Dream or Reality

kurna kurna a já se kvůli toě nemůžu učit na test protože nemžu myslet na nic jinýho než na povídku a tak i kdybych chtěla nejde mi se učit.....

ty to ještě nemáš? já sem jdu vždycky s takovou nadějí Já to snad nevydržím

Jestli dneska nepůjdete brzy spát, tak si ještě dneska počtete. Ještě dělám finální úpravy a pokud nezačnu všechno zase přepisovat, jak jsem to udělala už asi 3x, tak to sem tak za hodinku hodím.

jo jo jo, ja si na to teda pockam, takze makaj janni, nech to tu za hodinku mam. uz sa tesim ako male decko na mikulasa

jooooo, už se moc těším

teda, tak to je vážně super, že seš schopná nám sem to pokráčko hodit opravdu ještě dneska

johoho rychlo rychlo..myslíš proč tady sedím jak dežot a neučím se?

Tak jsem konečně tady, musela jsem to dopsat bleskově, protože jsem měla pocit, že u toho vypustím duši. Tuhle část jsem musela napsat co nejrychleji, protože patlat se v tom jen o hodinu déle, bude to pro mě mít trvalé následky.... Snad se vám to nebude zdát moc uhozený.


4. část

Dean se posadil na posteli takovou rychlostí, že se mu zatočila hlava. Skrčil nohy, opřel si čelo o kolena a pěvně si sevřel spánky dlaněmi. Jako už mockrát před tím, ani teď nemohl skoro popadnout dech a srdce mu bušilo jako zvon. Už tak byly ty sny na něj moc, ale vidět v jednom z nich umírat Sama, to už byla pro něj poslední kapka. „Co to má sakra znamenat? Přece to nemůžou být vize…“ v tom se zarazil ve svých myšlenkách. „To by znamenalo…“
Vyskočil rozčileně z postele a uvědomil si, že vlastně neví, kde je Sam.
„Same?“ zkusil na něj zavolat, jestli náhodou není v koupelně a rychle si obouval boty. Podíval se na svoje zmačkané oblečení, které si v noci ani nezvládnul vysvléct. „Převleču se pak, teď musím najít Sama a konečně mu o všem říct. Tohle už vážně není sranda,“ hudroval v duchu a šel se do koupelny opláchnout. „Kde krucinál zase je?“ řekl nahlas, aby si trochu ulevil a najednou mu v hlavě naskočila vzpomínka ze snu. „Dojdu pro kávu…“
Dean polknul a v krku se mu udělal knedlík. „S tím nezačínej Deane, to nemohla být vize. Byl to jen sen, jen sen, hnusnej sen, kterej ti chtěl ještě víc otrávit, už tak dost mizernej život,“ nadával si zase v duchu, ale jeho nervozita vzrůstala každým okamžikem. Vyšel z koupelny a když šel ke dveřím, aby si vzal ze stolku bundu, kterou tam v noci ledabyle odhodil, něco mu zašustilo pod botou. Podíval se na zem a uviděl, že stojí na reklamním letáku. Zase se mu na mysl draly vzpomínky ze snu….
„Tak fajn. To už je fakt divný…“ řekl a sáhnul po klice. Nevysvětlitelná síla ho táhla ven, bundu nechal ležet na stole a vyšel na chodník. Rozhlédl se, všude bylo ticho, jen studený vítr proháněl hromádku listí po zemi, kolem zaparkované Impaly. Dean se nadechl, aby zavolal na bratra, ale v tom vzduch prořízl ostrý zvuk sirény. Během několika vteřin projela kolem motelu záchranka a Deanovi se udělalo špatně. „Tohle už mě vážně děsí,“ pomyslel si a honem