Tiché tajemství

„Tak do toho Same. Já vím, že to není lehké, že mi úplně nevěříš a já i když to jen nerad přiznávám tě chápu, ale…“
„To by stačilo, Deane. Udělal jsi chybu a dostalo nás to do těchto potíží, ale nemyslím si, že by si jí zabil nebo v to doufám.
„Díky brácho,“ řekl Dean a pak zničehonic udeřil Sama nohou do břicha a Sam se překvapeně svalil na zem.
„Proč si to udělal?“
„Pro realičnost tak už začni.
„Au… au… to to bolí, au, au to je bolest…,“ začal Sam naříkat.
Snaž se trochu víc.“
„To bolí. To se nedá vydržet! Pomůžete mi někdo?!“ úpěl Sam a bylo to docela přesvědčivé.
„Pomoc! Mému bratrovi není dobře! Kde jste kdo?“
„To bolí! To bolí! Moje břicho! Moje břicho!“ sténal sam.
Ozvaly se nějaké hlasy a pak se dveře do jejich pokoje maličko pootevřeli.
„Co je mu?“
„To já nevím. Ještě před chvilkou byl v pohodě a pak se prostě zničehonic začal svíjet a držet se za břicho.“
„To určitě přejde!“
„Ne! Nevím, co to s ním je. Potřebuje doktora.“
To je bolest! To je bolest! To se nedá vydržet…,“ sténal Sam a pak mu z úst začala vytékat nějaká tekutina.
„Vidíte? Je to hodně vážné? Jestli mám být upálený za něco, co jsem asi neudělal, tak využívám práva na poslední přání a tím je pomoc mému mladšímu bráškovi.
„Počkejte tady!“
„Jako bychom někam mohli jít,“ zamumlal Dean a pak se otočil k Samovi.
„Co je to za tekutinu?“
„To je moje tajemství, ale nevím, jestli nám to projde.“
„Musíme v to doufat.“
„Pane bože! To se nedá vydržet! Ta bolest je snad nekonečná,“ sténal Sam čím dál tím hlasitěji.
„Kde jste kdo? Mému bráchovi je vážně čím dál tím hůř, přece ho nenecháte umřít?!“
Nakonec se dveře otevřely a dovnitř vešli nějací dva muži.
„Doktor tady není, ale já se na něho zkusím podívat.
Dean stiskl rty.
Se dvěma muži nepočítali, ale budou si muset nějak poradit.
„Pokuste se zjistit, co mu je. Přece me nezabijete a mého bratra tady necháte umřít?“
„Nevidím v tom zase takový problém,“ utrousil mladší muž.
„Jerome! Takhle se tu nemluví!“ napomenul ho ten starší a pak poklekl k Samovi, který byl ve tváři bledý, čelo měl zpocené.
„Doktore! Co to se mnou je? Ta bolest se nedá vydržet!“
„Jenom se uklidněte. Nejsem doktor, ale mohl bych vám pomoci.
„Kde to bolí?“
„Břicho? Připadá mi děsné tvrdé.“
starší muž pokynul tomu mladšímu a ten poklekl vedle něj.
„Tady to bolí?“ chtěl vědět a zmáčknul jedno místo na Samově žaludku a Sam vykřikl a pak jeho pravá ruka vylétla vpřed a vrazila tomu mladšímu pořádnou pěstí.
Ten zakřičel a chytil se za nos.
„Omlouvám se! Moc se omlouvám, ale já skoro svoje tělo neovládám!“
„To je dobrý,“ zamumlal neochotně ten mladík a pak si zase klekl vedle toho druhého muže.
Ten se mezitím mračil.
„Co je s ním, co je s mým bratrem?“ chtěl vědět Dean, který si zatím připravil dřevenou násadu od koštěte. Nebylo to nic moc, ale aspoň něco.
„Stav vašeho bratra se mi popravdě vůbec nelíbí.“
Jak to myslíte? To je to tak vážné?“ Dean na pár okamžiku znejistěl, ale pak zachytil Samovo mrknutí a uklidnil se.
„Já si nejsem přesně jistý…,“ dál ten muž nemohl pokračovat, protože Samovo levé koleno náhle vystřelilo vpřed a zasáhlo tvář toho mladšího muže.
Ten vyskočil a zaječel.
„Já se moc omlouvám, ale vážně za to nemohu.“
„Budete si s tím muset poradit sám, protože já se nehodlám nechat zmrzačit!“
„Jerome! On za to nemůže!“
„To me nezajímá! Nenechám se tím cizincem znetvořit i přesto, že jsou…“
„Mlč! Tohle nevyslovuj!“
„Jak chcete. Já jdu pryč!“ Jakmile však udělal krok, praštil ho Dean, jak nejsilněji uměl tou násadou do hlavy a ten mladík se zřítil k zemi.
„Co to má…,“ začal ten starší muž, ale to už sem vyskočil a než se překvapený muž vzpamatoval, Dean ho omráčil stejně jako toho prvního.
„Je mi to líto. Zdáli se být jedni z normálních, ale i tak mám pocit, že by nás odtud nepustili.
„Tak jo. Byl jsi dost přesvědčený a docela jsem měl o tebe strach.
Sam se pousmál.
„Dělám vše na maximum.“
Jo. To jsi celý ty,“ Dean šel ke dveřím, ale Sam ho zarazil.
„Jestli vyjdeš na ulici takhle, nebude dlouho trvat a znovu te dostanou a pak už nebudeme mít šanci na útěk.
„Takže co navrhuješ?“
Sam neodpověděl, ale pohledl na ležící muže.
„To nemyslíš vážně.“
„Bude nám to skýtat alespoň jakousi ochranu.“
„Ty chlapi pod tím oblečením nic nemají, jsou nazí.“
„No tak Deane. Já vím, že to není tak příjemné, jako kdybys svlékal ženu, ale hned jak si to jejich oblečení vezmeš, můžeš jim dát svoje.“
„A pak budu napořád chodit v tomhle?“
„Nemáš na výběr.
To oblečení prostě v ruce nosit nemůžeš!“
Tak jo,“ rezignoval nakonec dean a pak toho staršího muže vysvlékl a snažil se nekoukat na jeho nahé tělo.
Sam udělal to samé s tím druhým a pak to na sebe oblékly.
„Je mi to teda trochu velké, ale snad mi to aspoň pomůže dostat k mému autu, protože pešky tedy rozhodně nehodlám jít.
„My ale auto nepotřebuje.“
„Cože? To nemyslíš vážně.“
„Myslím. Musíme zjistit, co se tady děje.“
„Tohle není klasické město s klasickými lidmi.
Tady žijou lidi, kteří ve dne v noci myslí na upalování lidí.
„Musíme zjistit, co se tady děje? Proč se ženy nemohou veřejně procházet, proč musí být doma, kam všichni lidi v noci mizí.
„oni někam mizí?“
„Jo. Jako by měli někde nějaké shromáždiště.“
„I kdyby to tak bylo, není to naše věc. Sakra sama.
Já sám mám dost problému. Nevím, jak se ke me ta dýka dostala, nevím jestli jsem je zabil a především si nejsem jistý, jestli to všechno byl jen sen.“
„Jistě, že byl. Já přece nejsem posedlý démonem a pekelnou bránu nikdy neotevřel, o tom bychom nejspíš věděli.“
„A jak bychom se to asi dozvěděli. Bobby by zavolal na náš mobil a ten, co ho teď právě má, by nám ho ochotně přinesl?“
„Tak nebo tak. Já tady zůstávám a pokusím se zjistit, co se tady děje.
Jestli musíš jít tak jdi, ale buď opatrný.“
„Víš moc dobře, že bych tě tady nenechal samotného.
„Já vím. Pojďme, než se ti dva probudí.“
Dean zavrtěl hlavou, ale následoval Sama ven z pokoje.

