poslední boj

Dean vstoupil do toho domu.
Už na prahu se ho zmocnil takový divný pocit. Něco nebylo v tomhle domě v pořádku.
Otočil se směrem k autu a chtěl dojít pro Sama, ale na poslední chvíli si to rozmyslel, nechtěl, aby ho snad Sam považoval za nějakého zbabelce.
Rozsvítil tedy baterku a vešel do toho domu hlouběji.
„Nezdálo se, že by tady někdo bydlel. Na stěnách pavučiny, koberce byly rozežrané, lustry byly též opředeny pavučinami.
„Že by si z nás vystřelila?“ blesklo mu hlavou.
„Je tady někdo?“ zavolal do prázdna. Nikdo se však neozval.
Dean se ušklíbl.
Že by byla její dcera takový vtipálek?“
„Je tady někdo?“ zavolal znovu a tentokrát hlasitěji.
Opět nepřišla žádná odpověď, ale měl pocit, že přece jen zaslechl nějaký zvuk.
Zkontroloval to. Přístroj nenaměřil žádnou „nadpřirozenou“ aktivitu.
Ten zvuk se ozval znovu a znělo to jako mumlání.
„Jo? Ellen jste tady? Tady Dean.“
Jako už po několikáté žádný hlas, ale pouze ten zvuk.
Vytáhl z kapsy malý nožík
„Tak se na to kouknem,“ zamumlal a potom pomalu kráčel vpřed. Čas od času musel tím nožem trhat pavučiny, které se kolem něho snažily omotat.
„Je tady někdo?“ zavolal několikrát, ale doneslo se k němu jen to mumlání, které se stávalo zřetelnější a zřetelnější.
V tom Dean o něco zakopl a málem spadl na zem.
„Co to k čertu…,“ začal, ale nepokračoval, protože si všimnul, že to jsou kleště a vedle nich byly položený hřebíky.
„Co to má k sakru…,“ na podlaze byla krev.
Pomalu se shýbl k té zemi a té krve se dotknul.
Nemohla být starší než několik minut.
„Někdo tady v tomhle dome je, ale nemám ponětí, kde by mohli být,“ obezřetně udělal několik dalších kroků a všude nacházel kapky krve.
„Na tohle mi možná ten nožík stačit nebude,“ vytáhl z kapsy zbraň, ve které mel stříbrné kulky.
Postoupil o několik metrů dopředu a všude stále nacházel kapky krve a podlaha vypadala, jako by po ní někdo táhl něco těžšího, třeba lidské tělo.
Druhou rukou si vytáhl mobil a chtěl zavolat Samovi, ale v tom světla všech lustrů zablikala.
Podíval se na přístroj, ale ten byl nehybný, ale světla znovu zablikala a to mumlání zesílilo.
„Je tady někdo?“ zavolal a nemohl se zbavit dojmu, že se tady děje něco hodně divného.
„Je tady někdo? No tak nenechte se prosit,“ kromě obvyklého mumlání se ozvalo také škrábání, které přicházelo z pokoje před ním.
Dean se ten pokoj pokusil otevřít, ale nepodařilo se mu to.
Několikrát do něj zabušil, ale dveře držely pevně.
„Hele! Nehraj si se mnou!“ zavrčel a vší silou do nich kopnul a dveře vypadly.
„Jak jsem řekl, nehraj si se mnou,“ zabručel a pak vešel dovnitř.
Nepřekvapilo ho, že je tam tma.
„je tady někdo, kdo není krysou nebo nečím podobným?“
Doneslo se k němu mumlání a to z velmi blízka a pak ho čísi ruka zatahala za kalhoty.
Dean se otočil, viděl před sebou nějaké lidské tělo, které bylo přitisknuté ke zdi.
„V téhle tmě nic nevidím. Kde je tady ten vypínač?“ chvilku šátral rukou kolem sebe a pak ho našel. V místnosti se rozzářilo světlo a on si všimnul, že nábytek je rozsekaný, talíře a skleničky se valí na zemi a Jo je připoutaná ke stěně a její tvář byla pěkně zřízená.
„Jo! Dean k ní poklekl a vytáhl jí kapesník z úst.
„Jo! Co se tady stalo, co ten nábytek, ty talíře a ta krev tam ven tímhle domem.
„Ona se zbláznila, Deane.
„Koho tím myslíš?“
„Moje máma zešílela!“ Jo se několikrát nadechla.
„Myslíš, že jí posedl démon?“
Zavrtěla hlavou.
„Nemyslím si, že by za to mohl démon.
„Tak co tedy duch?“
„Já nevím,, ale ať je to cokoliv, úplně jí to kontroluje a ona se chová jako šílenec.
„Najdu jí a se Samem jí pomůžeme.
„Ne. Musíš odtud pryč!“
„Tak na to zapomeň. Nemám s tvojí matkou buhví jaké vztahy, ale to neznamená, že se jí nepokusím pomoct.
„Deane ty to nechápeš! Moje máma má ohromnou sílu a zdá se, že nic kolem sebe nevnímá.“
„Chceš říct, že tě takhle zřídila, protože…,“ Dean nedokončil to, co chtěl říct, protože za sebou vycítil nějaký pohyb.
Padl k zemi právě včas, neboť ho ostří sekery minulo jen tak tak.
„Deane! Vykřikla jo, Ale on byl v pořádku. Tedy alespoň v tom daném okamžiku, jelikož na něho někdo znovu zaútočil, a kdyby se Dean rychle nepřekulil, přišel by nejspíš o své pravé ucho.
„Mami! Proboha nech toho!“ zakřičela Jo, ale Ellen neboť to byla ona, jí nevnímala a udeřila sekerou na místo, na kterém ještě před chvilkou byla Deanova hlava.
„Co se to tady děje,“ nechápal dean, který se přitiskl ke zdi a zahleděl se na ellen.
Říkala jsem ti, že se chová jako smyslů zbavená.“
„Ale proč? Jestli není posednutá, tak co se s ní děje?“
„Nemám tušení, ale musíš odtud zmizet.“
„přece tě tady nenechám!“
„Me neublíží! Ať už jí k tomu nutí cokoliv, očividně mě to nechce zabít, ale tebe asi ano,“ a jakmile to dořekla, sekera se zabořila do zdi jen velmi těsně minula Deanovo ucho.
„Necháš toho! To je moje ucho! Co je to s tebou Ellen?“
„Uteč, Deane! Vypadni odtud!“
„Nenechám tě tady s ní. Najdu způsob jak jí uklidnit!“ během těchto slov uhýbal hlavou ze strany na stranu a dařilo se mu té sekeře vyhýbat.
„Nevím, jestli je to v tvých silách. Tohle je něco, na co ani ty ani Sam nemusíte stačit.
„Zabiju tě!“ zasyčela Ellen a Dean si všimnul, že její oči mají prázdný pohled.
„tak takhle tady bije!“ blesklo mu hlavou, ale neměl zač nad tím přemýšlet, protože na něho Ellen tou sekerou zaútočila znovu a znovu, jako by měla nezměrnou sílu, jako kdyby jí ta těžká sekera vůbec neunavovala, ale totéž nemohl říct o sobe.
To neustále uhýbání, padání na zem ho vyčerpávalo a on si byl vědom toho, že musí urychleně na něco přijít nebo si ho Ellen naporcuje.
„Je tady něco ostrého?!“ zakřičel na Jo.
„Já nevím! Nic kolem sebe nevidím!“
„To je pech!“ Ellen mezitím zcela rozsekala stůl a znovu na něho zaútočila a on cítil, že jeho pohyby jsou stále pomalejší, že svaly ho začínají bolet, ale nikde nebylo nic ostrého, čím by mohl Ellen vyřadit a přitom nezabít.
„Uteč Deane uteč!“ zakřičela Jo.
„Mlč!“ Ellen jí uštědřila tvrdou facku.“
„Hele takhle se s dámou nejedná a s dcerou už vubec ne!" Dean se rozhodl, že to riskne a využil Elleniny chvilkové nepozornosti a udeřil jí vši silou do zad.
Zakymácela se, ale nespadla, jak v to doufal.
Naopak se neuvěřitelně rychle otočila. Rychleji než na to byl Dean schopný zareagovat.
„40 let! Proč mi není 30 anebo ještě lepe 20 let,“ byla poslední myšlenka, která mu proběhla hlavou, jelikož mu sekera vzápětí dopadla na čelo a z rány mu začala vytékat krev.
Zatočila se mu hlava, bolest explodovala mu v hlavě, odněkud k němu dolehlo Jojino zaječení a pak se svalil k zemi a poslední co vnímal, byla nějaká mladá žena. Která se dotýkala jeho hlavy. Pak se vše ponořilo do černočerné tmy.

