Tiché tajemství

A máme tu novou část.

O několik kilometrů dál kráčela nějaká mladá žena po cestě, která byla plná kaluží.
„Tohle není možné. Zatracené počasí,“ mumlala nespokojeně.
Aby toho nebylo málo začaly se na ní snášet kapky deště.
„Tohle je snad provokace!“ Rozhlížela se kolem sebe, ale nikdy nebylo nic, co by jí mohlo poskytnout ochranu proti dešti.
„Copak tady není něco, co by me ochránilo před tímhle deštěm?“
„Myslím, že bych ti mohl pomoct krásko?“ ozval se za ní nějaký mužský hlas.
Ta žena se prudce otočila a spatřila před sebou asi 30 letého muže.
„Ty jsi me tedy vylekal.“
„Přece by ses nebála. Kdybych byl kýmkoliv jiný, jistě by sis s ním poradila.
Žene, zazářily oči a nehty se jí prodloužily v malé, ale velmi ostré drápy.
„Jistě, že ano, ale je to to poslední, co bych právě teď chtěla dělat.“
„Takže ty bys ráda dělala něco jiného?“ otázal se ten muž a přiblížil se k ní.
„Žena se ušklíbla.
„Jako, že bych si to s tebou tady a teď rozdala? To ani náhodou.
Muž zavrtěl hlavou a ještě se k ní přiblížil.
„Měl jsem spíš na mysli, že by ses mohla podělit?“
Žena nechápavě nadzvedla obočí.
„Nevím, o čem to mluvíš?“ snažila se mluvit klidně, ale on poznal, že se jí do hlasu vkrádá strach.
„Snad se me nebojíš, drahoušku?“
„Myslím, že bys mel jít,“ pokusila se ho dostat od sebe, ale to ten muž nehodlal dopustit.
„Je mi líto?“ zašeptal a pak jeho ruce, kterých mel místo prstů malé, ale ostré drápy vyrazily vpřed a ta žena nestačila zareagovat dostatečně rychle.
Jeho „prsty“ se jí obou stran zabodly do krku.
„Co to děláš? Já myslela, že se milujeme!“ zachroptěla ta žena a pokusila se těch jeho drápů zbavit tím, že mu zaútočila na jeho krk, ale muž jí nedal šanci a všechny ty drápy jí ukousl.
Zaječela a snažila se škubnutím zbavit drápů v jejím krku, ale dosáhla jedině toho, že se ty jeho drápy dpo toho jejího krku posunuly dál a dál a nakonec protrhly kůži a ocitly se na druhé straně.
„Miluju tě, ale válka začala a ty sis vybrala špatnou stranu.
„Prosím nedělej to! Já se k vám přidám! Já jsem přesvědčená, že Jack je ten pravý, že Lilith beztak nemá šanci!“
Muž zaváhal, ale pak prudkým škubnutím rozřízl, žene krk a její tělo se zhroutilo k zemi.
Cítil, že démonka v tom tele ukrytá se snaží dostat ben, ale on jí nedal sebemenší šanci a nakonec jí pohltil.
Vytáhl svojí zkrvavenou ruku ven.
„Ta síla…. Ta síla…,“ mumlal a cítil, jak se mu nově získaná moc rozlévá po celém těle.
Poté vytáhl z kapsy nějakou fotku na které byl rozesmátý Dean společně s mírně zamračeným Samem.
Pohybem rozříznul fotku na dve části.
„Mohl jsi mít obrovskou moc Deane Winchestere, ale ty ses rozhodl pro rodinné hodnoty, být v kruhu přátel a svého roztomilého bratra,“ poté půlku fotky, na které byl právě Dean spolykal a následně zmizel.
Zanechal po sobe na zemi ležící ženu s rozervaným hrdlem.

No ty kokso nedýcham ...to bolo niečo úžasné tieto dve časti

tá prvá ma totálne dojala napísal si to skutočne prekrásne ja som proste nemohla to ako bol Sam naštvaný na Deana a potom následne chcel Dean ísť preč a tým všetkým pomôcť a ako ho všetci prehovárali dosť ma prekvapila Lilith fúha a potom Sam zmenil názor a ukludnil sa a to objatie áááá a čo Dean povedal Samovi ,že po skončení vojny ho má zabiť ty vole to nemalo chybu proste nádherné celé úžasné jaj strašne si ma totuto časťou prekvapil

a tá druhá ty brdo to s tou fotkou a jak si napísal ,že Dean bol na nej vysmiaty a Sammy trochu zamrečený úplne živo som si to predstavila poviem ti parádna predstava a ako tú fotku prepolil a Deanovu stranu zjedol jaj toto bude drsné úžasné časti Mason už som sa tak tešila na pokráčko a samozrejme už sa teším aj na to dalšie dúfam ,že bude čo najrýchlejšie

Sonig: Ani nevíš jak me tvůj koment potešil. Pokusim se neco napsat, ale jsem dost naštvaný.

Tak a Lilith se nám...

