Tiché tajemství

Sonig: V další části se možná něco rozluští, ale bude asi až zítra po zubaři...
Dean prochází velmi težkým obdobím. Už svému bratrovi neveří tak jako kdysi.

Už sa strašne tešííím ...ani sa mu nečudujem potom čo mu Sam tají také veci

Tak přece jen ješte dnes:-)

Sam a Dean vjeli do města. Už na první pohled bylo zřejmé, že tady nikdo není.
Domy byly oprýskané, na mnoha místech měly díry.
„Tohle, že má být to město, kde má strašit nějaký duch?“
„Možná, že už je všechny dostala.
„Jak víš, že je ten duch žena?“
„Mám prostě takové tušení. Mohl bys mi trochu věřit?“
„Já ti věřím Deane. Jen si proste, nejsem jist, že jsme ve správném městě natož, že tady řádí duch nějaké ženy.
„Třeba jsou všichni na nějaké slavnosti. Neštourej se v tom pořád Same.“
. Dobře. Takže se rozdělíme. Já to obhlídnu ze západu a ty z východu souhlasíš?“
„Jak myslíš. Hlavně se mi neztrať bratříčku.“
„Toho se nemusíš bát,“ zamumlal Sam a pak se vydal na obchůzku.
Dean byl rád, že s ním Sam v tuhle chvíli není. Jeho úkol se tím stával snazší.
Rozhlédl se kolem, ale doopravdy tady kromě nich nikdo nebyl.
Naznačovaly to vytlučená okna, popraskaná země a pavučiny, které se zachytily kolem pouličních lampiček.
„Kde to místo jen může být. Jestli ho brzo nenajde, Jack se bude zlobit?“ jindy by ho myšlenka na to, že se bude démon zlobit, přišla alarmující, ale v tu chvíli to bral jako něco samozřejmého.
Udělal několikrát kroků vpřed, prolezl několik domů, ale zřejmě ještě stále nikde nenašel to co hledal.
„Kde jen ta truhla může být,“ mumlal si pro sebe.
Chtěl se dát znovu do hledání, ale v tu chvíli se k němu donesl dětský pláč.
Zastavil se. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikoho neviděl.
Pláč se ozval znovu a tentokrát byl intenzivnější.
„Je tady někdo?“
„Mami,“ ozvalo se blízko nej.
Dean se otočil a trochu překvapeně zíral asi na tříletého chlapečka, o kterém by přísahal, že tam ještě před chvilkou nebyl.
Teď se však před ním krčil u zdi, byl celý špinavý, oblečení nebo spíš cáry na něm jen tak tak viseli a na obličeji mel krev.
„Mami…,“ ozval se ten chlapeček znovu a natáhl k deanovi ruku.
Ten na něho několik vteřin nehnutě hleděl. Něco mu říkalo, že by mel ruku toho dítěte přijmout, očistit ho, ale nakonec v něm zvítězila touha najít tu truhlu a on se od toho chlapečka odvrátil a opustil dům a absolutně nevnímal chlapečkův zoufalý pláč.
Vstoupil do dalšího domu, kde bylo všechno převrácené, rozbité, ale truhla stále nikde.
„Kde jen může být? Casu je míň a míň. Jestli ji nenajdu, Lilith získá moc a potom prohrajeme a já nechci prohrát,“ náhle se Dean podíval do zrcadla a škubl sebou.
„Co to se mnou je. Tohle přece nejsem já. Tak se Deane, vzpamatuj. Jsi lovec duchů!“
Když však podruhé zvedl hlavu hleděl na sebe jako na cizího člověka.
Pomalu si rukama ohmatal svojí tvář, pak krk, hrudník, svaly na rukou.
„Mohlo to být lepší, ale taky klidně horší,“ Dean se otočil a málem přepadl přes nějaké tělo, které leželo na podlaze.
Podíval se na to tělo a zjistil, že je to nějaká žena.
Mohlo být jí tak 30. Měli rozevřené oči, obličej plní krve, šaty potrhané, tělo plné modřin a v ruce něco držela.
Dean si kleknul a pořádně se na její ruce zadíval.
Nebylo pochyb. Ta žena v ruce držela klíč, klíč, který tak urputně hledal, klíč k truhle, kterou musí otevřít.
„Dej to sem,“ zavrčel,“ a pokusil se té žene tu ruku otevřít, ale jako by měla k tomu klíči své prsty přilepené.
„Řekl jsem, abys mi ten klíč dala!“Dean do toho zapojil všechnu sílu a nakonec se mu ty ztuhlé prsty podařilo rozevřít, ale klíč z nich vypadl rychleji, nežli ho stačil uchopit.
„Sakra!“ zaklel a posunul tělo té ženy doprava, ale klíč tam nebyl.
„Mami?“ ozval se znovu ten dětský hlas.
Dean ho ovšem nevnímal. Hledal ten klíč, ale nedařilo se mu ho najít.
Odtáhl tedy ženino ztuhlé tělo, ale ani potom se ten klíč neobjevil.
Přece se nepropadl do země?!“
„Mami?“ ozvalo se znovu a na prahu tohoto domu se objevil ten chlapeček.
„Vypadni odtud ty malý smrade!“ přikázal mu dean, ale on se nehodlal hnout.
„Řekl jsem ti, abys odtud vypadl!“ vyštekl na něho znovu, ale ani tentokrát se chlapeček nepohnul.
„Mám tě snad odtud vyprovodit…,“ začal Dean, ale ať už chtěl říct cokoliv, nedokončil to, protože to dítě rozevřelo pravou ruku a Dean na jeho dlani spatřil ten klíč.
„Jak si se k němu dostal?!“
„Dítě ukázalo na ležící ženu a řeklo: Maminka.
„To jsem pochopil, že je to tvoje máma. Dej mi klíč a já jí pochovám.“
„Dítě však zavrtělo hlavou.
„Táta,“ řeklo a ukázalo za tu ženu a dean spatřil o něco dál ležet muže, který mel oční víčka přibodnutá k líci, místo uší mel jen jakýsi pahýl a byl na tom podobně jako žena poblíž něj. Po těle spoustu modřin, na obličeji krev, oblečení potrhané.
„Kdo tohle udělal?“ zeptal se Dean a mel co dělat, aby v sobe udržel obsah dnešního jídla.
Maminka, tatínek,“ zasmálo se to dítě.
„To je k smíchu,“ nechápal Dean.
„Maminka, tatínek,“ zopakovalo to dítě a pak se mu rozzářily oči.
„Do hajzlu,“ ulevil si Dean, který to pochopil.
„Kolik dalších si ještě zabil?“
„Dítě se usmálo. Odhalilo řadu chybějících zoubku.
„Sestra, ukázal na druhou stranu, kde ležela asi deseti letá dívka, bratr, ukázal pro změnu na druhou stranu, kde ležel asi osmiletý chlapec a babička naznačil směrem k oknu. Dean se tam už raději ani nedíval. Bylo mu jasné, co uvidí.
„Ty jsi je všechny zabil proč?!“
„Dítě se k němu přiblížilo.
„Mám je lád a tebe mám taky lád!“
„Já tebe ne. Jdi ode mne pryč!“
„Jsi můj strýček,“ řeklo dítě a jeho oči znovu zazářily.
„Já nejsem tvůj strýček!“
„Jsi můj strýček a jsi jako já, moje maminka.
„Tvoje mama leží támhle,“ ukázal dean na ležící ženu.
Dítě zavrtělo hlavou.
„To není moje pravá maminka. Moje maminka je jako já a ty.“
„Chceš říct, že tvoje maminka je démonka?“
Chlapeček celý šťastný přikývl.
„Víš, jak se jmenuje?“
„Chlapečkova tvář potemněla a on zavrtěl hlavou.
„Jsi můj strýček. Jsi jako já.“
„Já nejsem tvůj strýc a už vůbec nejsem démon!“
Chlapeček se zamračil.
„Jsi jako já. Nejsi jako můj tatínek!“A kdo je tvůj tatínek? Znáš jeho jméno?“
„Ne. Vím ale, že je támhle,“ dítě se otočilo a rukou ukázalo ven.
Dean se tam podíval a málem se mu zastavilo srdce.
To dítě ukazovalo na Sama, který se chystal vstoupit do nějakého domu.
„To není tvůj táta.“
Dítě našpulilo rtíky.
„Je to můj tatínek. Je to člověk,“ zachichotal se a deanovi po zádech přeběhl mráz.
„To zcela určitě není tvůj táta.“
„Je to tatínek. Zavolej ho!“
„Ne. To je blbost!“
„Pak tedy umře. Není li to tatínek.“
„To ti nikdy nedovolím!“
„Jsi jako já! Přijmi to!“
„Já nejsem jako ty!“
„Ano. Jsi jako já“ Přijmi to!“
„Ne! Dean vyskočil a chtěl z toho domu vyběhnout, ale dveře se zavřely.
„Přijmi, co jsi a společně zabijeme tatínka!“
„Ne! Já jsem já a nikdy sama přes to všechno, co mi na něm v tuhle chvíli vadí, nezabiju!“
„Je v tobě démon! Musíš zabíjet! Musíš zabíjet!“
„Ve me není žádný démon! Všechno to byl jen sen!“
„Dítě se rozesmálo.
Na to jak bylo malé, byl ten smích děsivý.
Sam to zaslechl a otočil se.
Zahleděl se na to dítě.
„Samueli,“ vydechl nevěřicne.

