poslední boj

Já si myslím,že u nich bude platit čím starší tím víc k sežrání

jej tak už je o desať rokov to je super som zvedavá čo teraz bude.
Mason prepáč že ťa opravujem ale ešte k tomu veku to má 40 Dean alebo Sam?
inak myslím že aj v 40tke ešte budú vyzerať dobre

Záleží na tom kdo je starší:-)
Já vám říkal, že každá část bude mít 10 skok a budou kratší a kratší a nakonec...

A co říkáte na Jo a na Samovu osudovou lásku?:-)

Před deseti lety.
Mladá žena mohlo jí být tak 28 nervózně přecházela sem a tam.
Z počátku jí to přišlo jako dobrý nápad. Když jí oslovil nějaký chlap a nabídl jí slušný balík peněz, neváhala a přijala jeho nabídku na práci.
Bylo to tolik peněz, že se v tu chvíli zapomněla zeptat o, co že jde.
Ten muž jí jen řekl, že má přijít v určitou hodinu do určité ulice a že se tam všechno dozví.
Na tom chlapovi bylo něco, co jí opravdu děsilo, ale ona už jednala se všelijakými týpky a peníze opravdu potřebovala.
Od té doby, co se jí do cesty připletli ti Winchesterovi se jí moc nedařilo.
Nejenom, že jí kazili, co se dalo, ale ke všemu se jí jeden z nich líbil.
Nemohla si pomoct, ale něco jako by jí přitahovalo k Deanovi.
Bella neboť to byla ona prudce potřásla hlavou.
Musím se soustředit na práci. Dean Winchester me nesmí rozptylovat,“ napomenula sama sebe a pak si pohybem snažila zahřát ruce.
Ona se tu objevila ve stanovený čas, ale nikdo nikde nebyl.
Začínala mít pocit, že někomu zřejmě naletěla a tudíž se obrátila a chtěla odejít, když se za ní ozval zvučný mužský hlas.
„Ty jsi Bella, že ano?“
Neochotně se otočila.
„Možná, že ano. Kdo jste vy?“ byla si jistá, že je před ní nějaký muž už podle hlasu, ale do tváře mu neviděla, jelikož byl skrytý v temné tmě.
„Slyšel jsem, že jsi nejenom schopná zlodějka, ale také dobrá manipulárka.“
„Může být, ale stále nevím, s kým mám tu čest,“ Bella se ani nesnažila zakrýt podrážděnost, která se jí ozývala v hlase.
„Někdo kdo ti může dát dost peněz,“ ten hlas zůstával klidný.
„Peníze potřebuji, ale nehodlám kvůli nim nikoho zabíjet.“
„To ani nemusíš,“ Bella na zemi spatřila stát velký kožený kufřík.
„Otevři ho,“ vyzval jí ten muž, který stále zůstával skrytý ve stínu.
„Co je v něm?“
„No tak. Nemusíš být tak podezřelá. Já ti opravdu nehodlám ublížit.“
Bela se tedy shýbla a otevřela ten kufřík.
Když uviděla tolik bankovek, zatočila se jí hlava.
„Doufám, že nejsou falešné.“
„Můžeš se jít přesvědčit, ale zaručuji ti, že jsou pravé.
Bella ty bankovky spočítala. Mohlo tam být minimálně 20000 tisíc dolarů.
Po chvilce ten kufřík zaklapla a chtěla k tomu skrytému muži přistoupit, ale ten jí zarazil pohybem ruky.
„Prvních dvacet tisíc dostaneš teď a druhých dvacet tisíc až uděláš, co po tobě chci.“
„A co by to jako mělo být?“ zeptala se, když se vzpamatovala z prvotního šoku.
40000 tisíc dolarů. Tolik peněz u sebe ještě nikdy neměla.
„Potřebuji, abys řekla Deanovi Winchesterovi, že tvého otce ovládl padlý Anděl.
„Já přece žádného otce nemám, a i kdybych měla, zcela určitě bych věděla, jestli je nebo není ovládnutý… řekl jste padlým Andělem?“
„Chceš ty peníze?“
„Jistě, že ano. To jediné mám udělat?“
„Ano. Chceme, abys Samovi a Deanovi řekla, že tvého otce ovládl padlý Anděl.
„nemohla bych to říct jen Samovi?“
„Ne!“ Jeho hlas byl důrazný.
„Proč ne? Vždyť mu to Sam řekne.
„Musíš to říct oběma najednou. To je naše podmínka.“
Naše? Kolik vás je a kdo vlastně jste?“
„To tě nemusí zajímat. Jestli chceš peníze, uděláš to.“
„No. Jestli po me chcete jen tohle tak proč ne. Prachy potřebuji.“
„Výborně. Najdi je co nejrychleji a po vyřízení dostaneš i druhou půlku.
„Jak vás najdu?“
„My si najdeme tebe. Nemusíš mít žádný strach.“
„Vážně? Dáte mi na to své slovo?“
„Udělej, co máš a dostaneš své peníze.
„Mohl by ses mi ukázat? Nerada obchodují s někým, komu nevidím do tváře.
„udělej to co nejrychleji,“ ozvalo se a Bella sledovala, jak se ta postava odlepuje ze země a vznáší do výšky.
Zamrkala.
„Možná, že bych měla přestat cucat ty bonbony, kdo ví co do nich dávají.“
Pak si přepočítala peníze a narazila na popsaný papírek.
Byla na něm adresa. Místo, kde by se měli pohybovat Dean a Sam.
„Kansas City. No není to zrovna místo, které by bylo mé oblíbené, ale kvůli těm penězům, se zcela jistě překonám.“
Bella se otočila a přišla k nejbližšímu autu. Po dvou minutách se jí ho podařilo otevřít.
„Tohle auto se mi líbí. Vzhůru do Kansasu za penězi,“ a pak vyjela.
Nevšimla si, že za autem stojí vysoký muž černé pleti s křídly složenými podél těla.