uzasne ja som vzala tri pokracka za sebou a efekt je dokonaly
co to Thomas zaspekal Bobbymu do ucha???? kto otvoril branu a kto je taky mocny, ze sa mu pordriadili demoni?? koxo
ja milujem Deanov optimizmus a zmysel pre humor v kazdej situacii tie ich koverzacie boli uzasne ale Sam je aky dobry herec, to som fakt necakala co to bolo za tekutinu,co mu vychadzala z ust?? je to fakt zapeklity pripad. Snad to Sam a Dean preziju v zdravi a ze to zvladnu
uzasne pokracka, co najskor prosim dalsie

A všimáte si v této povídce nečeho neobvyklého?

u teba je takpovediac vsetko neobvykle a zaroven fascinujuce,takze skus konkretizovat

Myslím ve vztahu sama a Deana. Kdo v teto povidce určuje co se bude dělat?

hm... tak pol na pol...sice mne to pride, ze viac Dean...ale tak teda Sam,lebo on chcel ostat a Dean suhlasil..jaaaj,takze Sam!

Perfektné ja teda čumím fakt jako furt to napínaš ma tu prehadzuješ zo stoličky normálne Dean a Sam neviem neviem žeby sa teraz rozdelili ,keď Sam chce zostať v tom divnom meste a Dean chce radšej vypadnúť lebo jako taký pekný ksichtík keby zhorel tak to ne fúha a tá tvoja otázka kto viacej rozhoduje ejha žeby fakt ten Sam teda aspoň mne sa zdá ,ale netuším asi Sam ten mi tak viac pripadá inak skvelé pokráčko a zas je to tu čakať na pokráčko jaj dúfam ,že ma dlho nebudeš napínať

waw tie dve pokracovania nemali chybu. Samovi by som dala Oskara za tak dobre zvládnutú úlohu. ani mne sa nechce verit že Dean nechá Sama samého. Som zvedavá čo nám pripravíš v dalsou pokracovaní. a tá veta že oni su...skoro som chytila infakr ked dalej o tom nebolo nic. velmi skvelý príbeh. máš to super premyslené...

A bude svatba...