Tak me napadá. Mám psat vůbec dál? Vím,že asi nemáte moc času, ale 18 přečtení a žádný komentář. Jestli se vám to nelíbí tak prosím napište. Já vám hlavu neutrhnu:)

páči, JASNE, že PÁCI!!!!!!! rychlo,rychlo pokračko!!!!

edit: a čo sa týka zatial poslednej casti tak mi to zase niečo pripomenulo bože ľudia keby sa tu niektore veci co vy pisete natocili,tak horor the best...

Skoda, že to nevyjádříš i v nějakem komentu:-)

Ettie napísal:

edit: a čo sa týka zatial poslednej casti tak mi to zase niečo pripomenulo bože ľudia keby sa tu niektore veci co vy pisete natocili,tak horor the best...

vyjadrila som sa..len trebalo kukknut znovu
ty vieš, že píšeš perfetné poviedky na hociajaké téma a hocijaký seriál či film či čokolvek

Ettie: Tak jo. omlouvám se . Je mi jasné, že je to složitý, zamotaný človek a všechny tři povídky spolu nějak souvisí, ale potřebuji vedět, jestli se líbí nebo nelíbí. mám samozřejme rád dlouhé komentaře, ale spokojim se i s kratšími.

Tak a je tu další čast.

„Nevím, jestli byl dobrý nápad nechat je odjet.“
„A co bys chtěl udělat? Zamknout jim auto do kulny a je nacpat prášky?“
„Bobby potřásl hlavou.
„Tak jsem to nemyslel.“
„Já vím. Oni jsou už dospělý, a i když není dean zrovna ve své kůži, nemyslím si, že by se měl Sam něčeho obávat.
„Jak si můžeš být Jo tak jistá?“
„Řekneme, proste, že je to něco jako ženská intuice.“
„Bobby se zamračil.
„Já na něco takového ale nehraju.“
„Ale no tak Bobby,“ škádlila ho Jo, ale pak náhle její obličej zvážněl.
„Co je? Stalo se něco?“
„Myslím, že ne,“ zamumlala, ale přesto se zvedla.
„Myslím, že bych se měla jít podívat na jídlo.“
„Vždyť se žádné nedělá,“ nechápal Bobby.
„Za chvíli se vrátím,“ zamumlala jo znovu a zdálo se, že Bobbyho nevnímá.
„Tak počkej na me,“ zavolal na ní, ale ona už opustila místnost.
„Co to s ní je?“ zavrtěl zmateně Bobby.
Chtěl se natáhnout pro šálek kafe, ale v tom jeho pozornost upoutal křik, který k němu doléhal zvenčí.
Podíval se tam a spatřil Jo, jak se hádá s Ellen.
Něco na sebe křičela a pak Ellen uhodila Jo a ta spadla na zem.
Bobby měl zásadu, že se do takových hádek neplete, ale tentokrát udělal výjimku.
Došel k nim Právě včas. Ellen chtěla Jo uhodit znovu.
Zadržel jí ruku.
„Co tě to napadlo. Je to tvoje dcera!
Ellen mu svojí ruku vztekle vytrhla.
„Právě, že je to moje dcera. Ty se do toho neplet!“
„Raději běž Bobby. Tohle je mezi námi,“ ozvala se Jo, která se pomalu zvedala ze země.
„tak to tedy ne. Nevím, kvůli čemu se hádáte, ale tady jste na mém pozemku.“
„Jenom jsem si tady něco vyříkávala se svojí dcerou a byla bych ráda, kdyby ses do toho příště nepletl,“ zavrčela Ellen a pak odešla.
„o čem jste se to dohadovaly?“
„Nechci o tom mluvit,“ Jo chtěla kolem Bobbyho projít, ale ten jí zadržel.
„Myslíš, že má Dean pravdu?“
„V čem? Že je moje matka neuvěřitelná kontrolorka.
„Má o tebe strach, ale já myslel to, jestli v ní je démon.
Jo se mu vysmekla.
„Jak si na něco takového přišel?“
„Nejsem hlupák. Vím, že je v Deanovi.“
„Cože? Co je to nesmysl?!“
„Kéž by to byl nesmysl, ale jeho pohyby, jeho mluva, jeho těkající oči.
„To nemusí dokazovat, že je v něm démon.“
„Neprojevil nejmenší zájem o to, že jeden démon pohlcuje druhého.
Kdyby byl sám sebou, tohle by ho nechalo chladným.“
„Třeba se na to proste jen nedokáže soustředit.“
„Jak moc bych si tomu přál věřit, ale je tu jedna věc, která me nutí věřit, že s Deanem není něco v pořádku.“
„Která to je?“ chtěla vědět Jo a měla takový nepříjemný pocit, že se jí ta odpověď nebude líbit.
„Dean tolik spěchal do toho města.
Jo úlevně vydechla.
„To je přece Dean. Vždy připraven pomoci bližnímu.
„V tom městě je plno démonů.“
„Jak to můžeš vědět a i kdyby, Dean o nich neví a on…, Měla bych se za nimi vydat.
„Myslím, že už je pozdě.
„Jak to myslíš pozdě? Nechceš mi tvrdit, že jsou mrtvý?!“
„Ne. Nejsou mrtvý, ale ona si myslí, že je tam nečeká nic dobrého obzvláště Sama, jestli se ukáže, že je v Deanovi démon.
„Tohle všechno je nesmysl. Dean se chová divně, ale určitě v něm není démon.
„Vsadila bys na to svůj život krásko?“ Jo před sebou uviděla stát Lilith.
Sáhla po stříbru, ale Bobby jí zadržel.
„Pust me! Musíme jí zabít!“
„Ne! Ona je na naší straně!“
„Co?“ Jo se zatočila hlava a nechápavě na Bobbyho zírala.