juhuuuuuuuuuuuuuu (ako som uz pisala že Queen fanpoviedok je dzajnisko) ale tak ty si Mason KRÁĽOM!
super pokračko!!!a rychle rychle ďalšie

aaaaaaaa čo sa tyka tvojej otazky..tak ja som rada že tam je i Jo ..a Somova osudova laska...hmhmhmhmmmmmmmm...mno ty si spisovateľ...hej aaaaaaaa rychl rychlo za Jo

takže Bella ich od začiatku klamala a tie peniaze jej zaplatil Uriel takže chcel aby vyšetrovali ten prípad aj keď im hovoril že majú prestať dúfam že som to dobre pochopila tak to sa dosť zamotalo super pokračovanie a čo sa týka Jo tak tú nejako nemusím ale mohlo by to byť zaujímavé a Samova osudová lásk

Lentilka: Uriel je složitá osobnost

citácia :

Uriel je složitá osobnost

tak to teda ale riadne

Než budu pokračovat v psaní chci se zeptat. Zajimá někoho z vás, co se stalo Castielem a Urielem, jak se dostali pod vliv té moci?

citácia :

Zajimá někoho z vás, co se stalo Castielem a Urielem, jak se dostali pod vliv té moci?

Hej záujem by bol hlavne čo sa týka Castiela a hlavne či to tí tam hore vedia

Lentilka: Co myslíš touhle větou? a hlavne či to tí tam hore vedia

Jinak tu máme další čast trochu kratší, ale i tak si myslím, že si jí užijete

„Jeli už nějakou dobu. Každou chvíli se měli dostat do města, kde žila Jo a její matka.
Sam spal, když v tom ho probudilo prudké zabrzděni.
„Co je? Co se stalo? Nabourali jsme snad do něčeho?“
„Spíš do někoho.“
„Bože Deane! Ty jsi někoho přejel!“
„Same, nejanči. Zapomněl jsem dodat, že skoro, ale bylo to jen tak tak.“
„Chceš me snad děsit? Kde je?“
„Přímo před naším autem.
„Toho tam necháš ležet? Je to nějaký bezdomovec?“
Dean pokrčil rameny.
„No na bibli bych to neodpřísáhnul, ale nevypadá na to a je to ženská.“
„Deane!“ Sam hbitě vylezl z auta.
„Tys málem srazil nějakou ženu a ani ses nepodíval, jestli si jí nezranil?!“
„V klidu brácho. Jasně, že jsem se kouknul. Ne já jí přejel ruku.
„Proboha!“
„Jo proboha, ale me spíš zarazilo něco jiného.“
„Co?“ zeptal se Sam nepřítomně a obešel auto.
„Nic to s tou její rukou neudělalo a to jsem slyšel křupnutí, ale jestli to nebude tím, že ona není nejspíš ani člověk.
„O čem to mluvíš Deane?!“ nechápal Sam, ale pak jí uviděl.
Ležela tam celá od krve, na mnoha místech měla podlitiny a mnoho krvavých šrámů.
Vlasy, které měla předtím dlouhé, teď byli velmi krátké.
„Vždyť to je ta Charlota…,“ vydechl Sam nevěřícně.
„taky si myslím.“
„jak se sem dostala?“
„Něco mi říká, že jí vyvrhlo samotné peklo.“
„Deane. Mohl by ses prosím soustředit?“
„Já se soustředím. Vždyť se na to koukni. Jistě mohl jí někdo přepadnout a znásilnit jí, ale tomu nevěřím a ty předpokládám taky ne.“
Sam neodpověděl a sklonil se k bezvládné Charlotě.
„Někdo jí lámal kosti, ale jako by y ihned srostly.
„Tak me to zas tak nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že pochází z pekla.“
„Vždyť ani pořádně nevíme kdo to je.“
„Me je to jedno. Já vím, že je to ženská, která ze me nejdřív udělala blbečka a pak mi vzala duši a…“
„Tu duši ti mimochodem vrátila a varovala nás před Urielem.
„Same. Jen mi neříkej, že ona má být náhradou za Ruby, protože…,“ Dean nepokračoval, protože po něm Sam vrhnul takový pohled, který ho přinutil mlčet.
„Každému nemusí jít jen o to jedno Deane.
„Vždyť já neříkám, že ti jde zrovna o to, ale tahle ženská je stejná ne li horší nežli ta démonka Ruby.
„Mohl bys přestat mluvit a pomoc mi s ní.“
„Co s ní chceš dělat? Vzít jí do nemocnice, aby tam zjistili, že jsme jim tam přivezli ženu s nezničitelnými kostmi?“
„Ne. Chci jí vzít k Ellen a Jo.
„Same. Zbláznil si se. Co když je to přesně to, co chtějí, abychom udělali?“
„Nejsi trochu paranoidní Deane?“
„Ne. Když si vzpomenu, pro koho ta ženská pracuje.“
„Myslím, že by se spíš hodilo, pracovala. Já si myslím, že by jí takhle nezřídili, kdyby nás chtěli nějak dostat.“
„A to jako proč? Není snad ideální volavka?“
„Jak jsem už řekl, Deane. Vezmeme jí k Ellen a Jo.“
„My tam nejedeme na piknik. Víš moc dobře, že podle Jo se s její matkou něco děje.“
Myslíš si snad, že bude juchat radostí, až jí tam přitáhneš tuhle ženskou?“
„Tady jí nenechám a do nemocnice nemůže sám si to řekl.
„To ne. To je fakt, ale nemůže jet ani s námi.
„Není čas se o tom dohadovat.“
„Kdo se tady dohaduje. Já jsem starší a to auto je moje.“
„Tak si ho nech. Není to tak daleko,“ Sam si Charlotu chystal přehodit přes záda.
„Tak jo tak jo. Přemluvils me brácho. Vezmeme jí k Jo.“
„Věřím, že má šanci se změnit. Není zlá, alespoň ne o své vůli.“
„Brzdi s takovými hypotézami. V tomhle světe si člověk nemůže být s ničím jist.“
Sam na to nic neřekl a pomalu a opatrně přenesl Charlotu do auta.
„Já jen doufám, že nás to auto uveze.“
„O to strach nemám,“ usmál se Sam a sedl si vedle spící Charloty.
„Zatraceně Same. Ty se mnou fakt manipuluješ,“ zamumlal a pak vyrazili.

vďaka za pokračovanie takže Charlot je opäť na scéne a zjavila sa pred ich autom to asi nebude náhoda však ale celkom sa mi pozdáva vrátila Deanovi dušu

citácia :

Lentilka: Co myslíš touhle větou? a hlavne či to tí tam hore vedia

myslela som všetkých ostatných anjelov či vedia kde teraz Uriel s Castielom stoja keď sú pod nadvládou tej zlej moci keď do toho nijako nezasahujú tak asi nie /alebo im je už Dean ukradnutý / žeby to bola až tak silné hhh a dokázalo zostať nepovšimnuté to bolo to na čo som pri tej otázke myslela a teraz ma ešte ma napadlo či to nie sú len ich telá a anjeli sú niekde inde hlavne Castiel takže toľko k mojim teóriám dúfam že nie sú veľmi trafené

