Brotherhood - doba tréninku

Terrik: čtu tvoji povídku (všechny tvoje povídky mám přečtené a všechny jsou úžasné ) již od samého začátku a při každém novém pokračování doslova poskočím na židli, všechno jde stranou, nevidím, neslyším a jen čtu....
I když to pokaždé nekomentuju, neznamená to, že nemáš čtenářku , jsem fakt moc ráda, že tvoje přednášky jsou nezáživné a už se těším na další pokračování

Terrik: Pokračování - super. Čekala jsem celou dobu, kdy dáš Deanovi pořádně do těla a dočkala jsem se. Chudáček Dean. A teď čekám co John, jestli si už konečně uvědomí, že je to jeho syn a ne nějaká "onuce". Tak šup do psaní a díky.

Omlouvám se že to tak trvalo ale další kousek je na světě. Všem obrovské díky.
Astík:já taky vždycky nekomentuji, prostě si to kolikrát sotva stihnu přečíst. Každopádně jsem ráda že stále vytrváváš
janča: čekala jsem kdy mu dáš do těla a dočkala se... chudáček--- trochu rozpolcená osobnost ne ale chápu tě
Nemix: jo Cullen ten je mi sympatickej moc, proto jsem ho tam všoupla, po tomhle díle mám s ním připravenou povídku n a překlad
Bohdy:nepostaví.... ani nepostaví


děkuji vám všem a tady jsem si dovolila další část:D


kapitola 23: A kdo za to může!?
Hodiny plynuly, John seděl u postele svého syna. Byl bledý a John sledoval pohyb hrudníku. Mac zařizoval formality a Caleb se utápěl ve vině.
„tati.-..“ vykřikl Sam, když spatřil svého otce.
„Sammy, kde se...“ ptal se John ale při pohledu na příchozího Jima mu bylo vše jasné.
„Ahoj...“
„Ahoj Johne, jak...“
„Je v bezvědomí, ale říkali, že bude v pořádku.“
Jim přikývl a Sam mezitím zaujal místo vedle svého bratra.
„Jime, myslím, že Caleb... no asi by potřeboval...“
„Potřeboval slyšet že to není jeho vina, to jsi myslel Johnatane?“
„Jo... mě neposlouchá.“
Pastor se usmál a šel za svou ovečkou.
Jak předpokládal. Caleb se obviňoval ze zranění jeho přítele, bylo to logické a jak Jim věděl fungovalo to i opačně. Nenechal si to vymluvit, ale pastor měl pocit, že se chlapci alespoň trochu ulevilo.
Druhý den se Dean probral kolem poledne. Lékaři udělali pár kontrol a konstatovali stav jako lepší než předpokládali. Mac John auklidnil, že bude naprosto v pořádku, ale zároveň ho důtazně upozornil, že bude potřebovat čas.

„Deane, jak je...“ Ptal se John láskyplně, když ho k jeho chlapci konečně pustili.
„Ta...“ „tati..:“ skřehotal Dean tiše.
„Pšš... bude to v pořádu uvidíš...“ pohladil ho po vlasech a v duši se mu konečně opravdu ulevilo.
„Stejně je to tvoje vina, ty a ty tvý pitomý hry.“ pronesl Sam vztekle.
„Same, teď ne.“ řekl Johnn klidně a doufal, že toho nechá.
„Sammy.... byla to...“
„Byla to jeho vina, proč vás sakra tahali do lesa... někam...“
„Same dost!“ Tentokrát to již bylo důrazně.
„Nedám, vidíš co si udělal, co bude příště, zazabiješ ho.“
„Same!“ křičel Johhn a obešel lůžko.
Sammy...tiho...
„Ne. Dyť jenom ta pitomá stopovačka, nebo co to bylo. Tam ...“
„Samueli, pokud vím tvoje chování ke svému bratrovi bylo...“
„Co to sem taháš, jde...“
tati....
„Ne, jen řekni, nechoval jsi se sobecky?“
„Má všechno co chce, ale to neznamená že ho zabiješ... že mi je jedno, že ho necháš někde...“
Sammmy...
„Dělám všechno pro vás, nedovolím aby vám ublížili...“
„tím si nejsem jistej...“ zasyčedl Sam vtekle a otcova dlaň přistála na jeho tváři.
„Myslíš.“ Odpověděl synovi a vyběhl ze dveří. Sam ho následoval ale na chodbě se rozešli každý jinam.

„Johne?“ zeptal se Mac, když viděl jak prolétl kolem něj a zmizel ve výtahu. Lékař se rozběhl k pokoji.
„Deane...“ téměř vykřikl, když viděl chlapce jak se snaží nadechnout.
„|Deane, klid...“ Mac se snažl prohlédnut ústa a krk, ale vše bylo v pořádku, na poslech plíce také nevykazovali žádnou poruchu. Pomohl mu do sedu.
„Deane.. musíš se uklidnit ano, trochu zpomalit. Dýchej, nádech... a... výdech...“ konejšivě mu rukou masírovalů záda.
„tak to je ono, nádech..“ povídal dál, věděl, že jde buď o záchvat paniky nebo nával adrenalinu.
„Táta...“
„Pššš, jen dýchej..:“ utišil ho a znovu změřil puls, stále byl rychlý.
„Oni, Sam.“ šeptal Dean a Mac cítil jak se chvěje.
„Potom mi to povíš, teď dýchej. Ještě pár minut ho držel v sedu a nutil ho k hlubokému dýchání.
„Je to lepší?“
Dean přikývl a Mac ho položil zpátky na polštář.
„Co se stalo?“ Ptal se opatrně, ale naprosto přesně věděl o co jde.
„Táta a Sammy..... oni..:“ zhluboka se nadechl. „oni se pohádali, kvůli mně...“
„Nee, Deane...“ Protestoval lékař, viděl zadržované slzy a přitáhl si chlapce do obětí.
„nemůžeš za to, oni jsou jak dva berani, to není tvoje vina....“
Mac slyšel tiché vzliky, které unikly z nitra zoufalé bytosti. „Bude to dobrý, jsou to dva blbci...“ Držel ho v náručí a mlčel, na tohle neměl slov.