se vydal směrem, kterým šel ve snu Sam. „To ale nebylo zrovna za rohem“ uvědomil si vyplašeně a dal se do klusu, stále ještě neschopný uvěřit tomu, že by ten sen mohl být skutečný, že by se to opravdu mohlo stát. Ale těch náhod už bylo moc, to není normální. Najednou ho zcela ochromil strach, cítil jak mu ve spáncích divoce pulsuje krev a v tom uslyšel ženský výkřik. V Deanovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Měl co dělat, aby se udržel na nohou, šílený strach o bratra ho donutil rozběhnout se jak nejrychleji uměl. Během chvilky zahnul za roh, kde mělo být konečně na dohled bistro. To co uviděl, ho málem připravilo o rozum. V dálce leželo bezvládné tělo na cestě a sbíhali se k němu lidé, aby mu pomohli. „Né, to nemůže být pravda, to nemůže být Sam…“ křičelo Deanovi v hlavě ze všech sil, ale už po pár metrech nebylo pochyb, že je to on. Nahlas volal bratrovo jméno a vzdálenost, která je dělila se mu zdála nekonečná. Když k němu konečně doběhnul, nevybíravě odstrčil muže, který se snažil zjistit, jestli Sam žije. Padnul na kolena vedle něj a přetočil ho opatrně na záda. Vzal jeho hlavu do dlaní a snažil se ho donutit otevřít oči.
„Same, slyšíš mě? Same, otevři oči, prosím!“ Dean se snažil nepanikařit, ale každou vteřinou nad sebou víc a víc ztrácel kontrolu. „Zavolejte někdo záchranku! Rychle!“ zařval na lidi, co postávali poblíž a sledovali je.
„Už jsem volal. Hned jak jsem ho tady uviděl,“ odpověděl rozrušeně jeden muž.
Dean ho poslouchal jen jedním uchem, protože veškerou svoji pozornost upíral na svého zraněného bratra.
„Sammy! Mluv se mnou, no tak!“ zakřičel na něj a Sam zamrkal. Dean málem omdlel úlevou a rychle prohlédnul zranění Sama. Bylo to přesně jako v tom jeho snu. Dvě střely v blízkosti srdce. „To nemůže být pravda. Né, to nemůže být pravda. Nemohla to být vize! Panebože, jak jsem tohle mohl dopustit, když jsem věděl, co se stane?!“ měl pocit, že mu snad praskne hlava, ze všech těch výčitek, co se mu vyrojily v mysli. Nadzdvihnul bratra a přitáhnul ho k sobě, aby neležel na studené zemi. Ostrý vítr pronikal Deanovi skrz košili až k jeho zpocené kůži, ale on to nevnímal. Jediné na co dokázal myslet, byla záchrana jeho bratra. Za každou cenu. „Sam nesmí zemřít. A už vůbec ne mojí vinou.“ Deanovi se draly slzy do očí, tušil, že zranění jsou vážná. Ale nechtěl si připustit, že by Sam… Nedokázal zastavit první slzu, která se v tichosti snesla na Samovo bezvládné tělo.
„Same, ty to zvládneš, slyšíš? Nenechám tě umřít. Budeš zase v pořádku. Spolu zvládneme všechno…“Dean zatínal zuby a v hlavě mu dokola znělo jediné slovo - „spolu“. Uviděl, jak se krvavá skvrna na jeho hrudi víc a víc zvětšuje a jeho bunda se mění do červena. Nějaká žena podala Deanovi ručník a ten mu ho silně přitisknul na hruď, ve snaze aspoň trochu zmírnit krvácení.
„Deane…“ Sam konečně slabě promluvil, ale dál se díval na Deana nepřítomným pohledem, jakoby ho ani neviděl.