Lentilka: Sakra. Ty jsi nebezpečné devče

ja

Před deseti lety.
Blíže neurčené místo.
V kruhu stálo asi deset postav. Všichni byli v bílém a všichni měli na zádech složená křídla.
Bylo tam 7 muž§ a 3 ženy.
„Takhle to dál nejde. Musíme je odstavit,“ promluvil černý muž.
„Jak to myslíš, Uriele? Jsou to lidé a ny jsme Andělé.“
„Nesmějí se do toho zaplést. Mohli by všechno zkazit.“.
„Nemůžeš jim v tom bránit.“
„Proč ne? Jsi snad jejich přítel Castieli.“
„Ne. Já nejsem jejich přítel, ale nemůžeme zasahovat do chodu lidí.
„Jestliže oni můžou zasahovat do toho našeho, tak my můžeme do jejich.“
„To už by stačilo, Uriele,“ promluvil muž se šedivými vlasy.
Uriel na něho pohlédl, ale nic neřekl.
„Měli bychom se s nimi pokusit navázat přátelský vztah. Jsou to sice jen lidé, ale mohli by nám pomoct s tím, co má přijít,“ promluvila jedna z těch žen, která snad byla ještě starší nežli ten bělovlasý muž.
„Jak by nám ti dva mohli být užitečný? Vždyť v nás ani pořádně nevěří.
„Musí stát na naší strane. Nemyslím si, že by nám mohli být bůhvíjak užitečný, ale bylo by dobré mít je za spojence, rozhodne se nesmí stát, že by je získalo to, co má přijít.
„Souhlasíme,“ potvrdili jednomyslně všichni Andělé dokonce i Uriel, i když jen velmi těžko skrýval nelibost.
„Castiele, Uriele vy s nimi promluvíte. Vás už znají.“
„Ano. Jak si přejete,“ Uriel a Castiel zmizeli.
„Cítím, že s Urielem není něco v pořádku,“ promluvila tiše jedna z žen.
„Také se toho obávám. Bojím se, že se dostal do jejich vlivů,“ přikývl bělovlasý muž.
„Měli bychom se o něho postarat?“ prohlásil jiný Anděl a tvář se mu zachmuřila.
Bělovlasý muž nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Musíme počkat, jak se ho vyvine. Nemůžeme ho z toho obvinit, aniž bychom měli důkaz.
„Jak ho chceš získat?“
„Popravdě doufám, že je třeba jen podráždění. Dean Winchester s ním nemá zrovna dobré vztahy.
„No. On by se mel Uriel taky víc snažit.
„Dejme mu čas,“ promluvil bělovlasý muž a unaveně si promnul spánky.
Anděl po pravé straně mu položil ruku na rameno.
„Možná, že je na čase, aby si své místo přenechal někomu mladšímu.
Ostatní Andělé se na toho mluvčího podívali.
„Myslím, že něco takového teď není podstatné.
„Nechci se tě dotknout, ale už nejsi nejmladší a…“
Mezi ostatními to zahučelo, ale bělovlasý muž zůstal v klidu. Nikdo z vás není na to ještě připravený. Já to dokážu.“
„já jsem připravený. Mám mladí, mám sílu, mám rychlost. Jsem ideální kandidát.“
To už by stačilo Cestiale,“ promluvil starší muž klidně, ale důrazně.
„Jak myslíš, ale nerad bych, aby si selhal při nejdůležitějším okamžiku a…,“ ostatní ho ani nenechali domluvit a sborově zahučeli.
Muž zůstával klidný.
„Přednesl jsem ti svůj návrh a ostatní by měli přijmout fakt, že já jsem ideální kandidát. Andělé potřebují nového vůdce a tím vůdcem se stanu já,“ a poté zmizel.
„Říkala jsem ti, že Cestiel může být nebezpečný. Je značně ambiciózní.“
„Tohle je v tuhle chvíli naše nejmenší starost. Oni se snaží proniknout do našich řad a já vím, že Winchesterovi jsou naší jedinou záchranou.
„Snad máš pravdu otče.
„Doufám v to Lisrael. Já v to doufám.

