Dream or Reality

Takže "SN-SHAKESPEARE" (holky z naší povídky určitě pochopí, že ) je tady se svou úplně první povídkou. Není to žádná sláva, ale třeba se za pár let zdokonalím. Snad se to bude dát číst.




1. část

Nad New Yorkem se snášel soumrak. Hluk velkoměsta však neutichal, naopak se zdálo, že přibírá na intenzitě. Mladá dívka seděla nehnutě na střeše jedné z mnoha výškových budov a tiše pozorovala západ slunce. Ani nevěděla, jak dlouho tam sedí, zdálo se jí to celá věčnost. Ostrý závan větru jí odhodil blonďaté vlasy z tváře a její tělo se zachvělo náhlým chladem. Zhluboka se nadechla a podívala se na sochu Svobody, která se hrdě tyčila ve slabých paprscích zapadajícího slunce. Dívka se zvedla ze země a popošla k okraji střechy. Vítr si pohrával s jejími vlasy, lemující její smutnou tvář. „Už jen jeden krok mě dělí od svobody.“ S touto myšlenkou vykročila. Trvalo to jen chvíli, než se ozval tupý náraz a lidé začali křičet. Obklopili dívku, která ležela na chodníku v tratolišti krve a s hrůzou se přesvědčili o tom, že už jí není pomoci…..
Dean prudce otevřel oči a posadil se na posteli. Nemohl popadnout dech a po celém těle cítil kapičky potu. „Né, už je to tu zas,“ pomyslel si nešťastně a promnul si oči, ve snaze co nejrychleji zahnat vzpomínky na další strašný sen, který se mu zdál. Nevěděl, jestli zakřičel jen ve snu nebo doopravdy, ale celé to bylo tak skutečné, až ho to děsilo. A to jeho hned tak něco nevyděsí. „Co se to k čertu děje? Proč mám tyhle sny? Proč v nich pořád vidím někoho umírat?“ na tohle nedokázal najít odpovědi už několik týdnů. Už by snad ani nedokázal spočítat, kolik podobných snů se mu zdálo, kolik zmařených životů v nich viděl. Začínal z toho být zoufalý, protože už ani nepamatuje, kdy se naposledy pořádně vyspal. Jeho myšlenky přerušilo cvaknutí dveří a do pokoje vešel Sam s jídlem v ruce.
„Nesu snídani. Zase vyspáváš až skoro do oběda, takže se musím o všechno postarat sám, že?“ spustil na Deana na oko káravě, ale jen co se na něj podíval, všiml si, že s jeho bratrem není něco v pořádku.
„Deane, co se děje? Jsi v pohodě?“ zeptal se starostlivě a odložil jídlo na stůl. Nepřestával pozorovat svého staršího bratra, který zjevně nebyl ve své kůži. Už několik týdnů se choval divně a vypadal unaveně, někdy měl Sam pocit, že usne přímo za volantem. Měl podezření, vlastně si byl téměř jistý, že mívá nějaké noční můry, protože občas křičel ze spaní a budil se zpocený a rozrušený. Několikrát se z něho snažil dostat co se děje, ale Dean byl tvrdá palice a nic s ním nepohnulo. Sama mrzelo, že mu se mu bratr nechce svěřit s tím, co ho trápí, ale znal ho natolik dobře, aby věděl, že nemá cenu na něj zbytečně tlačit. Dean se pokaždé ještě víc zatvrdil a snažil se předstírat, že je všechno v nejlepším pořádku. Teď už toho ale začínal mít pomalu dost, protože viděl, že je to s Deanem čím dál horší. Kruhy pod očima a třesoucí se ruce mluvily za vše.