„Tak co teď démonko?“
„Brzo se to dozvíš, démone,“ opáčila Lilith.
Dean stiskl rty.
„Nech to raději na me,“ požádal ho Bobby.
„A co mám podle tebe dělat já?“
„ty by ses mohl jít podívat, jakými zbraněmi tady disponujeme.
„Fajn. Jen si na ní dávej pozor,“ Dean odešel a Jo přistoupila k Bobbymu.
„Myslíš, že je to dobrý nápad?“
„co máš přesně na mysli. Jestli mluvíš o Lilith, není jiná možnost.“
„Ne. O té démonce teď zrovna nemluvím.“
„Tak o co jde Jo? Já chápu, že si obezřetná, ale my do toho prostě musíme jít.“
„Jde mi o deana. Jsi si doufám vědom, co se může stát, když nad ním ten démon převezme kontrolu.
„To se nestane, dokud budu naživu, takže byste si me měli hýčkat,“ ozvala se Lilith.
Jo jí ignorovala.
„Je to dobrý nápad poslat ho do skladiště plného zbraní.“
„Dean je na naší straně. Musíme ho podporovat a ne mu podrážet nohy.“
„Já jsem jenom opatrná. Měla jsem stejný sen, co měl on, i když jeho sny, nebyly očividne pouhými sny.
„Dean je s námi a já mám ten dojem, že kdyby nám chtěl ublížit, nepotřeboval by žádnou zbraň, co v tom skladu jsou.“
Jo přikývla.
„Možná máš pravdu. Mám jen strach o mámu. Jack jí ovládl skrz Deana, tak se bojím, aby se to samé nestalo i nám.
„To by se vám mohlo stát, ale nestane, vzhledem k tomu, že jsem tady já,“ Lilith se tvářila sebevědomě.
„Dávej si na ní pozor. Někomu takovému nesmíme věřit,“ Jo odešla.
Kdyby měla na mysli jen vaše blaho, nic bych proti tomu nenamítala. Já jsem démonka a miluji zabíjení a mučení lidí a vy jste lidi, ale bohužel to nemá tak úplně ze své hlavy.
„Co tím chceš říct?!“
„Jack na ní začíná působit. Proto je v poslední době tak útočná, ty jsis toho nevšimnul?“
„To nemusí hned znamenat, že musí pod jeho kontrolou.
„Že to říkáš zrovna ty, jeho vlastní bratr. Ze všech nejlíp víš, co Jack dokáže. Pokusí se vás získat všechny, probudit ve vás strach, nedůvěru, která možná bude hraničit až s paranoiou. Bojí se vás a to je co říct.“
„Proč bych mel věřit někomu, jako jsi ty?“ Bobby se ani nesnažil zakrýt nedůvěru, která se v jeho hlase ozývala.
„To ani nemusíš. Je mi jedno, jestli mi věříte nebo ne. Jde mi především o Sama a pak o Deana.
„Už jsem ti řekl, že…,“ začal Bobby, ale Lilith se zablesklo v očích.
„Někdo je tady.
„Jistě, že je tady. Je tady přece Dean.“
„Toho nemyslím. Jeho démon není ještě probuzený. V okolí kolem nás je jedno jako já, nějaký démon, možná nájemný vrah.
„Démoni mají nájemné vrahy?“
„Jistě. Snad si nemyslíš, že vyšší démoni jako já nebo Jack děláme špinavou práci.“
„Víš, kde je?“
„Vzhledem k tomu, že je tady už jeden démon a to v Deanovi, je těžké toho druhého zaměřit.
Bobby se zamračil.
„Co tady může chtít?“
„Možná, že přišel jen na přátelskou sousedkou návštěvu, ale jak už jsem řekla, pravděpodobně sem přišel někoho zabít.
„Deana,“ Bobby nemusel ani přemýšlet.
„Přesně. Jsem vážně překvapená, jak moc ti to v tvém věku myslí.
„Musíme ihned Deana varovat,“ Bobby si nevšímal jejího ironického tónu.
„Jen ho nech. My tu máme vlastní práci.
„Chceš po me, abych nechal Deana bez ochrany.“
Lilith se rozesmála.
„Promiň, ale jak bys mu ty mohl pomoct? Jsi sice zkušený a děsivý lovec démonů, ale proti takovému bys neměl šanci,“ opět v jejím hlase zaznívala ironie, ke které se přidal výsměch, ale Bobby to opět ignoroval.
„Tak proč něco neuděláš ty? Jsi přece démonka a tvrdila jsi, že Deana potřebuješ!“
„Taky, že jo, ale teď se cítím děsně unavená.“
Bobby jí chtěl něco říct, ale nakonec nad tím mávnul rukou a odešel pryč.
Lilith si k sobe gestem přivolala nejbližšího démona.
„Přeješ si má paní?“
„Najdi všechny, co jsou venku a přived je sem. Jack už nesmí zabít dalšího.“
„Ano paní a co ti lidi. Jsme přece tady, abychom si na nich pořádně pochutnali, že?“
Lilith ztišila hlas.
„Samozřejmě, že ano. Lidi jsou dobří ledajak k zabíjení, mučení a případně k pojídání, ale to není nic pro me.“
„Takže si je můžeme poddat?“
„Ne. Ještě je potřebuji.
Démon hluboce zavrčel, ale neodvážil se protestovat.
„Já věděla, že jsi poslušný,“ pochválila ho Lilith.
„Jsem váš oddaný sluha má paní.“
„To doufám. Vezmi ostatní a jdete na to místo, kde Sam viděl ty pařezy, ze kterých stékala krev.
„A co budeš dělat ty?“
„Já jdu najít Deiru. Myslím, že by měla být u svého milence. Jsem zvědavá, co řekne na to, že její milenec, její láska, Lilith se zkřivila tvář odporem, nechala umřít jejich syna.
„Vy chcete, aby ho zabila? Já myslel, že ho chcete zabít sama.“
„Ty raději nemysli a odved je. Bobby musí věřit, že jsme tu, abychom jim pomohli.“
„Jistě má paní!“ démon se uklonil a potom zmizel.
„Pojď sem,“ zavolala na Jo.
„Proč bych měla, démonko?!“
„Pojď sem!“ zopakovala Lilith a upřela na ní pohled.
Jo se pokusila svojí hlavu odvrátit, ale nedařilo se jí to.
„Dojdeš za Samem a svedeš to!“ začala šeptat Lilith a zintenzívněla svůj pohled.
„Ne! Nic takového!“ odvětila tiše Jo.
„Ale ano. Uděláš, co jsem ti přikázala.
„Nikdy!“ zamumlala Jo.
„To víš, že ano. Totéž mi tvrdil tvůj otec a pak se nechal zabít, stejně jako tvá matka. Tvrdila mi, že nad ní nemám moc a co z ní je teď?
„Lžeš! Mou matku ovládá Jack!“ Jojin hlas zněl nejistě.
„Kdyby tomu tak bylo, tvoje matka by už nežila. Já jí kontroluji, protože něčím své stoupence musím nakrmit.
Svedeš Sama, budeš se s ním milovat a pak až se tam objeví žena jménem deira, zabiješ jí!“
„Nikdy!“Jo se pokusila zavřít oči, ale nešlo to, jako by jí něco nutilo, nechat je otevřené.
„Svedeš Sama a pak zabiješ ženu jménem deira! Svedeš Sama a pak zabiješ ženu jménem Deira,“ zopakovala Lilith několikrát za sebou a Jo i když bojovala ze všech sil, jí nakonec podlehla.
Škubla sebou, oči jí skelněly a ona se uklonila.
„Jak poroučíš,“ zašeptala a poté odkráčela a cestou si rozepnula podprsenku, kterou nechala padnout na zem. K místu, kde mel být Sam kráčela jen v kalhotkách a v průsvitném tričku.
„Tak. Sam při troše štěstí zabije Jo, já se postarám o toho hlupáka Bobbyho, dean zabije Jacka, já zabiju Sama a pak už mi nebude nic stát v cestě.
„Chaos! Bože! Jak já miluju Chaos!“
Lilith byla svou představou naprostého chaosu tak pohlcená, že si nevšimla asi tříletého chlapečka, který se schovával za jedným sudem a celý se třásl. Nápadně se podobal Samovi.

