Dream or Reality

17. část

Sam si přál, aby mohl svého bratra uklidnit, že všechno dobře dopadne. Ale pravda byla taková, že si nebyl jistý ani tím, jestli se jim opravdu podaří dojet až na místo bez toho, aby je někdo z Lesterových lidí nepronásledoval. Ale rozhodl se věřit všemu, co se dozvěděl od Kate a doufal, že díky tomu se jim podaří najít způsob, jakým se z téhle šlamastiky konečně dostanou.
„Řekni mi něco,“ přerušil najednou Dean jeho myšlenky. „Co přesně máš v úmyslu, až dorazíme na místo? Chci říct, doufám, že neuvažuješ nad tím, co ti řekla ta Kate?“
„Ještě nevím, co udělám…“
„Takže o tom přemýšlíš!“ skočil mu Dean do řeči. „Zatraceně, Same! Chceš mě naštvat nebo co?!“
„A co mám podle tebe dělat? Máš snad nějaký jiný nápad? Podle Kate je to jediný možný způsob, jak nás z toho vysekat. Nemůžu to jen tak ignorovat!“
„No a ty samozřejmě nemáš jediný důvod pochybovat o jejích slovech, že,“ pronesl Dean ironicky.
„Neřekl jsem, že nepochybuju…“
„Tak na to prostě zapomeň!“ zvolal Dean prosebně. „Najdeme jiný způsob. Víš co po mně chtěl táta a ty teď chceš udělat tohle?“
„To je něco jiného, Deane…“
„Chceš se naučit zabíjet mrknutím oka a to mi stačí…“
„Tak to není…je to složitější a ty to dobře víš,“ protestoval Sam. „Tak se to nesnaž zlehčovat.“
„Nezlehčuju to, jen se mi nelíbí, kam to všechno směřuje. Nechci mít z bratra nějakého…“ odmlčel se.
„Co?“ dožadoval se odpovědi Sam.
„Nic, zapomeň na to. Nechci se hádat a už vůbec ne na podobné téma.“
„Deane, já chápu, že z toho máš strach. Ale já se přece nehodlám proměnit v nějaké vraždící monstrum. Jen nám chci zachránit život…stejně jako Kate…“
„Řekl bych, že ona podle všeho spadala trošku do jiné kategorie než ty,“ skočil mu do řeči sarkasticky Dean. „A já raději nechci vědět, do jaké spadáš ty.“
„Deane!“
„Dobře, promiň. Ale musíš uznat, že to má nějaký důvod, proč se tě ten maniak tak obává. Já jen nechci, aby se nám to vymknulo z rukou. To je vše.“
„Já vím. To ani já nechci. Ale nezbývá nám nic jiného, než to riziko podstoupit. Viděl jsi co dokázal ten člověk tam…s obyčejnými zbraněmi nemáme šanci.“
„Jo, viděl jsem. Viděl jsem víc, než bych si přál…“ zamračil se Dean a ztěžka si povzdechnul. „Prostě si myslím, že bysme se neměli snažit přežít za každou cenu.“
„Co tím chceš říct?“ nechápal Sam. „Že si máme před Lestera stoupnout s puškou, která nakonec ani nevystřelí? Ne, počkat… to vlastně nehrozí, protože nás zabije některý z jeho poskoků dřív, než se k němu vůbec dostaneme.“
„Hele, nemusíš se do mě navážet. Já vím, že to nebude snadný…“ bránil se Dean.
„Nemožné. To je to správné slovo. Bude to nemožné, Deane.“
„To nemůžeš vědět! Rozhodně se radši pokusím toho parchanta uškrtit holýma rukama, než abych tě nechal hrabat se ve vlastní hlavě a zjišťovat, co všechno dovedeš!“
