vstoupil do pokoje.
„Jo, pojď.“ Dean ležel na posteli ruku opřenou o čelo.
„To nebude ta rána co tě nenechala spát co?“ Zeptal se lékař a prohlížel si ho.
Dean zavrtěl hlavou.
„Ne, já,... asi ne?“
„Že by sters?“ Snažil se to nějak odlehčit.
„Ty jsi doktor.“ Dean nebyl sdílný a popravdě nebyl ani rád že ho nenechajíí o samotě.
„Vypadáš na to. Nechceš si promluvit?“
„Myslím, že odpověď znáš.“
„Dobře, Já si chci promluvit.“ Nedal se Mackland odbýt.
„Jak to mohl udělat Macu, proč?“ Dean se najednou rozpovídal.
„Zkoušel co vydržíš..“
„Jo a já to...“
„Ne! Není to tvoje chyba.“ zastavil ho dříve, než se začne sám obviňovat. „Bylo to naprosto šílené, a upřímně myslí, že to byl zatraceně dobrý výkon. Nenech si nic namluvit.“
„Vyděsilo mě to.“
„Věřím. Nebylo by to normální, kdyby to stebou nic neudělalo.“
Chvíli si spolu povídali a nakonec Dean usnul.
„Tohle je nejlepší lék. Jenom spi.“ Povídal lékař skoro neslyšně, když ho přikrýval...

Uběhlo několik dní. Dean byl podle všeho bojeschopný. Sam byl se školou na výletě, který se táhl i přes výkend. Johnovi se to nelíbilo ale nechal ho jet se třídou. Jim zůstal na farmě a ostatní v pátek večer vyrazili. Jejich cílem byl srrub v nedalekém lese. Mac navrhoval pár dní v divočině, jen tak něco obyčejného a John překvapivě souhlasil.
Dva starší muži jeli spolu a Deana s Calebem nechali užít si společné chvíle.
„Znáte cestu. My jedeme napřed někde se zastavtea a nakupte.“ nařídil John a chlapci poslechli. Byli rádi, že je nechají alespoň chvíli napokoji.

„Co, že to máme koupit?“ ptal se Dean, když vstoupili do obchodu
„Jídlo?“
„Nekecej?“
„No fakt. Hele hamburgery.“
„Dal bych si steak“ Dean se mlsně olízl
Byla to skoro hodina než prolezly krám ze předu dozadu a zase zpět.
„To bychom měli. “ oznámil Caleb s radostí a popadl tašky. Společně je naházeli do auta a vyrazili k cíloy.
„Za jak dlouho, že tam máme být?“
„Tak dvě hodiny.“ odpověděl Caleb a Dean se natáhl po rádiu a řádně ho zesálil.
Cesta utíkala rychle, oba se náramě bavili a autem se rozléhal smích. Byl čas si konečně pokecat, čas konečně se odreagovat.
„hej, uh... „ vzdychla Dean od smíchu a utíral szy.
„No vážně Deuce.“
„Nevěřím“ smál se Dean a snažil se popadnout dech.
„Tak věř. Opravdu šel v pyžamu.“ Dean opět vybuchl v smích.
„nesměj se blbče, to je vážná věc“ snažil se Caleb o vážnou tvář.
„V pyžamu? Můj bože.“ chechtal se Dean

„Hele, koukej“ Caleb ukázal směrem k vozu stojícímu na kraji cesty.
Vystoupily a šli se podívat, co se děje
„To je přeci tátovo.“ pověděl Caleb a šli blíž
„Ale, kde jsou?!„ Dean obešel auto z druhé strany, na skle byla..
„Damiene, to je krev“
Caleb zůstal nevěřicné koukat na svého přítele, který byl najednou bělejší než jeho triko.
„Ccoo.“ Koktal Caleb.“
„Krev.“ Zopakoval Dean a v křoví něco šustlo.
„pozor.“ Sykl caleb a oba se chopili zbraně. V okolí nikdo nebyl a tak pomalu otevřeli dveře.
„Nic!“ zakřičel Caleb a Dean to potvrdil.
„Nikdo tady není.“ povzdechkl si.
Stáli u vozu a bezradnbě se rozhlíželi kolem.
„Hele, tady, někdo tu něco táhl.“
„Nefunguje“ oznámi Calebkdyž zkoušel telefon.
„Můjtaky ne.“
kluci začali prozkoumávat okolí. Šli jen na dohled od aut, ale nenašli celkem nic kromě stop po tažení dvou, věcí nebo osob.
„Nic,“
„Já taky ne, musíme jet tím směrem, po těch stopách“ Caleb kývl a vrátilise zpátky do auta.

