Tak že jste to vy, děvčata....
A opět děkuji za chválu!
3. část„Deane?“ v Samovi by se v tu chvíli krve nedořezal. „Deane! Co je s tebou?“ snažil se ho probrat, ale jakmile s ním trochu zatřepal, Dean začal po volantu pomalu klouzat dolů. Sam ho okamžitě zachytil a opatrně ho opřel o opěradlo, aby se přesvědčil, jestli vůbec dýchá.
„No tak, Deane, tohle mi nedělej. Prober se, slyšíš?“ snažil se zachovat chladnou hlavu, ale moc se mu to nedařilo. Neměl tušení, co se mu stalo, proč z ničeho nic přestal reagovat. Dostal strach, jestli si něco neudělal při tom smyku. Chtěl ho zkontrolovat, jestli nemá nějaké zranění a třesoucíma rukama mu začal rozepínal bundu, ale v tom se Dean pohnul a slabě něco zamumlal.
„Deane, slyšíš, mě? Odpověz mi,“začal na něj Sam opět mluvit a ulevilo se mu, že konečně projevil známky života.
„Máš bolesti? Můžeš se hýbat?“ konejšivým hlasem na něj promlouval Sam, ale Dean zase nic, jen převrátil hlavu na druhou stranu.
„Deane!“ Sam obrátil jeho hlavu zpátky k sobě a zadíval se na něj. Všiml si, že pravidelně oddechuje a Sam na něj v tu chvíli hleděl jako na zjevení. „On spí!“ žasnul v duchu Sam. „To není možný, on si tady klidně spí!“ nevěděl co si má počít a nechápal, jak je tohle možné. Že byl unavený, to mu bylo jasné, ale že někdy usne takovým způsobem a v takové situaci, to by ho v životě nenapadlo. „Tady něco nehraje,“ pomyslel si Sam a nervózně si znovu prohlédnul Deana. Přemýšlel, co dělat. Rozhlédnul se kolem sebe a uvědomil si, že pořád stojí uprostřed silnice a každou chvíli do nich může někdo narazit.
„Tak Deane, ty už dnes řídit nebudeš,“ otevřel dveře auta a začal bratra opatrně přesouvat na sedadlo spolujezdce. Potom usedl za volant, otočil Impalu a pokračoval v cestě. Po pár kilometrech si všimnul, že Dean začíná hlasitě oddechovat a na čele se mu objevil pot. Sam se pořád nervózně díval po bratrovi a nakonec se rozhodl, že zastaví, aby se nevybourali. Vůbec se mu nelíbilo, co se s ním děje a rozhodl se, že ho zkusí ještě jednou vzbudit. Zastavil na opuštěné cestě a vypnul motor. Otočil se k Deanovi a pozoroval ho, jak se trápí bezpochyby další noční můrou. Samovi bylo při pohledu na něj hrozně, dobře věděl, jak mu asi teď je. Sám si toho užil dost. Rázně s ním zatřepal a zavolal na něj.
„Deane, vstávej! Probuď se!“ opravdu do znervózňovalo, že se zase neprobudil. Místo toho začal oddychovat ještě intenzivněji a házet sebou na sedadle. Sam byl bezradný, křičel na něj, zkoušel všechno možné, ale nic nezabíralo. Ničilo ho, vidět Deana takhle a ani mu nedokázat pomoct. Po nekonečně dlouhé chvíli Dean vytřeštil oči a chytil Sama za ruce, kterýma se ho snažil probudit. Vyplašeně se podíval na Sama, jakoby ho viděl poprvé v životě.
„Konečně!“ Sam vydechl úlevou.
Dean si pomalu začal uvědomovat kde je a že křečovitě drží Sama za ruce. Povolil stisk, zvrátil hlavu dozadu a zhluboka dýchal.
„Kde to jsme?“ zeptal se po chvilce.
„Nevím přesně, zastavil jsem, abych tě vzbudil, něco se ti zdálo,“ odpověděl Sam. „Co to bylo Deane? Jak je možný, že jsi tak usnul? Jestli mi něco tajíš, myslím, že teď je ta chvíle, kdy bys mi o tom měl říct….“
„Já nevím! Nevím, co se stalo. Poslední, co si pamatuju je, jak jsi na mě zakřičel a jak jdeme do smyku,“ rozčileně vysvětloval Dean. „No a pak se probudím a vidím tebe, to je celý.“ Opravdu nechápal, co se stalo a pěkně ho to vyděsilo. Ještě nikdy se mu nestalo, že by ho takhle přemohl spánek a navíc v autě. Vždyť je mohl oba zabít. Při té myšlence se Dean otřásl a složil hlavu do dlaní. Kdy tohle skončí?
„Deane, opravdu mi nechceš říct, co se ti zdálo, když si tady sebou tak házel?“ zkoušel se opatrně ptát Sam. Chuť do hádání ho úplně přešla, teď měl jenom obrovskou starost o Deana a chtěl mu nějak pomoct. Jenže jak, když o to sám nestojí?