Zdálo se, že je nikdo nepoznal. Lidé se na ně usmívali, zdravili a sem tam prohodili.
„Pánbůh bud pochválen, pane faraří.“
„To jako myslí vážně? Oni nám poslali Faráře?
To ti jako měl dát poslední pomazání, aby si me mohli v klidu usmažit.“
Deane! Zapomínáš na něco!“
„Já že na něco zapomínám, na co?“
„Ti lidé od tebe zřejmě něco čekají.
„Co myslíš tím, že odemmne něco čekají.
„Něco asi ano.
„A co?“
„Nevím. Možná požehnání nebo tak něco.“
„To jako myslíš vážně?“
„Ano. Zřejmě to tak bude a měl bys jim ho dát než pojmou podezření,“ šeptal Sam, který si moc dobře všiml, že lidé jsou zmatení.
„To teda v žádném případě. Já na tyhle ty křesťanské bláboly nevěřím.“
„Musíš jim požehnat nebo tak něco. Chceš snad, aby nás odhalili?“
„Jasně, že ne, ale proč jim nepožehnáš ty?““Protože jsi starší. Já jsem jenom tvůj učedník.
„Tak se vymluv, že jsem chytil zanět hlasivek nebo tak něco.
„Oni tě slyší, jak si se mnou šeptáš.“
„Sakra. Já jsem tušil, že v tomhle oblečení nastanou nějaké potíže.
„No tak do toho Deane.“
To už se kolem nich utvořil slušný počet lidí a většina na ně hleděla se znepokojením a někteří zas s podezřením.
„Co takhle pláchnout?“
„To nepřichází v úvahu. Jsme v obklíčení.
„Hej. Mezi námi nepřeháníš to tak trochu? Kdo tě ustanovil šéfem?“
„Jen se nás odtud snažím dostat.“
„Kdybychom šli k mému autu a nezdržovali se záhadou tohohle města, mohli jsme být už pryč a..,“ Dean zmlkl, protože ho Sam nenápadně kopl do kolena.
„Au! Co si to dovoluješ. Já ti asi jednu…,“ ale v tu chvíli ho oslovil poblíž stojící muž.
„Není vám snad dobře pátere?“
„Dean se falešně usmál.
„Jsem v naprostém pořádku, můj synu,“ snažil se mít zastřený hlas a doufal, že nikomu nedojde, že nemluví, jako opravdivý páter a kupodivu tomu zřejmě všichni uvědomili, protože ho jeden starší muž chytil za ruku a požádal ho:
„Dejte nám prosím rozhřešení.“
„Co jsi provedl můj synu?“
Ten muž se zatvářil nechápavě, ale přesto odpověděl.
„Za to, co jsem byl dnes nucen udělat.
„Můžeš mi to prosím připomenout můj synu?“
Bylo mu jasné, že je to tenký led, ale jak jinak by se měl dozvědět, co se tu děje.
Muž zaváhal.
„Vím, co se stalo, ale musíš mi to říct, aby to mohlo jít z tvé duše, abych jí mohl dát volnost.“
obětoval jsem jednu ze svých milovaných dcer.
Sam na deana vrhl rychlý pohled, ale ten si ho nevšímal.
Tím obětováním myslíš, že jsi jí provdal?“
„Ten muž zavrtěl hlavou.
„Obětoval jsem jí tomu, kdo nás už tak dlouho týrá.“
Deanovi už začínalo být jasné, co se tady děje.
„To je velmi zlé synu.
„Já vím, otče! Prosím o odpuštění, ale nemohl jsem jinak!
Sám moc dobře víš, že pokud mu nebudeme každý týden posílat jednu mladou pannu…, muž ztišil hlas, tak nás nechá zotročit.
„Jak by to mohl udělat?“
„Ty jsi chráněn naším panem, ale my všichni tady kolem, jsme proti nim bezmocní.
Můžou přijít kdykoliv ve dne v noci a druhého ráno už můžeme být někým jiným, donutí nás k tomu, abychom byli jeho sluhy.
Sam po něm vrhl naštvaný pohled, ale Dean si ho nevšímal.
„Požehnejte nám otče! Pokuste se za nás u boha přimluvit!“ začali žadonit i další lidé.
„Rozestupte se!“ přikázal jim Dean a snažil se, aby jeho hlas zněl majestátně.
Tímto vám žehnám ve jménu Otce, Syna i Ducha Sv…, nechť nad vámi strážní anděle drží ochranou ruku,“ dokončil po chvilce.
„Děkujeme ti otče! Děkujeme ti otče!“ někteří muži mu chtěli políbit ruku, ale Dean jí rychle schoval.
„Myslím, že už budu muset se svým učedníkem jít.
„Jistě. Děkujeme, děkujeme, děkuje…,“ jejich děkování přerušil křik:
„Jsou to vrahové! Chyťte je! Jsou to vrahové! Zabili pátera!“
Lidi se nejprve zatvářili nechápavě, ale pak to pochopili.
„Kručíš. Myslím, že je nejvyšší čas odtud vypadnout.
„Už vím, co se tady asi děje.“
„To já asi taky, ale neprobereme to až budeme v bezpečí?“
Dean a Sam se rozeběhli, ale rozvášněný dav se rozhodně nechtěl nechat zahanbit a čile se pustil do jejich pronásledování.
„Nezastavuj se Same!“ zakřičel Dean, který musel odhodit ten kněžský šat.
Až příliš pozdě si uvědomil, že pod tím nic nemá, že tamto oblečení musel odložit.
„Je nahý! Je nahý!“ křičeli muži, kteří ho pronásledovali.
„To sis to na sobe nemohl nechat?“
„Dřelo to o zem a zpomalovalo me to. Prostě mi to nedošlo“
„Tohle město ovládá nějaký démon, ale proč tedy schovávají všechny ženy, když mu musí každý týden jednu odevzdat, což je mimochodem dost odporné.
„To já nevím a upřímně me to teď moc nezajímá.
Musím se někde schovat a schrastit nějaké oblečení.
Sam se ohledl na asi stovku pronásledovatelů.
„To nebude lehké.
„to by me nikdy nenapadlo,“ Dean zrychlil krok a Sam to samé, ale ti muži, co je pronásledovali, byli dobří běžci.
„Takhle jim neunikneme. Taky ty dva nemohli najít později a zcela určitě nejsou mrtvý.
„To ne, ale to jim přece nebudou říkat,“ zamumlal zadýchaně Sam.
Zdálo se, že je ti muži přece jen nakonec doženou, ale v tu chvíli se z jedné uličky natáhla čísi ruka a vtáhla do ní nejprve Sama a pak Seana.
Muži proběhli kolem.
„Co to?“ dean se vyškubl a uvědomil si, že hledí na jednoho mladíka, kterému mohlo být tak 17 a na tři dívky, kterým mohlo být tak 16,17 a všechny tři se chichotaly.
Maličko zrudnul a oběma rukama si zakryl své přirození.
„Kdo jste?“ zeptal se ten mladík.
„To je dobrá otázka.
Já jsem Sam a tohle je můj bratr Dean.
„Naháč…,“ zachichotaly se všechny tři dívky najednou.
„Nechte toho,“ okřikl je ten mladík.
„Já jsem Sebestian. Tohle je Gina, tohle Carol a tamto je Amanda a jsou to jednovaječná trojčata.
„No tak nestyd se. Ukaž se nám v plné kráse.“
„Nechte toho! Seženu ti něco na oblečení, než se ty tři uchichotají k smrti.
„Proč jste tady?“
„Sebastian se zamračil.
„Schováváme se tady.
„Před kým se tady schováváte?“
„Před démonem, který si říká Jack.“
„Ten je přece na naší stráně.
„Ten zcela jistě není na naší straně. Požaduje každý týden novou pannu a rád by dostal i mé sestry.
„Chceš říct, že všechny tři…,“
„Ano. Tvrdí, že čekají na toho pravého.“
Dean si nemohl nepovšimnout zálibných pohledů, které na něj všechny tři házely.

užasné Mason, ty tam Samovi dávaš zabrať najskôr to skvelé herecké predstavenie a teraz bežal po dedine nahý a ešte aj to divadlo s tými farármi jednoducho super dobre som sa zasmiala tak za tým všetkým je Bobbyho brat Jack? to je fakt sila!

