Dream or Reality

Takže po tom, čo tu bolo napísané, sa budem len opakovať Super, úžas, poklona!!! Netrpezlivo očakávam ďalšiu časť

No, tak doufám, že jste se netěšili zbytečně. Ale snad se to někomu bude trochu líbit. Nějak jsem vypadla "z rytmu".


11. část

Sam však nedokázal na Deana přestat myslet. Neměl ho takhle opustit. To co dělají, není správné. Ještě pár minut a už se možná nikdy nenajdou. Věděl, že mu bratr nikdy nezavolá, i kdyby mu šlo o život. Na to ho znal moc dobře a vůbec se mu ta myšlenka nelíbila.
„K čemu mi bude, že to přežiju, když tím ztratím jediného člověka, na kterém mi v životě záleží?“
Dupnul na brzdu takovou silou, až Impala zaprotestovala a šla do smyku. Zastavila se napříč silnicí a Sam okamžitě zařadil, aby se mohl co nejrychleji dostat zpět k bratrovi. Doufal, že dokáže pochopit, proč se musel vrátit. Věřil, že najdou nějaké jiné řešení. Jen musejí zůstat spolu.
O chvilku později už zastavoval Impalu před motelem a spěchal do pokoje za Deanem. Pokoj byl ale prázdný.
„Ne,“ vydechl nešťastně.
„Deane?“ odpovědí mu bylo hrobové ticho, jeho bratr už byl pryč. Sam vyběhnul na parkoviště.
„Deane!“ nemohl uvěřit, že už tam není. Vždyť odjel sotva před dvěma minutami.
„Deane!“ zavolal ještě hlasitěji v naději, že bude ještě někde poblíž a ozve se. Ale neozval.
Sam se bezradně rozhlížel uprostřed parkoviště a pomalu si uvědomoval, že i kdyby ho Dean slyšel, neozval by se. Měl sto chutí oběhnout celý motel a prohledat každý kout, protože jeho bratr určitě nemohl být daleko. Ale všimnul si, že se mu nejspíš podařilo probudit půlku motelu a lidé začali zvědavě nakukovat ven. Tuhle publicitu potřeboval ze všeho nejmíň. Musí rychle zmizet.
Otevřel dveře Impaly a ještě naposledy se dlouze rozhlédnul. S povzdechem si sednul zpátky za volant a zrak mu padl na sedadlo spolujezdce, na kterém ležel Deanův mobil. Musel se ovládat, aby s ním nepraštil o zem. Třeba by se mu trochu ulevilo. Ještě chvilku si pohrával s touto myšlenkou, ale nakonec se přemohl.
„Ten mobil mu co nejdřív vrátím,“ rozhodl se pevně a nastartoval.

* * *
Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a Dean zahlédnul odpočívadlo. Rozhodl se na chvíli zastavit, protože se čím dál méně soustředil na cestu. Jen co vypnul motor kradeného auta, vyčerpaně se složil na volant. Už to byly tři dny, co opustil svého mladšího bratra a každý se vydal vstříc svému vlastnímu osudu. Doufal, že je zase brzy svede dohromady, ale věděl, že naděje je příliš malá. Jediné, na co dokázal poslední tři dny myslet, byl Sammy. Kde asi teď právě je, jestli je v pořádku a jestli se na něj pořád zlobí. Neustále měl před očima jeho pohled plný bolesti, když odjížděl. Nechtěl ho takhle zklamat, nechat ho samotného, ale neměl jinou možnost. Nemohl riskovat jeho život, když věděl, co se mělo stát. Dál ho však ničilo vědomí, že pokud bude mít další podobnou vizi, už bratra zachránit nedokáže. Modlil se, aby k tomu nikdy nedošlo. Aby žádná taková vize už nikdy nepřišla, protože to by byla smrt nejen pro Sama, ale taky pro něj.
„Musíš to zvládnout, bráško. A já zatím vymyslím, jak z toho všeho ven,“ opakoval si v duchu. Zatím ale neměl vůbec tušení, jak tohle dokáže.


