Tiché tajemství

Oh,God chudátko Dean ani nechcem vedieť ako sa teraz cíti ,keď si myslí ,že je posadnutý a tá bitka no šupa tak super si to opäť napísal asi skapem od šťastia také pokráčko zas že len poletujem v obláčikoch celé je to namakané začína sa super príbeh ja sa nemôžem dočkať pokráčka strašne sa nemôžem dočkať už nech tu je ďakujem za ďalšiu perfektnú časť

o moj boze!! co to ma znamenat?? Dean je ovladany nejakym demonom?? to vyzera teda riadne napinavo bozinku,dufam, ze ho z toho Sam dostane a ze sa nejak dostanu z toho zalara
skvele pokracko Mason, len tak dalej

„Nesmíme promarnit jedinou minutu.
„Ellen! Mluvíš tady o Deanovi!“
„Já vím, jaký máš k těm dvěma vztah, ale Sam je mrtvý a Dean je ovládaný démonem.
Čím déle budeme váhat, tím více bude ten démon získávat na síle a pak už ho nezastavíme.
„Nemůžu ho přece jen tak zabít. Slíbil jsem Johnovi, že jeho syny pohlídám a selhal jsem.
Ellen mu položila ruku na rameno.
„Ty za to nemůžeš. Nemohl jsi vědět, že se něco takového stane.“
„Tohle mi nepomůže. Jediný důvod proč jsem naživu je ten, že jsem jeho bratr, ale nevím, jak dlouho to tak bude a rozhodně nechci čekat na okamžik, ve kterém se rozhodne, že me zabije.“
„To po tobě taky nikdo nechce. Nehodlám si nic namlouvat. Jestli by došlo na střet, ten démon by nás nejspíš zabil, ale musíme se ho pokusit zastavit.“
„Posledně se nám to nepovedlo?“ připomněl Bobby.
Ellen se zamračila.
„Ano já vím, ale my Bila potřebujeme.
Bobby od nich poodstoupil.
„Chtěl bych se přesvědčit, že je Sam mrtvý.“
„Bobby. Ty mi snad nevěříš? Musíme za ostatními a urychleně vymyslet plán, jak jacka zabít.
„Já ti věřím, ale chci vidět jeho tělo.
Ellen si povzdechla a otočila se k Jo, která však řekla:
„Na me se nedívej. Já ho přesvědčovat nebudu.
Bobby. Já si vážně nemyslím, že by to byl dobrý nápad.“
„Chci vidět jeho tělo,“ stál si za svým Bobby.
„Tak dobře. Jak myslíš. Pojedeme se podívat na Samovo mrtvé tělo.“
„Děkuju,“ zamumlal Bobby a chtěl vyjít ven z domu, když za ním Ellen zavolala:
„Doufám, že to neděláš jen kvůli tomu, aby si svému bratrovi poskytl čas.
Jo se na svojí matku nesouhlasně podívala a Bobby se pomalu otočil.
„Já jsem už o svého bratra přišel před dlouhou dobou a tohle už nikdy neříkej.“
„Omlouvám se, ale tímhle mu prostě poskytuješ čas. My už nejsme tak mladí a silní jako dřív a máme sebou děti, ačkoliv jsem s tím nesouhlasila.
„Já už nejsem dítě a víš moc dobře, že vám můžu být prospěšná.“
„Celou dobu se tě od toho snažím držet dál, ale ty si stejně prosadíš svou.
Jsi jako tvůj otec. Modlím se jen, aby ses skončila lépe než on.“
„Jsem si jistá, že to zvládnu. Neměli bychom se pokusit najít Deana.
Možná, že když ho zabijeme, oslabíme démonovu moc.
Bobby sebou trhl.
„Mohla bys přestat mluvit o Deanovi jako o vraždícím monstru?“
Jo pokrčila rameny.
„Promiň, ale tys ho na té zahradě neviděl. Absolutně to nebyl o.
Ty jeho vlasy, oči, mimika tváře až me z toho mrazilo.“
„Nechápu to. Jak by se k němu mohl ten démon dostat?
„To nevím, ale stalo se to. Chceš mi snad tvrdit, že kdyby byl Dean sám sebou tak by snad Sama zabil?“
„Jedině pokud by byl Sam démonem.“
„To je pěkný nesmysl. Kdybych já byla démonkou, vybrala bych si Deana už jen kvůli jeho síle, mrštnosti a kapky pořádné drzosti.“
„Dobře. Já prostě jen pořád doufám, že tohle všechno je nějaký zlý sen, ze kterého se nemohu probudit.“
Obávám se, že to není sen. Musíš se s tím prostě smířit. Čas od času někoho z nás dostanou.“
„Jak jen něco takového můžeš říct Ellen?“
Ellen se ušklíbla.
„Mám snad lhát, že za ty roky jsme o nikoho nepřišli?
Vždyť za tu dobu, co tady ten démon tvůj bratr řádí jsme přišli o čtyři muže.
„Jak se jmenovali?“
„To je přece jedno.“
„Jak se jmenovali?“
„Bože Bobby, co je to s tebou?“
„Odpověz mu mami.“
„Jsi moje anebo jeho dcera?“
„Prostě mu odpověz.“
„To mám za svou výchovu.
„Jsou to Joel a Roger.
„Rogerovi jsem věřil. Proboha vždyť jsme spolu vyrůstali.“
„Nikdy nevíš, jak je ten dotyčný silný tam uvnitř.
„A Tom a Billy?“
„Tom je mrtvý. Roger ho zavraždil a Billy by snad měl být naživu.
„Jak to myslíš snad?“
„Nemůžu se s ním spojit, ale jestli je naživu, tak ho najdeme, ale teď se musíme soustředit na hledání Deana a co nejrychleji ho najít a zabít, pokud to nepůjde jinak.
„Zapomněla jsi, že se chci podívat na Samův hrob.“
Čím jsi starší tím jsi neoblomnější, ale ať je po tvém,“ poté Ellen vyšla ven.
Bobby jí chtěl následovat, ale Jo ho zadržela.
„S mojí mámou není něco pořádku.“
„Jak to myslíš?“
„Nevím. Mám takový pocit, že není tak úplně sama sebou.
Bobbyho tvář získala výraz překvapení.
„Ty jsi, myslíš, že je tvoje matka posednutá?“
„Je to možné. Viděla jsem jí mluvit s Rogerem.
„Na tom přece není nic divného.“
Jo ztišila hlas.
„Ona s ním mluvila krátce potom, co Dean zahrabal Sama a Roger nebyl sám sebou.
Bobbyho tvář zvážněla.
„Dám si na ní pozor, ale nechce se mi věřit, že by Ellen.
„Me taky ne, ale copak si nevšimnul, že se poslední době chová tak trošku divně?“
„Její chování je trochu divné, ale může to být stresem.
Jo prudce zavrtěla hlavou.
„Věř mi, že když je Ellen ve stresu, chová se úplně jinak.
„Já to vím, jsem její dcera.“
Třeba se pleteš,“ zamumlal Bobby, ale měl pocit, že si sám sobe, snaží něco nalhat.
Dám si na ní pozor,“ povzdechl si po chvilce a pak odešel.
Jo se dotkla stříbrných kulek, které měla za opaskem.
„Tentokrát neumřu. Tentokrát ne!“