Mason a toto malo byť čo čo sa to z Ellen stalo? nakoniec ho aj dostala tak rýchlo pokračko som strašne zvedavá čo bude dalej

jaka sekera v hlave?!? to co?!? nic take to je psycho toto :D:D:D:D
a to Ellen musi byt poriadne silba stara mater ked daco take dokaze este este pokracko!

čo no že ellen bude mimo som čakala ale až tak a Jo načo tú potrebujú keď jej neublížili a ten záver s tou sekerou to bolo waw a že do hlavy čo ešte že je ten náznak

citácia :

poslední co vnímal, byla nějaká mladá žena. Která se dotýkala jeho hlavy

lebo inak by ma rachlo aj keď viem že musí žiť veď na začiatku boli oveľa starší ale u teba kto vie čo už na isto
a predstava tej sekery brrrrrrrrrrrr
skoro som zabudla skvelé pokračovanie a ešte raz

Sam a Charlota byli schovaní v autu.
Ani jeden z nich se neodvažoval vystrčit hlavu ven.
Nechtěli riskovat, že by je mohla Bella zabít.
Sam nemohl pochopit, co se to s ní stalo. Jistě mohla být naštvaná kvůli tomu, že jí nepomohli s jejím otcem, ale že by jí to donutilo až k tomu, aby se je pokusila zabít?“
Pohlédl na Charlotu, která se krčila za sedadlem a měla očividně ještě větší strach než on.
Podíval se na hodinky. Dean se ještě stále nevracel a nebral ani telefon, což bylo podivné.
Malinko nadzvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe.
Bellu nikde neviděl, ale to neznamenalo, že by nemohla být někde schovaná a čekat, až Sam anebo Charlota udělají chybu.
Na druhou stranu, kdyby je chtěla doopravdy zabít, proč by k ním prostě nepřišla a nezabila je? Pochyboval, že kdyby na to došlo, že by měli nějakou šanci.
„Musím najít Deana. Je tam moc dlouho.“
Charlota ho ctytla za ruku.
„Nechoď. Vždyť tě může zabít!“
„Musím to risknout. Deanovi se něco muselo stát.
„On to zvládne. Jistě by nechtěl, abys takhle riskoval.“
„Tohle není o risku. Je to můj bratr, a jestli se mu něco stalo, musím mu jít pomoc.
„Myslíš, že když tě zastřelí, tak mu to nějak pomůže,“ Charlota mu ruku stiskla silněji.“
„Počkej tady. Z nějakého důvodu se k tomuhle autu nepřiblíží a tak bys měla být v bezpečí.“
„Já vím. Já se bojím o tebe.“
„Nemusíš. Nějak to už vymyslím.“
„Nechtěla bych tě ztratit Same, zachránil si mi život,“ a pak než tomu stačil zabránit, ho políbila.
„Proč si to udělala?“
„Pro štěstí,“ usmála se a pak mu tu ruku pustila.
„Za chvíli jsem zpět i s Deanem,“ zamumlal Sam trochu omámené a pak odešel.
Charlota ho sledovala až do okamžiku, kdy prošel dveřmi, poté její úsměv pohasl a ona si k sobe pohybem ruky přivolala ve stínu stojící Bellu.
Tak ní přišla ve tváři stále ten samý prázdný výraz.
„Přejete si má paní?“ otázala se bezbarvým hlasem.
„Ano. Postaráš se, aby z toho domu vyšel živý pouze sam Winchester. Je ti to jasné?!“
Bella na ní několik vteřin hleděla a pak zavrtěla hlavou.
„Co to má znamenat?!“ Charlotina tvář potemněla a vzduch kolem ní citelně ochladl.
„tohle neudělám!“ každé slovo vyslovovala ztěžka, jako by se jí v tom něco snažilo bránit.
„Ty to uděláš! Nemáš jinou možnost! Zabiješ deana Winchestera. Je ti to jasné?!“ a aby dodala důraz svým slovům, vyndala zpoza svého oblečení malé modré, zářící světlo.
Bella sebou škubla, bylo na ní vidět, jak moc ráda bych se ho dotkla, ale nedokázala to.
„Musíš me poslechnout. Vlastním tvojí duši!“
„Ano paní!“ řekla poslušně a pak se vydala k tomu domu a kuši měla připravenou.
Charlota to zářící světlo zasunula zpět.
„Jsme k tomu blízko. Vše je zatím takové, jak má být.
„Uriele!“ zakřičela do vzduchu a její hlas byl silný.
Uriel se tam vzápětí objevil.
„Přejete si paní?“ i jeho hlas byl bezbarví.
„Ano. Chci, aby si mi sehnal další Anděly, další lidi, potřebuji více duší!“
Urielova tvář byla jak z kamene.
„jak poroučíte paní,“ a poté zmizel.
Na její tváři se rozprostřel spokojený úsměv, který ovšem vzápětí zmizel, protože si všimla Ruby, která z protější strany, vstoupila do toho domu.
Zaklela, ale věděla, že nemůže nic dělat, proti této démonce byla stále ještě slabá, stále jí ještě chyběly duše, se kterými by mohla přivést své bratry.
„Jen si tam jdi, démonko, ale Sam Winchester je můj,“ a poté se prsty dotkla svých rtů.
Sam vstoupil do toho domu. Čekal, že v něm bude tma a ani ho nepřekvapilo, když zjistil, že jsou lustry rozbité.
„Deane jsi tady někde?“ zavolal do místnosti osvětlené baterkou. Ještě, že si jí vzal.
„Same. Jsi to ty?“ donesl se k němu nějaký hlas.
Už chtěl odpovědět, že ano a zeptat, kde Dean je, ale pak mu došlo, že tohle rozhodne, nebyl Deanův hlas.
„Je tady někdo?“
„To jsem já Same,“ ozval se blízko něho hlas, který taky moc dobře znal.
„Tati…,“ vydechl a baterka se mu v ruce zachvěla.
„Same. Tak rád tě vidím…,“ nedokázal určit odkud ten hlas přichází.
„Tati jsi to vážně ty?“ hlas se mu malinko třásl.