Uriel přistoupil ke Castielovi.
„Uriele. Jsem rád, že jsi tu. Je čas, abychom našli Winchesterovi.
„Myslíš, že by to mohlo chvíli počkat?“
„Myslím, že ano. Stejně se musíme připravit na chování toho Deana.“
„Nechápu, proč si to musíme od něho nechat líbit. Jsme Andělé a on je jen člověk!“
„Uriele. Právě, že je to jen člověk. Nejspíš se tím snaží zakrýt strach.
„myslíš, že se něčeho bojí?“
„Lidé se vždycky něčeho bojí, ale nezapomeň, chceme s nimi spojenectví.“
„Já vím. Já vím,“ zamumlal nepřítomně Uriel a zahleděl se před sebe.
„Uriele? Uriele? Vnímáš me?“
„Ano. Jen jsem přemýšlel, co se stalo, že se musíme podřizovat lidem.“
„My se jim nepodřizujeme. Potřebujeme je a oni potřebují nás.“
„Dobrá. Jestli jsi o tom přesvědčený…“
„Musíme věřit, že tomu zlu dokážeme čelit.“
Uriel souhlasně pokývl.
„Můžeš jít se mnou?“ Chci ti něco ukázat.“
„Co je to?“
„Uvidíš. Něco, co by nám mohlo proti nim pomoct.“
„Dobře. Pak ale musíme jít za těmi dvěma.“
„Jistě. Jistě. Bude to rychlé.“
„Tak jo. Castiel kolem něho prošel a Uriel ho následoval.
V očích se mu zablesklo. Bylo to modrý záblesk a pak znovu a potřetí mu jeho oči zčernaly, ale toho si Castiel nevšiml.

aha takže tak to je vďaka za pokračovanie je super ten anjelský vodca a Castielove ambície super a Uriel už nie je s nimi a to čo chcel ukázať Castielovi tí anjeli tam nevyzerajú nejaký zohratý oni potrebujú ich a naopak to som zvedavá o čo pôjde skvelé časť

Je to Ceastiel:) a co znamená zohratý?