Dean se odtáhl se sklopenou hlavou.
„Macu...“
„Ano....“
„není mi dobře.“ konečně si uvědomil jak se cítí a Mac se usmál.
„Včera jsi byl na operaci. Nebylo to nijak závažné, ale anestezie tě trochu zmohla. Spal si celý den. Ztratil si dost krve a máš otřes mozku. Ale budeš v pořádku neboj....“ Mac se zarazil.
„Není ti špatně?“
„Ne...“
„Jenom že jsi nějakej zelenje. Vidím to na dva tři dny tady.... ale měl jsi štěstí.“
„Dean se nechápavě podíval.
„Půl centimetru a bylo by po krční tepně.“ Řekl Mac vážně a Dean si instinktivně sahl na obvaz kolem krku.
„Potřebuješ klid a bude to v pořádku, máš dost zhmožděnin, a ránu na hlavě. Odpočin si, najdu Sama... A Deane...“
„Ano?“
„Chce to klid,bude to dobrý, a nemyslím jen to zranění...“
„Díky Macu...“
Dean pochopil, Mac dal Deanovi trochu sedativ a počkal až usne...

Terrik: teda, při čtení jsem zapomněla dýchat, málem jsem taky potřebovala slyšet: ´dýchej...dýchej´
Sammy se tu ukazuje jako totální rapl, má sice pravdu, ale mohl se hádat někde venku! Proč na sebe berou ohled, až když jsou polomrtví
Takže zase parádní kus a nemohlas bys to udělat jako někdy předminule, dvě části hned po sobě - ten den?

Má horečkami vzmožená mysl při čtení napětím málem zkolabovala Je to perfektní!!! Souhlasím s Astíkem. Sam je fakt pěkný hajzlík Mohl si to nechat někde na chodbu. Líbí se mi zájem Johna. Konečně se projevuje jako otec. I když tuším, že dlouho mu to nevydrží Takže díky za pokračování a už se těším na další

Astík: Dýchej! ne původně jsem myslela, že tu druhou část taky přidám hned ale nějak to nevyšlo a já ji celou smazala abych ji pak napsala znova a... a skoro stejně... no blbec no... tak snad jsem to nějak domyslela Líbí se mi Sammy=Rapl to sedí já pořád hledala nějaký to správný slovo.
Bohdy: Horečka! Copa holka co tě zmohlo. To byl nějakej Hajzl Bacil co, tak ať je líp
No a John jako otec nesklamal... zmizel
No uvidíte:D

já vám moooooc tu jest další část.

kapitola 24: New York

Dny ubíhaly, John se nikde neobjevil a blížil se čas vzít Deana domů. Ten odmítal odejít. Nechtěl jít s Macklandam, nechtěl mu přidělávat práci. Chtěl počkat až bude schopný postarat se o Sama sám a při nejhorším odjet za Bobbym.
„Deane, tvůj táta je na lovu bůh ví kde. A nevíme, kdy se vrátí. Tady tě nenechám.“
„Macu to nejde.“
„Deane...“ Povzdechl si, sakra proč se ten kluk brání jakékoliv pomoci. „Můžete zůstat u Jima nebo pojedeš se mnou a Calebem do New Yorku“
Dean mlčel, zůstat u někoho bydlet mu bylo proti srsti, i když měl Mac pro kluky už dávno vlastní pokoje. Jim ho podezříval, že je nechal udělat den poté co je poprvé viděl.
„Tak co.“
„Macu, já nechci.“
„Proč, jestli nechceš jít se mnou tak je tu Jim. Chápu, že se mnou asi nechceš, ale někdo na tebe musí dohlídnout. A na Sama.“ Dean vytřeštil oči a Mac se na něj nechápavě díval.
„Co se děje?“
„Ty... ty si myslíš, že je to kvůli tobě?“ zeptal se Dean a zoufale hleděl lékaři do očí.
„Nevidím jiný důvod proč by si nechtěl jít.“
„Macu... já... Nechci ti přidělávat práci, mám tě rád, já...“ Začal koktat, připadal si hloupě.
„Deane, není to ostuda ani slabost přijmout pomoc.“ Dean se na Lékaře zoufale podíval.
„Pojď, když jsem to sdělil Calebovi radostí mi vyrazil kafe z ruky.“ Dean se nesměle usmál.
„Tak, ale když ti to bude vadit... povíš mi to, že jo.“
„Deane... kdyby mi to vadilo nenabízím ti to. Přemlouvám tvého tátu roky aby vás nechal na jednom místě v jedné škole,....“ nadechl se „u mě..“ Dean se udiveně podíval.
„No jo, ale neuspěl jsem, i když párkrát jsem byl blízko.“ zasněl se Mac hrdě. Dean koukal s otevřenou pusou. Miloval Maca jako druhého otce, ale tohle netušil.
„Tak jo?“ zteptal se lékař opatrně a Dean váhavě přikývl přikývl.
„Dobrá, tady máš věci. A dovolili jsme s s Calebem sbalit a už čekají v autě.
„To je ….“
„Trošku. Jim ti vzkazuje, že mu je líto, ale musel odjet za nemocnou sestrou, máš mu zavolat jak si se rozhodl a přeje hodně štěstí..“
„Bude v pořádku?“
„Jo vypadá to jen na chřipku, ale znáš Jima.“
„Jo“ Odpověděl Dean azačal se soukat do kalhot.
„Pomalu...“ chytil ho Mac těsně před pádem z postel..
„Krucinál....“ poznamenal Dean a snažil se zastavit roztočenou zem.
„V klidu, máš otřes mozku. Pomůžu ti“
„Ne to... to ne.“
„Ale ano,švihneš tu sebou a můžeš si pobyt prodloužit.“
„Třeba by se zatím vrátil táta.“ Zkusil to Dean ale Mac se jen podíval a podal mu tričko. Dan Si nakonec nechal zavázat body a navléct mikinu.
„Ještě bundu, je tam chladno.“ Dean s poznámkami poslechl a posadil se do křesla.
„Chvilku vydrž, hned jsme tu…“
„My?“ Zeptal se Dean ale Mac už byl pryč.

