Dream or Reality

Jéééé, další čtenářka. Moc děkuji za chválu, milleniumfalcon. Jsem fakt překvapená, kolika lidem se povídka líbí, protože když jsem ji začala psát, vůbec jsem s něčím takovým nepočítala. Těší mě, že se to podle vás dá číst a snad vás v dalších pokračováních nezklamu.

WTF???
ja som sa na to dnes vrhla a zmákla som to celé a to bol teda pekne blbý nápad takéto scény naraz to je tak úžasná poviedka, že to sa nedá ani popísať Janni ty si skvelá, vážne!!! ja som pri tom aspoň 20x zinfarktovala...a teraz som z toho úplne na nervy mám chuť do niečoho začať mlátiť aká som z toho mimo, aby som sa nejako ukludnila ja som na tom bola po celý čas asi takto a teraz ku koncu už som len čítala totálne bez dychu
ten začiatok ked si prvýkrát zabila Sammyho som myslela že snáď zle vidím,,,a ked sa ukázalo že to bol len sen, taký kameň zo srdca mi spadol, že som myslela, že zbúram celý barák a potom znova a ked sa rozdelili...som myslela že to neprežijem
no čo ešte dodať?? už len a neviem sa dočkať pokračovania

Ježiš, to je zase nádherný příspěvek!
Díky moc, kristine, hrozně jsi mě potěšila svým úžasným komentářem....nemám slov.
Jsi fakt dobrá, že jsi to zvládla všechno najednou a ani jednou jsi u toho neusnula.

kristine napísal:

ja som pri tom aspoň 20x zinfarktovala...a teraz som z toho úplne na nervy mám chuť do niečoho začať mlátiť aká som z toho mimo, aby som sa nejako ukludnila

Doufám, že jsi se brzy uklidnila a nedošlo u vás k nějaké škodě na majetku nebo tak něco. To bych fakt neřekla, že to takhle může na někoho působit, obzvlášť, když nemusí čekat na další pokračování, jako ti co to četli už od začátku. Nakonec je asi dobře, že jsi to začala číst až teď, protože jinak bych tě už možná měla na svědomí.

Když tak čtu ty vaše komentáře, začíná mě čím dál víc mrzet, že tím koncem vás zklamu, protože to fakt není nic extra... Přece jen to nemám tak skvěle vymyšlené jako ostatní holky, co píšou. Já si vážně vymýšlím úplný koniny.... No ale co, aspoň že začátek měl úspěch.

Janni, co to je za řeči... nejdřív si ten závěr musíme přečíst a pak můžeme dělat nějaký soudy...a já věřím, že se ti to povede, ať to napíšeš jakkoliv, takže zatím žádné chmury a vesele se budeme těšit, až nám sem mrskneš další kousek... a ty to sem hodíš taky vesele jasné

ach janni, podla mna to zvladnes super nerob si zbytocne vrasky na cele. este neviem, co teda planujes, ale potialto to bola uzasna poviedka, jedna z najlepsich ake som kedy citala, takze si myslim, ze mozes byt spokojna. uz aj predtym si predsa vravela, ze nic extra to nebude a vzdy to bola pecka, takze ja pevne verim v to, ze nas ani koncom nesklames. a ak by sa ti naaaaaaaaaaahodou nejakym nedopatrenim nevydaril, tak si z toho nic nerob. stava sa to nam vsetkym a aj uspesnym spisovatelom (napr rowlingovej, ved ten koniec HP 7 ) takze ozaj ziadne obavy. uz sa veeeeeeeeeeeelmi tesim na dalsiu cast a som si ista, ze sa mi aspon trochu bude pacit. ja tie tvoje vymysli totiz milujem a aj sposob, akym si pisala tuto poviedku bol velmi zaujimavy a ja som bola pri kazdej casti proste totalne unesena, takze ti velmi krasne dakujem za tak uzasny zazitok, aky som mala pri citani tvojej prace nemala by si sa podcenovat. je uctyhodne, ze si aj napriek uspechu, ktory tvoja poviedka zozala skromna, ale uz to nemusis prehanat si velmi talentovana spisovatelka a mala by si sa s tymto faktom zmierit. ja len dufam, ze jedneho dna budem pisat aspon z polovice tak dobre ako ty. takze ozaj ziadne strachy a sup sup hod nam sem dalsiu cast

