Tiché tajemství

no eeeeeejha!co ten koniec?!?

Etie: A tentokrát už to není sen..

WTF?????????ČOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO!!!!!! To jako fakt alebo sa mi sníva vážne som prečítala všetko dobre on vážne bol schoný zabiť Sammyho je to pravda teda to tajomstvo si výborne vymyslel vobec som nič takéto nečakala wow bože toto bola časť ja neviem ,ale ty píšeš stále lepšie a lepšie je to vobec možné toto no parádna a ešte by som sa chcela opýtať či plánuješ aj Torturing!Deana zapojiť do poviedočky tejto ??vieš ja závislák na týraní Deana ..ale fakt si ma tak šokoval,že to nepredýcham v živote ty kks sila nemôžem sa dočkať dalšej časti mimochodom konečne ďalšia časť už ty je vlastne lepšie?? skvelá práca

Sonig: Jo už je mi lépe. Co se týče mučení tak co myslíš? A co myslíš, že bude ted?

neverím vlastným očiam bože preco som to citala pred spanim ja chcem pokracovanie...len nech Sam nezomrie nieeee...tak toto som necakala ani v najhorsom sne ty ma raz zabijes tvojimi poviedkami som rada že ti je lepsie...coskoro nam prihodis pokracovanie vsak? oochhh výborne napísane

neneneneeeeeeeee! nezabiiijat

calla: Děkuji. Až na pitomý kašel, který mi ale v psaní nebrání je mi fajn a další by melo být brzo a co se týče Sama čekejte to nejhorší...

coooo najhorsie? dobre že si povedal...idem sa pripravovat keby ho nezabil Dean tak sa stym zmierim skôr ale takto

A pokračujeme:)