koxo, prave som na jeden dych precitala vsetky pokracovania, ktore som za posledny tyzden zameskala a stale predychavam tolko sa toho udialo... troska mi vadilo,ako je Dean k Samovi taky hnusny a neprijemny, ale no...ked ja som rada, ked sa spravaju ako bratia to s tym malym Samuelom bolo uchvatne.Zivo si viem predstavit Samov vyraz,ked na neho Dean zakrical a on ho potom zabil
Bobby a Jo spolu s Lilith...akoze dost velka sila neviem preco,ale v tvojej poviedke mi je Lilith strasne sympaticka teda az do tohto posledneho pokracka...ale je to riadna bitch, ja som fakt naivna, ked som si myslela, ze by Bobbymu a Jo a Deanovi mohla pomoct,co?
a ten trojrocny chlapec, co sa podobal na Sama???? privelmi divne...kedy bude objasnenie?? skvele pokracka proste

Faith: Snad brzo. Lilith je dost komplikovaná mladá dívka:)
Co myslíš. Svede Jo Sama?
a co se týče Deana a Sama. Meli konflikt, ale už je to snad lepší ne?

heh,skor mala potvorska demonka, ktora je mojou oblubenou bitch v seriali
ja si myslim, ze ano,lebo v tvojej poviedke je to fakt mozne,ale dufam, ze nezomrie
tak ja dufam, ze medzi nimi sa to zlepsi a Sam sa na neho uz naozaj nehneva a ten jeho syn fakt zomrel?

Žene, zazářily oči a nehty se jí prodloužily v malé, ale velmi ostré drápy. to mi daco pripomenulo inak mi dakao usli posledne 3 party
tesim na pokracko :d som zvedava na sama..a hlavne na deana!

Etie: Předpokládám, že máš na mysli jistý seriál, kde vystupuje jistá žena s jistými schoposti, že? a jinak dekuji za koment.