vôbec nemáš za čo ďakovať Janni...ja som napísala len pravdu
a neboj...žiadne škody na majetku nakoniec som to zvládla
no ale teda neviem, či by nebolo lepšie, keby som to čítala po častiach...pretože teraz som ani nemala kedy predýchavať tie infarkty na koncoch
živý Sammy mŕtvy Sammy živý Sammy mŕtvy Sammy žívý Sammy rozdelenie Brothers a stále dokola a ja som potom nevedela čo so sebou
a čo sú to tu za reči??že som dobrá, že som pri tom nezaspala... to je akože vtip??? určite hej...a dosť dobrý
pri tom sa predsa nedá zaspať...jedine že by na mňa niečo skúšala Kate

Holky, vy jste fakt úžasný. Já dostala takové záchvaty smíchu, když jsem ty vaše příspěvky četla. Takže popořádku....

Samabel, díky za důvěru. Ono nejde o to jak to napíšu, ale spíš o to CO napíšu. Já se totiž nijak zvlášť nepídím po tom, co je skutečně možné (myslím i na Supernatural ), takže se nedržím pravdivých informací a vůbec reality jako takové. Nevím, jak jsou na tom ostatní holky, protože jsem těch FF opravdu zvládla přečíst jen pár. Ale já si prostě všechno vymýšlím, takže jestli je nějaký démon "skutečný" třeba podle mytologie nebo tak, to já fakt neřeším. Nevím, jestli mě chápeš a nevím, nakolik se těch informací drží ostatní, ale já fakt nemám přehled o všech legendách a tak. Max. se držím zásad jako: "sůl odpuzuje duchy" a podobně. Víc po mně prosím nechtějte, protože i když mám SN shlédnutý milionkrát, jisté věci mi stále unikají a do povídky si prostě vymýšlím vlastní "legendy". Už jen proto mám docela obavy na reakce některých... Už jen když si vzpomenu na nedávný rozbor 3x13, kdy sisel zkoumal jestli je možné to s tím elektromagnetem. Chápeš, kam mířím? Prostě ikdyž je to FF, možná většina lidí očekává přesto tak trochu "reálný" scénář.

dion, ty jsi mě rozesmála s tím HP 7. To sedlo. Tak jsi mi dodala kuráže, že opravdu i mistr tesař se někdy utne. Tohle bude nejspíš můj případ. Už jen proto si musím užít svoji "chvilku slávy", dokud můžu. No a tímto jsi mě dorazila:

dion-fortune napísal:

je uctyhodne, ze si aj napriek uspechu, ktory tvoja poviedka zozala skromna, ale uz to nemusis prehanat si velmi talentovana spisovatelka a mala by si sa s tymto faktom zmierit. ja len dufam, ze jedneho dna budem pisat aspon z polovice tak dobre ako ty.

Teda kam ty na to chodíš? Myslím, že je úplně jasné, kdo z nás dvou píše lépe a vůbec to u mě nemá co dělat se skromností. Spíš jen vidím, co píšu. Ale tak dobře, když tvrdíte, že se vám to opravdu tak líbí, jsem jedině ráda. Ale to víš, těch pochyb já se stejně nikdy nezbavím. Já už jsem taková od přírody. Pesimista za každého počasí....

kristine, já jsem se u toho tvého příspěvku málem zadusila. Zase jsem si neprozíravě vzala ke čtení kafe. Bože, ty mě zabiješ.

kristine napísal:

živý Sammy mŕtvy Sammy živý Sammy mŕtvy Sammy žívý Sammy rozdelenie Brothers

Když to takhle napíšeš, tak koukám, že jsem se na té povídce fakt vyřádila. Opravdu bych to lépe neshrnula.

kristine napísal:

pri tom sa predsa nedá zaspať...jedine že by na mňa niečo skúšala Kate

No a tohle byla moje konečná. To se ti podvedlo.