„Proč to nejede?““
„Hlásí to žádný benzín.“
„Sakra Damiene, dyť jsme tankovali.“
„Já vím, ale není tam.“
„Zkusíme to jejich“ navrhl Dean a oba začínaly být nervózní.
„Tohle taky ne... sakra to je tu nějakej benzínovej duch?“ rozčiloval se Caleb
„Aspoň bude dobře hořet.“ Poznamenal Dean sarkasticky.
Stáli na cestě a dívali se kolem, byli uprostřed lesa.
„Co teď“
„Budeme muset jít pěšky“
„Dobrá Deauce. Vem jen to..“
„Nejduležitější, za co mě máš?“
„Promiň“ Omluvil se Caleb. I on byl značně vykolejený a vůbec se mu to nelíbilo.

Šli po stopách vedoucí do nitra lesa. Snažili se ignorovat strach o jejich otce a zamezit tak panice a zbytečným chybám
„Co je sakra táhlo tak daleko.“
„Nevím Deauce, ale je to už několik kilometrů. Bude tma.“
Caleb se rozhlížel po okolí. Ale nikde nebylo nic, ani jeskyně nebo nějaká rokole, jen stromy a tůně.
„Ale co budeme dělat, musíme je najít.“
Dean lehce panikařil.
„Hej, jenom se uklidni jo. Najdeme je.“ Caleb polkl, sám se začínal bát...

Terrik: konečně pokračko a já už se začínala bát, že na nás kašleš
teď rozmýšlím nad jednou věcí - nachystali toto na kluky jako cvičení ???? (což by byla docela dobrá zkouška) nebo se opravdu něco stalo????? hmmmmm tak nad tímto budu zase přemýšlet do další části, tak doufám, že mě nebudeš dlouho napínat

jinak víkend u mě to byla sranda - viz reportáž od Panthery v sekci cz/sk meet a příště se k nám můžeš připojit i ty

Souhlasím s Nemix. Myslím, že to je plánovaná akce a v tom případě je to naprosto perfektní nápad A jen taková malá poznámečka na konec... ta hláška Deana, že si dá kafe "možná dýl" Vy jste se snad s Nemix domluvily!!! Kdybych nevěděla, co to znamená, tak na to hledím jak puk Já preferuji "později" Btw. Nevěděla jsem, že Dean je z Práglu

dýl? já jsem z Plzně a u nás je to naprosto normální,

nech to na dýl jsem v práci dýl

to mě ani nenapadloo že to někdo nezná ale dobře pro ty odjinud si dám příště pozor

no jo jak se to říká... jo jak mi zobák narost.

Jo a bejt Dean z Práglu tak se stěhuju do 100 věžaté matičky

Klidně se tam přestěhuj, protože v tom případě by byl Dean už přišpendlený u mě doma na posteli a mooc by se mu to líbilo

v tom případě se stěhujuk tobě

Damn it!!! Proč tu mám uvedenou adresu

Pozdě, jen co ho přišpendlíš jsem tam:D



No a další kapitolka:D
Kapitola 16: Na vrchol

Kluci přečkali noc v malé boudě, nejspíš to kdysy bývala tremská chalupa. Brzy se rozednilo a oba ze studeného spánku probudili sluneční paprsky.
„Hej Deauce. Vstávej.“
Šťouchl do přítele a protáhl se.
„Kolik je?“
„Něco po pátej. Musíme jít.“
„hmm“ zabručel Dean. Vyhrabali na nohy a vydali se na cestu.

„Nemáš něco k jídlu?“ loudil Caleb aby utěšil hlučný žaludek.
„Jo ještě je tam bageta.“ Odpověděl Dean a vyhrabal ji z batohu.
„Ná věm si taky“
„Nechci Calebe, nemám hlad.“
Caleb si povzdechl,. Viděl strach na mladším příteli a věděl že to není nic dobrého. John ho vždy učil. Hlavně klid a chladnou hlavu. Strach a zlost jsou horší nepřítel než lovená monstra. A Caleb věděl že v tomhle měl pravdu.
„Deauce, najdeme je.“ Položil mu ruku na rameno a znovu mu nutil kus jídla.
„Najez se, budeš to potřebovat.“ Dean chvíli váhal nakonec si vzal půlku. Dali se dál po stopách. Všimli si že cesta se ubírá směrem do kopce a stoupání se začíná zvyšovat.