„Bobby! To je přece démon. Lilith ta malá mrška!“
Lilith se zamračila, ale nikterak to nekomentovala.
„Ona je na naší straně. Věř mi prosím!“
„To snad nemyslíš vážné!“
„Ale jo myslí. Jsem s vámi, protože nemám na výběr.“
„Jak to myslíš?“ zeptala se Jo a v ruce měla stříbro.
Lilith se ušklíbla.
„Já chci zabít Sama a taky ho zabiju, ale teď mám vetší problém, stejně jako vy.
„Jo a jaký?“ zeptala se sarkasticky Jo.
Lilith jí ignorovala a otočila se na Bobbyho.
„Tys jí to neřekl, že ne?“
„Co by mi jako mel říct ty démonská mrcho?!“
„Jack jeho bratr chce na zemi rozpoutat chaos.“
„Jack? Tvůj bratr, o kterém nemluvíš? Co to tady ta malá psychouška kecá?“
„Jo. Má pravdu. Jack chce vyhladit všechny démony, kteří s ním nesouhlasí.
„Ty máš bratra démona a nezabil jsi ho?!“
„Nedokázal jsem to. Doufal jsem, že…“
„Jo mávla rukou.
„Je to jedno. Vždyť nám tím vlastně prokáže službu.“
„Ty jsi vážně tak naivní, ale jaká matka taková dcera.“
„Co mi zabrání tě teď a tady zabít?“
„Tvoje svědomí!“
„Moje svědomí? Jsi jenom démonka!“
Lilith zůstávala klidná.
„Jestliže ho necháte, aby nás vyvraždil, budete stát proti něčemu, čemu nedokážete čelit. Potkáte démony, které jste ještě nikdy neviděli a už vůbec s nimi nebojovali.
„Tohle všechno jsou jen žvásty. Nesmíme jí věřit!“
„Tak na co čekáš? Proč me nezabiješ?!“
„Já bych tě zabila, kdyby tady nebyl Bobby!“
„Ach ano. Mohl by ses Bobby prosím otočit a nechat tuhle malou chudinku, at se o to pokusí.
„Jo. Nemáme na výběr.“
„Proč nemáme na výběr?!“
„Jedině ona má možnost přivést Deana zpátky, zbavit ho toho démona.“
„Ty jí to věříš? Té malé prolhané čubce…,“ Jo nemohla pokračovat, protože Lilith švihla rukou a Jo odletěla o kus dál.
„Co to…,“ začal Bobby, ale Lilith ho nenechala domluvit.
„Myslíte si, že je to pro me čest být tady s vámi? Ne hnusí se mi to, musím se kontrolovat, abych teď a tady nevyrvala ty vaše mozky, ale jak jsem už řekla. Démon, který si nechává říkat Jack nás chce vyhubit a chystá se k tomu použít Deana. Dean se ještě tak úplne nedostal pod jeho kontrolu, ale zatímco tady tak uboze tlacháme, je k tomu blíž a blíž a co teprve chudáček Sam?“
„Dobře Lilith. Jdu do toho s tebou.“
„A co ty slečinko?“
„Chci vědět, co je s mojí mámou? Je taky démonka?!“
„Ne. Promiň, ale je už na to moc stará.“
„Tak proč se takhle chová?!“ ignorovala Jo její poznámku.
„To je Jackova práce. Jak jsem řekla, jack a jemu podobní jsou úplně jinde než my. Mají nohem vetší moc, proč by taky jinak byli drženi, že?“
Dean je vypustil. Otevřel tu bránu, která je zadržovala, že. Něco nebylo jen pouhým snem.
Přesně. Překvapujeme, že ti to ještě pálí.“
„Počkejte, až přivedu ostatní,“ řekla Lilith a pak zmizela.
„jaké ostatní?“ zavolal Bobby, ale už se mu nedostalo odpovědi.
„doufám, že to máš pevně v rukou?“ neodpustila si Jo, která si při pádu narazila loket, a teď jí brněl.
Bobby neodpověděl. Nechtěl, aby poznala, že má strach.

hmmmmmmmmmm konecne pokračko ellen velmi stara chudak
co znamena těkající oči?

Etie:nervozne kmitající. Takový slovní obraz.
To víš doted jsem dokončoval další epku mého duchařského seriálu:)

Dobre .......dobre pomaly sa ukludňujem takže v posledných dvoch častiach som chytala šoky prvý v Deanovi je démon ááááááááááá a Jack mu to všetko robí áááááááá potom Lilith je na strane Bobbyho a spol a ešte k tomu chce zabiť Sammyho jaj nech ma neštve dievča potom totálne úžasne napísanné o tom 3 ročnom chlapcovi ,že Samov syn jaj namakané a preto má Dean také správanie lebo je v ňom démon :alien: bože toto už je na mňa moc fakt a potom najväčší šok čo si napísal" ,že už nemusíš teda písať ,keď nikto nečíta "chlape to ani neskúšaj lebo ma budeš mat na zvedomí chápeš jako ved ja som závislá na tvojich ff a ty toto napíšeš len vieš ja som bola u babky(nemá net) od piatku lebo nám v byte vymienali nové dvere a nedalo sa tam spať tak som až dneska prišla domov a hned som išla doháňat zameškané časti vieš ,že ja budem čítať furt mňa sa nezbavíš no proste brilantná časť a rýchlo ďalšiu prosíím moc mooooc prosím

Sonig: Já bych stejne nepřestal. Už kvůli tomu, že tohle je poslední povídka, kterou nejspíš na dlouhou dobu napíšu.
Jo Lilith je na jejich strane, ale je to démonka...