„Jistě. Koukni se na me,“ ozval se ten hlas blízko něho,“ Sam se s baterkou otočil kolem své osy, ale nikdo kromě něho v té místnosti nebyl.
Potřásl hlavou.
„Musíš se soustředit. Musíš najít Deana!“ snažil se koncentrovat.
Popošel o kus dál a znovu zavolal.
„Deane. Jsi tady? To jsem já Sam.“
„Same miláčku. Jsem tak ráda, že si se k nám vrátil,“ donesl se k němu ženský hlas.
Zmateně zamrkal.
„Mami. Jsi to vážně ty?“
„Jistě, že jsem to já Sammy,“ její hlas zněl něžně a vypadalo to, že musí být blízko něho, ale stejně jako u otce i tentokrát v té místnosti byl sám.
„Co se to děje? Hraje si snad se mnou někdo?“ blesklo mu hlavou.
„Deane. Jestli tady někde si, tak se ozvi,“ tentokrát se neozval žádný hlas.
Zmocnil se ho nepříjemný pocit, který sice okamžitě potlačil, ale stejně měl pocit, že se deanovi něco stalo.
Opatrně postupoval vpřed a všímal si na podlaze rozbitého nádobí, na třísky rozloženého stolu a také stop krve.
„Proboha…,“ raději se na to ani neodvažoval myslet.
Zrychlil krok a prošel několika dalšími pokoji a všude to bylo stejné, na zemi rozbité talíře, rozštípaný stůl a krev, která se objevovala ve stále větším množství.
„Deane?! Deane?!“ No tak se ozvi!“ ale nikdo se stále ještě neozval.
Sevřel baterku pevněji a postupoval vpřed, ale kromě stále většího počtu krve nenacházel nic jiného a navíc měl pocit, že se vzduch dosti ochladil.
Když vstoupil do další místnosti, čekal, že to tam bude stejné, ale nebylo.
V jednom rohu leželo nějaké ženské tělo a na straně druhé nějaké mužské a to mužské patřilo Deanovi.
Ležel tam nehybně, obličej zabořený do země.
„Deane!“ Sam k němu přiskočil a zatřásl s ním.
Nic se nestalo. Obrátil ho na záda. Nezdálo se, že by měl něco zlomeného, nikde neviděl krev, ale i přes tento fakt, byl Dean stále nehybný.
„Deane! No tak prober se! No tak! Poslechl si jeho srdce a s úlevou konstatoval, že bije, stejně tak i dýchal, ale stále se neprobouzel.
„No tak Deane“ Co je to s tebou! Prober se.“ zatřásl s ním, jak nejsilněji dokázal, ale nebylo to nic platné.
Chystal se mu udělat masáž srdce, ale pak si uvědomil, že by stejně k ničemu nebyla a tak se mu chystal dát umělé dýchání a doufal, že by ho to mohlo probrat, ale v okamžiku, kdy se jejich rty téměř spojily, uslyšel za sebou šoupavý zvuk.
Otočil se a hleděl na Bellu, která měla svojí kuši namířenou na deanovo čelo.
„Bello! Já vím, že jsme ti nepomohli a je mi to líto, ale nedělej to!“
„Já musím! Je to příkaz!“
„Čí je to příkaz? No tak Bello! Já vím, že ho nechceš zabít“
„Nechci, ale musím,“ a pak přiblížila svůj prst k spouštěči.
„Bello! Já tě prosím! Nedělej to!“
„Je to rozkaz!“ její hlas byl bezbarví a pak z té kuše vypálila a Sam zakřičel a bezmocně sledoval, jak se to blíží k Deanově čelu, jak už je to u něho blízko, zdálo se, že mu to každou chvíli provrtá čelo a pak se vše zahalilo do tmy a když se vyjasnilo, uvědomil si, že šíp netrčí v Deanove čele.
„Co se stalo, co se stalo?“
„Konec. Je tomu konečně konec,“ ozval se za ním slabý ženský hlas.
Otočil se a spatřil Bellu ležet na zemi a šíp měla zabodnutý v srdci.
„Bello! Chtěl ho vytáhnout, ale ona ho zadržela.
„Je konec Same. Představovala jsem si ho jinak, ale je konec. Sbohem Same a nepoddej se, jsem volná…, jsem volná…,“ zopakovala několikrát za sebou a pak napětí v jejím těle polevilo a na její tváři se rozprostřel spokojený úsměv.
Sam, který absolutně nic nechápal u dveří zahlédl Ruby.
„Ruby!“ zavolal na ní, ale ona se vytratila do tmy.
„To ona musela zabít Bellu, ale jak se jí podařilo…,“ z přemýšlení ho vyrušilo zakašlání a on si všimnul, že je Dean vzhůru.
„Deane!“ spontánně ho objal.
„No tak Same. Jsi snad nějaká holka,“ ale neodstrčil ho od sebe.
„Co se tady stalo, co to bylo s tebou?“
„Nemám tušení. Ellen se me snažila zabít a málem se jí to podařilo, ale pak se tady objevila nějaká mladá žena a…,“
„Ona je mrtvá?“ zeptal se, když si všiml ležící Belly.
Sam přikývl.
„Ty jsi zabil Bellu?!“
„Ne. Tedy aspoň myslím. Něco se tady děje deana a tím něco myslím, že je to i nad naše chápání. “Kdo je tamta žena,“ Dean ukázal na opodál ležící ženu.
Sam k ní pomalu přistoupil a obrátil jí na záda.
Hleděl na mrtvolnou tvář Ellen. Uprostřed čela měla velký krvavý otisk a vedle jejího těla ležela zakrvácená sekera.
„Kdo je to?“
„Nikdo. Musíme odtud rychle pryč.“
„Jak to myslíš, že nikdo?! Proboha to je Ellen a má v hlavě díru, jako kdyby jí tam někdo zarazil sekeru…,“ Dean se zachvěl.
„Jak jsem řekl. Někdo si s námi hraje a zabil Ellen a možná i Jo.
„Nikde jí tady nevidím!“
„Může být jinde.“
„No tak Same! Vzpamatuj se!“ dean ho propleskl.
„Promiň. Začíná toho na me být trochu moc.“
„Tak v tomhle nejsi sám brácho,“ zamumlal Dean, který se od Ellen odvrátil