Netrvalo dlouho a Lékař se vrátil v doprovodu svého syna a v ruce třímal propouštěcí papíry.
„Bál jsem se že tě neukecá…“ Poznamenal Caleb místo pozdravu a Dean se nejistě podíval na Maca.
„Není cesty zpět, upsal jsi se ďáblu.“ Mac se mu snažil situaci trochu zlehčit, ale Dean si stejně stále připadal jako pijavice.
„Tak jdeme?“ Zeptal se Caleb a podíval se na otce, ten mu souhlasně přikývl a sáhl po tašce.
„Nech to Deane já to vezmu“ Zareagoval rychle když se Dean rychle natahoval po zavazadle.
„Díky.“ Zašeptal tiše a přijal Calebovu pomoc při snaze se postavit.
„Jsi si jistý, že půjdeš po svých. Deauce…“
„Jo, jo po svých….“
Odpověděl Dean a upřímně si přál zase zalézt do postele a spát.

Mac odmítl tahat Deana letadlem a tak zbyli tři možnosti, auto a vlak nebo autobus. Druhé dvě alternativy Caleb rezolutně zamítl a tak jeli autem. Macklandův Land Rover byl prostorný a Dean ho měl, na rozdíl od jeho otce, celkem rád. Po desetihodinové jízdě konečně dojeli. Mac zastavil před bytovým komplexem pro exkluzivní klientelu. Když Mackland přebíral klíče od správce bylo kolem deváté.
„Vítám vás pane Amesi, tady je vaše pošta. Vy jste to musel hnát… deset hodin“ poznamenal Herman.
„Děkuji..no trošku, ale na silnicích byl kupodivu klid, tak to šlo.“ Mac prohodil s domovníkem ještě několik slov. A pak se přidal ke klukům.

Macklandův byt byl v sedmém patře, měl nádherný výhled na park, ale byl dost nízko aby se z něj dalo bezpečně utéct. Dean se cítil dost nesvůj. Dům obývali lidé z lepší společnosti. Vzdělaní, vážení, bohatí… Mackland se s nimi moc nestýkal, nepovažoval je, na rozdíl od jiných, za důležité, nebo dokonce hodné přátelství, ale i tak se Dean cítil jako cizinec. Na rozdíl od Sama, nějak mu to nevadilo, být u Macklanda mu nedělalo nejmenší problém. Nemohl se dočkat vlastního pokoje.

„Sladký domov…“ poznamenal Caleb úlevně, když hodil batoh ke dveří svého pokoje.
„Mi povídej.“ Odpověděl Mac a zabouchlo dveře.
„Kluci.“
„Hm“ Zareagovali bratři.
„Vezměte si věci do pokoje,..“ stichl a usmál se jak Sam zmizel okamžitě v jedné z ložnic a Dean poslušně čekal až skončí.
„… a pak bude večeře..“ dodal s úsměvem.
„Promiň…“ Pokrčil, rameny Dean a koukal na dveře, kde Sam zmizel.
„Nevadí, hlavně mu to vyřiď…“ smál se Mac
„Přijde po čuchu“ poznamenal Caleb.
„A co že to bude?“
„Nevim synu, to co nám Herman objedná…“ zasmál se Mac a zmizel v pracovně.

Dean vylezl ze sprchy a navlékl se do čistého oblečení. Nejistě si sedl na postel a podíval se na telefon. Nebyla tam žádná zpráva ani hovor. Nechal otci několik vzkazů, ale bez odezvy…. Slyšel Maca jak přebírá večeři a šel za ním.
„Potřebuješ pomoc.“ Zeptal se, když přišel za lékařem do kuchyně.
„Ne.. děkuji, a od tebe vůbec ne. Postel a jídlo jasný.“ Znělo to mile, ale přísně a Dean se neodvážil protestovat.
„Ano pane“ odpověděl Dean poslušně a Mac po něm švihl ostrý pohled.
„Tohle nechci slyšet, rozumíš…“ to už nebylo tak milé a Dean se zarazil a rychle přikývl.
„Promiň, tak jsem to nemyslel. Jenom…ach jo… prostě nejsem za jedno s tvým otcem ohledně Víchovi a tohle je jedna z těch věcí“ snažil se Mac vysvětlit jeho reakci.
„Nechci ti nic přikazovat, a nechci aby si to tak vnímal jasný…Pamatuj si že u mě má každý názor váhu, a nechci aby si jen slepě poslouchal ano? Koukni se na to zvíře co momentálně vypouští celý New Yorský vodovodní systém kvůli jedné sprše. Ano? Trošku drzosti do toho života“ Dean moc dobře věděl co Mac myslí, Calebova ústnatost byla neuvěřitelná, ale vždycky v mezích, uměl dokonale vytočit kohokoliv, ale nenaštvat ho. Dean obdivoval jeho schopnost říct ne Johnovi a neschytat pár facek.
„Já vím Macu, ale to je prostě…“
„Jo to je Caleb, rozmazlil jsem ho…“ usmál. Se lékař.
„Prostě si pamatuj že tohle nechci slyšet ano, ale já už jsem ti to říkal několikrát.“ Dodal přísněji.
„Zapomněl jsem.“ Dean sklopil hlavu.
„Nevadí..“ Usmál se lékař a prohrabával večeři. „Já zapomněl obědat kečup.“ Pověděl jako by nic a dál hrabal v tašce.

Večeře byla klidná, i když Sam byl poněkud načuřen, že musí hned do postele. A stále protestoval.
„Ale zítra nejdu do školy.“ Snažil se zachránit na poslední chvíli.
„Ale dnes jdeš do postele.“ Odpověděl Mac.
„Ale..“
„Samueli, do postele.“ Sam se neochotně zvedl od stolu a odnesl talíř.
„Dobrou noc…“
„Dobrou“ odpověděl Mac a spokojeně pokračoval v jídle.
„Jdu si taky lehnout“ ozval se Dean a odnesl talíř.
„Nezapomeň na léky, máš je…“
„Já vím Macu.. Díky a dobroooou“ zívl a zapadl do pokoje.