Sam stál na místě. Nebyl schopný jakéhokoliv pohybu, jakékoliv reakce.
„Same mohl bys jít k nám,“ zavolal na něho Dean, který se jakžtakž vzpamatoval.
„Same. Mohl bys jít prosím k nám? Myslím, že tady někoho máš!“
„Já… já…,“ mumlal Sam. On přece svěřil to dítě lidem, o kterých věděl, že jsou na jejich straně. Doufal, že z jeho syna vychovají správného muže, že se jim nějak podaří potlačit jeho démonské já, ale jak se zdálo, něco se zřejmě nepodařilo.
„Tak Same! Měl by ses postarat o svého syna, o kterém si mi jaksi zapomněl říct!“
Sam se olízl. Bylo mu jasné, že má před sebou velký problém, ale bylo očividné, že se tomu nemůže vyhnout. Snažil se, aby do toho města nejeli, zdržoval je jak jen mohl i když ta krev tam byla, ale neúspěšně.
Možná mu o tom měl říct dřív, ale bál se deanovi reakce.
„Jak myslíš, Same. Tak já ti toho vraždícího andílka pošlu skrz okno,“ zakřičel Dean a pak uchopil toho chlapečka kolem pasu, zvedl ho do výšky a chtěl ho prohodit skrz okno, ale Sam zakřičel.
„Dobře Deane. Už jdu. Hlavně žádné hlouposti.
„Pust me! Máš být jako já! Zabíjet lidi, mučit je, trýznit je, vyrvávat jim vnitřnosti z těla a…,“ dítě nemohlo pokračovat, jelikož mu dean zacpal ústa.
„To už by stačilo ty malý dabělský fakane!“
Dítě sebou kopalo, snažilo se ho kousnout do ruky, ale moc mu to nešlo, vzhledem k tomu, že neměl skoro žádné zuby.
„Počítám do tří Same. Jedna, dvě,“ Dean se toho chlapečka chystal prohodit oknem, ale dveře se otevřely a v nich stál Sam ve tváři stud a také strach.
„Polož to dítě Deane,“ požádal ho. Snažil se mluvit klidně, ale úplně se mu nepodařilo potlačit paniku, která se mu ozývala v hlase.
„Tak dítě říkáš,“ v Deanove hlase bylo něco, co se mu opravdu nelíbilo.
„Deane. Já vím, že jsem ti to mel říct, ale prostě to nešlo. Bál jsem se, že kdyby ses to dozvěděl, mohl by ses, já nevím chovat nějak nepředvídatelně.
„Jak moc nepředvídatelně máš na mysli Sammy? Jsem snad nějaký šílenec nebo Magor, co zabijí pro radost?“
„Ne. To ne. Tak jsem to nemyslel.“
„Jak si to tedy myslel bratře. Hele mezi námi mi je úplně jedno koho pícháš a je to tvůj problém, že se neumíš ohlídat a uděláš dítě první, kterou potkáš, ale proč Same? Proč to musela být démonka a ještě k tomu Deira?!“
„Deane, promluvíme si, ale nejprve pust to dítě!“
„Kdo řekl, že chci o tom mluvit. Tenhle vraždící andílek, by přece nikdy nikomu neublížil. Jeho tatínek je přece Sam Winchester. Spolehlivý a zásadový Sam!“
„Já tě prosím. Polož to dítě na zem. Já bych mohl říct, že to byla chyba a žč toho lituji, ale problém je, že toho nelituji a já… já jí miluju i když je to démonka.
Veř mi Deane. Je to hodná démonka. Ona je…“
Jeho slova přerušil hlasitý deanův smích.
„Hodná démonka?!“ Bože Same ty jsi bud neskutečně naivní anebo neuvěřitelný blb.
„Žádní hodní démoni neexistují. To tvoje dítě, které si s ní zplodil, zabilo všechny členy své náhradní rodiny!“
Sam si zoufale pročísl vlasy.
„Já vím! Já vím! Doufal jsem, že…“
„Přestaň!“ okřikl ho Dean a přitiskl hlavu toho chlapečka ke své hrudi.
„Víš, co bude, nejlepší Same?“
Sama zamrazilo.
„Nedělej to Deane! Je to jen dítě!“
„Dítě?! Ty tomu říkáš dítě? Je to démon! Ať si myslíš cokoliv, je to uvnitř něho a naše jediná naděje je, že ho zabijeme!“
„Na to zapomeň! Nedovolím ti zabít mé dítě,“ Sam si uvědomil, že mírným přístupem asi ničeho nedosáhne.
„Tím chceš říct, že se me jako pokusíš zastavit jo?“
„Já ti nechci ublížit. Proboha deane“ Jsi přece můj bratr, ale to neznamená, že ti dovolím zabít své dítě!“
„Same! Je to démon! Musí zemřít!“
„Polož ho na zem!“ Sam zvýšil hlas, ačkoliv uvnitř sebe se třásl
„Ty mi to jako poroučíš?!“ Deanův hlas zněl pobaveně.
„Chci, aby si pustil mého syna!“
„Víš, že máš pravdu. Pustím ti ho.“
„Promluvíme si o tom. Ještě ho dokážeme změnit.“
Deanův obličej ztvrdl a pak Sam zahlédl jeho oči. Byla v nich temnota.
„Bože Deane… V tobě je démon. Já nejsem jediný, kdo má svá tichá tajemství.
„Už to tak vypadá Sammy,“ Deanova slova vyznívala až lítostivě.
„deane. Kdy, kde, kdo?“
„Dean mlčel, ale Sam si všimnul, že jeho oči už nejsou tak temné.
„Deane. Pust to dítě a určitě to nějak zvládneme.
Dean potřásl hlavou.
„Je mi to líto Same.“
„Co je ti líto?“
„Tebe jsem dokázal zachránit, ale sám sebe už ne.“
„O čem to mluvíš? No tak Deane! Přece se tomu démonovi nepoddáš!“
Deanovi znovu potemněly oči a pak zašeptal:
„Můj osud je někde jinde,“ a pak před bezmocným Samem zlomil tomu chlapečkovi vaz a nechal jeho bezvládné tělo dopadnout na zem.
„Deane!“ zaječel Sam, ale už to nebylo možné vrátit.
„Mrzí me to Same, ale Jack to chtěl. Já mu to musel slíbit.
„Kdo o čem to mluvíš?“ chtěl vědět Sam, kterému se třásl hlas, z očí mu tekly slzy.
„Jack. To všechno je jeho práce.
„Kdo je Jack? Kdo ti přikázal zabít mého syna a co se stalo s mým bratrem?!“
„S tvým bratrem? S tvým bratrem? Tys me chtěl zabít! Přijal jsi démona jako první!“
„Cože?!“ Sam vytřeštil oči.
„Nepopírej! Já vím, že to nebyl sen!“
„Já jsem v sobe nikdy neměl démona! Nevím, co s tebou ten démon udělal, ale to dítě si nemusel zabíjet! Byl to můj syn, tvůj synovec!“ Sam byl na pokraji zhroucení.
„Já vím, že to teď nechápeš, ale musel jsem to udělat!“
„Jsi jedním z nich! Proč jsi ho tedy zabíjel?!“
„Tys me chtěl zabít a já… já jsem nechtěl umřít, nechtěl jsem té malé mrše dovolit, aby me zabila. On se tam objevil a nabídl mi šanci a já jí využil. Musel jsem, protože jsem tě zachránil. Musel jsem tě dostat z pekla!“
„Já jsem nikdy v pekle nebyl! Nevím, co všechno si viděl, ale byl to jen sen, pitomý sen!“
„Ne. Já tě zabil. Když jsem se dozvěděl o tom klukovi a o Deiře.“
Sam jako by ztuhl.
„Ty si věděl, že mám dítě a miluji Deiru?!“
„Ano. Dostal jsem to z tebe a nějak jsem to nezvládl.“
„Jak to myslíš?“ Sam se nedokázal dívat na svého mrtvého syna. Nenápadně hmatal po své zadní kapse a nakonec našel malý, ale ostrý nůž.
„Nechtěl jsem, aby se to opakovalo, nechtěl jsem, aby si se zase stál démonem!“
„Já jsem nikdy nebyl posedlý!“ zařval Sam.
„Byl. Já tomu zabránil tak, že jsem tě zabil, ale pak mi došlo, co jsem provedl, ale už jsem se znovu neprobudil, už jsi nebyl znovu naživu.
„Co jsi udělal?
„On se tam objevil a dal mi možnost vrátit čas.
„To žádný démon nedokáže!“
„On to dokázal! Přivedl tě zpět a já myslel, že to v sobe udusím a možná bych to i dokázal, ale ten démon ve me stále sílí a sílí!“
„Co po tobě chtěl?!“
„Abych jel do tohoto města a zabil ti Syna!“
„Ty!“ Sam už se nedokázal ovládat a rychlým pohybem vytáhl z kapsy nůž a mrštil ho po Deanovi.
Dean by se mu nevyhnul a nůž by se mu zabodl do srdce, ale těsně u jeho srdce ten nůž zamrzl, stejně jako Sam.

