poslední boj

Tauria. 8 let zkušenosti:)

No teda zhltla som všetky zameškané časti a tým zhltla myslím doslovne to je fakt PECKA mega pecka ty chlape prosim ta kde bereš tolko inšpirácie a kde bereš tie skvelé nápady na dej a po kom si tak talentovaný v písaní sakra ja žiarlim a tam čo to v jednom príspevku malo znamenať , že nebudeš už písať na to zabudni ok je to úplne bombové toto sa vo mne pri čítaní odohráva proste čumím jak debil a nehorázne moooc sa teším na pokráčko

Sonig: Já ani nevím. Asi jsme se segrou obdařeni přírodou, ale bohužel pro nakladatelství nejsme moc dobrý...

Čo narobíš je ťažké sa presadiť v nešnej dobe musíš mať viac známostí než talentu

Když koukám na knížky českých spisovatelů a spisovatelek je to většinou o znamostech, ale me stačí tohle, hlavne, že to někdo čte a že se líbí.

Same. Můžeme si o tom promluvit?“ Dean dohnal Sama.
„Není o čem mluvit Deane.“
Že není o čem mluvit? Ty mi řekneš, že ses zamiloval do démonky, že bys s ní chtěl mít děti a především, že by si chtěl skončit s lovením.“
„Co chceš, abych ti řekl.
„Já nevím, jak se to stalo, ale stalo se. Cítím, že ani já jí nejsem lhostejný.“
„Jistě, že jí nejsi lhostejný. Je to démonka. To už jsi zapomněl, co dělají démonky lidem, kromě toho, že ho posednou.
Sam se mu zahleděl do očí.
„Vím, že se chce změnit. Možná, že by kvůli me opustila i tohle tělo.
„Same! Přemýšlej trochu. Jak by to asi tak vypadalo, kdyby opustila tělo, které posedla. Vždyť by pak nebyla nic jiného nežli temný stín.
Chceš mi snad tvrdit, že ty bys byl schopný mazlit se s nějakým stínem a nebo hůř s nim nějak souložit.
„To je jen kdyby. Tělo té ženy už je stejně mrtvé. Nejspíš by zemřela, kdyby jí osvobodila ze své moci.
„Jo. Nejspíš asi ano, ale zemřela by svobodná, její uvězněná duše by konečně nalezla klid.“
„Co ti na tom tak vadí, Deane? Ty sám ses už stýkal s kdejakými ženskými a říkal jsem já snad něco, pokoušel jsem ti to rozmluvit?“
„To bylo úplně něco jiného. To byli jen kradkodobé známosti a vůbec byly to normální ženské i když některé z nich měly nenormální choutky, ale o to tady nejde.
Tebe prostě přitahují dost neobvyklé a především nebezpečné ženy.
No když o tom tak přemýšlím, málem jsi se dostal do spáru úpírky, Vlkodlačice a teď si na tebe brousí zuby démonka, která patří mezi naše nepřátele, teda patřila, ale já jí tak úplně nevěřím a…“
„To už stačí, Deane. Jsem rozhodnutý. Nehodlám se plést do něčeho, do čeho už jsou zapletení Andělé. Ti jsou na naší strane a já si nemyslím, že bychom si je měli proti sobe ještě víc poštvat.“
„ano to jde? Já jsem si teda nevšimnul, že bychom měli s Castielem a bručounem Urielem bůhvíjaké vztahy.“
„Problémy s nimi máš především ty Deane. Oni tě zachrání z pekla a ty se jim odvděčuješ tím, že je každou chvíli urážíš, napadáš, zesměšňuješ.“