Sam pokračoval v cestě po další probdělé noci. Nevěděl, kam vlastně jede a bylo mu to jedno. Všechno pro něj pomalu ztrácelo smysl a on už téměř myslel jen na to, kdy ho ti zabijáci dostanou a bude po všem. Myšlenky na bratra si zakázal, byly pro něj příliš bolestné a poslední dny se z nich málem zbláznil.
Zahlédl reklamní tabuli nedalekého bistra a podíval se na hodinky. Bylo skoro 8 hodin, tak se rozhodl zastavit, aby si koupil něco k snídani. Nechal si to zabalit a pokračoval v cestě. Pořád měl na paměti, co mu říkal Dean, aby se nikde nezdržoval dlouho. Vyjel z města a před ním se rýsovala další ze zoufale nekonečných cest. Po pár kilometrech jízdy ho v dálce něco zaujalo. Zaostřil zrak, ale zatím nedokázal odhadnout, co to je. Nemohl si pomoct, ale nějaký vnitřní varovný hlas mu napovídal, že se něco děje. Stačilo jen několik dalších metrů jízdy a měl jasno. Okamžitě prudce zabrzdil a přes ruční brzdu otočil Impalu zpět do města. Během jízdy sledoval ve zpětném zrcátku, jak se k němu obrovskou rychlostí řítí dvě dodávky vedle sebe. Najednou si uvědomil, že i když má ruce na volantu, už dávno nemá nad vozem kontrolu. Nechápavým pohledem sledoval, jak Impala trochu zpomalila a nečekaně prudce zatočila doleva. Dvakrát se protočila kolem své osy, vyletěla ze silnice a dopadla na louku, kde zůstala ležet na boku. Po pár vteřinách zdemolovaný vůz ještě jednou zanaříkal a převrátil se zpět na všechna čtyři kola. Z kapoty s tichým syčením stoupal kouř a Sam se rozkašlal. Chtěl se rozhlédnout, ale zvládnul kolem sebe rozeznat jen pokroucené plechy Impaly, ponořené do štiplavého kouře. Zkusil se pohnout a rukou mu projela nesnesitelná bolest. Zaklel a rychle si prohlédnul zranění. Byla zlomená. Naštěstí to bylo nejspíš jediné vážnější zranění a tak nevšímaje si pramínku krve, který mu stékal z čela, snažil se otevřít dveře auta. Oboje byly zaseknuté, tak se z posledních sil protáhnul okénkem, ze kterého se při nárazu vysypalo sklo. Před očima se mu zatmělo bolestí, když zlomenou rukou dopadnul na zem, ale zatnul zuby a připravoval se na ty, které slyšel přicházet.
„Sam Winchester!“ ozvalo se vedle něj nadšeně. Sam bleskurychle namířil na příchozího zbraň, kterou pevně držel ve zdravé ruce. Ten při pohledu na zbraň ani nehnul brvou a pokračoval.
„Moc rád bych se představil, ale na těch pár minut to ani nemá smysl. Myslím, že by ti úplně mělo stačit vědomí, že jsem ten, kdo tě konečně navede na tu správnou cestu. Na cestu tam, odkud není návratu,“ zasmál se nechutně muž, kterého Sam nikdy předtím neviděl.
„Víš, šéf bude opravdu moc rád, že se konečně zbaví téhle osiny v zadku. Musím říct, že je vážně obdivuhodné, jak dlouho se ti dařilo s námi hrát tuhle kličkovanou. Ale tomu už je naštěstí konec…Ona každá hra člověka časem omrzí. A já nejsem ani zdaleka tak trpělivý, jako moji kolegové.“
„Co po mně chcete?“ skočil mu do řeči Sam.
„A to se o tobě říká, že jsi chytrý,“ znovu se odporně rozesmál muž. „Myslím, že i tvému bratrovi už dávno došlo, o co nám jde. Musím říct, že to od něj byl vážně bezvadný tah, nechat tě samotného. Víc nám to usnadnit nemohl. Ještě mu budu muset osobně poděkovat.“
„Mého bratra z toho vynechte,“ zareagoval Sam. „Jde vám přece o mě, tak udělejte co musíte a jeho do toho netahejte.“
„Nemusíš se bát, ten už nás nezajímá. Tušili jsme, že má hlavní zásluhu na tom, jak nám pořád unikáš. Ale teď je po všem, takže už pro nás nemá žádnou cenu. Udělal správnou věc, že tě opustil. Zachránil si tím život. A nám tím projevil velikou laskavost,“ zářil spokojeností neznámý a vytahoval zbraň.
„Proč myslíš, že tě nezastřelím jako prvního?“ zeptal se ledově Sam, s nedočkavým prstem na spoušti.
„Ou, možná proto, že zbraně jsou občas dost nespolehlivé?“ s klidem odpověděl tázaný a namířil svoji zbraň. „Víš, Same… ty ani netušíš, co všechno dokážeš. A to je teď moje velká výhoda,“ potrhle se zase zasmál. „S tebou nedokážeme manipulovat, ale k tvé smůle nám to jde s lidmi a věcmi kolem tebe. A i když jsi vyjímečný, ještě pořád jsi smrtelný. Díky tomu teď konečně dokončím svoji práci. Není to nic osobního.“
Sam zmáčknul kohoutek. Ozvalo se cvaknutí, ale zbraň nevystřelila. Šokovaně se na ni podíval a zkusil to ještě jednou, bohužel se stejným výsledkem. Muž se spokojeně podíval na postavu, stojící opodál. Než stačil Sam jakkoliv zareagovat, stočil muž pohled zpátky k němu a chladnokrevně ho zabil několika přesně mířenými střelami.
„Takže, úkol konečně splněn,“ oddychnul si muž a odcházel k dvěma dodávkám, stojících na silnici.