„Bobby co budeme dělat? Přece ho nenecháme umřít.
„Já nevím. Nevím, co se to s Deanem děje. Vždycky byl trochu pruďas, ale tohle jsem od něho nečekal. Nemohu uvěřit, že bodl svého vlastního bratra.“
„Bobby! Slyšíš me!“ zakřičela na znovu jo, ale on jako by jí nevnímal.
„Co se to s ním jen stalo? Mel jsem tomu zabránit…“
„Bobby!“ Jo s ním ze všech sil zatřásla a to Bobbyho trochu vzpamatovalo.
„Já nevím. Jestli mu jí vyndáme tak vykrvácí.“
„Když mu jí nevyndáme tak vykrvácí stejně. Vnitřně!“
„Bože můj. Já jsem tušil, že to nedopadne dobře. Říkal jsem Samovi, aby na ní zapomněl nebo líp, aby jí zabil.
Já vím je to dítě, ale je to částečně démonské dítě a..“
„Na tom teď nezáleží. Musíme dostat Sama do nemocnice.
„To nepůjde.“
„proč ne?“
„Někdo propíchl pneumatiky a než je vyměním tak už může být pozdě.
„Kdo by to proboha mohl udělat…,“ pak Jo pohlédla na ležící Ellen, která se pomalu probouzela.
„Myslíš, že je v ní démon a nějak deana ovlivňovala?“
„Přál bych si to, aspoň bych věděl, že to není Deanova chyba, ale myslím, že v ní démon není.“
„Proč si si tím tak jist?“
„Mám takové tušení, že v tuhle chvíli tu není žádný démon, vzhledem k tomu, co se odehrálo na druhé straně baráku.“
„Co se odehrálo na druhé straně baráku?“
„Chtěl jsem to ukázat Samovi a Deanovi, ale teď už je to jedno.
Sam umírá a Dean se nejspíš zbláznil.“
„No tak Bobby! Nesmíš propadat depresi. Sam ještě není mrtvý. Co se stalo za tvým barákem?“
„Jak jsem řekl. To teď není důležité.“
„Ale ano je. Co když to nějak souvisí s Deanovým chováním.“
„To je pěkná blbost. Jak by ho mohlo něco takového ovlivnit, ale dobrá.
„Viděl jsem jak se jeden chlap, co byl evidentně pustil do druhého, který byl také posednutý.
„Jak to myslíš?“
„Nevím jak to říct, ale vypadalo to, jako by se jeden snažil toho druhého zabít.“
„Chceš tím říct, že jeden z nich se snažil absorbovat sílu toho druhého?“
„Bylo to vážně divné. Pak jeden druhého zabil a absorboval jeho sílu, a co bylo nejzvláštnější, díval se na me, ale já jsem mu byl naprosto lhostejný.
„Nechce se mi věřit, že by se démoni začali vraždit navzájem. Takové štěstí nás přece nemůže potkat.“
„Jestli by to tak bylo, není to důvod k radosti.“
„proč musíš všechno vidět tak černě?“
„Já už se v tom pohybuji tak dlouho, že jsem, proste opatrný a upřímně tohle se mi absolutně nelíbí.“
Jo chtěla něco říct, ale vtom se k nim doneslo zasténání.
Jo se ohlédla, a když viděla, že se Dean snaží vstát, chtěla do něho kopnout, ale Bobby jí zadržel.
„Tohle nedělej.“
„Proč ne? Jestli je to blázen. Zabil Sama nebo se o to aspoň pokusil.“
„Promluvíme si s ním. Se Samem určitě něco vymyslíme.“
„Co chceš vymyslet? Jak mu chceš pomoc? Do nemocnice je daleko.“
„Něco se vymyslí! Nenechám Sama umřít!“
Dean se zbledl a tvářil se zmateně.
„Co se stalo?“ Co je se Samem…,“ Dean nemohl pokračovat, protože mu Jo vrazila facku.
„Ty se ještě ptáš?! Ty se opovažuješ ptát, co je se Samem?! Ty to bodneš tou zatracenou dýkou a máš tu drzost ptát se, co s ním je?!“
„Jo uklidni se.“
„Deane? Chceš nám snad tvrdit, že si na nic nepamatuješ?“
„Ne. Teda jo, ale tak trochu rozmazaně a…,“ Dean si všimnul ležícího Sama.
„Same! Dean k němu přiskočil.
„Same! Slyšíš me?! Same to jsem já Dean!“
Sam však nijak nereagoval.
„Same! Same! Slyšíš me! Same!“ Dean s ním zatřásl, ale nebylo to nic platné.
„Musím jí vytáhnout,“ blesklo mu hlavou a než tomu mohli Jo nebo Bobby zabránit, prudkým pohybem vytrhl tu dýku ze Samova tele.
Vzduchem se nesl Bobbyho výkřik, ale ani on a ani Jo k němu už nepřiběhli, protože najednou v pohybu ztuhli.
Najednou bylo kolem Deana absolutní ticho. Ani ptáci nepípli.
„Same. No tak. Znovu mi už neumírej. Tohle už není sen! Same tohle už není sen…,“ Samovo tělo však byla bezvládné, oči mel stále rozevřené a z rány vytékalo čím dál tím víc krve.
„Co jsem to udělal? Co to se mnou je?! No tak Same! Já tě prosím, neumírej mi, vrať se, ne nechávej me tady samotného, nechci o tebe brácho přijít…,“ ale Sam stále nereagoval.
„Vzdej to Deane. Tvůj bratr už je skoro na druhé straně,“ ozval se za ním nějaký hlas.
Dean se otočil a nenávistně hleděl na Jacka.
„To je tvoje práce, co? To tys me k tomu přinutil, že ano?!“
„Ano. To je to nejjednodušejší. Svést to na někoho jiného, ale musím tě zklamat deane Winchestere. Není to moje zásluha.“
„Lžeš“ Já bych Sammyho sám od sebe nikdy nezabil.“
„Já jsem tě varoval. Varoval jsem tě, že až zjistíš jeho tajemství, neovládneš se a zabiješ ho, ale tys mi tvrdil něco jiného.“
„Proč si přišel? Aby ses mi vysmíval anebo se snad kochal tím, co jsem udělal?“
Jack zavrtěl hlavou.
„Přišel jsem, abych ti učinil nabídku?“
„Jakou nabídku? Že když upíšu svojí duši, oživíš Sama a pak si pro me za nějakou dobu přijdeš?“
„Ne Deane. Nabízím ti něco jiného.“
„Co?!“ zeptal se ho podezíravě Dean
„pojď za mnou.“
„Já nikam nejdu! Chci slyšet tu tvou nabídku!“
„Pojď za mnou a všechno se dozvíš.“
„Já nikam nejdu! Řekni mi to hned a tady!“
„Promiň, ale všechno se neřídí podle tebe. Chceš zachránit Sama pojď se mnou, ale jestli nechceš, tak si tady zůstaň.“
„Jak můžu vědět, že to není nějaký podlý démonský trik?!“
„To nemůžeš, ale kvůli Samovi bys to mel risknout.
Pamatuj, že jestli umře a ty ho pohřbíš, oni si pro něho přijdou.“
„Kdo oni?! On už je mrtvý!“
„Ne. Ještě je stále šance přivést ho zpět. Chceš slyšet mou nabídku, pojď za mnou. Chceš zůstat tady a nechat sama zemřít. Rozhodnutí je na tobě, ale času je málo. Za chvíli nebude šance na navrácení jeho duše.
Dean pohledl na nehybné ležícího Sama pak na ztuhlého Bobbyho, Jo a Elle a pak na Jacka.
„Jdu s tebou. Sammy nemůže umřít.“
„Ještě jsem ti nic nenabídl.“
„můžeš mi to nabídnout cestou!“
„Chyt se me,“ Jack mu podal ruku a Dean jí po chvilce uchopil a oba dva se mžiku někam přenesli.

Teda Mason ty teda vieš poriadne šokovať. prečítam si niekoľko častí naraz a to Samovo tajomstvo a Deanovo správanie to je vážne sila. som zvedavá či sa Sama poradí zachrániť a čo vlastne Jack chce. dobrá práca! len tak dalej

TY Kks ja už nemožem myslím si ,že to všetko bol Jackov plán nejako prinútiť Deana zabiť Sama vedel ,že Dean spraví všetko len ,aby Sammyho zachránil takže teraz to využije a ktovie čo ten chystá teraz ja chcem už vedieť čo mu ide ukázať zbláznim sa z toho ááááá ok pokoj fúúú :alien: super časť a ja chcem dalšiu bože Mason prosím moooooc rýchlo pokráčko inak zošaliem ...ty si fakt macher
aa no čo myslím tím mučením proste niečo také ako v minulích poviedkach ,že proste keby mu bolo tak zle alebo ja neviem proste ,aby ho niečo bolelo alebo,aby sa mu niečo stalo no niečo také ja viem ,že som šiši he

A máme tu další leccos odhalují část...