„Fajn. Jestli ti to vadí tak, proč neotevřeš třeba někdy tu svojí pusu a neřekneš:
„Tohle Deane, nedělej, tomu a tomu se nesměj, toho a toho neurážej.
Prosím, že ve me ti Andělé nevzbuzují důvěru. Každý slepý přece pozná, že něco skrývají, že se nás od toho snaží odradit a ty jim zobeš z ruky.“
„To už by stačilo, Deane. Jestli chceš zbytek svého života zasvětit nekonečnému lovení různých monster, bojů s démony a s Duchy tak prosím, ale já se chci usadit.
Myslel jsem, že po smrti Jess už nikdy nebudu cítit ono chvění, ale s Ruby tomu tak je a ty se s tím bud smíříš anebo budeme muset jít každý svojí cestou.“
„To nemyslíš vážně Same. Táta by to chtěl. Chtěl by zjistit, co před námi ty Andělé tají.“
„Táta by to možná chtěl, ale také by zcela určitě chtěl, abychom se časem usadili, našli si ženu, se kterou budeme chtít děti.
„Jo. Je mi to jasné, ale jsme ještě mladí. Kašli na tu démonku. Musíme zjistit, co mají Andělé za lubem, proč se nás od toho tolik snaží odstavit.“
„Ne Deane. Jsem rozhodnutý. Chci s tím skončit…, já nechci skončit…,“ bylo vidět, že se Sam snaží říct něco, co je mu nepříjemné.
„Nechceš skončit jako co nebo kdo? Jako třeba máma nebo Jess. Myslíš, že po tobě démoni nepůjdou, když to pověsíš na hřebík anebo se snad spoléháš na Ruby?
Argumentuješ tím, že když je démonka, tak budeš v bezpečí?“
„o to tady nejde. Já se snažím brát Ruby jako normální živou ženu.
„Jenže ona není normální. Je v tele mrtvé ženské, co ani nepotřebuje spát, jíst, pít, vážně chceš žít po boku někoho takové, stárnout vedle ní a čekat až z tebe bude bělovlasý, bezzubý Dědek, zatímco ona bude pořád taková, jakou jí známe dnes?!“
„Ano. Na tohle všechno jsem připravený. Mám prostě pocit, že přišel čas tohle přenechat někomu mladšímu, někomu kdo má ještě sílu pohybovat se v tomhle nekonečném bludišti. Ona z toho nevede cesta ven!“
„Same. Já tě žádám. Jako bratr bratra odlož ještě myšlenky na sladký rodinný život.
Ještě deset let a pak jestli to u tebe bude pořád, klidně si s tou démonkou buď, pokud o tebe bude mít zájem. Ona nestárne a nejspíš ani nemůže mít děti.“
„Ne. Jsem rozhodnutý. Končím s tímhle vším. Jestli chceš, můžeš se Belle pokusit pomoc sám, ale já doufám, že do něčeho takového se nebudeš plést, že na to zapomeneš, že přestaneš honit démony, duchy, mumie, upíry a tak dále.
„To se mám podle tebe stát farmářem?!“
„Jestli v tom hodláš pokračovat tak hodně štěstí, jestli ne, najdeš me v Kansasu.
„Same! No tak brácho! Nemůžeš se na to jen tak vykašlat!“
„Už jsem o tom přemýšlel delší dobu. Je konec. Sbohem Deane,“ a poté Sam odešel.
„Same!“ zavolal za ním Dean, ale on se neotočil.
„To není samo sebou. Tohle není Samovi podobný,“ zamumlal a tvář se mu svraštila přemýšlením.
Zatímco se snažil přijít na to, co se se Samem děje o kousek dál ho pozorovala Charlota.
„Jen se snaž na to přijít. Otevři mi cestu do své duše!“