Ty brdo, ja už fakt neviem čo sa tu deje tak asi je Ellen posadnutá ,ale to som si myslela aj ja najskôr som si myslela ,že by Jo mohla byť démonka ,ale to už asi nebude tak a tá posledná veta ,že tentokrát nezomriem tak to už fakt netuším čo a jak a čomu mám veriť tak je Sam mŕtvy lebo ja netuším či vážne je a chcem už konečne zistiť čo to všetko má byť prečo ma musíš takto napínať veď sa mi z toho upchajú cievy ....No tak a teraz pochvala jednoducho som ponorená do tvojho čarovného príbehu plného napätia,prekvapní ,fantázie a úžasného spracovania deja ..Strašne ma tvoje ff zaujali hneď ako si prišiel s tou prvou som vedela ,že si ďalší talent a ja tvoju prácu strašne obdivujem a nemôžem sa dočkať ďalšej

To bylo záměrem, ale za chvíli se začnou dít věci...:-)

V okamžiku kdy dva muži vedli Deana uličkou byly obě dvě strany zaplněné lidmi a ti se netvářili zrovna přátelsky. Někteří se jen mračili, ale většina z nich dávali najevo svojí nenávist.
Křičeli na něj, nadávali mu a někteří z nich po něm házeli rajčata, shnilá jablka.
Dean se tomu snažil bránit, ale šlo to velmi těžko, vzhledem k tomu, že mel svázané ruce a ti muži, co ho tou ulicí vedli, ho těm zásahům schválně vystavovali.
„Vrahu‘ Vrahu!“ Křičela jedna žena a chtěla po něm mrštit kamenem, ale někdo jí ho včas sebral.
Dean tomu dotyčnému v duchu poděkoval, ale o chvíli později proklínal sám sebe, že s tím vděkem nepočkal.
Ten kdo jí ten kámen sebral totiž řekl:
„Nesmí mu být ublíženo, ne do večerní popravy.
„Zaplatíš za smrt mého dítěte! Zaplatíš za to, že si do našeho města zatáhl smrt!“
„Já jsem nikoho nezabil,“ pokusil se Dean jako už po několikáté dean, ale lidé ho zasypaly sprškou rajčat, která se rozprskla po jego těle.
„Přestaň nám lhát! Přiznej, že si jí zabil.
„I kdybych to přiznal, jak mi to pomůže?“
„Dostal by si rozhřešení.“
„To je to poslední, co bych potřeboval.
„On je nejenom vrah, ale také rouhač‘! Celou tou ulicí se neslo nenávistné bučení a Dean se raději pokusil zavřít oči, aby nemusel hledět do tváře těch lidí, ale než se k tomu dostal, uviděl vedle ženy stát dívku, kterou mel zabít.
Chtěl vykřiknout, že je naživu, ale když se na ní podíval pořádne, došlo mu, že je mrtvá, že má v srdci zabodnutou dýku a její košile je zbarvená do ruda.
„přišla si me strašit?“ zeptal se sám sebe.
Ta dívka na něho pohlédla a její propadlé oči mu způsobovaly mrazení.
„Proč si se tu objevila? Copak ti nestačí, že se me chystají upálit?“
Ta dívka však na něho stále hleděla a Deanovi přišlo, že je kolem něho najednou takové ticho, že by slyšel spadnout i hřebík.
Ti lidé na něj pořád křičeli, ukazovali na něj, házeli po něm shnilé jidlo, ale on jako by to v tom daném okamžiku nevnímal.
V tom se ta dívka objevila vedle něj a řekla:
„Probuď se deane Winchestere! Probuď se!“
Dean zamrkal, ale než otevřel ústa, ta dívka byla pryč.
Náhle se všechno vrátilo. Opět slyšel, jak na něho ti lidé křičí, jak na něho dopadá to shnilé jídlo, ale jeho mysl byla zaměstnána slovy té mrtvé dívky.
„Probuď se Deane Winchestere!“
„Co tím myslela? Copak je tohle všechno jen špatný sen? Jestli jo, proč se tedy neprobudil?“
Byl tak zaměstnaný svými vzpomínkami, že zapomněl dávat pozor na cestu a tudíž se stalo, že zakopl o dost velký kámen.
Při dopadu si rozedřel koleno, ale žádná krev se mu tam neobjevila.
Neměl však čas nad tím jakkoliv bádat, jelikož ho jeho dva strážci nešetrně zvedli a dál s ním kráčeli k vezení.
„Chtěl si utéct, co? Chtěl ses vyhnout trestu, ale to se ti nepovede.“
„Já jsem přece nechtěl…, musím mluvit se svými bratrem.
„O tvého bratra je dobře postaráno Deane Winchestere,“ ozval se blízko něj hlas, který už někde slyšel.
Pohlédl před sebe a spatřil Jacka. Ted ale vypadal jinak nežli předtím v tom snů nebo co to vlastně bylo.
Vyzařovala z něho sebejistota, absolutní přesvědčení a v jeho očích bylo zlo, o tom nebylo pochyb.
„Co ty tady děláš? Proč mi nepomůžeš?“
Já ti pomáhám. Chci, aby sis uvědomil, co je potřeba udělat.
Dean totálně zmatený se rozhlédl kolem sebe. Lidé byli zmražení. Ani jeden z nich se nehýbal.
„Co se stalo? Máš snad být ten Jack, kterého se všichni bojí?“
„Slovo se bojí je myslím trochu přehnané. Řekněme, že ze me mají respekt.
„To tys zabil tu dívku?“
„Ale no tak Deane. To je tak těžké přijmout fakt, že bys mohl někoho zabít, někoho nevinného?“
Dean prudce zavrtěl hlavou.
„Nikdy bych nikoho, kdo není bestie nezabil.“
„A proč ne? Máš celkem výbušnou povahu a člověk někdy prostě může ztratit nervy, vášeň mu může zatemnit mozek a to se potom dějí věci.“
„O čem to teď mluvíš? Já jsem jí nezabil.“
„Prozradím ti jedno malé tajemství.
„Tu dívku jsi nezabil.
„Já jsem to věděl.
„Ty Deane Winchestere jsi udělal něco mnohem horšího.“
„Co horšího jsem podle tebe mohl udělat?“
„Jack se usmál a úsměv to byl mrazivý.
„Ty jsi zabil svého bratra.“
„To je nesmysl! Nevím, o co ti jde, ale na tohle ti neskočím.
Jack vypadal pobaveně.
„V tom tvém snu jsi uvěřil tomu, čemu jsi měl uvěřit.
„Co ty víš o mém snu?“
„Víc než by sis kdy přál.“
„Ty jsi v něm byl a byl jsi na naší straně!“
„Ano. To jsem byl. Nabídnul jsem ti nesmírnou moc a ty jsi jí přijal.
„O čem to mluvíš. Spojili jsme se, abychom zabili démona, který byl v Samovi!“
„To vše byla jen představa. Představa, kterou jsem vytvořil, abych se přesvědčil, jestli si přístupný.
„Přístupný k čemu? Nezdržuj me démone! Musím najít Sama!“
„Mám takový dojem, že máme spoustu času. Sama tady nenajdeš.
„Lžeš! Ještě před několika minutami jsme byli spolu.“
„Ubohý Deane. Ani po tolika letech nemáš tušení, co všechno démoni dokážou, čeho jsou schopní, jaká je jejich opravdivá moc.
Mohl by si tyhle chvástavé kecy přejít a říct mi, kde je Sam?“
„tvoje netrpělivost je tvoje slabé stránka a stejně jako tvá výbušnost tě může přivést k problémům, ale řekl sis o to.
„Sam je mrtvý!“
Lháři!“ Dean se po něm ohnal, ale jeho ruka prošla vzduchem.
„Každý z nás má tajemství deane. Některá jsou velká, některá malá jiná veřejná a další zase tichá a Sam má jedno tiché tajemství, o kterém by si přál, aby nikdy neexistovalo, ale už se stalo.
„Jaké tajemství? Sam předemnou žádné takové nemá!“
„To se pleteš Deane. Zjistil jsi ho a tak tě to vyvedlo z míry, že jsi ho zabil.
Nevím, jestli tě víc rozčílilo to, že to zapíral nebo, že to nakonec přiznal, ale tys vzal dýku, kterou si našel v kapse a doslova si ho ubodal k smrti.
„To je lež! Žádné jeho tajemství ať už by bylo jakékoliv, by me nedonutilo ho zabít!“
„Už se stalo, ale naštěstí pro tebe jen v tvém snu.
„On byl tady se mnou!“ Chytil se zoufalý dean posledního stébla.
Jack se soucitně usmál.
Tohle všechno je jen projekce. Nasadil jsem ti to do hlavy. Sama ty lidi, tu vraždu.“
„Proč? Jsi démon, proč me nezabiješ?“
„Zabíjení me neláká. Já si s oběťmi hraju, ale tobě to ukazuji z jiného důvodu.
„Chci, aby ses ke me přidal, chci, abys přijal moc, kterou jsi měl už jednou.
„Proč? Proč zrovna já?“
„Protože se tě bojí, Deane! Budíš v nich strach.“
„V kom budím strach? Ve vás démonech?!“
„Přesně. Mezi námi se strhla válka. Každý se chce stát tím nejmocnějším démonem, kterému budou všichni ostatní podřízení.
„Proč bych ti měl pomáhat? Jáv se tě mám snažit zabít!“
„Protože ti záleží na tvém bratrovi, protože nechceš, aby démonky Lilith a Deira získaly moc?“
„Deira existuje?“
„Ano. Není ale vaše sestra, ale reagovali jste přesně tak, jak jsem předpokládal.
„Jestli je tohle jenom sen, znamená to, že je Sam naživu?“
„Přesně tak Deane, ale jestli se probudíš a zjistíš jeho tajemství, zabiješ to a už to nebude žádný sen, bude to skutečnost.
„Sam nemá žádné tajemství, ale i kdyby měl, já ho nezabiju.“
„Za předpokladu, že se ke me přidáš. Já ti zaručím, že to tajemství zůstane skryté, a když mi pomůžeš zabít ostatní démony, můžeme se dohodnout.“
Dean se zahleděl na zem. Jindy by neváhal ani vteřinu, ale Jackova slova o Samově tajemství v něm přece jen hlodala.
Nakonec zvedl hlavu a řekl:
„Ne! Nehodlám se zúčastnit vaší války. Já jsem lovec a lovím vás!“
„Rozmysli si to dobře. V tom co přichází, nemůžeš zůstat stranou.
Bud budeš na mojí straně nebo na jejich nebo mrtvý stejně jako Sam.
„Ty mi snad vyhrožuješ?!“
„jen ti říkám, co se stane. Neexistuje třetí strana deana,“ a pak Jack zmizel a lidé zase obživli a znovu mu nadávali a házeli po něm jídlo, ale on je nevnímal.
Přemýšlel, co může mít Sam za tajemství, že by ho kvůli tomu zabil! Svého vlastního bratra.