Dean seděl v autě neschopný pohybu a ztěžka dýchal. Nemohl se vzpamatovat ze snu, ze kterého se před pár vteřinami probudil. Je to tady. To, za co se celou dobu modlil, se nesplnilo. Vize se vrátila a tentokrát není se Samem, aby změnil běh událostí a tím mu zachránil život. Už tolikrát ho viděl umírat a nikdo si neuměl ani představit, kolik si díky tomu vytrpěl. Pouze vědomí, že to mladšímu bratrovi zachrání život, mu to prožívání hrůzných snů trochu usnadňovalo.
Přinutil ztuhlé ruce nastartovat auto a rychle se rozjel hledat telefon, aby zavolal Samovi a varoval ho. Podíval se na hodinky, bylo něco po 7 hodině. Nemá ani hodinu na to, aby Sama našel nebo ho aspoň varoval. Vzpomněl si na svoje instrukce, aby mu Sam zavěsil, pokud se ho bude snažit kontaktovat. Pevně doufal, že ho tentokrát Sam neposlechne.
„Bože, jak jsem mohl být takovej idiot?!“ hlasitě zanadával a snažil se soustředit na cestu, která se mu rozplývala před očima. Měl pocit, že jestli okamžitě nenajde telefon, propadne hysterii. Promítal si v hlavě všechny svoje vize a přemýšlel, jaká je šance, že se z toho Samovi podaří samotnému dostat. Pokaždé mu vyšla šance nulová. Všechna jejich napadení by skončila úspěchem pro vrahy, pokud by Dean neměl ty vize a nevěděl tak předem o každém jejich kroku. A teď si uvědomoval, že i tentokrát se všechno stane přesně podle jeho snu, jen s tím rozdílem, že Sam o tom předem vědět nebude.
„Za každou cenu ho musím varovat,“ pomyslel si zoufale a divoce se rozhlížel, jestli konečně zahlédne místo, odkud by mohl zavolat. Teprve po půl hodině jízdy zahlédnul konečně v dálce nějaké městečko a kousek před ním stála zavřená benzínová pumpa. Dean zavadil pohledem o telefonní budku, která stála kousek od budovy a rychle u ní zastavil. Modlil se, aby fungovala. Vyskočil z auta, prásknul za sebou dveřmi a utíkal do budky s rukou v kapse, ze které doloval drobné.
Třesoucími prsty vyťukával Samovo číslo a kontroloval čas na hodinkách. Každou chvíli Sam dorazí do bistra. Konečně zadal poslední číslo a čekal. Místo očekávaného vyzvánění se ve sluchátku ozval hlas, který oznamoval nedostupnost volaného. Telefon byl vypnutý. Dean po tomto zjištění málem zkolaboval. Udělalo se mu špatně a musel počítat do deseti, aby se ovládnul a mohl znovu zkusit vyťukat číslo. Třeba se přehmátnul. Zkusil to ještě asi šestkrát, ale se stejným výsledkem. Pomalu položil sluchátko, zapřel se rukama o přístroj a zhluboka se nedechnul. Mozek mu pracoval na plné obrátky, usilovně se snažil vymyslet nějaké jiné řešení. Nic ho nenapadalo. Vůbec nic. Netušil kde Sam je a ani z toho snu to nedokázal poznat. Takže nebyl žádný způsob, jak ho zkontaktovat, kromě telefonu, který si zřejmě vypnul.
Nakonec znovu začal vyťukávat číslo, tentokrát na svůj mobil, který nechal Samovi. Málem se rozbrečel zklamáním, protože byl nedostupný, stejně jako Samův. Teď už přišel o všechny naděje, že se mu podaří bratra zachránit. Zaplavil ho pocit obrovského osobního selhání. Se slzami v očích se znovu podíval na hodinky. I kdyby se nějakým zázrakem dovolal, je už pozdě. Vší silou praštil se sluchátkem, až se rozpadlo na několik částí, ale úlevu mu to nepřineslo. Rozhlédnul se a z posledních sil přemáhal chuť rozmlátit všechno kolem sebe. Ani to by nestačilo. Nic na světě by nedokázalo otupit tu nepopsatelnou bolest ze ztráty bratra, který pro něj byl vším. Jedině smrt ho mohla z této nesnesitelné bolesti vykoupit. Tenhle luxus si však nemohl dopřát. Ne, dokud bratrovo tělo leží neznámo kde.
Opustily ho poslední síly a s přáním, ztratit okamžitě paměť, klesnul na kolena. Rukama se chytil za břicho, protože se mu začal zvedat žaludek. Vyčerpaně se předklonil a čelo zabořil do prachu na cestě. Jeho slzy se mísily s prachem a společně tvořili drobné kuličky bláta. Už nedokázal krotit své emoce a pomalu se utápěl v žalu…