To je skvelé no vidím ,že Dean sa začína vymykať spod kontroli prestáva to ovládať a on toho chlapca vážne zabil no nechcela som tomu veriť ,ale asi je to tak a chudáčik Sam toho to muselo fakt raniť ved predsa len jeho syn fúú ale predsa len to bol démon ,ale aj tak drsná časť a potom ten nožík a stop áááááááá mna porazí také napínavé to skončilo prečo mi to musíš robiť meee úžasne napísané,úžasná časť a úžasné všetko prosím rýchlo ďalšiu časť lebo ja nedočkavec nevydržím

Další čast hned tak nebude. Ted je tu segra, ale snad zítra. Už asi jen 15 stránek...

prečítala som všetky zamešané časti a je tu úžasne napínavé ani neviem čo povedalť že Lilith je na ich strane to bol šok. a potom ako Dean zabil toho chlapca neverila by som že to urobí. tak ten koniec. dúfam že sa ti čo najskôr podarí napísať pokračko lebo toto je úžaná poviedka
a k tomu že máš málo komentov s toho si nič nerob ani ja ich nemám zase až tak veľa. a vždy ked mám čas tak si prečítam tvoju poviedku
a napíšem aj koment

wiktoriano:Tak přiznám se, že me to mrzí, ale jsem rád za všechny, které mi řeknou, jak na to reagujete:)
Možná o víkendu, ale nejspíš až ponděli. Poslední týden si zařizuji praci tak bohužel nemám moc času.

No, takže ako ti to povedať bez toho, aby som sa opakovala. ... ... Totižto, problém je v tom, že moja slovná zásoba neobsahuje toľko superlatívov, takže z toho vyplýva, že či chcem alebo nie, budem sa musieť opakovať. Je to skvelá poviedka s množstvom prekvapení a zvratov, čo zbožňujem a páči sa mi aj to, ako to celé vyznieva. Neviem, či to máš vymyslené dopredu alebo píšeš len tak "od brucha", ale na to nezáleží, pretože je to vážne BOMBA.

milleniumfalcon? Moc si toho vážím a popravde. Píšu to tak říkajíc za myšlenkového pochodu, ale nekteré sceny mám už předem připravené.
pS: Dnes by mela být další část:)