Dean a Jack se objevili na nějaké louce.
„Proč jsme tady? Je čas na piknik?“
„Na to, že ti umírá bratr, jsi docela vtipný.“
„Hele. Já chci zachránit Sama, ale nehodlám tady před tebou brečet, ani se třást a už vůbec ne kývnout na nějakou tvojí podlou nabídku.
„Jinak řečeno. Pokud si postavíš svojí hlavu Sam zemře.“
„Já jsem lovec duchu, démonů a kdo ví čeho ještě. To poslední, co bych chtěl je spojit se s někým takovým, jako jsi ty.
„Přesto tady ale jsi. Mohl jsi me odmítnout a sledovat jak Sam umírá, což bys taky možná udělal, kdybys to nebyl ty, kvůli kterému umírá a..“
„To už by stačilo. Jaké je tedy tvá nabídka?“
„Musí to být strašné. Každou vteřinu být sžírán pocitem viny, bezmocného vzteku.“
„Řekl jsem, že by to už stačilo.“
„Deane, Deane. Kdy už konečně pochopíš, že ty tu nejsi ten, kdo má návrh.
Trochu se tady projdi a až se vrátíš, řekni mi, co jsi viděl.
„Já se nechci procházet. Nehraj si se mnou démone!“
„A co uděláš? Pokusíš se me zabít? Jenom do toho dokonej bratrovu zkázu.
Jestli má Sam umřít tak ať umře pomalu a bolestně.“
Dean stiskl ruce v pěst, ale odvrátil se od Jacka a pomalu po té louce kráčel.
Zpočátku kolem sebe nic neviděl, snad jenom samé kytky, sem tam rozkopanou hlínu, ale jinak nic.
Čím dál však šel tím divnější věci začínal vidět.
Jednou to byla pohozená noha, na druhé straně zase ruka, o kus dál hlava, oči, uši. Všechny oči, které viděl, zářily žlutě. Ačkoliv už musely být dávno mrtví stále v nich byl ten jas. Dean se chtěl vrátit, ale měl nutkání, že by mel jít ještě kousek dopředu.
Ušel několik metrů a pak před sebou uviděl muže, který byl bez oči, jedné nohy, jedné ruky a uší.
„Co se vám stalo? Kdo vám to udělal?“
„To se ptáš ty?!“ ten muž se chraplavé zasmál.
„Nevím, o čem to teď mluvíte.“
„Víš to moc dobře deane Winchestere.“
„Dean o krok ustoupil.
„Jak to, že víte, kdo jsem?“
Ten muž se rozesmál a jeho smích se rozléhal po celé louce.
„Jak to vím? Jak to vím? Každý to přece ví!“
„Co každý ví?!“
„Moc chytrý. Taky bych to zkusil dělat ze sebe hlupáka, ale on mi nedal šanci!“
„Já tomu nerozumím…“
„Ale ano. Rozumíš tomu!“ zaskřehotal ten muž a pak ho navzdory své slepotě, chytil za triko a přitáhl si ho k sobe.
„Já jsem tohohle chlápka posednul spíš jen tak pro zábavu. Jsem tam jsem někoho zmrzačil, ale nikoho jsem nezabil, ale pak jednoho dne přišel a udělal mi to tohle!“
„Kdo přišel?!“ dean byl totálně zmatený.
„ty to víš moc dobře. Jeden z těch démonů, které jsi vypustil, když si otevřel pekelnou bránu!“
„Já jsem přece žádnou pekelnou bránu…,“ začal Dean, ale pak mu hlavou bleskla vzpomínka na ty dva sny. V obou dvou snech byly ty pekelné brány otevřeny.
Jednou to udělal on a podruhé nějaký muž, který mel očividně obrovskou moc a podle Bobbyho v tom jeho druhém snu, propustil ty nejtemnější démony, kterých běžný démoni tak báli, ale to je přece nesmysl.
„Byl to jen sen,“ zamumlal nakonec.
Ten muž se rozchechtal a celé jeho tělo se začalo třást.
„Byl to jen sen! Prý to byl jen sen!“ čím víc se smál tím víc Deana mrazilo.
Chtěl se od toho muže odvrátit, chtěl se vrátit k Jackovi, ale nešlo to.
„To tys je propustil! To tys je přivedl na tenhle svět a ona nás teď hledají a pohlcují! Tys je propustil! Tys je propustil!“ začal ten chlap křičet.
„Ne! Byl to jen sen. Jack tvrdil, že to všechno byl jen sen!“
„Dean Winchester veří démonovi! Dean Winchester věří démonovi, ale klidně si tomu věř, ale buď si jistý, že čím déle tu budou, tím víc nás zabijou.“
Dean prudce zavrtěl hlavou.
„To je nesmysl! Já jsem je sem nepřivedl! Jsem člověk!“
Ten muž se znovu rozesmál, po chvilce začal kašlat a zděšený Dean sledoval jak mu z úst vytéká zelená tekutina.
„Zastav je Deane! Zastav je! Sám sebe si už ztratil, tak zachraň aspoň bratra…,“z muže vycházela slova i přesto, že v tom záchvatu kašle nemohl mluvit.
Dean se silou vůle odvrátil .
„Má pravdu Deane. Sám sebe si už ztratil. Mel by ses alespoň pokusit zachránit Sama,“ Dean před sebou spatřil stát Lilith.
„Ty mrcho! Tohle je určitě tvá práce? To ty máš na svědomí tohohle muže i to, co jsem udělal Samovi! Nevím, jak jsi to udělala, ale donutila jsi me, abych ho bodnul!“
Lilith se zasmála.
„Copak bych já malá nebohá holčička byla něčeho takového schopná?
„Dean si teprve teď uvědomil, že před ním stojí malá holka. Ta, se kterou se setkali, když byla Lilith ještě v jejím těle.
