Tak z menším zpožděním...ale snad vám to délka trošku vynahradí.
19. částV té chvíli se ale stalo něco, co ani jeden z nich nečekal. Kolem dveří proběhla černá kočka a ve stejný okamžik se ozval ženský hlas.
„Shelly! Ty uličnice, jak jsi se sem dostala?“
Do Sama jako když píchne, vyskočil z postele, postavil se před bratra a očima mu naznačil, aby rychle schoval pistoli. Ten se však k tomu neměl, jen na něj nechápavě hleděl, tak mu ji Sam honem vzal z ruky, hodil pod polštář a otočil se ke dveřím, ve kterých se již objevila starší žena. Jen co je spatřila, hlasitě vykřikla a Sam spěchal k ní, aby ji uklidnil dříve, než dostane chuť zavolat policii.
„Paní Rowlesová?“ ujišťoval se, jestli si dobře pamatuje její jméno. „Dobrý den, já jsem Matt,“ snažil se mluvit klidně a přesvědčivě, ale v krku měl sucho jako na Sahaře a hlas se mu zadrhával.
Na tuto chvíli se ani trochu netěšil a vůbec ho nenapadlo, že by mohla nastat takhle brzy, navíc v tak nevhodný okamžik. Ještě se nestihnul ani poradit s Deanem a promyslet detaily, a tak je teď všechno jen na něm. V duchu zoufale zaúpěl. Snad se z toho nějak vykecá.
Nečekaná návštěvnice na ně ještě několik vteřin vyjeveně koukala, ale bylo na ní vidět, že se pomalu vzpamatovává z prvotního šoku a začíná se dostávat do obrazu. Prohlédla si mladého muže před sebou a konečně jí došlo, o koho jde. Samovi se rozbušilo srdce očekáváním, jak se bude situace dál vyvíjet.
„Matt Griffis,“ upřesnil, když stanul před ní a podal jí ruku s tím nejmilejším úsměvem, jakého byl v tu chvíli schopen.
Šedovlasá žena po krátkém zaváhání nabízenou ruku přijala, ale nepřestávala si je prohlížet stále trochu podezíravým a vystrašeným pohledem.
„Takže vy jste se už vrátili,“ řekla překvapeně. „Ráda vás konečně poznávám, Matte. Omlouvám se, že jsem vás tady tak přepadla, ale myslela jsem, že Kate zůstane u tety přece jen trochu déle, když se tak dlouho neviděly. Nečekala jsem, že přijedete hned druhý den po tom, co mi volala. Pěkně jste mě vyděsili,“ nervózně se zasmála.
„No…ona Kate…“ všechny ty lži mu působily bolest, ale snažil se myslet na slova jeho bratra, jež mu řekl před pár hodinami. Odhodlaně se nadechnul, aby pokračoval v tom, co s Kate začali.
„Moje matka ji nakonec přesvědčila, aby u ní několik týdnů zůstala. Víc než rok neměly možnost se setkat, tak s ní chce strávit nějaký čas…“
„Aha,“ přerušila ho zaraženě. „Takže Kate tu není?“
„Ne. Původně jsme měli v plánu strávit tady celé moje studijní volno společně, ale nemoc mé matky trochu zkomplikovala situaci. Proto mě Kate poprosila, abych sem zajel sám a postaral se o dům, dokud se nevrátí. Nechtěla to tady nechat tak dlouho bez dozoru.“
„No jistě, to chápu. Říkala jsem jí, že můžu na dům pár dní dohlédnout, ale déle bych to asi nezvládla. Moje zdraví už není, co bývalo, a ten zatracený kopec mě stejně jednou zabije,“ lamentovala a jen při pouhém pomyšlení na něj se zadýchávala. „Nebylo by moudré, nechávat to zde delší dobu opuštěné, protože toho si lidé brzy všimnou a netrvalo by dlouho, než by se objevil první zloděj.“
„Ano, přesně toho se Kate obává,“ ozval se Sam a doufal, že paní Rowlesová co nejdřív opustí dům, protože si nebyl jistý, jak dlouho ještě vydrží s klidnou tváří pronášet ty odporné lži. Lákala ho představa jeho hlavy ponořené v kýblu ledové vody.