„Jsem tady. Jsem tady, Sammy. Musíš vydržet, musíš se snažit, ok? Pomoc už je na cestě, uvidíš, že všechno bude zase v pořádku,“ Dean nevěděl, jestli se snaží přesvědčit sebe nebo svého bratra.
„Deane…nezvládnu to….už…“ každé slovo ho stálo velké přemáhání, protože už ztratil téměř veškerou sílu. Věděl, že už mu nezbývá mnoho času a dokázal myslet jedině na to, jak si tohle bude jeho bratr zase vyčítat.
„Tak nemluv. Šetři si síly, dobře? Jen mě poslouchej, zůstaň se mnou,“ prosil ho Dean.
„Není to…tvoje… vina…“ šeptal Sam a už mu bylo jen ztěží rozumět. Deanova tvář se mu začínala víc a víc rozmazávat před očima, věděl že každou chvíli ztratí vědomí. Chtěl bojovat… pro svého bratra, nechtěl to vzdávat, ale věděl, že tuhle bitvu už vyhrát nedokáže.
„Nemluv, Sammy. Řekneme si to pak,“ Dean se snažil se, aby se mu netřásl hlas, ale nešlo to. Ruka, kterou měl Sam položenou na břiše, se bezvládně svezla na chladnou zem a Dean začínal propadat zoufalství.
„Ne, ne, ne, ne. To ne,“ úpěnlivě ho prosil. „Nevzdávej to, Sammy. Bojuj! Slyšíš mě? Bojuj! Nenechávej mě tady, nemůžeš mě tady nechat. To mi nemůžeš udělat, prosím! Sammy!“ chvíli křičel, chvíli šeptal a pomalu mu docházelo, že Sam už ho nejspíš neslyší.
„Né, Bože, né,“ třepal s ním ve snaze ho znovu probrat, ale to se mu už nepodařilo. Samovy oči zůstávaly zavřené a Deanovy prosby zůstávaly nevyslyšeny. Dean si přitáhnul jeho tělo pevněji k sobě a cítil, jak z něj pomalu odchází život. Zabořil si hlavu do jeho ramene a neslyšně plakal. Měl chuť tam zemřít s ním, o nic jiného v tu chvíli nestál. Zdálo se mu, že tam s ním klečí celou věčnost, ale bylo to sotva pár minut. Během chvíle dorazila záchranka a museli Deana doslova odtrhnout od jeho bratra. Na místě začali s oživováním, ale přes veškerou snahu se jim nepodařilo mladého muže zachránit. Vyjádřili upřímnou soustrast zdrcenému Deanovi, který klečel opodál a všechno sledoval a zavolali pohřební službu. Dean tomu nemohl uvěřit, nechtěl tomu věřit. „Všechno jsem posral, kdybych nebyl idiot, Sammy by žil. Tohle mi nikdy neodpustí…“ nedokázal myslet na nic jiného, než na to, jak bratra strašně zklamal. Podíval se směrem, kde viděl ve snu vraha Sammyho. Zahlédl pohyb a chvíli na to uslyšel startovat auto, které se skřípěním pneumatik ujíždělo pryč. „Ještě tam byl! Ten hajzl tam až do teď byl!“ Dean měl sto chutí rozjet se za ním a zabít toho odpornýho parchanta. Ale nemohl tam nechat Sama samotného, prostě nemohl. Se slzami v očích vstal a vrátil se k bratrovi. Přesvědčil záchranáře, aby ho tam nechali se Samem a ti při pohledu na zlomeného muže ani moc neprotestovali. Znovu si k němu kleknul a když se na něj podíval, měl pocit, že mu každou chvíli v hrudi exploduje srdce. Každý nádech mu působil muka. Proč on může dýchat, když jeho bratr ne? Už se zase nebránil pláči. „To není fér, Sam si nezasloužil zemřít, on ne…“ Na nic jiného nedokázal myslet. Klečel dál na cestě a pevně svíral v náručí svého milovaného bratra…