Jo a Bobby čekali, ale Lilith se stále neobjevila.
„Tak se mi zdá, že nás buďto nějak podfoukla anebo z nás udělala blbce.“
„Dej jí ještě chvilku.“
„Kolik času jí ještě chceš dát? Chceš snad čekat, až se u deana projeví jeho pravá tvář?
To si vážně myslíš, že má Sama to, aby se mu dokázal ubránit?!“
„Já věřím tomu, že to Dean zvládne.
„Bobby! Jestli se Dean dozví, že má sam dítě, které je nejspíš napůl démonské, co myslíš, že udělá?
Poklepe mu snad rukou na rameno a řekne něco ve smyslu:
„Jsi teda kabrnák brácho?!“
„Za jiných okolností by to možná řekl, ale teď v jeho stavu, dost o tom pochybuji,“ ozval se za ní Lilithin hlas.
Jo sebou škubla.
Že by si se nějak ozvala.
„To jsem ti jako měla u uší zacinkat zvonečkem? Promiň, že me to nenapadlo.“
Jo na to nic neřekla, ale její pohled hovořil jasně.
„Kde jsi byla tak dlouho?“ chtěl vědět Bobby, kterému se očividně ulevilo, i když se to snažil nedat najevo.
„To je mi teda starost. Musela jsem najít pár svých přátel.
„Doufám, že pomůžeš mé matce,“ ozvala se chladne Jo.
Nemám na to čas. Tvoje matka je v bezpečí.“
„V Bezpečí? Vždyť se chová, jako kdyby byla…“
„Jako kdyby byla posednutá?“ napomohla jí Lilith.
Jo neochotně přikývla.
„Vždyť jsem ti už přece řekla, že není posednutá. Je jenom tak trochu pod Jackovou kontrolou.“
„Jak moc Jacka znáš?“ ozval se Bobby, který hodlal předejít Jojiným dalším možným slovním útokům.ani jemu se nelíbilo, že se vybavuje s démonkou, ještě k tomu takhle nebezpečnou, ale neměl na výběr. Jeho bratr, poté co se mu znovu podařilo získat moc, byl ještě silnější a mocnější, než když se ho snažili před nějakou dobou on a John zastavit Jak si dobře vzpomínal, nepovedlo se to, protože jeden z lovců, který jim s tím tehdy pomáhal, to nezvládl a Jack jim vyklouzl.
Lilith se zasnila.
„S Jackem se znám už nějaký ten čas. Copak ti to nevyprávěl?“
Bobby jí posunkem naznačil, aby o tom nemluvila.
„Byl jsi vždycky tak trochu roztomilá Bobby. Škoda, že jsem nedostala stejnou možnost, jakou jsem dostala v tom „snů“ od Jacka. Mohla bych posednout tamhle Jo a pak bychom si mohli trochu zašpásovat, co ty na to?“
Tak to pozor. Zkusíš se ke me přiblížit a já se nebudu ohlížet na fakt, že jsi jen dítě.“
Lilith se rozesmála.
„Jsi velmi vtipná. Možná si tě nechám jako dezert, ale zpět k Jackovi.
Neznám ho tak dobře, abych mohla říct, čeho všeho je schopný, ale vím, že nyní má téměř neomezenou moc a dokáže věci, o kterých si může démonka jako já, nechat zdát a to už je co říct.“
„Takže to znamená, že tady s tebou jen ztrácíme čas, že není možné ho zabít?!“
„Možná, že by ses měla trochu ovládat Jo,“ promluvila Lilith změnených temným hlasem.
„Já se tě nebojím!“ prohlásila Jo, ale ve skutečnosti strach měla.
„Jo. Prosím. Takhle se nikam nedostaneme.“
„Na čí si vlastně straně Bobby. Nechceš mi snad doufám říct, že si tě ta malá mrcha obtočila kolem prstu.“
V Lilithine ruce se objevil tvarohový koláč a ona se do něho zakousla.
„Jestli se ti chce, můžeme se tady do sebe navzájem strefovat, ponižovat, urážet, ale měla bys vědět, že čím déle tu tlacháme tím víc mu dáváme času. Neměla bych to říkat, ale protože jsem dobrá duše, měli byste vědět, že se ten démon v Deanovi probudil a stává se stále silnějším a nemám ponětí, jak dlouho mu dean ještě dokáže vzdorovat.“
Bobby zbledl.
„Znamená to snad, že je Sam…“
„Ne. Ještě ne, ale nemá k tomu daleko.“
„Co se stalo? Neříkej mi, že Dean zjistil, že má Sam dítě…“
„Kdyby jen to. On mu toho malého chudáka zabil.“
„Bože můj. Chceš mi tvrdit, že zabil Samuela?“
„Já to netvrdím. Říkám jen, co jsem viděla.
„Když jsi u toho byla, proč si tomu nezabránila!“ zaútočila Jo.
„Vypadám snad, že pomyslím na sebevraždu?“
Jo jí chtěla uhodit, ale Bobby jí zadržel.
„Jo! Musíme je rychle najít. Je šance Jacka porazit?“
Lilith se zamyslela.
„Možná, že by to šlo, ale tuším, že se vám to nebude líbit.
„Chceš získat baše duše, co?“
„K čemu by mi byly ty hloupá?“
„O co jde?“
„Následujte me. Snad to stihneme.“
„Proč nám to nechceš říct?“
„Myslím, že to nechceš vědět staroušku.“
„Raději bych to věděl hned a tady.
„Jsi si jistý Bobby Singere?“
„Ať je to cokoliv, jsem na to připravený.“
Lilith se ušklíbla.
„Tak to bych pochybovala.“
„Tak už nám to řekni!“ vyzvala jí netrpělivé Jo.
„Ty máš sama se sebou velké problémy, co?“
„Lilith. Chceš Deana zachránit anebo ne?“
„Dean je mi celkem ukradený, ale jde mi o mé vlastní přežití a taky o Samyho.
Stále mu něco dlužím a všichni víme, že to udělám.“
„Nedovolím ti, abys Sama zabila!“
„No no. Nač hned taková agrese. Zachráním ho a pak ho zabiju, ale ok.
„Deana zachráníte, jen tehdy, pokud ho zabijete.“
„Cože? Tys zešílela?!“
„Chtěl jsi vědět, jak zastavíš Jacka.“
„Já chci Deana zachránit a ne zabít!“
„Abys ho zachránil, musíš ho zabít.“
„Já ho nikdy nezabiju!“
„Tak pak nad námi všemi podepíšeš rozsudek smrti. Jack je typ démona, který je úzce provázán s člověkem, kterého si vybere. Aby si zabil Jacka, musíš zabít Deana!“

ÁÁÁÁÁA tak toto je moja definitívna smrť posledné slová tebou napísané mi rozhodli tento rozsudok "Ak chceš zachrániť Deana ,musíš ho zabiť" takže WTF?????To akože seriózne vážne hej teraz si môj totálny král pretože lepšie si to vymyslieť ani nemohol ty vieš vždy tak úžasne prekvapiť ,že to neni možné skutočne ,ale ako vidím zrejme je to možné pretože práve sa to stalo a už píšem jak vyšinutá ,ale to kvôli tejto časti som s toho v totálnom tranzovom šoku to je také dokonalé , perfektné , úžasné, fantastické, brilantné, fenomenálne , že už skutočne nemám na toto všetko slov ty si taký talent ,že neviem ani čo proste perfect kompletne celé tejto časti dávam 5 hviezdičiek z piatich ***** kedy bude dalšia časť???

Mason užasne že si ešte dnes stihol pokračko. a toto boli zase šoky. čo to má by ten koniec? som zvedavá č máš ešte pripravené a čo bude s Deanom, ale inak výborné ako vždy

Ne dnes už pravděpodobne nic nenapišu.
Sonig: S Deanem jsem ješte neskončil a Samem už vubec ne