Samovi zněla v hlavě jeho poslední slova. Co všechno dovedeš… Pořád dokola si kladl jednu otázku - „Proč zrovna já?“ Tolik ho zajímala odpověď a nejen ta jedna. Nechápal, co je na něm tak zvláštního, proč právě on je pro Lestera hrozbou? Tušil, že se těch odpovědí možná nikdy nedočká.
„Musíme ho porazit jeho vlastními zbraněmi. Nemám na výběr, ať se mi to líbí nebo ne,“ řekl nakonec Deanovi.
„Ale máš na výběr. Taky nemusíme dělat nic.“
„Chceš snad za každou cenu umřít nebo co?“ naštvaně se ptal Sam.
„Radši umřu, než bych měl řešit dilema, jestli tě mám zabít nebo ne,“ tvrdohlavě prohlásil Dean a Sam už neměl sílu pokračovat v této debatě.
„Tak jo, jak chceš. Necháme tomu volný průběh,“ řekl a zajel ke krajnici, kde zastavil.
„Co děláš?“
„Zastavuju.“
„No to vidím. Přeskočilo ti?“
„Ne. Jen už nemá smysl, abychom někam jezdili. Když tak toužíš po tom, postavit se jim tváří v tvář bez mých schopností, tak si tady na ně počkáme,“ vysvětloval ochotně Sam. „Až nás najdou, tak mě zabijou a ty budeš mít po starostech jednou provždy.“
Dean se na něho užasle podíval. Bylo mu jasné, že se ho Sam snaží vyprovokovat.
„Chceš abych ti jednu vrazil nebo co?“ zeptal se ho.
„Jestli ti to udělá radost…“
„No, teď mám docela chuť.“
„Tak do toho,“ provokoval dál Sam a v duchu doufal, že se mu podaří Deana přesvědčit dřív, než jim budou jejich nepřátelé zase v patách.
Dean si procházel v hlavě všechno, co mu Sam řekl. Měl pravdu. Naposledy se jim podařilo přežít jen díky jeho schopnostem a také díky Kate. Co když příště zastihnou oba nepřipravené a opravdu Sama zabijí? Už tolikrát ho viděl umírat…zachránil se pokaždé opět jen díky schopnosti Kate. Možná je to opravdu jejich jediná možnost. Jenže on nechtěl, aby se jeho bratr jakkoliv změnil. Nechtěl riskovat, aby se to všechno nakonec obrátilo proti nim. Když to ale nezkusí… Ať tak či tak, v obou případech je to hazard s jeho životem.
„Sakra,“ neochotně nakonec promluvil. Podíval se na Sama a doufal, že svého rozhodnutí nebude brzy litovat. „Nastartuj to pitomý auto a jeď.“
„Takže souhlasíš, že to uděláme po mém?“
„Jenom se pak nediv, až před tebou budu zdrhat,“ vyhnul se přímé odpovědi Dean.
„Víš, že je to docela zajímavá představa?“ zasmál se Sam a nastartoval.
Dean mu dal ránu pěstí do ramene.
„Ty vážně toužíš po tom, abych ti namlátil, že?“ křiknul na něj.
„Já si s tím nezačal,“ bránil se Sam a svým smíchem už nakazil i svého bratra. Po chvíli zase zvážněl.
„Neměj strach, Deane. Víš, že bych ti nikdy neublížil.“
„Já vím,“ podíval se na něj Dean. „To taky není to, z čeho mám strach.“
V autě se rozhostilo ticho a Sam tušil, jakým směrem se odebraly bratrovy myšlenky…