Jaj bože ja tím babám tak závidím čo by som za to dala veru sa im ani nečudujem ,že hádzali zamilované pohlady teda ,ale toto bola haluzná časť opäť to schytal chudáčik Dean moj klášny teda Jack ,že by bol taký ty do kelu takže Jack má v tom všetkom prsty fakt to máš super premyslené tak som zvedavá s čím prídeš v ďalšej časti

chudacik Dean, nahy utekat po ulici ach jaj esteze vie, co ma ako knaz robit. sikovny to chlapec, zo vsetkeho sa vymotal.ale ze bol nahy
skvele pokracko!

jááj mason pri čítaní tvojej dalšej novej poviedky (čomu som sa hneď veľmi potešila ) som sa teraz poriaadne zasmiaalaa ..myslím toto posledné pokračovanie,ktoré bolo jednoducho úúúžasne,tá časť s tými rozhrešením,bolo to supeeeer! no a pri predstave nahého Deana ako uteká pred obrovským davom sa ete aj teraz smejeem jako besnáá vlastne celá táto poviedka je totáálne výbornáá..klobuk dolu! dúfam,že ďalšie pokračovanie príde čím skôr

Kačena: Jsem rád, že se líbí a o další se pokusím co nejdřív, ale ted je doma segra to nemám moc času psat.