„Už si zase hraješ na nevinnou malou mrchu?!“
„Já jsem stále v tomhle těle. Nevidím důvod ho měnit.“
„Tys přece posedla Jo!“
„No tak Deane. Máš to v tvé pekné hlavince trochu pomotané. V tele tvé kmošky jsem ještě nikdy nebyla, ale když o tom mluvíš, budu si muset najít nové tělo.
„Proč?! V tomhle těle už na lidi nepůsobíš?“
„O to vůbec nejde, ale řekneme, že díky tobě tohle tělo není bezpečné.
„O čem to mluvíš?!“
„Ty moc dobře víš. Nechtěl jsi umřít a tak si udělal něco vskutku zoufalého, ale stalo to za to, že ano?“
„Můžeš být konkrétnější?“
„Na to musíš přijít sám, ale mel by ses snažit. Jestli se mu tě podaří přesvědčit, riskuješ, že na zemi rozpoutáš opravdové peklo.“
„On mi chce pomoc nebo v to doufám. Přivede zpátky Sama!“
„Ach ano. Tvůj nebohý bratříček. Proč ho nenecháš umřít, proč ti nedojde, že jsou jeho dny sečtené? Život jde přece dál i bez něj. Svého otce si taky přece oplakal.
„Mlč!“ zasyčel Dean a chtěl jít k Jackovi, ale Lilith mu to zřejmě nehodlala dovolit.
„Jestli jeho nabídku přijmeš, tvůj bratříček se zase vrátí a zas budete spolu, ale za jakou cenu?“
„Snažíš se marně Lilith. Me se ti nepodaří oblbnout!“
„Jsi hlupák Deane. Zaslepený hlupák! Jestli jeho nabídku přijmeš, zabiješ Sama, Bobbyho, Jo a mnoho a mnoho dalších.“
„To už by stačilo. Klid se mi z cesty nebo najdu způsob, jak tě zabít!“
Lilith mu pohlédla do očí a Deana zamrazilo v morku kostí.
V jejich očích byla jako obvykle touha po zabíjení, po mučení, po bolesti, ale kromě toho tam byl strach.
„Nedělej to Deane! Jestli to uděláš, uvrhneš svět do chaosu. Jestli je pozveš dál, nebude už návratu.
„Co to tady meleš? Koho mám pozvat dál? Já nemůžu Sama nechat umřít!“
„Tak ho vyléč sám.“
„Vetší pitomost jsem ještě neslyšel.
„Vzpomeň si na to, co se stalo v tom vězení, ve kterým jsi byl, předtím než te Sam přišel zabít,“ a po těchto slovech Lilith zmizela.
„Co to má s tím společného?“ Lilith mu už však neodpověděla.
„Jsi připravení Deane?“ vedle něho se objevil Jack.
„Tohle nedělej!“
„Omlouvám se. Prošel jsi celou louku?“
„Jestli jsem mel vidět toho muže tak ano.
„A nic nebo nikoho jiného jsi tu neviděl?“
„Ne,“ zalhal Dean sám ani nevěděl proč.
„Výborně. Jak vidíš. Lilith a ostatní, kteří k ní patří, začali vyvražďovat ostatní démony, kteří s nimi nesouhlasí.“
„Proč? Tohle přece nedává smysl.“
„Lilith je ambiciózní. Chtěla by zotročit tento svět, mít lidi pod kontrolou a kvůli tomu zabijí jiné démony a získává tak jejich sílu.
„To by k té mrše sedělo,“ zamumlal Dean, ale v duchu musel myslet na to, co řekla:
„Vzpomeň si na to, co se stalo v tom vězení, předtím než tě Sam přišel zabít?“
„Všechno v pořádku?“
„Jistě. Už bych chtěl sama zpátky!“
„Takže si rozhodnutý mi proti nim pomoct?“
„Záleží, co po me vlastně chceš.“
„Jack k němu přistoupil a něco mu pošeptal do ucha.
Dean se nejprve mračil, nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale po chvilce se mu tvář vyjasnila a on přikývl.
„To by šlo. Když to zastaví takovou mrchu jako je Lilith, jsem ochotný to zkusit.“
„Já věděl, že chápeš nastalou situaci.“
„Tak jo. Pomoz Samovi.“
„Už se stalo. Probudíš se několik minut předtím, než Sama zabiješ.
Budeš si všechno pamatovat, tak si dej pozor, aby si znovu nepodlehl svému vzteku a Sama znovu nezabil. Další šanci už nedostaneš.“
„Žádný strachy. I když tomu nemůžu uvěřit, tentokrát si dám pozor, ale třeba to byla jen má představa.“
„Nebyla. Sam se doopravdy zamiloval do démonky a má dítě, ale Deira by nám v boji proti Lilith mohla pomoct.
„Tak fajn. Říkáš, že máme jet do Colorada Springs?“
„Přesně. Tam už budete vědět, co máte dělat. Hodně štěstí Deane a bud si jistý, že se ještě potkáme,“ Jack zmizel.
„Teď už tě neztratím, brácho,“ zamumlal Dean, ale v tu chvíli se mu do myslí vetřela Lilithina slova.
„Vzpomeň si Deane, co se stalo v tom vězení, předtím než tě Sam zabil, vzpomeň si!“
Dean se s trhnutím probudil.
„Už je ti líp?“ uslyšel nad sebou Samův hlas.
Dean vyskočil na nohy, objal ho, omakal.
„Co to zase vyvádíš?“
„Jen kontroluji, jestli si celý. Ani nevíš, jak moc rád rád tě zase vidím zdravého!“
„Deane! Vždyť si me viděl před chvilkou.“
„To neřeš. Jdeme se najíst,“ Dean odešel.
Sam pohlédl na Bobbyho, ale ten jen nechápavě pokrčil rameny.