***
Druhý den v noci Sam zastavil Impalu a konečně mohl vyslovit slova, na která se tak těšil.
„Jsme na místě,“ s úlevou vydechnul a spokojeně si protáhnul ruce. Všechno ho bolelo a těšil se, až konečně vyleze z auta na déle než pár minut.
„To je vtip?“ zeptal se Dean s pohledem upřeným před sebe.
„Myslíš, že bych zastavil někde jinde, než u benzínky, jen proto, abych si z tebe vystřelil?“
„Jo, to si piš,“ odpověděl mu Dean. „Na blbý vtipy jsi mistr.“
„No, od tebe to sedí,“ zakroutil hlavou Sam a s úsměvem na rtech vystupoval z auta.
Dean ho rychle následoval, stále neschopný uvěřit, že to jeho bratr myslí vážně.
„Hele, možná ses do tý svý mapky kouknul vzhůru nohama nebo něco, vlastně doufám, že to tak je. Protože jestli si myslíš, že tady strávím jedinou noc, natož několik týdnů, tak jsi na omylu,“ lamentoval Dean tlumeným hlasem a znovu přejel pohledem menší kostel, před kterým stáli. Všude kolem vládlo hrobové ticho a mezi náhrobky, které se krčily v trávě nedaleko kostela, se líně táhnul noční opar. Deana náhle ovanul nepříjemný chlad a naskočila mu husí kůže. Sam už mezitím šel k hlavnímu vchodu, aniž by nějak zareagoval na jeho slova.
„Same!“ tiše, ale důrazně na něj zavolal Dean, který pořád stál u auta jako přilepený.
Jeho mladší bratr se otočil a nechápavě se na něj podíval.
„Co máš za problém?“ ptal se šeptem. „Zdřevěněly ti po té dlouhé cestě nohy nebo co?“
„Do toho kostela mě nedostaneš. To radši budu spát měsíc v autě.“
Sam byl rád, že je tma a jeho bratr tedy nemůže vidět, jak se tiše baví na jeho účet.
„Nevěděl jsem, že máš něco proti kostelům…“
„Nemám nic proti kostelům. Pokud mě tedy můj drahý bratr nenutí, abych v některém nocoval. Všiml sis, že hned pod okny je hřbitov?“ ptal se naléhavě a znechuceně ohrnul ret.
„Odkdy máš strach ze hřbitova?“
„Tohle nemá nic společnýho se strachem. Nikdo se zdravým rozumem nespí s mrtvolama pod okny,“ šeptal dál rozrušeně a Sam se rozhodl, že už ho nebude déle trápit nebo je tam brzy někdo uslyší.
„Deane…“
„A to ani nemluvím o tom, jak by mi načuchlo oblečení…byl bych jak chodící kadidlo. Ne, díky. Zůstávám v autě…“
„Deane!“ tlumeně na něj křiknul, když viděl, že jeho bratr není k zastavení.
„Co?!“ podrážděně vyštěknul Dean.
„Řekl jsem snad něco o tom, že by otec Kate byl nějaký farář?“ ptal se a pobaveně sledoval, jak Dean loví v paměti. „My tady nebudeme nocovat.“
„Ne?“ zeptal se Dean překvapeně a se znatelnou úlevou. „Tak co tady děláme? Neříkal jsi náhodou, že jedeme tam, kde bydlela Kate?“
„Jo, ale tady nebydlela…“
„A to jsi mi nemohl říct hned?! Baví tě, dělat ze mě pitomce, co?“
Sam si nemohl pomoct. Najednou měl potřebu zapomenout na všechny starosti a jen se bavit tím, jak jeho bratr vyskakuje jako čertík z krabičky.
„Hele, to ty sis vzal do hlavy, že tady budeme spát. Já nic takového netvrdil,“ smál se na Deana.
„Ještě chvilku se budeš smát a vymažu ti ten úsměv z obličeje,“ vyhrožoval mu, ale Sama to ještě víc rozesmálo.
„A jinak jsi v pořádku?“ pochyboval Dean a popošel blíž k němu. „Včera jsi málem umřel… vlastně už jsem ztratil přehled o tom, po kolikáté tenhle měsíc to bylo… já jsem málem umřel, pak mě na celou věčnost posadíš na sedadlo spolujezdce, což jsem přetrpěl… možná z toho budu mít doživotní trauma… pomalu jsi mě po cestě ani nenechal vyčůrat… tady se mi taky nabízí slova „doživotní trauma“… a teď tady stojíme v nějaké díře na konci světa a místo abys mi řekl, co tady sakra děláme, tak se směješ jak měsíček na hnoji,“ vysypal ze sebe téměř bez nadechnutí.
„Tak promiň,“ omlouval se Sam, ale usmívat se nepřestal. „Asi už na mě začíná doléhat únava plnou vahou,“ vymlouval se a raději se rychle znovu vydal ke dveřím do kostela, protože se mu stále nedařilo smích zastavit. Možná na něj zapůsobilo to místo, pocit, že jsou snad konečně v bezpečí a on si bude moct na chvilku vydechnout. Oba si budou moct konečně vydechnout, pokud najde to, co hledá.
Dean ho rychle následoval, a přesto, že se navenek čertil, byl ve skutečnosti za ten jeho úsměv vděčný. Po všem, co v posledních týdnech prožili, se obával toho, že se to na Samovi nějak podepíše. A teď, když navíc znal i důvody, proč se to všechno děje, měl o něho ještě větší starost. Musí dohlédnout na to, aby se jeho mladší bráška ze zoufalství nerozhodl udělat nějakou pitomost, které by nakonec oba litovali.
Došel k Samovi právě ve chvíli, kdy bral za kliku, aby vyzkoušel, jestli je zamčeno.
„Vypadá to, že budeš muset odložit zpověď až na ráno,“ zubil se teď pro změnu Dean.
Když Sam sáhnul do kapsy, přistála mu na paži bratrova ruka, aby ho zastavila.
„Víš o tom, že vloupat se do kostela je hřích?“ škodolibě promlouval Samovi do duše.
Ten po něm hodil všeříkající pohled a Dean se zvednutým obočím konečně zmlknul. Sledoval, jak Sam vytahuje ruku z kapsy a zastrkuje do zámku veliký kovový klíč. Tiše hvízdnul.
„Páni! Můj brácha vlastní klíč od kostela. Radši nechci vědět, co dalšího ještě nosíš po kapsách,“ neodpustil si další ironickou poznámku.
Sam ho znovu zmrazil pohledem a snažil se co nejtišeji otevřít dveře kostela.