Mac sledoval svého syna. Viděl, že se chce na něco zeptat ale váhal.
„Tak povídej“ rozhodl se mu Mac pomoci, protože jinak by to z něj nedostal.
„Coo?“
„No, to nevím… povídej“
Caleb protočil oči, někdy měl pocit, že myšlenky umí číst spíš jeho otec.
„No, já… ty víš kde je John?“ zeptal se nakonec.
„Tuším.“
„A kde..“
„Na lovu..“
„No nekecej.“
„Calebe!.“ Přibrzdil ho otec.
„Promiň“
„Dobrý, chápu to… John hledá Griffina“
„A proto je nechá samotný?“
„Nejsou sami, John mi volal jestli počkám u Jima dokud se nevrátí, že to bude týden dva. Bylo mi jasný, že to bude na dýl a John spoléhá na Deana, že se o Sama postará. A postaral by, ale to nedovolím já. Konečně mám příležitost a možnost aby byli tady, tak dlouho jsem ho ukecával, vím, že je to asi dost sobecké, ale to co se stalo… aspoň něco dobrého na tom je.“ Lékař mluvil teměř zasněně.
„Ale….“ Začal rychle, když viděl Calebův obličej. „Nechci aby jsi si myslel, že tě zanedbávám nebo…“
„Tati…“
„Já nevím kdyby…“ mluvil lékař pořád
„Tati!“ zkusil Caleb hlasitěji a lékař ztichl.
„Tati, jsem už velkej kluk víš“ začal ironicky, miloval popichování jeho otce „Ale ty jsi mi konečně domů přived mýho brášku, i když asi bohužel ne na dlouho. Protože myslím, že doufáš v to, že je tu John potom, nechá, když uvidí, že to jde, a věř mi, byl bych rád, ale to se nestane, na to je moc paličatej.“ Mac se nevěřícně podíval na syna. Věděl jak moc toužil po sourozenci a jak moc ho viděl v Deanovi. Ale takovouhle toleranci by nečekal. Adoptované děti které za lékařskou praxi potkal,se většinou snažili mít rodiče pro sebe, nebyla to sobeckost ale strach, ale Caleb byl za Macklanda vděčný…
„Myslel jsem, že by ti to mohlo vadit.“
„To nikdy. Jenom mám strach že Dean si nezvykne, nepřijme to. Ani jako dočasné řešení.“¨
„Jo a já mam strach jak to přijme jeho otec.“
„Bude mela?“
„Synu, tohle bude apokalyptická mela….“ Usmál se Mackland …

Tak horečka ustoupila. Jestli si ten bacil myslel, že mě přepere, tak se šeredně spletl Ale zpět k povídce... To je tak krásné Dean konečně v domácím prostředí... Je to hodně netypický obrázek. A taky si myslím, že si na to jen tak nezvykne. Narozdíl od Sama. Ten se snad bude chovat neurvale až do skonání světa... nebo do té doby, než s ním nepřestane mlátit puberta Takže díky za pokračování a těším se na další část

Terrik: jsem ráda, že jsem ti dopomohla ke správnému popisu nynější charakteristiky Sama
A jako obvykle jsem měla problémy s dýcháním... , tahle "domácí" část byla taková "útulná" - pohodová - láskyplná = parádní


Bohdy: jsem ráda, že je ti už líp - nemoce jsou votravnej prevít a opravdu si nezaslouží nic jinýho než je picnout

astík: Díky

Terrik: tak toto jsou naprosto super části - já tu jednou nejsem a takového pokračka - jsem nadšená
je mi Deana hrozně líto, protože on se tam určitě bude cítit dost zle - jak píšeš - jako pijavice - ach jo
no zase mě napadají vlastní pokračka, tak se nechám překvapit, jak to bude (nebudu je sem psát, abych náhodou něco neprozradila)

moc se těším na další část - bude to stát určitě za to

Terrik - opět skvělá část, já se na tvé povídky vždycky strašně těším a když není delší dobu pokráčko ( což jsou u mě už dva dny ) - tak si začínám okusovat nehty ( vzhledem k tomu že jsou gelový - tak je to dost těžký ) Takže se těším na další části. A ještě ke starším příspěvkům, já pocházím z Chotěboře ( momentálně z Prahy ) a všude taky normálně používáme slovo dýl

Terrik: Dík za pěkné pokráčko. Úplně si Deana představuji, jak je nervní, že někoho otravuje - i když to je člověk, kterého má jako tátu.

Joclynn napísal:

A ještě ke starším příspěvkům, já pocházím z Chotěboře ( momentálně z Prahy ) a všude taky normálně používáme slovo dýl

jéééééééééé Joclynn, tak to jsme na tom stejně - já jsem taky Chotěbořák, který momentálně žije už 5 let v Praze a slovo "dýl" se běžně používá, viď

Nemix - to je sranda, asi bude něco pravdy na tom, že svět je malý .