Dean se kolem sebe rozhlížel. Rozum se mu vracel a jemu došlo, co málem mohl způsobit.
„Promiň mi to Same…Já jsem se nekontroloval…,“ dotknul se nehybného Sama.
„Nechtěl jsem toho kluka zabít, ale ten démon ve me…“
„Přestaň s tím Deane,“ ozval se za ním Jack.
„Táhni odtud. Beztak je to všechno tvoje vina.“
„Kdy už si konečně uvědomíš, že tohle je tvůj osud.
„Co je mým osudem? Zabíjet děti, být tím, čím jsi ty?!“
„Přesně tak. Copak jsis to dosud neuvědomil?“
„Táhni pryč. Tys pomohl me, já pomohl tobě. Mám na rukou krev i když to bylo démonské dítě!“
„Přijmi to, co je nevyhnutelné. Přijmi démona, kterého máš v sobe, nech ho vyplout na povrch.“
„Nikdy! Jak jsem už několikrát řekl. Jsem lovec!“
„Byl jsi lovec a víš to stejně dobře jako já. Není to tak těžké Deane.
Vezmeš dýku do ruky a následně jí zabodneš do Samova srdce.“
„Nikdy! K tomu me nedonutíš!“
„Pozorne se poslouchej. Lpíš na nečem, co už je dávno mrtvé. Ty už nejsi lovec démonů. Probuď v sobe svojí lepší stránku.“
„Tohle je moje lepší stránka!“
„Ne. To co jsi teď, tě jen brzdí. Uvolni se a zbav se posledního pouta, který tě dělí s tímto životem. Ty i já moc dobře víme, že tě tenhle život v podstatě dusí, že už si z toho všeho unavený.
„Dost! Přestaň s tím!“
„Uvědom si Deane, že nemáš na výběr. Měl ses pořádně rozmyslet, než jsi přijal mojí nabídku, ale tys před tím nepřemýšlel, že, chtěl ses prostě jen zachránit, aby si potom mohl pomoct Samovi a já ti vyhověl.“
„Co po me ještě chceš? Zabil jsem to dítě!“
„Chci, aby si se postavil vedle me. S tvojí pomocí je porazíme.“
„Já ti znovu opakuji, že se nehodlám zúčastnit té vaší šílené války.
„Takže je ti jedno, že už je Lilith do té naší války zatáhla.“
„Koho do ní zatáhla?“
„Bobbyho a Jo. Naslibovala jim, že jim pomůže, že najde způsob, jak z tvého těla dostat toho démona, ale ví moc dobře, že to není možné.“
„To je nesmysl! Bobby by se nikdy nespojil s Lilith!“
„Bobby neměl na výběr. Ona ho do toho vmanipulovala.
To je její velká specializace.
„Možná, že jim opravdu pomůže.
„Tuhle naivitu bych hledal ještě tak u tvého nebo mého bratra.“
„Pomůže jim, protože jí jde o zabití Sama!“
„Přesně. Jde jí o zabití Sama. Jestli mi nepomůžeš, porazí nás pak tvého bratra zabije, ale ne rychle a bezbolestně, ale hezky pomalu a velmi bolestivě. To chceš svému bratrovi dopřát?“
„Najdeme způsob, jak vás zabít oba.“
Jack se pousmál. Byl to takový lítostivý úsměv.
„I kdyby se vám to povedlo, jak dlouho si myslíš, že dokážeš vzdorovat démonovi v sobe? Možná, že si v tuhle chvíli myslíš, že na něco přijdeš, že se toho démona zbavíš, ale není to tak. Ten démon je s tebou už příliš spjatí. Dřív nebo později nad tebou převezme kontrolu a ty Sama bud zabiješ a nebo on bude nucen zabít tebe, ale ať tak či onak, ten démon v tobě je a sílí.
„Jestli je to tak, tak to se raději zabiju!“
„Něco takového ty nedokážeš. Nabízím ti možnost přidat se ke me, přijmout toho démona, získat neuvěřitelnou moc a k tomu všemu je jen krůček. Stačí když teď zabiješ Sama. Mysli na to, že ho tím uchráníš před pomalým a krutým mučením a co se týče Bobbyho a té holky jménem Jo, možná, že je ušetřím, ale musíš se ke me přidat. Se mnou budeš ty, kdo bude ovládat toho démona, ale Jestli me odmítneš…“
Dean mlčel. Zahleděl se na na Sama.
Byl to jeho bratr a on ho mel rád. Vždycky jsi myslel, že jsou k sobe upřímní a spolu všechno zvládnou, ale Sam byl zřejmě jiného názoru. Neřekl mu o tom, že se zamiloval do démonky a už vůbec se nezmínil, že s ní má dítě.
Deanovi zaplály oči a on sebou škubnul. Tvář mu potemněla, vyraz v jeho tváři, by snad dokázal i děsit.
Násilně potřásl hlavou a jeho oči byly zas normální, ale i když si to nechtěl připustit, věděl, že má Jack pravdu. Onehdy toho démona přijal, aby zachránil Sama, což se nakonec povedlo. Samozřejmě po celou dobu si myslel, že to byl jen sen, ale tak to zřejmě nebylo.
„Je to na tobě deane. Bud ho zabiješ rychle a bezbolestně nebo ho necháš Lilith, která si jeho smrt patřičně vychutná. Zabij ho, odpoutej se od všeho, co tě tady na zemi drží a přijmi svojí novou cestu. Staň se jedním z nás a už se nebudeš muset bát, bolesti, strachu a lidé a nejenom ti, si tě začnou vážit. Copak nestojíš o to, aby si tě vážili? V tuhle chvíli si nestal ani svému vlastnímu bratrovi za to, aby ti řekl pravdu.“
Dean do ruky uchopil dýku a přistoupil k Samovi.
Namířil s ní přímo na srdce a chystal se bodnout, ale v tu chvíli mu na mysli vytanula otcova slova.
„Ochraňuj Sama za každou cenu, ale jestli se s ním něco stane, jestliže to jednou nebude on, zabij ho.
Dean tu dýku znovu přiblížil k Samovu srdci a špička se už téměř dotýkala místa, kde bylo srdce. Stačilo jen maličko zatlačit a dýka by vjela dovnitř a Sam Winchester by zemřel.
Dean byl k tomu osudovému bodnutí velmi blizoučko, ale opět jako by odněkud slyšel otcova slova.
Pokusil se toho zbavit, ale ty slova se mu znovu a znovu opakovala a jemu to náhle došlo.
Ne Sam, ale on. To on se změnil. Možná, že to všechno, co viděl, co prožil, bylo určeno jemu. On přijal dobrovolně démona, on málem zabil svého bratra.
„Deane! Nedělej to!“ odněkud se k němu donesl Bobbyho hlas, ale on ho stěží vnímal.
Sam, i když mu neřekl, že má/měl dítě s démonkou byl pořád Samem, ale on už nebyl Deanem. Byl člověk s démonem v těle. S démonem, který dřív nebo později převezme kontrolu nad jeho tělem a myslí. Podíval se na Sama a nevnímal křičícího Bobbyho, který se k němu stejně jako Jo snažil dostat.
Kdyby ho zabil, stal by se sice démonem, ale mel by ho pod kontrolou, byl by pánem své mysli, ale kdyby zabil svého bratra, zabil by tím i kus sama sebe, to co z něho v tuhle chvíli dělá ještě člověka.
„Udělej to Deane! Neváhej ani vteřinu!“ našeptával mu Jack, ale Dean byl rozhodnutý.