* * *
Sam pokračoval v cestě po další probdělé noci. Nevěděl, kam vlastně jede a bylo mu to jedno. První den zkoušel hledat nějaké informace, které by mu třeba pomohly zjistit, kdo by mohl stát za těmi útoky, ale nakonec to vzdal, protože neměl vůbec žádnou stopu, prostě nic. Neměl čas, prostředky ani příležitost. Jediné co měl, byla starost o bratra, o kterém neměl absolutně žádné zprávy. Všechno pro něj pomalu ztrácelo smysl a on už téměř myslel jen na to, kdy ho ti zabijáci dostanou a bude po všem. Myšlenky na bratra si zakázal, byly pro něj příliš bolestné a poslední dny se z nich málem zbláznil.
Zahlédl reklamní tabuli nedalekého bistra a podíval se na hodinky. Bylo skoro 8 hodin, tak se rozhodl zastavit, aby si koupil něco k snídani. Rozhlédnul se po bistru, kde si ho pár návštěvníků měřilo zvědavými pohledy a Sam z toho neměl vůbec dobrý pocit. Nechal si jídlo zabalit a raději pokračoval v cestě. Pořád měl na paměti, co mu říkal Dean, aby se nikde nezdržoval dlouho. Vyjel z města a před ním se rýsovala další ze zoufale nekonečných cest. Po pár kilometrech jízdy ho v dálce něco zaujalo. Zaostřil zrak, ale zatím nedokázal odhadnout, co to je. Nemohl si pomoct, ale nějaký vnitřní varovný hlas mu napovídal, že se něco děje. Stačilo jen několik dalších metrů jízdy a měl jasno. Okamžitě prudce zabrzdil a přes ruční brzdu otočil Impalu zpět do města…