OMG človeče kedy ti stíhas písať tie užasné pokracovania? ti kks to bolo nieco ale je super že Sam žije tesim sa na pokracovanie len dúfam že Dean neurobil hlúposť

No já jsem ted bohužel nezamestnaný tak se aspoň snažím využít čas k psaní
Co se týče Deana. Veta. Vzpomeň si, co se stalo v tom vezení předtím než te Sam zabil, bude rozhodující v Deanove budoucnosti.

O bože ja to cítim ,že niečo zlé prichádza čo preboha pošuškal Jack Deanovi komu sa vlastne dá veriť a tie Lilithine slová no amen kks ja už fakt netuším ,že čo? ako? prečo? jajajajajaj!!!!! Takže Sammy je nažive ty vole jak sa mi ulavilo ,ale úžasne si to vymyslel s tou lúkou a tak dosť zaujímavé normálne som až zimomriavky mala som úplne napätá ako to celé bude ,ale totálne vážne fantastické pokráčko a nemôžem sa samozrejme dočkat ďalšieho

skvele Mason!!
koxo, Sam sa zamiloval do menonky a ma s nou dieta co toto toto???? moj Sammy?? vyborne vymyslene
preboha,co je s tou Ellen?
a Dean ho zabil!! to snad nie. Esteze tam bol Jack a vratil ho spat...teda... ja fakt neviem,ako to pojde dalej,ale je to sakra napinave a Lilith...fuha,co myslela tym,co povedala???
vsetko je naprosto uzasne Mason,ale trocha svihni s pokrackom som strasne zvedava a natesena

Faith: Já ti nevím. Nějak došla inspirace

coze?? ja ti neverim,u teba to snad ani nie je mozne

Tak dobře. Inspirace je dost, ale čas nebyl:)

esteze si sa priznal a teraz cas nie je?

Teraz je, ale nemůžu psat, protože sestra spí a v pokoji musí být zhasnuto. Respektive se nedá psát jen s lampičkou:(