OMG!!!!!!!!!!!!!To čo bolo já snaď umrem takže dá sa povedať ,že už to jakž tak chápen teda myslím ,že to chápem no proste máš to fantasticky premyslené a ja fakt len zíram ha, a už som prišla aj prečo sa táto skvelá bombová ff volá "Tiché tajemství" heh jaj takže je nádej ,že Sam neni mrtvý ja som taká happy ,že až proste ja som z tejto ff v siedmom nebi skutočne to je tak úžasné ja ,keď čítam tak normálne jako keby ma za srdce niekto škril, žalúdok si robí čo chce no celkovo to strašne prežívam a totálne živo si to predstavujem jednoducho so mnou robíš neuveritelné veci a som na tvojich poviedkach závislá a preto by som veľmi chcela čo najrýchlejšie novú časť prosím lebo jak nebude tak toto bude

Bobby, Jo a Ellen přijeli k místu, kde mel být pohřbený Sam.
Bobby se cestou po očku díval na Ellen, ale nepřišlo mu, že by se chovala nějak divně. Jo se však stále tvářila, že s Ellen není něco v pořádku.
Možná, že to na něj jen hraje. Možná ho chce uchlácholit a zaútočit v ten nejméně pravděpodobný okamžik.
Bobby zavrtěl hlavou. Možná, že je jen trochu paranoidní.
„Jsi v pořádku Bobby?“ obrátila se na něho Ellen.
„Jistě. Jen zaháním únavu. Moc jsem se poslední dobou nevyspal.
„To nikdo z nás,“ odvětila Ellen a nepřestala na něho hledět.
Bobby z toho měl divný pocit. Přišlo mu, jako by se Ellen snažila propálit až do jeho nitra.
„Už jsme tady,“ ozvala se Jo a vystoupila.
Ellen od Bobbyho odvrátila tvář a také vystoupila.
Bobby si oddychl.
V jejím pohledu bylo něco, co se mu vůbec nelíbilo.
Jako by v sobe Ellen něco skrývala.
„Můžeš jít předemnou?“ požádala ho Ellen.
„Raději bych zůstal poslední. Jestli je tam doopravdy san, chci se na to připravit.“¨
„Už jsi dost starý na to, aby si s tímhle dokázal říct. Jsme jen lidé a proto umíráme mnohem snadněji nežli oni.
„Snažím si udržet lidskost Ellen.“
„Ta tě jenom brzdí. Nemůžeš je porazit, když nejsi jako oni.“
Bobby zachytil Jojin pohled, který jasně říkal:
„Chová se snad moje máma takhle?“
Začínal tušit, že to bude pravda, ale rozhodne jí nehodlal zabít, dokud se skutečně neprojeví a to i za cenu, že by to pro něho mohlo být osudné.
„Nezabiju tvojí matku, ne teď?“ zašeptal Jo, která se k němu přidružila.
„A co chceš čekat? Až se ukáže, že je v ní démon? To už může být pozdě.“
„Budu to muset risknout. Je to Ellen tvoje matka.“
„Moje matka už je nejspíš mrtvá od doby, co táta zemřel.
I když to nikdy nedá najevo, uvnitř jí to sžírá a někdo takový je pro démona ideální.
„Jo! Měla bys trochu věřit své matce.
„Já věřím především ve své přežití.“
„Co vy dva si tam šuškáte? Ze by nějaké nemravné návrhy.
„Ellen. Jak tohle můžeš vůbec říct. Víš moc dobře, že já bych nikdy…“
„Nemluvím o tobě, ale o své dceři, která je pro svojí věc ochotná udělat cokoliv.
„Nevím o čem to teď mluvíš matko,“ Jojin hlas byl odměřený.
„Když to říkáš má dcero,“ Ellen se zase otočila dopředu a po chvilce došla k čerstvě udusané hlíně.
„Tak tady to je. Tady je pohřbený syn Johna Winchestera Sam.
Bobby zaváhal. Kvůli tady tomu byl, ale co když tam je opravdu Sam, kterého zabil dean? Jestli to tak bude, zklamal Johna a stejně tak jeho syny.
„No tak Bobby bude to. Ty jsi ho chtěl vidět.“
„Opatrně Bobby. Matka něco chystá,“ varovala ho tiše Jo.
„Začínáš být trochu paranoidní dceruško,“ zasmála se Ellen a odrhnula hlínu a Bobby, který tomu přišel blíž, spatřil v zemi ležet Sama.
Bledého pleť se mu začala vysušovat, a když Ellen odhrnula další hlínu, zřetelně viděl jeho zakrvácené oblečení, bodné rány po celém těle.
Mel jich tam aspoň dvacet.
„Panebože,“ Bobby se musel odvrátit.
„Jsi doufám spokojený?“
„Jak to ale dokazuje, že ho zabil Dean,“ ozvala se Jo.
Ellen po ní šlehla nenávistní pohled a pak řekla:
„Takhle,“ a sklonila se k Samovi a dlouze a vášnivě ho políbila na promodralé ztuhlé rty.
„To ne!“ vykřikla Jo a pokusila se jí v tom zabránit, ale Ellen jí tvrdě udeřila rukou do břicha a Jo dopadla na zem.
„Zastav jí Bobby! Chce ho oživit!“ zakřičela na Bobbyho, ale ten tam jen
Stál otřesený.
„Bobby!“ zakřičela znovu, ale i tentokrát marně.
Nakonec se Bobby vzpamatoval, ale bylo již pozdě.
Ellen od ztuhlého Sama odstoupila.
„Co jsi to udělala? Proč si ho políbila?!“
„Měl jsi poslechnout mojí dcerušku. Měl jsi me zabít dřív než k tomu došlo.“
„K čemu podle tebe…,“ začal Bobby, ale další slova mu odumřela na rtech, jelikož se Ellen otočila a její oči zářily.
„Raději s nimi nežli proti nim. Ztratila jsem už příliš mnoho.
„Máš přece svojí dceru!“
„Mojí dceru? Ona v podstatě nikdy moje dcera nebyla.“
„O čem to mluvíš? Dovol mi, abych ti pomohl.“
Ellen se zasmála a její smích byl řezavý.
„To já pomůžu tobě, a poté ustoupila stranou a Bobby s nevěřícným výrazem sledoval, jak se Samovo tělo pomalu zvedá ze země.
Byl stále bledý, kůži měl stále popraskanější, ale byl naživu, tedy jestli se tomu dalo říkat život.
„Co jsi to udělala? Na tohle si neměla právo!“
„Já mám právo na věci, o kterých se ti nikdy nesnilo.“
„Je to Sam!“
„Právě proto, že je to Sam. Chtěl jsi vědět, kde mám důkaz, že ho zabil Dean a tak ti můžu slíbit, že dřív než zemřeš, tady Sam ti to poví do ucha, že ano Same?“
„Ano. Je to tak,“ Samův hlas zněl bezbarvě.
„Same nebo co teď z tebe vlastně je nedělej to!“
„Je čas zemřít! Je čas zemřít!“ zopakoval Sam několikrát bezbarvě a pak se k nim začal kolébavým krokem blížit.

P delší dobe. Mel jsem něco s netem, ale už je to snad v pořádku vám přináším další část a doufám, že budou i nějaké komenty:-)