zehratej myslím

řekla bych sehraný

„Po nějaké době dojeli do města, kde žila Jo se svojí matkou.
„Počkej tady,“ řekl Dean Samovi a chystal se odejít, ale Sam ho zadržel.
„No tak počkej. To me s ní tady necháš samotného?“
„Copak? Snad se jí nebojíš. Vždyť jí chceš pomoct.“
„To jo. Nejsem si jen jist, jestli je to až tak dobrý nápad.
„Já ti věřím, brácho,“ poplácal ho dean po zádech a pak odešel.
Sam za ním chtěl zavolat, ale nakonec nad tím mávl rukou.
Bylo mu jasné, že mu to Dean dělá naschvál. On se jí nebal, jen měl prostě takový divný pocit. Přišlo mu jako by je někdo pozoroval, ale on nikoho neviděl a kolem sebe nezaznamenával žádnou nadpřirozenou aktivitu.
Potřásl hlavou. Možná, že se potřebuje jen pořádně vyspat, najít si něco, co ho donutí přestat myslet na Ruby. Stále se toho nemohl zbavit.
To co mu udělala ho samozřejmě zdrtilo a všechny jeho sny, představy, přání, se mu zhroutily jako domeček karet.
Z ne příliš příjemných myšlenek ho vytrhlo slabé zastenání.
Všimnul si, že se Charlota slabě pohnula. Na jednu stranu pocítil radost, že snad bude v pořádku, ale na druhou stranu se ho zmocnily pochyby, co když mel Dean pravdu, co když je Charlota stále nebezpečná.
Připravil si nůž, i když si nebyl jistý, jestli by ho dokázal použít, nebyl si jistý, jestli byna to měl žaludek nebezpečnou, ale přesto lidskou ženu.
Charlota sebou pohnula znovu a pak otevřela oči.
Sam na ní namířil nůž a řekl, co nejpevnějším hlasem.
„O nic se nepokoušej!“
Charlota nechápavě zavrtěla.
„Kdo jsi? Co po me chceš, proč tu předemnou máváš tou věcičkou.
„Ty nevíš, kdo jsi?“ Sam málem ten nůž upustil.
„No nevím. Nemám ponětí, kdo jsi, kdo jsem já, a co dělám v tomhle autě.
„Ty mi chceš tvrdit, že vážně nevíš, kdo jsi?“ Sam si nemohl pomoct, ale v jeho hlase se ozývala nedůvěra.“
„Hele. Já nevím, co máš za problém, ani jestli si nějaký uchyl, psychouš a nebo prostě jen rád vozíš ženský ve svém autě, ale jak jsem řekla, já si na nic nepamatuju ani to, že jsem nastoupila do tohoto auta, tedy jestli si me neunesl a někde v lese v křoví neznásilnil, ale to bys snad tady nestál tak klidně i když na me koukáš jako bys viděl já nevím třeba ducha. Znásilnil jsi me?“
Cože?!“ Sam se rozkašlal.
„Jistě, že ne! Našel jsem tě na silnici a vzali te sem, protože… protože …“
„Protože co? Jste snad z nějaké pošáhlé sekty, co provozuje nějaké rituální vraždy a…,“ Sam k ní přiskočil a zakryl jí ústa.
„Ne tak nahlas.“
Charlota něco zahuhlala a on jí ty ústa uvolnil.
„Takže mám pravdu. Hodláte me obětovat při nějakém zvrhlém rituálu a kolik vás je a budete tančit kolem ohně nazí, já jen, jestli budu mít aspoň nějaké to potěšený, nežli me rozřežete na malinké kousíčky.
„Psst,“ Sam jí naznačil, aby byla tico.
Charlota sešpulila rty, ale mlčela.
Kolem nich prošla asi 80 žena,. Která na Sama mířila svým prstem.