„Je dobře, že jste se rozhodli přijet,“ zvědavě pokukovala po Deanovi stojícím kus za Samem s nechápavým výrazem ve tváři. Skoro se leknul, když se pozornost těch dvou konečně obrátila na něj. Zeširoka se usmál.
„Promiňte,“ začal se omlouvat Sam, když si uvědomil, že ho vlastně ještě nepředstavil, „ to je můj kamarád a spolužák Oliver Evans. Já nerad cestuji sám, tak jsem ho přemluvil, aby jel se mnou.“
Deanovi ztuhnul úsměv na tváři, musel se ze všech sil nutit, aby se odlepil z místa a šel k nim. Neuniklo mu, jak ho paní Rowlesová přejela pohledem od hlavy až k patě a proklínal se za to, že šel nakonec spát jen ve spodním prádle. Záviděl Samovi jeho kalhoty a tričko.
„Těší mě,“ podával jí ruku a z jejího výrazu si mohl snadno vyčíst, jak si to jejich „kamarádství“ vyložila.
„Mě též,“ usmála se a dál si ho zvědavě prohlížela. „Takže vy jste spolužáci? Vypadáte o něco starší…“
„Oliver je tak trochu smolař a jeden ročník musel opakovat,“ ujal se Sam rychle vysvětlování a nevšímal si Deanova naštvaného pohledu, který se snažil skrýt za křečovitým úsměvem. „Díky tomu jsme se vlastně seznámili…v některých předmětech se doslova plácal, tak jsem ho začal doučovat.“
Dean nemohl uvěřit, co tam jeho bratr plácá za blbosti a nejraději by se propadnul o poschodí níž, protože už mu z pohledu paní Rowlesové naskakovala husí kůže na jeho skoro nahém těle. A Sam mu to tedy rozhodně nijak neulehčoval.
„Kate říkala, že ti škola jde dobře, Matte,“ na okamžik zase obrátila svoji pozornost k vysokému mladíkovi. „Prý jsi přímo vzorný student,“ chválila ho.
„Ten nejlepší z nejlepších!“ potvrdil ochotně Dean a uštědřil mu takovou ránu do zad, až Sam zaskřípěl zuby.
„No, taková sláva to zas není,“ řekl, jen co se mu podařilo popadnout dech. Od nuceného úsměvu už ho bolely snad všechny svaly v obličeji. „Ovšem je pravda, že ve srovnání s Oliverem jsem hotový Einstein,“ neodpustil si další rýpnutí do bratra a raději už se k němu otočil čelem, aby si kryl záda.
„Matt je hrozný vtipálek, nesmíte brát vážně všechno, co řekne,“ vykrucoval se Dean. „On je takový náš třídní klaun,“ dodal s důrazem na poslední slovo.
Sam znovu zatnul zuby, ale usmíval se dál. Pomyslel si, že je na čase nechat té šarády nebo za sebe neručí. Naštěstí se ozvala jejich nová známá.
„Hlavně že si rozumíte, chlapci,“ řekla milým hlasem. „Dnes je těžké najít spřízněnou duši, svět je čím dál víc zkažený, plný zkažených lidí. Kate by mohla vyprávět. Neměla žádné kamarády, dodnes nevím proč. Je hezké, když máte vedle sebe někoho blízkého,“ významně se na oba usmála a Sam si všimnul, že její pohled na okamžik spočinul na rozestlané posteli. Zarazil se a zmateně mrknul na svého polonahého bratra. Ten okamžitě zdvihnul obočí a nemusel ani nahlas říkat „Máš, o co sis koledoval, zlato.“ Sam měl chuť vyhodit ho na chodbu i s tím jeho přesládlým úsměvem.
„To máte pravdu,“ přitakal jí a poté promluvil k bratrovi.