Nakonec Deana dostrkali k nějaké ne příliš vábně vyhlížející budově.
„Ani se nehni!“ přikázal mu jeden z těch dvou, co ho doprovázeli.
„Jako bych mohl. Mám svázané ruce a nohy mám zdřevěnělé.
„Řekl jsem ani se nehni.
„O čem jsem teď asi tak mluvil?“
Druhý muž mu k hlavě přiložil zbraň.
„Chytrý lidi tady nemáme rádi.
„Vy tady zřejmě nemáte nic rádi, vzhledem k tomu, že v podstatě ani neexistujete.
„Co si to tam brumláš?“
„Nic. Jsem sem…,“Dean nemohl pokračovat, protože ho jeden z těch chlapů udeřil pěstí do břicha tak silně až se Dean s bolestním heknutím prohnul.
„Říkal jsem ti jasně, abys držel hubu. Ses snad pitomej nebo blbej.
„už se to nestane.
„To bych ti taky radil, jinak bych taky mohl, ten muž se přiblížil těsně k jeho obličeji a Dean cítil pach vycházející z jeho úst a na několik vteřin se mu udělalo zle a on pocítil nutkání zvracet. Naštěstí to v sobe dokázal udržet, upravit ten tvůj hezký ksichtík,“ chtěl mu šáhnout na tvář, ale dean sebou cukl.
Ten chlap se zamračil a potom ho znovu udeřil.
„Já nevěděl, že jsi taková netykavka.“
„Mohli byste me pustit, co říkáte? Já z tohohle města vypadnu a už o me nikdy neuslyšíte.
„Máš prachy?“ zeptal se o něco starší muž.
Dean zavrtěl hlavou.
„Měl jsem, ale všechny jste mi sebrali.
„Tak to máš smůlu. Hej vy otevřete!“ zakřičel a zabušil na dveře.
„Počkej. Chtěl bys na svobodu? Jestli jo tak mi ho vykuř a můžeš jít.“
Dean se otřásl hnusem.
„To raději shořím.“
Muž mu vrazil takové pěstí, že se Dean zapotácel.
„To ti můžu klidně splnit. Padej dovnitř,“ a poté do Deana hrubě strčil a dean div nezakopl o práh. Uchopili ho nějaké hrubé mužské ruce a strčili ho dopředu a Dean jen tak tak nenarazil do protější stěny.
„Tady zůstaneš, než nastane čas tvé popravy.“
„Dean, i když si pamatoval, co mu Jack řekl se zeptal.
„Kde je Sam? Kam jste ho zašili?“
„Tady nikdo jménem Sam není nikdy nebyl a nikdy nebude a ještě jedna otázka a usmažím ti tu tvojí dršku,“ oba dva muži se otočili a odešli.
Dean, kterému z nosu tekla krev se kolem sebe rozhlédl.
Nebyla tam nic jiného než kusy slámy, na kterých seděly tři mladé ženy.
Promnul si oči, ale nebylo pochyb ty tři ženy tam byly a měli na sobe pouhé cáry, a jak si musel všimnout také mnoho krvavých šramů.
„Co tady děláte, kdo vám to udělal?“
Jedna z nich se hořce pousmála.
„Probuď se Deane. Tohle nás čeká a ty tomu musíš zabránit, probuď se Deane a použij tu dýku. Musíš použít tu dýku!“
„O čem to mluvíte? Já se chci probudit, ale nejde to.
„Ta dýka je tvá cesta deane! Ta dýka je tvá cesta!“ slova té ženy se začala vytrácet a i obraz se stával rozmazanějším a pak náhle všechno utichlo a Dean s vytřeštěnýma očima sledoval prostor kolem sebe.
Netušil kde se ocitl, ale nelíbilo se mu to.
„Je tady někdo?“ zavolal do černočerné tmy a snažil se, aby se mu netřásl hlas.
Vrátila se mu mnohonásobná ozvěna.
„Bobby, Same? Je tady někdo?“ Nikdo se však neozval a ani neobjevil.
„Tohle nás všechny čeká, jestli je necháš vyhrát.
Dean se otočil, uviděl před sebou Jacka, který byl v celém černém.
„Kde to jsem a co po me vlastně chceš?“
„Ty víš moc dobře, co po tobě chci.“
„Já se nikdy nepřidám na žádnou stranu.
Copak to nechápeš, démone? Já bojuju proti vám a nevidím jediný důvod, proč by se to mělo změnit, proč bych být na tvé straně, když nejsi o nic lepší, nežli Lilith, Deira a já nevím kdo ještě.“
„Já jsem jiný než ostatní. Já ti dávám vybrat.“
„Tomuhle ty říkáš vybrat? Já chci být se svým bratrem, chci vás najít co nejvíc a čím víc vás umře, tím lépe.“
„To nikam nevede, Deane. Copak ti to stále nedochází. Je nás příliš mnoho.
Zabijete jednoho zrodí se další dva, ale když zabijeme lovce nahradí ho další mnohem, mnohem později a to se vám může stát osudné.
„Nebudu se s vámi spolčovat. Udělal jsem to v tom snu, nebo co to bylo a jak to dopadlo? Pohltilo nás světlo, ztratil jsem Bobbyho, zemřela Jo, Ellen a málem i Sam.
„Tomu všemu můžeš zabránit. To co si viděl, se klidně může stát skutečnosti.
„Jako, že by se z mého bratra stala zombie, ale no tak jdi s tím někam.
„Proč o tom pochybuješ? My máme téměř nekonečnou moc, a když můžou oživovat lidi mrtvé, pro nás to není žádný problém.
„Já Sama nikdy nezabiju a konec diskuzí.
„To jeho tajemství bude na tebe příliš nesnesitelné.
Připoj se ke me a až porazíme ostatní, vy budete mít klid, budete v bezpečí a pak už nebude mít Samovo tajemství význam. Nemůžeš stát stranou deane, to prostě není možné.“
„Ne. Nezhanobím otcovu památku! Já Sama nezabiju“ je to můj bratr!“
„Nevíš, čemu čelíš, Deane,“ zasmál se Jack a pak zmizel.
„Je to démonský magor,“ zamumlal Dean a chtěl udělat krok do prázdna, ale v tom se s ním svět roztočil, přišlo mu, že se mu snad rozskočí hlava a pak to všechno zmizelo.
Sam se už snažil Deana nějakou tu dobu probudit, ale zatím se mu to moc nedařilo.
Jejich auto bylo zaparkované při okraji silnice.