Tak se tu sejdouu sousedky a dokonce znají slovo Dýl
No já se přiznám že jsem do dnes netušila kde chotěboř je.... ale mapy od Google... no už jsem zase chytřejší

Joclynn: další čtenář děkuji za komentář a s těma nechtama já si na ně vždycky nechám dát kamínky a pak je všechny okoušu
Nemix: jen klidně piš, já už stejně vím že si Samova segra viď jakpak se jmenuješ? Nemix von Azazel? / medium
janča: přesně... měla jsem ho před očima ... jsem na něj zlá to je děs jaká jsem mrcha.
astík: jsem ráda že se ti rodiná atmosféra líbila, kdysi jsem četla jednu povídku, kde se Mac stará o nemocného Deana... no slast...
Bohdy: za prvé: jsdem ráda že jsi OK, z adruhé Sam... to dřív bude to skonání světa


moc si vážím vašich komentářu, děkuji za ně, jsem jako malý dítě co najde pod stromečkem nejlepší hračku... děkuju


____________________

kapitola 25: Otec a Syn

Mac procházel setmělým bytem a po dlouhé době se cítil úplně klidný. Měl by se zajímat co Griffin chce, měl by se zajímat co vedlo Johna opustit zraněného syna, ano, měl by se zajímat, ale nechtěl. Nechtěl si kazit večer. Konečně byli všichni tři chlapci v bezpečí. Jediný zájem v nejbližší době bylo Deanovo uzdravení, a zápis bratrů do školy. Zbývalo o něco více než čtvrtletí a Mac doufal, že ho oba dokončí zde. Zasnil se, už viděl léto na Jimově farmě. Klid, smích, sem tam nějaký průšvih,… bože ať už je červen. Zasnil se, užasle hleděl na světélkující New York a upíjel whisky…
Do ticha se ozvalo klepaní a Mac sebou trhl.
„Ano?“
„To jsem já.“ Ozvalo se.
„Já..“ poznamenal ironicky „Velmi specifické.“ Zasmál se a šel otevřít, věděl o koho jde.
„Ahoj synu.“ Pozdravil postarší pán a přitáhl syna do obětí.
„Ahoj tati Díky že si přijel.“
Mac pozval otce do obýváku a odnesl mu zavazadlo do jeho pokoje..
„Tak jak se daří mému vnukovi?“ Zbožňoval Caleba takřka od prvních dnů a dal by mu cokoliv. Posledních pár měsíců ho sotva viděl…
„Jsem rád, že tě zajímám.“ Poznamenal Mac naoko žárlivě.
“Jsi v pořadí.“ Usmál se Cullen a přijal nabízenou skleničku.
“Je v pořádku, nepočítáme-li nutkavou potřebu zaškrtit Johna Winchestera“
„něco mi uniklo?“ Zeptal se Cullen podezíravě.
„Zmizel?“
“Kdo?“
„John“
„Proč?“
„Otázka za milion.“
„Myslel jsem, že Dean, říkal jsi že…“
„Jo to co sem říkal je pravda, nicméně to mu nebránilo zmizet se vzkazem ať se Dean postará o Sama.“
„On odešel sám..“
„Ne“
„A ským?“
„Vzal si s sebou své ego.“
„Vtipné“
„Děkuji“ ušklíbl se Mac
„A kluci?.“
„Požádal mě abych zůstal s Deanem pár dní v nemocnici, že pak už si poradí..“
„Neposlechl si doufám.“ Zhrozil se Culen a téměř to na Maca vyštěkl.
„Za co mě máš.“
„Promin“
„Nic se neděje. Samozřejmě, že jsem neposlechl. Vzal jsem je sebou.“
„To ale John nechtěl že ne?“
„Ne“
„Bude…“ nadechoval se Culen ale Mac mu klidně skočil do řeči.
„ Měl jsem ho snad poslechnout?“
„Ne to v žádném případě, ale mohl si ho informovat“
„Jo asi jo, ale víš co. Nechal je tam, nic jim neřekl tak co. A navíc, chci dát Deanovi šanci se dát dohromady a přesvědčit ho aby tu vejšku příští rok zkusil“
„Jo tak to bude sranda.“
„Dík za podporu.“
„Není zač“ ucedil Culen a napil se. „Ale moji podporu máš vždycky. To víš?“
„Vím. Díky.“
Cullen upil ze skleničky….
„No a jak kluci přijali tenhle pobyt ?“
„Hádej? Sam je v pohodě, podle mě tomu je to všechno tak nějak fuk. Potřeboval by pár facek.“ Rozvášnil se lékař
„Říkáš ty? Pořád Johnovi vyčítáš…“
„Možná jo ale Sam….. Je po Johnovi, ale úplně a co je horší je stejně sobeckej. Tříská s ním puberta.“
„Tak trochu se to dalo čekat. Je rozmazlený“
„Sakra tati, ja Caleba taky rozmazloval a takovej není.“
„Nerozmazloval si ho, ale měl si ho rád. To je rozdíl.“ Mackland se překvapeně podíval na otce.
„No ale…“ pokračoval na chvíli ztratil řeč. „…Dean má pocit, že je na obtíž. Nevím proč je pro něj tak těžké nechat si pomoc.“
Povzdechl si Mac, chtěl aby se u něj Dean cítil dobře, ale bál se, že je to jen zbožné přání.
„Zvykne si..“
„Bojím se že ne.“ protestoval Mac
„Macu, on to přijme, věř mi za těch několik příležitostí co jsem ho viděl... je to milej kluk, a pokud si nezvykne kvůli sobě, když uvidí že to mrzí tebe...“ začal Cullen trochu zákeřně.
„To je citová manipulace.“
„Ale není...“
„Tohle ne“ protestoval Mac „Tohle dělá John celý jeho život.“ rozčiloval se Mac.
„Tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem říct, že si uvědomí, co to pro tebe znamená.“
„Asi jo...“ odpověděl Mac. Chvíli seděli a popíjeli. Cullen se nakonec vrátil k tomu proč přijel.