„Deauce, pozor...“ vykřikl Caleb a prudce strhl Deana za rameno a zastavil ho.
„Koukej.“ Vrazil mu přátelský pohlavek a ukazoval na pytláckou past.
„Promiň...“
„Soustřeď se. Nepotřebuju aby...“ Caleb se zarazil, viděl zoufalství v mladé tváři.
„Kašli na to, jenom na sebe dávej pozor, prosím.“
„Jo jen jsem se zamyslel. Promin.“¨ Koktal Dean
„Dobrý, si v pohodě?“ Ptal se Caleb starostlivě.
„Jo, jenom mi tohle přijde dost divný, co by někoho tahlo tak daleko, dyť to nemá logiku, nejsou tu ani jiné stopy, ani prostředí nic.“
„Já vím. Pokmud nic nenajdeme budeme se muset vrátíit někam do civilizace. Vylezeme nahoru a uvidíme“
„Jo dobře.“
Odpověděl Dean a opět se vydal na cestu.
Šli přes hodinu, oba už byli dost unavený a vrchol se zdál čím dál tím víc vzdálenější. Po další hodině dorazili nahoru.
„Co teď, tady to končí.“
„Já nevím Deauce. Máme nějakou jinou zbraň než je tohle?“ Ptal se Caleb když máchal se svojí pistolí.
„Ehm... nůž“ zašklepil se Dean.
„Tomu říkám arzenál.“
„Nemůžeš mít všechno Damiene.“
„Dyť mlčím.“
Kluci ohledávali místo. Bylo dost vysoko a dost nestabilní, navalené kameny se snadno rozpohybovali a hrozili zavalením.
„To je jak z hororu...“
„Úplná měsíční krajina“
Křičel Dean na Caleba lezouzího na druhé straně. Vrchol kopce byl poměrně rozlehlý, kameny vypadali jako od základů nějaké stavby, ale moc tady toho nezbylo.
„Ne.. nééé..“ Ozval se křik
„Damiene!“
Vyjekl Dean, když viděl jak jeho přítel zmizel za kamenou hradbou.
„Damiene.“
„Křičel zoufale a hnal se mu na pomoc.“
„Deauce.!“
Caleb vysel ze srázu. Dean padl k zemy, natáhl se a podával mu ruku.
„Chyť se!“ Caleb se snažil zachytit podané ruky, ale bylo to pořád daleko.
„Nedosáhnu tam Deauce.“
„Vydrž.“
Dean zběsile vyskočil na nohy a sundal si pásek. Protáhl ho tak jako byho chtěl zapnout a vytvořil oko.
„Ná Damiene, a drž se.“ Caleb protáhl ruku okem a pevně se chytil.
„Můžeš.“ Dean se držel balvanu a pomalu vytahoval Caleba nahoru.
„tak, pojď.“ Dean chytil Caleba za bundu a pomohl mu dohrtabat se na pevnou zem. Leželi a vydechovali.
„Díky Deauce.“
„Nemáž zač. Ale prosím, už to nedělej.“
„Jo, neboj.“

Procházeli kameným polem a hledali... heldali cokoliv.
„Hele, tady.“ Ddean ukázal na otvor v zemi, vypadalo to jako vchod.
„Co myslíš?“pčistopil k otvoru.
„Jdeme?“ Zeptal se dean, bylo to celkem ryskantní ale nic jiného jim nezbýávalo. Caleb souhlasil a
„Máš baterku?“
„Jo Tady“ odpověděl Dean a jednu ze svítilen podal Calebovi.
„Tak hurá do toho.“
Oba se vydali do útrob hory...

Jen si tak říkám, jestli je to od Johna opravdu plánovaná akce, tak doufám, že někde kluky jistí, protože teď se mohl Caleb klidně zabít

hi hi - tak to mu říkám napětí (Nemix ví, ale nic nepoví)