„No tak Deane! Probuď se už! Začíná mi tady být zima!“ Sam s Deanem znovu zatřásl a Dean se náhle vymrštil tak prudce, že málem vypadl z auta.
„deane. Uklidni se. Co se ti vlastně zdálo?“
Jsi to ty Same? Není to zas nějaký další sen?
„Jaký sen. Je mi tady akorát pěkná zima.
„Konečně!“ Dean Sama objal.
„Co je to s tebou?“
„Mám prostě radost. Kam to jedeme?“
„Do Kanady tedy kdybys neusnul.“
„Do Kanady? Pojeďme někam jinam.“
„Deane. Máme tam jistou záležitost.“
„Ta jistě nebude tak akutní. Prosím, Same. Zůstaneme tady v Americe, zajedeme do nějakého bistra. Tady toho je víc než dost.“
„Tak jo. Možná se potřebuješ pořádně vyspat. Bobby stejně volal, že to nejspíš byla jen novinářská kachna.
„No tak vidíš. Zajedeme do Misouri. Tam prý mají nějaký festival.
„Odkdy tebe baví festivaly?“
„Já ti ani nevím. Prostě mám na nějaký chuť.
„jak myslíš. Budu raději řidit.
„Když to musí být, ale řekni mi něco:“
„A co jako?“
„Máš předemnou nějaké tajemství?“
„Co je to za otázku?“
„Odpověz prosím.“
„Jistě, že ne,“ ale jeho oči říkaly něco jiného, ale Dean šťastný, že ta noční můra snad skončila, si toho proviněného záblesku nevšiml.

Kks toto je brutal už ja som taká nedočkavá čo a jako nakonec bude a aké ma Sammy tajomstvo na to som neskutočne zvedavá ,že by to s Deanom až tak otriaslo ,že by bol schopný zabiť bráška no som s toho debil a Sammy nám teda žije som rada ,že sa Dean konečne zobudil lebo už som sa tam oňho bála zase si raz odviedol skvelú prácu a mrzí ma ,že mám tak málo času na čítanie teraz ach tá škola ,ale budem sa snažiť zostať naďalej verným čitatelom teším sa na ďalšiu časť

Sonig: Je mi jasné, že škola zabírá spoustu času a proto jsem rád za každý koment či přečtení, ale komenty vždy potěší víc

O několik hodin později dorazili do jednoho městečka.
Dean z toho neměl dobrý, ale zdálo se, že je tady všechno v pořádku.
„co je to s tebou? Přijde mi jako by ses tohle města bál.
„To je blbost. Jen se v takových městech necítím moc dobře.“
„Do takových měst přece jezdíme často a nikdy předtím ti to nevadilo.
„Nevím jak to říct, ale mám prostě z tohohle města takový divný pocit, pojedeme ještě dál.“
„Deane. Vždyť už je skoro noc. Měli bychom někde přespat.“
„Můžeme přespat v autě, už jsme to párkrát udělali a jak vidmo jsme ještě celý.
„To jo, ale v nějakém motelu by to bylo o něco pohodlnější.“
„Já vím, Same, ale vážně bychom neměli v tomhle městečku zastavovat.“
„Dobře. Třeba tu bude ještě jiné městečko, kde se nebudeš cítit blbe.
„Omlouvám se Same, ale měl jsem v poslední době ošklivé sny.“
„To byly jen sny anebo se snad u tebe začíná projevovat jasnovidectví?“
„Tohle není sranda.“
„já se taky nebavím. Jen me zaráží tvé chování. Nezačínáš ty být tak trochu paranoidní?“
„Ty se mi divíš, potom všem, co jsme dosud zažili,“ pokusil se Dean o vtip, ale Sam se nesmál.
"Já nejsem paranoidní. Jen mám prostě z tohohle místo blbej pocit, ale jestli tu chceš zůstat.“
Sam otevřel ústa, ale v tom se mu rozezněl mobil.
„Ano,“ zeptal se a pak s někým mluvil. Po chvilce ten telefon zaklapl.
„Byl to bobby, že jo?“
Sam překvapeně povytáhl obočí.
„Jak si to věděl?“
„Takové tušení. Neříkej, že je Jo mrtvá.“
„Proč by měla být mrtvá?“
„Takže je v pořádku?“
„Ne tak docela. Přepadl jí nějaký chlápek, co byl zřejmě posednutý.
„Chtěl jí zabít?“
„To nevím, ale Bobby tvrdil, že mu přísahala, že si s ní chtěl jen užít.“
„Jenom užít? Je si jistá, že v něm byl démon?“
„deane. Je jednou z nás tak zcela určitě pozná, když je v někom démon a podle všeho se to ten démon nikterak nesnažil skrýt.
„Takže jí ten parchant znásilnil?“
„Ne. Naposlední chvíli tam přišel nějaký muž a pomohl.
„Ví, jak se jmenuje?“
„To jí neřekl, ale řekl něco ve smyslu, že by měla být připravená, vzhledem k tomu, co se blíží.
„To jako myslel vážně?“
„No tak Deane. To už by stačilo. Chováš se jako vystrašený králík.
„Promiň. Jen jsem prostě opatrný.
„Já tě chápu, ale každý člověk nemusí být ztělesněním zla a podle tamější policie, je to pacient tamější psychiatrie, který jim utekl.
„Jo. Ne, že bych nebyl rád, že je Jo v pořádku, ale proč nám to volá?“
„Protože je tam něco, co bychom měli vidět.
„Vyrazíme tedy až ráno?“
„Podle něho bychom měli vyrazit už dnes.“
„Tak já tedy budu řídit a ty se můžeš vyspat. Není to tady v autě tak pohodlné jako v měkké postýlce, ale jestli si Bobby myslí, že bychom měli.
„Mohl bys o tom přestat mluvit. Stále si myslím, že to přeháníš, ale jestli je to tak důležité, neměli bychom se zdržovat.“
„Nebuď protivný Same,“ zabručel Dean a pak otočil auto a rozjeli se do města, ve kterém Bobby momentálně žil.
Když jeli kolem tabule, na které byl napsán název městečka, a Deanovi to nedalo. Koukl se, co tam bylo napsáno. Vítá vás městečko Please Town,“ po zádech mu projelo mrazení, ale on to vzápětí zahnal.
Mohlo to být náhoda, ale kolik městeček je pojmenováno Please Town?“