dobré pokračovanie takže Sam to myslí vážne to hádam nie skočí s lovom a čo potom už sa teším čo bude ďalej dúfam že ničo Sama presvedčí aby ďalej lovil

Tohle se mi psalo těžko...

Ruby! Ruby počkej, musíme si promluvit,“ dohonil Sam Ruby.
Ta se zastavila a podívala se na něho.
„Co tady děláš? Neměl by si být se svým bratrem Deanem a pokoušet se najít toho padlého anděla anebo tě snad poslal Dean, aby si me našel a žádal me o pomoc?“
„S Deanem to nemá co dělat, ale když o něm mluvíš, tak on je ten poslední, kdo by me za tebou posílal.
„Vážně? Já měla vždycky pocit, že si spolu výborně rozumíme.“
„Já nechci mluvit o Deanovi a tobě.“
„Ne? Tak o čem chceš mluvit? Třeba o tom jak se postrašili dva Andělé, co si myslí, že spolkly moudrost světa anebo snad o tom, že bys chtěl praštit s lovením.
„Co? Jak tohle víš?“
„No tak Same. Neurážej me prosím. Jsem démonka a vím moc dobře, proč vás od toho Castiel a Uriel odrazují, mimochodem to jeho jméno by spíš sedělo k nějaké vypasené kočce, ale dost o nich. Tvrdil si, že nechceš mluvit ani o nich ani o Deanovi.“
Sam byl očividně nervózní.
„No tak Same. Jen směle do toho. Slibuji, že ať už řekneš cokoliv, neukousnu ti hlavu a ani te nespolykám.
„Chci s tím praštit, protože už nejsem nejmladší a taky se chci usadit a mít děti.
„To je ohromně sladké, ale proč to říkáš mě?“
Sam polkl a pak jí vzal za ruku.
Říkám ti to proto, že tě miluju.“
„To jako myslíš vážně?“
„Smrtelne vážně. Vím, že jsi démonka a já lovec, ale proste, vím, že tě miluji a chtěl bych s tebou žít a popřípadě mít děti je li to možné,“ sam poklekl na jedno koleno a v ruce se mu objevila krabička.
„Otevři to,“ požádal Ruby.
Ruby tak učinila a spatřila blýskavý prstýnek, který byl vykládán diamanty i když samozřejmě jen falešnými.
„Vezmeš si me Ruby?“ otázal se jí Sam a hleděl jí přitom do očí.
Ruby na něho asi minutu hleděla a pak řekla:
„Ne. Hlupáku.
„Cože?“ nechápal Sam.
„Nevezmu si tě. Proboha Same vždyť se na sebe podívej. Jsi jenom ubohý člověk, nemáš absolutně žádnou moc, nic pro me neznamenáš.“
„Ruby?“ Sam se snažil vzpamatovat.
„Bože. Nečekala jsem, že to bude tak jednoduché, že je tak snadné oblbnout slavného Sama Winchestera.“
„O čem to mluvíš? Já myslel, že me taky miluješ? Co jiného by mohly být ty polibky, ty doteky.
Ruby se rozesmála a švihnutím ruky mu vyrazila krabičku z ruky.
„Ty můj chudáčku. Ty jsis vážně myslel, že bych mohla milovat někoho takového, jako jsi ty? Probuď se Same. Já nevím co je to láska.“
„Ale… ale… zdrcený Sam nenacházel slova.
„Chceš se zeptat proč ty polibky, proč ty dotyky?“
„Ano… proč si to všechno dělala, když me nemiluješ, když pro tebe nic neznamenám…, Dean měl pravdu.“
„Ano. Tvůj starší bratr me odhadl naprosto přesně. Jsem nevypočitatelná démonská mrcha, co si bere vše, co si zamane a tentokrát jsem ti ukradla srdce a proč, to pochopíš. Neplač ty můj chudáčku. Zcela určitě si jednou najdeš někoho, koho budeš moct milovat, ale pro me si jen zdroj, možnosti a já jich naplno využila.
„Na čí si strane Ruby?“ zeptal se Sam, který jen s obtížemi zadržoval slzy a hlas se mu třásl.
„Především na své Same. Můj bože. Znovu a znovu si ve své hlavě přehráván to tvoje:
„Ruby vezmeš si me?“ Nevěřila jsem, že můžu být tak dobrá, ale stalo se. Vrať se ke svému bratrovi a dělejte, co umíte nejlíp. Ruby se znovu zasmála.
„Jak sis mohl myslet, že bychom snad mohli ty a já…,“ Ruby se smíchem zmizela a zanechala tam stát zdrceného Sama, který to ještě pořád odmítal a nevnímal ani to, že se rozpršelo a po oblečení, stejně tak po čele a tváři mu stékají kapky.
„Je mi to líto brácho,“ ozval se blízko něj Deanův hlas.
Sam neodpověděl.
„Vážně me to mrzí. Přiznávám, že jsem samozřejmě nechtěl, abyste vy dva, ale tohle jsem tedy nečekal a…“
„Sklapni Deane a nech me být!“
„Same. Já vím, že je to…,“
„nech me být! Vypadni!“ zakřičel na něho a tvrdě do něho strčil a Dean si všimnul, že už se slzách nebrání.
„Budu v aute,“zamumlal a zalezl do něj a nechal tam Sama stát v dešti samotného

požiadal ju o ruku a ona naňho takto mrcha jedna ale dobre tak už som si myslela že je jasné že budú spolu ale ako si sa to zamotal výborné pokračovanie

Mason: Určite neprestávaj písať, píšeš veľmi zaujímavo a dynamicky.

Nemám síce veľa času čítať všetko, ale tvoju poviedku som prečítala od začiatku do konca na jeden šup. Len tak ďalej... som zvedavá, na čo chcú anjeli Deanovu dušu...