Tak přece jen jsem něco stvořil tak snad se to bude libit

O několik hodin později přišel Dean za Samem.
„Myslím, že je čas, abychom vyrazili.“
„Kam bys chtěl zas vyrazit? Vždyť jsme sotva přijeli.“
„Věř mi Same. Musíme tam jet.“
„Kam vlastně? Neměli bychom se zkusit zamyslet nad tím, že se démoni navzájem pohlcují?“
„To teď není důležité!“
„Deane?“ Sam se na něho udiveně pohlédl.
„Co na me tak koukáš?“ Prostě si jen myslím, že tady nic nevyřešíme a v tom městě nás fakt potřebují.
„Jak si můžeš být tak jistý?“
„Prostě to vím. Něco jsem o tom četl. Vždyť si přece věříme ne?“
„Jasně, že jo. Jen me zaráží, že do toho města tak nermomoci chceš.“
„Dean poklepal Samovi na rameno.
„Řádí tam duch a to je něco jiného, než démoni, kteří jsou v poslední dobu všude kolem nás.
„To máš pravdu. Tak tam teda pojeďme.
„Určitě se odreagujeme, a pokud Bobby na něco přijde, tak nám to určitě dá vědět.“
„Dobře. Jdu se kouknout do mapy a ty se postarej o auto,“ Sam odešel.
„Tak to bychom měli,“ oddechl si dean, ale měl přitom takový divný pocit.
Připadal si jako by svého bratra nějak obelhával, jako by mu lhal.
Potřásl hlavou. Jde přece o pomoc lidem. A pak bál se, že kdyby se Samovi svěřil, že kdyby mu řekl, co všechno v poslední době zažil, Sam by mu bud nevěřil nebo hůř Jack by mu ho zase vzal a něco takového nehodlal riskovat.
„Ať jedete kamkoliv, Buďte na sebe opatrní,“ ozvalo se za ním.
Dean se otočil a spatřil Jo.
„Neměj strach. Já se o Sammyho postarám a ty nezapomeň dávat pozor na svojí matku.“
„Proč bych na ní měla dávat pozor?“
„Prostě me poslechni. Prosím je to důležité. Kdyby se chovala jakkoliv podivně, ihned to nahlas Bobbymu.“
„Víš, že ty sám se v poslední době chováš nějak divně?“
„Nejspíš za to může stres. Možná, že bych měl na chvilku vysadit, všechno hodit za hlavu, dát si nohy na stůl, mít po ruce sklenku něčeho teplého a pokud možno taky nějakou pěknou ženskou.“
„Jo to bys nebyl ty, ale semnou nepočítej.“
„Nechtěl, abych ti odpověděl,“ odvětil Dean s úsměvem.
„Deane. Můžeme vyrazit,“ zavolal na něho Sam.
„Tak se tu měj a nezapomeň na svojí matku dohlížet a…,“ Dean se chtěl otočit a přejít k autu, ale v tu chvíli ho rozbolela hlava a byla to strašná bolest. Přišlo mu, že mu musí každou chvíli puknout.
„Deane? Co je to s tebou?“ snažila se Jo upoutat jeho pozornost, ale Dean nebyl schopen jí vnímat. Bolest se stala ještě intenzivnější, i když tomu jen těžko věřil, zvuky a obraz se mu začaly rozplývat a pak najednou uviděl sám sebe ve vězeňské cele.
Mel na sobe vězeňské oblečení v obličeji byl poškrábaný, oblečení měl potrhané a on sám se tiskl ke zdi a neustále cosi šeptal:
„Nechte me! Nechte me! Nevěřím, že Sam přijde! Je to můj bratr! Ta mrcha ho k tomu nedonutí!“ ale ty hlasy v jeho hlavě neustávaly a pak ho najednou obklopila bílá mlha.
„Co je to? To je vaše práce?“ ptal se těch hlasů, ale ty hlasy najednou zmlkly, jako by je cosi odválo pryč.
Ta mlha se stávala stále neprostupnější a v několika příštích okamžicích už Dean neviděl nic.
„Je tady někdo? Dozorce?!“ Nikdo se však neozval.
„Je tady někdo? Potřebuju na záchod!“ zavolal znovu, ale ani tentokrát se nikdo neozval.
Chtěl to zkusit po třetí, ale v tu chvíli si uvědomil, že je před ním nějaký člověk.
Tedy v té mlze si nebyl stoprocentně jist, ale rozhodne to musela být živá bytost.
„Přece se mi to nezdá, ale pokud by to byl dozorce, tak proč se sakra neozve.
„Já jsem tady? Můžete udělat něco s tou mlhou. To se vám mám snad tady počůrat nebo co?“