„Ti tři druhořadí zločinci v té dodávce.“
„Ano?“ Zeptal se Mac
„Tak si představ, že policie po nich pátrá, mají u nich pořádně dlouhý záznam.“ začal Cullen „.. No a včera ráno se zničehonic objevili před jednou z policejních stanic. Podivné...“
Mac kroutil hlavou.
„Díky tati.“
„Není za co. Ale co se týká Grifina, podle všeho se snaží o návrat, tedy podle mě o vybudování nové trojice. Nemyslím si ale, že chtěl Caleba zabít.“
„Co?“
„No Dean, jak to říct, …jeho věrnost je až za hrob, je to čistá duše. Nepohnul by s ním a navíc ho opravdu neměl rád. Sam a Caleb jsou, řekněme trochu mimo linii normálních lidí a tím se odlišuj, mohl by se je pokusit dostat k sobě a vytvořit si novou trojici. Deanova smrt by zničila Johna a jediné co by ho zajímalo je pomsta a Calebův odchod...“
„Neudělal by to Caleb.“
„Ne dobrovolně. Jde o to že Zabít Deana rovná se zničit Johna, rytíř je ze hry, Caleb na jeho straně, ty jsi ze hry…. Prostě chce zpět svoji trojici.“
„Měl by ji kdyby nebyl posedlý mocí.“ Rozčiloval se Mac
„Nemá cenu řešit co by bylo, nebo co chce, hlavní je ho najít a nějak…“
„Já vím, sakra Johne kde si?“
Povzdechl si Mac a oběma dolil skleničky.Povídali si dlouho do noci nakonec šel Mac zkontrolovat Deana, byl v pořádku, snad jen trochu zvýšená teplota. Mac to přisuzoval stresu a nechal ho spát, nešlo o nic vážného. Kouknul i na Sama, spal nad otevřenou knihou. Vzal mu ji, přikryl ho a zhasl lampičku.
„Tak dobrou kluci“ prohodil pro sebe a zalezl taky...

Tahle část mi příjde jako takový klid před bouří John se fláká bůhvíkde a já doufám, že se ještě chvíli neukáže... vůbec mi nechybí A Dean má alespoň trochu klidu. Jsem setsakramentsky napnutá, co bude dál Takže díky a hezky piš piš piš

Terrik: jako obvykle - krásný , tyhle rodinný vztahy jsou doslova inspirující jj, kdyby se všichni měli takhle rádi , tak je na světě ráj...., škoda.
Prosím pospěš si s dalším pokračováním a bude mít Dean zase nějaký ty svoje hlášky...?


„On odešel sám..“
„Ne“
„A ským?“
„Vzal si s sebou své ego.“ to 100% sedlo!!!

citácia :

vím že si Samova segra viď jakpak se jmenuješ? Nemix von Azazel? / medium

teda Terrik, už jsem byla nazývána všelijak, ale toto mě dokonale dostalo a co ti na to říct jiného než že, Samova sestra = Deanova sestra = TO V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ to by byl jinak přeci incest a to nejde

jinak další část byla super - a víš co, já jsem si své pokračko taky vysnila a Cullenem, i když v trochu jiném postavení, ale třeba se toho ještě dočkám jsem neskutečně zvědavá, co bude dál - v hlavě si momentálně utvářím scény s Johnem - hi hi hi - jsem pěkně zákeřná

takže hezky pokračuj ve psaní a já se budu znovu těšit

To mě strašně zajímá návrat Johna a ...... radši ani nechci pomyslet, co se bude dít.

Díky holky za komentáře moc. Trochu to trvalo ale kousek je tady. Nějak mi to s tím časem nevychází... nejde o nic závratného jen posun kousek ku předu.

Kapitola 26: Takový normální den

John unaveně seděl na posteli a přemýšlel. Držel v ruce telefon a přemýšlel. Chtěl vědět co je s jeho synem ale teď na to nebyl čas. Založil telefon do kapsy a vrátil se ke své práci. Za okny špinavého motelu se strhla bouře a John byl nucen zůstat. Dlouho do noci pátral a nakonec ulehl.
Ráno bylo vlhké a studené. John se nasnídal a vyrazil. Tentokrát konečně věděl kam má jet.

Deana probudili sluneční paprsky. Pomalu vstal. Tělo ho pořád dost bolelo a energii nabytý taky zrovna nebyl. Osprchoval se a šel do kuchyně.
„Dobré ráno“ pozdravil osobu stojící v kuchyni.
„Dobré ráno.“
Dean se zarazil, to nebyl Macklandův hlas, který mu odpověděl.
„Co-o, já..“ Koktal Dean
„Ahoj, pamatuješ si mě?“
„Jo… já tady…“
„Deane“ usmál se Culllen nad roztržitostí chlapce.
„Dobrý den“ vyplodil ze sebe nakonec. Cullen nadzvedl obočí a přísně se na něj podíval.
„Dobrý den?“ zeptal se
„Ráno?“ odpověděl Dean nejistě, Cullen byla lepší společnost a co si budeme povídat, Dean jejich zvyklosti neovládal.
„Ráno… „smál se „…myslel jsem spíš ahoj.“
„Aha“ zamyslel se Dean „Co, to nejde ne.“ Měl starého muže v úctě.
„Myslím, že jde. Tak co ahoj?“ Zeptal se Cullen a podal Deanovi ruku.
„Ahoj“ odpověděl Dean nejistě.
„No vidíš, že to jde. Snídani?“ nabídl Cullen. „Já… ani ne nemám hlad. Díky.“
„Já myslím, že by si to měl sníst. Dostal jsem jasné instrukce.“
„Od koho?““
„Od mého syna. To je ponižující…“ zasyčel Cullen na oko zlostně a Dean se zasmál.
„Máš jíst a nemáš protestovat a pak máš zaparkovat na gauč, tedy říkal do postele ale gauč je poloviční postel.“
Dean se ušklíbl.
„Nechce se mi ani jedno..“
„Věřím. Ale jez nebudu ho potom poslouchat.“ Usmál se Cullen a položil snídani na stůl a Dean poraženecky začal jíst.
„A kde je Sammy?“
zeptal se Dean a Cullen se posadil naproti němu.
„Mackland ho vzal do školy. Nechal zapsat i tebe, ale musí domluvit nástup.“
Dean nechápavě zavrtěl hlavou.
„Chce tě ještě nechat doma.“
„Ale, já myslím že není důvod.“ Odporoval Dean.
„Myslíš“ Cullen ho sjel pohledem. Tmavé kruhy pod očima na bledém obličeji. Úbytek na váze, slabost. Viděl kluka před zhroucením, jak mu tvrdí že je v pořádku. Musel se smát, nezměnil se. „Řekl bych, že potřebuješ opravdu klid. Vím, že je Mackland přísný doktor ale v tomhle má pravdu.“ Dean smutně sklopil hlavu.
„Neber si to tak.“ Pohladil ho po hlavě „A co budeme dělat?“ Zeptal se a Dean zbystřil.
„No vzhledem k faktu, že se Mac vrátí až odpoledne měli bychom něco vymyslet.“
„Jo.. karty?“ Navrhl Dean a vzpomněl si jak jako dítě s Cullenem hrál poker.
„To by šlo. Dojedl si?“ Zeptal se a ukázal na talíř. Dean kývl a chystal se odnést nádobí.
„Nech to.“
„Nejsem…“
„Jsi… neprotestuj“ Zastavil ho Cullen, vzal mu talíř z ruky a nasměroval ho ke křeslu.
„Zvládnu to.“
„Já vím.“ Usmál se.
Cullen odložil nádobí a vzal ze skříně deku a karty.
„To ale není třeba.“ Zavrčel Dean, když ho přikrýval dekou.
„Je.“