Dean seděl asi hodinu ve svém aute. Jen tam tak seděl a poslouchal déšť.
Nemohl uvěřit tomu, že jeho mladší bratr požádal někoho o ruku.
A co bylo mnohem horší ten někdo byla démonka, démonka, kterou by nejraději viděl smažit se v pekle.
Na jednu stranu byl samozřejmě rád, že už to má Sam za sebou, že už si to odbyl, ale na stranu druhou to vypadalo, že je do ní opravdu zamilovaný.
Potřásl hlavou. Právě předtím, aby mu dala kopačky nějaká démonka ho měl chránit, měl se o ní postarat i kdyby jí měl snad za vlasy dotáhnout do pekla, ale on byl příliš zaměstnaný obavami sám o sebe, každou minutu musel myslet, že si ho označkovala nějaká ženská, co si dřív nebo později přijde pro jeho duši.
Hořce se ušklíbl. Zřejmě byl horkým zbožím, když po něm pasou démoni, duchové a teď dokonce i Andělé.
Snažil se přijít na to, k čemu jim může být dobrá jeho duše, ale nic ho nenapadalo.
Možná, že si jí chtějí dát do svých sbírek zvrhlotinek a nebo, že by ho chtěli za něco vyměnit. To byla pěkná hloupost.
Nemohl se pořádně soustředit déšť se stával vytrvalejším a jeho kapky dopadaly na jeho auto.
„Buďte opatrnější! Je to jediné co mám tedy kromě Sama, ale ten je živý zatímco tohle je můj kovový milášek!“
Nezdálo se však, že by to tem déšť bral na zřetel.
Naopak se rozpršelo ještě víc a na kapotu mu začaly dopadat kroupy a Sam se stále ještě nevrátil. Jo to byl celý Sam.
Vždycky když se mu něco stalo nebo o někoho přišel, byl pak několik hodin mimo.
Dean to chápal. Ta démonská mrcha ho tam ponížila, bylo to jako kdyby mu vytrhla kus jeho já.“
Čekal asi ještě pět minut, ale Sam se stále nevracel. Dean se bál toho, že by tam mohl ještě stát. Nehodlal dopustit, aby mu brácha umřel jen proto, že si nějaká mrcha neuvědomuje, jakého správného chlapíčka by měla a pak to bušení na kapotu ho vytáčelo.
Přehodil přes sebe kapuci a vylezl ven z auta, kde ho okamžitě přivítal příval neskutečné masy vody.
„jestli s tím autem něco bude tak si me nepřej ty nahoře,“ zavrčel a pomalu se vydal k místu, kde Sam požádal Ruby o ruku.
Už zdálky viděl, jak tam stojí, nehýbe se, nechává na sebe dopadat kapky ba i kroupy.
„Same!“ zakřičel na něho, ale Sam se nepohnul, ani nenaznačil, že by ho zaregistroval.
„Same!“ vykřikl Dean a pak se k němu rozeběhl.
„Same? Slyšíš me, vnímáš me?“ promluvil na něho potřetí, ale opět žádná reakce.
Zmocnil se ho děsivý pocit a rychle se Sama dotknul.
Sam jeho ruku setřásl, ale jemu to nevadilo. Věděl, že je Sam naživu a jeho úkolem bylo, dostat ho co nejrychleji do auta.
„Same! Já vím, že je to pro tebe těžký, ale tady nesmíš zůstat!“
„Nech me na pokoji deane!“