TBC...

preboha to co??? ty ma zabijes, nie moment, uz si ma zabila preboha zase si v najlepsom skoncila, toto je na mna proste privela, ale ozaj opat braurne pokracovanie a tie deanove pocity zo straty brata tie boli nadherne ty to tak krasne pises.....boze uz sa zase neviem dockat pokracovania. to ma velmi zaujima ako sa z tohto mienis dostat. zabit sama? no to snad nie. pevne verim, ze tam mas nieco premyslene ako ho zachranit lebo seriozne, to by si nam nespravila, ze nie??? ale heh tak mi este napadlo, ze samabel, ja a par dalsich sme tu tie co sa vyzivaju v muceni deana, ale myslim, ze na teba nemame akurat ty hned svojho sama zabije, taka rana z milosti, vsak? to ma tiez mystery spot peknu konkurenciu v pocte mrtveho hlavneho hrdinu v tej tvojej poviedke podme to zratat, ze kto zomrel viackrat sam tuto alebo dean v mystery spote???

A okamžitě se hned vrať a dej pokračování?? Ty si jako myslíš,že mám šanci to tady nějak přetrpět než bude další část?
Místo očekávaného vyzvánění se ve sluchátku ozval hlas, který oznamoval nedostupnost volaného. Telefon byl vypnutý. Dean po tomto zjištění málem zkolaboval - tak já zkolabovala úplně Co mě to děláš, ty zabíjíš zase Sammyho a Dean tam není aby pomohl Na co má sakra Sammy ten mobil,když je vyplej
To je zase pokráčko Janni ta povídka je úžasná a fakt tě prosím na kolenách, já chci a chci a chci další část

já se přidávám k holkám......... pokračování please
jak to můžeš nechat takhle .......víš, jak malá dušička ve mě z toho přečtení je
chudáček Dean....ty jeho pocity mě zabíjí .....( mimo záznam - tohle jě vážně něco pro mě....to absolutně zbožňuju .......ale jen v případě, že z toho nakonec bude mít nějaký profity )

vážně krásné pokračování......hrozně napínavé je to......... ........ moooc se těším na další part

ciiiiiiiiiiiiii woooooooooooow super to bolo...na kolapsy...ale super

Díky holky!
df, ten tvůj komentář mě dorazil. Co tím jako chceš říct, že na vás v mučení nemám? Vždyť vy je přizabíjíte tak často, že se divím, že mají ještě všechny části těla pohromadě... A já jsem tady dohromady nikomu nic neudělala.
Ono to fakt jako vyznívá poněkud divně.. Ale já Sammyho schválně nevraždím, že bych se v tom vyžívala, spíš se vyžívám v tom utrpení, co to přináší Deanovi, to je fakt.
Mně teď udělal čáru přes rozpočet Kripke, tím Mystery spotem. Protože se to nebezpečně podobá. Ale já to mám vymyšlené jinak, prostě zachránce je u mě Dean. Ani nevím, proč mě vlastně původně nenapadlo raději to, co Kripkeho. Ono je to tím, že tohle se mi zrodilo v hlavě s koncem 2. série a tam ještě měli ty role klasicky - Dean ochránce Sama. Až teď v té 3. sérii se to obrátilo a to mě teď při tom psaní mate. Dean má ty vize nikoliv proto, aby ho mučily (tak jako Sama ten opakující se den), ale aby naopak díky nim Sama zachránil. Krucinál ten Kripke mě fakt naštval, já teď musím i měnit původní dialogy, pocity a myšlenky kluků, které jsem měla v hlavě a to mi strašně ztěžuje práci. Protože by to vypadalo, že "opisuju" z Mystery spotu. Už jsem i přemýšlela, že to tuhle část uzavřu další konečnou a budu mít po starostech.
Ale tak, nemůžu z toho Deana jen tak lehce vysekat, ještě si se mou trošku užije. Jak to teď dopadne se Sammym , to se nechte překvapit. Sama jsem zvědavá, jak se z tohodle vyseká, když se vize začala plnit a jeho jediná šance na záchranu - Dean - leží někde v prachu.

