Už teď to beru zpět. Raději nechci vědět, co si pomyslíte, až si to přečtete. Ta moje povídka je čímdál větší úlet.
Tak tady to máte a já raději mizím.
12. částSledoval ve zpětném zrcátku, jak se rychle vzdaluje od blikajících majáčků policejního zátarasu. Netušil, kvůli čemu nebo komu tam jsou a ani to nehodlal zjišťovat. Hlavní bylo opět zmizet co nejrychleji a co nejdál. Poslední co teď potřeboval, bylo šacování od policajtů a navíc to mohla být i past. Naštěstí se zdálo, že si ho z té dálky nikdo nevšimnul, takže se trochu uklidnil a vydal se opačným směrem, než měl původně v plánu.
Během dne se několikrát zastavil, aby si odpočinul nebo doplnil nádrž, a nakonec se rozhodnul, že se znovu ubytuje v motelu. Už tři dny se skoro nevyspal, takže se těšil na měkkou postel a pořádnou sprchu.
„Pokud mě mají najít, najdou mě nejspíš kdekoliv. Takže nemá smysl přespávat pořád v autě,“ pomyslel si a zaparkoval před nejbližším motelem.
Ticho na pokoji ho ubíjelo. Poslední roky měl neustále po svém boku Deana a teď mu hrozně chyběl. Neměl tušení kde je, jestli je v pořádku a jestli se ještě někdy vůbec setkají. Rychle šel pustit sprchu, aby konečně zmizelo to nesnesitelné ticho a s ním i myšlenky na bratra. Shodil ze sebe oblečení, postavil se pod proud horké vody a nechal ji prudce dopadat na svoji tvář. Kapky, odrážející se od jeho znaveného těla, padaly jedna za druhou na zem a Sam pomalu zjišťoval, že vytoužená úleva nepřichází. Čím déle tam stál a doufal, že voda odplaví alespoň část jeho zoufalství, tím víc se mu myšlenky vracely k jeho staršímu bratrovi. Mučila ho představa, že může být někde zraněný a bez pomoci, zatímco on se tady sprchuje.
„Ne, brácho. Takhle to nepůjde. Nebudu tady jezdit od ničeho k ničemu, stejně to nemá smysl. Ať se ti to líbí nebo ne, hned ráno tě jedu hledat. Všechno ostatní je mi ukradený,“ pevně se rozhodl.
Brzy nad ránem ho probudily nějaké zvuky. Znělo to jako klepání nebo se mu to jen zdálo? Okamžitě vyskočil z postele a se zbraní v ruce šel tiše ke dveřím. Když stál těsně u nich a pozorně se zaposlouchal, ozvalo se ostré zaklepání a on téměř nadskočil leknutím. Takže se mu to nezdálo, někdo byl opravdu za dveřmi. Ale kdo? Jako první ho napadlo, že by to mohl být Dean a srdce se mu splašeně rozbušilo. I když to bylo víc než nepravděpodobné, chvilku se nechal unášet představou, že je to jeho bratr. Ten, kdo ho chce zabít, by určitě neklepal. Pomalu odemknul, bezpečnostní řetízek nechal zajištěný a opatrně otevřel dveře. Před nimi stála dívka s dlouhými kaštanovými vlasy a u nohou jí ležela nějaká taška.
„Same? Musím s tebou nutně mluvit,“ začala rychle mluvit a sotva popadala dech. „Vím, že ti to bude znít šíleně, ale musíš mě hned vyslechnout. Než bude pozdě. Prosím!“
Sam na ni hleděl a vůbec nevěděl, co si myslet. Zmáčknul v ruce zbraň, kterou měl schovanou za zády. Pomyslel si, že je to určitě nějaká past.
„Nejsem ozbrojená a vím, že ty ano, takže na mě klidně můžeš mířit celou dobu, co budu mluvit. Jen mě prosím vyslechni!“ zdvihla ruce nad hlavu a čekala, co na to Sam.
„Kdo sakra jsi a co chceš?!“ zavrčel Sam, kterému se vůbec nelíbilo, že ho zná.
„Jsem Kate. Kate Ryersonová. Nemůžeš mě znát, nikdy před tím jsme se nesetkali a doufala jsem, že ani nesetkáme, ale neměla jsem jinou možnost,“ mluvila bez přestávky dál. „Chtěla bych ti všechno vysvětlit, opravdu. Ale nemáme čas na dlouhé řeči. Proto musím být co nejstručnější.“
Samovi docházela trpělivost.