tak to bolo super čo sa tam deje charllote chce priviesť bratov mrcha jedna a hromadí duše a to v tom dome waaw čo sa tam vlastne stalo Belle je mrtvá jo zmrzla a elle zomrela tak ako mal Dean a tko je tá záhadná žena a tie hlasy v dome to som zvedavá čo bude ďalej bolo to parádne

A po delší dobe pokračujeme:)

O několik minut později vyšli oba dva ven.
Sam si všimnul, že Charlota nikde není.
Otočil se k Deanovi, ale ten mel ve tváří zdrcený výraz.
„Neboj. Někde tady bude.“
„Moje auto… moje neboho auto…,“ zamumlal, Deane.
„O čem to mluvíš? Vždyť naše auto je támhle,“ na místě na které se díval však žádné auto nestalo.
„To je divné. Určitě jsme zaparkovali na tom místě.
„Jasně, že jsem ho zaparkoval na tom místě. Poslední tam byla ta ženská, tak jestli mi ho ukradla…!“
„Nechápu, proč tady není, ale určitě ti neukradla auto.
„Jestli ho neukradla ona tak kde je?“
„To nevím. Možná, že ho jen přeparkovala…“
Dean na něho vrhl takový pohled, že už Sam raději nic neříkal.
„Charloto. Jsi tady někde? Už je to tu bezpečné. To jsem já Sam,“ nikdo se ale neozval.
„Jestli mi ho ukradla, tak najdu způsob, jak se k ní dostat a krutě za to zaplatí.
Říkal jsem jí, že jsme jí neměli brát. Vždyť je ještě horší než ta Bella, ještě, že už je mrtvá.“
„tak to by stačilo. Někde tady musí být. Nevěřím, že by byla něčeho takového schopná.“
„Same! Už s tím zase začínáš? Obhajuješ další ženskou, protože…“
„Mohl bys sklapnout?!“ přerušil ho Sam.
Dean na něho vyvalil oči.
„Cos to řekl? Hele já se tě snažím chránit, protože tobě samému to prostě nedochází.
„Nepotřebuji chránit Deane! Jsem v pohodě. To, že se zajímám o nějakou ženu neznamená, že jí miluju nebo jí slepě věřím. Prostě jen nejsem tak nedůvěřivý, protivný! Vždyť se na sebe podívej. Dříve atraktivní dneska nepříjemný, neoholený.“
„Co tady jako naznačuješ, že na mě jako ženský už neletí nebo co?“
„Ano. Nemáš u nich takový úspěch jako si mýval, tudiž se navážíš do me a mých vztahů.
„A to jako proč? Myslíš snad, že toužím randit s démonkou nebo s bytostí, co dokáže lidem vyjmout duší?!“
„Ruby není tak špatná. Je na naší straně a Charlota se změnila tím jsem si jist.“
„Same! Čím jsi starší tím jsi blbější!“
„To odvoláš!“ zavrčel Sam.
„To teda ani náhodou. Proboha neříkej mi, že tu démonku ještě pořád miluješ?!“
„Do toho ti nic není,“ odvětil Sam vyhýbavě.
„Same! No tak vzpamatuj se! Ona tě odkopla! Ty ses před ní zesměšnil a ona tě nechala být a ty jí pořád miluješ? No tak už se konečně prober!“
„Nestarej se o me! Ty mi prostě jen závidíš!“
Dean se rozesmál.
„Já, že ti závidím a co ti mám závidět, že s tebou každá ženská zachází jako s nějakou věcí, kterou může použít a potom zahodit?“
„Sklapni, Deane a jdi si hledat to své auto.“
„Vzpamatuj se! Nejsi pro ní nic! Je to démonka, která tě akorát využívá! Sakra jestli tolik potřebuješ ženskou, tak si nějakou zaplať a doufej, že je to člověk.
„Mohl by si laskavě sklapnout?!“ Sam sevřel ruce v pěst.
„Nebo co mi uděláš? Poklekneš předemnou na kolena a vyznáš mi lásku?!“
Obou dvou se leskly oči, zdálo se, že to co se děje nemají pod kontrolou.
„Varuji tě deane! Já ti říkám sklapni!“
„Nebo co? No tak se ukaž. Jestli si lepší rváč než milovník i když s tím milováním to v poslední době nebude moc slavné, co?“
„Do toho ti nic není!“
„No jen to řekni! Zatímco me šlo v tom dome ty ses tady miloval s tou tvojí Charlotou v mém aute a ona pak odjela, ukradla mi auto, protože si řekla, že je Sam Winchester tak hrozný milenec, že tady nezůstane ani vteřinu. No tak si to už konečně přiznej, Same! Ano ženský se na tebe lepí, ale ne proto, že bys byl bůhvíjak sexy, nebo božský při milování, ale proto, že ti můžou tak snadno poplést hlavu k něčemu tě zneužít a potom ponížit, protože ty jsi v podstatě důvěřivá naivka a je jedno, jestli ti bude dvacet, třicet nebo čtyřicet, jelikož ty zůsta…,“
Drž už hubu ty idiote!“ zařval Sam a pak mu vpálil ránu do obličeje.
Dean zavrávoral.
„Tak ty na me budeš utočit, ty si myslíš, jaký to není hrdinství utočit na nepřipraveného chlapa, ale jestli si myslíš, že tohle ti získá pozornost tvé milované Ruby tak to se tedy pleteš!“ Dean ho udeřil nejprve do brady a pak nohou do žaludku.
„Tos neměl dělat! Ruby i Charlota jsou tisíckrát lepší než ty. Nejsou tak sobecké, tak arogantní, není to pokaždé já jenom já mé ubohé auto, jsem to ale chudáček, pomalu ale jistě stárnu, co budu jen dělat?!“ Ze Samova hlasu čísel výsměch a oběma hořely tváře, ale jeden z nich si toho nevšimnul.
„No a co? Tak se bojím stárnutí, ale co to tvoje. Bože chtěl bych děti, chtěl bych se usadit, Ruby vezmeš si me, budeš moje, ne o panebože zhroutil se mi svět!“
„sklapni, parchante!“ sam se ho znovu pokusil udeřit, ale tentokrát ho Dean zablokoval a sám mu uštědřil jednu ránu a pak ještě jednu a následně ho povalil na zem a pokusil se mu kleknout na nohy, ale Sam se nedal a volnou rukou ho udeřil do nosu.
Dean zařval bolestí a z nosu mu začala téct krev.
„Tohle mi zaplatíš!“ zavrčel a několikrát Sama udeřil.
„Ty zaplatíš me!“ Sam mu ty rány oplatil a vzápětí se několikrát překulili a snažili se přitom zasáhnout jeden druhého.
„Co to tady děláte?“ Ihned s tím přestaňte!“ Bobby se je od sebe pokusil odtrhnout, ale oni byli do sebe zaklíněni těsně.
„No tak necháte toho! Co vás to sakra napadla!“ ani tohle nepomáhalo.
Vytáhl tedy zbraň a několikrát s ní vystřelil do vzduchu. To zabralo.
Oba dva ztuhli a vzájemně se pustili. Jas v jejich očích pohasl.
„Deane? Same? Co to do vás vjelo?!“ obořil se na ně Bobby.
„Co…, co se stalo? Teda já vím, že jsem se teď popral s bráchou, ale proč?“ Sam se pokusil zastavit krvácení z nosu ze rtů.
„Proboha. Co do do nás vjelo,“ zamumlal Dean a vrávoravě se postavil na nohy.
Oba dva měli potrhané oblečení, šrámy na obličeji, zpocené vlasy a oběma tekla krev z nosu a ze rtů.
„Ježíši! To jste se snad chtěli vzájemně zabít?!“
„Netuším. Prostě jsme spolu mluvili a hledali naše auto a nějak se to zvrtlo…,“ Dean se musel posadit na zem. Točila se mu hlava.
„Trochu? Kdybych nepřijel, tak byste se navzájem zabili!“
„Promiň Bobby. Nějak se nám to vymklo.“
„Jo. Bobby potřásl hlavou. Kde je Ellen a Jo?“
„Ellen je mrtvá a Jo zmizela.
Bobby sklonil hlavu.
„Deane jestli hledáš svoje auto tak je támhle,“ ukázal rukou dopředu.
Dean tam pohlédl a spatřil na padrť rozsekané auto.