TBC...

no tak prepac, ale tato cast bola proste neuveritelne vtipna dufam, ze to bol zamer, lebo ja sa tu rehlim ako blba akoze fakt... tie ich hlasky no pomoc zase nieco totalne nove od teba ale tak skvelo si to napisala ozaj konecne nieco take kludnejsie pekna cast na odreagovanie aj ked tam ako sa hadali a potom tie deanove myslienky a strach, ze mozno bude musiet zabit brata no jednozacne perfektne ako vzdy uz sa tesim na pokracko

Díky dion! Záměr to opravdu byl. Tak jsem ráda, že ti to přišlo vtipné. Já se opravdu tímto potřebovala odreagovat. No a vzhledem k tomu, co nás čeká, už k tomu moc příležitostí nebude. No a já mám prostě ráda, když se ti dva dobírají. Tak snad se mi to podařilo napsat tak, aby to nebylo nějak moc přehnané.

tak táto časť nemala chybičky tie ich rozhovory tak to bolo niečo super časť konečne niečo na čom sa môžem po 3x16 zasmiať fakt báječné perfektná časť teda si ma prekvapila perfektné konečne ďalšia časť už mi bolo smutno toto mi ozaj chýbalo tieto ich vtípky a Dean v kostole to bolo úžasné teším sa čo ďalej vymyslíš toto sa ti podarilo

Děkujiiii! Jsem vážně ráda, že se vám to taky zdá vtipné, protože já jsem se u toho docela nasmála a to z toho důvodu, že jsem měla ty dva naprosto živě před očima. Jenomže dostat na papír přesně ty jejich výrazy je prostě nadlidský výkon. Každopádně já je vidím fakt jako ve skutečnosti, hlavně když Dean kometuje ten klíč od kostela. Já bych tu svoji povídku fakt potřebovala zfilmovat. To by mi dalo méně práce. Jensen a s Jaredem by polovinu práce odvedli za mě.
Jsem ráda, že se líbí.

Tahle část je božská ty hlášky no je to fakt super... ....je to fakt super...tuhle povídku miluju... jsou v téhle povídce super (jako šude jinde.....)...a ta představa že by Dean utíkal před Sammym ...je to skvělý...

Tohle byla skvělá část! Úžasně jsem se u ní odreágovala a zasmála! Ty jejich rozhovory a ty perly tam Měla jsem je živě před očima jak Dean stojí u Impaly a odmítá nocovat v kostele a Sam se ho snaží utišit a baví se tím! Po předchozích částech tohle bylo fakt moc povedené! Moc super! Už se těším na další část!!

Tak jsem tady....tvoje věrná,nekritizující čtenářka
Teda Chrys.... tahle část je opět úžasná já se u toho tak nasmála....ty jejich rozhovory...to Sammyho popichování Deana...to nemělo chybu já měla úplně před očima Jareda s Jensenem jak to hrají....ty slova co tady říkají, úplně jako kdyby se mě před očima odehrával další díl SN to bylo něco .... ta část s tím kostelem a jak se tam Deanovi nechtělo a pak ta poznámka o tom hřbitovu ...no hotovo, já vyprskla smíchy
Ale na začátku, ten Deanův strach o Sama a co by se mohlo stát
Prostě tohle byla zase super nádherná část Chrys....díky, díky moc a těším se na další a doufám,že bude co nejdřív

Moc díky za úžasné komentáře, jsem moc ráda, že se vám tahle část líbila, přetože to byla jen taková oddychovka.