„Same. To se stává. Občas se nám to nepovede. Uvidíš, že se časem zamiluješ do ženy, která bude tvé city opětovat.
„Ruby moje city opětuje!“
„Opětuje? Opětuje? Vždyť je to démonka!“
„Vypadni, Deane. Běž si hledat toho padlého Anděla, běž si dělat, co chceš.“
„Same. To můžeme, ale nejdřív se musíme vrátit do auta.
„Já zůstanu tady!“
„Same! No tak používej trochu té šedé hmoty.“
„Nech na pokoji Deane. Já nikam nepůjdu!“
Dean si z očí vytřel vodu.
„Hele. Já jsem tady ten starší, a když říkám, že půjdeme do auta tak půjdeme!“
„Nech me být! Já nikam nechci!“
„Same! Neštvi me!“
„Nech me na pokoji! Co na tom nechápeš?! J
Já chci být tady! Tady rozumíš mi?!“
„Ne. Jsem asi nechápavý. Rodiče mi zřejmě zatajili, že mám dlouhé vedení, ale to se ani není co divit, když máma umřela brzo a táta byl pryč.
„Nech me!“ Sam do Deana strčil a ten zavrávoral.
„Chci být sám, copak to nechápeš?!
„Já to chápu, ale jsi můj mladší bratr, jediný koho mám!“
„Díky za péči Deane, ale není potřebná.“
„To víš, že je a pokud nejsi schopný uvažovat sám, budu te tam muset donést.
Dean se pokusil zvednout Sama do výšky, přehodit si ho přes záda, ale on byl příliš silný.
„Nech me tady!“ Sam ho udeřil pěstí do zad a Dean se s heknutím svezl k zemi.
„Nepotřebuju tě Deane! Nepotřebuju nikoho!“
Dean vstal.
„Máš mozek zahlcený vztekem! No tak pojď se mnou!“
„Nikam nejdu a zkus se me znovu dotknout!“
„Same! Po kom si tak tvrdohlavý?!“ Dean mel pocit, že se něco děje s jeho autem.
„Ještě jsme neskončili a pak se obrátil a spatřil, jak se mu nějaká ženská pokouší dostat do auta.
„Hej! To je moje kára!“
„Počkej tady,“ prohodil Samovi a pak přiběhl ke svému autu.
„Co si myslíš, že tady děláš?!“ obořil se na ženu, co k němu byla otočená zády.
Otočila se a on poznal Charlotu.
„Ty? Co tady chceš?!“
„Ano já a co chci? Ty to moc dobře víš.“
Dean se pokusil o obranný reflex, ale Charlota byla rychlejší a rukou mu vjela do hrudníku.
Deanovi se bolesti zkřivila tvář, pokusil se jí udeřit, ale nemohl hýbat rukama.
Bála jsem se, že to může být těžké, ale spletla jsem se,“ šeptla a pak prudkým škubnutím vyndala svojí ruku z jeho hrudi a v ruce držela modrou energii.
Jas v Deanove očích pohasl. Byl naživu, ale jako by ztratil chuť do života.
„Deane!“ Sam, který si toho všimnul k němu přiběhl.
„Dej to sem!“ pokusil se to Charlota vyrvat, ale ona se jen zasmála a rozplynula se.
„Ne! To přece…!“ Sam jako by najednou zapomněl na svou bolest.
„Deane! Deane! No tak! Prober se! Dal mu facku, pěstí, štípnul ho, kousnul ho do ruky, ale nic nepomáhalo.
Dean tam stál sice živý, ale jeho oči byly prázdné a tělo měl nehybné.
„Deane!“ zalomcoval s ním Sam, ale ať udělal cokoliv, Deana to neprobralo