„Neměl by ses konečně vrátit do svého pokoje a něco na sebe hodit?“ nemotorně se snažil uvést věci na pravou míru. „Jak vidíš, není se čeho bát.“
Dean zavětřil další vtípek na jeho účet, zatímco paní Rowlesová nechápala.
„Víte, on má Oliver přímo panickou hrůzu z cizích domů. Jen se někde něco šustne, už vyskakuje z kůže,“ objasňoval jí Sam situaci. „Proto mě běžel vzbudit, když zaslechl, že v domě někdo je. Vyděsila jste ho k smrti.“
Cítil, jak ho bratr propaluje pohledem, tak se raději vyhnul přímému očnímu kontaktu. I bez toho tipoval, že z něj za chvíli nejspíš zůstane jen hromádka popela.
„Jak jsem říkal - vtipálek,“ prohodil Dean ironicky na jeho adresu a naštvaně odcházel z pokoje. Tohle mu nedaruje. Nechápal, kde se to v něm najednou bere.
„Já už vás nebudu zdržovat, mrzí mě, že jsem vás takhle…“ odmlčela se a usmála. „vyděsila.“
Sam v duchu zavyl jako vlk při úplňku, protože mu z jejího výrazu došlo, že si o nich dál myslí svoje. „Tohle mě nemůže rozházet,“ pomyslel si a těšil se, až ji konečně vyprovodí z domu.
„Shelly!“ zavolala znovu na černou kočku, která ze ztratila někde v patře, zatímco mluvili.
Pohled na Deana v protějším pokoji, jak civí na chlupatou vetřelkyni, která ležela v jeho posteli a vyzývavě si ho prohlížela, jim odpověděl na otázku, kde Shelly je.
„Shelly!!“ pohoršeně vykřikla její majitelka. „Kolikrát jsem ti říkala, že do postele nesmíš! A už vůbec ne v cizím domě!“ omluvně se usmála na oba mladé muže a rychle šla pro ni, jelikož kočka zcela evidentně nehodlala opustit své vyhřáté místečko. Místo toho dál nespouštěla zrak z Deana a líně přitom mrskala svým huňatým ocasem. Když ji žena vzala do rukou, nespokojeně zaprskala a neochotně se nechala odnést z pokoje.
„Moc si oblíbila tento dům i jeho majitelku,“ vysvětlovala paní Rowlesová Samovi, když společně s kočkou sestupovali po schodech do přízemí. „Občas mi sem uteče, ale snad vás nebude příliš obtěžovat.“
„To je v pořádku. Mně kočky nevadí, mám rád zvířata,“ ujišťoval ji Sam.
„Oh,“ zvolala najednou. „Úplně jsem zapomněla, proč jsem vlastně nahoru šla. Chtěla jsem vyvětrat pokoje, nemám ráda, když je dům příliš dlouho uzavřený. Po pár dnech by zde bylo jako v hrobce,“ zasmála se a Sam si pomyslel, že bude jedna z těch, jež tráví většinu svého života úklidem. Doufal, že jim nebude chtít obden chodit utírat prach.
„Nemějte strach, já už se o to postarám,“ uklidňoval ji a očima se ji snažil téměř protlačit dveřmi. „Dům je v dobrých rukou, věřte mi.“
„To jsem ráda, aspoň mám o starost méně. Ale kdyby jste cokoliv potřebovali, stačí říct. Bydlím támhle pod kopcem,“ ukazovala směrem do zahrady za domem. „Po hlavní cestě by to pro mě byla hrozná dálka, tak chodím přes zahradu. Kopci se sice stejně nevyhnu, ale i tak je to pro mě pohodlnější. Kate mívá branku otevřenou, ale klidně si ji můžete zamknout, pokud budete chtít. Tady jsou klíče od domu, už je nebudu potřebovat, když jste tady. Doufám, že se vám tu bude líbit a prožijete zde příjemné prázdniny,“ vlídně se usmála a klíče, které vytáhla z kapsy, položila na malý vkusný stolek stojící kousek od hlavních dveří.
„Božínku, to je ale krásné auto!“ vykřikla najednou a popošla blíže k oknu, kterým zahlédla Impalu před domem. „Tohle kdyby tak mohl vidět můj muž…on auta miloval,“ zasnila se při vzpomínce na svého zesnulého muže.