„Už zase se ti něco zdálo?“ posadil se na postel naproti němu a snažil se Deana donutit konečně mluvit. „Proč mi to nechceš říct?“
„Bože můj! Jenom se člověk probudí a už má u lůžka nastoupenou výslechovou četu,“ čertil se Dean a znechuceně vstal.
„Deane…“ Samovi bylo jasné, že tenhle rozhovor dopadne úplně stejně, jako ty předchozí a to ho naštvalo. Dean mu skočil do řeči.
„Hele, až se budu chtít vyzpovídat, zajdu si do kostela. Takže si dej pauzu,“ mrknul na Sama a chystal se do koupelny. Sam vyskočil z postele a postavil se před bratra.
„Myslíš, že si vtipnej? Vidím jasně, že máš zlý sny a nechápu co je na tom špatného, svěřit se mi s tím. Očividně se to na tobě dost podepsalo, tak chci vědět, o co jde. Dobře víš, že nám se nic neděje „jen tak“,“ řekl mu důrazně Sam, dal si ruce v bok a čekal na Deanovu reakci.
„Vůbec nevím, o čem to mluvíš? O žádných snech nic nevím, natož o špatných. Nevím, jak jsi na to přišel…“
„Asi tak že křičíš ze spaní a po probuzení vypadáš, jako kdybys celou noc běhal kolem stadionu. Nezdá se ti to trošku povědomý?!“ Sam už začínal být vážně naštvaný, ale Dean nehodlal ustoupit ani o píď.
„No, tak to asi máme v rodině.“
„To není vtipný, Deane,“ přerušil ho Sam. „Jestli máš vize nebo něco podobného, musíš mi o tom říct….“
„No tak už jenom tyhle kecy mi scházely!“ zvolal Dean a zakoulel očima. „Zbláznil ses nebo co? Žádný vize nemám a ani nemůžu mít…“
„Jak to můžeš vědět?“ trval na svém Sam.
„Protože nemám a hotovo. Ani sny, ani vize, tečka. A jestli to ještě někdy budeš vytahovat, najmu si druhý pokoj, abych tě nerušil ze spaní,“ dodal ironicky a s bouchnutím dveří zmizel v koupelně dřív, než se Sam stačil nadechnout k další odpovědi. Pár vteřin na to, uslyšel další bouchnutí dveří, tentokrát vchodových. Dean by se nejraději neviděl. Nesnášel, když se s bratrem takhle hádali a nesnášel, když mu musel lhát do očí. Ale opravdu musel? Neměl mu přece jen říct pravdu? Ne, to nemohl. Sám neví, co tohle všechno znamená, nejspíš to vůbec nic neznamená. A nechtěl na Sama nakládat další starosti, už tak jich měli oba až dost. S tímhle si poradí sám. Ale i když se snažil sám sebe přesvědčit, že to nic není, v hloubi duše měl opravdu strach. Strach z neznáma. Vůbec netušil, proč se mu tohle najednou děje. Přece opravdu nemůže mít vize! Né, to Sam je ten, kdo je má. Tohle jsou prostě jen sny, náhodné sny, které nic neznamenají. Třeba se na něm prostě podepsaly ty roky lovení. Už viděl tolik mrtvých, že ho to pronásleduje i ve snu…Ale proč se mu zdá o lidech, které nikdy v životě neviděl? Poslední sen byl o dívce v New Yorku a my jsme na druhém konci Ameriky, navíc ji taky nikdy neviděl, tohle nedává vůbec smysl. Deana pomalu rozbolela hlava. Strčil hlavu do umyvadla a pustil vodu.