„Na to, že musíš být co nejstručnější, jsi toho už namluvila až až a přitom pořád nevím, o co ti vlastně jde.“
„Já vím, omlouvám se. Ale jsem hrozně nervózní, mám strach, že mě nevyslechneš a moje cesta bude zbytečná. Prosím, potřebuji, aby ses teď hned sbalil a jel se mnou. Tady zůstat nemůžeš.“
„Tak fajn, to by stačilo,“ pronesl Sam, odjistil řetízek a hrubě vtáhnul dívku dovnitř. Zabouchnul dveře a přimáčknul jí zbraň k hrudi.
„A teď mi rychle řekni, co jsi zač a o čem to tady celou dobu mluvíš!“ spustil na ni výhrůžným hlasem. „Víš, já nemám zrovna moc známých a už vůbec nikoho, kdo by věděl, že jsem tady. Takže by mě zajímalo, jak jsi mě našla nebo kdo tě posílá!“
„Nikdo mě neposílá.“
„Tak jak víš, že jsem tady a odkud mě znáš? A proč si vůbec myslíš, že bych tě měl poslouchat nebo ti dokonce věřit?!“
„Protože mluvím pravdu. Až ti všechno vysvětlím, tak pochopíš….“
„Tak začni!“ zařval na ni Sam, protože už ztratil poslední zbytky trpělivosti. Dívka leknutím zamrkala a v očích se jí na chvíli mihnul strach. Sam se zarazil a pomyslel si, že možná opravdu mluví pravdu a měl by si ji vyslechnout. Ale zkušenosti z posledních měsíců ho nutili k ostražitosti, nedůvěře a agresivnímu chování, které u něj jinak nebylo zvykem.
„Podívej, nejsem zrovna v dobrém rozpoložení a nemám náladu na nějaké povídačky. Takže rychle vysyp, co máš na srdci a jdi,“ pokračoval trochu mírnějším tónem. „Řekni mi konečně, proč jsi tady a co po mně chceš.“
„Jsem tady, abych ti zachránila život, protože budu potřebovat tvoji pomoc,“ řekla přímo a Sam se neubránil úsměvu.
„Aha, takže teď už mi to všechno dává smysl. Díky,“ prohlásil ironicky.
„Já vím, že to zní šíleně…“
„Mírně řečeno,“ skočil jí do řeči. „Nevím, proč tady s tebou vlastně marním svůj čas, když mám na práci důležitější věci…“
„Třeba najít svého bratra?“ skočila tentokrát dívka do řeči jemu.
Sam se zarazil a podezíravě si ji přeměřil pohledem.
„Same, vím, že bys chtěl najít svého bratra. A vím taky o tom, že se tě někdo pokouší zabít. Vím o tom mnohem víc, než ty sám a jsem tady proto, aby ses to konečně všechno dozvěděl.“
„O čem to mluvíš?“ nevěřícně na ni hleděl Sam a dostával čím dál silnější pocit, že s těmi útoky má něco společného. Vmáčknul jí zbraň hlouběji do bundy. „To oni tě poslali? Abys mě tady zblbla řečičkama a pak vyjdu ven a bude tam na mě čekat popravčí četa?“ ironicky se usmál.
„Právě naopak. Jsem tady, abych tě před nimi varovala, když tvůj bratr už nemůže.“
„Co tím chceš sakra říct? Co ty víš o mém bratrovi?!“ vystartoval na ni Sam. Vůbec se mu nelíbilo, jakým směrem se debata ubírá.
„Nic o něm nevím. Jen jsem tě s jeho pomocí až do teď dokázala varovat. Ale teď, když už není s tebou, neměla jsem jinou možnost, než tě vyhledat osobně…“
„Cože?“
„To díky mně měl ty sny, ve kterých jsi umíral. Já jsem mu tímto způsobem ukazovala, co se stane. Nebyly to jeho vize, byly to moje vize,“ vysvětlovala dívka rychle, protože to vypadalo, že Sam každou chvíli vybuchne. „Mám zvláštní schopnosti, stejně jako ty, Same. A vím o desítkách dalších podobných lidí. Nech mě, prosím, všechno rychle a v klidu vysvětlit. Věř mi, že mě opravdu nikdo neposílá, není to past ani nic podobného. Našla jsem tě díky tomu, co mě naučil můj otec a díky svým schopnostem. Pokud ti co nejrychleji neřeknu všechno, co musíš vědět, zemřeme oba a později taky stovky dalších nevinných lidí. Potřebuji tvoji pomoc, Same, prosím.“
Nevěřil vlastním uším. Zakroutil hlavou a rychle se snažil utřídit si myšlenky. Nebyl schopný pochopit jedinou větu, kterou slyšel od té neznámé dívky.