Sam si uvědomil, že budou muset Impalu zamknout na několik západů do garáže, jinak si koledují o průšvih. Pomalu začínal věřit tomu, že posledně ho opravdu našli díky tipu na Deanovo auto.
„Je Oliverova otce. Byl tak hodný, že nám ho půjčil.“
„Dávejte si na něj dobrý pozor nebo by vám ho mohl nějaký nenechavec ukrást rovnou pod nosem,“ varovala ho. „Můj muž tak přišel za svůj život o tři podobné krasavce. Někdy jsem měla pocit, že vyděláváme jen na nová auta,“ dodala naštvaně.
„No, doufám, že nám ho nikdo neukradne, protože to by nás pan Evans asi zabil,“ řekl Sam a znovu se mu v mysli vynořovala představa kýblu s ledovou vodou. Jestli ta ženská co nejdřív neodejde, tak ho brzy určitě na něco nachytá, protože měl v hlavě všechny informace, jež mu Kate řekla, jako v mlze. Nedokázal si vše řádně vybavit a modlil se, aby se ho už na nic nevyptávala a prostě šla domů nakrmit kočku. Z posledních sil se usmál.
„Už předtím jsem vám chtěla říct, že vážně vypadáte přesně jako na tom obrázku,“ řekla, když se teď na něj podívala.
„Viděla jste ho?“ na jeho portrét, který Kate prý nakreslila, si naštěstí ještě vzpomněl.
„Ano, jednou mi ho Kate ukazovala, je opravdu talentovaná. Škoda že nemalovala víc. Pokud vím, tak nakreslila portréty všech členů své rodiny. Je smutné, že nakonec zůstala úplně sama. Dobře, že má ještě alespoň vás, i když jste od sebe tak daleko. Nechápu, proč nedala na mou radu a nepřestěhovala se blíž ke své tetě.“
Sam zaslechl na schodech kroky svého staršího bratra, a nechybělo mnoho, aby nahlas zvolal „Konečně!“. Ulevilo se mu, že nebude muset na její slova reagovat. Očima ho prosil o pomoc a doufal, že už mu odpustil jeho zlomyslné vtípky.
„No není skvělý ráno vstát a nemuset do školy?“ prohlásil Dean nadšeně a na tváři vykouzlil spokojený úsměv.
Sam si odkašlal, čímž mu dal najevo, že role zapáleného školáka mu moc nejde. Přesto to stačilo k tomu, aby se paní Rowlesová konečně rozhoupala k odchodu.
„No, já vás už vážně nechám, ať máte klid…“ potutelně se usmála a vydala se k zadním dveřím, kterými předtím přišla. „Ráda jsem vás oba poznala a ještě jednou připomínám, abyste dali kdykoliv vědět, pokud budete něco potřebovat. Sice se s Kate neznáme moc důvěrně, ale od smrti jejího otce jí občas s něčím vypomůžu. Víte…ty její časté bolesti hlavy jí život taky zrovna neusnadňují.“
Bratři se na sebe podívali a Dean měl chuť vynést tu starou paní vlastnoručně na zahradu a postavit ji tam jako sádrového trpaslíka. Zaplašil bláznivou myšlenku a místo toho jí otevřel dveře dokořán s nadějí, že ji v tomto domě vidí naposledy. Ne, že by měl něco proti starým lidem, ale další zmínku o Kate teď jeho mladší bratr potřeboval asi tolik, jako zlomené obě nohy.
„Snad si poradíme sami,“ taktně ji Dean odmítnul. „Ale děkujeme za nabídku.“
Naštěstí se už jen rozloučila a pomalu kráčela zahradou ke svému domovu. Jen co Dean zavřel dveře, oddechnul si jeho bratr tak hlasitě, že to snad muselo být slyšet až venku. Začal počítat do deseti…ten rozhovor ho rozrušil víc, než očekával. Najednou cítil, že ho Dean opět propaluje pohledem.