nojo,....vždyť my právě víme, jak to s brášky v té tvojí povídce vypadá, takže z toho důvodu jsem úplně na prášky .....teda, ty si užijou

Janna napísal:

Ale já Sammyho schválně nevraždím, že bych se v tom vyžívala, spíš se vyžívám v tom utrpení, co to přináší Deanovi, to je fakt.

i ty jedna... -..... vítej v klubu

No já měla za to, že v tom klubu už mám dávno slevovou kartu na 20 let dopředu. A pokud by ještě někomu nebylo jasné, v čem se vyžívám v SN, tak po přečtení téhle povídky to musí být už jasné každému. Bože, Bože...Kripke i kluci by z nás vážně měli radost. Nedávno jsem si tak říkala, kdyby museli kluci točit epizody podle nás. Ti by spotřebovali takové množství kapesníků a obvazového materiálu, že by nestačili divit.

janna: nie ja som v tom muceni narazala na to, ze praveze my nemame na teba a to ze sa to podoba na mystery spot, to vobec neva, mne sa to praveze ohromne paci

a ten citat, co tu samabel vyzdvihla tak to sa mi paci

citácia :

Ale tak, nemůžu z toho Deana jen tak lehce vysekat, ještě si se mou trošku užije.

a toto je este lepsie boze sup sup s pokrackom, ked si nas teraz tak pekne navnadila a to akosi si pisala o zachrane sama s tym, ze dean lezi niekde v prachu no teda, janni, tak to nas trapit ty provokujes, ze? aby sme sa odstrelili este pred tym ako nam sem hodis dalsiu cast, co budeme na tom tak zle s nervami.

Ale no Jannka, toto fakt ne, ja to neprežijem, v tom najlepšom skončiť, rýchlo pokračovanie... Chudák Dean, to muselo byť pre neho hrozné vedieť, že Sam zomrie a on tomu nemôže zabrániť.. Proste takéto veci zbožňujem a ty si v mojom prípade trafila klinec po hlavičke, skvelá práca..

Tak ted jsi mě Janni dorazila Ale je fakt,že asi lékárny v okolí by zaručeně měli nedostatek obvazů
To co se s klukama děje v našich povídkách, to bych našim J2 nepřála hrát. Chudáci

Ježiš děvčata, já vás nechci mít všechny na svědomí. Ale když ono se mi to takhle nejlépe zakončovalo.
Díky Sarinka, jsem ráda, že se ti to líbí a že jsem se ti strefila do vkusu.

dion-fortune napísal:

...a to akosi si pisala o zachrane sama s tym, ze dean lezi niekde v prachu no teda, janni, tak to nas trapit ty provokujes, ze? aby sme sa odstrelili este pred tym ako nam sem hodis dalsiu cast, co budeme na tom tak zle s nervami.