„Dobře. Vůbec nechápu, co se mi tady celou dobu snažíš říct. A nevěřím ti ani slovo. Takže mi dej konečně nějaký důvod, proč bych ti měl cokoliv věřit. Jak můžu vědět, že sis ty schopnosti, i všechno ostatní, nevymyslela?“
„Mohla bych ti tady popsat všechny sny, co měl tvůj bratr. Jak zoufalý byl, když jsi mu umíral v náručí. Ale to asi raději slyšet nechceš,“ v hlase se jí ozval sarkasmus. Byla vyčerpaná, Sam jí stále nevěřil a čas neúprosně plynul. „Takže myslím, že bude stačit, když zmíním jeho poslední sen, o kterém ti pravděpodobně řekl. O tom, jak tě zastřelil…“ převyprávěla mu Deanův sen a Sam zůstal stát v němém úžasu. Konečně pomalu sklonil zbraň. Uvědomil si, že tohle nikdo jiný, kromě něj a Deana, vědět nemohl.
„Dean mi o tom neřekl. Nemusíš se bát, že je to zase nějaký podraz, jako třeba to ovládnutí mysli nebo tak něco,“ dodala, jakoby tušila, jaké myšlenky se Samovi začínají honit hlavou. „Prostě to byly moje vize. Potřebovala jsem nějakým způsobem zabránit tomu, aby se vyplnily a protože jsem nevěděla, kde vás hledat, použila jsem jediný možný způsob, jak vás zkontaktovat. Je to na dlouhé povídání a opravdu teď nemáme čas. Pokud hned nevyrazíme na cestu, najdou nás a ty zatím nejsi připravený.“
„Připravený na co?“ nemohl pořád uvěřit tomu, o čem se tady baví.
„Na to, co tě čeká. Musíš se připravit na to, abys sis dokázal zachránit život. Jak už jsem řekla, potřebuji tvoji pomoc. Jenom ty dokážeš dokončit to, co začal můj otec,“ pokračovala ve vysvětlování, ale Samovi se zdálo, že čím víc se dozvídá, tím víc se v tom ztrácí.
„Tobě se nejspíš zdá, že všechno, co mi tady říkáš, dává nějaký smysl. Ale mně to nedává smysl ani za mák…“
„Já vím, já vím,“ skočila mu rychle do řeči. „Chápu, že to zní zmateně, mně trvalo několik měsíců, než jsem pochopila, co se děje. Proto teď ani nedokážu najít žádný vhodný způsob, jak ti to všechno říct tak, abys to okamžitě pochopil. Hrozně nás tlačí čas. Nesmíme se tady zdržet dlouho, protože tak pro ně bude příliš snadné tě zase najít. Vím o jediném místě, kde budeme v bezpečí. Cestou tam ti všechno povím. Pojedeme mým autem, bratrovo nechej tady. Slibuji, že mu dám vědět, kde ho hledat.“
„Počkej, počkej. Zpomal trochu! Jak to myslíš, že tady mám nechat auto a Dean ho najde?“ zarazil se. „Ty víš, kde je Dean?“ zeptal se přímo a netrpělivě čekal na odpověď, která ale nepřicházela.
„Tak víš, kde je Dean nebo ne?“ začal zvyšovat hlas.
„Nevím, kde je.“
„Tak jak bys mu mohla dát vědět o tom autu?“ tušil, že ona ho dokáže dovést k bratrovi a v tu chvíli už ho nic víc nezajímalo. Dokud nenajde Deana, nebude ji dál poslouchat.
„Same, na tohle opravdu nemáme čas. Musíme jet, pak ti to všechno vysvětlím…“
„Dokud mi neřekneš, kde je Dean, nikam s tebou nejedu a nechci slyšet jediné tvé slovo. Takže mě zaveď k němu nebo si jeď beze mě kam chceš,“ neústupně trval na svém.
„Dobrá, vím o způsobu, jak ho najít. Ale nemůžu to udělat. Nesmíš se vrátit ke svému bratrovi. Když budete spolu, zemřete oba. Musíš se od něj držet co nejdál, věř mi!“
„To by stačilo. Tohle nebudu poslouchat…“
„Tvůj bratr si myslí, že už jsi mrtvý. Nech ho se s tím vyrovnat. Máš teď před sebou větší problémy a s těmi ti Dean nepomůže. Naopak, stáhne tě s sebou dolů…“
„Cože? Co jsi říkala?!“ rozčileně zvolal Sam. „Proč by si měl myslet, že jsem mrtvý? Co tím chceš zase říct?!“
Kate zmlkla a začervenala se. Mrzelo ji, co se stalo a nechtěla se o tom před Samem zmiňovat, ale teď se prořekla a bude muset chtě nechtě s pravdou ven.
„Dean viděl moji poslední vizi, ve které jsi měl umřít. Netušila jsem, že jste se rozdělili, moje schopnosti nejsou všemohoucí a udělala jsem chybu. Moc mě to mrzí, ale už to nešlo vzít zpět. Kdybych věděla, že ti Dean nemůže pomoct, nikdy bych to neudělala…“
„To myslíš vážně?! Kdy se to stalo? Co to bylo za vizi?“ vyjel na ni.