Dean vešel do jednoho z pokojů. Zavřel za sebou dveře a unaveně se posadil na postel.
Nevěděl, co se od něho v tuhle chvíli čeká? Jestli má předstírat, že je všechno v pořádku, tvářit se, že je vše takové jak má být anebo má snad uposlechnout tu démonku, co si nechává říkat Lilith a použít své nabyté „schopnosti“ k porážce Deana. Možná, že žádnou moc ani nemá. Je klidně možné, že se ho ta malá mrška jenom snaží vyprovokovat, přinutit ho, dát tomu démonovi šanci, rychleji ovládnout jeho mysl.
Dean Lilith nevěřil. Věděl čeho všeho je schopná a to ani nemluvil o těch démonech, které si sem přivedla.
Vždyť některým při pohledu na Sama, Bobbyho nebo Jo div netekly sliny z huby a oni se to ani nesnažili zakrývat.
Několikrát se rozhodoval, jestli má jít za Bobbym a říct mu to.
Vždycky to však zavrhl, už jen proto, že svým způsobem byl jedním z nich. I když se zdálo, že mu Bobby věří, nebyl si jistý, jestli by mu věřil něco takového.
Samozřejmě mohl by jít za Samem, který by mu nejspíš uvěřil, neboť si byl Dean jistý, že stejně jako on, tak ani Sam nevěří Lilith ani jedno jediné slovo, ale copak může někdo jako on, přijít za někým, komu zabil dítě.
Deanovi se znovu před očima vynořila vzpomínka, jak zabijí sice démonské, ale jinak v podstatě bezbranné dítě.
Neměl tušení, za co ho v tuhle chvíli Sam považuje, ale někde uvnitř sebe sama doufal, že mu odpustil a udělá to, co po něm dean bude chtít, tedy to, aby ho zabil, aby to s ním skončil, jestli tedy přežijí bitvu jak s Jackem tak nejspíš i s Lilith, které zcela jistě jde o Samovu smrt. Dean netušil, proč je jim Lilith tak posedlá a popravdě to ani nechtěl zjišťovat.
„Musím se vyspat. Třeba to bude zítra lepší, třeba se zítra probudím a zjistím, že tohle všechno byl jen sen,“ věděl, že je to spíš jen jeho zbožné přání, ale tak nějak ho to uklidňovalo.
Lehnul si na postel. Byl od pasu nahoru nahý, jelikož se mu tak lépe spalo, ale nestačil, ani zavřít oči, protože se ozvalo zaťukání a znělo dosti naléhavě.
„Ať jste kdokoliv, přijde zítra,“ zavolal, ale ťukáni se po chvilce ozvalo znovu a vzápětí se k němu přidal i Samův hlas.
„Otevři mi Deane. To jsem já Sam. Musím ti říct něco důležitého.
„Vím, že máš na me vztek, ale probereme to zítra.“
„Deane. Tohle je hodně důležité. Týká se to mého syna.“
„Tak jo. Chvilku počkej,“ Dean se snažil, aby nezněl mrzutě, ale tak úplně se mu to nepodařilo zakrýt.
„Prosím, Same. Vážně s tebou potřebuji mluvit.“
„Vždyť jo. Odkdy jsi takhle netrpělivý,“ Dean přistoupil ke dveřím a otevřel je.
Dostal se tedy jen k pootevření, protože drápy, které se začaly prodírat skrz pootevřené dveře, ho vyděsily natolik, že uskočil dozadu.
„Co to má do čerta znamenat,“ zaklel, ale neměl čas si jakkoliv srovnat myšlenky, protože se dveře s rachotem poroučely k zemi a ohromený Dean zíral na bytost, která před ním stála.
Mohl by to být člověk, kdyby neměl na sobe hnědou chlupatou kůži, místo prstů krátké, ale zajisté ostré drápy, žluté oči, do ruda zbarvené uši, zkřivenou tvář.
„Co jsi zač? Jsem na stoprocent přesvědčený, že nejsi Sam.
„Tak to máš tedy pravdu deane. Já nejsem Sam.
„Tak co jsi? Jeden z těch Lilithiných mazlíčků?“
Ten tvor zavrčel a jeho ruce vystřely vpřed, ale dean na nic nečekal a hbitě uskočil stranou. Myslíš si, že mi můžeš uniknout deane Winchestere?“
„Jestliže tě neposlala ta malá mrcha, tak kdo tedy?“
„To se dozvíš, až budeš pomalu a dlouze krvácet.“
„Tahle představa se mi nelíbí, tak co kdyby ses otočil a nechal me na pokoji?“
„Jsi jedním z nás. Tak ho přijmi, nech se jim ovládnout a já tě nezabiju.
„To se nestane. Mám se moc rád.“
„Však ty se brzo přestaneš mít rád,“ zavrčel ten démon a pak mu z úst vyletěl dlouhý slizem pokrytý jazyk, který mířil na Deanovo čelo, ale ten stačil padnout v čas na zem a jazyk zasáhl vázu, která se během několika vteřin rozleptala.
„Tvoje matka teda musela mít bouřlivé vztahy,“ neodpustil si Dean, přestože věděl, že ho tím jen vyprovokuje. Na druhou stranu mu boj o holý život, paradoxně umožnil odpoutat se od strastí, od výčitek, od strachu, že nad ním démon v jeho těle převezme kontrolu.
V tuhle chvíli se cítil uvolněný, po delší době byl zase sám sebou, rozhodnutý, nevydat svůj život lacino a v nejlepším případe to přežít.
Neměl sice absolutně ponětí o tom, jak by mohl tak mocného, nechutně ozbrojeného démona porazit. Možná kdyby tady byl Sam.
Prudce potřásl hlavou.
Byl tady jen on, a kdo ví, jestli by mu vůbec pomohl, možná, že by využil situace a zabil ho a pomstil se tak za smrt svého syna.
„Kde chodíš na něco tak pitomého!“ vynadal sám sobe, ale pak se zase musel soustředit, jelikož na něho ten démon znovu zaútočil.
Tentokrát se jeho jazyku podařilo zasáhnout jednu ze čtyř podpěrných noh stolu, za kterým se dean schovával. Noha se v okamžiku rozpadla a stůl se nebezpečně zakymácel.
„Mysli Deane mysli!“ mluvil sám k sobe, ale nic ho nenapadalo.
„Přijmi svou smrt Deane nebo přijmi démona.“
Dean mu ukázal vztyčený prostředníček. Démonovi se zaleskly oči a z jeho šupinatého těla vyletělo deset malých šipek a všechny se zabodly do stolu, který se znovu nebezpečně zakymácel, a bylo jasné, že už dlouho nevydrží.
„No tak soustřeď se Deane! Neztrácej koncentraci,“ mluvil sám k sobe a snažil se uklidnit, ale zřejmě se mu to nedařilo, jelikož cítil, jak se mu zrychluje jak tep tak i dech.
Dávám ti poslední šanci! Probuď ho v sobe!“
„Znáš tuhle říkanku. Tomu dala, tamtomu taky, ale na démona se vysrala!“
Démon vztekle zařval a jeho jazyk zasáhl další nohu a Deanovi začínalo být jasné, že jde do tuhého.
Ohlédl se za sebe a teprve teď mu došlo, že okno by mohlo být jeho spásou.
Nebylo zas tak moc vysoko a bylo otevřené, takže by se k němu mohl při trošce štěstí dostat, ale v okamžiku kdy se k němu chtěl začít plazit, ho nejprve začala brnět pravá ruka, pak levá a vzápětí se k nim přidaly i obe dvě nohy a Dean nebyl v tu chvíli schopen sebemenšího pohybu. To nejhorší však mělo teprve přijít.
O několik vteřin později ho začaly pálit oči, hučet v uších, třeštit hlava.
„Myslím, že tohle je tvůj konec,“ ozval se blízko něho démonův hlas a pak na Deana namířil jazyk.
Dean cítil, že prochází změnou, že se jeho oči zužují, jeho tvář se pokrývá chlupy, ale nemohl tomu zabránit, neměl moc nad svým tělem.
„Sbohem Deane,“ zašeptal ten démon a jeho jazyk zaútočil na jeho tvář, ale stalo se něco, co ten démon vůbec nečekal.
Jeho jazyk totiž zastavily ruce. Nebyly to však běžné lidské ruce, ale hnědé chlupaté, stejně jako byly jeho.
„To není možné…,“ začal ten démon, ale víc už toho říct nemohl, protože Dean nebo spíš démon, který nad Deanem převzal kontrolu, mu ten jazyk prudkým škubnutí vytrhl z patra.
Démon něco zahuhlal, ale „Dean“ mu nehodlal dát sebemenší šanci.
Vyskočil na nohy a než se ten démon na cokoliv zmohl, „Deanovi“ se místo prstů objevily drápy a on s nimi vjel do démonova krku a nemilosrdně mu ten krk roztrhl
Poslední na co se ten démon zmohl, bylo vztyčení pravé ruky do vzpřímené polohy a pak zemřel.
„Dean k němu poklekl a cítil, jak k němu proudí démonova moc. Poté vstal.
„Měl jsi pravdu, jen s tím rozdílem, že tohle není konec, ale začátek,“ „Dean“ mluvil hlubokým hlasem.
„Deanovi zazářily oči a jeho kůže se stala ještě hnědší.
„Nastal čas zabíjet,“ pronesl a pohlédl ven.
V očích se mu zračila touha po krvi. Po lidské krvi!