„Same tohle je ředitel školy pan Morison.“
„Vítám tě Samme.“ Usmál se ředitel a podal chlapci ruku.
„Dobrý den.“
„Vy tedy říkáte, že máte dva synovce na zápis.“
„Ano, byl bych rád kdyby, zde nastoupili oba.“
„Myslím, že by to nemusel být problém. Samův test dopadl výborně. Nic nebrání aby zítra nastoupil.“
„Vážně?“ Samovi se rozzářili oči radostí. Tohle byla konečně škola pro něj.
„Opravdu.“utvrdil ho ředitel ve svém tvrzení.
„Děkuju.“ Poděkoval Sam a Mac ho poslal počkat na chodbu.

„A co druhý chlapec.“ Zeptal se ředitel a tušil nějaký problém.
„Víte, Dean, je mu sedmnáct a prakticky má Samam na starost. Jejich otec neustále cestuje a bere je sebou, nejsou to vždycky nejlepší školy co navštěvuji.“
„Je problémový?“ Zeptal se učitel bez jakékoliv známky protivenství.
„Ne to ani ne. Spíše nedoceněný, ale jde o to, že momentálně prodělává syndrom vyčerpání. Nedávno měl nehodu a s tím jejich životním stylem se to nějak nahromadilo. Nechal bych ho ještě v klidu, ale mám spíš obavy o to co mu uteče.“
„Myslíte, poskytnout seznam probírané látky a tak“
„Ano.“
„Nebude problém. Jaké má výsledky.“¨
„No, to je horší. Je chytrý ale neustále slýchá, že je k ničemu, nezodpovědný, nedospělý, takže výsledky tomu trochu odpovídají. Zaměřuje se spíše na starost o Sama.“
„Je tu ale nutnost splnit test.“
„O to nemám strach. Je to chytrý kluk.“
„Dobře, takže myslíte, že se můžete zítra zastavit i s ním?“
„Uvidím, ale asi ano“
„Kdyby to nešlo, stačí zavolat, nechal bych udělat test a pak vám dám materiály. Amber je do zítra připraví.“
„Děkuji.“
„Není zač. A váš syn. Je Caleb že?“
„Ano“
„Jak se mu daří.“
„Je na architektuře. Jak chtěl“
„Jo básnil o ní roky.“
Usmál se ředitel a rozloučil se s Amesem.

„Tak co. Bude tu i Dean.“ Vyzvídal chlapec na chodbě,
„Ano Same. Víš ale měl by si se nad sebou zamyslet.“
„Já? Proč zase já, já test mám, na rozdíl od Deana.“¨
„Samueli.“
„Já nikdy neměl ve škole problémy.“
„A napadlo tě proč?“ Sam se zarazil
„Měl si bratra, který zařídil vše co si potřeboval.“
„To není pravda.“
Byla to lež a Sam to věděl ale odmítal si to připustit. Mac litoval, že rozhovor vůbec začal.
„Dobrá, snad si to jednou uvědomíš.“ Povzdechl si Mac a oba odešli.


„Ahoj tati, jsme tu.“
„Ahoj odpověděl Cullen a pokynul jim aby byli tiše.
„Ahoj Sammy“
„Ahoj.“ Pozdravil Sam a zalezl do pokoje.
„Co je tati?“ Zeptal se Mac a podíval se směrem kterým lékař ukazoval.
„Usnul, vyřídil mě v pokru a klidně si usnul.“ šeptal starší muž.
„Říkal jsem, že má zůstat v posteli.“
“Ale no tak, kdo by chtěl být celý den v posteli. Takhle taky odpočívá.“ Protestoval Cullen.
„Ach jo tati. Potřebuje…“
„Klid a ten má, dokonce jsme se slušně zasmáli.“
Mackland se podíval na svého otce.
„Máš pravdu, promiň. Bude nějaký oběd?“
„Jo, je tam hovězí ragú“
„Vařil jsi?“
„Po telefonu.“usmál se a Mac protočil oči. Díval se na Deana, byl strašlivě bledý s červenými tvářemi. Macklandovi to nedalo šel k němu a automaticky zkontroloval teplotu.
„Děje se něco?“
„Ne, zdálo se mi, že má teplotu, ale je to v pořádku.l“
Dean si něco zamumlal a pomalu se probudil.
„Macu…“
„Ahoj, jak je…“
„Jde to. Je tu Sammy?“
„Tvůj ústnatý bratr okupuje pokoj.“
„Macu on takový není.“
„Ale je. A potřebuje trochu zchladit.“
Dean sklopil zrak.
„Pojď budeme obědvat.“
„Nechci.“
„Budeš muset.“
Mac pomohl Deanovi na nohy. Pekelně se mu točila hlava a Mac si toho všiml. Posadil ho na židly a dohlédl na to aby vše snědl. Provázeli to protesty, ale Mac si trval na svém. Sam se na oběd vrhl a nebýt přítomnosti ostatních vylízal by talíř.
„Samme, půjdu nakoupit, nechceš jít se mnou?“ Sam se zarazil a nakonec souhlasil. Mac se usmál a podíval se na Deana.- „Ty, zalezeš do postele ano. Caleb se vrátí večer a my asi taky tak.“
„Jo, já si lehnu.“ Souhlasil Dean věděl, že Mac nebyl rád když Deana našel v křesle.
„Chceš něco přivést?“ Zeptal se Mac ale Dean jen zakroutil hlavou.
„A ty tati?“
„Asi ne dík.“
Mac se Samem odešli a Dean padl do postele. Cullen se chopil telefonu a šel vyřídit pracovní povinnosti.