TBC...

a ted ještě někdy skuz tvrdit že neumíš psát ty jedna
to je moc pěkný
už se těším na pokráčko.začiná to být zajímavý

Dalsia skvela praca vysla z "klavesnicoveho brka" nasho Shakespeara....Really gr8 work Sa tesim jak mala na pokracko

uzasne,uzasne,uzasne. toto je presne nieco pre mna, pretoze s myslienkou, ze by aj dean mohol mat vizie alebo "sny" som sa sama pohravala uz dost dlho , takze toto sa mi velmi paci a uz sa neviem dockat dalsej casti, toto je skvele napisane a ja som strasne happy, ktovie asi preco? (no myslim, ze niektorym to musi byt uplne jasne, vydeseny dean, no juuj aj to je urcitym sposobom torturing ) no proste wow

Ako Jannka fakt super, teším sa na pokračovanie.. Chudák Dean, ten si vždy vytrpí..

Tak teda Janni, já smekám to je super a zkus ještě jednou říct,že nebudeš psát, protože to neumíš
Teda Dean a vize no tak to je dobrej nápad No ale ted teda tě budu uhánět o další část,protože sem strašně zvědavá co bude Tak prosíííííím spěchej s pokráčkem prosííííím Znáš mě a víš,jk jsem netrpělivá

Moc děkuji za chválu! Jsem celá hapy, že se vám první část líbila. Musím si užít chvilku slávy, kdyby se vám další části už nelíbily.
No já ale vážně neumím psát, nikdy jsem to nezkoušela, takže.... Ale tak ponasnažím se a třeba se někomu můj styl zalíbí.
Za chvíli sem hodím druhou část, dneska jsem měla vyjímečně čas, hodit to "na papír", ale pak už bude času méně, tak nevím, jak budu stíhat pokračování.
Další díl bude především v duchu pokračování hádky, takže koho ty jejich hádky nudí, ať to raději ani nečte.

Jo a abych nezapomněla, co se týče těch "vizí", to se nechte překvapit, jak to nakonec bude.

takto nas provokovat s tymi viziami no teda janni ale uz sa velmi tesim na pokracko, jee to je super, ze tak skoro. o a to ze si nikdy predtym nepisala, no to neva, ide ti to skvelo a sn je tou naj inspiraciou podla mna pises uzasne a uz sa neviem dockat ako to vsetko dopadne v tejto epke, zase to raz bude velmi napinave, co?

Díky df. Budu se snažit, aby to bylo napínavé. Uvidíme, jestli se mi to povede.


2. část

Sam seděl u jezera, které bylo kousek od jejich motelu a snažil se uklidnit. Ta hádka s Deanem mu ležela v žaludku jako balvan. „Proč je tak tvrdohlavej? Proč mi prostě nemůže říct, co se s ním děje? Dobře ví, v jakém světě žijí. Za každým rohem je čekají jenom samý hrůzy, na krku federály, toho žlutookého parchanta za zadkem i s tím jeho stupidním plánem, udělat ze Sama vůdce….Už toho mám fakt dost. Nic se neděje náhodně, vždycky je za tím něco víc a Dean to ví. Tak proč si zase hraje na mučedníka a neřekne mi o co jde?“
Sama to všechno trápilo, protože měl o Deana opravdu starost. Už skoro měsíc má ty noční můry a pořád se to zhoršuje. Sam to vidí. Jeho bratr často sedí a nepřítomným pohledem hledí před sebe. Vrásky na čele jen podtrhují jeho zachmuřený pohled. Co se v něm asi odehrává? Jestli bude pořád takhle rozhozený, může je to oba stát život.
„Same?“ ozvalo se zavolání, ale Sam nereagoval. Neměl na Deana vůbec náladu, zase bude dělat, že se nic neděje a na to už neměl nervy.
„Sammy? Same!“Deanovo volání zůstalo opět bez odezvy. Zneklidnil a začal prohledávat okolí motelu. „Sam by určitě nešel daleko, na to je moc opatrnej,“ uklidňoval se v duchu, ale stejně přidal do kroku. V tom ho zahlédl, jak sedí v trávě na břehu jezera a hází kamínky do vody. Už z jeho pohybů bylo jasně vidět, že je pořád naštvaný. Dean si povzdechl a šel k němu.
„Tak tady jsi,“ promluvil na Sama, ale ten opět nic. Dean už začal být rozpačitý, protože podobné situace nezvládal dost dobře a vlastně proto je nesnášel. Věděl, že by se měl za svoje chování omluvit…
„Volal jsem na tebe, ale asi jsi neslyšel. Sbalil jsem věci…“
„Slyšel jsem,“ odpověděl Sam pohotově a z jeho hlasu byl slyšet jasný nezájem.
Dean přešlapoval na místě a dával si v hlavě dohromady, co Samovi řekne. „Ještě chvíli se na mě bude takhle zlobit a zblázním se,“ nadával si v duchu Dean.
„Same, já…“
„Já vím,“ přerušil ho Sam. Zvednul se ze země, podíval se na Deana pohledem, ze kterého Deanovi zamrazilo v zádech a cestou k autu prohodil. „Můžeme jet. Tady už jsme skončili, není důvod zůstávat.“
Dean zůstal civět do stromu před sebou a nevěděl, jak si vyložit jeho poslední větu. „Určitě měl na mysli jejich poslední případ, který zde dokončili,“ uklidňoval se v duchu, ale do auta se vůbec netěšil. Vypadalo to na dlouhou cestu.