pekneeeeeeeeeeee...ta bitka a kam charlott zmizla? haaaaaaaaaaaaaaa? quicky pokracko

Impala je šrot tak keď toto dean prežije tak všetko to bolo niečo ako sa mlátili a čo všetko si vykričali som zvedavá či ich k tomu dohnala Charlote a kde tá potvora je ešte že tam nabehol Boby vynikajúce pokračovanie skladám poklonu

„Kdo to mohl udělat? Same kde je ta tvoje charlota?“
„Nevím. Řekl jsem jí, ať zůstane v aute.
„No. Je očividné, že v něm nezůstala, teda ono v něm nic nezůstalo.
Tak ona je nejenom zlodějka duší, ale i vykradačka aut!“
„Deane! Nemusíš jí hned obvinovat. Mohl to udělat kdokoliv.
„Kdo jako? Třeba Bela? Nacpala si autorádio, řadící páku, pedály do podprsenky?“
„To já nevím, ale něco se muselo stát.“
„Už s tím zase začínáš, Same?!“
Sam po něm šlehl nepěkný pohled.
„No tak hoši! Tvého auta je mi líto, ale musíme zařídit několik věci.
Za prvé musíme pohřbít Ellen a tu Belu, za druhé mi laskavě řekněte, kdo je ta Charlota a za třetí…,“ Bobby zmlknul a hleděl před sebe.
„Co je Bobby, stalo se snad něco?“
„za třetí mi řekněte, jak se dostaneme skrz tyhle,“ dokončil Bobby nakonec.
„skrz koho jako myslíš?“ chtěl vědět Dean, ale pak je uviděl.
Před nimi stálo asi 6 mužů a 4 ženy a všichni měly v očích prázdný výraz.
„Tohle se mi nelíbí,“ zamumlal Sam a udělal krok k vraku.
„No me se nelíbí, že ti lidi mají v rukách součástky mého auta,“ zavrčel Dean a chtěl jít k nim, ale Bobby ho zadržel.
„Co blázníš. Tohle nejsou obyčejný lidi.“
„Já taky nejsem obyčejný člověk. Jsem naštvaní chlap, kterému nějaká banda vymytých mozků rozebrala auto.“
„Deane. Zůstaň tady. Jsou v přesile.
„Bobby! Bojoval jsem se všelijakou nadpřirozenou sebrankou, proč bych se mel bát pár lidí?“
„Protože ti lidi někdo řídí, nějakým způsobem je ovládá.“
„hele. Já chci zpátky svoje věci. Moje auto není žádný turistický suvenýr!“
„Já vím, ale nemůžeš k nim jen tak přijít a chtít, aby ti to vrátili.“
„To je mám jako prosit nebo jim snad za to, že mi to ukradli ještě zaplatit?“
„Tak jsem to nemyslel. Musíš se uklidnit, uvažovat s chladnou hlavou.“
„To jde dost těžko, když mi někdo rozebral moje auto.“
„Prostě nedělej nic zbrklého. Musíme zjistit, kdo jim to udělal a jestli jim můžeme nějak pomoc.“
všichni tedy aspoň minimálně já a Sam víme, kdo to má na svědomí.“
„Proč si hned myslíš, že to má na svědomí Charlota, copak musí být jediná?!“
„Ježíši. Kolik takových tu podle tebe pobíhá, copak ti to ještě nedochází.
„Vydáš se za mnou do toho domu a vzápětí se tam objeví Bella a chce z nás nadělat nudličky, pak vyjdu ven a koukám, že je z mého auta vrak, teda vrak je pro něj ještě mírné slovo a ta ženská nikde a teď před námi stojí tlupa lidí s prázdnými výrazy.“
„Na tom něco bude Same.“
„Já tomu prostě nechci věřit. Bella na nás střílela, snažila se nás zabít!“
„To mohlo být klidně součástí nějaké té její hry. Vážně si myslíš, že kdyby byla Bella sama sebou, že by vás nezabila nebo nezranila. Ta ženská v tom byla hodně dobrá.“
Sam potřásl hlavou.
„Já tomu prostě nemůžu uvěřit. Přišlo mi, že…,“ hej ty necháš ten volant na pokoji!“ přerušil ho Deanův výkřik.
Viděl, jak se Dean přetahuje s jedním mužem o volant.
„Proboha Deane, nech toho.“
„Tak to ani náhodou! Je to můj volant, dej ho sem!“ pokoušel se ho tomu muži vytrhnout, ale ten ho držel pevně.
„Deane. Na tom volantu teď nezáleží!“
„Je můj! Nenechám ho nějakému Zombíkovi!“
„On přece není žádný Zombík! No tak Deane!“ Dean ho však neposlouchal a dál se s tím mužem přetahoval o ten volant.
Sam pohlédl bezradně na Bobbyho, který mel zachmuřenou tvář.
Chystal se něco říct, ale v tom jeho pozornost upoutali ostatní lidé, kteří k ním udělali několik kroku a všichni svorně opakovaly.
„Charlota, Charlota! Charlota!“
„Já jsem to říkal!“ vykřikl Dean a vyrval tomu chlápkovi ten volant.
„Jsem hlupák…,“ zamumlal zdrceně Sam.
„nemůžeš za to. Musí v tom být hodně dobrá.“
Ti lidé k ním udělali další dva kroky a jejich volání zesilovalo.
„Charlota! Charlota! Charlota!“ už byli tesne u nich, skoro se jich dotýkali, když v tom je zezadu ozářilo světlo a vzápětí do nich najelo auto a ti lidé se s křikem rozeběhli.
„Ruby?!“ nevěřil svým očím Dean.
„Není čas. Nasedněte!“
„Musíme,“ promluvil Bobby a naskočil do auta.
„No když musíme,“ Dean ho následoval.
Sam váhal. Nebylo pro něho příjemné Ruby znovu vidět, ale v okamžiku, kdy spatřil jak Ellen a Bella vstávají ze země a volají Charlotu, pochopil, že se tu děje něco, čemu může uniknout jen s Ruby. Naskočil do auta.
„Co se to tady děje, copak je to nějaký Zombieland?!“
„Moc těžké vysvětlit! Není na to čas!“ a poté šlápla Ruby na plyn a ujely z toho místa, nedbající křiku.