Ty kokso normálne ma až zamrazilo ,že Please town fúha je to sila pekné pokračovanie a rýchle čo ma strašne potešilo no konečne víkend dúfam ,že sa podarí napísať ďalšie pokračovanie lebo moja nedočkavosť je strašná ja viem he ...len dúfam ,že to neni to mesto čo si myslím jaj ja sa nemožem dočkať čo sa bude diať som taká napätá ,že asi umrem už a roztopím sa a neviem čo všetko ach jaj bože prosím rýchlo ďalšiu časť

vela mesteciek urcite nie

fuha! to je teda sila. Takze cele to,co sa odohralo v tom meste bolo akoby len "sen"? Akoze... ked za Deanom prisiel Jack, to bolo huste. Ale paci sa mi, ze Dean sa k nemu nechcel pridat a stale zostava lovcom
to s Ellen a Bobbym a Jo ma takisto dorazilo akoze Ellen ozivila Sama...no toto. riadna sila
takze Sam ma nejake tajomstvo pre Deanom som zvedava, co je to zac teda... boooze, to je uz ako v stvrtej serke. Sam musi mat vzdy tajomstva
a teda som zvedava, co to teda budem. Vyzera to byt riadne evil!

prečítala som si všetky zameškané časti a táto poviedka je čím dalej lepšia aj ked už neviem čo je skutočnost a čo sen ale nevadí . som zvedavá na pokračko a na to čo má Sam za tajomstvo.

waaau..pozerám jako puk,čo nové sa v tejto (inak mojej veľmi obľúbenej ) poviedke odohralo som šokovaná a príjemne prekvapená zároveň pretože to tu faakt veeľmi dobre graduje Mason máš to všeecko brutálne dobre premakane,takže ti patrí moja poklona! to že bol všecko jako sen? a teraz to mestečko Pleas town a to Sammyho záhadné tajomstvo - silaaaa..veru sa nevieem dočkať najbližšej časti takže šup,šup do prááce

O několik hodin později přijeli Sam a Dean k místu, kde žil Bobby.
Ten už na ne čekal před domem.
„Jsem rád, že jste to stihli tak rychle. Doufám, že jsem vám to příliš nezkomplikoval?“
„V pohode, že jo Sama,“ odpověděl dean a pohlédl na unaveného Sama, který mel kruhy pod očima.
„Vyspal jsem se nádherně.“
„Ale no tak Same. Vždyť je překrásný den.“
„Ty na me raději nemluv,“ Sam odešel opláchnout tvář.
Bobby pohlédl na Deana, ale ten jen pokrčil rameny.
„Měli jsme spolu menší neshody.“
„Jak moc velké neshody?“
„Nechtěl jsem přespat v jednom městě, ale to je jedno.
Co se děje? V telefonu jsi zněl naléhavě.“
Bobby otevřel ústa, ale v tom dean zahlédl Jo.
„Čau deane. To je dost, že se tu taky ukážeš.“
„Když jsi tady ty znamená to, že je tu taky Ellen.“
„Jo. Holt me nechci nikam pustit. Máš s tím snad problém?“
„Měli bychom se ujistit, že není posedlá.“
„Jo povytáhla obočí.
Řekni to ještě jednou Deane. Zřejmě jsem se přeslechla.
Dean se ohlédl za sebe. Sam opodál mluvil s Bobbym a zdálo se, že je jejich hovorem zaměstnaný.
„Musíme se ujistit, jestli není tvoje máma posednutá:“
„Ty ses snad zbláznil. Přece bych poznala, kdyby byla moje máma posednutá.“
„Předtím jsi to ale nepoznala.“
Jo se zamračila.
„Kdy předtím? Mluv srozumitelně.“
„V tom mém snu nebo co to vlastně bylo.“
„Deane. Jestli se ti to zdálo v nějakém snu, hod to za hlavu. Moje máme je ok.
„V tom snů nebyla. Ty jsi to nepoznala, Bobby to nepoznal, a když vám to došlo, bylo už pozdě, Ellen přivedla mrtvého sama k životu a potom…“
Dean zmlkl, když zjistil, že je Jo celá bledá.“
„Co je? Není ti dobře?“
„Je mi fajn:“
„Tak proč si tak bledá?“
„Co všechno si v tom snu viděl?“
„Proč se na to ptáš?“
„Prostě mi odpověz.“
Dean zaváhal, ale nakonec jí pověděl všechno.
O tom jak jeli se Samem do Kanady, jak Lilith donutila, Sama přijmout démona, jak on byl ve spárech démonky jménem Keira, která byla jeho nevlastní sestrou, jak nejdřív předstírala, že je na jeho straně, ale nakonec se ukázalo, že celou dobu pracovala pro Lilith, jak její matka zemřela v a také jak zemřela ona i když se mu na to vzpomínalo špatně.
Chtěl pokračovat, jak se se Samem démonem nakonec utkali v samotném pekle a on nakonec s pomocí Bobbyho bratra zvítězil, ale když si všimnul, zděšení v její tváři nepokračoval.
„Co je to s tebou? Jo bylo to děsné, ale všechno to byl zřejmě jen pouhý sen.
Jo se musela opřít o lavičku, která byla poblíž ní.
„Nevím, jestli to byl jen obyčejný sen deane.
„Co tím chceš jako říct?“
„Me se zdálo to samé.“
Dean na ní vytřeštil oči a hlava ho na několik vteřin rozbolela.
Když to pominulo, tiše se zeptal:
„Ty mi tvrdíš, že jsi viděla to, co já?“
Jo slabě přikývla.
„Všechno. Matčinu smrt, Bobbyho smrt i mojí ….,“ Jo se zachvěla.
„To přece není možné. Lidé přece nemůžou mít dva stejné sny leda, že by byli spolu nějak provázáni a to ty a já nejsme.
„Díky bohu, ale co když to má na svědomí ten démon jménem Jack?“
Dean pochybovačně potřásl hlavou.
„Proč by něco takového dělal, o co by mu podle tebe šlo?“
„Nevím, ale viděla jsem všechno co ty, tím jsem si stoprocentně jistá.“
„Co je Deane? Co se tady mračíš? Doufám, že jste se zase nechytli?“ Bobby ho přátelsky poplácal po ramenech.
„Ne. Jen jsme o něčem mluvili.“
„Bylo to něco důležitého?“
„Myslím, že ne,“ odpověděl Dean, ale vyhnul se pohledu do Samových očí.
„Takže bych vám mohl jít ukázat to, kvůli čemu jste tady ne?“
„Jo. Myslím, že jo,“ dean chtěl odejít se Samem a Bobbym, ale Jo ho chytla za ruku.
„Musím ti ještě něco říct.“
„Možná později,“ Dean se jí chtěl vytrhnout, ale Jo ho držela nezvykle pevně.
„Je to důležité.“
„Co je vy dvě hrdličky?“
„My nejsme žádné…, dohoním vás později.“
„Nikdy bych si nepomyslel, že by dean a Jo mohli spolu něco mít.“
„To ani já ne, ale co se škádlívá to se rádo mívá,“ zasmál se tiše Sam.
Když jim ti dva zmizeli z dohledu, Dean se Jo vytrhl.
„Tak o co jde, že to nepočká?“
„Já znám Samovo tajemství,“ promluvila Jo po několika vteřinách mlčení.
„Cože? Myslíš, že je teď vhodná doba si ze me utahovat?“
„Já si z tebe neutahuji. Já to myslím smrtelně vážně.
„Tak mi ho řekni.“
„Nemůžu. Kdybych ti o něm řekla, zabil bys ho.“
„Přestaň s těmi nesmysly. Je to můj brácha a nevím o ničem, kvůli čemu bych ho musel zabít.“
„Chci ti říct, abys na to přestal myslet.“
„Já na to přece nemyslím!“
„Ale ano myslíš. Toužíš se dozvědět, jaké to musí být tajemství, když by si byl kvůli němu ochoten i vraždit.“
„Tak mi to řekni a přesvědčíme se, jestli se me to dotkne tak, abych byl schopný zavraždit svého bráchu!“
Jo razantně zavrtěla hlavou.
„Věř mi. Tohle nechceš vědět.
„Já rozhoduji o tom, co chci a co nechci vědět.“
Deane. Já tě žádám. Zapomeň na to. Musíme se soustředit na důležitější věci.“
„Já to chci vedet!“ zakřičel Dean a pak s Jo prudce zatřásl.
Vypadni ihned od mé dcery!“ zakřičela na něj Ellen a přiběhla k nim.
„Copak ses už dočista pomátl?!“
„To nic mami. To je dobrý.
„Jak to může být dobrý? Ten blázen z tebe málem vytřásl duši.“
„Je to v pořádku. Jenom menší hádka nic víc, že jo deane?“
„Cože? Jo omlouvám se. Nechal jsem se trochu unést.“
„Po dobu, co tady budeš, se od mé dcery drž dál“
„Mami! Já už nejsem malá holka!“
„Jde mi o tvojí bezpečnost. Měl bys jít za Bobbym Winchestere!“
„Ještě jednou se omlouvám,“ zamumlal Dean a odešel a po celou dobu se mu v hlavě přehrávala Jojinina slova:
„Znám jeho tajemství! Znám jeho tajemství! Zapomeň na to“ Nikdy ti to neřeknu!“