Tak, myslím, že tenhle příspěvek by se dal pomalu považovat za pokračování, ne? Už zase začínám trhat rekordy v délce příspěvku.
Ale já jsem měla dneska celkově otřesný den , takže jsem ráda, že jsem se tady díky vám mohla na chvilku rozptýlit.

Ještě jednou vám všem moc děkuji, děvčata.

Nemáš vůbec zač. Páni, já ty tvoje obsáhlé, téměř nekonečné příspěvky miluju... to je vždycky počteníčko

Janna napísal:

díky za důvěru. Ono nejde o to jak to napíšu, ale spíš o to CO napíšu.

No, já to myslela na obojí... já to myslela i tím způsobem, že ať vymyslíš cokoliv, tak se to bude určitě dát číst a my tě za tomu budeme ...tak jako činíme doteď

Edit: K té Rowlingové....opravdu, myslím si, že horší kiks než ona s tím koncem HP 7 udělat nemužeš.... Ta její knížka je krásná, ale škoda toho konce.

heh nemas za co a tak pochybnosti mame asi vsetky, len niektore z nas to nedavaju najavo no a ja si teda myslim, ze pises ovela lepsie ako ja som rada, ze som ta trocha pobavila a ten HP no co povedat.... proste je to pravda ty si majster a ak sa ti nepodari, tak smola mno, co uz.... mozno nabuduce, vsakze? ale tak ja ti drzim prsteky nech ti to pokracko vyjde

teda co to tady čtu za komentáře...a ty dlouhé příspěvky ...holky vážně trháte rekordy
No a jinak teda ...Janni, asi takhle (si asi nečekala že se ozvu,že? ) ...Já ti říkám jedno (no ty už mě znáš a je ti asi jasný kam mířím ) ...já se těším na jakejkoliv konec tvý povídky (teda netěším se na konec,já chci ještě hodně pokračování,protože tvoji povídku miluju ) ...ale až prostě jednou (za několik let ) nastanec konec,tak já tam prostě na konci nechci vidět napsaný dvě věci
1) v žádném případě nechci,aby některej z našich tvou povídku nepřežil (jak mě zase někteří straší ve svých povídkách ..nemusím psát kdo,že? ) to bych ani já nepřežila a pak bych tě chodila strašit a nějaká sůl by na mě ale určitě neplatila
2) žádná ženská v jejich dohledu a hlavně ne u Sammyho ...tak tohle taky není pro mě přijatelnej konec tvé povídky

No a tak když jsem teď zdělila své skromné dojmy,tak raději zdrhám,protože si fakt připadnu jak trhlá (a moje neteř by asi řekla proč jak )
Ale vážně Janni tvoji povídku miluju a je úžasná a já se moc a moc těším na další část ...tak nenech nás prosííííím dlouho čekat

Janni: tak dúfam, že si sa poučila a tú kávu si už k čítaniu príspevkou nevezmeš a čo sa týka toho môjho zhrnutia, tak ja som to tak vážne prežívala ked som to čítala naraz a fakt...takto to vyznie dosť zaujímavo ale skutočnosť je perfektná....to ako si to napísala je úžasné a mne sa páči aj zápletka proste všetko...a pridávam sa k Janke ...chce to ešte vela vela takýchto úžasných častí ja sa tu hodlám zdržovať ešte veeeelmi dlho a čítanie tvojej poviedky by mi to tu krásne spríjemňovalo