čooooooo ona mrcha ho ostala a Sam sa dosť neskoro spamätal ten záver bol strašný chcem pokračovanie pleace
inak super časť páčilo sa mi ako sa strachoval o auto skoro ako o Sama

Lentilka: Tohle je poslední část...

tak to teda nie nebuď taký zlý veď sú Vianoce daj pod stromček nejaký happyend prosíííííííííííííííííííííííím

Budu pokračovat až po vánocích a nebo...

juuuuuuuuuuu mason...toto nerob... 4 dni po vianociach a nic?!? no taaaaaaaak ja konecne docitam vsetko co som nestihla a ty tak?!?
aj tak si the BEST a rychlo rychlo na pokracko!

Ettie: To víš. O vánocích jsem se věnoval obžerství a jinému psaní, ale teď tu máme další.

Charlota pomalu kráčela k místu, kde se měla setkat s Castielem a Urielem. Čím k tomu místu byla blíž tím víc se jí zmocňoval divný pocit. Nikdy předtím to nezažila.
Pokaždé když nějakou duši získala, předala jí Andělům a ti jí za to, nechali tady na zemi, neposlali jí zpátky.
Věděla, že by si měla oddechnout, být ráda, že to má za sebou, že až tu duši odevzdá, bude zase v klidu, ale nemohla se toho pocitů zbavit.
Jako by jí svíral útroby, pronikal jí do srdce. Měla pocit, že to co udělala, nebylo správné, ale ona přece neměla žádné pocity, žádné emoce. Byla bytostí vytaženou z nejhlubšího pekla a byla tu jen kvůli tomu, aby Castielovi obstarala pět duší pěti bojovníků, mužů, kteří bojují proti silám temna.
Na začátku byla zvědavá. Zeptala se, na co ty duše potřebují a Castiel jí to vysvětlil tak bolestivou cestou, že se na to znovu neptala.
Tušila, že chtějí díky těm duším něco nebo někoho spoutat, ale neměla ponětí kdo nebo co by to mělo být.
Deanova duše byla poslední a slíbili, že když jí získá, bude volná, ale ona jim nevěřila.
Oba dva měli být na straně dobra, ale nevypadalo to tak.
Přísahala by, že minimálně Castiel je pod vlivem něčeho mocného, něčeho, co dokáže ovládnout každou mysl. Zachvěla se. Možná, že si to jen představuje, že se snaží zbavit onoho dotěrného pocitů, který se jí rozlézal tělem.
Hlavou jí probleskla vzpomínka na Deana na jeho výraz, na bolest, která se mu odrážela v čích.
Nechápala to. Nikdy jí nic takového nezajímalo. Takhle přece vypadali všichni muži před ním tak proč se jí tohle pořád vrací, proč má pocit, že to nebylo správné.
Prudce potřásla hlavou. Neměla žádné city, žádné emoce, byla jen bytost povolána z nejhlubšího nitra pekla,“ pokoušela si sama sobe namluvit, ale příliš se jí to nedařilo, ten pocit, že se chystá udělat něco velmi špatného v ní stále zůstával.
Přiblížila se k tomu místu natolik, že už je spatřila.
Stáli tam a zdáli se být netrpělivý a také trochu nervˇozní.
Tedy především Uriel. Castiel tam stál nezvykle klidně. Skoro jako by ani pořádně nevnímal, co se kolem něho děje.
Charlotu zamrazilo a měla chuť se otočit a zmizet, ale urialův temný pohled, jako by jí k nim přitahoval.
Cítila Deanovu duši ve své dlani, její vibrace, její záře.
„Dej mi tu duši!“ přikázal jí Uriel a natáhl k ní svojí ruku.
Zaváhala. Pohlédla na Castiela, který tam stál nehnutě,
„dej mi tu duši!“ zopakoval Uriel a jeho hlas se stal ještě hrozivější.
„Ne. Chci jí dát Castielovi.
„Nezáleží na tom, komu tu duši dáš!“
„Chci jí dát Castielovi!“ trvala na svém Charlota i když neměla potuchy proč.
Uriel zavířil křídly a ze země se zvedl prach, ale na Charlotu to neudělalo žádný dojem.
„Odevzdám to jedině Castielovi,“ zopakovala po několikáté a snažila se, aby se jí hlas netřásl.
Uriel cosi zavrčel a pak k sobe obrátil Castiela.
Charloty se zmocnilo strašné tušení.
Castiel k ní natáhl ruku, ale obličej měl skloněný k zemi.
„Dej mi tu duši!“ promluvil,“ byl to jeho hlas, ale zněl tak jinak.
Charlota udělala krok dozadu.