Nikdo se neozval, ale ta postava se k němu přiblížila a Dean si zprvu nebyl moc jistý, ale když se to stalo podruhé, nebylo pochyb.
Ať už před ním stál kdokoliv, zářily mu oči.
Ačkoliv absolutně nic neviděl snad jen jakýsi stín, zaujal tu nejlepší bojovou pozici, jaké byl v tu chvíli schopný.
„Momentálně u sebe nemám zbraň, ale buď si jistý, že me ani tak nedostaneš, démone!“
„Já jsem ti nepřišel ublížit deane Winchestere?“ ozval se zvučný mužský hlas.
„Co jsi zač?“
Mlha se malinko rozestoupila a Dean uviděl muže, kterému mohlo být tak 50, byl vysoký, mel hnědé vlasy a pronikavé hnědé oči.
„Co jsi zač a co po me chceš, démone?!“
„Jmenuji se Jack a chci ti pomoct.“
„Dean se hystericky rozesmál.
„Démon mi chce pomoct? Asi jako ta mrcha Deira?!“
Jack se usmál.
„Chápu tvojí nedůvěru, ale já jsem ti vážně přišel pomoct.
„Nevěřím ti ani slovo!“
„To bys mel deane. Jestli me nevyslechneš, Sam si tě brzo najde a zabije tě.“
A ty mu v tom jako zabráníš?“
„Já ne. To ty.“
„To je moc vtipné, vzhledem k tomu, že je v Samovi démon. Abych ho porazil, musel bych na tom být jako…“
„Přesně tak Deane.“
„Deanova tvář se zkřivila odporem.
„Nikdy! Nikdy! Poslouchej me dobře, nepřijmu démona!“
„Rozmysli si to dobře deane. Jakmile se tato mlha rozplyne „Sam“ se tu s Lilith objeví a on nebude mít žádné slitování.“
„Jestli je mým osudem zemřít rukou bratra, tak ať se to stane, ale nikdy nepřijmu démoni, takže se otoč a pozdravuj v pekle!“
„A pomyslel si na to, co se stane, až tě „Sam“ zabije, co všechno se rozpoutá? Lilith a toho démona už nebude nikdo schopen zastavit a během chvilku zemřou „Samovou“ rukou všichni ti, na kterých ti záleží.
Bobby, Ellen, Jo a další.“
„To je jen tvůj ubohý pokus, jak me oblbnout, ale nepovedlo se to Deiře, nepovede se to ani tobě.“
„Myslíš, Deane? Myslíš, Deane? Máš šanci to zastavit. Jestli budeš démonem, můžeš předstírat svou smrt a pak se probudit a najít Sama a pokusit se ho zastavit nebo lépe zachránit a za to všechno chci jen maličkost….“
Dean zrychlene dýchal, třásl se, pot mu stékal z čela, oči mel plné slz v uších mu hučelo.
Chtěl se zeptat, co je to ta maličkost, ale Deanovi, který byl u Bobbyho se ta vzpomínka začala vytrácet. Jako by s ním někdo lomcoval, jako by z dálky k němu doléhal hlas.
„No tak Deane vzpamatuj se! No tak probuď se!“
Dean se prudce posadil a otevřel oči. Uvědomil si, že zírá na znepokojené tváře Bobbyho, Sama a Jo.
„Deane? Co je to s tebou?“
„Nejprve měl nutkání jim tu vidinu vyklopit, ale nakonec to potlačil do pozadí a jen řekl.
„Jsem v pohodě. Asi se mi jen zamotala hlava.
„Vážně? Dost si sebou a něco si křičel.“
„Co jsem podle tebe křičel?!“ znělo to útočněji, nežli to doopravdy zamýšlel.
„Nerozumně jsem. Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“
„Jo. Jsem ok. Prostě jsem asi v posledních dnech moc nenaspal, ale už je to dobrý. Měli bychom vyrazit.“
„Deane. Já si myslím, že bychom tu měli ještě minimálně jeden den zůstat.
„Same! V tom městě nás potřebuji, ale jestli se bojíš anebo se ti tam prostě nechce a chceš tady sedět na prdeli, tak si klidně seď, ale já dneska odjíždím!“ pak se Dean postavil a odešel.
„Co to s ním je?“
„Nemám páru, ale raději na něho dohlédnu,“ na Samovi bylo vidět, jak s ním Deanova slova otřásla.
„Buďte opatrní hoši. Něco je ve vzduchu,“ zdůraznil Bobby.
Sam přikývl a pak odešel k autu. Dean se ušklíbl, ale nic neřekl.
Po chvilce nastartoval a o několik vteřin později zmizeli Bobbymu a Jo z očí.