Sam se nuceně usmál.
„Dnes je celkem krásně, že ano?“ jen co to dořekl, začaly mu na hlavu dopadat kapky deště.
Ta žena mu znovu tím prstem pohrozila a pak šla dál.
„Chceš nás snad dostat do maléru?“
„Proč ne. Vzhledem k tomu, že jste nejspíš únosci anebo z nějaké sekty, měla bych se od vás snažit utéct, ale divné je to, že nemám pocit, že byste byli něco takového.“
„To proto, že z žádné nejsme. Nechceme za tebe ani výkupné, i když u Deana člověk nikdy neví, nechceme tě ani znásilnit a rozhodne nejsme ani ze žádné sekty a neprovádíme žádné vykuchávání.“
„Tak co nebo tedy jste a ten Dean to je tvůj milenec? Jsi Gay? Me to můžeš říct, protože já jsem otevřená, teda aspoň si to myslím, vzhledem k tomu, že si na nic nepamatuji.“
Sam, který se právě napil se zakuckal.
„Proboha to ne! Je to můj bratr!“
„Fakt? To je dobře. Už jsem se lekla, že jsi gay nebo třeba transsexuál.
„Nejsem ani jedno a tamto bych si vyprošoval.
„Dobře. Tak kde je tvůj bratr, jaké máte se mnou plány?“
„Chceme ti pomoct.“
„Pomoct? Vy mne snad znáte?“
„No tak trošku. Víme jen, že se jmenuješ Charlota a že…,“ chtěl jí říct, že dokáže člověku sebrat duši, ale to zavrhl, nezdál se mu to jako dobrý nápad.“
„Ty mi něco tajíš, že jo?“
„Nemyslím si, že bych…,“ Charlota ho nenechala domluvit.
„Myslím, že támhle někdo je, ale je to ženská, takže ta nás asi nezajímá, ledaže by Dean jestli se tak tvůj bratr jmenuje, podstoupil bleskovou změnu pohlaví.“
„Charloto. Přestaň s tím!“
„Já jen…, počkat ty znáš mé jméno?“
„No…,“ Sam nepokračoval, protože si povšimnul, že se ta žena, o které Charlota mluvila, postavila přesně naproti nim a namířila na ně svojí kuš.
Sam jí poznal. Byla to Bella a tudíž na nic nečekal a strhl překvapenou Charlotu k zemi.
„Hej! Co to děláš? Copak se ta ženská zcvokla?!“
„To by me taky zajímalo?“ zavrčel Sam a přitlačil její hlavu pod auto.
Bella na ně vypálila několik šípu a jeden z nich zasáhl pneumatiku a další skla a brzo následoval tříštivý zvuk a okna se rozsypala.
„Za tohle me Dean zabije,“ blesklo mu hlavou.
Čekal, jestli Bella vypálí další dávku, ale když se tak nestalo, zvedl hlavu a zjistil, že tam nikdo není.
„Jsi v pořádku?“
„Jo. Jen si připadám jak šílená opice.“
Sam nadzvedl obočí, ale raději se už na nic neptal.
Zahleděl se dopředu, ale Dean stále nepřicházel.
To už začínalo být divné. Dean by se ozval, jestli teda mohl.
Vytočil jeho číslo, ale ozvalo se jen tutání.
„Musíme do toho domů,“ prohodil do toho domu. Bratr se ještě pořád nevrací a tomu není podobné.
„Třeba si tam jen s někým užívá.“
„To si nemyslím. Není tam nikdo, s kým by mohl. Něco je ve vzduchu a já to citím.
„To jsi teda hodně dobrej, ale jak myslíš. Jdem do toho domu.“
Sam přikývl a chtěl vyrazit, ale v tom se mu ukazatel nadpřirozena rozezvučel a on věděl, že je kolem nich něco, velmi nebezpečného.