Bobby hledal v knížkách. Věděl, že to tady někde je, ale nemohl to najít.
Byl jsi tak jistý, že to sem dal, ale ať hledal sebelíp, nedařilo se mu to najít.
Vztekle praštil knihou o zem a pravou rukou si z čela setřel pot.
Nechtěl tomu věřit, ale zřejmě je to pravda.
Jeho bratr, kterého považoval za mrtvého se zřejmě vrátil a Bobby se obával toho nejhoršího.
Když si vzpomněl, jak se ho před několika lety pokoušel zachránit, jak se z něho on, John, Ellen, Billy, Tommy snažili dostat toho démona.
Byli velmi blízko. Měli to téměř na dosah, už se zdálo, že toho démona z Jackova těla vyženou, ale nakonec se stalo úplně něco jiného.
Billy už to nedokázal vydržet a v tom nejdůležitějším okamžiku povolil a Jack zmizel, jako by se propadl do země.
Hledali ho několik dní a všude, ale nikde nic.
Bobby potřásl hlavou a chtěl sebrat knihu ze země, ale v tu chvíli žárovka v místnosti zablikala. Bobby zpozorněl.
Občas to ta žárovka dělala,ale tomhle mu přišlo jiné.
Mel přitom takový divný pocit. Nedokázal ho popsat, ale nelíbil se mu.
Nezdálo se však, že by mu mělo hrozit jakékoliv nebezpečí a tak se uklidnil a znovu se posadil na židli a přitáhl k sobe tu knížku.
Než jí však mohl otevřít, žárovka znovu zablikala, dveře zavrzaly, ačkoliv v téhle místnosti kromě něj nikdo nebyl.
Bobby do rukou uchopil nůž a pomalu se k těm dveřím vydal.
„Je tady někdo?“ zeptal se a snažil se, aby jeho hlas zněl klidně.
Nikdo se neozval, ale žárovka znovu zablikala a dveře zas zavrzaly.
Stiskl tu dýku ještě pevněji a pomalu k těm dveřím kráčel.
„Je tady někdo?“ zopakoval svojí otázku.
„Pomsta je tak sladká,“ ozval se náhle jakýsi mužský hlas.
Bobby se prudce otočil, ale v tom okamžiku ta blikající žárovka praskla a celý pokoj se ponořil do naprosté tmy.
Znovu se ozvalo to zavrzání a pak ještě jednou a poté zavrzání a Bobbymu došlo, že se otevřelo okno, což bylo podivné, vzhledem k tomu, že bylo silně utěsněné.
Rukama kolem sebe tápal. Dával si pozor, aby do něčeho nenarazil.
Studený vzduch, který proudil skrz otevřené okno mu taky zrovna dvakrát nepomáhal, ale Bobby i přes silné mrazení postupoval vpřed a nakonec se mu k tomu oknu podařilo dojít. Po chvilce hledání nalezl to, co potřeboval.
Chtěl to okno zase zavřít, ale v tu chvíli pročísl oblohu světelný blesk, ačkoliv byla naprosto modrá obloha, ale Bobbyho spíš zajímal muž, kterého díky tomu blesku zahlédl.
Nebylo pochyb. Byl to jack. Ožehnuté vlasy, obličej plný krvavých šrámu.
Vypadal přesně tak, jako si ho Bobby pamatoval. Takhle vypadal pár vteřin předtím, než je onehdy zahalil jakýsi štiplavý kouř a on poté zmizel.
Jack se usmál.
„Bobby teď jsem na řadě já,“ a poté zmizel.
„Jacku!“ vykřikl Bobby, ale bylo to marné.
Ozvala se rána a Bobby se jen tak tak stačil přikrčit, neboť okno, které se snažil zavřít, se náhle roztříštilo na tisíc kusu a sklo se dostalo do celé místnosti a pár malých částečku mu přistalo na vlasech.
Bobby se zvedl. Srdce mu prudce tlouklo, ale jemu se po nějaké chvilce podařilo uklidnit.
Musí zavolat Ellen, Billymu a Tomovi. Jestli se Jack vrátil, musí to vědět.
Po chvilce se mu ten telefon podařilo najít, ale jakmile se ho dotknul, uvědomil si, že z něho kape voda.
Pokusil se ho osušit, ale nebylo to nic platné, voda jako by nechtěla zmizet.
„Nevím, o co ti jde, ale me nezlomíš!“
Nikdo se neozval, ale smích, který se v té místnosti rozezněl, mluvil jasně.
„Musím je varovat, musím je varovat,“ mumlal si pro sebe Bobby a chtěl se rozeběhnout, ale v tu chvíli mu to došlo.
Kdyby se chtěl Jack nebo ten démon v nem mstít, proč už ho nezabil? Očividně má obrovskou moc.
Jde snad po Ellen nebo po Billym či Tomovi nebo…, Bobby zbledl.
„Panebože…,“ zašeptal po chvilce a celý se otřásl.
„Ne! Ne! Ne! On ho k tomu donutil! Přinutil Deana, aby pro něho otevřel peklo…“
„Musím je najít! Bobby přišel ke dveřím, ale dřív než je mohl otevřít, projela jeho tělem zcela nečekaně neskutečná bolest a on se zhroutil k zemi, kde začal prudce dýchat, potit se, z nosu mu začala vytékat krev v uších mu hučelo a přišlo mu, že vzduch neuvěřitelně zhoustnul, že se tu nedá skoro dýchat.
Pokusil se ty dveře vyrazit rukou, ale bylo to marné a vzduch se stával těžším a těžším, obraz se mu před očima začal rozmazávat, brnění, které ochromilo celé jeho tělo se stupňovala a ještě chvíli a byl by zemřel.
Dveře se však na poslední chvíli rozrazily a dovnitř vběhla Ellen s Jo.
„Bože!“ zmohla se jen, když na něj namířila baterkou.
„Bobby! Co se stalo? Kdo ti to udělal?“
Jack… jack.. je zpátky a chce se.. chce se…,“ Bobby se rozkašlal a z úst mu začala vytékat krev.
„Jo! Posviť mi tady!“ zakřičela Ellen na absolutně zkoprněnou Jo.
„Ano mami!“ posvítila jí na Bobbyho krk a Ellen se tam bála podívat, ale jeho krk byl čistý. Stejně jako celé jeho tělo.
Nikde žádná známka toho, že by bylo narušené něčím, co by Bobbyho donutilo krvácet.
„Co je to mami…?“
„Ellen potřásla hlavou.
„Nevím. Nemám tušení…“
„On stále krvácí! Musíme něco udělat!“
„Já vím, ale co? Na jeho těle není ani stopa po jakémkoliv zranění!“
„Přece nezačne krvácet jenom tak.“
„Ledaže by! Bobby vnímáš me!“ Ellen s ním zatřásla.
„Co je? Co se děje?“ zeptal se slabě.
„Ty nekrvácíš!“
Jo na ní vytřeštila oči.
„Jak to myslíš, že nekrvácí?!“
Ellen mu sáhla na nos měl ho úplně v pořádku, pak na ústa nebyla na nich ani stopa krve a na oblečení a na zemi také ne.
„Co se děje mami?!“ nechápala Jo
„Je to jen představa, která nám byla vnucená.“
„Ty máš být mrtvá zachraptěl Bobby, kterému se náhle udělalo lépe. Vzduch už nebyl těžký a zřejmě ani nekrvácel.
Jo odvrátila hlavu.
„Ty máš být mrtvá!“ zopakoval Bobby.
„Je to dlouhý příběh. Chtěla jsem, abys to Winchestrovým řekl.
„Proč? To je tak nenávidíš?“
„O to tady nejde. Oba dva už víme, že je Jack zpět a oba dva taky víme, že se mu podařilo proniknout do jeho mysli a vnutil mu představu, že je Sam posedlý já jsem mrtvý, ty jsi posedlý a Jo je mrtvá stejně jako Tommy a Bill.
„Proč by to dělal?“
Ellen se chtěla zvednout, ale Bobby jí zadržel.
Proč by to dělal?“
„Má s Deanem své plány. Chce z něho udělat nástroj pomsty.“
„Byl to jen sen. Obyčejný sen!“
Ellen s ním zatřásla.
„To nebyl sen Bobby! Dean otevřel bránu, zabil jednu dívku, aniž by o tom věděl.“
„To je nesmysl! Je tam s ním Sam!“
Ellen se nadechla.
„Sam je mrtvý Bobby! Dean ho zabil hned, jak usnul.“
„To není…,“ Bobbyho tělem projela křeč.
„Já s nimi mluvil! Mluvil jsem se Samem,“ dostával to ze sebe těžko.
„Nevím, s kým si to mluvil, ale Sam to není. Až ti bude lépe, ukážu ti místo, kde je Sam pohřbený.
„Jak to můžeš tak přesné vědět, copak si tam byla?!“
„Dean k nám i s jeho mrtvým tělem přijel a zakopal ho na zahradě jako by byl duchem nepřítomný.
Pokusila jsem se ho zastavit, ale ujel mi. Je mi to tak líto Bobby!“
„Ne!“ vykřikl Bobby a zoufale zabušil pěstí do podlahy.
„Dean je v jeho moci. Nevím, jak to udělal, ale Dean je v jeho moci a já se bojím toho nejhoršího…“

koxo, uzasne pokracko Mason!!! som z neho soknuta. je to strasne napinave prosim prosim, rychlo dalsie pokracko
skvela praca

OMG!!! Sammy neni mrtvý že ,že!!!? Jako toto je totálna sila už aspoň niečo chápem takže to robí Jack ja ho zabijem kde je Dean náš krásny je Jackovej moci druhým krát ho zabijem tá tvoja poviedka je totálna špica toto nerozdýcham to sa nedá ja sa bojím čo ty chystáš ,ale ak je Sam mŕtvy (samozrejme ,že neni akože neni ,že?) tak potom kto je s Deanom v tom divnom meste? teraz som sa úplne zamotala jak sa mám vymotať a potom prišiel ďalší šok Jo je živá toto jako si už robíš srandu zo mňa ja neviem čo sa deje rýchlo ďalšiu časť ,ale fakt rýchlo ja nesrandujem dúfam ,že už píšeš chlapče inak úplná bomba je vidno ,že všetko máš do detailu premyslené si tak skvelý v písaní ff a vo vymýšlaní príbehov ,dejov ,že som až s toho v takom šoku proste úžasné počkať chlapom sa asi ruža nedáva no čo už ja ti dávam milujem všetky tvoje poviedky ,ale túto už asi najviac

Sonig: Další bude asi až zítra...