toto nie je vhodne na moje srdce,ale musim to citat,lebo je to cim dalej,tym lepsie ja som uz bola taka naivna, ze som si myslela, ze naozaj dosiel Sam
ale Dean je hrdina,koxo, nemohla som z tych jeho poznamok a vystrceneho prostrednika
a teraz nad nim ten demon prevzal kontrolu a to teraz akoze co sa s Deanom stalo? uz je k.o? boze, dufam, ze Sammymu nikto neublizi

Faith: A jak se ti líbí jeho nová podoba? A ted začne mít Sam problém...

nepaci,lebo ja takeho Deana nemam rada, Sammy bude trpiet ale bude torturing, takze prezijem

To je škoda. Z Deana je krásný démon a ty jeho schopnosti.

"krasny demon"??? ja mam Deana rada takeho humanneho a ludskeho a budu este aj dalsie schopnosti? ci tieto,co mal teraz?

OMG!! Mason čo mi to robíš akože z Deana je obluda či čo ??? dúfam ,že nie a len som si to zle predstavila lebo ja nechcem Deana obludu ok akože démon áno ,ale obluda nie ...No je to také bombové ja som si tiež myslela ,že je to fakt Sam a potom zrazu ten čudný démon strašne sa mi páčilo ako si opísal tú situáciu to bolo neskutočné tie Deanove poznámky a prostredník ,keď mu ukázal to som už fakt nemohla jednoducho skvelá časť a napokom Dean podlahol a zabil ho šupa wow a tie posledné slová ,že dostal chuť na ludskú krv alebo niečo také to ma zložilo to už vážne kokos je to totálna špica a stále lepšie a lepšie proste neskutočne moc sa teším na dalšiu časť ,ktorá dúfam bude čoskoro

Tak som zase raz dobehla zmeškané časti. Ja som onemela do šoku. Samov syn, Lilith, Dean ako obluda Súboj medzi Deanom a tým démonom bol super. Tie jeho poznámky . A démon v jeho vnútri sa prejavil. No naozaj sa ti to podarilo Už budem svedomito čítať čast po časti pretože teraz ma začne triafať asi každou častou. Teším sa na pokračovanie