to bola super časť ako sa tam zjavili tí ,,zombíci,, a Dean ich chcel ísť brať tie súčiastky a potom sa naťahoval o ten volant no Ruby je tam opäť aj keď ich zachránila a konečne vedia že je za tým charlote bolo to vynikajúce

Jsem rád, že se líbí. Chudák Sam to má težké, co?
Jinak až dopíšu tohle, bude to ze Supernaturalu všechno. Popravde tohle píšu jen kvůli tobe...

hej sam to má ťažké chudáčisko zmätený
to by bola škoda keby si zo supernatural skončil oni sú tie poviedky vynikajúce super sa to číta tie zvraty čo tam máš ma síce raz zabijú ale vydržím

citácia :

Popravde tohle píšu jen kvůli tobe...

tak to ti ďakujem lebo je to super

a ja som co?! ja to citam tiez

Pea: Tak ty taky i když nejsi pravidelná a zanedbáváš Lapiduch
Lentilka. Bohužel to skoro nikdo nekomentuje/nečte tak jsem se asi netrefil do vkusu tudíž není moc velká motivace:(

mason..
ale oni to citaju sak mas cez 1000 precitani nie vsetci komentuju...ja citam vsetko ked stiham a tiez nie vzdycky pisem komenty...
taze si z toho velku hlavu nerob naaaaaaaaaaaaam sa to paaaci

súhlasím s Ettie možno nekomentujú ale určite čítajú no neviem či si netrafil vkus lebo mne sa to páči tvoj štýl je iný ale to je práve dobré nebavilo by ma to keby písali všetci na jedno kopyto
ja sa zase snažím aj napísať komentár keď prečítam aj keď nie vždy stíham hneď po prečítaní

Ok. Tak jste me přemluvily. Doufám, že jestly bude další tak to bude někdo číst:)