„Dej mi tu duši!“ zahřmel Uriel a vrhl se jí po ruce, ale s křikem tu ruku stáhl.
Charlota toho využila a hbitě přiskočila ke Castielovi a zvedla mu hlavu.
Tušila to, ale i tak jí to vyděsilo.
Castiel měl v očích prázdný výraz. Přesně takový, kterým ona způsobovala jiným lidem.
Na okamžik jako by zkameněla, ale pak se probrala a rozeběhla se pryč.
Uriel však na nic nečekal a objevil se před ní.
Charlota se mu vyhnula, ale on jí chytil za ruku a začal jí drtit.
Byla to bolest, kterou ještě nikdy nepoznala.
„Dej mi tu duši!“ zasyčel a jeho oči byly temné.
„Co jsi zač, co to…,“
„Dej mi tu kouli!“ přikázal jí Urielem a Charlota slyšela praskot svých vlastních kostí.
Byla to šílená bolest a jedna její pulka křičela ať mu to dá, ať ta bolest skončí, ale druhá jí nabádala k tomu, aby se ho nějak zbavila a dostala se od něj co nejdál.
„Ty… ty…. Jsi… padlý Anděl…“
„Dej sem tu duši!“ pokusil se jí sebrat, ale se zavřísknutím stáhl svojí ruku zpět.
Pochopila, že si jí nemůže vzít nasilím a to jí do žil vlilo novou naději.
Vší silou mu dupla svojí nohou na křídlo a Uriel jí pustil.
„Nedostaneš jí?“ vykřikla a pak se rozeběhla pryč.
Uriel vztekle cosi křičel a snažil se jí zasáhnout kamenem, ale nezdálo e, že by mohl opustit místo, na kterém právě byl, jako by ho k tomu místu cosi poutalo.
Charlota běžela, útroby jí svíral strach. Bylo to něco, co dosud nepoznal, ale teď to cítila, procházelo to celým jejím tělem.
Po několika minutovém běhu je konečně spatřila.
Byla už skoro na pokraji sil, ale ještě se jí podařilo dostat se k Samovi velmi blízko.
Ten byl nejprve v šoku a překvapený, ale hned jak se vzpamatoval jí chtěl udeřit, ale ona ho zastavila slovy.
„Mám Deanovu duši!“
„Cože? Já myslel, že…“
„Dej mi ji! Dej mu ji!“ Charlota ztěžka popadala dech.
„Proč já? Udělej to ty!“
já nemůžu! Já nemůžu!“ vtiskla Samovi Deanovu duši do ruky a pak se svezla k zemi, kde prudce oddychovala a snažila se zklidnit bijící srdce.
jak to mám udělat?“
„Musíš mu svojí ruku prostrčit do hrudníku!“ zasípala .
„To nejde! Já nejsem ty!“
„Udělej to dřív než bude pozdě!“
Sam se otočil k nehybně stojícímu Deanovi, který mel v očích stále ten netečný výraz.
Promiň mi to Deane!“ zašeptal a pak vnořil svojí ruku do jeho hrudníku.
Nevěřil tomu, ale ono to bylo možné.
„Vyndej ji! Vyndej ji!“ zakřičela na něho Charlota, která se už uklidnila.
Sam škubnutím vyndal svojí ruku.
Byla úplně čistá.
Jak… jak… je to možné?“
„Sleduj,“ řekla místo toho a ohromený Sam sledoval jak se Deanovi do obličeje vrácí barva a jeho oči ožívají obvyklou jiskrou.
Dean zamrkal.
„Same co se stalo?“
„Deane!“ Sam ho objal.
„V poho brácho. Nemusíš mi rozdrtit páteř.
„Myslel jsem, že jsem tě navždy ztratil.
„Co se tu stalo?“
„Uriel… Uriel je ten padlý Anděl,“ zašeptala Charlota.
„Cože? Ten náš Uriel. To je funny.“
„Myslím to vážně. Něco ho řídí a to něco zotročilo Castiela a..,“ víc toho Charlota nestihla říct, protože se kolem ní objevili temné stíny, které jí během chvilky obalily a dřív než mohli ti dva něco udělat, rozplynuly se i se Charlotou.
„Charloto!“ zakřičel Sam.
„Uriel je padlý anděl a slouží někomu mnohem mocnějšímu,“ to by me ani ve snu nenapadlo?" pronesl Dean Sarkasticky.
„Musíme jí zachránit Deane!“
„Ne Same! Ta ženská mi ukradla duši!“
„Pak ti jí zas vrátila a řekla nám o Urielovi.
„Ne. Je to moc nebezpečné. Mohli jím odtáhnout kamkoliv, ani nevíme, co jí to vlastně odtáhlo.
„Musíme jí najít! Dlužíme jí to!“
„Tak dobře. Půjdeme jí hledat společně, ale už žádná Ruby.“
„Ruby je minulost,“ prohlásil Sam, ale v ruce stále držel snubní prsten.
„Tak se mi to líbí, brácho. Je čas vyrazit,“ dean Sama poplácal po zádech a šel nastartovat auto.