Sonig, Calla: Jak ho můžete nazývat obludou? Je to krásný démon a to jste ještě nečetly všechno:)
Jinak co znamená v čestine tohle? triafať
Další čast bude zítra nebo snad v pondělí. Nemám ten comp jen pro sebe

mason to bolo akože ma chytí infarkt rovno na stoličke Tvoje pokračovania mi fakt berú dych Dúfam, že ti to víjde zajtra

To doufám, že te netrefí:-) Schvalne, co budete říkat po přečtení

Akože Mason ,akože on je fakt obluda?? a ja ,že si to len namýšlam, on je fakt ááááááááá No a ja som rozhodla dalšia časť bude zajtra a basta

Sonig: Ano to je skutečnost. Je přeměneným démonem.
Tak snad to vyjde.
Jestli mi to všechno vyjde mel bych to dopsat nejpozději do pátku.

Sam a "Dean"

Sam seděl na posteli.
Přemýšlel jak by mohl Deanovi pomoct. Teď už bylo jasné, že je v něm démon a Sam si nehodlal namlouvat, že by s ním Dean dokázal příliš dlouho bojovat.
Sam si vzpomněl na Samuela a oči se mu zalily slzami.
Už když se narodil, mu bylo jasné, že s ním nebude moc být, že se ho bude muset vzdát, předat ho někomu, kdo se o něho postará.
Rozhodne si nikdy nemyslel, že by mu jeho syna někdo zabil a už vubec ne jeho vlastní bratr. Sam prudce potřásl hlavou.
Dean ho potřebuje. Jestli se mu nějak podaří Deana zachránit, už to nikdy nebude jako dřív.
I kdyby odpustil, že podlehl falešným představám a přijal démona, ale opravdu hluboko ve svém srdci, mu nikdy neodpustí vraždu jeho syna, i když ho k tomu v podstatě přinutil ten démon.
Ozvalo se zaklepání.
„Kdo je to?“
„Tady je Jo,“ ozvalo se.
Sam se zarazil. Byl to její hlas, ale zněl nějak divně.
„Můžu dovnitř Same. Potřebovala bych si s tebou promluvit.“
„Chtěl bych se pořádně vyspat. Můžeš přijít zítra?“
„Musím si s tebou promluvit,“ trvala na svém Jo.
Sam si povzdechl a přistoupil ke dveřím.
„Tak dobře. Otevřu dveře,“ Sam otevřel, ale rozhodne nebyl připravený na to, co spatřil.
Před ním stála úplně nahá Jo.
Sam zrudl a chtěl ustoupit dozadu, ale Jo na nic nečekala a přitiskla se k němu a vášnive ho políbila.
Sam se od ní odtrhl.
„Jo! Co to děláš a proč jsi nahá?!“
„Vezmi si me same,“ zašeptala a znovu přitiskla své nahé tělo k Samovi.
„Jo. Tohle přece nemůžeme. Co to s tebou je?“ Sam se jí pokusil zbavit, ale Jo se ho držela velmi pevně.
„Miluj se se mnou?“ zašeptala znovu a pokusila se ho znovu políbit, ale Sam uhnul hlavou.
„Copak? Chceš mi snad tvrdit, že se ti nelíbím, že by sis to se mnou nechtěl rozdat?“ Jo se ho pokusila znovu políbit, ale Sam opět uhnul, i když to nebylo lehké.
Cítil její dech, její prsa na svém hrudníku, její hebké tělo, které ho proti jeho vůli rozpalovalo.
„Polib me Same. Vím, že potom toužíš, no tak mě polib?“ Jo se ho znovu a znovu pokoušela políbit a on se tomu bránil, ale čím déle k němu byla přitisknuta, tím jeho odpor slábl. Byla to pěkná žena a on cítil, že kdyby se tomu poddal, mohl by se na chvilku zbavit všech těch myšlenek. Na Deana, Samuela, démony, zabíjení, které nejspíš brzo nastane.
„Polib me. No tak Sammy. Já to chci, ty to chceš?ů šeptala mu do ucha.
Sam by jí nejspíš podlehl, kdyby si na poslední chvíli nevšimnul jejich očí.
To ho rázem vystřízlivělo.
Její oči byly skelné, bez barvy.
Ze všech sil jí od sebe odstrčil.
„Co se to s tebou stalo? Kdo ti to udělal?!“
„Polib me Sammy!“ Jo se k němu pokusila dostat, ale Sam udělal krok vzad.
„Co je to s tebou Jo? No tak vzpamatuj se!“
„Já se chci s tebou milovat. Co na tom nechápeš?“
„Já to chápu až moc dobře a za jiných okolností bych i možná…,“ Sam se zarazil, když si uvědomil, co málem řekl.
„Jestli me chceš tak si me vem a nebo máš snad raději muže?!“
Sam znovu zrudnul.
„Samozřejmě, že ne, ale nemůžu se s tebou milovat!“
„Proč ne?!“
„jsi moje kamarádka v tenhle situaci to prostě nejde…?“ Sam udělal další krok, ale vzápětí mu došlo, že dál už nemůže, byl u stěny.
Jo se pousmála a udělala k němu nejprve jeden a pak i druhý krok a byla zase blízko něho.