no ja budem určite

Jeli asi deset minut. I když už byli od nich dost daleko Ruby nezastavila.
„Mohla bys nám konečně říct, co se tady děje?“ zakřičel na ní Dean.
„Na to teď není čas,“ zakřičela a vzápětí strhla volant a Sam a Dean málem vyletěly z auta.
„To nás chceš jako zabít? Tos nás klidně mohla nechat těm zombiím!“
„To bych se musela snažit trochu víc Deane!“ zasmála se Ruby a pak stočila volant na druhou stranu a všichni tři narazili zas do druhé strany.
„O co ti sakra jde, démonko?!“
„O naší záchranu?!“ Ruby prudce zabrzdila, a kdyby se Dean nedržel pevně sedadla, nejspíš by přeletěl přes celé auto.
„Ty jsi se vážne zbláznila!“
„Já nemám ten pocit a co ty Same?“ upřela na něho své oči a on cítil, že se ho zmocňuje horkost.
Potlačil to.
„Nikdo z nás nechce umřít, ale dean má pravdu, mohla bys nám říct, co se tady děje jsou snad z Ellen a Belly zombie a kde je Jo víš o ní něco?“
„Příliš mnoho otázek Sammy.“
„Hele. Nevím, o co ti jde, ale nech Sama na pokoji. Už jednou si mu ublížila!“
Ruby se ušklíbla.
„nejdřív se s ním pereš jako malý kluk a teď si hraješ na jeho staršího bratra?!“
Dean zatnul ruce v pěst, ale v tu chvíli se ozval Bobby.
„Co se to tady děje? Jestliže nejsou Zombie, tak jaktože vstali z mrtvých?“
„Oni nikdy neumřeli. Nemůžeš umřít, když nemáš duši, nemůžeš nic cítit, nemůže tě nic zastavit a…“
„Počkej. Cos říkala o tom, že je nemůže nic zastavit,“ přerušil jí dean.
„Víš, že takhle někoho přerušit je velmi neslušné, copak tě to tvoje máma nebo tvůj otec nenaučili?“ její hlas oplýval posměchem.
Bobby Deana zadržel.
„Znamená to, že je Charlota ovládá a že je nelze zastavit?“
„To jsem nikdy neřekla.“
„tak jak je máme zastavit? Nemůžeme jí přece dovolit, aby z celého světa udělala bezduché nástroje.
„Proč ne? Jste lidé a jste stvořeni k něčemu takovému.“
Dean se chtěl vrhnout vpřed, ale Bobby a Sam ho stáhli dozadu.
„Jo. Jestli to tak je, tak proč nám pomáháš, proč si nás tam nenechala, aby z nás Charlota udělala jednoho z nich?“
Rubyinu tvář zvlnil soucitný úsměv.
„Bylo by to krásná vidět tě, jak chodíš bez ducha, stále opakuješ Charlota, Charlota, nemáš svojí vůli, ale jde o to, že ona se nesnaží jen o lidi, ale také o Anděly i démony.“
„Chceš říct, že démoni mají snad duši?!“
„Ano. To víš, že máme,“ ignorovala jeho štiplavou poznámku.
„Tak co budeme dělat, jestli se tedy dá něco dělat? Chceš snad ujíždět v tomhle křápu, ale co až mu dojde benzín.“
„tohle auto je jediné, co v tuhle chvíli máme, vzhledem k tomu, že z tvého toho moc nezbylo…“
Dean se jen těžko ovládal, mel ruce sevřené v pěst tak silně, že mu zbělely klouby.
„Ruby. Jestli je nějaká šance, nějaká možnost, řekni nám to.“
„Šance by tady byla, ale nenajdete jí tady.“
„Co tím…,“ začal Sam, ale další slova mu zamrzla v ústech, protože se kolem jejich auta objevilo asi deset andělů a všichni měli v očích prázdný výraz.
„Ehm Castieli. Ty tu asi nejsi jako náš přítel, že ano?“
„Vydej nám je démonko a naše paní k tobě bude milosrdná,“ do popředí vystoupil Uriel a upíral na ní své pronikavé oči.
„zkus to a budu tě do konce svých dnů proklínat.
„To by dlouho netrvalo, ale nemám v úmyslu vás jim vydat.
„Ne. Démonka Ruby si nechce zachránit život?!“ Deanův hlas přetékal sarkasmem.
Ruby ho ignorovala, naklonila se k Samovi políbila ho a pak zašeptala.
„Uvidíme se dole Same a… je mi líto, co jsem tehdy řekla,“ jakmile domluvila, rozplynula se.
„Co… co to má…? Ona nás tady nechala. Že prý nám pomůže, že je naší jedinou nadějí.
„Ona nám pomůže,“ promluvil tiše Sam.