„Máš nějaký nápad, kam pojedeme teď?“ snažil se Dean v autě rozproudit konverzaci, protože to mlčení už ho doslova ubíjelo. „Je nějaké místo, kam by ses chtěl podívat? Uděláme si takovou menší dovolenou. Co říkáš?“ navrhoval Samovi s úsměvem.
„No jasně. Jeď kamkoliv, kde budou mít pohodlné postele. Třeba se pak konečně dobře vyspíš. Očividně by ti to prospělo,“ odpověděl Sam a ze slov mu doslova odkapával sarkasmus.
„No promiň, že se snažím!“ rozčílil se Dean a zase ho chytala hádavá. „Nevím, o co ti jde? Chceš se hádat? Fajn. Posluž si. Nikdo jinej tady není, tak si můžeš vybít vztek na mně. Od toho tady přece jsem.“
„Jediný kdo se tady chce hádat, seš ty. Já po tobě chtěl jednoduchou odpověď a tys na mě vystartoval. Tak to neházej na mě!“ křičel Sam a měl chuť do něčeho praštit. Už mu to všechno leze na mozek.
„To není pravda! Já jsem normálně odpověděl. Tys chtěl jenom slyšet jinou odpověď!“
„Jo, chtěl jsem slyšet pravdivou odpověď!“ křičeli jeden přes druhého.
„Chceš říct, že lžu?!“ Dean se začervenal a byl rád, že to může skrýt za svým rozčílením. „Tak úplně jsem nelhal, když se to tak vezme. Nic se přece neděje. Jen pár snů…“ pomyslel si Dean a bylo ze sebe na nic. „Jak daleko budu muset zajít, abych ho ochránil?“ Už se na mladšího brášku ani nedokázal podívat.
„Rozhodně mi neříkáš všechno!“ pokračoval Sam v křiku a Dean ho bleskurychle přerušil.
„Nemusím ti říkat všechno!“ zařval na Sama a nejraději by si v tu chvíli hned nafackoval.
Sam se na něj šokovaně podíval. Oba okamžitě zmlkli a v autě se rozhostilo nepříjemné ticho a dusno, které by se dalo krájet. Po chvíli prolomil ticho Sam.
„Máš pravdu. Nemusíš,“ řekl smutným hlasem. „Ale můžeš.“
Deana bodlo u srdce a po očku mrknul na Sama. Ten už ale odvrátil hlavu a pozoroval z okna míhající se krajinu. Dean se cítil jak spráskaný pes, ale nevěděl, jak to spravit. Nechtěl Samovi přidělávat starosti a místo toho se teď rozhádali. „Bezvadný! Už jen tohle mi chybělo ke štěstí,“ pomyslel si nešťastně.

„Deane!“ Samův křik proletěl Deanovi hlavou jako ostří a rychle otevřel oči. Ani si neuvědomil, že by je zavíral. Šokovaně si uvědomil, že pořád jedou v autě a venku už se setmělo. Impala sjela na krajnici a od kol odlétával štěrk. Před ním se zvolna objevoval obrys něčeho, co zatím nedokázal rozpoznat. Byl to strom. Dean okamžitě strhnul volant a Impala se po štěrku doslova roztančila. Snažil se udržet kontrolu nad autem, takže ani nevnímal vyděšeného Sama, který se pevně zapřel rukou o palubní desku a s očima přišpendlenýma na vozovce se modlil, aby se Impala přestala točit. Po chvíli se tak opravdu stalo a oni zůstali stát otočeni do protisměru. Motor Impaly tiše předl a od kol pomalu stoupal kouř, jak se gumy spálily o asfalt.
„Díky Bohu,“ řekl s úlevou v hlase Sam a podíval se na Deana, aby zjistil jestli je v pořádku. Ten se ještě pořád nevěřícně díval před sebe. Nedokázal pochopit, co se stalo. Otočil se na Sama.
„Není ti nic?“
„Ne, jsem v pohodě. A ty?“ zeptal se Sam, protože si tím vůbec nebyl jistý.
„Jo. Nic mi není,“ odpověděl Dean, zavřel oči a zhroutil se na volant, na kterém zůstal nehybně ležet.