Jestli se má dostat do nadvlády démonem, tak ať se to stane, ale jedno věděl jistě, svého bratra nezabije,“Dean prudce odhodil dýku.
„Je to tvoje definitivní rozhodnutí Deane Winchestere?“
„Ano je. Jsem Dean a Deanem zůstanu a najdu způsob, jak ti natrhnout tu tvojí démonskou prdel!“
„Je to tvoje rozhodnutí, ale pamatuj, že není cesta zpět, že už ti nepomůžu, až se budeš ztrácet v moci toho, kterého jsi dobrovolně přijal.
„Ještě me nedostal!“
„Je to jen otázkou času deane,“ a po těchto slovech Jack zmizel.
„deane! Deane!“ Bobby k němu přiběhl a zatřásl s ním.
„Jsem v pořádku, ale Sammy je nějak zmražený.
„To nebude problém. Jsi statečný, ale hloupý Deane Winchestere,“ prohlásila Lilith a pak se rukou dotkla Sama, který se otřásl, promnul si oči a když si rozpomněl, co se tady stalo, vrazil Deanovi takovou pěst, že se Dean zapotácel.
„Same!“ Bobby ho pro jistotu chytil za ruce.
„Zabil mi dítě! Bylo napůl démon, ale mohl jsem se ho pokusit převychovat!“
„Je mi líto Same, ale stejně bychom ho museli zabit. Démona nejde převychovat. Mohli bychom se ho z něho pokusit dostat, ale museli bychom čekat, až vyroste a pak už by mohlo být pozdě.
„Ne! Mel jsem dostat šanci! Bylo to moje dítě…,“ Samovi se třásl hlas a po tvářích mu stékaly slzy a nežne, zvedl Samuelovo nehybně tělo ze země.
„Moc me to mrzí, Same. Mel jsem vztek, ale kdybych byl sám sebou…“
Sam se na Deana zahleděl a v očích se mu odrážela bolest míšená se vztekem.
„Táhni pryč. Vypadni! Nechci te ani vidět!“
„Same. Prosím. Moc toho lituji, ale nedá se to vrátit zpátky. Musíme držet při sobe.“
„Táhni! Ty už nejsi můj bratr! Táhni! Já už žádného bratra nemám! Umřel mi ve chvíli, kdy podlehl vábení a přijal toho démona!
„Same! Musíme držet pospolu,“ pokusil se ho uklidnit Bobby, ale Sam se mu vytrhl a znovu zopakoval.
„Já už nemám bratra! Já už nemám bratra! Zmizni odtud, a jestli tě někde uvidím, přísahám, že tě zabiju!“
„Same…,“ Deane se otočil.
„Deane. Nechoď,“ ozvala se Jo, která sice chápala Samovu bolest, ale nevěřila, že něco takového myslí vážně.
Pohled do jeho očí jí však utvrdil, že je Sam v tu chvíli pohlcen bolestnou ztrátou natolik, že si úplně neuvědomuje, co právě říká.
Dean se usmál, ale hned na to zvážněl.
„Sam má pravdu. Udělal jsem chybu a musím se s ní vyrovnat.“
kam chceš jít? Chceš se snad přidat k Jackovi?!“
Dean potřásl hlavou.
„Ne. Nevím, ale je jisté, že už nemůžu být mezi vámi. Zabil jsem dítě svého synovce a démon ve me, jistojistě časem zvítězí a já vás nechci dostat…“
Lilith otrávene zívla.
„Jestli jste už s těmito dojemnými kecy skončili, měli bychom jít.
„Ty jí věříš Bobby?“
„Stejnou otázku bych mohla položit i já.
Věříš v tuhle chvíli Deanovi?!“
„Ano,“ přikývl Bobby ani na vteřinku nezaváhal.
„Věříš mu natolik, že by si mu svěřil svůj život?!“
„Ano. Věřím, že je to stále Dean a že najdeme způsob, jak ho zbavit toho démona.“
„A co ty slečinko? Šla by si do boje s deanem za zády?“
Jo na Deana pohledla.
„Ano. Vím, že čest a pomoct druhým je u něho na prvním místě!“
„O co se snažíš, démonko?!“
„Jmenuji se Lilith pro upřesnění a snažím se ti ukázat, že i když jsi hlupák, jsi natolik silný, aby si s tím démonem dokázal bojovat. Být to kdokoliv jiný, už by ten boj dávno prohrál a neřešil by, jestli má odejít nebo ne, ale ty jsi stále sám sebou a pokud to nevzdáš, myslím si, že ho v sobe můžeš potlačit.“
„Až do konce svého života?“ zeptal se skepticky.
„Ne. Do konce boje mezi námi a Jackem.
Jestli nás Jack zabije, nebudeš muset řešit, co s tebou bude.
A jestli mi nějakým způsobem zabijeme jeho?“
Lilith se podívala na Sama, ale ten uhnul pohledem.
„pak si budeš muset vybrat.
„Jak to myslíš vybrat?“
„Lilith neodpověděla.
„Budeš tedy s námi a využiješ moc, která ti byla nabídnuta anebo se půjdeš někam schovat a budeš čekat, až to všechno skonči?“
„Chceš po me, aby v té vaší válce využil démonské schopnosti?“
„Ano,“ odpověděla, proste.
„To nikdy! Jestli bych to tak udělal, tím rychleji by pak nademnou ten démon získal kontrolu.“
„Jsi tady proto, abys pomáhal ostatním anebo proto, že myslíš jen na sebe a bojíš se použít moc, které může rozhodnou.“
Je to snad lež, co o tobě tuhle řekla slečinka?“
Dean je čestný a pomáhá ostatním!“
Dean pohlédl na Jo a ta maličko zrudla.
„Sam me tady nechce.“
„To tě tak odradilo. Jeho výkřiky typu: Zabil jsi mi dítě! Už nejsi můj bratr!
To dítě mělo svůj osud zpečetěný. Zabila bych ho já nebo Jack, ale Jack raději pověří někoho jiného.
„Zůstaň deane, prosím,“ ozvala se Jo.
„Neodcházej. Jsi Winchester hochu a ti neutíkají,“ přidal se Bobby.
Dean pohlédl na Sama, který se stále mračil, ale v jeho očích už nebyl naznak nenávisti.
„Co ty brácho? Chceš, aby šel?“
Sam položil bezvládné Samuelovo tělo na zem.
„Nechci, aby si odešel. Přemohl me vztek. Nechci o tebe přijít. Jsi můj bratr a zřejmě mi není dopřáno mít děti, ne dokud se tu budou pohybovat tací, jako ona,“ kývl na Lili.
„Jednou se zbavíme i jich brácho,“ řekl Dean a potom se Samen nesměle, objali.
„Zabiješ me, jestli zvítězíme, že ano?“ zašeptal mu do ucha.
„Ne! Najdeme způsob, jak z tebe zase udělat emočně nevyspělého jedince.“
„Ne Same. Cítím, že ať to skončí jakkoliv, já už nikdy nebudu já!“
„Přestaň, Deane! Něco přece musí existovat!“ a pak se od sebe odtrhli.
„Tak. Bylo to až nechutně dojemné, ale teď bychom měli přejít k tomu, proč jsme tady,“ promluvila Lilith a Sam, Dean, Bobby a Jo hleděli na bytosti, které se před nimi začínaly zjevovat.
Byli tu démoni s lidskou tváří, ale převažovaly tu bytosti, které byste nechtěli potkat o samotě.
„Tak tohle je má skromná armáda,“ prohlásila pyšně Lilith.
Sam se podíval na Deana ten zas na Jo a ta na Bobbyho a všem čtyřem bylo jasné, že se namočili do něčeho z čeho už nemohli couvnout.