Teda Mason myslela som ,že už ma fakt nemá čo prekvapiť ,ale zase si mi raz ukázal ,že som sa mýlila Jo sa sníval ten istý sen ty kokos to jako ?? čo to má byť a k tomu ona vie Samovo tajomstvo už to mohla povedať aj Deanovi ,ale na moje nešťastie musela prísť Ellen do kelu ...Prežívam to s Deanom pretože taktiež nechápem aké to môže byť tajomstvo ,aby zabil Sammyho je to bomba fakt proste úžasné pokráčko a opäť sa teším na ďalšie skvelá práca Mason

Sonig: Velmi me teší, že stále dokážu překvapovat

juuuuuuuuj,toto sa mi pacilo
takze Jo mala rovnaky sen (bol to IBA sen?) ako Dean!! WOW! a pozna Samove tajomstvo! koxo, ty vies teda perfektne pisat. supito presto pokracko, chcem co najskor vediet, co to je za tajomstvo

Vcera som si konecne precitala poslednú cast... vam musim ta velmi pochvali...poviedka je skvelá to Samovo tajomstvo waw...zacinam sa ho bat..ale tesim sa na to co to bude rozhovor Jo a Deana... jaaa chcem pokracovanie...

Nevím kdy bude další čast. Není mi moc dobře :cry:

zijes, mason? :cry: choroba inak utoci aj tu... ale aspon som si stihla docitat pokracka tvojich story..a fakt klobuk dolu... prajem skore uzdravenie a sily do pisania dalsich casti na ktore sa tesiiiiiiiiiiiiiiiiiim si king!

Etie: Díky moc. Už je mi mnohem lépe a dokonce jsem napsal i pokračko...