„Včera ráno. Stalo se to včera ráno. Našli tě, do teď netuším jak, protože na tebe jejich schopnosti nestačí. Nejspíš díky autu, které ti Dean nechal, vážně nevím. Zabili tě a Dean to viděl. Teď už věří, že jsi mrtvý, neměl možnost, jak tě varovat. Když jsem si uvědomila, že jsi v té vizi sám, musela jsem rychle najít nějaký způsob, jak tě zachránit. Proto jsem dala anonymní tip policii, aby ses vyhnul zátarasům a tím jsi se vyhnul i mé vizi. Nevěděla jsem, jestli to bude fungovat, ale potřebovala jsem získat čas, abych tě našla a mohla ti říct všechno, co potřebuješ vědět.“
„Poslouchám. Jediné, co teď potřebuji vědět je, kde je můj bratr. A to hned!“ ledově na ni znovu spustil Sam. Z toho co slyšel, se mu sevřel žaludek. Jestli je pravda co říká, musí Deana najít co nejdřív.
„Nemůžu ti to říct!“ zoufale se bránila Kate. S ním bys byl jako s terčem na zádech. To nemůžu dovolit, v sázce je příliš mnoho!“
„Nemám zdání, co všechno je v sázce, ale vím, co je v sázce teď a tady. Tvůj život,“ namířil na ni znovu zbraň. „Hned teď mi řekneš, kde je Dean. Už jsem s tebou ztratil dost času!“
„Same, tohle nemá cenu, nic tím nevyřešíš, když mě zabiješ. Svého bratra už stejně nikdy neuvidíš. Tak mě poslechni a odjeď se mnou! Zapomeň na něj…“
„Mám na něj zapomenout? Je tam někde venku, myslí si, že jsem umřel a já ho mám při té myšlence nechat?! Zbláznila ses?!“
„On se s tím časem vyrovná…“
„Jak jsi řekla, neznáš mého bratra,“ procedil ledově mezi zuby. „Takže ti naposledy říkám, abys mě k němu teď hned zavedla a tečka!“ natáhnul kohoutek a čekal.
Kate se na něj beze slova dívala a jemu začínala vřít krev v žilách. Vědomí, že Dean ho má za mrtvého, ho přivádělo k šílenství. Nedokázal odhadnout, co jeho starší bratr provede, jak ses tím vyrovná a jestli vůbec. Pokud mu tahle Kate okamžitě neřekne, kde Deana najde, neručil za to, co provede, protože pomalu ztrácel schopnost sebeovládání. Ještě nikdy se neocitnul v takové situaci a starost o bratra ho najednou nutila dělat věci, na jaké doposud ani nepomyslel. Cítil, že je schopen téměř čehokoliv a to mu až nahánělo strach. Nikdy předtím tenhle pocit nezažil takhle silně. Stejně jako nikdy nezažil takovou bezmoc. Život Deana byl v cizích rukou a to se mu ani trochu nelíbilo. S tím se nehodlal jen tak smířit.
„Tak?“ pobídnul ji znovu a i když si to nerad přiznával, dostával strach, že se nedočká odpovědi, kterou potřeboval slyšet.
Kate si povzdechla.
„Neřeknu ti, kde je tvůj bratr. Klidně mě zastřel, ale k Deanovi tě nezavedu. Nijak mě k tomu nedonutíš. Je mi líto.“
TBC...
Domov 
Stránka 
Přemýšlím, jestli vám sem raději hodit kousek a skončit zase napínavě 
Abyste neřekli, že vás nakonec přece jen chci mít na svědomí...tak raději předem hlásím. 
..no ja som v soku 
..ja to nevydrzim dlho cakat na pokracko,prosim rychlo volaco napis,lebo asi zomriem 
toho mi je velmi luto 
to bylo totálně úžasné....protestuji..DALŠÍ ČÁST A HNED!!!!!!!!!!! 
Další hrobečky na obzoru... 
a nebo to bude moje smrt 
A věř,že všechny příšery v SN jsou proti tomu co já budu vyvádět jen slabej vodvar 
Ale teď už to jinak vymýšlet nemůžu, to by pak dávalo ještě měnší smysl, než to dává teď. 
Takže i konec bude nezvykle neinfarktový. 
(hlavně Sammyho) a ty si mu ju klidně pošleš až do pokoje,jo? 
Asi vám teď ještě nic nedává smysl, ale Sam prostě v téhle části víc prostoru k vysvětlování nedal, tak si musíte počkat, jestli ji neodpráskne dřív, než to ze sebe holka vysype.