Pardon, ale teď už si fakt říkám, jestli je tohle možný. Zase jsem si sem sedla s kávou a čtu tvůj příspěvek, kristine: tak dúfam, že si sa poučila a tú kávu si už k čítaniu príspevkou nevezmeš ...Jsem málem zase poprskala monitor.
Fakt nebudu normální, ale já jsem si poslední dobou zvykla vařit kafe 3x denně a to poslední někdy v tuhle dobu. A říkala jsem si, že se ještě mrknu, co je tady nového, zatím co ji budu pít... No nečekala jsem, že tady bude podobný příspěvek, jako je tenhle. Já fakt nevím, kdy se poučím a nebudu si to jídlo a pití k tomu PC brát.
No a teď musím zmizet, takže ještě později budu reagovat na další příspěvky, co zde přibyly. Musela jsem zareagovat aspoň na to s tou kávou, protože to mě fakt dostalo, taková náhodička.

no niektorí ľudia sa proste nepoučia

Samabel napísal:

Páni, já ty tvoje obsáhlé, téměř nekonečné příspěvky miluju... to je vždycky počteníčko

Jej, tak to jsem fakt ráda, protože občas mi fakt ta ruka krapet ujede, respektive prsty....
No a normálně se začínám bát, abych opravdu nedopadla jako ta Rowlingová. Já tu knížku nečetla, takže nevím, co vás mohlo tak rozladit. Tím pádem nemůžu vědět, jestli se mi nepovede to samé.

dion, díky. Ale s tím "nabuduce" bych moc nepočítala.

janka410 napísal:

(si asi nečekala že se ozvu,že? )

Ne, to jsem vážně nečekala, jsem v šoku.
A jinak tedy opět nejsi vůůůůbec náročná. Tak přemýšlím, kolik možností mi nakonec zbude, když vyloučím ty tvoje zakázané... Ne, vážně jsem ráda, že jsi mi to ujasnila už teď.
No a tuším, že se ti možná vyplní tvoje přání "za několik let nastane konec", když vidím, jak mi to s tím pokračováním jde "rychle".

kristine, to je pravda. A přitom už jsem si tolikrát říkala, že už se něčemu podobnému pro příště vyvaruji. Opak je pravdou. Naprosto nepoučitelná. A i tobě ještě jednou díky. Budu se snažit, abych vám všem ještě chvíli zpříjemňovala dlouhou chvíli.

Preboha, to čo vy tu píšete za litánie... toto má potom človek čítať..

je to super nema to chybu. skoda ze to s Kate takto dopadlo ale aj tak som strasne zvedava na pokracovanie len tak dalej dotohooooooo

Sarinka, pardon. To víš, nějak vás musím zabavit, abych zamaskovala, že ještě není pokráčko.

Blanka, díky moc! A vidím, že jsi už druhá, komu je líto Kate.

Janna: nemáš za čo ďakovať veď je to len a len pravda a Kate mi je ozaj trocha lúto snažila sa Sammymu pomôcť a takto dopadla ale hlavne že chalani sú OK takže len tak ďalej

JA chcem pokráško jjajajaja chcééééém kedy bude

Jestli se zadaří, tak vám pokračování hodím ještě dneska. Chtěla jsem ho zase napsat delší, ale časově mi to nevychází, tak to nebudu ještě víc protahovat a dám vám sem aspoň kousek.

waaaaaw janni to by bolo skveleee!! jeeej,pokracko uz dnes, straaasne sa tesiim

Takže, nech sa páči.