TBC...

skvělé,skvělé - jedním slovo skvělé Já se na konci jen klepala a bála, aby se nenabourali. Tohle mě nedělej, já mám slabé nervy No a to jejich hádání v autě - to mě taky nedělá dobře. Zase má Dean před Sammym tajemství proč se mu nesvěří
Janni je to parádně rozjetá povídka a já tě prosím, moc prosím napiš brzo další část

to je úplne super poviedka počúvaj,...! jak od samotného Kripkeho neviem sa dockat pokracovania sakriš, hlavne nenapinaj oki?

citácia :

zavřel oči a zhroutil se na volant, na kterém zůstal nehybně ležet.

to co??? toto mi nerob, ze takto skoncis, to mam ako vydrzat???? ved tu dusu vypustim, ale opat samozrejme skladam poklonu velmi nadherne pokracovanie ale sup sup so pokracka, lebo ak sa tu velmi rychlo neobjavi, tak budete mat o jedneho winchestra menej, ja tie ff totiz velmi prezivam. inak ta hadka bola uzasna a aj to akosi opisala ich pocity....nadhera

no paráda ....tak krásně napsaný a tak dlouhá realizace ....každopádně je super, že si to můžu přečíst a vážně se mi to mic líbí......tak už se nemůžu dočkat pokráčka

Janni super povídka!! Tvoje první a je úžásná!! Jen tak dále!
Miluju ty jejich společné rozhovory, ať se hádají, svěřují si tajemnství nebo se spolu jen baví...
Moc se těším na pokráčko!

waaaaaaaw..tak ja som to citala a celu dobu som mala otvorene usta,proste to je uzasna poviedka a to je vazne pravda! fakt klobuk dole janni,takze teraz uz len ta nahanat do napisania dalsich casti,lebo som na mrtvicu z toho,ako skoncilo toto pokracovanie...a samozrejme ti uz nikto neuveri,ze nevies pisat,lebo to je velmi dobre napiisanee.... .. uz sa tesim na pokracko,takze rychlo do prace

Díky moc, holky! Tohle je ta největší odměna pro mě, že se vám to líbí. Teď se ale úplně bojím psát dál, aby vás to za chvíli nezačalo nudit. Nakonec budu muset přitvrdit ještě víc, než jsem původně měla v plánu. Ale ne, budu se snažit držet původního scénáře. Na pokračování už se pracuje, ono to jde celkem snadno, když to mám už tak dlouho v hlavě. Jen mít čas na to psaní. No snad se mi to bude dařit rychle a bude se vám pokračování líbit.

prosím tě, vždyť víš, že jen o útrapách to není......jen si tam dej to, cos chtěla a myslím, že my to oceníme o to víc, že to jsou opravdu tvé představy

No ono to právě je jenom o útrapách. Jen mám obavy, abyste se se mnou nepřestaly kamarádit, až na vás ty svoje všechny představy vybalím.

tééda, takhle drsně na sebe.......ty už seš jak já ...... jen tak dál a neboj.....vážně se mi to moc líbí, takže další bude urči taky super

Tý jo, Janni nenapínej nás dlouho, já už se těším na ty tvoje představy!! Skončila si tu druhou část moc dobře! Přesně podle mýho gusta

No já se už teda nemůžu dočkat na další část. Janni je to vážně super

Madlen napísal:

Skončila si tu druhou část moc dobře! Přesně podle mýho gusta

No jo, začíná přituhovat. Budu se snažit pilně psát, ať vás dlouho nenapínám.

Páni, ty si ale rýchlik, tak skoro druhé pokračovanie a také skvelé.. Tie ich hádky ma tiež vždy dostanú..ako sa za nimi skrýva toľko emócii..ozaj nádhera, len tak ďalej...I'm looking forward..

wav je to ozaj supeeeeeeeeeer, len tak dalej skvele skvele skvele. chceme pokracovanie

a ja iba cakam a cakam a cakam na pokracovanie a normalne sa mi neda sustredit na nic ine ach boze, ja sa uz ozaj musim dat liecit no dufam, ze tu to pokracko uz velmi rychlo najdem zatial sa idem este cinit na YT a tvarit sa, ze cumim do nemciny