TBC...

Co to jako má být????? To jako myslíš vážně??? Tys mě zabila Sammyho S tebou jsem skončila Je totálně po mě Já stará kráva tady u toho řvu jak kdyby mě někdo umřel v rodině
Ta povídka je perfektní,nádherná Ale jestli mě nevrátíš Sammyho,tak už s tebou do smrti nepromluvím

ááááááááááá ....tak po tomle dneska teda nebudu mít ale vůbec hezký sny .............. ale víš, co ti řeknu........pěkně polopatě............. mě se to tak líbí, že ti to už teď odpouštím a moc se těším na pokráčko.......šokovka, ale jinak super

teda to by som necakala je to super poviedka len tak dalej aby bolo zajtra poobede pokracovanie

toto snad nemyslis vazne. toto si naozaj neurobila, to nie, to nemoze byt pravda. ty mas urcite nejake plan, toto sa naozaj nestalo alebo stalo, ale sammy sa nam nejako vrati, ved je to supernatural poviedka,vsak? VSAK????? taketo nieco nam spravit, no teda janni. toto uz vazne nedokazem prezit, placem tu ako mala, ledva si vidim na monitor, ze co pisem to by som si v zivote nepomyslela, ze nam taketo nieco spravis. je to uzasna poviedka a uzasne pokracovanie, to ano. skladam obrovsku poklonu a to ako dokazes opisat ich pocity a vsetko okolo je uzasne, ozaj hodne Shakespeara, ale smrt Sama???Boze janni, ja nedycham, normalne som teraz z toho hotova.....uz ani neviem co povedat, ale ozaj je to velmi krasne napisane, ale ak nam ho hned zajtra nevzkriesis, tak neviem co so mnou bude.....prosim, nenechaj ma zomriet, este by som rada videla par dalsich dielov sn....

Ale no Jannka, mojenko Sammy, prečo ho každý vraždí.. však to bol stále len Deanov sen, v ktorom sa mu snívalo, že sa prebral, však??? Normálne som si celú tú scénu predstavovala, hneď som si spomenula na 02x21..božeee...idem si po servítek..

Sarinka napísal:

Ale no Jannka, mojenko Sammy, prečo ho každý vraždí..

Na to mám jednoduchou odpověď. Protože mu to hrozně sluší, když umírá a Deanovi zase když kvůli tomu trpí.
Né, vážně, jsem zvrhlík a teď už to všichni vědí. Já to tušila, že vám sem to pokračování raději ani nemám dávat.
Už nebudu napovídat, jak to bude dál, nechte se překvapit.

waaaaaw janni,ty si vazne Shakespear ...strasne sa mi paci tato tvoja poviedka, tie opisy okolia a hlavne tie city a rozhovory medzi to je vazne nieco.... ... a teraz si ma vazne vysokovala s tou samovou smrtou ..a to mam dnes este ako aj pracovat a ucit sa a robit kadeco ine? ved to sa neda to aj budem cely den mysliet len na sammyho a deana ... naozaj velmi dobra pracicka..uz sa tesim na dalsie pokracovanieee

Janni, neco ti řeknu... já nemám slov.... ale to jako vážně.
Ta povídka je tak neskutečně krásně napsaná. Ty Deanovi pocity. To Samovo umírání, že mi došla slova.
Musím přiznat, že toto jsem fakt nečekala a o to víc se mi to líbí. Nejlepší jsou ty povídky, které dokážou překvapit i když to už nečekám a já si byla skoro jistá, že Sammyho nenecháš umřít.
Netrpělivě čekám na pokráčko a zkus ještě někdy tvrdit, že neumíš psát! ti ti ti
Ani se ti nedívím, žes to musela rychle dopsat, abys neměla z toho následky.

ano!!! na pokráčko jsme tady všichni nehorázně natěšené...... včera večer sem si promýšlela možné cesty pokračování k tomuhle( místo učení latiny) a akorát jsem s tou myšlenkou usla.....kdypak to pokráčko asi tak bude?.........cha, ale asi nejsem ta správná osoba, co by na tebe měla v tomhle naléhat, protože já bych asi měla makat ve psaní sama

......no nevadí....ty mi určtě řekneš, kdy se můžeme s holkama těšit na pokračování, že