16. část

Uplynula už téměř hodina od doby, kdy vyjeli a Samovi se pořád trochu třásly ruce. V hlavě se mu promítaly všechny události posledních dní a především hodin. Uvědomoval si, že to všechno se děje jen kvůli němu a bylo mu z toho na nic. Znovu zkontroloval pohledem Deana. Vůbec se mu nelíbil. Za celou dobu promluvil sotva pár slov, v obličeji byl čím dál víc zelený a neustále zatnuté zuby prozrazovaly, že trpí velkou bolestí. Časté otřesy auta mu k úlevě moc nepřispívaly, právě naopak. Sam věděl, že jeho bratr vydrží hodně, ale taky poznal, kdy je na tom opravdu špatně. Nutně by si potřeboval v klidu někde lehnout, ale opět to byl luxus, který si momentálně nemohli dovolit a Sam měl kvůli tomu výčitky. To kvůli němu si jeho bratr musí tím vším procházet. Měl sto chutí zavézt ho do nejbližší nemocnice.
„Jak ti je?“ zeptal se ho celkem zbytečně, protože jeho vzhled mluvil opravdu za vše.
„Už mi bylo líp,“ zamumlal, ani se na Sama nepodíval.
„Zvládneš to?“
„Už mi bylo hůř,“ zazněla další stručná odpověď a víc už z něj Sam nedostal.
Doufal, že má pravdu a jeho zranění nebude vážnější než slabý otřes mozku, ale i přesto se rozhodl na chvíli hodit opatrnost za hlavu a aspoň mu od té bolesti trochu ulevit. Už se nemohl déle dívat, jak mlčky trpí.
Dean překvapeně otevřel oči, když si uvědomil, že zastavili. Zamračil se na nepříjemné sluneční paprsky, které se najednou začaly prodírat mezi mraky a zmateně se rozhlížel, aby zjistil proč nepokračují v cestě. Byli u nemocnice.
„Co se děje? Neříkal jsi náhodou, že nesmíme za žádnou cenu nikde zastavovat?“ ptal se překvapeně a přitom se mu začal znovu zvedat žaludek.
„Vím co dělám,“ zalhal mu Sam a neobtěžoval se s dalším vysvětlováním. „Tady,“ vracel konečně bratrovi zpátky jeho mobil. „Ani se odtud nehni a kdyby se cokoliv dělo, okamžitě mi volej. Cokoliv, jasný?“ důrazně zopakoval a vystoupil z auta.
„Cože… kam jdeš?!“
„Do pěti minut jsem zpátky,“ neodpověděl na jeho otázku, zabouchnul dveře a spěchal do nemocnice.
Dean si do teď myslel, že hůř už mu být nemůže, ale přesvědčil se o opaku. Bolest hlavy nebyla nic oproti strachu o bratra, kterého opět ztratil z dohledu a z toho mu bylo ještě víc špatně než z jakéhokoliv zranění. Zmohl se sotva na to, aby se rozhlédnul kolem sebe a nezatočila se mu z toho hlava, natož aby mohl jít za ním a dát na něj pozor. Fantazie mu začala pracovat na plné obrátky, v každém člověku už viděl potenciálního vraha. A Sam se vypraví sám do nemocnice, kde jsou stovky těchto lidí. Ta představa ho natolik rozhodila, že se mu bolest hlavy ještě zhoršila.
„Bože…“ pevně si stisknul spánky a pokoušel se klidně dýchat. Chtělo se mu zvracet. Nervy měl na pochodu a téměř nespouštěl oči z hodinek.
Když byl Sam pryč už skoro 10 minut, začala se Deana zase zmocňovat panika. Podíval se na mobil a vzpomněl si na svůj poslední pokus dovolat se mu a jak mizerně to dopadlo. Tyhle myšlenky mu na klidu moc nepřidaly. V tom se otevřely dveře a uřícený Sam rychle vklouznul za volant. Dean málem vyletěl z kůže, protože ho vůbec neviděl přicházet.
„Ježiši! Ještě jednou mě někde necháš takhle trčet a v klidu si někam odkráčíš, tak se neznám!“ zakřičel na něj a čekal, kdy mu vyletí z hlavy mozek. Ta bolest se mu zdála nesnesitelná.
„V klidu?!“ nevěřícně se ozval jeho mladší bratr. „Celou dobu jsem byl podělanej strachem, jestli tě tady najdu živého, až se vrátím!“ zakřičel teď pro změnu on a naštvaně mu hodil do klína papírovou tašku, kterou s sebou přinesl, přičemž z něj nespouštěl ostrý pohled.
Deana okamžitě přešla chuť se hádat. Oba ztráceli nervy a to nemohlo přinést nic dobrého. Odvrátil pohled od dotčeného bratra a tiše se zadíval na tašku ve svém klíně.
Sam nastartoval a rychle pokračoval v cestě.
„Byl jsem sehnat něco k jídlu, proto jsem se trochu zdržel,“ vysvětloval po chvíli, když se uklidnil. „Uvědomil jsem si, že nevím, kdy jsi naposledy něco jedl a další zastávka bude zase až za spoustu hodin. Podle toho, jak bude potřeba doplňovat benzín.“
„Takže tys zastavil jen kvůli tomu jídlu pro mě?“
„Ne, kvůli lékům,“ sáhnul poslepu do tašky a podal mu krabičku. „Snad se ti po nich trochu uleví a pomůžou ti líp zvládnout cestu, která nás čeká.“
„Nepotřebuju žádný prášky…“ hlasitě začal protestovat, ale Sam ho hned přerušil.
„Máš pravdu. Nepotřebuješ prášky. Bylo mi řečeno, že potřebuješ okamžitý klid na lůžku a to nejlíp několik dní. Samozřejmě o neodkladném vyšetření u doktora ani nemluvím,“ spustil na něj nepříjemným tónem. „Jenže my máme před sebou téměř dvoudenní cestu bez přestávky, takže buď si vezmeš ty prášky nebo si můžeš klidně pozvracet celý auto, protože já nezastavím. Je to na tobě,“ dodal škodolibě a spokojeně sledoval, jak mu Dean vytrhává krabičku z ruky a něco si přitom naštvaně mumlá pod nos.