„Co?“ ptal se zmateně, když se na něj podíval.
„Oliver,“ pronesl Dean. „Tvůj spolužák Oliver.“
Sam se dál tvářil jako nevinnost sama.
„Oliver! Můžeš mi říct, co jsem ti udělal, že mě tak trestáš?“ zapáleně pokračoval Dean.
„Nechápu, co máš za problém. Je to jméno jako každé jiné…“
„Děláš si ze mě srandu? Vypadám snad jako nějaký Oliver? TEN Oliver?!“
Sam přestal předstírat, že netuší, odkud vítr vane.
„Můžu snad za to, že mě v tu chvíli jiné jméno nenapadlo a že jsi tam navíc stál jen v trenýrkách?“ začaly mu cukat koutky.
„Upozorňuju tě, že jestli se začneš smát, tak jednu schytáš,“ ledovým hlasem ho varoval a Sam se musel kousnout do rtu. Nikdo ho nedokázal pobavit tolik, jako jeho bratr, a navíc pokaždé ve chvíli, kdy to nejméně očekával.
„Já za to vážně nemůžu…dobře možná trochu jo, protože jsem tě zapomněl předem varovat, že se tady může ukázat, ale fakt jsem si myslel, že to nebude tak brzy…a už vůbec, že si to naše „kamarádství“ někdo vyloží takhle…“
„Udělej mi laskavost,“ skočil mu do řeči Dean, „Příště nemysli.“
„No tak, nedělej z komára velblouda, vždyť o nic nejde. I kdyby si o nás myslela cokoliv, to ještě neznamená, že o tom někomu řekne. Třeba si to nechá pro sebe.“
„Vážně si to myslíš?“
„Ne,“ zazněla okamžitá odpověď.
Dean protočil panenky.
„Neříkal jsi, že máme být příbuzní?“
„Malá změna plánu…na poslední chvíli,“ přiznal neochotně. „Jako bratři bychom byli zbytečně nápadní...kromě toho Matt Griffis ani bratra nemá a nic jiného mě honem nenapadlo. Nebylo dost času…“
„Aaaaa…potřebuju nutně kafe,“ zaskučel Dean, otočil se na patě a odcházel.
Sam si povzdechnul, strčil ruce do kapes a otočil se k oknu. Pozoroval drobnou mušku, jež se zmítala v malé pavučině, lesknoucí se v ranním slunci na venkovním parapetu. Cítil se podobně, jako ta muška. Rozdíl byl v tom, že její osud už byl zřejmě zpečetěn, zatímco jeho závisel na tom, co všechno se rozhodne podstoupit nebo obětovat, aby se dostal z pomyslné sítě, kterou pro něj připravil Lester... Nebo aby z ní dostal alespoň svého bratra. Sevřel v dlani předmět, jež schovával v kapse, a o kterém se Dean neměl dozvědět. Alespoň zatím ještě ne…
TBC...
Domov 
Stránka 
aale na druhej strane nezabúúdaj,že šeckého veľa škodí,či jako sa to vlastne hovorí 
To mám pořád na paměti...stejně mám ale pocit, že se mi to vymkne z rukou. 
Je to zajímavé, že to dokáže jejich nepřítele udržet od nich. Pak příjezd do toho domu... Jsem zvědavá, jak se budou vydávat za příbuzné Kate, když už ona s nimi není... 
A ukončila si to parádně napínavě, kdo to jen může být? 
dúfam že naozaj bude pokračko skoro lebo sa mi táto poviedka veľmi páči a som zvedavá čo máš pre nich ešte pripravené, 
Ale slibuji, že to bude už brzy. 
jak to mám jako vydržet .....víš co to se mnou dělá .... ty si nás prostě vychutnáváš 
at už můžu číst 
Jako teda fakt jsem strašně zvědavá, co ted máš pro ně naplánované 
Mám hooooodně nepříjemnej pocit z toho 
) 
Uaaaa...vůbec nevím, jak se mi to podaří všechno popsat, protože už jen při tom pomyšlení je mi z toho špatně. 
v konkretnej situacii