Ježiš holky, já už se tady budu fakt červenat.... To by mě ani ve snu nenapadlo, že se vám to tak bude líbit. No, někteří z toho nemají takovou radost, jako jiní... Ale i tak jsem ráda, že aspoň někomu se to líbí a nezdá se vám to neslané, nemastné. Ono je dost těžké, popisovat ty jejich pocity, protože to nechci moc přepísknout, ale chci se trošku držet jejich skutečných povah a chování v SN. I když si samozřejmě některé jejich reakce přizpůsobím vlastním představám a přáním. Ale jinak se "striktně držím Kripkovy předlohy". No jo, když on nám to mistr Kripke tak úžasně rozjel, že je škoda dělat z toho nějakou "telenovelu", že. I když mě to občas svádí....
Každopádně vám nemůžu slíbit, že to bude pořád takhle napínavé a infarktové, protože to už by přece jen zavánělo ještě větším kýčem... Takže tam musím šoupnout sem tam i nějaké "nudné kecy" na osvětlení situace a tak.
Tak jsem se vykecala a jdu to konečně dopsat.... Někdy odpoledne bych to sem mohla hodit, podle toho, jak se dostanu k PC.

Lenka, Madlen, strašně moc děkuji!

Janni, souhlasím s tebou, psát ty jejich pocity je pro mě taky jedna z nejtěžších věcí. A moc se těším na pokračování!

tyvoe janni já tu řvu jak malej dežot..no tak to je teda gol tohle..hej to je upa šupa nádherný a tý jsi fakt Shakespeare a miluju tvou povídku
a ještě něž sem četla ty komenty tak sem měla uplně stejnou myšlenku jako Sarinka...že se Dean teprv probudí a pak když šlápne na ten papír na zemi uvědomí si že je to už realita a bratra zachrání..teda byla by to šupa a jako pro mě asi vysvobození protože Sam a mrtvý bože tohle je už mocccc.ale jako takový pokráčko se mi líbí
a víš co nejvíc??
přesně to popsání a jen takový nevinný štuch s tím papírem na zemi..i kdybys tam nedala tu větu s tím snem tak sem si to hned dala do kupy..a tohle prostě miluju ty propojenosti

Díky, SNlois. To jsem ráda, že miluješ tyhle propojenosti, protože to já taky. A že mě to nepřekvapuje, že.
Tak za chvilku vám sem hodím pokračování, ať vás už déle nenapínám.

Tak šup sem s tím, ale jestli je to takové "vražebné", smutné a krásné, jako posledně, tak upozorni předem, ať si vezmu něco na uklidnění Páč už mám doma rodiče

Ne, ne. Tentokrát jen taková oddychovka, Madlen. Ne, vážně, nic zvláštního.