Po necelých dvou hodinách si Sam všimnul, že se jeho bratr konečně uvolnil a vypadá o poznání lépe.
„Tak co? Cítíš se líp?“ zeptal se ho.
„Jo. O moc líp, díky,“ odpověděl Dean a sledoval jak Sam slabě přikývnul a dál se věnoval řízení. Bylo na něm vidět, že je myšlenkami bůhví kde. A Deana rozhodně zajímalo kde.
„Vlastně myslím, že už je mi natolik dobře, abych si to všechno vyslechl.“
Sam se na něj překvapeně podíval, jako by netušil, na co naráží.
„Kdo vlastně byla ta… Kate? Řekl bych, že to asi nebyla náhodná stopařka, co?“ zajímal se, ale Samovi se do vysvětlování zrovna moc nechtělo.
„Ne, to nebyla,“ zazněla jeho stručná odpověď.
„Takže?“ naléhal Dean a Samovi bylo jasné, že to nevzdá, dokud mu neřekne, co chce slyšet. Stručně mu tedy řekl to nejpodstatnější o Kate a Lesterovi, a když konečně domluvil, s obavami čekal na Deanovu reakci. Ten chvíli nevěřícně zíral před sebe a pak se otočil k bratrovi.
„Děláš si srandu! Prosím, řekni mi, že si děláš srandu,“ snažil se zlehčit situaci. „Ty tomu všemu věříš?“
„Nejdřív jsem nevěřil, ale ten nůž v jejím srdci vypadal docela věrohodně, nemyslíš?“ ozval se Sam podrážděně a smutek se dal vyčíst z každého rysu jeho tváře. „Je to moje vina. Nevěřil jsem jí a teď je mrtvá…“
„Nemůžeš za to. Byl jsem tam, pamatuješ? Viděl jsem, co se stalo...“
„Jo, já vím, že jsi tam byl. Ale ona tam neměla být.“
„Kdyby tam nebyla, tak bysme se tady teď spolu nebavili,“ připomněl mu, ale Sam jako by ho neposlouchal.
„Nechtěla riskovat, ale já ji ubezpečoval, že nedovolím, aby se jí něco stalo…“
„Není to tvoje vina…“ přerušil ho znovu Dean, ale Sam pořád trval na svém.
„Ale je… copak to nevidíš, Deane? Všechno se to děje jenom kvůli mně!“
„Dost!“ zakřičel Dean. „To už stačilo, Same! Už nikdy tě nechci slyšet takhle mluvit, rozumíš?! Pokud se budeš takhle užírat, nepovedete to k ničemu dobrýmu. Není to tvoje vina a tečka,“ přísně se na něho podíval. „Jasný?!“
Sam zatnul zuby a neměl chuť jakkoliv komentovat bratrův náhlý výbuch. Pořád si myslel své a Dean se rozhodl raději změnit téma.
„Takže říkáš, že jedeme do Montany?“ tázavě se podíval na Sama a ten jen mlčky přikývnul. „Jsi si jistý, že tam budeme fakt v bezpečí?“
„Ne.“
„Díky! Bože, ty dovedeš člověka uklidit!“ zvolal ironicky Dean a zašklebil se.
„Měl jsem radši zalhat?“
„Skvělý, to je vážně skvělý!“ zabrblal Dean a zavrtal se do sedačky. Zase ho začínala bolet hlava…