„Mohli byste už na me přestat koukat?“ zeptal se Dean, kterému to nebylo příjemné, a raději by si sehnal nějaké oblečení.
Všechny tři se zachichotaly, ale nepřestaly se na něho dívat.
„Vážně bych ocenil, kdybyste mi nechali trochu soukromí. Víte, musím se obléct, protože jsem ve velkém průšvihu a jako nahý jsem snadněji viditelní.
Nezdálo se, že by se ti dívky chtěli otočit, ale nakonec je k tomu jejich bratr přimel a podal Deanovi nějaké oblečení.
Nebylo to sice nic moc skoro všude byla nějaká ta záplata, ale pořád lepší něco nežli nic.
Když se oblékl, Sam se ho zeptal:
„Co budeme dělat teď? Napadá tě něco?“
„V tuhle chvíli jenom vím, že bych se chtěl pořádně vyspat.“
„Tak jo. Vyspíme se a třeba nás něco napadne. Snad se…,“ další Samova slova zanikla v šumu, který po chvilce odezněl, a Dean zase slyšel jeho hlas, ale tentokrát byl v jeho hlavě.
„Já se ti vůbec divím, že ho posloucháš. Jsi přece starší bratr a ti obvykle své mladší sourozence neposlouchají.“
Dean potřásl hlavou.
Sam stojící vedle něho se na něho znepokojeně zahleděl.
„Není ti něco?“
Dean zavrtěl hlavou.
„Ne. Je mi naprosto fajn,“ a pak chtěl pokračovat, ale ten tichý hlas, který patřil jeho bratrovi, se v jeho hlavě rozezněl znovu.
„Něco takového by sis Deane neměl nechat líbí. Sam by měl vědět, kdo je tu starší, koho se musí poslouchat.“
„Přestaň s tím!“ obořil se na Sama, který na něho nechápavě zíral.
„Co myslíš tím přestaň?“
„Nenechej se jeho slovy zviklat. Chce ti rozkazovat, chce ti říkat, co máš dělat, jsi pro něho jen pouhou loutkou.“
„To už by stačilo. Nevím, jak to děláš, ale přestaň s tím.
„Já ale přece nic nedělám.“
„Není vám něco?“ zeptal se jich mladík, který jim zachránil život.“
„Jsme v pohodě. Jen se očividně potřebujeme vyspat.“
„Měl bys vědět Deane, že ta dýka, kterou jsi našel ve své kapse nepatří tobě,“ ozval se ten hlas znovu a byl tak vemlouvavý.
Patří tvému sladkému bratříčkovi. Tomu, který tou dýkou zabil a pak ti jí podstrčil, když využil tvého spaní…“
„Tohle by už stačilo!“
„Deane! Uklidni se anebo na nás zbytečně upoutáš pozornost,“ Sam se chtěl Deana dotknout, ale Dean od něj odstoupil.
„Nedotýkej se me. Já si to myslel.“
„Co sis myslel? O čem to teď mluvíš?“
„Ty víš moc dobře, o čem to teď mluvím!“
„Tak to tedy opravdu netuším. Nevím, co je to s tebou, ale půjdeme se vyspat, co ty na to?“ a pak se ho chtěl znovu dotknout, ale Dean opět ucuknul.
„Nedotýkej se me!“
Ty tři dívky ho vpovzdáli pozorovaly a bylo na nich vidět, že z něho mají strach.
„Co je to s tebou Deane? To tě tolik štve, že jsem tě přiměl, aby si tady zůstal?
„Omlouvám se jestli je to větší problém, než jsem doufal, ale už není cesta zpět k autu se teď nedostaneš.
Dean ho pozoroval a zrychleně dýchal a cítil, jak mu srdce bije o něco rychleji nežli normálně.
„Udělal si to Same?!“
„Co? Co jsem podle tebe mel udělat?“ chtěl vědět Sam, který absolutně nechápal, proč se Dean takhle chová.
„Zabil jsi ji, co? To tys jí zabil a tu dýku si mi podstrčil!“
„Cože? Já chápu, že to musí být těžké, ale já jsem přece nikoho nezabil.“
„Lháři! Proto jsi se ke me relativně rychle přidal. Celou tu dobu jsi předstíral, že máš na me vztek, ale doopravdy si se jen snažil, abych na to nemyslel, abych se utápěl ve výčitkách!“
„Deane! Copak vypadám jako vrah? Proč bych to dělal, proč bych zabíjel nějakou dívku. Vzpamatuj se přece!“
„Nelži mi! Teď to všechno začíná dávat smysl. Už jsi, nejsem tak jistý, jestli náhodou nejsi posedlý démonem a…“
„Přestaň, Deane! Poslouchej se, co mi to tady říkáš!
Já nejsem posedlý démonem, nikoho jsem nezabil a tu dýku jsem ti nepodstrčil.
Mám snad přísahat na mámu nebo tátu.“
„Je tedy do huby nevezmeš!“
„Deane! No tak uklidni se! Mohli by nás tu najít!“
„A toho se bojíš, co? Bojíš se, že by mohli zjistit pravdu, že by tebe mohli upálit a ať si přijdou, jestli je v tobě démon, nic se ti nestane, démona přece nejde jen tak zabít,“ Dean se rozesmál a byl to smích na hranici příčetnosti.
Všechny tři dívky se k sobe strachem tiskly.
„Co to s tebou je Deane? Já jsem tvůj bratr Sam a stopro nejsem posednutý a nikoho jsem nezabil!“
„Lžeš! Démone! Já najdu způsob, jak tě dostat z těla mého bratra a to dřív, nežli se ti me podaří upálit.“
„Deane! Co chceš dělat?!
„To co musím,“ odsekl a potom začal křičet.
„pojďte všichni sem! Tady je váš vrah! pojďte všichni sem!“
„Přestaň! Oni nás zabijou oba dva,“ Dean však nepřestával a lidé, kteří je hledali, začali na jeho volání reagovat.
„Pojďte, pojďte! Tady ho máte!“ křičel Dean jako smyslů zbavený.
„Deane! Tak už s tím přestaň!“ zakřičel Sam, ale Dean nepřestal hulákat.
Sam sebral ze země kus dřeva a praštil s ním Deana do hlavy a ten zakolísal a následně se k zemi zřítil v bezvědomí.
„Promiň. Moc se ti za to omlouvám,“ zašeptal Sam tiše.
„Co je mu?“ zeptal se ten mladík a v hlase mu zazníval strach.
„Nevím. Pomůžete mi s ním. Nesmí nás tady najít!“
„Jistě,“ přikývl mladík a společně odtáhli bezvědomého Deana pryč.
Právě včas neboť se na tom místě o chvilinku později objevilo asi dvacet ozbrojených mužů, kteří však už našli jen prázdné místo.