No jo, jsem hold ve fázi, kdy bude "ticho před bouří", takže na akci si hold musíte ještě chvíli počkat.

No musim sa aj ja pridat naozaj to nemalo chybu ..Zivo som si ich dvoch predstavovala no to bol cisty koniec tie hlasky no paradicka ..sice ten rozhovor bol taky smutnucky a to s tym kostolom to ma dorazilo Sammy nema chybu a Dean som velmi zvedava co si prichystas nabuduce

keksiiq, děkuji moc! Ani nevíte, jak mě vaše komentáře těší, protože touto částí jsem si opět nebyla vůbec jistá. Snad vás ani příště moc nezklamu.

Konečně sem se dostala k tomu, abych si to celé přečetla. Chrystelle si king Už se těším na pokráčko.

No. tak toto je super. Táto časť sa ti vážne podarila. Bola skvelá. A tie ich hlášky. No ja som nemohla
Už sa teším na novú časť. Tak sa, prosím, poponáhľaj.

Už sa to tu síce hovorila... no jednoducho ďalšia luxusná časť Naprosto nemala sebe menšiu chybičku

Pa001, tak říkáš king, jo? Jsem poctěna. A zároveň velice ráda, že ses odhodlala celou povídku přečíst a že se ti líbila.

milleniumfalcon, děkuji! To je skvělé, že jsi se u toho bavila. Budu se snažit napsat pokračování co nejdřív. Snad mi inspirace zase neodkráčí na míle daleko.

Leja i tobě moc děkuji. Těší mě, že zůstáváš mé povídce věrná.

Uf, konečně jsem si tu novou část mohla přečíst...já se na ní tak dlouzuho třesu a nakonec, když už je venku, tak ani nemám čas, abych si k tomu mohla v klidu sednout.

No úžasný. V téhle části se mi vážně líbilo, jakým stylem jsi zpracovala ten dialog mezi brášky. A celé se to četlo pěkně svižně. Vážně dobrá práce. Už se nemůžu dočkat dalšího kousku.

No já se vůbec divím, že sis na to udělala čas, když teď dokončuješ svoji další část. To já bych asi neměla na čtení jiné povídky ani pomyšlení, protože by mi to hrozně trhalo nit.
Jsem ráda, že se ti to dobře četlo. Díky!

no dneska som sa vrhla na tuto poviedku ... a ako nemam slov ... to je fakt perfekne napisane .... clovek si to vie normalne predstavit ....klobuk dolu

je to skvele som strasne zvedava na pokrackoooo len tak dalej

Tak další nová čtenářka?

LittleDevil, to jsi ji celou zvládla přečíst za jeden den? Tak to jsi fakt dobrá, jestli jo. Díky moc za chválu, jsem ráda, že se ti líbí.

Blanka, děkuji!

Chrystelle neboj urcite nezklames to mi ver,myslim ze to sa ani neda len pekne pokracuj lebo je to naozaj skvele

keksiiq, kéž by všechno, co jsi napsala, byla pravda. Jenže já jsem teď v takové docela těžké části celé povídky a než se přehoupnu do jiné dějové roviny, asi u toho přijdu o všechny nervy. Budu to muset nějak zjednodušit a to určitě hodně lidem nebude pochuti...ale tak s tím už nic nenadělám, protože já na nějaké složitější zápletky fakt nemám čas, abych to dotáhla k dokonalosti. Ale snad se to i přes těch "pár" nedostatků, bude trochu líbit.
Tohle prostě není povídka pro "šťoury", kteří i v SN hledají chyby. Tady by jich totiž našlo dost a dost.

Chrystelle: no hej precitala som to za den ked ja som sa od toho nedokazala odtrhnut

Supeeer,supeeer, super, super,super
A to je asi tak vsetko co som chcela Ale vazne je perfektna.

No, uzila si si lesk svojej slavy, tak teraz dalsiu cast prosim! Sup-sup! :flower:

LittleDevil, to jako fakt? To je pro autora povídky asi ta největší pocta, když se od ní nemůže čtenář odtrhnout. Vážně by mě zajímalo, jak asi ta povídka působí, když se přečte takhle najednou....

Violet, díky! Jsem ráda, že se líbilo. Ještě nevím, jak to bude s další částí.