John zběsile bušil na dveře.
„Ano?“
“Ahoj“
„Ale Johne, co bys rád, léta jsem tě neviděl.“
„Co bych rád, no to je dobrá otázka, mě by zajímalo o co jde tobě.“
„Mě. Nějak nechápu o čem mluvíš.“
„Nelži.“
„Nelžu, opravdu nechápu tvé rozhořčení“
„Griffine!“

A v takové chvíli to ukončíš??? Chceš mě zabít??? Beztak že jo Ale jako překlenovací kapitolka taky dobrý. Sam je stále ten hajzlík, kterým byl Bych mu vyliskala, fakt!!! A chudák Dean Stále mu není dobře. Tak snad se to brzy zlepší. A doufám, že na Johna chystáš nějaké větší mučeníčko Super, Terrik... jen tak dál

Terrik: další povedená část - strašně milá , to mám moc ráda, jinak souhlasím s Bohdy , budu se opakovat, ale na každý tvůj příspěvek čekám s netrpělivostí, díky a bude zase brzy nějaká otravná přednáška?

děkuji holky.... ještě je tu jeden kousek co je trochu o ničem ale už se blížíme k akci:D
Kapitola 27: Kouhoutek

Griffin pozval Johna dál. Párkrát se porozhlédl po pokoji, vypadalo to bezpečně.
„Tak co tě přivedlo Johnny?“
„Nedělej, že nevíš.“
„Nevím, ale zajímá mě to.“
Podal mu skleničku a John ji přijal.
„Proč jsi je na kluky poslal?“
„Nechápu…“
„Ty tři pitomce, měli ti přivést Caleba. Proč?“
„Já netuším o čem mluvíš.“¨
„Vloupali se do chaty, zmlátili mi syna, odvedli ho i s Calebem a nakonec ho shodili ze skály.“
„Johnny snad si nemyslíš,..“
„Ne já to vím, jen nevím proč.“
Starší muž se potutelně usmál.
„Protože přicházejí změny.“ Zašeptal zlověstně a Johnovi se setměl svět.
„Myslím šéfe, že bude chvilku spát.“
„Dobrá práce“ odpověděl Griffin a sledoval jak ho jeho kumpáni tahnou do sklepa.

„Tak Deane, tohle je ředitel školy, pan Morison.“
„Dobrý den.“ Pozdravil
„Dobrý.“ Usmál se ředitel a držel v ruce výsledky testů. Pokynul jim aby se posadili.
„Vypadáš unaveně. Nechcete to odložit?“ zeptal se ředitel a pohlédl na Macklanda.
„Ne, v pořádku“ ujistil je oba Dean.
„Dobrá, takže k testům.“ Dean napatě polkl. V celku mu nezáleželo na škole ale nechtěl Macklanda zklamat.
„Asi takhle, jsi přijat.“ Začal ředitel a Dean vyvalil oči.
„Je tu pár věcí co je třeba se doučit ale celkově jsou výsledky více než dobré.“
„Opravdu?“ zeptal se Dean nevěřícně.
„Ano, opravdu.“ Utvrdil ho ředitel.
„No myslím, že pro dnešek by to bylo vše. Tady jsou materiály ke studiu a my jsme domluveni. Až uznáte za vhodné může nastoupit.“
Dodal Morison a s oběma se rozloučil.

„Vidíš říkal jsem ti, že to zvládneš.“
„Macu, já… nečekal jsem to. Opravdu jsi to nezařídil?“ zeptal se Dean váhavě.
„Ne Deane, opravdu ne.“ Odpověděl Mac a chytil chlapce kolem ramen.
„Zvládnul jsi to sám.“
„Je to dobrej pocit, ale už bych se viděl na gauči.“
„Tak pojď, za chvíli jsme doma.“ Usmál se Mac a šli k autu.

Mackland vyhrabal zvonící telefon z kapsy. Byl to Cullen.
„Ano tati?“
„Mám novinky, viděli Johna a víš kam šel?“
„Ne.“
„Našel Griffina, a šel za ním.“
„A?“
„No, pak už ho neviděli. Bobby vyráží a Caleb s Joshuou jedou s ním.“
„Ok. Dobře. A tati.“
„Já vím Deanovi ani muk. A Caleb bude v pořádku neboj.“
„Jasně, a opravil to ten instalatér.“
“Vtipném synu. Pochopil jsem. Dobře zničil jsem kohoutek jo?“
„Jojo, hlavně že je to ok.“
„Dobře ahoj.“
Mackland zavěsil.
„Nechat otce doma, to je lepší ho zdemolovat.“ Reptal Mac.
„Co se stalo.“
„Ukroutil kohoutek, nechápu jak.“
Dean se usmál. A Mac doufal, že mu Dean jeho lež uvěřil.

Terrik: ty mě neustále překvapuješ, a myslím to v dobrém slova smyslu - jako čekala jsem, že Johna zajmou a že Dean ty testy udělá (i když v mé představě je Dean neudělala schválně) - ale to že je Dean v relativním klidu, to mě překvapuje - a já si asi tak nějak představovala, že John než něco udělá, tak zavolá Deanovi - no a zbytek si každý může představit........ hmmmm z toho usuzuju, že já jsem pěkně zvrácená

takže hurá do další části - jako ostatní holky, tak i já se nemůžu dočkat další části

pekné ticho pred búrkou, no priznam sa, ze aj mne napadlo, ze Deanovi niekto zavola a oznami mu co je s Johnom a on sa zas bude musiet postarat o rodinu atd... nastastie to tak nieje... Dean má aspon na chvilu kludový rezim a ja sa neviem dockat dalsieho pokracovania