ha! dakujem za pokračko
Charlota...hmmmmmmmmm...kde len som to meneo uz v tvojich poviedkach pocula...hmm...
a dufam ze ju zachrania!!!!!

oneskorené Vianoce ale predsa bolo to vynikajúce pokračovanie Uriel padlý anjel a ničo zotročilo Castiela super pokračovanie hlavne Dean má naspäť svoju dušu

vidím že som zmeškala hned niekoľko časti. no už som to dohnala a musíť ťa pochváliť toto bolo ozaj super. že Ruby Sama odmietla to bol šok no a Charlotta som rada že Deanovi vrátila dušu a som zvedavá čo bude dalej

O deset let později.
„Nemá to cenu brácho!“ Dean hodil baterku do auta.
„Někde tady musí být,“ nevzdával se Sam.
„Same. Hledáme je už deset let. Deset dlouhých let, ale nenarazili jsme ani na Charlotu, ani na naše ehm Anděly, Belu a ani na tu démonskou mrchu Ruby.
Sama při vyslovení jejího jména bodlo u srdce.
„Přece se nemohli jen tak vypařit.
Dean se rozhlédl kolem.
„To dřív vybijeme všechny démony, že se tady někdo z nich objeví. Před deseti lety to bylo ok, ale i když si to nerad přiznávám pomalu stárnu a moje reflexy už prostě nejsou tak hbité.
„Tím chceš jako říct, že bychom s tím měli praštit?“
„To jsem nikdy neřekl. Jen bychom mohli trochu zvolnit.“
„Co si představuješ pod pojmem zvolnit?“
„Chci tím říct…,“ Dean se zasekl, jelikož za Samem uviděl nějakou ženu, která mu někoho připomínala.
„Počkej tady,“ prohodil k Samovi a pak se k té ženě rozeběhl.
Ta ovšem na nic neřekla a rozeběhla se pryč. Byla sice o deset let starší stejně jako on, nebyla už tak hezká, ale zcela jistě to byla ona, ta prohnaná zlodějka Bela.
„Deane! Počkej!“ zavolal za ním Sam, ale Dean ho neslyšel.
„Má dojem, že už je dost starý na to, aby běhal za „děvčaty“,“ zamumlalal a pak chtěl otevřít nějaký časopis, ale v tu chvíli někde zazvonil telefon.
Byl natolik zamyšlený, že ho to vyzvánění trochu vyděsilo, ale vzhledem k té melodii, co tam Dean mel, ho to zas nepřekvapovalo.
Nemohl uvěřit, že si tam dal něco, jako hajej, hajej mé děťátko.
Zvedl ho a přiložil si ho k uchu.
„Jsi to ty Deane?“ hlas mu byl podvědomí.
„Ne. Tady je Sam.
„No. To je v podstatě jedno.“
„kdo je to?“ ten hlas mu byl opravdu známý, ale nedokázal si vybavit jeho majitele.
„To jsem já Jo. To už jsem tak stará, že me nepoznáš?“
„Ne. Teda nevím, jak vypadáš, ale chci tím říct že..“
„To je dobrý Same. Vím, že nejlepší léta už mám za sebou.
To není pravda.“
„V pohodě. Nemusíš me přesvědčovat. Nejsem jedna z těch, které by za každou cenu lpěly na kráse.“
„Fajn. ˇMůžeš mi prosím říct, proč voláš? Ne, že bych tě rád neslyšel, ale teď řešíme s Deanem pár maličkostí.
„Jo. To si dovedu představit. Holky, chlast, postele.“
„To není pravda,“ protestoval Sam, ale cítil, že malinko zrudnul.
„Potřebuji vaší pomoc,“ její hlas najednou zvážněl.
„O co jde? Jestli budeme moct, tak ti pomůžeme.“
„Myslím, že se moje máma zbláznila.
„To me mrzí, ale s tím ti asi nepomůžem.
„Počkej. Nech me domluvit. Mám pocit, že za tím někdo nebo něco vězí.“
„Máš nějaké konkrétní podezření.
„Jo. Myslím, že je za tím ta vaše démonská kmoška Ruby.
Samovi jako by se na několik vteřin zastavilo srdce, skoro zapomněl dýchat.
„Same? Jsi tam?“
„Jo. Jsem tady…,“ zamumlal, když se vzpamatoval.
„Jsi v pořádku?“
„Jo. Myslím, že jo.
„Můžu se tedy spolehnout na to, že přijede. S mojí mámou to fakt nevypadá dobře. Chová se dost divně. Mám obavy, co s ní chce ta démonka udělat a co je ještě horší, nevím jak tu démonskou čuzu zastavit.
V Samovi vřel vztek. Nejraději by jí za takové urážky vynadal, ale ovládl se. Musí se konečně od Ruby odpoutat, zapomenout na ní jako na ženu, protože ona o něho očividně nestojí.
„Takže s vámi můžu počítat? Díky moc a přijeďte co nejrychleji,“ poté Jo ukončila hovor.
Sam vztekle mrštil mobilem do auta.
Štvalo ho, že musí na Ruby neustále myslet, že jí nemůže vyhnat z hlavy a ta pitomá Jo mu jí ještě připomíná.“
„Co se děje brácho? Uslyšel za sebou Deanův hlas.
„Musíme za Ellen a za Jo.“
„Proč? Co se děje?“
„Nevím. Něco se s ní děje a my to musíme zjistit.
„víme co se s ní děje?“
„Ne,“ zalhal Sam. Nechtěl mluvit o Ruby.
„Tak jo. Tady stejně nic nezjistíme. Dean nasedl do auta a nastartoval.
„Chytil jsi tu ženu?“
„Ne. Byla na me moc rychlá, ale mám dojem, že je to Bela.
„Bela? Jsi si jistý?“
„Jasně, že nejsem. Ta mrcha má pořád rychlé nohy, ale dost se jí podobala.
„Možná se tu objevila jen náhodou.“
„Ne Sammy. Tihle lidi se nikde neobjevuji jen pouhou náhodou,“ a poté vyjeli

uf..nerob take skoky v čase lebo fakt si ich neviem predstavit o 10 rokov
al inka opäť perfektné pokračovanie

desať rokov tak to sa dobre zašili že ich ešte nenašli som zvedavá čo bude ďalej ešte stále je Cas posadnutý už by nemusel byť skvelé pokračovanie

hej super a kolko jim je teraz???

40