super pokračovanie ten rozhovor Charlota a Sam sa mi páčil bolo to super a ona si nič nepamätá Bella je opäť tu zničila auto a nalepíš je záver som zvedavá čo tam prišlo

Před deseti lety. Blíže neurčené místo.
„Co mi chceš ukázat Uriele. Měli bychom být s ostatními.“
„Trpělivost Castiele. To se ti tolik chce mezi ne? Vždyť se k ničemu nedokážou rozhodnout a to ani nemluvím o tom, že se tvůj bratr snaží získat místo nejváženějšího.“
„O to se už snaží nějakou dobu.“
„tentokrát by mu to mohlo vyjít, měli bychom mu ty jeho plány překazit.“
Castiel se zastavil.
„jak tohle myslíš Urieli?“
„Za pár chvilek se to dozvíš,“ Castiel se však nehnul z místa.
„Chci, abys mi to vysvětlil okamžitě.“
Uriel se zastavil a netrpělivě mlasknul.
„Chceš snad, aby tvůj bratr získal jeho místa, aby se stal prvním mezi Anděly?“
„To ne. Jistě, že nechci, ale nevím, jak bys tomu chtěl zabránit a hlavne proč. Nesouhlasím s tím, aby se můj bratr stal prvním, ale pokud by byl zvolen v řádné volbě.“
Uriel se ušklíbl.
Jje čas otevřít oči Castiele. Je nás stále míň a míň a někteří z nás si myslí, že budeme muset provést radikální změny.“
„Jaké změny máš na mysli Uriele.
„Pojď. Všechno se časem dozvíš.“
Castiel se na něho zahleděl, ale nezpozoroval na něm nic neobvyklého.
Snad jen to, že byl Uriel netrpělivější, ale taková už byla jeho vlastnost.
„Je to ještě daleko?“
„Naopak. Je to velmi blízko.
„kde? Já nevidím nic neobvyklého.“
„Rozhlédli se pořádně donesl se k němu odněkud Urielův hlas, ale on ho nikde neviděl.
„Kde jsi? Měli bychom se vrátit.“
„Přece by si to nevzdal, když už jsme téměř u cíle,“ promluvil Uriel, kterému se mezitím nepozorovaně podařilo dostat Castielovi za záda.
„Uriele! Na tohle není čas,“ Castiel, který mel z tohoto místa dívný pocit, zvýšil hlas.
Něco mu tady nehrálo. Všude kolem byl bílý prostor, na čemž by zase nebylo nic divného, vzhledem k tomu, na jakém místě žili, ale nelíbilo se mu, že se před ním Uriel schovává a to ani nemluvil o šelestu, který se ozýval kolem něho.
Nejprve byl minimální téměř ho nebylo slyšet, ale jako by každou vteřinu nabýval na intenzitě a za chvíli se kolem něho ozýval velmi silný šum.
„Uriele! Kde jsi? Je čas se vrátit!“
„Jeho slova zanikla v onom šelestu.
„Uriele! Jestli se ihned neukážeš, jdu bez tebe,“ snažil se, aby to v jeho hlase nebylo, ale přesto by někdo mohl zachytit náznak strachu. Byl Anděl mocný Anděl, ale kolem něho se dělo něco, co bylo nad jeho chápání.
„Uriele! Já to myslím vážně. Ihned se ukaz a nebo…,“ nemohl dokončit to co chtěl říct, protože mu někdo surově přitlačil jeho křídla k tělu.
„Co to…,“ otočil hlavu a spatřil Uriela.
„Co to děláš? Okamžitě toho nech!“
„Sloužím jen jim,“ odvětil Uriel prázdným hlasem.
Castiela zamrazilo. Tohle se mu vůbec nelíbilo.
„Co se to s tebou…,?“ začal, ale pak si povšimnul jeho očí, byly temné.“
„Dostali…,“ otřáslo to s ním, ale vzápětí se vzpamatoval a pokusil se Urielovi vytrhnout, ale ten ho držel s mnohem větší silou, než jakou obvykle mel.
„Musíš s tím bojovat! Jsi přece Anděl!“ snažil se ho probudit, ale bylo to marné Uriel jen zopakoval.
„Sloužím jen jim. Sloužím jen jim.