„Zapomeň na deana, na Bobbyho, na mojí ubojou mámu, na všechny, teď jsme tu jen my!“
„Já nemůžu…,“ začal Sam, ale Jo ho přerušila tím, že ho vášnivě políbila a Sam se nebránil.
Pravou rukou začal sklouzávat po jejím nahém těle a nejspíš by se s ní i miloval, kdyby se celý pokoj náhle neotřásl.
To ho upamatovalo a on dal své ruce pryč z Jojinina těla.
„Proč si přestal miláčku?“ zeptala se Jo, která se mu právě chystala svléknout tričko.
„Tohle není správné!“ Sam si natáhl kalhoty a pak jí od sebe odstrčil.
„Jo no tak vzpamatuj se! Prosím!“
„Myslím, že se snažíš marně bratříčku,“ ozvalo se ode dveří.
Sam před sebou spatřil „Deana.
„Deane…, co se ti stalo?“
„Co se mi stalo? Co se mi stalo?“ zopakoval „Dean“ několikrát hlubokým hlasem.
„Ty jsi…,“ Sam zbledl a začal kolem sebe šátrat rukou, ale nenašel to co hledal.
„Hledáš snad tohle bratříčku?“ otázal se „Dean a ukázal mu postříbřenou dýku.
„Deane. Co se to s tebou stalo? Neříkej, že nad tebou ten démon zvítězil.
„Co, že najednou taková starost. Když tě tvůj bratr potřeboval, bojoval s tím démoním zabijákem, kde jsi byl? Já ti povím, kde jsi byl.
„Chystal ses šukat tuhle devku!“
„Deane“ přestaň s tím! Musíš s tím démonem bojovat!“
„Deanovi“ se místo prstů ukázaly drápy.
„Ty jsi ten poslední, co me může poučovat.
„deane! Jsem si jistý, že najdeme způsob, jak tě toho démona zbavit!“
„Víš, co právě v tuhle chvíli chci? Chci, aby si zmlkl!“ vyštěkl Dean a natáhl před sebe ruku a Sam cítil, jak na něho ze všech sil utočí proud nesmírné energie, zrychlujeme mu tlukot srdce, hučí mu v uších.
„Přestaň, Deane! Ve me není démon!“ zakřičel Sam, ale Dean nehodlal přestat.
K té první ruce přidal i druhou a na Sama se odněkud valil neuvěřitelný hukot. Připadalo mu, že musí každou chvíli ohluchnout.
„Nech mého miláčka na pokoji!“ zaječela Jo a pokusila se „Deana napadnout, ale ten jí hřbetem ruky srazil na zem.
Sam se pokusil jeho zesláblé koncentrace využít, ale jeho bratr byl rychlejší a trhnutím ruky ho přišpendlil na stěnu.
„Snad bys mi nechtěl utéct bratříčku?“ „Deanovi“ se zaleskly oči.
„Deane. Musíš s tím přestat! Přece nedovolíš, aby tě nějaký démon ovládal. No tak Deane!“ zakřičel Sam, přestože cítil po celém svém těle záchvěvy a přišlo mu, že se snad jeho tělo roztrhne.
„Co se to tady děje?“ ozval se ode dveří Bobbyho hlas.
Proboha, co to tady…,“ víc toho nestihl, jelikož se „dean“ otočil a prudkým pohybem ruky ho poslal několik metru ven.
„Bobby!“ zakřičel Sam a pokusil se od té zdi odpoutal, ale proti „Deanovi“ byl bezmocný. Ten byl na něho příliš rychlý a otočil se a znovu ho k té stěně připoutal.
Vzpamatuj se Deane“ Tohle musí skončit!“
„Já jsem ještě ani nezačal,“ v „Deanove“ hlase se ozývalo neskutečné potěšení.
„deane…,“ začal Sam, ale on už ho nehodlal poslouchat.
„Co takhle se trochu projet,“ zasmál se vlastnímu vtipu a poté přistoupil k Samovi a zvedl ruku a Sam cítil, že se pomalu sune nahoru a jeho záda se třou o tu stěnu.
Jeho tělem pronikala neskutečná bolest, ale on se kousl do jazyka.
„Nedrž to v sobe Same. No tak pust to ze sebe!“ nabádal ho ten démon.
„Nikdy! Dostanu tě z těla svého bratra!“ zachraptěl Sam.
„To si jen myslíš,“ zachechtal se „Dean“ a pak celé jeho tělo vzplanulo.
„Deane!“ zakřičel Sam, ale „Dean nebyl mrtvý.
„Ukážu ti, co všechno je v mé moci!“ jeho hlas zněl hluboce a temně.
„Deane“ Tohle musí skončit! Jsi přece silnější než nějaký démon, jsi přece Winchester!“
„Snažíš se zbytečně Sama a co kdybychom ti trochu pocuchali tu tvojí pěknou fasádu,“ ve vzduchu začaly vířit nejrůznější věci.
„Tak co to bude bratříčku? Ruce, nohy, uši, jazyk, oči.
„Musíš ho v sobe potlačit! No tak Deane“ ty na to máš! Zbav se ho! Potlač ho!“
„Dean zívl.
„Bože můj. Ty jsi tak otravný a za to dostaneš dárek.
K Samove tváři se přiblížila ona postříbřená dýka a ta ho vzápětí škrábla do pravé a pak do levé tváře a udělal mu tam slušný krvavý zářez.