„Nevadilo by ti, kdybys nás zavezl do nejbližšího motelu? Asi bych se potřeboval ještě vyspat. Tentokrát v posteli a ne na volantu,“ pokusil se o úsměv, ale vyšla z toho jen nešťastná grimasa.
Sam se na něj podíval, zklamaný, že mu zase nechce nic říct, ale rozhodl se, že ho už víc trápit nebude.
„Ok. Jak chceš,“ řekl klidně a nastartoval.
Deanovi se ulevilo, že se Sam už nehádá, ale poznal, že je nešťastný. Rozhodl se mu všechno říct, ale řekl si, že to počká do rána. Teď na to neměl sílu, ještě byl v šoku z toho, co se stalo a že se jeho vinou málem vybourali. Doufal, že se mu podaří konečně v klidu vyspat a ráno Samovi všechno řekne. Řekne mu o všech jeho snech i tomhle posledním, ve kterém zase viděl umírat dalšího člověka. Snad se Samovi podaří přijít na to, proč se zrovna jemu tohle děje.
Když konečně dorazili do motelu, zeptal se Sam Deana, jestli nechce něco k jídlu, ale ten odmítnul. Sam se tedy zavřel do koupelny a když po pár minutách vyšel ven, zjistil, že Dean už zase spí. „Doufám, že tentokrát už žádné noční můry nebudou,“ pomyslel si a sednul si do křesla poblíž Deanovy postele. Pozoroval ho a snažil se neusnout, protože se bál, co by se zase mohlo stát. Přesto ho po pár hodinách přemohla únava a usnul.
Sama bolelo celé tělo. Probudil se a zjistil, že venku už je světlo a on spal celou dobu v křesle. Podíval se na Deana, který ještě pořád spal a zdálo se, že tentokrát žádné zlé sny opravdu nebyly. Samovi se ulevilo a vstal aby se protáhnul. Osprchoval se, obléknul a rozhodl se, že zajde pro kávu. Určitě jim oběma bodne.
„Deane?“ promluvil na něj potichu, jestli už se třeba nevzbudí, ale ten tvrdě spal dál, tak se rozhodl ho nebudit. „Dojdu pro kávu,“ dodal spíš pro sebe a vyšel ze dveří. Když zavřel dveře, průvan shodil ze stolku vedle dveří reklamní leták na víkendovou zábavu ve městě. Svezl se pomalu na podlahu a zůstal ležet kousek od dveří.
Venku Sama ovanul chlad a tak si přitáhnul bundu těsněji k tělu. Bistro bylo kousek cesty od motelu a Sam byl rád, že se projde a po tom včerejšku si trochu pročistí hlavu. Zabrán do svých myšlenek si ani nevšimnul, že ho pozoruje postava ukrytá v křovinách na kopci kousek nad motelem. Po pár minutách vešel konečně do bistra, kde mu připravili kávu a Sam se vydal na cestu zpátky k Deanovi. Jen co otevřel dveře bistra a vyšel ven, po hlavní silnici projela záchranka se zapnutou houkačkou a Samovi z toho zvuku až naskočila husí kůže. Zastavil se a zadíval se směrem kterým se ztrácel ten pronikavý zvuk sirény a blikající světla. Na chvíli se mu vybavila nepříjemná vzpomínka, kterou rychle zaplašil. Nepotřeboval se vykolejit víc, než dosud byl. Znovu se dal do chůze a po několika metrech ho upoutalo něco na jeho bundě. Podíval se na svoji hruď a uviděl dobře známý laserový paprsek. Nic neslyšel, jen ucítil chladný kov, jak si proráží cestu hluboko do jeho těla. Šokovaně se podíval směrem, odkud vyšel výstřel, ale nikoho neviděl. Jen ucítil další střelu, jak se mu nemilosrdně zavrtává někde v blízkosti srdce.
„Deane….“ zašeptal, i když věděl, že ho bratr nemůže slyšet. Nohy ho zradily a on bezvládně klesal na kolena, ale ani ty už neudržely váhu jeho těla a tak po chvíli ucítil drsný beton na své tváři a horkou kávu, jak se vsakuje do jeho oblečení. Ozval se vyděšený křik nějaké ženy. Sam se snažil udržet oči otevřené, ale jakoby mu dal někdo na víčka neviditelná závaží. Už s ním nedokázal bojovat a vyčerpaně je nechal klesnout dolů….
TBC...
Domov 
Stránka 
ty ma chces naozaj zabit, vsak? najprv dean a teraz sam??? no a ze samabel ma onfarktove konce, no tak myslim, ze na teba nema 
ja tu nedycham a v najlepsom mi napises TBC? boze toto je ozaj uzasna praca janni a uz sa velmi tesim na dalsie pokracka 
:flower: 
Tak toto som si nemohla nechať ujsť, toto pokráčko je fakt super..... 
a žeby to prekvapko bolo to, že je to ďalší z deanových snov????.... 
........ ale Janni neboj se, klidně do mě....já toho vydržím hodně, toho co se týká našich boys 