Castiel sebral všechnu sílu a pokusil se mu vyškubnout, ale nešlo to s křídly přitlačenými k zády, byl bezmocný.
„to už by myslím stačilo,“ ozval se ženský hlas.
Castiel se přestal výpar a pohlédl před sebe a spatřil mladou ženu.
Mohlo jí být tak 30 měla husté hnědé vlasy, které jí spadaly až k pasu a na sobe měla elegantní kabát. V ruce držela nějaký černý kufřík.
„Kdo jsi a cos udělala s Urielem?“
„Dala jsem mu šanci na nový život Castiele.
„Kdo jsi a co po me chceš?“
To co jsem chtěla od tvého přítele tvojí duši.“
„Tu nikdy nedostaneš!“ Castiel stiskl zuby, bolest způsobená stlačenými křídly, mu do očí vehnala slzy.
„Všichni jste tak roztomilý. Totéž říkal i Uriel a stejně tak i tvůj bratr.“
„Můj bratr? Co si s ním udělala?!“
„Nebuď na me takový. Dala jsem mu to, co chtěl. Chtěl
Získat sílu, díky které se bude moci stát Prvním, a za to jsem si vzala jen malou odměnu.“
„Jakou odměnu? Co chceš po me?“
„žena mu položila ruku na tvář a Castiela ovanul ledový závan.
„To je jen mezi mnou a mým klientem.
„Co si jim udělala? O co ti jde?!“
„Jde mi o nový pořádek, o nová seskupení a taky o nová pravidla. Jsem si jistá, že takové otázky tě nebudou po chvilce zajimat.
„Ostatní ti něco takového nedovolí!“
„Ostatní? Jací ostatní? Máš snad na mysli další Anděly?“
Můžu tě ujistit, že na všechny dojde. Sebemocnější Anděl mi nemůže vzdorovat, dřív nebo později mi podlehnou.
„Kdo anebo co jsi?“ Castiel se jí snažil rozptýlit, doufal, že mu řekne, co je zač, ale ona mu na to neskočila.
„Moc hezký pokus, ale nemáme moc času.“
„Uriele! Musíš se vzpamatovat!“ zakřičel na svého přítele, ale bylo to úplně zbytečné, neboť ho Uriel ani nevnímal, jen mu pevně tiskl křídla.
„Slibuji, že tě to nebude bolet, že nebudeš skoro nic cítit,“ zašeptala ta žena a pak k němu natáhla ruku.
Řekni mi, jak se aspoň jmenuješ.“
„Mé jméno je Charlota a pak její ruku prošla skrz jeho čelo a Castiel zařval bolesti a snažil se jí zbavit, ale jeho snaha byla marná.
Po chvilce tu svojí ruku vytáhla a v ruce držela cosi bílého.
„Vaše duše jsou mnohem lepší, nežli ty lidské,“ prohlásila spokojeně.
„Co jsi zač…,“byla Castielova poslední svobodná slova, pak jeho oči pohasly a získaly stejně prázdný výraz, jako u Uriela.
„Udělejte to co musíte!“ přikázala jim a pak to bílé světlo vložila do skleničky, kterou vytáhla z kufříku.
„Ano paní. Děláme to, co nám poroučíte,“ odpověděli oba dva naráz bezbarvým hlasem a vzápětí zmizeli.
Na jejích rtech se rozhostil úsměv a pak zavolala do stínu.
„Pojď sem!“ Její hlas byl strohý a panovačný.
Ze stínu vyšla Bella, která mela v očích stejně prázdný výraz.
„Ano paní?“
„Najdeš Winchesterovi a řekneš jim, že tvého otce posedl padlý Anděl.
V její tváři to škublo, ale přesto odpověděla.
„Udělám to, co mi poroučíte paní.“
„To budeš moc hodná,“ a pak se Charlota rozesmála a její smích nebyl vůbec příjemný.

čo Charlota čooooooooo tá mrcha to ona je za všetkým ale veď vrátila Deanovi dušu a ja som ju začala mať rada hnusoba jedna tak toto bolo super pokračovanie vynikajúce ohromné to som nečakala že charlote ona ovláda anjelov a aj Bellu takže asi aj Ellen však a toto vyzerá na pascu fakt asi zinfarktujem ďalšie pokračovanie rýchlo

Lentilka. Charlota tě jistě ještě překvapí