Dean mu chtěl šáhnout na čelo, ale Sam ucuknul.
„Vím, že nám pomůže!“
„Same! Co je to s tebou? Myslel jsem, že už tě to přešlo.
„Deane. Musíme se teď soustředit!“
„Promiň Bobby, že me v tuhle chvíli nenapadá nic spásného. Ona nás tady nechala!“
„Říkala, že se uvidíme dole,“ zamumlal Sam.
„Jak nám to pomůže?!“
„To nevím, ale cítím, že nám chce pomoct.“
„Tak jo. Když budeme hodně naivní, jak by nám mohla ta démonka pomoc? Teda když budeme vskutku hodně naivní, tak si můžeme myslet, doufat, že se za chvíli vrátí s velkým množstvím démonů!“
Uběhla minuta, pak druhá, pak třetí, ale Ruby se stále nevracela.
Zato počet lidí kolem jejich auta se neustále zvětšoval.
Za chvíli tam bylo asi 100 lidí a 10 Andělů a všichni svorně opakovali.
„Charlota! Charlota! Charlota!“ nakonec Uriel zvedl ruku a všichni utichli.
„Je konec. Můžete se naší paní podřídit dobrovolně anebo násilím. Víte moc dobře, že nemáte šanci uniknout.“
Dean se rozhlédl kolem sebe. Mohl by se pokusit prorazit tím autem, ale ti lidi na něm byli doslova nalepeni, neměl by šanci na rozjezd.
Pohlédl na Samovi, který se na něco soustředil pak na Bobbyho, který se mračil, a jeho tvář vyzařovala beznaděj.
Každou chvíli k tomu autu přicházeli další a další lidi a všichni měli onen prázdný výraz.
Vzpomněl si, jak mu Charlota sebrala duši, jak se cítil prázdný, jak byl v její moci, vybavilo se mu, jak ho Ruby vrátila do normálu a taky, že mu Charlota vrátila duši.
Proč by to dělala, když mu jí jednou sebrala, proč se chovala, jako by je nikdy neviděla?!“
„Tvé rozhodnutí Deane?!“
„Sbohem Same, sbohem Bobby,“ zašeptal a chystal se vystoupit, ale sam ho zadržel.
„Nechci to udělat, ale radši dobrovolně.“
„Sejdeme se dole,“ řekla.
„Jo. Možná, že myslela v pekle!“
„Přesně Deane. Myslela peklo!“
„Same, co to s tebou udělala?!“
Sam neodpověděl, ale ukázal rukou na zem.
Dean se tam zahleděl a po chvilce je spatřil.
Zpoza země se pomalu nahoru plazily černé stíny ty samé, které pohltily Charlotu.
„Tohle nemyslíš vážně!“
„Je to naše jediná šance. Já nechci skončit bez duše!“
„To já taky ne, ale nechat se dobrovolně vtáhnout do pekla?!“
„Já jí věřím. Nevím, o co jde, ale věřím ji!“
„Já taky,“ zamumlal Bobby.
„Co to s vámi je?!“
„Můžeš bud sloužit Charlote anebo doufat, že tam dole něco najdeme,“ Sam mu stiskl ruku a pak se nechal těmi černými stíny obalit stejně tak i Bobby.
Mezi stojícími lidmi to zašumělo, ale nikdo znich se nepohnul.
„Tak jo. Jdu s vámi,“ zašeptal Dean a zavřel oči. Cítil, jak se ty stíny kolem něho obtáčejí, jak se k němu tisknou, zvedají ho do výšky a vzápětí se s ním noří do země.
Uriel se pohnul, ale už bylo pozdě auto bylo prázdné.

SUPERRRR

Já to čtu pravidelně. Lepší a lepší

ja som vravela že ma tými zvratmi raz zabiješ takže Ruby je to ľúto mrcha jedna ale pomohla im takže a to čo bolo na záver že sa uvidia dole a prišli pre ných tie tiene tak to bolo a toľko ľudí a anjelov už dostala no to som zvedavá aké to v pekle bude a čo tam také môžu nájsť táto časť bola

12NicolAlysska:Dekuji za koment. teší me, že je to lepší a lepší.
Lentilka: ja som vravela že ma tými zvratmi raz zabiješ . jaké zvraty máš na mysli?

zvratmi som myslím to ako sa ten príbeh vyvíja že vždy prekvapíš niečim čo som nečakala napríklad že Charlotte bude nakoniec tá zlá a že budem ešte Bellu ľutovať nikdy neviem čo môžem čakať a to sa mi páči aj keď sú to nervy

Lentilka: Já se snažím psat tak, aby v tom byla akce, humor, romantika, drama, bolest, des a snažím se, aby byli čtenáři každou časti překvapeni, aby tam bylo něco, co nečekali