Nebojte, to určitě přežijete. Ve vašich povídkách jsem přežila i horší věci. Je fakt, že Dean je už tentokrát opravdu ze hry venku. Ten už Samovi pomoct nedokáže.
Jo a s tím, jak jsi psala, že na mě nemáte v tom mučení...to já jsem se blbě vyjádřila. Myslela jsem to tak, že na vás opravdu nemám ani náhodou.

ach tak, no dobre, to som teda ja zase zle pochopila, ale tak si myslim, ze urcite na nas v muceni mas, vsak si tu tvoju poviedku precitaj poriadne inak na co si narazala tym, ze ja som prezila aj horsie veci? pretoze smrtelne vazne, ja som este nic horsie neprezila nez tieto tvoje konce tuto. ale tak snad mas pravdu a ozaj to prezijeme. no ked tu pises, ze deano nam sammyho nazachrani tak kto potom??? dalsi josh nabehne? alebo sa stane "zazrak" a sam spravi nieco inak ako to bolo vo vizii, ha??? a nenapinaj chcem pocut vsetky detaily pripravy aj vyroby noveho pokracka ale ozaj to ho nechces akoze fakt zabit??? toto ma ozaj znervoznuje. OZAJ!!!

To se ti fakt zdá, že je ta moje povídka tak moc drsná? Vždyť já jsem takový mírumilovný tvor a klukům bych ani vlásek nezkřivila .
Vždyť vy jim dáváte taky pěkně zabrat a některá ta tvoje pokračování, když mučíš Deana... No, ale co si budeme povídat, užívám si to skvěle....takže jen tak dál. No prostě je jasné, že s námi už to lepší nebude.

No a že jsem tě znervóznila, to mě mrzí. Ale nic dopředu prozradit nemůžu. Kripke spoilery dává a já je nesnáším, takže u mě s tímhle nepochodíte.

no tak dakujem, ze ziadne spoilery, ale ved tak aspon trochu please ja to nevydrzim.

heh a moje pokracka hej? ale no tak tvoje su teda ovela horsie, tomu ver. toto sa neda vydrzat, proste neda. ak nechces teda spoilerovat, tak este dnes alebo nanajvys zajtra tu chcem dalsiu cast, lebo je po me

Sakra sakra sakra sakra já potřebuju nutně vědět co bude-já potřebuju tvůj spoiler stejně jako vzduch k dýchání jinak to fakt nepřežiju než sem dáš další část. Ale Sammyho mě nesmíš zabít

prý...já bych jim ani vlásek nezkřivila ......to zkoušej na jiné.....na mě...speciálně na mě, to neplatí naji trochu

ale teda, jako teď si mě tak navnadila, že to pokráčko by mělo být co nejdřív

OMG Janni! To si děláš srandu!! V nejnapínavějším to ukončit!! To snad ne! Okamžitě pokračování nebo já dneska snad ani neusnu!!
Skvělé pokračování! Ostatně jako vždy. Prosím prosím za brzké pokračování, jinak mě budeš mít na svědomí a to bys zajisté nechtěla, že?
Jsem moc zvědavá, jak to všechno dopadne!

Díky Madlen.
Tak si říkám, že bych se mohla rovnou vybodnout na "výplň" a hodit vám vždycky jen začátek a konec a úspěch je zaručen.
Spoilerů se opravdu nedočkáte a brzkého pokračování taky ne. Ale tak, abyste neřekly, že neprozradím vůbec nic, tak něco málo jo. V další části se dozvíte, proč měl Dean ty zvláštní sny.

proč je měl páni........tak myslím, že mojí pozornost při dalším čtení máš už teď zaručenou

Proč? Tebe to tak zajímá? No jo, tahle vize byla jeho poslední. To by se taky dalo považovat trošičku za spoiler.

Dúfam, že nebude posledná, lebo už nebude mať koho s tými snami ochraňovať... Ale to by si nám nespravila, však? V brzké dobe nebude...nieeeeeeeeeeeeeeeeeeee...

Zatloukáš pomalu ale jistě hřebíky do mé rakve
Teda ty nám nejdřív naservíruješ takovou část s TBC v ten nejhorší okamžik pak napíšeš, že brzkého pokračování se nedočkáme a teď naznačíš že to byla poslední vize a tím pádem mé myšlenky jsou úplně ...... Tak ti teda děkuju

To abych začala rychle psát, než mi tady všechny odejdete na pravdu boží, co?