„Tak co kdybychom přešli níž,“ Dýka zamířila k Samově krku, ale než mohla napáchat jakékoliv škody, vrhla se Jo, která se mezitím vzpamatovala na „Deana a nedbala toho, že je „Dean“ obklopen plameny.
„Nech mého Sama na pokoji!“ vřískla a pokusila se ho udeřit do obličeje, ale její ruka se značně popálila.
„Nech me ty malá mrcho!“ „Dean“ jí znovu odstrčil, ale Jo se nenechala odbýt.
„Necháš ho být!
Vzala ze země dřevenou stoličku a chtěla s ní praštit Deana přes hlavu, ale ten se nehodlal nechat omráčit a drápem jí zajel do krku.
Jo zalapala po dechu, na několik vteřin ztuhla a pak se její oči vrátily do normálu a ona se sesunula k zemi.
„Jo!“ zakřičel Sam, ale v tuhle chvíli byl naprosto bezmocný.
„Zabil jsi jí Deane! Ty jsi jí zabil!“
„Dean“ pohlédl na bezvládné Jojino tělo.
„Neměla se pokoušet o něco, na co nemá,“ jeho hlas zněl tak chladně.
“Deane…,“ Sam už neměl sílu cokoliv říct.
„Skončil jsi, Same? Myslím, že bychom to už měli skončit,“ dýka se chytala zajet Samovi do srdce, ale v tu chvíli zatahal někdo Deana za rukáv.
„Dean“ mávl rukou, ale někdo ho znovu zatahal.
Prudce se otočil a uviděl před sebou tříletého chlapečka.
„Co to… vždyť jsem tě zabil!“
„Samueli?!“ Jsi to vážně ty?!“ Sam, kterému u srdce visela dýka, nechtěl věřit svým očím.
„Zmizni nebo tě zabiju znovu!“
Chlapeček se však nehodlal hnout z místa.
„probuď se strejdo Deane“ probuď se strejdo Deane!“
„Nech me na pokoji!“ Dean se ho pokusil uhodit, ale nešlo to.
„probuď se strejdo deane! probuď se strejdo!“ mumlal ten chlapeček a pak položil „Deanovi“ ruku na čelo.
„Pust me!“ zakřičel dean, ale nemohl se jeho dotyku zbavit.
„Probuď se strejdo!“ zopakoval chlapeček a „Dean“ mel pocit jako by hořel. Cítil se, jako by se celé jeho tělo stravovalo a pal prudce vydechl, několikrát sebou škubnul a zář v jeho očích pohaslo.
„Co to?“ Sam nevěřil tomu, co vidí, ale nemel čas se tím zabývat, protože se snesl k zemi.
Samuel od Deana odstoupil, celý se třásl, po tváři mu stékaly slzy.
Sam se zvedl ze země, přestože skoro necítil své tělo.
Bylo mu horko, motala se mu hlava, krvavé rýhy ho pálily, ale byl naživu.
Vrávoravým krokem přešel ke svému synovi a objal.
„Jak je možné, že žiješ? Já myslel…, já myslel…,“
„To nic tatínku. Všechno bude dobré,“ promluvil Samuel a Sam si nemohl pomoct, tohle neznělo, jako když mluví tříleté dítě.
Dean zasténal.
„Same. Co se stalo? Bože me se ta hlava snad rozskočí.
„Zůstaň tady,“ pohladil Samuela po vláskách a pak přistoupil k deanovi.
„Jsi to vážně ti?“
„Jo. Já myslím, že jo. Panebože…,“ Dean se odvrátil od mrtvé Jo.
„Já jí zabil. Ten bastard ve mně mě jí donutil zabít a co ty?!“
„Me si nevšímej. Já jsem na tom dobře.
„Co se stalo? Jak to, že jsem zase sám sebou?“
Sam beze slova ukázal na Samuela.
„Co… jak… on…,“
Nevím, ale jsi zpátky a to je důležité.
„Zpátky na pořád?“
„Nemám ponětí, ale podstatné je, že teď ano, i když smrt Jo už zřejmě nelze vrátit.
„Děkuju. Nevím, jak si to dokázal, ale děkuju,“ pohladil Dean Samuela po hlavě.
„Mám vás oba dva moc rád,“ promluvil Samuel a oba dva je objal.
„Já tebe mám taky rád…,“ zamumlal dojate Dean.

tak toto teda nemala čítať takto v noci. teraz určize nezaspím. prečítala som všetko čo som zameškala za týždeň a nemám slov. píšeš to uplne fantasicky
tak Dean sa mi ako démon tiež veľmi nepáči tak dúfam že sa to znova nestane aj ked od teba asi môžem čakať všetko. ale táto posledná časť sa mi páčila asi najviac aj ked mi je ľúto Jo.a malý Samuel je super. dúfam že skoro vysvetlíš ako to že žije.
takže do piatku je koniec? to som zvedavá ako to vyriešiš

akoze zacalo to tak dobre, ze Sam neodpusti Deanovi,potom jak tam dosla Jo mecha jedna,co mi zvadza Sammyho???
a potom dosiel Dean...akoze pecka koxo, uz som myslela, ze dojde k najhorsiemu...nenormalny brutal a potom dosiel Samuel ten chlapcek je taky podareny,ako jeho ocko. on nas vsetkych zachranil (az na Jo)
juuuuuj,paradicka Mason, no daco perfektne