5. část

„Same!“ nevěděl, jak dlouho křičel, ani jestli křičí doopravdy nebo se mu to jen zdálo. Doširoka otevřel oči, ze kterých tekly slzy a smáčely polštář pod jeho hlavou. Nadechnul se, jakoby byl několik minut pod vodou a teprve teď se dostal nad hladinu a dostal možnost znovu nabrat vzduch do svých plic. Posadil se a dezorientovaně se rozhlížel po pokoji, kde spal. Ze všeho nejdřív zajel pohledem k vedlejší posteli, kde byl zvyklý každé ráno najít svého bratra. Teď byla ale prázdná a netknutá, očividně v ní nikdo nespal. Dean měl pocit, že se zblázní, nedokázal si srovnat v hlavě, co se stalo. Už nedokázal rozlišit, co je jen sen a co skutečnost. Bolela ho hlava a přál si navždy vymazat vzpomínky, které se mu v ní promítaly. To mu ale nejspíš nebylo souzeno. Pořád viděl před očima svého bratra, jak naposledy vydechnul v jeho náruči.
„To nemůže být pravda….“ řekl nahlas a rychle vyskočil z postele. „Sam nemůže být mrtvý. Když jsme spolu mluvili naposledy, pohádali jsme se jako nikdy. Byl na mě naštvaný a já ho pak nechal zemřít. Tohle se prostě nemohlo stát,“ říkal si v duchu, zatímco si rychle obouval boty. Jen co vstal, automaticky se podíval na zem blízko dveří a srdce se mu zase rozbušilo jako o závod.
„Ne, to ne. Kolikrát to ještě budu muset prožít?“ zoufale pronesl Dean, při pohledu na reklamní leták. Tentokrát už neváhal ani vteřinu a bleskově popadl svoji zbraň. Vyřítil se z pokoje a utíkal opačným směrem, než kterým odešel Sam. Mysl mu pracovala na plné obrátky, potlačil všechny vzpomínky na umírajícího Sama a soustředil se na jediný cíl - zabránit tomu hajzlovi, aby mu zabil bratra. Rychle si v hlavě promítal, kde přesně se vrah schovával, odkud ho ve snu viděl střílet. Musel oběhnout motel z druhé strany a doufal, že ho ten parchant nezahlédne a nevystřelí dřív než měl původně v plánu. Poslední metry k bistru už se Dean nebude mít kam schovat a tak doufal, že se střelec bude soustředit přes hledáček jen na svůj cíl a jeho si tak nevšimne. Napadlo ho, že by Samovi zavolal a varoval ho, ale měl strach, že by tím ztratil drahocenný čas a nakonec by se třeba ani nedovolal. „Prostě to musím stihnout,“ nekompromisně si pomyslel a najednou před sebou uviděl plot.
„Sakra!“ zařval, ale nezaváhal ani na chvilku a vyskočil na něj. Přehoupl se přes ostnaté dráty, které se mu zaryly do dlaní, ale naštěstí už ty dráty něco pamatovaly, takže tam byly spíš jen z principu. Dean nevnímal bolest, ani krev kapající z jeho rukou a dál se hnal směrem k bistru. Z této strany to bylo dál než čekal a v duchu se modlil, aby tam přesto doběhnul v čas. Vyskočil na další plot, na kterém už naštěstí ostnaté dráty nebyly a zrovna ve chvíli, kdy se chystal seskočit, záchranka, která se blížila k motelu, zapnula opět svoji sirénu a projela kolem. Deana ten zvuk natolik rozhodil, že při seskoku ztratil rovnováhu, spadnul a narazil kolenem na kámen schovaný v trávě. Vztekle utrousil pár peprných nadávek a co nejrychleji se zvedal, aby mohl pokračovat v běhu. Zbývalo mu už jen pár vteřin, ale naštěstí byl téměř na místě. Zahnul za roh a kousek před sebou uviděl Sama, jak odchází od bistra.
„Same!“ neváhal už ani vteřinu a ze všech sil zavolal na Sama. Ten se zmateně otočil za hlasem svého bratra a vzduchem prosvištěla první kulka. Sama překvapila náhlá bolest a káva mu vypadla z ruky. Téměř ve stejnou chvíli k němu Dean konečně doběhnul a vší silou ho shodil na tvrdou zem. Ucítil druhou kulku, ale bylo mu to jedno a dál svým tělem kryl svého bratra. Otočil se směrem ke střelci, zvednul zbraň a začal pálit jednu kulku za druhou. Bylo mu jasné, že za takových podmínek není schopen pořádně zamířit a trefit se, ale doufal, že střelci aspoň znemožní jejich další zaměření. Po několika výstřelech si všimnul, že se postava dala do pohybu a nejspíš se chystá utéct. Dean se okamžitě zvednul, přesněji zamířil a znovu vystřelil. Chtěl se rozběhnout za ním, ale uslyšel zvuk motoru a došlo mu, že ho už nedohoní. Teď měl stejně myšlenky jen na Sama a rychle se vrhnul zpátky k němu, aby ho zkontroloval.