no do kelu..skoro som dostala infarkt pri čítaní ďalších tvojích pokračovani taakže Sam je mŕtvy?? niee..a to ako..tak potom kdo je vlastne s Deanom? a čo je to vlastne s Deanom? uuf..a tá časť v ktorej sa Dean choval ako nepríčetný...a tie hlasy v jeho hlave.. jooj..chlape..táto tvoja povieedka je uuplne supeer brutaalne napínavaa nevieem sa dočkať pokraačovania...takže dúfam,že príde čím skôr..pretože inak ma asik klepne výýbornáá praaca!!!

toto je skvelá poviedka...naozaj je Sam mŕtvy?? Deanova nepríčetnosť... som chytala soky pri cítaní... ako nanho vyletel... ja chcem rýchlo pokracovanie.. scéna v Bobbyho dome nemala chybu...

Ty do prdele ja už vobec ničomu nechápem chudátko Dean ten hnusák Jack čo mu robí tie hlasy a tak skoro ich pezradil a za všetko len Jack može ja som úplne mimo s toho inak dobre ,že Sam Deanovi potom treskol po tej hlave inak už by po nich bolo jaj bože,ak čo najrýchlejšie mi sem nedáš novú časť tak sa zo mňa stane toto :alien: tuším nový smailoš a nakonec toto jako sila fakt okiš sme dohodnutý zajtra nová časť berem to ako hotovú vec no a samozrejme bombové pokráčko opäť

Tak mám napsanou další čast, ale zatím jen na papíře, ale máte se na co tešit...