V této části vypluje na povrch cosi hrozivého

Dean vešel dovnitř a snažil se nevšímat si Elleniných pohledů.
Nedokázal pochopit, proč se k němu Ellen takhle chová.
„Nic si z toho nedělej. Ona je taková už několik posledních dnů,“ ozvala se Jo.
Dean se odvrátil.
„Deane. Já vím, že máš na me vztek, ale je to pro me tvé dobré.“
„Nepotřebuji, aby si ses mi nějak ospravedlňovala.“
Deane. Nebuď tak tvrdohlavý.“
„Já nejsem tvrdohlavý, ale jsem tady kvůli Bobbymu.
„myslím, že to ještě chvíli vydrží.“
„Co po me chceš?“
„Chci, aby ses choval normálně.“
Dean se prudce obrátil.
„Normálně? Normálně? Ty znáš jeho tajemství a nechceš mi ho říct?“
„Už jsem ti řekla, že je to pro tvé dobro.
„Jsem snad malý kluk? Já jsem dospělý a nejsem labilní!“
„Nikdo přece netvrdí, že jsi labilní, jen si nemyslíme…,“ Jo zmlkla, ale už bylo pozdě.
„My si myslíme? To znamená, že to ví víc lidí?“
„Ne. To jsem nechtěla říct,“ pokoušela se lhát Jo, ale Dean poznal, když někdo lže nebo si to aspoň myslel.
„Kdo všechno to ví?“
„Deane. Mel bys jít za Bobbym.“
„Kdo všechno to ví?“ zeptal se Dean znovu.
Jo polkla a pak pohlédla na Sama a Bobbyho, kteří stáli opodál a o něčem spolu diskutovali.
„Nemusíš mi to říkat.“
„Deane. Nedělej žádné unáhlené závěry.“
„Já nedělám žádné unáhlené závěry. Chci jen vědět, co je to za pitomé tajemství.
Já bych přece Sama nezabil i kdyby se vyspal se samotným Belzezubem! Je to můj brácha a jsme oba dva dospělí, tak ať udělal cokoliv, společně to zvládneme. Vždycky jsme to zvládli.
„Deane. Tohle je jiné.“
„Ne. Tohle je úplně jiné,“ Dean už se nesnažil ztišit hlas.
Sam a Bobby na ně pohledli.
„Same, Bobby. Můžete jít sem,“ zavolal na ně Dean.
Oba dva se na sebe podívali a v očích se jim mihlo znepokojení, ale protože nechtěli Deana dráždit, přistoupili k nim.
„Co je Deane? Proč tady hulákáš?“
„Tady Jo mi řekla jednu zajímavou věc.
„Jakou?“ chtěl vědět Bobby, ale měl tušení.
„Podle ní má Sam tajemství a ona ho zná a já nevím proč, ale nechce mi ho říct.“
„Já přece žádné tajemství nemám,“ ozval se Sam, ale Dean mu to nevěřil.
Už jen proto, že zachytil Bobbyho vyčítavý pohled k Jo.
„Nelži mi Same. Proč se tolik bojíš, proč mi to nechceš říct? Zabil jsi někoho, upálil jsi někoho, přepadl jsi někoho anebo si snad někoho znásilnil?“
„Přestaň, Deane. Jsi trochu nevyspalý a..“
„Já nejsem nevyspalý,“ Dean vztekle bouchl do stolu.
„Tak jo. Pojďte za mnou. Ukážu vám, proč jsem vám tak naléhavě volal,“ pokusil se Bobby odvést pozornost od tohoto tématu, ale dean nehodlal ustoupit.
„Já chci vědět tvoje tajemství Same. Jsme bráchové a ti by před sebou neměli mít tajemství.“
Sam, který už dlouho neviděl Deana tak rozčíleného pohledl na Bobbyho.
„Byla to chyba. Stalo se to, ale už je to minulost.
„Co se stalo? Cos udělal?“
„Já o tom nechci mluvit deane.
„Mluv, Same! Chci to vědět!“
„Deane. Zatímco se tady dohadujeme, tak tam venku…“
„To je mi jedno. Ať se tam ti démoni třeba navzájem požerou.
Já chci vědět, co jsi udělal tak strašného, že to předemnou tajíš.“
Sam zoufale zavrtěl hlavou. „Já ti to vážně nemůžu říct. Byla to chyba, nechci o ní mluvit a..,“ Sam byl přerušen hlasem, který patřil Ellen.
„Chtěl bys vědět, co tvůj bratříček provedl? Co udělal ten Winchester?“
„Ellen. Přestaň!“ okřikl jí Bobby, ale Ellen se nedala.
Vyspal se s jednou démonkou.“
Dean vytřeštil oči v místnosti nastalo absolutní ticho.
„Ty si se vyspal s démonkou? Předpokládám, že jsi o tom nevěděl!“
„Věděl, Deane,“ zašeptal Sam, který pochopil, že nemá cenu zapírat.
„Ty jsi věděl, že je to démonka a přesto se s ní vyspal? Pomátl ses?!“
„Omlouvám se. Byla to chyba. Bylo to poté, co jsem zastřelil Madison.
„Chtěl jsem se odreagovat, chtěl jsem zabít výčitky svědomí a tak když si usnul, vytratil jsem se do města, kde jsem skončil v jednou baru. Chtěl jsem si dát jen pár skleniček, ale nějak se to zvrtlo a já do sebe házel jednu za druhou a pak si ke me přisedla nějaká žena a dala se semnou do řeči.
Byl jsem tak opilý, že jsem s ní šel nahoru a tam jsme se spolu milovali.
„To nedokazuje, že to byla démonka,“ přerušil ho Dean o malinko klidněji.
„Viděl jsem její oči, ukázala mi plamen ve svých rukou, ale já byl tak namol, že jsem to dostatečně nevnímal. Chtěl jsem si jen užít, cítit ženské tělo…“
Dean na něho hleděl, ruce měl sevřené v pěst, v očích hněv, ale nehýbal se.
„Víš, jak se jmenovala?“
„Byl jsem vážně namol, myslím ale, že říkala, že se jmenuje Deira.
„Same! Ty idiote! Nejsi nic jiného než totální idiot! Ty jsi spal s Deirou poskokem Lilith?!“
„Já vím! Moc me to mrzí, ale byla to jen jedna noc.
„Noc, která ovšem zanechala následky,“ ozvala se Ellen, kterou to očividně těšilo.
„Jo po ní šlehla zničujícím pohledem, ale bylo pozdě.
„Jaké následky…, nechceš mi doufám tvrdit, že jsi jí udělal dítě?“
„Deane…Já o tom vážně nechci mluvit a…,“ Sam nemohl pokračovat, protože se dean vyřítil vpřed. Přirazil ho ke zdi.
„Ty o tom nechceš mluvit? Ty se vyspíš s démonkou, uděláš jí dítě a nechceš o tom mluvit?!“
Jeane! Uklidni se!“ pokusila se ho uklidnit Jo, ale on jí prudce odstrčil.
„Co kdybys příště myslel tím, co máš v hlavě?“
„Deane. Je mi to vážně líto. Třeba to ani není pravda!“
„Tys to dítě viděl?“
„Ne!“
Tys to dítě viděl?!“
„Deane“ To už by stačilo,“ Bobby se ho pokusil od Sama odtrhnout, ale Dean ho srazil k zemi.
„Odpověz Same! Tys to dítě viděl?“
„Jo. Viděl jsem ho.“
„Viděl jsi ho a nezabil?!“
„Deane! Bylo to jen dítě!“
„Bylo to démonské dítě! Démonské!“
„Nemohl jsem… já jsem nemohl…“
„Proč si nemohl? Byla tam Keira?!“
„Ano byla,“ neochotně připustil Sam.
„A tu jsi taky předpokládám nezabil.“
„Nezabil…“
„Proč?!“ Dean už se téměř nekontroloval.
„Já jsem se do ní zamiloval…,“ zašeptal Sam.
„Cože?!“ Deanovi se zatočila hlava, krev se mu nahrnula do hlavy, obraz měl náhle rozmazaný.
„Ty ses do ní zamiloval?! Zamiloval ses do démonky?!“ Dean Sama několikrát udeřil a nevnímal jak na něho Bobby a Jo křičí a snaží se k němu dostat, ale Ellen na ně mířila zbraní.
„Deane“ Přestaň s tím! Ona je na naší straně!“
„Ona není na naší straně! Ona slouží Lilith!“ zařval Dean a pak ho znovu uhodil a pak ještě jednou.
„Nedovolím jí, aby nás znovu rozeštvala, nedovolím jí, aby z tebe znovu udělala démona!“
„Deane! O čem to mluvíš? Vzpamatuj se!“
„Nedovolím jí to!“ zakřičel Dean,“ a pak se mu v pravé ruce objevila postříbřená dýka a on s ní zajel do Samova břicha.
„Ne!“ zaječela Jo a srazila svou matku k zemi.
„Já nejsem démon,“ zachraptěl Sam a pak se svezl k zemi.
Jo udeřila Deana do obličeje.
„Vzpamatuj se! Vzpamatuj se! Je to tvůj brácha!“ křičela na něj, ale Dean jí znovu srazil k zemi.
„Teď už ho nedostaneš ty démonská mrcho!“ zasmál se, ale pak ho Bobby udeřil něčím do hlavy a Dean se svalil na zem.
Samovi však už nebylo pomoci pomalu umíral.