Krásne a Torturing!Dean to sa mi páči a ,že ti došla inšpiráci veď je to úžasné hrozne sa mi to páči takže zrejme o tomto mu tá Lilith hovorila ,keď spomínala to väzenie ,žeby musel prijať démona do kelu som z toho debil ok radšej nebudem zas špekulovať lebo to nedopadne dobre proste je to skvelé a som strašne rada ,že sem časti dávaš tak rýchlo inak by som asi umrela z čakania na túto poviedku čiže mi vlastne zachranuješ život dakujem ti za ďalšiu parádnu časť

Tak a máme tu další čast a myslím, že bude bouřka:-)

Sam a Dean jeli v aute. Směřovali do města, kam se chtěl Dean dostat.
Nemluvil spolu i přesto, že se Sam snažil s Deanem mluvit.
„Deane. Co je to s tebou? Jestli máš nějaký problém tak mi ho řekni.“
„Jsem v pohodě,“ odsekl Dean.
„Já o tom tedy nejsem přesvědčený. Říkal jsi, že se ti v poslední době zdály divné sny, nechceš si o tom promluvit?“
„Není třeba.“
„Deane. Já se ti snažím pomoct,“ nevzdával se Sam.
Dean nic neřekl. Soustředil se na řízení.“
„Deane! Mohl bys se mnou mluvit?!“
Dean šlápl prudce na brzdu a auto se se zakvílením zastavilo.
„Co po me chceš, Same? Už jsem ti řekl, že jsem v pohodě.“
„Promiň, ale ty mi nepřijdeš v pohodě. Jestli tě něco trápí…“
„Hele. Tyhle laciné psychologické kecy si nech pro někoho jiného. Já jsem v pohodě, ale když už tady mluvíme o problémech, podívej se na sebe.“
„O čem to mluvíš?“ nechápal Sam.
„Ty víš moc dobře ty zamilovaný chudáku,“ měl chuť mu to říct, vmést mu do tváře, ale ovládl se.
„Zapomeň na to a už na me nemluv,“ pak svou pozornost obrátil zpět k řízení a sledování silnice.
Sam si povzdechl, ale už se raději nesnažil s Deanem mluvit.
Další cesta tedy ubíhala za absolutního ticha.
Samovi přišlo trochu divné, že kolem nich za celou dobu neprojelo jediné auto.
Pravda tahle silnice nebyla nijak frekventovaná, ale i tak.
O několik minut později před sebou spatřili nějakou cedulku a v dálce nějaké domy, ale v tu chvíli Samovu pozornost upoutalo něco úplně jiného.
Nebyl si tím úplně jist, ale přišlo mu jako by v trávě na pravé straně spatřil ležet nějaké tělo.
„deane zastav. Myslím, že jsem něco nebo někoho viděl.
„Já jsem nikoho neviděl.“
„Deane. Jsem si skoro jist, že v té trávě někdo leží. Možná nějaký člověk, který je zranění.“
„O co ti pořád jde? Jestli se ti do toho města nechce, nemusel si se mnou jezdit.“
„Tady přece nejde o žádné město. Já ti říkám, že tam někdo leží.“
„Já ti opakuji, že jsem nikoho neviděl a nech me řídit.“
„Deane!“ Sam Deana odstrčil a vzápětí šlápl na brzdy a auto se skřípáním zastavilo.
„Zbláznil si se? Copak ses úplně pomátl?!“
„Vím, že tam někdo je. Musíme se tam podívat.“
„Já si myslím, že si jen něco nalháváš anebo, že by to byly snad výčitky svědomí?“
„O čem to mluvíš? Narážíš snad na něco? Jestli jo, mohl bys mi to vysvětlit.“
„Já na nic nenarážím. Proč bych měl. Ty předemnou přece nic neskrýváš, že?“
„Deane. Já vážně nechápu, co je to s tebou.“
Dean vystoupil.
„Se mnou není nic. Jdeme se kouknout na to tvoje tělo.“
„Můžeš klidně zůstat v aute.“
„Co když ten dotyčný bude potřebovat pomoc, co když si s ním sám neporadíš,“ v Deanove hlase byla znát ironie a to bylo Samovi dost nepříjemné.
Bylo jasné, že se s Deanem něco děje, ale neměl ponětí co.
Jistě dean dovedl být nepříjemný, protivný, ale to vždycky trvalo jen krátce.
„Tak jdeme, Same. Doufám, že zatímco jsme tady a hledáme nějaké to tělo, ten duch nebo co to je, nikomu v tom městě neublíží.“
Sam na to nic neřekl. Nechtěl Deana zbytečně dráždit.
Prohledali tedy celou louku, ale nic nenašli.
Dean už se chtěl otočit k Samovi a říct mu, že to byl hodně ubohý pokus o zdržení, ale v tu chvíli před sebou uviděl pařez, na kterém seděl ten slepec.
Potřásl hlavou.
To je přece nesmysl. Může to být jiný pařez. Vždyť mezi nimi není žádný rozdíl.
„Za chvíli z toho Sama zblbnu,“ zavrčel a pak se od něho odvrátil.
V tom se k němu donesl Samův výkřik.
„Deane! Pojď ihned sem.“
„Už jdu,“ zavolal nazpět, ale v duchu si pomyslel, že to Sam s tou svojí arogancí přehání. On není žádný pes, aby přiběhl na zapískání.
„Tak co je? Našel jsi nějakou tu mrtvolu?“
„Deane! Ne mrtvolu jsem nenašel, ale tady na tom pařezu je krev.
„Kde?! Dean zíral na pařez, na který Sam ukazoval, ale žádnou krev neviděl.
„Vždyť tady přece byla,“ zamumlal zmateně Sam.
„No jasně. Možná by to chtělo studenou sprchu.“
Vážně. Ta krev tady byla a taky támhle a támhle,“ Dean se kolem sebe rozhlížel a náhle mu došlo, že je kolem něj několik navlas stejných kořenů a na všech by podle Sama měla být krev, jenže tam žádná nebyla.
„Myslím, že už by to stačilo. Jestli tam nechceš jet, můžeš tu zůstat a já se pro tebe za čas vrátím.“
„nedělej ze me něco, co nejsem! Ta krev tam byla, ale fajn pojeďme do toho města!“Sam se uraženě otočil a odkráčel k autu.
„Proč si proste, nepřiznáš, že si vymýšlíš?!“
„Já si nevymýšlím!“ odsekl vztekle Sam a došel k autu.
„Možná, že máš, proste jen bujnou představivost anebo se snažíš dělat důležitým.“
„To je teda pěkná pitomost!“
„A co když ne. Co když ti vadí, že jsi zas jen obyčejným chlapem, bez svých vizí.“
„Já jsem tu krev viděl, ale klidně si nevěř.“
„No. Možná, že se ukázala jen tobě, když si svým způsobem vyvolený,“ ušklíbl se Dean a pak nastartoval a vzápětí pokračovali směrem k tomu městu.
Jakmile byli dostatečně daleko, ze všech kořenů na všechny strany začala stékat krev.

O_môj_bože toto bola hustá časť a ten koniec ,že tá krv začala stekať woow no paráda totálne úžasné ,ale prečo len Sam tú krv videl a prečo tam vlastne tá krv bola fúha to je vela otázok ..Dean je pekne naštvaný je to na ňom dosť videt a chudák Sam stále nevie prečo je Dean taký fest super časť a prosím rýchlo ďalšiu díííky