„Deane, vstávej! Vstávej!“ Sam s ním několikrát zatřásl.
Dean nakonec otevřel oči a rozmrzele zamumlal.
„Sakra. Proč musí po té hlavě mlátit jen me? Já vím, že jsem tvůj starší brácha a proto toho musím schytat mnohem víc než ty, ale nemohli by pro jednou udělat výjimku?“
Sam mu pomohl vstát a pak řekl:
„To jsem byl ale já.“
„Cože?!“ Dean měl dojem, že se přeslechl, ale Sam to zopakoval.
„To já jsem tě praštil.“
„Proč? Co to do tebe vjelo?!“
Sam pohlédl na Sebastiana, ale ten se otočil na druhou stranu.
„Proč si to udělal? Copak ses dočista pominul?!“
„Musel jsem…“
„Me ale nestačí pouhé musel jsem. Proč si musel?“
„Copak ty si na to nepamatuješ?
Dean zavrtěl hlavou.
„Chceš mi snad tvrdit, že jsem něco dělal, ačkoliv si na to vůbec nepamatuji?“
„Už to tak vypadá.“
„To je nesmysl nebo mi snad chceš tvrdit, že jsem byl zdrogovaný a nebo obilí?“
Samovi se do toho očividně nechtělo.
„Tak mluv. Co jsem podle tebe vyváděl a proč si to nepamatuji.“
„Myslím, že je v tobě démon…,“ promluvil nakonec Sam.
Dean nejprve vyprskl smíchy, ale vzápětí zvážněl.
„Tohle přece nemůžeš myslet vážně.
Tady a natvrdo mi říkáš, že jsem nejspíš posednutý?!“
„Je mi to moc líto, ale jak jinak to mám chápat?“
„Co chceš doprdele chápat?
Jsme v nějakém posraném městě, kde lidé žijí sto let před opicemi, obvinují me z něčeho, co jsem neudělal a chtějí me upálit a já místo toho, abych vypadl riskuji svůj život a můj vlastní bratr mě obviní z toho, že jsem posednutý.“
„Tak mi řekni, jak bys to jinak vysvětlil.“
„Ale co, co ti mám vysvětlovat?
Poslední na co si pamatuji je, že me tenhle zatahuje do uličky,“ a ukázal na Sebastiana.
„Takže si nepamatuješ, cos mi tady říkal?“
„Ne! Chceš to snad písemně?!“
„Tvrdil jsi, že to já jsem zabil tu ženu a stejně tak i Jo a že jsem posednutý démonem a volal si na me ty lidi a když ses nechctěl uklidnit, tak jsem tě musel…“
„Tohle ale přece nemusí nic znamenat. Jsme bratři a měli bychom držet při sobe!“
„Já bych ti chtěl věřit, ale…“
Žhnuly mi snad oči anebo jsem levitoval či něco podobného?“
„Já tady mluvím vážně!“
„Já taky! Jak tě mám přesvědčit, že jsem to já.“
„Víš stejně jako já, že někteří démoni nechávají svým hostitelům zdánlivě volnou ruku, že o nich ten dotyčný neví.“
„Já ale nejsem posednutý! Nemůžu! Nejsem přece jen tak někdo!“
Jsi člověk! Klidně se to mohlo stát a ty o tom ani nemusíš vědět!“
Dean ho beze slova pozoroval a na tváři se mu začalo objevovat porozumění.
„Ty jsi, přeješ, aby to tak bylo, že?“
„Už s tím zase začínáš? Přestaň!“
„Ty bys to chtěl. Chceš, abych byl posednutý, protože to by vysvětlovalo tvoje chování.
Oni me upálí a ty jsi v klidu odjedeš mým autem. Mám pravdu, co?!“
„Deane! Co tady říkáš je naprostý nesmysl.
Já přece nechci, abys byl posednutý, a už vůbec nechci, aby tě upálili.“
Deanovi oči se zužily.
„Nevěřím ti ani jedno jediné slovo!
Vidím ti až do toho nejniternějšího vnitřku tvého prolhaného srdce!“
„To nejsi ty! Poslouchej se!“
Deanovi však žlutě zářily oči a po tváři mu stékal jeho vlastní pot.
„Já vím, o co ti jde!“
„Jde mi o tvojí záchranu!“ Sam začínal být zoufalý.
„Lháři! Jde ti jen a jen o mé auto.
Chtěl by si ho získat, aby ses mohl naparovat, aby si díky němu mohl balit holky, ale to se ti nepovede!“
„To už by do hajzlu stačilo!“ vybuchl Sam, který už v sobe vztek, který se v něm hromadil nedokázal udržet.
Me vůbec nejde o žádné pitomé auto. Jde mi to, abych tě zachránil a aby se mi to podařilo, musím tě dostat k Bobbymu!“
Dean se rozesmál.
„Je mi jasné, proč se chceš dostat k bobbymu.
Chceš ho zabít stejně, jako jsi zabil tu dívku a Jo, ale to ti nedovolím!“
„Kolikrát mám opakovat, že jsem žádnou dívku nezabil a Jo už vůbec a..“
Dean mu však nedal možnost to dokončit, jelikož ho udeřil pěstí do obličeje a vzápětí ho udeřil nohou do břicha a Sam se s bolestným heknutím svalil k zemi.
„Přestaňte s tím!“ zakřičel na ně Sebastián, který mel ve tváři strach, ale Dean ho nevnímal a srazil pomalu se zvedajícího Sama zpátky k zemi.
Poklekl k němu a udeřil ho a pak ještě jednou a potom znovu a rána stíhala ránu a Sam začal krvácet z nosu ze rtů.
„Deane! Vždyť me zabiješ!“
„To mám taky v plánu!“ zavrčel Dean a chtěl ho znovu udeřit, ale Sam se rozhodne, nechtěl nechat zabít a tak volným kolenem udeřil Deana do brady a překvapený dean se zvrátil dopředu.
Sam se zvedl,ale Dean, který se po chvilce vzpamatoval ho surově strhl k zemi a Sam si ošklivě pohmoždil loket.
Dean Samovi uštědřil několik tvrdých ran, ale Sam mu je vrátil.
Oba dva se několikrát převrátili v prachu, a zatímco Dean se snažil Sama umlátit, Sam se ho snažil omráčit, ale jednomu se to nedařilo.
„Přestaňte! Přestaňte!“ křičel na ně Sebastián, ale oni nemohli přestat.
Kdo ví, jak by to nakonec skončilo, kdyby je náhle od sebe neodtrhnuli čtyři silní chlapy.
„Pusťte me na něj! Je v něm démon! Je v něm démon!“ křičel Dean a pokoušel se z jejich sevření vyprostit, ale ti muži ho drželi pevně.
„Odveďte ho do žaláře a toho druhého taky!“
Sam pohlédl na Sebastiana a ten sklopil hlavu k zemi.
„Musel jsem chránit své sestry,“ zamumlal tiše.
Sam nic neřekl. Musel nejprve zklidnit prudce bijící srdce a setřít si krev z nosu a ze rtů.
Dean ještě chvíli něco křičel, ale pak zčistajasna ztuhl na místě a po chvilce naprosté nehybnosti, zamumlal:
„Co se to stalo, kde to jsem,“ pak si všiml Samova zkrvaveného a napuchlého obličeje.
„Same? Co se stalo? To sem ti udělal já? Já to nechápu!“
„Deane! Jsi to ty?“ Sam se k němu pokusil dostat, ale ti dva chlapy, co ho drželi, mu to nedovolili.
„Pusťte me! Musím za bratrem!“
„Sejdeš se s ním na hranici!“
„Já nejsem posednutý! Já nejsem posednutý nebo…,“ Dean se otřásl a pokusil se zbavit těch, co ho drželi, ale bylo to marné.
„My na to přijdeme, Deane!“ zakřičel Sam, ačkoliv o tom nebyl přesvědčený.
„Moc me to mrzí. Já za to…,“ křičel Dean, ale jak ho ti muži táhli pryč, byl jeho hlas slabší a slabší.
„Lékař se vám na to podívá.“
„Nepotřebuji žádného lékaře,“ odsekl Sam a se stisknutými zuby sledoval, jak zmítající Dean mizí v dáli.
Nebylo pochyb.
Dean byl ovládaný démonem, ale kdo, kde, kdy?!

Mason opäť (tak jako vždy ) úchvatné pokračovanie! to Deanovo správanie bolo,že .. a k tomu ete tá ich bitka - jednoducho perfektné!! zbožňujeeeem túto tvoju poviedku a tešíím sa na jej ďalšiu časť