TBC...

anooooo, nádhera,úžasné ....to jsou ted části přesně pro mě.... strašně se mě to líbí
chudáček Dean ...teda jo (věřím,že tady si některé tvé čtenářky přišly na své )...co mě dostalo,byla tahle část

kód:

Dean si do teď myslel, že hůř už mu být nemůže, ale přesvědčil se o opaku. Bolest hlavy nebyla nic oproti strachu o bratra, kterého opět ztratil z dohledu a z toho mu bylo ještě víc špatně než z jakéhokoliv zranění.

ano,ano...tohle mám vážně ráda...i když chudáček zraněnej..ještě má starost o brášku
No a pak tohle...to se mě zase úplně odehrávalo před očima,jako kdybych sledovala telku a tam to bylo

kód:

„Dost!“ zakřičel Dean. „To už stačilo, Same! Už nikdy tě nechci slyšet takhle mluvit, rozumíš?! Pokud se budeš takhle užírat, nepovedete to k ničemu dobrýmu. Není to tvoje vina a tečka,“ přísně se na něho podíval. „Jasný?!“

Prostě Janni opět nádherná úžasná super perfektní,skvělá část já jsem moc a moc spokojená A teď už se zase nebudu moct dočkat pokračování, které doufám bude co nejdřív nebo si tady okoušu netrpělivostí nehty na rukách
Pozoruješ,že teď nekritizuju a jen chválím? Jsem opravdu stráášně moc spokojená

Skládám poklonu! Jsem se už nemohla dočkat další části, ale tahle rozhodně stála za to čekání!! Hlatala jsem každý slovíčko! Skvěle napsané! Moc se mi líbilo, jak Sammy pomohl svému bráškovi Už se moc těším na další část!!

Krásné rozhovory...
konečně jsou bráškové opravdu zase spolu
Hmm, copak na nás máš připraveného pro příště.... už se těším, těším, těším hrozně moc.

No, přiznám se, že bolesti hlavy mě osobně pasují spíše k Samovi :shame: :shame: teda já nevím, asi ten způsob, jakým jsi to popsala, ...Dean snese hodně, :shame: ale takovéhle bolesti hlavy....to je jen pro "zázračné děti" :shame: asi jsem na to nějak naočkovaná, ale to je jen můj osobní, malý, skromný, nedůležitý vytýkáček, takže si ho ani pořádně nemusíš všímat. Ono je to možná tím, že tys to popsala v tom kousku pro mě tak nepříjemně živě, že když si to představím, tak .....brrr, brečííííím jako želva

Jinak jsem ale spokojená, takže netrpělivě očekávám další kousek.