„Jsi v pohodě, Sammy?“ starostlivě si ho prohlížel, jestli má nějaké zranění.
„Jo. Jo, nic mi není,“ odpověděl zmateně Sam a snažil se konečně postavit.
Dean mu pomohl na nohy a zalil ho nesmírný pocit úlevy, že jeho bratr žije. Bez váhání ho objal a pevně ho k sobě přitisknul. Do očí mu zase vstoupily slzy, ale tentokrát to byly slzy štěstí. Jeho milovaný bratr žije. Dokázal ho zachránit. Zavřel oči a vychutnával ten nepopsatelný pocit, jakoby z něj někdo sejmul obrovský balvan a on se mohl konečně nadechnout.
Sam vůbec nic nechápal. Nechápal, co měla znamenat ta střelba a co tady vůbec Dean dělá, když ještě před chvíli tvrdě spal. A teď ho navíc překvapilo to náhlé objetí. Tohle Dean nikdy před tím neudělal, vlastně se jakýmkoliv projevům citům vyhýbal jako čert kříži. „Co ho k tomu vedlo? Vždyť v podobných situacích se už octnuli nejmíň tisíckrát…“ kladl si v duchu jednu otázku za druhou. Přes všechny ty otazníky, pro něj bylo tohle objetí jako balzám na jeho duši. Už několik týdnů, se mu bratr vzdaloval a on dostával strach, že už snad nikdy znovu nenajdou společnou řeč. Dean se čím dál víc uzavíral do sebe a Sam už pomalu nedokázal odhadnout, co se v něm děje. Teď se v Samovi rozhořel plamínek naděje, že zase bude všechno jako dřív…
Dean povolil stisk a podíval se Samovi do tváře, ve které se zračilo naprosté překvapení a údiv. Uvědomoval si, že musí být Sam zmatený z toho všeho, co se právě odehrálo. Ale taky si uvědomil, že by tady neměli jen tak postávat, protože nevěděl jistě, jestli už je opravdu po všem. Měli by raději rychle zmizet. Chytil bratra a táhnul ho pryč, aby nebyli takhle na očích. Zavadil pohledem o pár lidí, které vyplašila střelba a přišli se podívat, co se děje.
„Nic se neděje, všechno je v pořádku. Šlo jen o cvičení. Zítra to pojedem naostro...“ zavolal na ně s klidem a nevšímal si jejich šokovaných a nevěřícných pohledů. Rychle spěchal se Samem za roh, kde se na chvíli zastavil a podíval se na bratra.
„Musíme zmizet, vsadím se, že naše publikum už zavolalo poldy….“
„Co se to děje, Deane? Vůbec nic nechápu,“ ozval se konečně Sam a všiml si bratrovy ruky, jak mu z ní kape krev. „Co máš s rukou?“ zeptal se a Dean se teprve teď podíval na svoje dlaně, do kterých se mu zabodly dráty.
„To nic není. Než se ožením, tak se mi to zahojí,“ zasmál se laškovně na Sama a doslova zářil štěstím.
Sam na něj hleděl s otevřenou pusou a pořád nechápal, co se to s jeho bratrem děje. „Copak něco pil nebo co?“ pomyslel si v duchu.
„Tak jdeme…“ pobídnul Sama a plácnul ho po paži.
Sam zaskučel bolestí a chytil se za ruku. Dean se okamžitě zastavil a vyplašeně se podíval zpět na bratra.
„Co je ti?“ zeptal se a teprve teď si všimnul, že Samovi z rukávu teče krev.
„Nic, úplně jsem na to zapomněl. Je to jenom škrábnutí,“ uklidňoval ho Sam a dal se do chůze.
Dean se na něj starostlivě díval, ale věděl, že nemůžou jejich zranění řešit dřív, než budou v bezpečí. Doufal, že to nebude nic vážného a bok po boku rychle spěchali zpátky do jejich pokoje, aby si sbalili věci.


TBC...

heeeeeeeeeeeeeeeeeeeejjjjjjjjjjjj já tu chcípnu smíchy a vzrušením ono to je přesně tak jak sem to napsala..tak to né že by mě to překvapovalo..dneska už ne
ale janni seriozně tohle bylo upa neskutečné nádherný a já nemám slov jak si to popsala bože tohle já fakt nemám slov
Janni si fakt Shakespeare a já musím použít tohoto smajla protože tohle pokračování za to stojí
omg si fakt úžasná joho já prostě milujuuuuuu

Ooooo, uplně jsem vydechla úlevou, že to byl jen sen. Skvělý pokračování. Moc se mi líbilo a dokonce z něj nejsem na infarkt, což je skoro neuvěřitelný za dnešek
Těším se na další pokračování !!